Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu zpravodajovi. Otevírám obecnou rozpravu k této normě, kterou uzavírám, protože se do ní nikdo nepřihlásil.

Předložím vám k hlasování návrh na přikázání tak, jak jej přednesl pan zpravodaj.

Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 112. Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 52 pro, nikdo proti.

Jsem žádán o to, abych vás odhlásil. Beru to v tomto okamžiku jako návrh na opakování hlasování o tomto bodu, pokud nebudete proti. (Ruch v sále. Odmítavé hlasy zaznívající ze sálu.)

Pan kolega Syka se hlásí o slovo.

Poslanec Martin Syka: Dámy a pánové, vážený pane předsedající, skutečně bych požádal o nové hlasování, neboť jsem nestačil se zaregistrovat. (Ruch v sále.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan kolega Syka stačil zasunout kartu, ale hlasovací zařízení nezareagovalo, tak tomu rozumím. Ano, děkuji.

Těsně po hlasování byl tedy zpochybněn regulérní průběh. V souladu s jednacím řádem jsem si dovolil vás odhlásit a požádat vás o novou registraci. Děkuji.

Dámy a pánové, budeme tedy hlasovat o návrhu na přikázání tohoto tisku k projednání tak, jak přednesl pan zpravodaj.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 113. Kdo je proti?

Tento návrh byl přijat poměrem hlasů 54 pro, 17 proti. Děkuji panu zpravodajovi. Konstatuji, že jsme projednali další bod.

Budeme se zabývat bodem 45, což je

Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2082. Z pověření vlády má tento návrh odůvodnit ministr práce a sociálních věcí pan Jindřich Vodička a ministr zdravotnictví pan Jan Stráský. Prosím, aby se postupně ujali slova.

Pan ministr Vodička.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, odměňování zaměstnanců ve zdravotnických zařízeních upravují v současné době dva zákony. Je to zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, v platném znění, se vztahuje na zaměstnance privátních zdravotnických zařízení, kteří tvoří zhruba 40% zaměstnanců ve zdravotnictví.

Zaměstnanci ostatních zdravotnických organizací, 60% z celkového počtu zaměstnanců, jsou odměňováni podle zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, v platném znění.

Zákon č. 143/1992 Sb. spolu s nařízením vlády č. 251/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců rozpočtových a některých dalších organizací, v platném znění, které bylo vydáno k provedení citovaného zákona, jednoznačně upravují platové nároky zaměstnanců rozpočtové a příspěvkové sféry.

Platové tarify tvoří v současné době 56%, u lékařů 43% a ostatní nárokové složky 33% průměrného platu dosahovaného ve zdravotnictví. Nenárokové složky platu tvoří 11% průměrného platu.

Platové tarify v odvětví zdravotnictví tak pozbývají svůj význam jakožto stěžejní složka platu.

Protože většina zdravotnických organizací poskytuje zdravotní péči hrazenou zdravotními pojišťovnami. tj., nejsou financovány z rozpočtových zdrojů, navrhuje se uplatnit v těchto organizacích způsob odměňování podle zákona č. 1/1992 Sb.

Základním principem této úpravy je uplatnění smluvních mezd s cílem umožnit a motivovat ředitele těchto zařízení k takovým opatřením, která povedou k omezení přesčasové práce, k optimalizaci struktury jednotlivých kategorií pracovníků i celkového počtu zaměstnanců a ke stabilizaci vysoce kvalifikovaných, specializovaných odborníků.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi Vodičkovi. Prosím pana ministra Jana Stráského, aby se ujal slova. Pan kolega Mandelík ještě posečká.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážená sněmovno, k argumentům, které uvedl kolega pan ministr Vodička, není co podstatného dodat.

Rád bych sněmovnu informoval o dalším kroku, který z toho vyplývá. Vláda toto své rozhodnutí předkládá především proto, že stávající systém odměňování neumožňuje zvyšování platů ve zdravotnictví jinak než prohlubováním rozdílu mezi tarifní a netarifní mzdou. Protože vláda nemá ten pocit, a patrně ani vy byste ho neměli, že se mají tarify podstatně zvýšit pro cestáře, naše úředníky atd., došla k závěru, že tarifní odměňování 750 tisíc zaměstnanců státní správy různého typu v České republice je neslučitelné se zájmy zdravotnictví.

