Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, prosím, abyste zaujali svá místa. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali, dovolil jsem si vás odhlásit.

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili a vytvořili tak čas pro jednání jednotlivých klubů. Rozprava nebyla ukončena, hlásí se pan kolega Ortman. Pak bychom měli rozhodnout o procedurálním návrhu pana poslance Vyvadila o odročovacím procedurálním návrhu.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedo, místopředsedo, vážený pane ministře, vzhledem k tomu, že náš klub si vyžádal tuto přestávku v době 50 minut, a musím říci, že jednání našeho klubu vázající se k tématu bylo naprosto věcné, chci prohlásit za Levý blok, že projednávání tohoto bodu bylo určitým způsobem ukvapené a nepřipravené z hlediska komunikace s občany a že vláda, podle našeho názoru, měla jednat daleko dříve. Stejně tak na půdě parlamentu se o této věci mělo diskutovat přímo i z úlohy pana ministra případně s poslaneckými kluby.

Proto jsme toho názoru, že podpoříme návrhy na odložení bodu, které zde zazněly.

Současně chci prohlásit za nás, že jsme toho názoru, že pokud projde návrh zákona přes první čtení, v žádném případě by se lhůta, která je stanovena pro čtení druhé, neměla zkracovat, neboť by to bylo ke škodě věci.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Ortmanovi. Faktická poznámka pana kolegy Vyvadila, potom pana kolegy Kuličky.

Poslanec Jiří Vyvadil: Dámy a pánové, já bych chtěl jen vysvětlit možná procedurální důsledky toho, co jsem navrhl, protože v podstatě jsem vyslovil maximální možnou míru konstruktivismu, který je možný. Bude-li vyhověno našemu procedurálnímu návrhu, znamená to, že nic není smeteno se stolu a pokračuje první čtení na příští schůzi. Čili je tam pořád časový prostor pro všechny pochybnosti, které zde momentálně velice relevantně naznačil kolega Ortman a které cítíme my všichni. A neznamená to zároveň ani vrácení vládě.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Abychom to řekli všechno, pak by se musela zkrátit lhůta tak, aby bylo možno tuto záležitost doprojednat ještě před parlamentními volbami. Pan kolega Vyvadil.

Poslanec Jiří Vyvadil: Problém je, pane předsedající, dámy a pánové, že my momentálně v určitém časovém stresu řešíme něco, co je skutečně stresové. Všechno chce čas. Když přijde čas, je možné i cosi zkrátit, ale v této fázi to nevidíme možné.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji, to není v rozporu s tím, co jsem dodával. Já jsem chtěl jen doplnit tu informaci. Pan kolega Kulička má slovo.

Poslanec Pavel Kulička: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, opravdu naše jednání je stresové, probíhá v časové tísni a pro objektivní posuzování, tak jak nás pan ministr ujistil, že bylo jednáno s občany, doplňuji i já jsem se před několika minutami telefonicky spojil s osadou U Sabotů, opravdu s nimi jednáno bylo, ale v tom duchu, že je předem jasný výsledek hlasování, že to stejně schváleno bude a tudíž nechť samozřejmě občané vezmou, co je jim nabízeno. Jen abyste byli v tomto směru informováni. A v případě, že tak jednají úředníci pana ministra, tak na jeho ministerstvu není cosi v pořádku.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Dámy a pánové, zazněl tu návrh. Pan ministr Ruml se hlásí o slovo.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Dámy a pánové, já sice nevím, co se přesně teď, v této chvíli a minutě děje v osadě U Sabotů, ale nedovedu si představit, že ti úředníci, kteří byli vysláni na ta jednání, že by vycházeli z apriorního předpokladu, že to nebude. To by tam nejezdili a prostě by s těmi lidmi nejednali. Ten důvod k tomu, že s těmi občany jednají o konkrétních věcech a o finanční výpomoci, které je vázáno na platnost a schválení ústavního zákona a společné smlouvy, jiný výklad, logický, mít ani nemůže. Kdyby byli přesvědčeni o tom, že to schváleno nebude, tak by neměli ani právní důvod pro to, aby s těmi občany o těchto záležitostech jednali. Já bych byl rád, kdyby toto tady zaznělo. Samozřejmě nevím, jakým způsobem to jednotliví úředníci vysvětlují, jak vystupují, jak probíhají ta konkrétní jednání, nicméně vláda vycházela, když schvalovala usnesení o finanční výpomoci, z toho, že to je vázáno na schválení ústavního zákona. Jinak by takové usnesení nemělo vůbec žádný smysl.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: S faktickou poznámkou pan kolega Kulička. Chci se zeptat pana kolegy Bílého, zda se hlásí do rozpravy k tomuto bodu? Prosím, máte slovo.

