Poslanec František Kačenka:
Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, kolegyně, kolegové!
Původně jsem chtěl
přednést pouze pozměňovací
návrhy, ale po včerejší obecné
rozpravě považuji za nutné aspoň několika
větami se k problému vrátit.
Rozprava byla velmi poučná
a opět ukázala, že někteří
z kolegů místo o voze hovořili o koze - jinak
řečeno ani po čtyřech letech v parlamentu
nevědí, co je samospráva.
Děkuji i za poučení
pana poslance Wagnera, který nejlépe ví,
co je pro Moravu a Slezsko nejlepší a nejvýhodnější.
Děkuji mu i za prognózu o výsledcích
voleb. Ale o průzkumech volebních výsledků
máme své mínění. Máme-li
mnohem více členů a rodinných příslušníků
než jím zmiňovaných 0,5%, pak zde není
něco v pořádku a mohu říci,
že to nejsou naše evidence. Nezmění-li
se přístup centra k ostatním územím
České republiky, nemusíme se o další
voliče obávat.
Bohužel zde nezaznělo
nic o svobodě a rovnosti občanů, o spravedlnosti.
Tyto pojmy stavějí celou věc do jiné
dimenze. Ústava a Základní listina práv
a svobod nejsou ničím jiným než cárem
papíru, jestliže není vůle se jejich
ustanoveními řídit.
Občanská rovnost
je prvním důvodem, pro který nechceme a nemůžeme
svůj přístup k vyšším územním
samosprávným celkům měnit. Není
konzervativní politik ten, kdo neuznává oprávněné
požadavky druhých, kdo uznává rovnost
jen někdy.
Spravedlnost je druhým
důvodem. Nebýt spravedlivý znamená
nebýt demokratický. Předcházející
dvoučlenný federativní stát nebyl
ke společenství občanů Moravy a Slezska
spravedlivý. Připravil je o 100 mld. korun na investicích.
Ani tento centralistický stát spravedlivý
není. Za tři roky jeho existence bylo územní
společenství
občanů Moravy a Slezska připraveno na investicích
o dalších deset miliard. Spravedlnost nastane tehdy,
až přijde jiná dělba finančních
prostředků. Dnes je stav takový, že
obce dostávají 18% prostředků, zbytek
se rozděluje nebo přerozděluje prostřednictvím
státního rozpočtu. Všude ve světě
je tomu tak, že obce dostávají zhruba 30% prostředků,
vyšší územní samosprávné
celky v pojetí země, kantony, provincie, kraje dalších
30% a 40% zůstává k přerozdělování
centru.
Vím, že to bude těžké,
protože u nás se moci chopila byrokracie a čeho
se chopila byrokracie, to si těžko nechá vzít.
Vážené kolegyně
a kolegové, nebudu opakovat to, co jsem zde v červnu
minulého roku v rozsáhlém vystoupení
přednesl. Jen připomenu, že první část
byla určena vám ve sněmovně, druhá
premiérům vlád, hlavám států,
členům zákonodárných sborů
převážně evropských států
i některým nadnárodním organizacím.
Tato část v povědomí veřejnosti
je známa jako Výzva na obranu demokracie v České
republice a svůj podpis pod ní připojilo
dalších 23
členů - poslanců. Výzva nezapadla.
Mluví se o ní v Bruselu, ve Štrasburku, ve
Varšavě, v Budapešti, ale také v americkém
Kongresu.
Blízká budoucnost
ukáže, co pro nás přinese.
Někteří kolegové
zde vybízejí k hledání nového
územního uspořádání,
k experimentům. Kladu otázku. Není lepší
se vrátit k osvědčenému?
Nemohu vynechat krátký
exkurz do historie, kdy Čechové, Moravané
a Slezané žili ve společném státě
nazývaném Země Koruny české.
Bylo pro něj charakteristické, že každá
jeho součást měla vlastní rozsáhlou
samosprávu, měla vlastní zemské sněmy
a vlastní zemské zřízení. A
nebylo to na úkor celistvosti tohoto státu. Čím
větší byla samospráva jednotlivých
území, tím větší byla
stabilita státu.
