Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. K uvedenému vládnímu návrhu nyní otevírám rozpravu, kterou končím, protože se do ní nikdo nepřihlásil. Přikročíme k hlasování. Dovolil bych si vás, dámy a pánové, odhlásit a požádat o novou registraci.

Přistoupíme k 1. hlasování dnešního dne.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení, které je součástí předloženého vládního návrhu. Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Hlasování č. 29. Kdo je proti?

Návrh byl schválen poměrem hlasů 88 pro, nikdo proti.

Konstatuji, že jsme projednali tento bod. Budeme se věnovat dalšímu bodu, což je

Prosím opět ministra dopravy pana Vladimíra Budinského, aby se ujal slova a návrh nám odůvodnil.

Ministr dopravy ČR Vladimír Budinský: Paní poslankyně, páni poslanci, jedná se o další most ve stejné oblasti západních Čech. Nový most je na hranici se Spolkovou republikou Německo a propojí přeloženou silnici I/21, tedy mezinárodní silnici, která má v evropské síti označení E49 a vede přes Vojtanov na Schönberg. Nová trasa silnice vyvolává i změnu přechodu státních hranic na území obou států.

Most bude vybudován v letech 1996 - 1997 a jeho stavba je zabezpečována Českou republikou. Stavební povolení bude zabezpečeno v letošním roce oběma státy.

Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o stavbě tohoto hraničního mostu na tahu evropské silnice E49 byla odsouhlasena vládou ČR usnesením č. 304 24. května 1995.

Problematika výstavby hraničních mostů, jak ukazuje předcházející bod, je řešena recipročně. Zatímco na staveništi mostu D5 platí německé právo, na staveništi mostu na E49 platí právo České republiky a bude tento most stavěn českými firmami. Dosaženým kompromisem se vytvořily podmínky pro uzavření smluv na obou mostech a s přihlédnutím ke schválení předcházejícího bodu doporučuji schválit i tuto smlouvu. Hospodářský výbor se opět bez zásadnějších připomínek touto smlouvou zabýval na své schůzi. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Předložený návrh jsme v prvním čtení přikázali hospodářskému výboru, který jej projednal a přijal usnesení, které máme k dispozici jako sněmovní tisk 2014/1. Žádám nyní opět pana poslance Zdeňka Vorlíčka, který byl pověřen výborem, aby předložené usnesení uvedl.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, hospodářský výbor se smlouvou tisk 2014 zabýval 21. února 1996 a bez jakýchkoliv připomínek přijal následující usnesení:

"Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu po vyslechnutí výkladu ministra Budinského a zpravodajské zprávy poslance Zdeňka Vorlíčka a po povšechné a podrobné rozpravě

1. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu projednat a schválit tisk 2014,

2. zmocňuje předsedu výboru a zpravodaje, aby s tímto usnesením seznámili Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky."

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vorlíčkovi a k uvedenému vládnímu návrhu otevírám rozpravu, kterou končím, protože se do ní nikdo nepřihlásil.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení, které je součástí předloženého vládního návrhu.

Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 30. Kdo je proti?

Konstatuji, že usnesení bylo přijato poměrem hlasů 84 pro, nikdo proti.

Děkuji v tomto okamžiku panu ministru Budinskému i panu poslanci Vorlíčkovi a konstatuji, že jsme projednali další bod.

Dalším bodem našeho pořadu je

Z pověření vlády uvede předložený návrh zákona ministr životního prostředí pan František Benda, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr životního prostředí ČR František Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych sdělit sněmovně, že předložený návrh zákona jménem vlády nejen předkládám, ale že se s ním i bez výhrad ztotožňuji.

Tento návrh v podobě, jak jsem jej vládě předložil a jak jej vláda bez jakýchkoliv změn přijala, vzešel z velmi důkladného posuzování všech relevantních podkladů a argumentů jako řešení, které nebylo předurčeno nějakým požadavkem nalézt nejmenší možnou variantu, ale jako řešení, které mělo za úkol najít podobu optimální. Říkám to proto, abych zdůraznil, že při zpracovávání návrhu nebyla co do rozlohy předem vyloučena jakákoliv jiná varianta. Opakuji tedy, že tento návrh vláda neposuzovala jako nějaký kompromis, ale jako optimální řešení zadání, kterým byla příprava vyhlášení Národního parku České Švýcarsko.

