Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Přítomni:

Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J. Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP K. Ledvinka a 174 poslanců.

Za vládu České republiky: místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, ministr životního prostředí F. Benda, ministr dopravy V. Budinský, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministr hospodářství K. Dyba, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr vnitra J. Ruml, ministr kultury P. Tigrid, ministr práce a sociálních věcí J. Vodička.

(Schůze opět zahájena v 9.04 hodin.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážení páni kolegové, vážené paní kolegyně, prosím, abyste se zaregistrovali. Chystám se zahájit druhý den jednání 40. schůze Poslanecké sněmovny. Naše jednání bude pokračovat druhým bodem schváleného pořadu, kterým je

Žádám navrhovatele a zpravodaje, aby zaujali místo u stolku zpravodajů. Včera jsme projednávání tohoto bodu přerušili po ukončené obecné rozpravě. V této rozpravě nezazněl návrh na vrácení návrhu zákona výborům k novému projednání, ani návrh na zamítnutí. Proto zahajuji nyní rozpravu podrobnou. Do podrobné rozpravy jsou už přihlášeni tito kolegové a kolegyně: pan poslanec Josef Ježek, paní poslankyně Gerta Mazalová, pan poslanec Kačenka, Řezáč, Kavan, Litomiský. Prosím pana poslance Ježka, aby se ujal slova.

Poslanec Josef Ježek: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem se přihlásil do podrobné rozpravy jako první také v roli navrhovatele, protože si myslím, že není rozumné mluvit o detailech ve vystoupení navrhovatele v obecné rozpravě. Chtěl bych zároveň přednést některé návrhy, které vyplynuly z projednávání návrhu ústavního zákona ve dvou výborech, i které vyplynuly z jednání stálé komise pro reformu veřejné správy.

Nejdříve bych se chtěl vyjádřit k čl. 1 ústavního zákona, který tradičně tvoří největší kámen úrazu. Jedná se o to, že podle ústavy má být nějakým způsobem naplněno právo územních společenství na samosprávu. Z tohoto důvodu po dlouhých debatách. trvajících vlastně již tři roky, se nakonec došlo k názoru, že v čl. 1, kde se vyjmenovávají vyšší územní samosprávné celky, které mají být ústavním zákonem vytvořeny, musí být specifikace území těchto celků podle okresů.

Je zde tedy problém začlenění jednotlivých okresů do příslušných budoucích krajů nebo zemí. S tím, že další územní změny - to znamená úpravy hranic okresů i eventuální úpravy hranic krajů nebo zemí - lze měnit pouze zákonem, což je obsahem či. 3 odst. 1.

Ještě chci učinit poznámku, že nakonec po dlouhém jednání se ukázalo, že nejrozumnější přístup k tomuto regionálnímu členění, které musí být obsahem čl. 1, je takový přístup, který by se dal nazvat evolučním nebo také přístupem konzervativním. To znamená existující územní členění státu na okresy a kraje na úrovni krajů se mění pouze tam, kde je to rozumné, kde je to dejme tomu nezbytné.

Já bych si dovolil navrhnout několik pozměňovacích návrhů k čl. 1. Vzhledem k debatě, která probíhala, se domnívám, že sněmovna by se měla vyjádřit k tomu, zda by samospráva na regionální úrovni neměla být řízena jenom ve dvou vyšších územních samosprávných celcích, to je v bývalé Zemi české a v bývalé Zemi moravskoslezské. Navrhuji tedy v čl. 1 jako první pozměňovací návrh toto:

Čl. 1 by zněl: na území České republiky se vytvářejí vyšší územní samosprávné celky

1. český, vymezený územím hlavního města Prahy a krajů Jihočeského, Západočeského, Severočeského a Východočeského,

2. moravskoslezský, vymezený územím krajů Jihomoravského a Severomoravského.

Myslím si, že navrhovat rozdělení Čech na Prahu a zbytek Čech je pro nás, jejichž vlast je Böhmen (jako Járy da Cimrmana), jistě nepřijatelné.

Druhý návrh k čl. 1, který opět vyplynul z rozpravy v obou výborech, případně ve stálé komisi, se pokouší najít poněkud jiný kompromis, než ke kterému se prozatím došlo. Tento návrh se týká změny na území Severočeského a Východočeského kraje. Návrh by zněl: Text odstavců čl. 1 - pět Severočeský, šest Východočeský se nahrazuje takto: celek pátý Severočeský, vymezený územím okresů Česká Lípa, Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem. Šestý Liberecký, vymezený územím okresů Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily. Sedmý Hradecký, vymezený územím okresů Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov. Osmý Pardubický, vymezený územím okresů Havlíčkův Brod, Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí. Zbývající celky Jihomoravský, Středomoravský, Moravskoslezský se přečíslují.