Troufám si z tohoto místa
vyslovit přesvědčení, že dříve
či později se k těmto tradicím vrátíme.
Vím, že prostý návrat není možný,
a vyšší územní samosprávné
celky musí mít jinou náplň a jiné
úkoly.
Vodítkem k tomu by nám
měla být připravovaná Evropská
charta regionální samosprávy, podle níž
regiony v evropském pojetí, spolkové země,
kantony, provincie, mají především zachovat
pro budoucí generaci to, co je odlišuje od ostatních
území. Dává jim však i nové
úkoly, např. v oblasti školství, sociální
péče, zdravotnictví apod.
S lítostí musím
konstatovat, že projednávaný návrh
ústavního zákona jde proti smyslu evropské
regionální politiky.
Doložím to jedním
příkladem. Centrem Moravského Slovácka
bylo vždy Uherské Hradiště. Podle návrhu
má být toto centrum podřízeno Olomouci,
tedy jinému společenství občanů
nazývaném "Společenství občanů
Hané". Je to stejně necitlivý přístup,
jakým tehdy v roce 1960 tehdejší mocipáni
rozdělili Hanou mezi Jihomoravský a Severomoravský
kraj.
Vážené kolegyně,
vážení kolegové, dovoluji si připomenout
dobu nedávno minulou, kdy počtu potřebných
hlasů k přijetí Ústavy bylo dosaženo
jen díky celé řadě kompromisů.
Mezi jinými i kompromisů týkajících
se územní samosprávy. Kompetence vyšších
územních samosprávných celků
tak, jak jsou zakotveny v Ústavě, daleko předčila
naše očekávání.
Domnívám se, že
přijetí projednávaného zákona
je možné jen opět na základě
kompromisu.
Možná k tomu přispějí
i pozměňovací návrhy, které
hodlám přednést. Byl bych rád, kdyby
nebyly považovány za diktát sněmovně,
ale za projev dobré vůle přijmout alespoň
něco. To něco jde daleko za rámec našich
představ o územním uspořádání
České republiky.
Nyní k vlastním
pozměňovacím návrhům.
První se týká
čl. I.
Navrhuji, aby místo dvou
celků, Jihomoravského a Středomoravského,
uvedených pod pořadovými čísly
7 a 8, byl vytvořen jeden s názvem Moravský,
vymezený územím okresů Blansko, Brno-město,
Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Jihlava, Kroměříž,
Olomouc, Prostějov, Přerov, Šumperk, Třebíč,
Uherské Hradiště, Vsetín, Vyškov,
Zlín, Znojmo a Žďár nad Sázavou.
Druhý pozměňovací
návrh se týká čl. 111 odst. 2.
Navrhuji následující
znění: "Zvláštní zákon
stanoví, kdy ke změně hranic vyššího
územně správního celku může
dojít na základě místního referenda
v hraniční obci, popřípadě
ve skupině hraničních obcí, o začlenění
se k vyššímu územnímu samosprávnému
celku."
Smyslem tohoto pozměňovacího
návrhu je umožnit hraničním obcím
rozhodnout o svém začlenění tak, jak
to předpokládal původně vládní
návrh tohoto zákona.
Za třetí. Stávající
odst. 2 čl. 111 se označí jako čl.
IV. Ostatní články se přečíslují.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Kačenkovi. Prosím pana kolegu Řezáče,
aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Kavan.
Poslanec Vladimír Řezáč:
Vážený
pane předsedo, pane místopředsedo, vážené
kolegyně a kolegové, za tři dny to budou
tři roky a tři měsíce, co jsme přijali
Ústavu České republiky. Všichni si pamatujeme,
z jakých důvodů jsme nedokázali vyřešit
problém, kterým se dnes zabýváme.