Chci ovšem informovat o tom, že vláda zároveň uložila, a pokud dnes Poslanecká sněmovna rozhodne kladně, bude seznámena v průběhu projednávání, aby Ministerstvo zdravotnictví připravilo vnitřní regulační pokyny pro zdravotnictví, které by zabránily naplnění obav, které jsou politicky využívány proti tomuto opatření. Tedy aby zabránily tomu, že by platy rostly buď příliš rychle, nebo příliš pomalu, nebo ve špatné struktuře mezi jednotlivými skupinami. Chci říci, že pokud parlament rozhodne kladně, budou příslušný výbor i sněmovna seznámeny během projednávání s doprovodnými regulačními opatřeními, která by vyvrátila hlavní obavy, které se dnes ve zdravotnictví k této otázce projevují.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Stráskému a nyní prosím pana poslance Richarda Mandelíka, který byl určen zpravodajem pro prvé čtení, aby se ujal slova.

Poslanec Richard Mandelík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, jsem rád, že vystoupil pan ministr Stráský, neboť jsem chtěl hovořit na podobné téma a on mi usnadnil moji zpravodajskou úlohu.

Přes veškeré rozpory, které obsahuje tento návrh zákona, se domnívám, že vám mohu doporučit propuštění do druhého čtení, a to především z toho důvodu, že se jedná o velmi zajímavý pokus, jak začít řešit systematicky platy v celé rozpočtové sféře. Současně doporučuji, aby byl návrh zákona přikázán k projednání rozpočtovému výboru.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Fischerová.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, při projednávání novely zákona č. 143/1992 Sb., byť jde o první čtení, mám velmi nepříjemný pocit. Cítím se totiž zaskočena nedostatkem informací o konkrétních záměrech Ministerstva zdravotnictví v oblasti bezprostřední perspektivy odměňování zdravotnických pracovníků.

Těžko se mi totiž rozhoduje, a to zvlášť potom, co jsem slyšela příslib pana ministra zdravotnictví. Ráda bych hlasovala až po seznámení se situací, kterou pan ministr přislíbil. Navíc ze strany Ministerstva zdravotnictví i vlády jde o krok překotný, svědčící o taktické snaze odměňování zdravotnických pracovníků odsunout z bezprostředního vlivu exekutivy a zbavit se tak přímé zodpovědnosti za negativní dopady. Více než 150 000 zdravotnických pracovníků v příspěvkových zdravotnických organizacích, financovaných ze zdravotního pojištění, schválením projednávané novely přejde do režimu zákona č. 1/1992 Sb., zákona o mzdě, který je vhodný pro podnikatele, bohužel nikoliv pro státní zdravotnická zařízení v přítomné době. Svědčí o tom i stav v evropských zemích, kde zaměstnanci ve veřejném sektoru jsou odměňování podle zákonem přesně daných pravidel a se zárukou standardního výdělku v určitých relacích mezi profesemi. Více než 150 000 zdravotníků se v současné době začne zabývat intenzívním vyjednáváním se zaměstnavateli ve věci dělení finančních prostředků, jejichž objem však nikdo právě teď nezvětší. Za těchto okolností bych nepodceňovala ani petici více než 50 000 zdravotníků, která se v těchto dnech v parlamentu objevila. Je vidět, že zákonitě dochází ke zvýšené aktivitě členské základny odborů, neboť nouze naučila i Dalibora housti. Já to vidím pozitivně.

Dovolte mi ještě zmínit některé skutečnosti, které svědčí o tom, že vláda nevykročila tím správným směrem a ve správný čas. Zaměstnanec při neúspěšném jednání se zaměstnavatelem bude mít sice nárok na minimální mzdový tarif - pro 1. až 4. stupeň 2 500 Kč, pro 5. až 8. stupeň 3 100 Kč, 9. až 12. stupeň 4 300 Kč. Současný stav v systému tarifů poskytuje minimální záruku v rozsahu 2 570 až 11 880 Kč v závislosti na délce praxe. Dojde dále ke zhoršení stavu likvidací příplatků, iluzí se pravděpodobně stane 13. a 14. plat. Námitka, že smlouvou lze stanovit plat vyšší, je v současné době také iluzí. Objem prostředků totiž zůstane zatím stejný, v průměru tedy zůstane stejná i perspektiva. Jasnou skutečností pro zaměstnance je vysoké riziko ztráty minimálních sociálních jistot, a to především v kategorii středních a pomocných zdravotnických pracovníků.