Dovolil bych si tento přístup odůvodnit takto: V podstatě problémem tohoto článku je u určitých okresů, do kterých celků mají být zařazeny. Jestliže takto hodnotíme okresy, tak je jistě velice sporná příslušnost okresů Liberec a Jablonec nad Nisou k dnešnímu Severočeskému kraji, ve Východočeském kraji je problematické začlenění okresů Semily a Svitavy do kraje Východočeského. Domnívám se, že seskupení tří okresů Liberec, Jablonec a Semily je víceméně nesporné. Město Liberec je již dnes správním centrem srovnatelným s krajskými městy v Čechách, to je s Českými Budějovicemi, Plzní, Ústím nad Labem i Hradcem Králové.

Pohraniční území Jablonecka, Liberecka a Frýdlantska bylo po roce 1945 nově osídleno českým obyvatelstvem, především z blízkých okresů východních a středních Čech. Proto je zde tak silné povědomí regionální identity, regionální sounáležitosti v území, kde ovšem žije pouze o něco více než 300 tisíc obyvatel. Z toho jedna třetina v samotném městě Liberci. Proto je v tomto případě zcela přesný název celku - Liberecký. Zbývající severočeské okresy, které by měly tvořit stejnojmenný, tj. Severočeský celek, mají jedno společné. Počínaje okresem Česká Lípa zde neexistuje žádný výrazný regionální předěl ve vztahu k regionu středočeskému a dominantním centrem pro většinu území je především Praha. Existují zde však silné aglomerační vztahy, zejména v Podkrušnohoří a podél toku Labe, existuje i tendence k intenzivnějšímu propojování v prostoru Děčín, Nový Bor, Česká Lípa a dále k Liberci. Krajská hranice mezi okresy Liberec a Česká Lípa, která může být v případě potřeby v detailu pozměněna zákonem, je nepochybně menší "zlo", než krajská hranice mezi okresem Česká Lípa a okresy Děčín a Litoměřice. Jinými slovy, pokud je Severočeský celek, tam okres Česká Lípa patří, pokud by to byl celek Ústecký, tak tam by Česká Lípa event. patřit neměla.

Protože regionální rozdělení Čech je na rozdíl od Moravy ve své podstatě variantní, to znamená diskuse, jestli 13 nebo 8, podle mne je důvodná v Čechách, ale vůbec není důvodná na Moravě, mohou být na území východních Čech vytvořeny celky nazvané podle dvou dominantních zhruba stejně velkých středisek - Hradecký a Pardubický. Tím je řešena otázka, "kam s okresem Svitavy". Myslím opět, že pro okres Svitavy, jak tady včera upozorňoval kolega Nájemník, je přijatelné být součástí kraje Pardubického, ale je problém být součástí kraje Východočeského.

V daném prostoru severovýchodních a východních Čech zároveň neexistuje geopolitické riziko vyplývající z přílišné rozdrobenosti ve vztahu k poměrům na druhé straně hranic.

Protože jsem slyšel kolegu Fejfara, pane předsedající, vyjádřil bych se zde i k problému okresu Jihlava. To je problém tradiční, který mohu doložit již jistými výdobytky badatelskými z 60. let, kdy okres Jihlava se jeví tak, že nepatří ani do Čech ani na Moravu. Otázka pouze je, jak to řešit, jestli tím, že se vytvoří samostatný celek Jihlavský nebo jestli okres Jihlava nebude případně patřit místo do celku Jihomoravského do celku Jihočeského. Víme všichni, že začlenit okres Havlíčkův Brod, začlenit okres Třebíč do Jihlavského celku, je poněkud problém. Je to problém i v okrese Žďár nad Sázavou. To je důvod, proč se zdá být mnohem přijatelnější varianta, že jsou celky Jihočeské a Jihomoravské a je otázka, co s okresem Jihlava. Nikdo nenavrhuje zatím, že by jihlavský okres měl patřit spíš do celku Jihočeského.