Je samozřejmě možné
vznášet mnoho důvodů a kritérií,
pro které je obtížné vytvořit
vyšší územní samosprávné
celky, zejména tehdy, pokud jsme vázáni územím
dnešních okresů upravených zákonem
č. 36/1960 Sb., o územním členění
státu.
Tento zákon a Ústava
z roku 1960 vlastně rozdělily republiku, a to její
část, dnešní Českou republiku,
na 7 krajů a hlavní město Praha. Tak tyto
kraje existují. V prosinci 1990 zanikly pouze krajské
národní výbory, jak bylo řečeno.
Osobně se domnívám,
že je namístě vytvořit nejméně
10 vyšších územních samosprávných
celků, a považuji možné jít až
do počtu 13, což koresponduje i s počtem statutárních
měst.
Mohu říci, že
můj pozměňovací návrh je obsahově
shodný s pozměňovacím návrhem
garančního výboru, který přednesl
pan zpravodaj Litomiský, tzn., že navrhuji, aby mezi
vyšším územním samosprávným
celkem Severočeským a Východočeským,
byl vytvořen nový vyšší územní
samosprávný celek Liberecký, který
by byl vymezen územím okresů Česká
Lípa, Liberec, Jablonec nad Nisou a Semily.
To, co mi chybělo v návrhu
pana zpravodaje, je pouze to, že potom je samozřejmě
nutné logicky vypustit ze Severočeského vyššího
územního samosprávného celku území
okresů Česká Lípa, Jablonec nad Nisou
a Liberec, a z vyššího územního
samosprávného celku Východočeského
je nutné vypustit území okresu Semily.
Chci navíc poukázat
na to, že tento můj pozměňovací
návrh je souhlasný s původním vládním
návrhem, který rovněž navrhoval vytvoření
stejného vyššího územního
samosprávného celku, který obsahuje území
těchto čtyř okresů.
Tento liberecký region má naprosto jasné
synergické efekty, má jasnou ekonomickou a sociální
strukturu a má také přirozené tendence
k tomu, aby konečně bylo právně zakotveno
to, co jeho občané cítí.
Chci říci, že
to bylo zde předneseno i v prohlášení
shromáždění starostů 30 obcí
tohoto regiónu.
Dnešní Severočeský
kraj je území velice komplikované, které
lze rozdělit na dvě oblasti. Jeho krajní,
západní a východní hranice z Kořenova
v okrese Jablonec nad Nisou, do Loučné v okrese
Chomutov, představuje vzdálenost 250 km. Přitom
z těchto krajních poloh do hlavního města
Prahy je 100 km, tedy vzdálenost vlastně délky
celého kraje pohraničí je 2,5 násobně
větší, než vzdálenost do hlavního
města Prahy.
Pánevní oblast, tedy Mostecko a Ústecko,
má zcela odlišnou ekonomickou, sociální
strukturu, odlišné
ekologické zatížení a úplně
jiné potřeby, jiné problémy, než
má liberecký region. Jenom mezi Ústím
nad Labem, dnešním krajským městem,
a Libercem, je vzdálenost 100 km.
Liberec je zcela jasné
centrum tohoto regionu. Je to největší město
Severočeského kraje, které má 103
tisíc obyvatel, má svoji technickou univerzitu a
má přirozené spádové území,
které uspokojuje potřeby občanů těchto
okresů, bez ohledu na dnešní krajské
hranice.
Žádám proto,
aby bylo přihlédnuto k těmto argumentům.
Chci poukázat na to, že
pan premiér před šesti dny, když vystoupil
v Liberci, tak řekl, že pokud VÚSC ano, pak
nepochybuje o tom, že dva jsou mimo diskusi, a to Olomouc
a Liberec.
V návrhu pana navrhovatele
Středomoravský kraj zahrnut je, Liberec tam zahrnut
není. Já se domnívám, že pokud
se podíváme na mapu, nemůže nikdo pochybovat
o opodstatněnosti tohoto návrhu. Uvažoval jsem
ještě o jedenáctém VÚSC Karlovy
Vary, ale obávám se, že tak jak by byl zřejmě
složen ze tří okresů, jeho počet
obyvatel ani ekonomická síla by nestačily
na jeho soběstačné fungování.