Návrh zákona proto považuji za předčasný a vysoce rizikový. Navrhuji odmítnutí novely a systémem smluvních platů se zabývat až po vyvážení ekonomické situace ve zdravotnictví, které bych se velmi ráda a brzy dočkala.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Pan ministr Jan Stráský se přihlásil, dále se připraví do rozpravy pan kolega Syka a Čerbák.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážená sněmovno, považuji za užitečné říci jednu námitku proti přednesenému příspěvku. Objem prostředků ve zdravotnictví roste každou minutu, protože rostou průměrné mzdy, protože roste tedy základ pro výpočet 9%. Objem prostředků ve zdravotnictví bude v roce 1996 o 17 mld. větší než v roce 1995. Jde jen o to zajistit podmínky, aby se část mohla použít na mzdy. Chápu, že tyto podmínky nejsou řešeny pouze tímto zákonem, ale rád bych protestoval proti větě, že objem prostředků ve zdravotnictví se nezvýší.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi, pan předseda výboru Syka.

Poslanec Martin Syka: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, v krátké době vystupuji zde s podobným příspěvkem, tedy abychom si uvědomili, co je první čtení zákonů.

Domnívám se, že tento návrh zákona je skutečně třeba podrobit věcné analýze, věcnému projednávání v odborném výboru. Nebráním se, aby to byl výbor rozpočtový. Poslanci našeho výboru - samozřejmě všichni, kteří budou mít zájem mají možnost se zúčastnit projednávání v rozpočtovém výboru. Ale navíc bych chtěl říci, a to paní poslankyně velice dobře ví, že při jednom z posledních zasedání našeho výboru k bodu "Aktuální situace v resortu zdravotnictví" jsme se domluvili s panem ministrem a zaznělo to na výboru, že náš výbor uspořádá seminář k tomuto bodu. Říkám to zde i z toho pocitu, že reflektuji přijetí mnoha a mnoha petic, které se množí zde v parlamentu.

Domnívám se, že je to zbytečné dramatizování této situace a že je třeba skutečně velmi věcně přistoupit k tomuto problému a zabývat se jím. Jako předseda výboru pro sociální politiku a zdravotnictví zde oznamuji, že v příštích dvou výborových týdnech budu hledat místo pro to, abychom uspořádali odborný seminář na téma, o kterém je zde mluveno a doporučoval bych všem, abychom takto pojali tuto záležitost a přistoupili pak k dalším bodům. Máme jich ještě mnoho před sebou.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Paní poslankyně Fischerová se hlásí s faktickou poznámkou, potom kolegové Cerbák, Lagová, Buzková.

Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, považuji za nezbytně nutné reagovat na poznámku pana poslance Syky, předsedy výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Jistě nejsem znalcem jednacího řádu, ale domnívám se, že i z pozice řadového poslance se mi alespoň částečně podařilo pochopit smysl projednávání v prvním čtení. Pokud mám jiné stanovisko a pokud se domnívám, že je správné podle mého názoru určitý zákon zamítnout nebo vrátit k dopracování, případně přikázat či nepřikázat výboru, mám plné právo i v prvním čtení jako poslanec toto sdělit a mám také plné právo i v prvním čtení toto jako poslanec zdůvodnit.

Pokud se týká zmíněného semináře, možná, že můj příspěvek byl poněkud nesourodý nebo snad nesrozumitelný pro pana předsedu, ale já jsem právě protestovala proti tomu nebo jsem vyslovila obavu - zda mohu hlasovat správně s plným a čistým svědomím, pokud nemám dostatek informací. Já se na tento seminář velice těším stejně jako většina z nás, ale domnívám se, že tento seminář měl proběhnout před předložením zákona a před jeho zařazením, abychom mohli zaujmout skutečně odpovědné stanovisko.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Pan kolega Čerbák má slovo. Připraví se paní poslankyně Lagová.

Poslanec Miroslav Čerbák: Pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, snad bych měl na začátek uvést, že jsem členem vedení České lékařské komory, ale sám se domnívám, že to uvádím zbytečně, protože nehodlám hovořit z těchto pozic. Nehodlám hovořit ani z pozic odborových organizací, jejichž petice znám.