To, že se poté rozvinula debata o variantách, tedy též o větší variantě, mne nijak nepřekvapuje. Geneze vzniku ostatních parků byla totiž analogická. Ke každému návrhu se vždy rozpoutal zápas o variantu větší. Přitom o velikosti národních parků existují analogické debaty i v zahraničí. V nedávné době například nebylo s konečnou platností schváleno, především v důsledku nesouhlasu obcí, rozšíření národního parku Bavorský les tak, aby tvořil protějšek celému našemu Národního parku Šumava. Podobně se nedaří prosadit vyhlášení Národního parku Thayatal na rakouské straně jakožto protějšku našeho Národního parku Podyjí.

Z tohoto pohledu jsem považoval proto přijetí návrhu na vyhlášení Národního parku České Švýcarsko vládou za pozitivní výsledek a ne za nějaký ústupek či kompromis. V čem je tedy problém?

Především v tom, že zastánci tzv. větší varianty vnímají zjednodušeně svůj postoj jako prosazování územně rozsáhlejší a lepší ochrany přírodních fenoménů, jako postoj zjednodušeně vyjádřitelný - větší park rovná se lepší ochrana přírody.

Tady musím zdůraznit, že všechny důležité zájmy ochrany přírody jsou dostatečně chráněny již dnes statutem chráněné krajinné oblasti a přírodních rezervací.

V pojetí, ze kterého vychází náš návrh a který odpovídá mezinárodním standardům, je význam a opodstatnění národního parku v jeho vymezení na nejcennější území, které by mělo požívat nejen té nejvyšší ochrany, ale ze kterého by měly být vyloučeny i všechny možné střety, dané např. oprávněnými zájmy rozvoje a základními potřebami obcí, ať již ležících uvnitř či v bezprostřední blízkosti národního parku, či dalších zájmů na využití území. Statut národního parku znamená totiž, že stát na jeho území chrání nejen veřejný zájem ochrany přírody, to ostatně garantuje stát i ve chráněné krajinné oblasti, ale že na jeho území je stát jediným a univerzálním hospodářem, včetně provozu myslivosti, rybářství apod.

Proto důvody pro takovéto výsadní postavení státu v určitém území musí být natolik zásadní a nezpochybnitelné, aby dostatečně opodstatňovaly omezení působnosti obcí, kterých se přímo či nepřímo dotýkají. A v tomto smyslu jsem přesvědčen spolu s názorem většiny obcí, že k rozšíření navrženého území o území ležící v nynější třetí zóně chráněné krajinné oblasti, jakož i o rezervaci, jejíž ochrana je dána dosavadním statutem, není vážný důvod.

Vážené dámy a pánové, rád bych připomněl ještě jeden aspekt celého problému.

Význam Národního parku není zdaleka jen v tom, co představuje z hlediska ochrany přírody. Chápeme jej rovnocenně též jako faktor zvyšující celkovou atraktivitu celého regionu.

Proto jsme při hledání jeho optimální podoby jako argumenty vedle sebe položili příslušné zájmy ochrany přírody, které ve veřejném zájmu musí garantovat stát a očekávání i potřeby obcí, jichž se jeho existence bude dotýkat.

Výsledkem je pak vládní návrh, který obhajuji jako dobré řešení z hlediska zájmů ochrany přírody a se kterým se identifikují ti, kteří v něm a v jeho sousedství budou žít, i celý region.

O podpoře vládního návrhu ze strany většiny obcí regionu jsem se opět přesvědčil na jednání s nimi, které se uskutečnilo za účasti tisku v pátek v Děčíně.

Dámy a pánové, toto je na úvod dnešního jednání, co jsem považoval za nutné předeslat. Děkuji za pozornost. Jsem připraven na další projednávání.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Bendovi. Návrh zákona jsme v prvém čtení přikázali rozpočtovému výboru a výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Zpravodajem rozpočtového výboru byl určen pan poslanec Jiří Vačkář a zpravodajem výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí poslanec Radim Špaček. Oba zpravodaje žádám, aby nás postupně informovali o jednání výborů. Pan kolega Vačkář se ujme slova.

Poslanec Jiří Vačkář: Vážený pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením rozpočtového výboru č. 546 k vládnímu návrhu zákona o vyhlášení Národního parku České Švýcarsko a o změně a doplnění zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (tisk 1932).

Rozpočtový výbor po výkladu náměstka ministra životního prostředí ing. Dvořáka a po mé zpravodajské zprávě doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vládní návrh zákona o vyhlášení Národního parku České Švýcarsko a o doplnění zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (tisk 1932) schválila, s následující změnou: Paragraf 7 se vypouští.