Poslanec Pavel Kulička: Dámy a pánové, osobně se domnívám, že vládní úředník nemůže vycházet z jakéhokoliv předpokladu a nemá o tom občany přesvědčovat tím či oním způsobem.

V každém případě, možná na rozdíl od pana ministra, jsem tam strávil více dní; nemám tolik povinností, kolik má on. Byl jsem tam několikrát po sobě. S těmi lidmi se osobně znám. V každém případě svědectví, které mi dali, že občany úředníci instruovali v tom smyslu, že je předem rozhodnuto, si myslím, že takto státní úředník by vystupovat neměl. To zaprvé.

Zadruhé. Občané v obci U Sabotů jednají v situaci, kdy v podstatě nemají žádné jiné východisko.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Písemnou přihlášku do rozpravy podal pan poslanec Bílý, který má slovo. Připraví se pan poslanec Dobal.

Poslanec Jiří Bílý: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, rád bych v krátkosti vyjádřil stanovisko Moravské národní strany.

V podstatě se domníváme, že celý spor, který zde vznikl a který vlastně ohrožuje přijetí zákona i Smlouvy o vymezení státních hranic mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, vznikl nedostatečnou činností Ministerstva vnitra.

Jedná se o území, které bylo historicky součástí Moravy. Lidé, kteří sem přišli, a jsou slovenské národnosti, přišli zde z Kopanic, v době společného státu; zde se také usídlili, aby byli blíže k nádraží jako k základnímu dopravnímu prostředku.

Potom došlo k tomu, že při rozdělení státu, které ani jedna ani druhá strana nemohla nějak ovlivnit, nedošlo k mezitímnímu režimu, tzn. lidé zde si neměli co kde koupit v samoobsluhách, neřešily se sociální a jiné problémy občanů obou republik. Takto se věc vyhrotila ve formě petic, bez toho, že by se Ministerstvo vnitra postaralo, přestože tady byl dostatek interpelací ze strany poslance Grulicha i poslance Wagnera, se nic v této věci nedělo.

Dnes je hozeno jablko sváru mezi Moravany a Slováky. Je to opravdu komplikovaná situace, o které se domnívá, že se dá řešit jenom tím, že tento návrh zamítneme, a necháme dál jednání, aby došlo k opravdovému spravedlivému narovnání této věci.

Zvlášť mě mrzí, že v případě rozdělení hranic by byli postiženi občané obce Javorníku, neboť část majetku by měli vlastně na slovenské straně.

To je stanovisko Moravské národní strany, která se domnívá, že mluví také jménem občanů U Sabotů, neboť většina lidí se tady hlásí k moravské národnosti. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan poslanec Dobal. Pan poslanec Mach má náhradní kartu č. 4.

Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, velmi pozorně poslouchám rozpravu. Nerozumím vlastně tomu, co se zde děje. Nerozumím některým návrhům, které zde padají.

Návrh sociální demokracie - odložit první čtení - znamená neprojednávat tuto věc již v tomto volebním období.

Návrh na vrácení k dopracování je opět věc, která by znamenala neprojednat to v tomto volebním období.