Na rozdíl od kolegyně Fischerové se domnívám, že zavedení smluvních platů nebo zrušení tarifních platů je rozumné opatření. Ovšem, rozumné opatření uplatněné v nesprávný čas, v nerozumný čas. Domnívám se, že v současně době toto opatření věcně neřeší nic. Toto moje tvrzení potvrdil včera - možná nechtěně - kolega Jaroš svým vystoupením o platových poměrech v hradecké nemocnici, poněvadž jednoznačně prokázal, že už dnes není žádný problém zaplatit kvalitně kvalitní odborníky. Údaje o průměrných platech 20 tis. až 30 tis. Kč měsíčně - to se domnívám, že je dostatečné ocenění. Problém není v tom, jestli jsou platy tarifní nebo smluvní, ale problém je, jestli peníze v té nemocnici jsou nebo nejsou.

Všichni známe příklad Nemocnice na Homolce a pana ředitele Šubrta, pro kterého smluvní platy nejsou otázkou dne, poněvadž v současném tarifním systému dokázal zaplatit špičkově své špičkové odborníky. O tom skutečně není řeč. Domnívám se, že zrušení tarifů neotevře o mnoho více možnost platů směrem nahoru. Otevře samozřejmě možnost snížení platů směrem dolů, a to jsou ty odborové problémy a odborové obavy.

Já se domnívám (mluvím teď o lékařích, ale platí to stejně o sestrách), že pokud dnešní průměrný plat lékaře bez nadtarifních složek činí 7500 Kč, tak ve smluvním systému i v tarifním systému tento lékař - pokud by neměl dostat těchto 7500 Kč, které dostat musí - tak nemá v nemocnici co dělat, protože je to lékař nekvalitní a je třeba ho propustit. To je možné udělat v současném i v navrhovaném systému.

Náměstek ministra zdravotnictví pan Dvouletý řekl, že toto opatří donutí nemocnice k ekonomickému chování a donutí lékaře zvýšit produktivitu práce. Já nejsem rád, pokud se operuje s pojmy, které nemají zcela jasné kontury. Nevím, co je to ekonomické chování nemocnic a nevím, co je to produktivita práce lékaře.

Pan ministr Stráský tu včera při interpelacích vysvětlil situaci v nemocnicích v Chomutově a v Kadani. Jeho vysvětlení se mi velice líbilo. Vidím to jako jednu z možností, jak se skutečně v nemocnicích ekonomicky chovat. Dovedu si ale představit i řadu méně mravného ekonomického chování. Dovedu si představit rušení oddělení, která nevydělávají. Dovedu si představit odsouvání pacientů, kteří jsou pro nemocnici příliš nákladní.

Čili se domnívám, že před zavedením smluvních platů je skutečně nezbytné přijmout účinná regulační opatření a příliš nevěřím tomu (pokud po tom volá náš výbor už tři roky), že se to podaří během příštího měsíce. V dnešní době totiž není problém nedostatečné zdravotní péče. Ten problém, který je, je v nadbytečné zdravotní péči. V nadbytečné zdravotní péči, která je ekonomicky špatně a která je samozřejmě i medicínsky špatně, a tam nám schází regulační opatření. Regulační opatření nemáme a nevěřím, že je v nejbližších měsících budeme mít.

Co je to produktivita práce lékaře? Domnívám se, že produktivita čehokoliv je pojem relativní, který je třeba vztahovat k něčemu. Uvedu jednoduchý případ. U nemocného s výrazně sníženou činností štítné žlázy stačí u vzdělaného, zkušeného a svědomitého lékaře zhruba čtvrthodinové vyšetření, aby dospěl k diagnóze, kterou si pak ověří dvěma až třemi laboratorními testy. To mi těžko někdo zpochybní. Pokud stejného nemocného bude vyšetřovat lékař s opačnými adjektivy, tedy nevzdělaný, nesvědomitý, nezkušený, spotřebuje na stanovení diagnózy dejme tomu 100 vyšetření, která samozřejmě budou velice nákladná.