Dále bych navrhl ještě jeden návrh z článku 1. Domnívám se, že poté, co došlo ke kompromisu, že Praha tvoří samostatný vyšší územní samosprávný celek, je rozumné, aby v článku 1 bylo toto.

Čl. 1 by měl začínat takto. Na území České republiky se vytvářejí vyšší územní samosprávné celky: První, hlavní město Praha. Potom čl. 2 se vypouští a ostatní články se přečíslují.

Jedná se o to, že navrhovaný článek 2, kde je řečeno "postavení hl. m. Prahy stanoví zákon", je poté, co Praha má mít postavení vyššího územního samosprávného celku, nadbytečný.

Zároveň chci upozornit, že návrh zákona nerozhoduje o tom, kde bude sídelní město. O tom by měl rozhodnout zákon, konkrétně zákon o územním členění státu. Opět ponecháváme stav, který existuje, poněvadž v dotyčném zákonu je napsáno např., že vytváří se kraj Východočeský se sídlem v Hradci Králové nebo vytváří se kraj Severočeský se sídlem v Ústí nad Labem. To je tedy platné znění zákona o územním členění státu.

K ostatním článkům nebyly žádné připomínky s výjimkou č. 7, který se týká účinnosti.

Dále se ale rozpředla debata o tom, zda by ústavní zákon o vytvoření regionální samosprávy, čili o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, neměl obsahovat ustanovení, která by nějakým způsobem specifikovala možnost spolupráce u těchto celků samosprávných. Myslím, že důvody tady jsou vážné. Jednak je to dáno oddělením Prahy od Středočeského kraje. Je jasné, že celou řadu záležitostí např. v oblasti veřejné dopravy, regionálního rozvoje, životního prostředí, téměř všeho nemůže řešit zvlášť Praha a zvlášť Středočeský kraj. Budou se muset na řadě věcí dohodnout. To je jeden důvod, proč by to pravděpodobně mohlo být v ústavním zákoně, čili v Ústavě.

Další důvod je v tom, že Česká republika by měla mít možnost zapojit se do mnohostranné spolupráce regionů, která je v Evropě velice podporována. Včera jsem shodou okolností dostal text vypracovaný velvyslancem Malenovským, velvyslancem u Rady Evropy, kde upozorňuje, že pro rozvoj této regionální spolupráce, ale také pro to, aby Česká republika mohla být zastoupena v komoře regionů, kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy, pro to, aby Česká republika mohla event. se podílet případně na práci výboru pro regiony v rámci Evropské unie, je zde výrazný impuls k tomu, aby tyto regiony vznikly a aby mohly být silnými subjekty nikoliv jenom objekty regionální spolupráce a regionální politiky Evropské unie.

Dosavadní stav je totiž ten, že regionální politika Evropské unie se zejména v příhraničních oblastech projevuje mnohem intenzivněji, než regionální politika České republiky a jako člen společného výboru Evropského parlamentu mohu potvrdit, že v této oblasti jsou problémy, kterými je nutno se zabývat.

Čili navrhuji, aby ústavní zákon obsahoval tento článek, který by byl článkem předposledním, přičemž poslední článek, nyní sedmý, upravuje účinnost zákona. Tento článek by zněl takto:

Vyšší územní samosprávné celky mohou uzavírat mezi sebou dohody ve věcech společného zájmu spadajících do jejich vlastní působnosti a odpovědnosti. Za podmínek a způsobem, které stanoví zákon. Není dovoleno, aby zastupitelstva více krajů nebo zemí společně přijímala rozhodnutí. Zákon upraví regionální spolupráci překračující hranice České republiky i regionální spolupráci s partnerskými orgány jiných států.

Inspirací pro tento text je ústava Belgického království a také ústava Svobodného státu Sasko. Obě ústavy toto řeší nikoliv odedávna, ale v podstatě se k tomu dospělo v posledních letech, v posledních desetiletích.

Pokud se týče účinnosti zákona, opět byla velká debata jak ve výborech, tak v příslušné komisi a v ústavně právním výboru dokonce bylo odhlasováno, že by článek 7 měl upravit účinnost datem, tuším, 1. června 1998. Ale na jednání stálé komise pro reformu veřejné správy jsme byli seznámeni s návrhem na budoucí rozpočtová pravidla, je to tedy ve fázi věcného záměru. A domnívám se, že bude zřejmě prosazováno, aby nová rozpočtová pravidla případně byla schválena ještě ve druhé polovině tohoto roku.