Máme před sebou ale ústavní zákon, na jehož znění a liteře asi těžko někdo z nás při projednávání ve výborech tak moc změní. Neustále se tudíž bavíme o faktu, které priority, které zájmy, kdo, kde a jak hájí.

Nerozumím tomu, když vystupují představitelé stran, které se deklarují nejdřív jako státotvorné a vzápětí na to zpochybňují dokončení určitého procesu, který začal v tomto volebním období, a které se např. v roce 1993 chovaly úplně jinak.

Každého z nás zajisté mrzí, že se tato republika rozdělila.

Podotýkám, že jsem hluboce přesvědčen, že to nebylo z viny strany české, ale že to bylo proto, že Slovensko mělo ve svém zájmu a v politických reprezentantech program samostatného státu. To bylo naplněno.

Víte dobře, že všechna jednání, která jsme poslouchali ze strany Slovenska, ať se jedná o jakákoli majetková vyrovnání apod., byly kolikrát požadavky, nechci používat silná slova, ale mě přišly až nehorázné. Tudíž dojednat cokoli se slovenskou stranou je velmi obtížná věc.

Není sporu o tom, že vládní komise nebo ministerstva za to odpovědná, neměly jednoduchou úlohu, aby toto dojednaly.

Jestliže si ale říkáme, že nám jde o jakousi státotvornost, že nám jde o zájmy tohoto státu - České republiky, tím myslím drtivé většiny občanů tohoto státu, tak si snad nemůžeme dovolit negovat smlouvy nebo návrhy smluv, které byly připraveny. Já bych nerad podezíral pana ministra Rumla nebo kohokoliv z toho, že by nehájili zájmy i občanů U Sabotů a jiných tedy osad. Hájili je, samozřejmě. Takže výsledek různých - já nevím - stížností na postup vlády nebo nějakých komisí na špatnou třeba osvětu, politickou práci, pomalé jednání je pořád jaksi marginalita proti tomu, o čem zde rozhodujeme. Rozhodujeme o tom, jestli na východní hranici České republiky bude nejasno a jakým způsobem se toto odrazí vůbec v postavení České republiky v celé mezinárodní soustavě a hlavně v momentu, kdy tato republika usiluje o vstup do Evropské unie apod.

Zvažte tedy velmi pečlivě, jestli jste opravdu tak státotvorní a jestli opravdu tak pomáháte občanům U Sabotů těmi vašimi vystoupeními zde, protože vy vlastně navrhujete, aby jakýsi bezprávní stav, jakýsi stav nejasný nastal na podstatně delší dobu, než musí být. Já si myslím, že nejistota je vždycky něco horšího než jasné vyřešená věc, notabene věc v otázkách státních hranic. Proto si myslím, že stejně děláte medvědí službu nejen občanům U Sabotů, ale v Sidonii a všude jinde, protože prodloužíte stav zmatku, nejasností apod. Ani jeden z nich už nebude mít jistotu v této oblasti, protože nikdo z nás, když to dopadne možná nejlépe, tak příští parlament bude natolik rozumný, že ústavní zákon přijme, potvrdí smlouvu se Slovenskou republikou. Slovenská republika přijala tuto smlouvu. Přijala i patřičné zákony k tomu. Bude tudíž jako zajisté využito v jakýchkoliv dalších sporech, tak i ten fakt, že Česká republika nectí smlouvy, že parlament se baví o nějakých věcech, které svým způsobem vedou jenom k rozšiřování zmatku a chaosu místo toho, aby směřoval k urovnání a schválení dohod, které byly vypracovány. Myslím si, že toto nebude mít dobré mezinárodní konsekvence.

Proto apeluji na vás, zvažte, o čem zde vlastně mluvíte a čeho se zastáváte a jestli výsledek, který náhodou dosáhnete, nebude vlastně jaksi danajským darem i právě pro ty občany, kterých se snažíte zastat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan poslanec Grulich.

Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, dámy a pánové, myslel jsem, že mě šálí sluch, když jsem poslouchal pana poslance Dobala. Jaké že smlouvy to nectí Česká republika? Byla snad už v této Poslanecké sněmovně přijata a schválena smlouva o státní hranici se Slovenskem, že bychom ji nectili, anebo se tato smlouva teprve projednává?

Náš návrh nevnáší zmatky a nejistotu. Existuje hranice mezi Českou a Slovenskou republikou. Existují celní stanice, kde se provádí odbavování lidí a zboží. Neexistuje žádný zmatek a neexistuje zmatek, který by např. ti, kteří tady vystupovali za sociální demokracii nebo i opozici, chtěli na tuto hranici vnášet. Právě naopak. Zmatek byl vznesen tím, že státní úředníci nejprve jednali, vytyčili hranici, osadili hranici a pak teprve až je napevno stanovená hranice, tak ji nahonem předkládají ke schválení Poslanecké sněmovně. Nejednali s lidmi U Sabotů. Jednají s nimi v situaci, až ve stejné dny, kdy je smlouva předložena Poslanecké sněmovně.

Jestliže jsme navrhli odsunout projednávání, až právě tyto zmatky budou vyřešeny, domníváme se, že je to řešení konstruktivní, řešení pozitivní, protože máme zájem, aby smlouva o státní hranici se Slovenskem byla přijata velkou většinou nebo rozhodnou většinou této sněmovny. Máme zájem na tom, aby vztahy se Slovenskem nebyly narušeny. Za stávající situace při násilném protlačování smlouvy touto sněmovnou samozřejmě tuto jistotu nemůžeme zaručit.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan poslanec Dobal s faktickou poznámkou, připraví se pan kolega Vyvadil.

Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, chci jenom poznamenat, že parlament nemůže na smlouvě změnit ani čárku. Parlament může říci ano nebo ne, nic jiného.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan poslanec Vyvadil.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem hluboce přesvědčen, že pan kolega Dobal to myslí dobře. Problém je ten, že to vede až tam, že nakonec ten ústavní zákon nemusí být schválen. Nemá pravdu v tom, že není možné schválit tento zákon. Samozřejmě, je možné, naznačil to i pan předsedající, to by bylo nutné zkrátit lhůty. No, k tomu můžeme v určité fázi samozřejmě přistoupit. Čili jinak řečeno, tady není nevůle přijmout, ale v této fázi není dostatek síly to podpořit. Já vím, že platí, že v prvním čtení je možné cokoliv projít. Nevyhrocujme tu atmosféru do té polohy, že si tedy ta jedna část to nějakým způsobem prosadí. Dobře, tak si to tedy prosaďte. Ale, pane kolego, promiňte, já se na vás nesmím otáčet, berte potom ty určité důsledky. Já se domnívám, že v květnu jsme v zásadě schopni, když se dívám na § 91, ten ústavní zákon schválit. A po pravdě řečeno ještě na této schůzi, pokud projde ten procedurální návrh, bude dán návrh, aby Poslanecká sněmovna rozhodla o tomto zkrácení o 20 dnů. Čili já znovu říkám, že jsme velice naladěni na to konstruktivní ladění, ale v této fázi to není možné a jestli vy se domníváte, že to je možné, tak jednejte. No, máte to mít.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan poslanec Payne.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedo, vážená sněmovno, pane ministře, pokusím se shrnout některé připomínky, které zde zazněly.

Zaprvé problematika ústavního soudu - ústavní soud může posuzovat, zda nedošlo k rozporu obyčejného zákona s ústavním zákonem. Po mém soudu spor, zda nedošlo k rozporu mezi dvěma ústavními zákony, nemůže nastat, neboť platí zásada, že pozdější zákon má přednost. Takže v této věci nemůže žádným způsobem jednat.