A teď - který z nich je produktivní? Ve vztahu k pacientovi je samozřejmě produktivní lékař číslo jedna, který stanoví diagnózu rychle a umožní zahájit rychle léčbu. Ve vztahu k systému financí nebo veřejných finančních prostředků ve zdravotnictví je nepochybně výhodnější a produktivnější lékař číslo jedna, poněvadž to provede všechno podstatně levněji, ale ve vztahu k řediteli nemocnice, který se hodlá chovat ekonomicky, je nepochybně tento lékař číslo jedna krajně nevýhodný. Výhodným se stává lékař číslo dvě, poněvadž na tomto jednom nemocném je schopen vydělat nemocnici 50 tis. až 100 tis. To jsou problémy, které existují. Problémy nadbytečné péče.

V civilizovaných zemích je běžný poměr mzdových a ostatních prostředků ve zdravotnických zařízeních zhruba 70:30 ve prospěch mzdových prostředků.

U nás ten poměr je přibližně 40:60 nebo 45:55%. K tomu je třeba dodat, že v současné době je řada našich nemocnic já se domnívám, že většina - výrazně zadlužena. Každodenní starosti běžného ředitele běžné nemocnice je, které dluhy musí zaplatit a které nemusí zaplatit. Běžně se teď zavedl úzus, že není třeba platit účty za elektřinu a vodu, protože nikdo si nedovolí vypnout nemocnici, tam už to hraničí s paragrafy. To je situace, ve které nemocnice jsou. Teď si představte tuto situaci. Poměr 40:60 a jsou dvě varianty - slabé a silné odbory. Budou-li slabé odbory, tento ředitel může dále snížit tu hranici 40%. To je obava odborového svazu a ostatních. Ale představte si, že budou existovat silné odbory, které si na svém řediteli vydupou skutečně podstatné zvýšení platů a posunou to v tabulce blíž poměru 70:30. Těch 30% už potom nebude stačit na solidní zdravotní péči ani na základní zdravotní péči. Čili tady, pokud toto neumíme zatím regulovat, pokud to neumíme nějakým způsobem upravit, tak se domnívám, že to je předčasné.

Hovořili tady oba páni ministři nebo myslím pan ministr Vodička, že to je určitá anomálie, když zdravotnická zařízení, která nejsou vázána na veřejné rozpočty, jsou placena podle pravidel rozpočtové sféry. Není to zcela tak - ne ta základní myšlenka - ale není to zcela tak, že zdravotnická zařízení nejsou placena z veřejných rozpočtů. Jak všichni víme, pro zjednodušení to mohu říci, že letos počítáme na zdravotnictví zhruba 100 mld., je to velmi zjednodušené. Z toho 90% půjde přes zdravotní pojištění a zhruba 10% půjde přes státní rozpočet. To je fakt. Je samozřejmé, že 10% není částka, která je zásadní, ale je to částka, která je vztažena na celé zdravotnictví. Když si to propočítáme na nemocnice, tak už to není 10%, ale bude to 15 - 20%. A poněvadž, jak všichni víme zvláště ve zdravotním výboru, jsou nemocnice, které čerpají ze státního rozpočtu více než jiné, máme tady nemocnice, které nedostávají ze státního rozpočtu nic a jiné, jejichž provoz je kryt např. ze 30 - 40% a tady už vzniká krajně nerovnoprávné postavení takových nemocnic a tím i nerovnoprávné postavení zaměstnanců, kteří v nemocnicích pracují. Nenarážím přímo na nějaké nečestné praktiky, ale uvedu zase jednoduchý příklad. Nemocnici v Motole jsme loni, letos a pro příští rok vybavili a vybavíme nejmodernější technikou na úrovni 21. století, což je v pořádku, ale nemocnice např. na Bulovce, kterou vůbec neznám, si tyto přístroje musí koupit z vlastního rozpočtu a z prostředků, které získala ze všeobecného zdravotního pojištění.

Vyplývá mi z toho jednoznačně, že v systému smluvních platů má ředitel nemocnice v Motole, která byla vybavena z rozpočtových prostředků, podstatně volnější ruce a podstatně lepší možnosti než ředitel nemocnice na Bulovce, a to nemluvím o nemocnici v Uherském Hradišti nebo v Klatovech.