Za druhé. Zmocňuje předsedu výboru a zpravodaje, aby s tímto usnesením seznámili Poslaneckou sněmovnu.

To je všechno, pokud se týká usnesení rozpočtového výboru k uvedené problematice. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vačkářovi. Prosím pana kolegu Špačka, aby se ujal slova.

Poslanec Radim Špaček: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil s průběhem projednávání tisku 1932 ve výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, výsledkem kteréhožto projednávání je usnesení výboru č. 324 ze dne 28. února 1996.

Protože všichni dostali toto usnesení jako sněmovní tisk 1932/1 a protože je poměrně rozsáhlé, dovolte, abych ho zde nečetl, ale abych se soustředil na podstatné součásti tohoto usnesení.

V průběhu projednávání tisku 1932, jemuž se výbor věnoval několikrát, se ukázalo, že existuje významný rozdíl v názoru na to, čím má být národní park v této zemi a čím být nemá.

Rozdíl se tedy týká pojetí institutu národního parku jako takového. Ukázalo se, že předkladatel vycházel z pojetí, které lze označit jako ortodoxně ochranářské, tj., že národní park by měl být nástrojem té nejpřísnější ochrany území.

Charakteristika národního parku vyzněla při projednávání na výboru v projevu pana ministra, velmi stručně řečeno, že by to mělo být území, do kterého nikdo nešlápne.

Mělo by to tedy být území, na jehož celku by měl fungovat režim první zóny národního parku; nebo na jeho drtivé většině by měl existovat režim první zóny, tj. nejpřísnějšího stupně ochrany.

Z tohoto pojetí pak vyplývá i duch a znění vládního návrh. Projevuje se zejména ve dvou částech zákona.

Jednak je to v § 2, tj. ustanovení, kterým se definuje poslání národního parku. Jednak je to příloha 1, kterou se určuje rozloha národního parku.

V tomto fundamentalisticky ochranářském pojetí je park definován tak, že jeho posláním je ochrana geomorfologických hodnot, ochrana rostlin, ochrana živočichů a uchování a zlepšení životního prostředí.

Dovolím si upozornit na to, že § 2, tj. poslání národního parku, je v rámci tohoto zákona takovým "ústavním paragrafem", který slouží jako východisko pro výklad konkrétní činnosti v národním parku a východisko pro konkrétní fungování národního parku na daném území.

V průběhu projednávání se ukázalo, že většina výboru pro veřejnou správu a životní prostředí nesdílí toto pojetí národního parku. Naopak se ukázalo, že výbor vnímá národní park jako instituci, která samozřejmě slouží k ochraně přírodních hodnot, které jsou v daném území, ale také je to instituce, která by měla sloužit, velmi zjednodušeně řečeno, také pro lidi; což si dovolím doplnit, že je to také v souladu se zákonem č. 114/1992 Sb., na ochranu přírody a krajiny, kde se říká, že národní park má být členěn do tří zón, tj. nejenom do té první nejpřísnější, ale i do druhé a třetí, kde je stupeň ochrany diverzifikován.

Vycházeje z tohoto pojetí přistoupil výbor také k tomu, že doporučuje sněmovně, aby byla změněna dikce § 2, tj. poslání národního parku, a aby poslání bylo doplněno o tři další úkoly, které by měl park plnit.

1. V § 2 by mělo být ustanovení o ochraně a obnově samořídících funkcí přírodních systémů.

2. Park by měl naplňovat také vědecké a výchovné cíle.

3. Park by mohl a měl být využíván k ekologicky únosné turistice a rekreaci.

Tím, že výbor doporučuje toto pojetí národního parku, pak také doporučuje i jinou rozlohu národního parku. Právě proto, že se nedomnívá, že by to mělo být území, které by mělo být "oploceno a ohraničeno ostnatým drátem".

Vycházeje z cílů, které si klade zákon o vyhlášení národního parku v § 1, kde se říká, že k zajištění ochrany přírody a krajiny v nejcennější části CHKO Labské Pískovce, se vyhlašuje národní park, doporučuje výbor, aby byl národní park vyhlášen i na dalších třech lokalitách, které mimo vší pochybnost patří mezi nejcennější části CHKO Labské Pískovce. Těmito lokalitami jsou soutěsky říčky Kamenice, čedičový vrch Růžák a Jetřichovické skály, které zcela jednoznačně odpovídají charakteru toho území a požadavkům, které jsou kladeny na národní park.

