Poslanec Antonín Hrazdíra: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, vážený
pane ministře, nedávno jsem se bavil v jednom posádkovém
městě na západě Čech, kde jsem
byl z důvodu ověření některých
údajů o centrálním zásobování
armády potravinami, kde je posádková správa.
Po vysvětlení, kam mám jít, dobrý
muž, prodavač losů,
když jsem odcházel, za mnou volal: nezapomeňte
vzít vojákům do tašky jídlo,
mají hlad.
Tato skutečnost je velmi
smutná a na něco ukazuje, pokud tak hovoří
řadoví občané, i když je třeba
takováto vyjádření brát s určitou
rezervou. S tím souhlasím. Ubezpečuje vás,
pane ministře, i celou sněmovnu, že osobně
nejsem žádným způsobem na zásobování
armády zainteresován. Bydlím ovšem ve
městě, kde žije mnoho současných
i bývalých vojáků z povolání,
kterým problematika armády leží upřímně
na srdci,jak o tom hovoří
při vzájemných setkáních, a
proto bohužel nemohu souhlasit s vaší odpovědí
na moji interpelaci ze dne 22. září 1995,
ve věci centrálního zásobování
armády ČR proviantním materiálem.
Vaše odpověď je, promiňte mi ten výraz,
alibistická, bez řešení problémů,
na které jsem mohu říci jen okrajově
poukázal.
Tento přístup nemohu
a ani nechci vytýkat vám, pane ministře.
Jsem si vědom toho, že pracujete s takovými
informacemi, jaké vám poskytnou vaši podřízení.
Jde o to si někdy ověřit, zda tyto informace
jsou vždy objektivní, dovolte mi přímo
říci, zda jsou vždy pravdivé. Podle
vaší odpovědi, cituji "se žádné
zásadní nedostatky v projektu nevyskytují".
Přiznám se, že
je poněkud nešikovné, že je odpověď
na tuto interpelaci projednávána po jednání
branně bezpečnostního výboru, ale
v tomto výboru bylo poukázáno, podle mých
informací, na celou řadu právě zásadních
nedostatků, dokonce byl požádán NKÚ
o provedení kontroly. Za hlavní důvod pro
zavedení centrálního zásobování
armády proviantním materiálech je označována
dodávka potravin za průměrné ceny,
zjištěné monitoringem v rámci celé
ČR a snížení ceny potravin o 6%, čímž
armáda získá 50 mil. úspor a dále
získá vybavení všech zásobovaných
útvarů výpočetní technikou
včetně techniky pro přenos dat. K tomuto
zdůvodnění
je třeba namítnout celou řadu argumentů,
případně položit některé
otázky.
Například jakým
způsobem lze zjistit, že Armáda České
republiky získala na nakupovaných potravinách
uvedených 50 mil.Kč, jestliže se monitorují
ceny potravin dodávaných pouze centrálními
dodavateli, jestliže se nemonitorují ceny zeleniny,
jestliže z existujících 2000 druhů potravin
je monitorováno zhruba 200 druhů, nebo jaká
výhoda plyne pro útvary z jejich vybavení
výpočetní technikou, jestliže ji útvar
může využít výhradně pro
styk s dodavateli.
Doufám, pane ministře,
že víte o tom, že centrální dodavatel
uvalil embargo na styk výrobců s odběrateli,
tzn. s útvary, i na právo výrobce sdělit
útvaru své ceny. Není to poněkud divné?
K útvaru má přístup pouze agent centrálního
dodavatele, který přijímá objednávky.
Tento systém blokuje možnost útvaru vybrat
si zboží podle předložených vzorků,
jak tomu bývalo zvykem.
Útvar dostává
potraviny často podle dodacího listu bez uvedení
ceny. Ty se dozvídá až z faktury zaslané
centrálním dodavatelem, a to s velkým zpožděním.
Jak potom za této situace náčelník
má řídit hospodaření s prostředky
určenými na stravování?