V tom systému už od samého počátku je zakódována ta nerovnováha. Jak už jsem říkal, je to rozumný krok v nerozumném čase. Stává se to, že jsou věci, které jsou nezpochybnitelné, rozumné, ale v určitém prostředí se stávají nesmyslnými. Nikdo mi nezpochybní, že je žádoucí, aby si rozumný člověk před každým jídlem myl ruce. Pokud ale ztroskotáme na Sahaře a máme poslední kanystr vody, tak tento rozumný člověk musí být zastřelen, pokud se nevzdá svých návyků. Vám ostatním děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Lagová, připraví se paní kolegyně Buzková.

Poslankyně Hana Lagová: Pane místopředsedo, dámy a pánové, domnívám se, že po vystoupení kolegy Čerbáka není v podstatě co dodat, protože obdobné argumenty jsem chtěla uvést též.

Svým způsobem výstižně i zpravodaj tady naznačil, že půjde o jistě zajímavý pokus řešit odměňování v rozpočtové a příspěvkové sféře, ale ptám se, proč tímto pokusem musí být už tak dost utýraná sféra zdravotnictví?

My se o těchto věcech ve výboru bavíme nesčetněkrát a pan kolega Čerbák tady uvedl, že pokud se nebudeme na tyto otázky dívat ve vztahu k celkovému užití objemu prostředků, které do zdravotnictví jdou, nepomohou argumenty, že se po r. 1989 zvýšily čtyřikrát a že to v nastávajícím roce bude oněch 100 mld., ale to všechno je málo ve vztahu k tomu, že stále zadluženost trvá a pokud nebudou učiněna další opatření, nebude zadluženost klesat.

Domnívám se totiž, že v určitých momentech vláda může něco pro to udělat, aniž by musela této sněmovně předkládat návrhy zákonů. Má své možnosti především v úpravě vládních nařízení, ať se to týká vládního nařízení 251/92 Sb. nebo vládního nařízení 48 z loňského roku. Svým způsobem by to pro to nezbytné období řešením bylo.

Znovu se připojuji k tomu, že tady nepomůže pustit tento návrh do druhého čtení a bavit se o meritu předloženého zákona, protože má příliš široké souvislosti, a to v podstatě ze všech vystoupení tady zaznělo.

Kladu si potom otázku a zdá se mi, že zřejmě jde mj. i o to, aby se oklikou zajistilo řešení jiných záležitostí, které jsou ve zdravotnictví velmi nepopulární a může se k tomu i tento návrh zákona hodit. Ale myslím, že to by mělo být to poslední, co bychom měli v této sněmovně - toto šlapání okolo - udělat a nejít po řešeních, která tu byla naznačována po příliš dlouhou dobu, možno říci na léta, abychom tedy touto cestou šli.

Jsem rovněž pro to, abychom již v tomto prvním čtení předložený návrh odmítli. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Lagové. Prosím paní kolegyni Buzkovou, aby se ujala slova, připraví se pan poslanec Jaroš.

Poslankyně Petra Buzková: Vážený pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, domnívám se, že pokud by tento návrh zákona byl přijat, pouze by prohloubil stávající krizi ve zdravotnictví, a to proto, že současné problémy, které ve zdravotnictví existují, by v žádném případě nenapravil, ale pouze by je přenesl na někoho jiného, a to v tomto případě na lékaře.

Vzhledem k tomu, že existují vlastně státem diktované ceny lékařských výkonů, nepovažuji za možné, aby nebyly státem garantované aspoň minimální - mám tím na mysli spodní hranici - platy lékařů. Osobně se domnívám, že tento návrh zákona řeší pouze jednu jedinou věc, a to to, že odpovědnost za současné problémy, které ve zdravotnictví existují, v tuto chvíli mám na mysli platy lékařů, přenáší z ministerstva na hlavy jednotlivých ředitelů nemocnic.

A tento návrh mi nepřipadá příliš morální, a to právě z toho důvodu, že ministerstvo a vláda si nechává veškeré pravomoci, to znamená nadále bude rozhodovat o tom, jaká částka do které nemocnice poteče, ale vzdává se veškeré odpovědnosti, na kterou může být poukazováno. Tuto odpovědnost přesunuje na jednotlivé ředitele nemocnic, aniž by jim dala jakoukoli pravomoc.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan poslanec Jaroš. Připraví se paní poslankyně Nováková.