Mnou navrhovaný vyšší územně
samosprávný celek liberecký zahrnuje 430
tis. obyvatel z území, které se skládá
z tzv. východní části Severočeského
kraje a okresu Semily, z území, které zahrnuje
bývalý liberecký kraj, který fungoval
velmi dobře a spolehlivě 11 let s výjimkou
části okresu Děčín, Rumburska,
které navrhnout nemohu s ohledem na to, že tento návrh
je vázán dnešními hranicemi území
okresu.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Řezáčovi. Prosím pana
poslance Kavana, aby se ujal slova. Připraví se
pan poslanec Litomiský.
Poslanec Petr Kavan: Pane
předsedající, dámy a pánové,
dovolte mi, abych za poslance Hnutí samosprávné
Moravy a Slezska-Moravské národní sjednocení,
Jiřího Bílého a Petra Kavana, podal
následující pozměňovací
návrh k tisku 1912.
Článek 1 - nové
znění:
Na území České
republiky se vytvářejí tyto vyšší
územní samosprávné celky:
1. Pražský, vymezený
územím hlavního města Prahy.
2. Český, vymezený
územím české země v historických
zemských hranicích, platných k 31. 12. 1948,
vyjma území hlavního města Prahy.
3. Moravsko-Slezský, vymezený
územím moravsko-slezské země v historických
zemských hranicích platných k 31. 12. 1948.
Článek 2 - vypustit
Článek 3 - nové
znění:
Území vyšších
územních samosprávných celků
lze měnit pouze ústavním zákonem.
Článek 4 - vypustit
Článek 5 - vypustit
Článek 6 - vypustit
Článek 7 - nové
znění:
Tento zákon nabývá
účinnosti dne 1. července 1998.
Přednesený text
je nutno chápat jako jeden pozměňovací
návrh. Jednotlivé články následné
přečíslovat.
Ke zdůvodnění
tohoto návrhu bych řekl několik slov. Již
před šesti lety byli Moravané na této
půdě ubezpečováni, že kopou do
otevřených dveří. Ubezpečovali
je představitelé české vlády.
Zdá se, že něco nebyla pravda. Buďto nebyly
otevřené dveře, nebo se kopalo málo.
Řada předřečníků
zde mluvila o tom, že se jedná v tomto návrhu
ústavního zákona především
o stranické třenice. Jsme přesvědčeni,
že zde se jedná především o soužití
moravského a českého národa ve společném
státě, a to na partnerské úrovni.
Pokud nebude rehabilitována Moravskoslezská země,
pokud nebudeme ctít své vlastní státní
symboly, potud nemůžeme čekat ani úctu
od našich sousedů.
Jestliže sousední
polský národ a slovenský národ vnímají
Moravany jako jeden ze státotvorných národů
České republiky, pak jsem hluboce zklamán
a nedovedu si vysvětlit, proč prezident České
republiky zde v Poslanecké sněmovně mluví
výhradně k českému národu.
Celá tato záležitost,
to znamená obnovení historických hranic a
ctění našich státních symbolů,
se prolíná velmi nepříznivě
i do současnosti, a jak řekli někteří
předřečníci, i do mezinárodních
vztahů. My jsme přesvědčeni, že
nikdy by nedošlo ke kauze Saboty, kdyby zde existovala Moravská,
resp. Moravskoslezská země.
Tato záležitost by byla posuzována nanejvýš
citlivě a odpovědně a nebyl by zvolen diletantský
přístup z Prahy.
Vážené dámy
a pánové, jsme přesvědčeni,
že tato sněmovna i vy všichni zvážíte
celou situaci a náš pozměňovací
návrh podpoříte. Děkuji za pozornost.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Kavanovi. Prosím pana kolegu Litomiského,
aby se ujal slova. Připraví se paní poslankyně
Tomanová.