Jak jsem měl možnost
zjistit, odborné orgány a proviantní služby
soustřeďují své úsilí
hlavně na práci pro centrální dodavatele,
tedy na monitorování cen, které by v případě,
že by si armáda zásobování zabezpečovala
sama, odpadlo, místo toho, aby se věnovaly stravování
vojáků, tedy tomu, jak jsou plněny předepsané
nutriční hodnoty při stravování.
Zjistili by, že se nedodržují normy vitaminu
C, B2, vápníku, dokonce že vojáci základní
služby, tzn. 20ti letí mladíci, konzumují
pouze 40 - 45% doporučené spotřeby mléka
a mléčných výrobků. Rovněž
se šetří na ovoci a zelenině.
Proč se tyto odborné
orgány, placené armádou z peněz daňových
poplatníků, věnují zavádění
nevhodného systému zásobování
potravinami místo toho, aby zásobovali armádu
vlastními silami?
V současné době
se monitorují ceny potravin uváděné
v původním armádním koši. Stačí
změnit velikost balení z jednoho kg na půl
kg a cena dodávané potraviny přestane být
sledována. Tak lze libovolně manipulovat s cenami.
Centrální dodavatel
nedodává zboží, pouze jeho dodávky
zprostředkovává mezi výrobcem, ve
většině případů značně
vzdáleným a útvarem. Dodaný proviant
pak pouze fakturuje a za tuto cenu realizuje zisk. Je to logické,
každá firma musí realizovat zisk. Proč
ovšem tento zisk nemůže realizovat Armáda
České republiky, když má pro zásobování
potravinami vytvořen uceleny zásobovací systém
včetně kontroly orgánů, a tento zisk
věnovat na přilepšení
stravování vojáků základní
služby?
Jednotlivé stupně
dostávají opakované příkazy
realizovat systém centrálního zásobování.
O problémy, které vznikají, se však
nikdo z nadřízených stupňů
vlastně ani nestará. Právě naopak
se lze domnívat, že došlo k ovlivňování
vedoucích pracovníků proviantní služby,
kteří na projektech i centrálních
dodavatelích získávají provize i zaměstnání.
Řada kvalifikovaných "provianťáků"
odešla k těmto firmám a na jejich místa
nastupují důstojníci, kteří
nemají potřebnou
kvalifikaci. Zkuste si, pane ministře, zjistit, kolik náčelníků
proviantní služby odešlo a kolik jich zabezpečuje
centrální dodávky.
Systém centrálního
zásobování likviduje vztahy armády
k regionu, ve kterém se útvar nachází.
Doposud docházelo k využívání
místních dodavatelů, což jednak umožňovalo
operativní upřesňování dodávek
ze dne na den, jednak také pomoc místním
výrobcům, pomoc se zaměstnaností,
potažmo místním úřadům,
kterým tito výrobci platí daně. Tento
systém likviduje konkurenci v dodávkách
pro Armádu České
republiky a vytváří prostředí,
v němž je třem centrálním dodavatelům
zajištěno bezkonkurenční prostředí
s monopolním ziskem. Dochází nejen k okrádání
armády, ale i prvotních dodavatelů. Někteří
uvažují o zastavení dodávek zboží.
Může tak dojít k dalšímu
zhoršení zásobování, ale centrální
dodavatel bude mít zisk dále.
Objevuje se řada dalších
připomínek na kvalitu dodávaných potravin,
na dlouhé přepravní vzdálenosti, pozdní
úhradu faktur prvotním dodavatelům, a tím
neoprávněné hospodaření s jejich
prostředky atd. To by však bylo již opakováním
všeho, co jsme měli možnost zjistit v tisku nebo
při jednání branného a bezpečnostního
výboru.
Z výše uvedených
důvodů doporučuji sněmovně,
aby svým usnesením nepřijala odpověď
pana ministra na moji interpelaci a aby podpořila požadavek
branného a bezpečnostního výboru k
provedení kontroly v zásobování Armády
České republiky proviantním materiálem
prostřednictvím centrálních dodavatelů
Nejvyšším kontrolním úřadem.
Děkuji Vám.