Ve věci individuálních práv žádná stížnost ústavnímu soudu nemůže být přijata k jednání ústavního soudu, neboť zatím žádná taková právní alternativa nenastala, která by ohrožovala práva občanů. Takže návrh, abychom odložili projednávání tohoto bodu do doby, než rozhodne ústavní soud, je výborný logický trik, jak dosáhnout toho, aby se věc vůbec neprojednávala. Naštěstí si samozřejmě této věci dovedeme všimnout.

Souhlasím s kolegou, který tady někde zmiňoval, že ústavní soud nemůže rozhodovat politicky, ale to bylo právě to, co zde zaznělo. Kdyby pan poslanec dobře poslouchal, právě zde zaznělo, že ústavní soud nemá rozhodovat politicky. Já nechápu právě ty přesmyčky, kdy se obracejí argumenty v pravý opak.

Zaznělo tady přirovnání mezi osadou Saboty a sudetským územím.

Odhlédneme-li od toho, že žádné Sudety neexistují, že to je geologický pojem, tak si kladu otázku, jak vlastně to mělo všechno správně vypadat. Ten rozdíl je v jedné věci. Problematika Sudet byla záležitost, která vznikla z mezinárodního hlediska zvenčí. A nebyla nikdy legitimně československým státem akceptována. Tady se jedná naopak o legitimní postup v rámci našeho právního řádu a naší ústavy a předkládá se parlamentu k posouzení. A parlament je od toho, aby posoudil. V tom je po mém soudu zásadní rozdíl, a proto musím tuto připomínku jednoho z kolegů považovat za nekorektní, prostě toto přirovnání je naprosto nemístné. Jestliže slyšíme argumenty, že se kompenzace území měly provádět jinde, jestliže osazení kamenů bylo předčasné a že s občany se mělo začínat jednat dříve apod., tak já jsem se pokusil shromáždit všechny návrhy, které zazněly v rozpravě. A pokusil jsem se je seřadit do logického sledu jako návrh pro vládu, alternativy, jak tedy měla vláda správně postupovat.

Poslouchejme: za prvé vláda měla vyhlásit kompenzace pro občany - finanční, aniž by k tomu byl řádný legislativní důvod. Za druhé měla s občany podepsat smlouvy o těchto kompenzacích, i když nesmí při tom předpokládat, že případný návrh, který jednou předloží do sněmovny, že ve sněmovně bude schválen. To bylo kritizováno, že takový předpoklad, že taková premisa je nepřípustná, aby vláda ji takto činila. Dále měla hranici vykolíkovat dřevěnými kůly v rozporu se všemi mezinárodními zvyklostmi a měla očekávat - a to je tedy logický důsledek této situace - že se tam nastěhuje mnoho občanů mnoho občanů se tam přihlásí k trvalému pobytu, protože získat kompenzaci ve výši řekněme milionu nebo podobné částky, to je samozřejmě lákavá nabídka pro kde koho. Následně měla česká vláda udělat referendum - pravda, v rozporu s našimi právními předpisy - a zjistit, zda většina se kloní k tomu, že chce zůstat na našem území. Ovšem pochopitelně, že ta většina občanů českých, kteří se tam přihlásili kvůli těm kompenzacím se vyjádří pro to, že chce zůstat na českém území, takže tím vlastně zdeformujeme to rozhodnutí, které mělo být učiněno. Ale znovu opakuji, bylo by to v rozporu s naším právním řádem.

Další věc pak by byla, že na základě tohoto referenda by začala jednat se slovenskou vládou a co by následovalo už nevím - pravděpodobně bychom neměli žádnou smlouvu o hranicích a nebylo by možné uzavřít následné smlouvy o malém pohraničním styku, turistických cestách apod., které potřebujeme uzavřít na jiných místech.