Důvod je ten, že by bylo potřeba transformovat příspěvkové a rozpočtové organizace již v roce 1997, přičemž zatím není úplně jasné, zda se to povede do konce roku 1997, nebo se ten proces potáhne do roku 1998. Domnívám se, že kvůli přijetí rozpočtových pravidel by bylo dobré ponechat původně navrhované znění článku 7, tzn. tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Současně by se mohlo stát, že i s řadou dalších legislativních úprav přijímaných postupně, dejme tomu v roce 1997, případně ve druhé polovině tohoto roku, by mohly vznikat různé problémy, např. s tím, jak sladit příslušný zákon s účinností, která by byla až někdy v roce 1998.

Zároveň je nutno říci, že 1. červenec 1998 je zřejmě nejzazším termínem účinnosti všech možných právních úprav, na kterých závisí případné volby krajských zastupitelstev v listopadu 1998.

Ještě bych si dovolil jeden návrh. Domnívám, že Poslanecká sněmovna by měla v souvislosti s projednáváním tohoto návrhu ústavního zákona schválit usnesení, kterým by:

Poslanecká sněmovna doporučila vládě, aby podepsala Evropskou chartu místní samosprávy, Evropskou rámcovou konvenci o spolupráci přesahující státní hranice mezi místními orgány a místními společenstvími a doplňující protokol k této konvenci.

Jedná se totiž o to, že např. onu Evropskou konvenci již podepsalo a ratifikovalo vedle Ukrajiny také Rusko, Maďarsko, Polsko, v podstatě všechny sousední státy s výjimkou Rumunska. A ukazuje se, že Česká republika se tím v rámci Rady Evropy dostává do značně nepříznivého světla. Onen doplňující protokol byl připraven za účasti expertů České republiky, kteří se účastnili práce příslušné pracovní skupiny, a k podpisu byl připraven za předsednictví České republiky v Radě Evropy, takže se domnívám, že trochu zavání ostudou, pokud bychom se k podpisu a případné ratifikaci těchto dokumentů stavěli způsobem takovým, jakým se dálo doposud.

To jsou všechny moje návrhy k danému návrhu ústavního zákona a děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Ježkovi a prosím paní poslankyni Mazalovou, aby se ujala slova, připraví se pan kolega Kačenka.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedo, vláda není, vážené dámy a pánové, včera v této sněmovně jsme vyslechli ve všeobecné rozpravě mnoho připomínek, názorů, dokonce jsme si vyslechli jednu krásnou pohádku o osvíceném diktátorovi od pana kolegy Hofhanzla, kterému za ni velice děkuji, protože jsem velice dlouho tak krásně nespala jako včera, tedy ze včerejška na dnešek.

Mohu říci, že ze všech pohádek, které jsem slyšela v této sněmovně, a že jich bylo požehnaně za ta léta, byla tato nejkrásnější. Velice pozorně jsem naslouchala a zjistila jsem, že platí stará pravda: Člověk se stále učí.

Pan kolega Payne ve svém prvním projevu včera večer zaplakal nad naší nepřipraveností, nesystémovým řešením. To slovo systémové zde nastupuje vždy, když něco nechceme. Znamená odklad na jindy, lépe řečeno co nejpozději a nejlépe vůbec nikdy, protože nepříjemné věci se mají odkládat. Obec zvlčí bez dohledu, občan je nesvéprávný, potěšilo mě, že už nejenom na Moravě, ale i v Čechách, protože na Moravě byl vždycky nezralý, je bezradný a zazněl dokonce i pláč nad Prahou.

Vzbudilo to ve mně dojem, že obce jsou nebo budou spravovány partami idiotů, nikoli volenými zástupci na úrovni. Podle mého názoru je občan samosprávný jedinec schopný se o sebe postarat, schopný myslet, pracovat, žít, často i řídit ostatní. Lítost nad Prahou cítím spolu s panem kolegou, tedy s jejími občany. Ale té se mohlo předejít již dávno přenesením mnoha zbytečných úřadů na jiná místa v České republice. Například nevím, proč musí být zrovna v Praze Česká správa moravských jeskyň, vydávání všech licencí podnikatelům atd. Všichni víme, že je Praha zahlcena, že na to doplácejí především její obyvatelé, a to nejenom v dopravě.