Poslanec Jan Litomiský: Vážený
pane předsedající, vážené
kolegyně a kolegové, chtěl jsem jen pro pořádek
upřesnit návrh výboru pro veřejnou
správu, regionální rozvoj a životní
prostředí. Vzhledem k tomu, že tak učinil
již kolega Řezáč, považuji to za
zbytečné, protože to, co přednesl kolega
Řezáč, je totožné s usnesením
našeho výboru.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Litomiskému. Prosím paní kolegyni
Tomanovou, aby se ujala slova.
Poslankyně Hana Tomanová:
Vážený
pane místopředsedo, kolegyně a kolegové,
není to tak dávno, co jsem z tohoto místa
vysvětlovala potřebu rozdělit Východočeský
kraj na dva celky, hradecký a pardubický. Na rozdíl
od některých mých předřečníků
se nedomnívám, že kolegové poslanci
byli postiženi v tak krátké době ztrátou
paměti, proto nebudu všechny důvody znovu opakovat.
Připojuji se tedy pouze
k návrhu pana poslance Ježka na vytvoření
dvou celků, pardubického a hradeckého, přičemž
celek pardubický by byl vymezen územím okresů
Havlíčkův Brod, Chrudim, Pardubice, Svitavy
a Ústí nad Orlicí. Je tedy nutné změnit
v tomto smyslu článek 1 bod 6.
I když jsem přesvědčena,
že ústavním zákonem o vytvoření
vyšších územních samosprávných
celků by se měl zabývat až příští
Parlament, přece jen sdílím obavy pardubických
občanů, které soužití v rámci
Východočeského kraje dodnes tlačí
jako noční můra.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
paní poslankyni Tomanové a prosím pana kolegu
Kaluse, aby se ujal slova.
Poslanec Jaromír Kalus: Pane
předsedající, pane předsedo, dámy
a pánově, už zde hovořila přehršle
Čechů a Moravanů a je tedy na místě,
aby vystoupil aspoň jeden Slezan.
Nebudu zde spílat obvyklým
partyzánům země Moravsko-Slezské a
vysvětlovat jim nesmyslnost tohoto útvaru, ani nebudu
žádat revizi souhlasu Českého sněmu
z roku 1742 s odstoupením větší části
Slezska pruskému království, ale přesto
si dovolím podat dva pozměňovací návrhy.
Oba budou k bodu 9, článku 1.
Dovoluji si navrhnout vznik dvou
vyšších územně správních
celků, a to celku Opavského a Ostravského,
přičemž celek Opavský by byl definován
okresy Bruntál, Jeseník, Opava, celek Ostravský
okresy Frýdek-Místek, Karviná, Nový
Jičín a Ostrava-město.
V případě
nepřijetí tohoto pozměňovacího
návrhu si dovolím dát pozměňovací
návrh na změnu názvu vyššího
územněsprávního celku Moravsko-Slezského
na pouze zkrácené "vyšší územněsprávní
celek Slezský".
Myslím, že už
jsem zde o tom hovořil, takže nebudu vysvětlovat
opodstatněnost svého návrhu. Připadá
mi poněkud nelogické, že pouze v jednom názvu
vyššího územněsprávního
celku jsou spojovány dvě historické země,
protože v tom případě by se třeba
kraj Jihočeský musel jmenovat kraj Jihočeskomoravský
nebo Východočeský by se měl jmenovat
Východočeskomoravský atd. Takže předkládám
tyto dva pozměňovací návrhy. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Kalusovi. Končím rozpravu. Ne, nekončím,
hlásí se pan kolega Jaroš, potom pan kolega
Ježek.
Poslanec Emil Jaroš: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
dámy a pánové, zazněla zde řada
myšlenek, řada návrhů, zazněla
zde i určitá podpora směrem k rozdělení
bývalého Východočeského kraje.
Dovolte mi též říci určitou myšlenku
do tohoto diskusního pořadu, abych to tak nazval.