Předseda PSP Milan Uhde:
Pan poslanec Antonín
Hrazdíra vyložil důvody, kterými podepírá
své negativní stanovisko k odpovědi pana
ministra Viléma Holáně. Otevírám
rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Nehlásí
se nikdo. Proto rozpravu uzavírám a dám hlasovat
o tomto usnesení:
Poslanecká sněmovna
nesouhlasí s odpovědí, kterou dal ministr
obrany Vilém Holáň na interpelaci poslance
Antonína Hrazdíry ve věci centrálního
zásobování Armády České
republiky. Interpelace spolu s odpovědí byla předložena
jako sněmovní tisk 1994.
Odhlašuji vás a prosím, abyste se znovu zaregistrovali.
Budeme hlasovat, jakmile nás bude o 4 více.
Zahajuji 46. hlasování.
Kdo podporujete předložené usnesení,
stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.
Kdo je proti?
46. hlasování skončilo.
Ze 67 přítomných bylo 33 pro a 24 proti.
Návrh nezískal nadpoloviční většinu
těsně o 1 hlas a nebyl přijat.
S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec
Vyvadil.
Poslanec Jiří
Vyvadil: Pane předsedo,
sklouzl mi při hlasování prst z tlačítka.
Předseda PSP Milan Uhde:
Pan poslanec Vyvadil
zpochybňuje hlasování a já o tomto
zpochybnění dávám hlasovat.
Jde o 47. hlasování
na této schůzi. V tuto chvíli je nás
přítomno 69.
Kdo podporujete návrh pana
poslance Vyvadila, aby hlasování bylo zrušeno,
stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.
Kdo je proti tomuto návrhu?
47. hlasování skončilo.
Ze 70 přítomných bylo 37 pro, 28 proti. Návrh
byl přijat.
Proto budeme hlasovat znovu o tomto návrhu usnesení:
Poslanecká sněmovna
nesouhlasí s odpovědí, kterou dal ministr
obrany Vilém Holáň na interpelaci poslance
Antonína Hrazdíry ve věci centrálního
zásobování Armády České
republiky. Interpelace spolu s odpovědí byla předložena
jako tisk 1994.
48. hlasování. Kdo
podporujete tento návrh usnesení, stiskněte
tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti
tomuto návrhu?
48. hlasování skončilo.
Ze 72 přítomných bylo 38 pro, 30 proti. Návrh
byl přijat.
Já nyní chci sdělit
sněmovně, že mě pracovníci legislativního
odboru upozornili, že jsem se ve snaze (ostatně již
pověstné) vyhovět opozici a ještě
k tomu dámě dopustil přehmatu nebo chyby,
jež je v nesouladu s novým jednacím řádem.
Na podnět paní poslankyně Orgoníkové
jsem mechanicky odložil na únorovou schůzi
Poslanecké sněmovny odpověď, kterou
na její interpelaci dal ministr zemědělství
a místopředseda vlády Josef Lux.
Postupoval jsem v duchu starého
úzu, že má poslanec právo na to, aby
ten, kdo odpověď dal, byl přítomen vyjádření
poslance k této odpovědi. Nový jednací
řád takovou skutečnost a takové právo
automaticky neuznává. Jsem nucen předložit
sněmovně k hlasování návrh,
aby odpověď místopředsedy vlády
a ministra zemědělství Josefa Luxe na interpelaci
poslankyně Hany Orgoníkové, číslo
sněmovního tisku 1980, byla odložena na únorovou
schůzi Poslanecké sněmovny s odůvodněním
morálního práva poslance
na to, aby ten, kdo odpověď dal, byl poslancovu vyjádření
k odpovědi přítomen. 49. hlasování
na této schůzi.
Kdo podporujete tento návrh
na odklad na únorovou schůzi, stiskněte tlačítko
a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? 49.
hlasování skončilo.
Z 81 přítomných
bylo 64 pro, 8 proti. Návrh byl přijat.
Tím jsme tuto věc
uvedli dodatečně do souladu s jednacím řádem.
Děkuji vám za pochopení.