Při vystoupení některých kolegů včera večer jsem zažívala nádherný pocit obrození, když jsem slyšela, a to i z koaličních úst, opakování všech myšlenek od decentralizace, zbytečných a drahých uměle vytvořených expozitur až po upozorňování na plýtvání finančních prostředků daňových poplatníků.

Myšlenky a návrhy, které v této sněmovně znějí opakovaně několik let ze strany nás, moravských poslanců, a které opakovaně padaly pod stoly, aby se opět zvedaly a podávaly znovu - ale přesto mi znějí libozvučně. Mohu nyní věštit jak ta Sibyla. Strany, které byly kdysi alergické při vyslovení slova Morava a dostávaly přímo pálivě svědivou vyrážku, nyní opět začínají mávat moravskými kartami. Strany, kde se nesmí vyslovit slovo moravská poslankyně, se vyhrnou nyní do ulic a budou bojovat za práva Moravanů. Uvidíme, zda jim to voliči na Moravě a ve Slezsku spolknou.

Pan kolega Wagner vznesl poznámku k moravským kolegům, aby neusilovali o samosprávné postavení Moravy a Slezska, protože to prostě většina v této sněmovně nepřipustí. Možná. Ale ani tato většina dnes v Parlamentu ani ta příští nemá mandát na doživotí. Morava zůstává, pouze obsazení v Parlamentu se mění. A jestli se změní ku prospěchu občanů, to posoudí zase jenom oni.

Od roku 1990 je stále diskutována otázka vytvoření vyšších územně správních celků. Řešení se hledá již léta. Sice systémově, ale zatím se nenašlo. Současně se zmenšením našeho státu se zmenšily i naděje na kladný výsledek zdlouhavých jednání i nekonečných kompromisů. Dnes už snad nikdo myslící neobviňuje poslance Moravy a Slezska z nacionalismu, protože potřeba zřízení vyšších územně správních celků se ukazuje jako naprosto nutná a nezbytná nejen na Moravě a ve Slezsku, ale i v Čechách.

Návrh pana poslance Ježka je jedním z několika předložených novel tomuto Parlamentu. Já osobně mám za to, že po menších úpravách a některých pozměňovacích návrzích, jeden z nich předkládám, by mohl být přijat, a tak by tento Parlament konečně splatil svůj dluh vůči občanům České republiky, vůči ústavě, pro kterou jsem sice z jistých důvodů nehlasovala, ale když už je přijata, ctím ji a soudím, že by měla být naplněna. Už jenom proto, že neznám nic nebezpečnějšího a nespravedlivějšího, než centrální a direktivní řízení.

Nepřála bych je žádnému občanu naší malé republiky, alespoň ne na dlouho. Vždyť oč jsme menší, o to musíme být úspěšnější.

Můj návrh není tím, který byl podáván již před šesti lety námi, poslanci Hnutí za samosprávnou demokracii - společnost pro Moravu a Slezsko, zvolenými jenom proto, aby prosadili obnovení a restituci Země Moravsko-slezské v jejích historických hranicích. Snažili jsme se o nemožné. Snad ani obnovení komunismu, ani svrab a neštovice dohromady nevzbuzovaly takový děs a hrůzu, jako toto napravení chyb a křivd, které odsoudilo jak bývalé Federální shromáždění, tak i Česká národní rada. Nebyla a ani dnes není dobrá politická vůle Parlamentu.

Bude-li vznesen v této sněmovně pozměňovací návrh, který prosazuje znovuzřízení tří územně správních celků, obsahujících Zemi Moravsko-slezskou, budu pro něj hlasovat. V případě, že neprojde, protože nemá šanci, jak zde bylo řečeno, podávám tento svůj návrh, který by vylepšil tu bídu, kterou se právě probíráme.

Můj návrh je něco jako pokusný balónek. Nepodávám ho proto, že by mi šel zrovna ze srdce, ale jako zjištění názorů sněmovny, představ poslanců, jestli víme, co vlastně chceme, a co chtějí ti, za které tady rozhodujeme.

To, o čem dnes máme rozhodnout - zda přijmeme vylepšený návrh kolegy Ježka - je vlastně takový první krůček na dlouhé cestě naší mladé demokracie. Demokracie, které se musíme teprve učit a kterou příliš neznáme. Důkazem toho je nepřijetí návrhu poslance Ortmana, kterým jsme se připravili o možnost vyslechnout si zprávu vlády o plnění jejího programového prohlášení. Bylo by to přinejmenším užitečné.