Svého času jsem
vyrůstal, žil a dokonce i profesně nějaký
čas působil v Severočeském kraji,
žil jsem v Mostě a plně jsem chápal
určité umělé vytvoření
Severočeského kraje, které opravdu bylo značně
rozsáhlé a kde dva přirozené celky
byly od sebe značně geograficky vzdáleny.
Bylo to Ústí nad Labem a Liberec. I to Liberecko
a to Ústecko žilo jakýmsi svébytným
regionálním způsobem, i když pochopitelně
KNV jako správní orgán byl sídlem
v Ústí nad Labem. Co se týkalo ostatního,
zdravotnictví, sociálních otázek atd.,
přece jen tyto věci byly soustředěny
jak do Liberecka, tak do Ústecka a pochopitelně,
že i určité myšlenky a návrhy na
rozdělení bývalého
Severočeského kraje na jakousi zemi nebo kraj, kde
by bylo Ústí nad Labem a na druhé straně
jakési Liberecko, je logické a má své
opodstatnění.
Jiná otázka nastává
ve Východočeském kraji, a to geografickou
blízkostí dvou velkých měst, to je
Hradce Králové a Pardubic. Chtěl bych připomenout,
že tato města jsou od sebe vzdálena jízdou
autem - při dodržování dopravních
předpisů a stanovené rychlosti - cca 15 minut.
Po rekonstrukci a úpravě silnice dálničního
typu, která se dokončuje, se odhaduje, že to
spojení se zkrátí
na 10 minut. Tato dvě města spolu vytvářejí
naprostou symbiózu, řekl bych, že mají
společnou kotelnu, jsou vytápěna z jednoho
zdroje, mají společný energetický
zdroj. Řada obyvatel de facto dojíždí
za prací do sousedního města, v jednom městě
žijí, do druhého dojíždějí.
Jakési spojení do budoucna, které se pracovně
nazývá "Hradubicko" nebo "Hradubice",
silnice se jmenuje "hradubická", vytváří
to, že tady vznikne - a já myslím, že
to nebude daleká budoucnost - souměstí, které
vlastně bude spojením
obou měst.
Viděl bych výstavbu
jakési hradubické zdi jako velice nešťastnou
a mám vážné námitky k rozdělení
bývalého Východočeského kraje.
Je otázka, zdali do budoucího hradeckého
kraje by měly nebo neměly patřit Svitavy,
Svitavsko. K tomu nemám vyhraněný názor.
Nevím, zdali Semily by se měly připojit k
Libereckému kraji nebo by měly zůstat u Východočeského
kraje. To jsou věci, které jsou opravdu více
geograficky oddělené. Ale nemohu se smířit
s tím, že by mělo dojít k rozdělení
Východočeského kraje
na Pardubicko a Hradecko právě z těch důvodů,
o kterých jsem se tady zmínil bez ohledu na to,
že nechci preferovat, kde by mělo být budoucí
sídlo tohoto kraje nebo země.
Jistě chápu určité
pohnutky, které jsou spíš emotivní ze
strany pardubických občanů, kteří
velmi úkorně nesli to, že po určitou
historickou dobu byl KNV nebo kraj měl sídlo v Hradci
Králové, že de facto byli zbaveni tohoto úřadu,
který měli v předchozím historickém
období. To jsou všechny poznámky. Spíš
bych se přikláněl, kdyby se měla tato
otázka projednat, k původnímu návrhu.
Děkuji.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Jarošovi a prosím pana kolegu Ježka,
aby se ujal slova.
Poslanec Josef Ježek:
Pane předsedo,
já jsem také východočeský rodák
a samozřejmě, že debata o východních
Čechách je složitá, ale domnívám
se, že je mnoho věcných důvodů,
nejen emocionálních, které mohou odůvodnit
to řešení a zároveň připomínám
kolegovi Jarošovi, že proto je navrženo současně
to řešení východních a severních
Cech. Jedině když
to beru jako jeden celek v rámci Cech, tak je možné
to racionálně zdůvodnit.