Pan ministr pro správu
národního majetku a jeho privatizaci Jiří
Skalický odpověděl na interpelaci, kterou
mu adresoval poslanec Václav Grulich ve věci právně
pochybného prodeje 35% akcí společnosti Rudolf
Jelínek, a. s. Vizovice, podle sněmovního
tisku 1758. Odpověď na interpelaci byla předložena
jako sněmovní tisk 1758 A.
Pan poslanec Václav Grulich
je připraven a já mu dávám příležitost,
aby vyjádřil důvody svého stanoviska.
Prosím.
Poslanec Václav Grulich: Pane
předsedo, pane ministře, dámy a pánové,
ve své interpelaci jsem interpeloval tři ministry
vlády České republiky. Odpověděli
všichni tři, z toho pan ministr Ruml dvakrát.
Interpelace byla podána 25. května. Ministr spravedlnosti
sdělil, že šetření ve věci
podezření z nezákonné registrace První
vizovické obchodní společnosti do obchodního
rejstříku policie dosud neukončila a slíbil
mi podat zprávu o výsledku.
Tuto odpověď přijímám jako prozatímní
a interpelaci jako neuzavřenou.
Ministr vnitra pan Jan Ruml odpověděl
postupně dvakrát s tím, že celá
záležitost je v šetření, že
vzniklo vážné podezření o trestné
činnosti a že mě o vývoji a výsledku
v této věci bude informovat. Rovněž
tedy odpověď ministra vnitra pokládám
za nedokončenou a interpelaci jako neuzavřenou.
Ministr pro správu národního
majetku a jeho privatizaci mi odpověděl obsáhlým
dopisem, z něhož lze přijmout pouze dva body.
a) Je to přiznání
faktu, že stížnost proti rozhodnutí o
privatizaci ležela nevyřízena na jeho ministerstvu,
dokud se stěžovatel znovu neobrátil na jeho
kontrolní odbor. Škoda jen, že chybí sdělení,
jaké důsledky byly vyvozeny proti úředníkům,
kteří dle sdělení kontrolního
odboru téhož ministerstva, to ztratili při
reorganizaci.
b) Je to doporučení
Ministerstva pro správu národního majetku
a jeho privatizaci Fondu národního majetku, aby
na základě žádosti vedoucího
druhého odboru městského ředitelství
Policie ČR v Brně pozastavil vydání
akcií a. s. Rudolf Jelínek nabyvateli, dokud nebude
vyšetřeno podezření z případného
trestného činu v této věci.
Ostatní části
odpovědi pana ministra Skalického však budí
pochybnost nejen o úrovni právního vědomí
na jeho ministerstvu panující, ale o celkové
právní čistotě privatizačního
procesu. Jádrem sporu a věcí policejního
šetření je totiž účast právně
neexistující společnosti v privatizaci a
machinace v obchodním rejstříku, které
by jí následně umožnily získat
státní majetek. Pan ministr
tvrdí, že První vizovická obchodní
společnost, jakožto nabyvatel akcií a. s. Rudolf
Jelínek, byla účastníkem neveřejného
výběrového řízení 3.
11. 1993 a právně existovala již v okamžiku
vydání rozhodnutí vlády, což
je usnesení ze 13. 1. 1994, dle něhož
se měl stát nabyvatelem
akcií.
Nebudu se zde zabývat právními
aspekty těchto tvrzení podrobně. Příslušný
rozbor předám jako přílohu k této
odpovědi, u které požádám, aby
byla rozmnožena a uveřejněna stejně
jako tato odpověď panu ministru písemně.
Upozorňuji proto jen, že
pan ministr si proti řeči, neboť těžiště
celé jeho odpovědi je v tvrzení, že
neveřejného výběrového řízení
se může účastnit právnická
osoba, která ještě právně nevznikla.
Stačí prý - cituji - aby právnická
osoba zajímající se o privatizovaný
majetek, byla minimálně založena. Konec citátu.