Já se domnívám, že ta věc nebyla zanedbána. O té věci se v tisku hovoří dva roky. Píše se o tom. Poslanci - ti kteří měli zájem a sledovali problematiku - navštívili tu obec buď spolu s výborem, tam bylo výjezdní zasedání výboru, nebo ji navštívili samostatně. Ale není pravda, že by o té problematice nikdo nevěděl. Kdo chtěl vědět, ten věděl - před dvěma lety - a sledoval průběh projednávání - tehdy byla možnost, aby se poslanci obrátili na vládu, na ministra a žádali, aby se při vyjednávání se slovenskou stranou postupovalo jiným způsobem, důrazněji apod., aby se kompenzace prováděly jinde, ale on to nikdo neučinil. Zároveň slyšíme argumenty, že nikdo o té věci nevěděl, ale přitom zase vidíme, že o té věci poslanci jednali a dokonce i někteří aktivnější poslanci v té věci tady ve sněmovně vystupovali.

Takže já tady vidím celou řadu sporů, logických sporů, které nemůžeme v žádném případě akceptovat. Jestliže bylo řečeno, že se jedná o neúctu k samosprávě - slyšeli jsme v poslední době, že naše sněmovna byla prohlášena za samosprávu jedním z předních politiků - je to možná neúcta k samosprávě i k parlamentu, když si někdo plete samosprávu se zákonodárným orgánem. Ale mám Pocit, že tyto logické nesmysly, které slyšíme, logické spory, nekompetentnost, neznalost jak se hranice vytyčuje, já si myslím, že jsou důsledkem jedné věci. Je to důsledek českého, malého českého nacionalismu, nechápajícího, malicherného, úzkoprsého.

V rámci této rozpravy dokonce zazněl argument, který mě zcela šokoval, že občané osady U Sabotů mají právo na vlast. Přátelé, to je argument, který slyšíme ze zcela jiné strany. Já jsem netušil, že tady máme pátou kolonu. Skutečně jsem netušil, že tady mezi námi jsou lidé, kteří takto přemýšlejí. Právo na vlast není zakotveno v žádném dokumentu, v žádném mezinárodním dokumentu o lidských právech takové právo neexistuje. Já jsem šokován. Jsem šokován, kam až může český nacionalismus dojít. Samozřejmě, že se ten nacionalismus potom maskuje do pózy, že takto jedná v zájmu lidu a v zájmu české nebo moravské země, to už je nakonec jedno.

Jestliže máme rozhodnout o návrhu vrátit vládě k dopracování - já se ptám, co má být dopracováno. Co má být na tomto ústavním zákonu, o kterém jednáme, co tam má být dopracováno. Nikdo nic takového nepřednesl. Žádné pozměňovací návrhy nepadly, nikdo nevznesl žádnou připomínku. Jestliže vracíme vládě k dopracování, musíme říci, co má být dopracováno. Ten ústavní zákon je téměř identický se zákony, které v našich dějinách byly schváleny při úpravách hranic. Tam není co dopracovávat. Prostě v tomto ústavním zákoně není vůbec co dopracovávat. Možná si poslanci spletli rozpravu k ústavnímu zákonu s rozpravou o smlouvě, kterou budeme projednávat zanedlouho, ale u tohoto ústavního zákona opravdu není co dopracovávat. A na druhé straně, pokud vznesu v rozpravě k mezinárodní smlouvě, o které budeme jednat, návrh na dopracování, pak prosím upozorňuji na to, že z hlediska mezinárodně smluvního práva návrh na dopracování se rozumí zamítnout tu smlouvu. Prostě neexistuje tu možnost podepsanou smlouvu měnit.

My máme možnost při projednávání příštího bodu smlouvu zamítnout a v tom okamžiku hranice nebude, změny hranic se neprovedou a vláda zahájí nová vyjednávání se slovenskou stranou. Na politické, mezinárodně politické dopady takového kroku upozornil pan poslanec Dobal. Nebudu to opakovat, mělo by to být předmětem projednávání v zahraničním výboru.

Ještě jednou prosím sněmovnu, aby odhlédla od těchto malých českých nacionalistických zájmů, pokusila se na to pohlédnout pohledem moudrým a zohledňujícím celou situaci. Celou situaci, nejen jednu její část, a prosím, aby ten tisk byl přikázán zahraničnímu výboru. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Payneovi. Přihlásil se jako další pan kolega Jegla.