Jde o to, že samozřejmě
Hradec Králové a Pardubice jsou blízko, ale
ze všech analytických podkladů vychází,
že Pardubice i Hradec Králové přes svoji
blízkost mají velmi autonomní zázemí.
Čili to oddělení do jisté míry
v realitě je. Pakliže to může být
podkladem pro určitý kompromis, proč toho
nevyužít?
Ještě bych připomněl
některé teze, které v červnu formulovala
stálá komise pro reformu veřejné správy.
Vzhledem k návrhům nebo námitkám,
které se týkají Jihlavy, event. Zlína
a Opavy, připomínám toto: současně
s vytvořením krajů jako eventuálních
vyšších územních samosprávných
celků je nutno rozhodnout o tom, zda dnešní
statutární města, event. další
velká města, budou mít na svém
území působnost krajských úřadů,
zda budou z hlediska územního členění
samostatnými okresy. Pokud jde o výkon státní
správy, měly by být magistráty těchto
měst podřízeny pochopitelně krajským
úřadům. Znamená to, že ty přirozené
aspirace Opavy, Zlína, Jihlavy
nebo Karlových Var například mohou být
řešeny nejen tím, že na základě
požadavků těchto měst, a do jisté
míry oprávněných, vytvoříme
samostatný vyšší územní
samosprávný celek, tedy další úřad,
další zastupitelství, což je otázka
nákladů.
Ale může se to řešit
také tak, že tato města budou mít postavení
okresu a budou mít magistrát v jeho vlastním
původním významu, tzn. magistrát jako
orgán samosprávy městské, tak současně
orgán, který je na úrovni okresních
úřadů, kam je soustředěn výkon
státní správy první instance.
Další důležitá
teze, kterou tenkrát naše komise formulovala, byla
tato:
"Volby do zastupitelstev
krajů se budou konat na obdobných principech jako
volby do Poslanecké sněmovny. Předpokládá
se systém poměrného zastoupení, a
to i podle okresů."
Znamená to, že nikdy
nebude moci v oblasti samosprávy někdo tvrdit, že
dejme tomu Brno vládne Jihlavě, protože okres
Jihlava by měl být v jihomoravském zastupitelstvu
příslušně paritně zastoupen.
Stejně tak by neměli vládnout v Ostravě
Opavě, protože opět okres Opava, případně
město Opava bude statutární a bude mít
postavení okresu. Tak by mělo mít příslušné
paritní zastoupení. Jiným způsobem
to prostě zřejmě udělat nelze a jsem
přesvědčen o tom, že jiným způsobem
volby do krajských zastupitelstev žádný
parlament neschválí. Určité zastoupení
okresů v zastupitelstvu musí zákon zajistit.
Děkuji.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji.
Prosím pana kolegu Opatřila, aby se ujal slova.
Poslanec Rudolf Opatřil:
Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
kolegyně a kolegové, kolega Kalus navrhoval změnit
název "moravskoslezský" na "slezský".
Dovolil bych si tento návrh poněkud rozšířit
a navrhuji změnit místo "moravskoslezský"
na "slezskomoravský".
Chci připomenout, že
tato sněmovna odmítla můj návrh před
nedávnem na to, aby se kraj jmenoval "slezský"
prostě z důvodů i možných mezinárodních
implikací s Polskem. Sám si myslím, že
toto nebezpečí sice nehrozí, ale pro úplnost
připomínám, že toto je možné
u některých kolegů a kolegyň vystopovat.
Proto navrhuji tuto druhou
alternativu na "slezskomoravský" a spolu s kolegou
Kalusem se domnívám, že Slezsko by opravdu
mělo být poněkud zdůrazněné.
Děkuji.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu kolegovi Opatřilovi. Uzavírám
rozpravu. Nyní se chci zeptat, zda si přeje promluvit
zástupce navrhovatelů.
Poslanec Josef Ježek:
Pane předsedající,
své názory a připomínky jsem vyčerpal
již v předchozím vystoupení.