První vizovická
obchodní společnost nemohla být účastníkem
řízení 3. 11. 1993, když byla do obchodního
rejstříku zapsána až o týden
později a živnostenský list obdržela dokonce
až 22. 11. 1993, jak jsem v interpelaci uvedl. V době
výběrového řízení tedy
nebyla - cituji - minimálně založena, jak pan
ministr tvrdí. Pokud jde o její založení
v době rozhodnutí vlády 13. 1. 1994, nesplňovalo
dosud zákonem požadované právní
náležitosti. Pan ministr to jistě dobře
ví, jak svědčí jeho odpověď,
že tyto okolnosti nepřísluší Ministerstvu
pro správu národního majetku a jeho privatizaci
posuzovat. Mohu tedy než konstatovat, že Ministerstvo
pro správu národního majetku a jeho privatizaci
si velice volně vykládá dokonce i
své interní předpisy. Hlavní však
je povaha těchto předpisů a soudě
dle odpovědi pana ministra Skalického, povaha celého
privatizačního procesu. Pan ministr totiž vysvětluje,
že existence právnických osob ucházejících
se o privatizovaný majetek, se obecně
nevyžaduje proto, aby v případě neúspěchu
neutrpěly ztráty a obchodní soudy nebyly
zatěžovány jejich likvidací. Doslova
uvádí, že případ První
vizovické obchodní společnosti byl po této
stránce řešen formálně dokonaleji
- cituji - na rozdíl od mnohých případů
jiných, kdy vláda rozhoduje o nabyvateli ještě
právně neexistujícím. Konec citátu.
Předseda PSP Milan Uhde:
Vážené
kolegyně, vážení kolegové, prosím,
zdržte se hlasitých projevů. Pan poslanec sám
nemůže pokračovat a ti, kteří
ho chtějí poslouchat, jsou tím velice nepříjemně
rušeni. Prosím vás o uznalost.
Poslanec Václav Grulich: Děkuji,
pane předsedo. Pokud je toto pravda, potom stačí,
aby několik osob projevilo zájem založit společnost
s ručením omezeným k nabytí jakéhokoliv
majetku a mají-li dobré konexe u rozhodujících
orgánů, nemusí složit ani minimální
částku k úspěšné účasti
na privatizaci.
Jaké možnosti k nekalým
machinacím tato praxe nabízí, je na bíledni.
Dokládá ji ostatně i policejní šetření
okolností kolem zápisu nabyvatele akcií akciové
společnosti Rudolf Jelínek do obchodního
rejstříku.
Navrhuji proto následující usnesení:
1. Poslanecká sněmovna
Parlamentu České republiky nesouhlasí s odpovědí
ministra pro správu národního majetku a jeho
privatizaci Jiřího Skalického na interpelaci
poslance Václava Grulicha ve věci právně
pochybeného prodeje 30% akcií společnosti
Jelínek, akciová společnost Vizovice;
2. Poslanecká sněmovna
ukládá ministrovi Jiřímu Skalickému
podat výčet všech případů,
kdy vláda rozhodla privatizovat státní majetek
jeho vydáním nabyvatelům ještě
v té době právně neexistující.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde:
Prosím pana
poslance, aby mi text usnesení dal k dispozici, zejména
pro jeho druhou část. Osobně jsem přesvědčen,
že sněmovna v tomto smyslu nemůže ministrovi
nic ukládat, protože ministr není podřízen
sněmovně, ale to bude třeba vyjasnit. Rozhodně
dám hlasovat o první části usnesení.
Hlásí se však
pan ministr. Rozprava je otevřena a může v
ní samozřejmě vystoupit každý,
kdo se přihlásí.
Ministr pro správu národního
majetku a jeho privatizaci ČR Jiří Skalický:
Děkuji, pane
předsedo. Vážené poslankyně a
vážení poslanci, pan poslanec Grulich opět
stejně jako ve své původní interpelaci
používá velmi ostré soudy a dává
mi přitom minimální prostor pro to, abych
s ním mohl polemizovat. Tyto soudy jsou zcela nejasné
a neodůvodněné.