Kromě těchto dvou zásadních změn, které výbor doporučuje, obsahuje usnesení č. 324 několik dalších legislativně technických změn, které byly doplněny ve spolupráci s legislativním odborem Poslanecké sněmovny. Také po konzultaci s tímto odborem bych chtěl upozornit na to, že ve výsledném sumáři pozměňovacích návrhů bude muset být nejen znění tohoto usnesení č. 324, ale také grafické znázornění toho, co vyplývá z přílohy č. 1, to je slovního popisu vymezení územního parku.

Na závěr si dovolím připomenout, že výbor používal jako pomůcku při projednávání tohoto tisku písemně zpracované stanovisko zpravodaje, kde jsou důvody pro změnu § 2 i pro změnu rozlohy národního parku rozvedeny do podstatně podrobnějších detailů a nabízím komukoliv, kdo by měl zájem o tento materiál, že může dostat kopii. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji a otevírám obecnou rozpravu. Tuto rozpravu uzavírám, protože se do ní nikdo nepřihlásil. Pánové, já vím, že pan kolega Pěnička a pan kolega Melichar jsou přihlášeni, ale přímo v přihlášce mluví o pozměňovacích návrzích. To se většinou neříká v obecné rozpravě. Ano, pan kolega Pěnička se hlásí do obecné rozpravy. Další přihlášené žádám, aby použili písemné přihlášky. Jestli jsem dobře zaznamenal, pan kolega Josef Ježek se hlásí.

Poslanec Stanislav Pěnička: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, nebudu vás dlouho zdržovat.

Vzhledem k tomu, že pozměňovací návrhy, které se objevily právě v usnesení výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, výrazně mění vládní návrh zákona o vyhlášení Národního parku České Švýcarsko, ke kterému rozpočtový výbor přijal usnesení č. 546 ze dne 16. listopadu 1995 a tento vládní návrh doporučil, navrhuji v souladu s § 93 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny po skončení obecné rozpravy vrátit návrh zákona rozpočtovému výboru k novému projednání, neboť rozpočtové dopady nejsou nově specifikovány.

Na závěr dodávám, že ani plán péče nebyl vůbec předložen. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Pěničkovi. Zároveň se mu omlouvám. Text jeho přihlášky skutečně specifikoval to, že jde o obecnou rozpravu. Dále se do obecné rozpravy přihlásil kolega Kulička, po něm pan poslanec Josef Ježek a pan poslanec Hofhanzl.

Poslanec Pavel Kulička: Vážený pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, pro mne a možná pro některé další více či méně zainteresované by bylo zajímavé, kdyby pan ministr zodpověděl některé otázky, které by se týkaly právě toho obecna, jak to vznikalo a co rozhodovalo o oněch variantách, protože výroky pana ministra znějí velice věrohodně, nicméně na družicových snímcích vypadá skutečnost poněkud jinak.

I sám pan ministr hovořil před mnoha měsíci v televizních pořadech dá se říci do jisté míry v rozporu se svým dnešním projevem.

Proto se váženého pana ministra ptám: Není pravda, že za zmíněnou variantou stojí lobby státního podniku České lesy Hradec Králové a možné další zájmové skupiny? Není pravda, že rozhodlo půl miliónu kubických metrů dřeva připravených k okamžité těžbě? Není pravda, že máte obavy, že by se snížil počet pracovních míst v dané oblasti spojené s činností parku, přičemž ono širší využití by právě přineslo pozitivní efekt?

Já si myslím, že laskavé zodpovězení nebo alespoň náznak odpovědi k těmto otázkám by mnohým zprůhlednilo diskusi kolem předkládaného zákona a pomohlo by jim k objektivnímu hlasování.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kuličkovi. Prosím kolegy, kteří jistě diskutují o velmi důležitých věcech, aby tak činili více potichu.

Pan poslanec Josef Ježek má slovo. Připraví se pan kolega Hofhanzl.

Poslanec Josef Ježek: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych úvodem svého vystoupení navrhl dva návrhy na usnesení. První usnesení zní:

Poslanecká sněmovna vyzývá ministra ve vládě České republiky pana Františka Bendu, aby zvážil své další setrvání ve funkci.

Odůvodnění je jednoduché. Já již od r. 1991 - 1992 sledují postup přípravy tohoto návrhu zákona. V posledních dvou letech různé akce, intriky a pletichy v pozadí této přípravy dosáhly takových rozměrů a takové míry tragikomična a absurdna, že člověk jako já, jako poslanec, který bydlí v Rumburku a je nucen sem tam komusi něco vysvětlovat, vypadá jako trapná směšná figurka. Pokud takto chce vypadat pan ministr, je to jeho problém, ale můj problém to není, já tak vypadat nechci.