Mrzí mě to stejně jako skutečnost, že ve včerejším vystoupení pana prezidenta Havla, kterého si velice vážím, nezaznělo ani jednou slovo Morava a Slezsko. Slovo, které označuje svým názvem nemalý kousek České republiky. Pan prezident hovoří sice o demokracii velice krásně, ale na Hradě přijímá zástupce pouze některých parlamentních stran. Oč by jeho osobnost byla výraznější a větší, kdyby i v praxi ukázal, že krásným slovům odpovídají i stejné činy.

Všechny strany tohoto parlamentu zastupují určitou část obyvatel. Prezident vládne České republice, tato je složena z obyvatel Čech, Moravy a části Slezska. Všechny strany tohoto parlamentu, bez rozdílu barev, by měl přijímat prezident této republiky stejně. Jakou kávu jim dá uvařit, zda od Žida nebo Dadák ze Vsetína, to už je na něm.

A nyní s dovolením k mému pozměňovacímu návrhu.

Název návrhu zákona zůstává stejný. Navrhuji z původního návrhu vypustit čl. 1 a nahradit ho zněním: "Na území České republiky se vytvářejí tyto vyšší územní samosprávné celky.

I. Vyšší územní samosprávný celek vymezený územím hlavního města Prahy a územím okresu Praha-východ a Praha-západ se sídlem vyššího územního správního celku v Praze.

II. Vyšší územní samosprávný celek vymezený územím okresů Beroun, České Budějovice, Český Krumlov, Domažlice, Cheb, Chomutov, Jindřichův Hradec, Kladno, Klatovy, Karlovy Vary, Louny, Most, Písek, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Prachatice, Příbram, Rakovník, Rokycany, Strakonice, Sokolov, Tábor, Tachov se sídlem vyššího územního samosprávného celku v Plzni.

III. Vyšší územní samosprávný celek vymezený územím okresů Benešov, Česká Lípa, Děčín, Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chrudim, Jablonec nad Nisou, Jičín, Kolín, Kutná Hora, Liberec, Litoměřice, Mělník, Mladá Boleslav, Náchod, Nymburk, Pardubice, Pelhřimov, Rychnov nad Kněžnou, Semily, Teplice, Trutnov, Ústí nad Labem, Ústí nad Orlicí se sídlem vyššího územního samosprávného celku v Hradci Králové.

IV. Vyšší územní samosprávný celek vymezený územím okresů Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Jihlava, Kroměříž, Olomouc, Prostějov, Přerov, Svitavy, Šumperk, Třebíč, Uherské Hradiště, Vsetín, Vyškov, Zlín, Znojmo, Žďár nad Sázavou se sídlem vyššího územního samosprávného celku v Brně.

V. Vyšší územní samosprávný celek vymezený územím okresů Bruntál, Frýdek-Místek, Jeseník, Karviná, Nový Jičín, Opava, Ostrava-město se sídlem vyššího územního samosprávného celku v Ostravě."

Vypustit čl. 2 a nahradit ho zněním: "Hranice vyšších územních samosprávných celků lze měnit pouze zákonem. Zvláštní zákon stanoví, kdy ke změně hranic vyššího územního samosprávného celku může dojít na základě místního referenda v hraniční obci, popřípadě ve skupině hraničních obcí a u začlenění k určitému vyššímu územnímu samosprávnému celku."

Čl. 3 nahradit novým čl. 3 v tomto znění: "Vyšší územní samosprávné celky zřizují své orgány, způsob jejich vzniku, působnost, pravomoc a vztah mezi nimi upraví samostatný zákon."

Čl. 4 vypustit a nahradit čl. 4 tohoto znění: "Územím hlavního města Prahy a územím okresů se rozumí rozsah jejich území ke dni přijetí tohoto ústavního zákona Parlamentem ČR."

Čl. 5 vypustit a nahradit čl. 5 tohoto znění: "Nerozhodne-li zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku o jeho názvu na svém prvním zasedání, stanoví jej Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky."

Čl. 6 vypustit a nahradit čl. 6 tohoto znění: "Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem zvolení členů zastupitelstev vyšších územních samosprávných celků."

Čl. 7 vypustit naprosto bez náhrady.

Děkuji vám, že jste vyslechli tento můj maličký a skromný pozměňovací návrh.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Mazalové, prosím pana kolegu Kačenku, aby se ujal slova, připraví se pan poslanec Řezáč.