Poslanec Jan Jegla: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych jen velice jednoduše chtěl odmlžit zase to, co pan kolega Payne zamlžil, co se týče Ústavního soudu a stížností. On zapomněl na tu druhou část, kterou vám úmyslně neřekl. Tam byla podána ústavní stížnost obce, obecního zastupitelstva, dvojí - dokonce na vydání předběžného opatření, tzn. je to něco jiného než ústavní stížnost jednotlivých občanů, takže těch věcí je tam víc. To jen abych to uvedl na pravou míru.

Rád bych reagoval na to, co tady řekl kolega Dobal. Nezlobte se, on se ohání - a minulý týden to tady bylo zřejmé kolem zákona 229 - majetkem a vším, mezinárodně politickou situací, zastupuje určitou skupinu. Já si nemohu odpustit, ale mám pocit, že i tento zákon je sice legitimní, když ho schválíme bude legitimní, ale je to také zbavení majetku na základě zákona, na základě zaplacení. Je to legitimní, ale má to určitou podobu.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Jeglovi. Dále se přihlásil pan poslanec Vyvadil, Dobal, Grulich.

Poslanec Jiří Vyvadil: Kolegy, kteří odcházejí, mohu uklidnit - kdybychom v Lánech jednali tak, jak vystupují někteří dnešní kolegové, nikdy bychom neměli ústavu. Jinak řečeno, elementární počty ukazují, kolik je potřeba hlasů pro tento návrh. Já stále zdůrazňuji, že je zde vůle tomu pomoci, ale zároveň musím říci, že budeme pokládat za akt nekorektní, pokud dneska toto bude projednáno. Tak nejednají rozvážní lidé, nebo jinak řečeno, tak jednají lidé, kteří si něco nepřejí. Zřejmě si to prostě nepřejí.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Jako další se do rozpravy ke zhruba 70. bodu ze 117 přihlásil kolega Dobal.

Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, mluvím o vlastnictví, mluvím za sebe, nezastupuji žádnou skupinu. Obecně - princip vlastnictví. Sami dobře víte, že každý stát má ve svých zákonech i v ústavě ustanovení možnost vyvlastnit nebo něco podobného, ovšem za náhradu a podle zákona. Domnívám se, že by bylo někdy rozumné zamyslet se nad tím, jestli teď křičíme správně o vlastnictví a jestli jsme to neměli provést už stokrát, možná tisíckrát v momentech, kdy byli vyvlastněni lidé ve veřejném zájmu a v místě jejichž domů je dnes dálnice a kteří dostali úplně směšné náhrady, za které si nemohli pořídit vůbec nic. Myslím, že poprvé jsem v Parlamentu svědkem toho, že se dostáváme k tomu, že se opravdu bavíme o náhradě jako o opravdické náhradě, tzn. nahradit něco, o co lidé přijdou třeba díky tomu, že se octne jejich majetek na území jiného státu, přičemž byli jste ujištěni také v tom směru, že majetek těchto lidí bude stále jejich majetkem, byť bude na území druhého státu. To si myslím, že bude princip obecný, a proto se nedomnívám, že v tomhle nejsem konzistentní. Nicméně zájem, který přináší tyto předložené zákony, je mnohem vyšší a jejich nepřijetí otevírá cestu, která vytvoří v této oblasti na mnohem delší dobu nejistotu, kterou snad vytvářet nikdo z nás nechce. A to nejistotu i v těch vlastnických vztazích nakonec.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Dobalovi. Pan kolega Grulich, připraví se pan poslanec Exner, Kavan.