Další důvod je prostě ten, že v okrese Děčín je taková situace, že nevíte, zda ještě panuje feudalismus a okresní úřad je vrchnost, která rozhoduje o všem jak se jí zachce, nebo zda je to národní výbor nebo sekretariát jakési politické strany. Tam jsou takové poměry, jakoby vůbec neplatil zákon o okresních úřadech. V zákoně o okresních úřadech je jasně řečeno, co okresní úřad dělat má a nemá, ale aby okresní úřad, podporován do značné míry ministerstvem životního prostředí, se choval tak, že vznikají pochybnosti, zda tyto orgány vůbec nechtějí upřít Poslanecké sněmovně právo rozhodnout o návrhu zákona, není přece normální. Kdybyste četli různé články v Děčínském deníku a v Severočeských novinách, tak zjistíte, že vlastně je na pováženou, že o návrhu zákona chtějí rozhodnout jacísi poslanci, protože správné by bylo, aby o tom rozhodl přednosta okresního úřadu, šéf oblastního inspektorátu Lesů atd. a ještě pan Urbánek, jeden ze čtyř stálých občanů obce Kamenická Stráň.

Co se stalo? V průběhu jednání výboru se zjistilo, že hlavní spornou otázkou je, zda zřízení národního parku nějakým způsobem neohrozí zájmy obcí a jejich rozvoj. Tento výbor se rozhodl, že své jednání přeruší a vydá se do území dotčeného příslušným návrhem zákona, a tam bude jednat se zástupci obcí. Já jsem se tohoto zájezdu také zúčastnil. Navštívili jsme obec Hřensko, Jetřichovice, Krásná Lípa, kde jsme diskutovali s příslušnými starosty. (Minulý týden jsem zjistil, že se pořádá další jakési sezení na okresním úřadě, kde některé obce pozvány byly, některé obce pozvány nebyly.) Pan Urbánek se v tisku zabývá vyšetřováním, kdo že toto zasedání spískal, že by bylo dobře to zjistit, kdo to provedl a jak to, že tam nebyly pozvány Lesy České republiky a přednosta okresního úřadu. Tito pánové do toho prostě nemají co mluvit. Jestliže návrh zákona leží v Parlamentu, tak je zcela skandální, aby někdo upíral poslancům právo jednat s kým chtějí a kde chtějí.

Zároveň chci říci důležitou skutečnost, kterou je třeba zde sdělit, že vládní návrh zákona vypracovaly Lesy České republiky a 17. listopadu 1994 byl předán ministerstvu životního prostředí.

Příprava návrhu zákona, kterou se zabývalo X lidí v resortu životního prostředí od r. 1991 do r. 1994, tak to všechno bylo odhozeno. Přitom všichni zainteresovaní - a řadu z nich znám vám potvrdí, že to, co bylo nakonec navrženo, byl velký kompromis, protože samozřejmě ten, kdo rozumí geomorfologii má trochu jiný názor než ten, který rozumí botanice, a ten, který rozumí spíš ochraně krajiny, má jiný názor než ochranář živočišných či biologických či rostlinných druhů.

Domnívám se, že tímto způsobem připravovat zákon o vyhlášení národního parku je skutečně nepřijatelné, a proto jsem si dovolil učinit tento návrh. Další návrh v tomto směru, který zde přednesu:

Poslanecká sněmovna vyzývá ministra vnitra Jana Rumla, aby přezkoumal činnost Okresního úřadu v Děčíně, zejména jeho přednosty pana Libora Holandy, a v případě, že zjistí, že tento okresní úřad a tento přednosta porušují zákon o okresních úřadech, aby navrhl vládě jeho odvolání.

Tímto způsobem prostě postupovat nelze. Připomenu vám jednu věc, také velmi skandální, ze které vláda nevyvodila žádné důsledky. Na podzim minulého roku šest přednostů okresních úřadů v Severočeském kraji společně s radou Severočeského sdružení měst a obcí podepsalo fakticky petici proti vládnímu návrhu státního rozpočtu. Nechápu, jak to, že tito přednostové jsou dále ve funkci. Pokud pana Holandu vláda ve funkci ponechala, tak tvrdím, že jeho postup, kdy on si myslí, že on musí rozhodovat o tom, jak nakonec dopadne zákon o zřízení Národního parku České Švýcarsko, je prostě nepřijatelný a tento člověk by neměl vykonávat tak důležitou funkci. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Ježkovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Josef Holub, pak má slovo v souladu se zákonem pan ministr Benda.