Poslanec Václav Grulich: Dámy a pánové, nehodlám se vyjadřovat k nacionalistické argumentaci, která zazněla v podání poslance Payna, protože si myslím, že se mě to ani vzdáleně netýká. Ale udivila mě v jeho řeči jedna věc, a sice že vinu za špatné konání úřednictva je ochoten svalit na poslance. Argumentaci, že poslanci měli upozorňovat, jsem slyšel z úst ministra Dlouhého v Debatě a udivuje mě, že něco podobného používá poslanec. Státní úředníci stejně jako zahraniční výbor byli při vyhrocené situaci. Věděli, že je situace vyhrocená. Ministr vnitra byl u Sabotů, věděl, že situace je vyhrocená. Poslanec nevidí do průběžného jednání a konání ministerstva a také to není jeho povinnost. Ale říci, že když něco ministerstvo neudělá dobře, že za to mohou poslanci, to je - myslím - věc poněkud nebezpečná. Potom zrušme ministerstva a navěšme povinnosti na poslance a bude to ještě jednodušší. Myslím si, že touto cestou jit nemůžeme.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan ministr Ruml se hlásí o slovo.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Mně už je to skoro trapné opakovat a nechtěl bych činit podobný návrh jako pan poslanec Grulich v poslední větě, byť opačných konsekvencí.

O postupu při dojednávání smlouvy nerozhodovali žádní úředníci, ten postup schválila vláda a tu smlouvu schválila vláda České republiky. Pokud si myslíte, že z Ústavy nevyplývá, že vláda je jedním ze zdrojů ústavní moci v této republice, pak se nemůžeme vůbec o ničem dohodnout, pane poslanče. To nebyla věc úředníků, ale vlády. Vláda schvalovala postup rozhraničovací komise, schválila smlouvu a zmocnila mě k tomu, abych ji podepsal se svým kolegou slovenským ministrem vnitra.

Na Parlamentu je, aby tuto smlouvu buď schválil, nebo neschválil. Na té smlouvě nejde změnit vůbec nic při projednávání ve výborech. Vůbec nechápu, proč bychom měli tuto věc odkládat o nějaký měsíc dále. Nechť Parlament rozhodne, že nechce v tomto volebním období, aby tato smlouva byla schválena a s ní spojený ústavní zákon, ale věcně na tom, co se dojednalo, nic změnit nelze. Je ve vaší pravomoci a vyplývá to z Ústavy, abyste se k této smlouvě vyjádřili a buď ústavní zákon podpořili, anebo jej zamítli.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan poslanec Exner.

Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, myslím si, že skutečně je třeba odmítnout argumentaci, kdy by poslanci, případně osoby, které nesouhlasí s předloženým návrhem, byli prohlášeni za nacionalisty nebo ultranacionalisty.

Především bych chtěl říci, že argumentace, která se zde objevuje opakovaně, že Parlament nemá žádnou jinou možnost, než smlouvu schválit nebo neschválit, je argumentace poněkud zjednodušená, především Parlament v momentě, kdy vysloví nesouhlas s určitou smlouvou, má samozřejmě také možnost - a v mnohých zemích a v mnoha případech se tato možnost hojně využívá - aby stanovil určitou směrnici nebo podmínky pro další jednání o konkrétním problému. Tato věc se obvykle obtížně realizuje v situaci, kde jde o smlouvy mnohostranné, ale známe i takový příklad. Například při jednání o přijetí Dánského království do Evropské unie, kdy po prvním referendu byly stanoveny určité podmínky, za kterých přistoupí Dánsko do této organizace, a postupným jednáním byly tyto podmínky také vyspecifikovány a částečně, některé úplně, splněny.

Za druhé je tento postup naprosto běžný např. při jednání v americkém Kongresu, který stanovuje mnohým uzavřeným smlouvám další podmínky, které musí být projednány před tím, než dojde k definitivnímu schválení a ratifikaci.

Chtěl jsem na tuto možnost upozornit a argumentace, že Parlament má jedinou možnost buď přijmout každou smlouvu bez jakékoliv změny, nebo smlouvu odmítnout, aniž by se mohl k věci jakýmkoliv způsobem vyjádřit, je argumentace nesprávná.