Poslanec Josef Holub: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážení přítomní, chtěl bych vás poprosit, pane předsedající, abyste požádal pana poslance Ježka, aby si příště své komplexy vůči určitým osobám řešil na jiných místech. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan ministr Benda má slovo.

Ministr životního prostředí ČR František Benda: Chtěl bych reagovat na některé vznesené věcné námitky. Snažím se nevnímat aroganci, která obvykle - a v tomto případě rovněž doprovází slabinu vlastních argumentů. Pane poslanče, neslyšel jsem od vás do dneška...

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane ministře, pokud se budete obracet na poslance, tak přese mě, v souladu se zákonem.

Ministr životního prostředí ČR František Benda: Neslyšel jsem od pana poslance a nedostal jsem během celého projednávání jediný podklad, který by mohl sloužit jako nějaká orientace řekl bych v jiných pohledech, o kterých tady pan poslanec hovoří a jak se zdá, sledoval tuto záležitost velmi dlouho.

Za druhé k těm několika věcným námitkám. Návrh tohoto zákona, jak jsem řekl ve svém úvodním slově, nebyl předurčen nějakou minimální či jinou variantou. Otevřeně a bez jakéhokoli omezení se posuzovaly argumenty a hledala se varianta optimální. Je skutečností, že pro předloženou variantu, tj. pro vládní návrh, se vlastně sešly nejdůkladnější odborně věcně nejpropracovanější podklady. To je fakt. Tím tedy odmítám, že by tento návrh vypracovaly Lesy ČR.

Co se týče obcí, nemá pravdu pan poslanec, že by nebyl souhlas nebo že by chyběla podpora vládnímu návrhu. Naopak, mohu mu dát písemná vyjádření většiny obcí, které jsou nebo budou tímto parkem nějakým způsobem dotčeny. Tady bych se chtěl ohradit. Obce jsem na páteční setkání a rozhovor pozval já. To, že jsem si vybral okresní úřad, má svoji logiku v tom, že je to úřad, který určitým způsobem musí vládě poskytovat servis, tedy přístřeší a organizaci. To je vše, co považuji za nutné říci k předchozím vystoupením.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Kdo se dál hlásí do obecné rozpravy? V pořadí je pan kolega Hofhanzl. Další písemné přihlášky nemám.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, jsem pamětníkem celého procesu vzniku národních parků po r. 1990. Pamatuji si, s jakými obtížemi a přes různé nerozumné snahy vzniku Šumavského národního parku jako parku, který by byl vlastně chráněnou divočinou, byl jsem u vzniku Podyjského národního parku a s povděkem jsem kvitoval návrh zákona o parku Českolabské pískovce.

Mohu říci, že od samého začátku především kolem Šumavy se rozběhl velmi tvrdý boj vlastně o zásoby dřeva na Šumavě. Stejné to bylo i v Podyjském národním parku, kde žádné lukrativní zásoby dřeva nejsou a přesto i o tento park byly tvrdé boje. Když vezmu Českosaské Švýcarsko, jsem přesvědčen po tom, co jsem vidět za těch pět šest roků, že u té velké varianty, aby nebyla, jde zase především o zájem o těžitelné zásoby dřeva v této oblasti.

Musím říci, že je mi s podivem, když si vezmu ministra životního prostředí, který by především - i když je ministr této vlády - měl v této vládě důsledně hájit zájmy svého resortu a zájem životního prostředí do budoucna. Bohužel, to co vidím především v posledních dvou letech, opak je pravdou. Když vezmu schvalování zákona o lesích, když předkládající ministr se projednávání zákona nezúčastní, když se sám zřekne základní klíčové role, kterou by toto ministerstvo mělo mít, tj. státní správy, když tento ministr nyní u Českolabských pískovců také podporuje malou variantu, která je proti zachování této oblasti, tak musím vyslovit podiv.

Chtěl bych sněmovně říci, že pozice, postavení i peníze prostě pomíjejí. Zůstává to, jestli se někdo v této sněmovně, ať už jako poslanec nebo v této vládě jako ministr, zapíše do budoucnosti této země tím, že zachoval pro budoucno určitou oblast tak, aby nebyla v této přechodné době, kdy neplatí morálka, kdy nefunguje státní správa, aby tedy dokázal zabránit zničení této oblasti. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi.

Pan kolega Kulička s faktickou poznámkou.