Budu-li jenom citovat, na jedné
straně pan poslanec se odmítá detailně
zabývat právními aspekty tohoto problému
a na druhé straně vyslovuje pochybnosti o právním
vědomí mého úřadu a vyslovuje
soudy, ze kterých jakoby plynulo, že naše ministerstvo
postupuje v rozporu s právním řádem.
Ve své odpovědi
na interpelaci jsem věnoval velkou péči tomu,
abych vysvětlil, proč ministerstvo nepožaduje
právní existenci subjektu v okamžiku, kdy se
rozhoduje o privatizačních projektech, proč
je tato právní subjektivita vyžadována
až v okamžiku eventuálního podpisu kupní
smlouvy, proč ministerstvu stačí, aby v okamžiku,
kdy se koná rozhodovací proces, byla společnost
založena. Proti tomuto zdůvodnění
jsem neslyšel jediný relevantní argument v
dnešní polemice, a tudíž nevím,
čím ještě bych tento náš
postup hájil. Fakt, že vláda u přímých
prodejů - ať už na základě neveřejného
výběrového řízení, nebo
na základě vyhodnocení privatizačního
projektu - rozhoduje o
nabyvatelích, aniž by v mnoha případech
příslušná společnost nabyvatele
právně existovala, je dána prosté
skutečností, že mnohé tyto obchodní
společnosti vznikají za účelem privatizace
a v případě, že jejich projekt nebude
vybrán a v případě,
že se tato společnost nestane nabyvatelem privatizovaného
majetku, není vlastně žádný jiný
důvod, aby tato společnost skutečně
právně vznikala. Z tohoto samotného faktu
nikterak nevyplývá, že by takový postup
umožňoval jakési spekulace nebo machinace.
Úplně jinou záležitostí,
kterou si já netroufám hodnotit, je otázka,
zda byly splněny všechny podmínky pro zápis
společnosti do obchodního rejstříku.
Jestliže v této věci došlo k nějakým
nepřesnostem, pochybením, neřku-li horším
věcem, to musí skutečně posoudit
orgány činné v trestním řízení
a potažmo se musí vyhodnotit správnost postupu
obchodního soudu, což spadá - řekl bych
- do kompetence ministra spravedlnosti.
Moje ministerstvo bere na vědomí
skutečnost, že obchodní soud zapsal do rejstříku
společnost. Vzhledem k tomu, že tento případ
je provázen pochybnostmi, nakolik bylo toto zapsání
do obchodního rejstříku oprávněné,
byl to pro nás důvod, proč jsme pozdrželi
realizaci schváleného prodeje akcií a proč
čekáme na okamžik, kdy tato okolnost bude vyjasněna.
Z toho všeho ovšem pro
mne neplyne jediný důvod pro to, abychom měnili
dosavadní postup a abychom vyžadovali právní
existenci, právní subjektivitu navržených
nabyvatelů v okamžiku rozhodování. Úkol,
abych za celé období - řekl bych privatizačního
procesu podal výčet všech případů,
kdy bylo rozhodováno v okamžiku, kdy společnost
nabyvatele ještě neměla právní
subjektivitu, je skutečně úkolem absurdním
a velmi obtížně splnitelným. Hlavně
nevidím skutečně jediný důvod,
proč by takový úkol měl být
zadáván a
plněn. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde:
Děkuji panu
ministru Jiřímu Skalickému. Pan poslanec
Grulich chce reagovat. Prosím, má příležitost.
Poslanec Václav Grulich: Za
prvé, pane předsedo, malou změnu v návrhu
usnesení č. 2, kde místo slova "ukládá"
prosím o zařazení slova "žádá".
K tomu, co uvedl pan ministr Skalický
- on dobře ví, že v celém procesu došlo
k dalším pochybením, došlo k pochybení
nejen při výběru, vlastním výběrovém
řízení, došlo k pochybením, a
to závažným na jeho ministerstvu privatizace.
Opět jsme neslyšeli, jestli z těchto pochybení
vyvodil pro své úředníky osobně
nějaké důsledky a jaká opatření
na tomto ministerstvu provedl, aby se podobné věci
neopakovaly.
Za druhé - musím
znovu trvat na tom, že jestliže se provádí
výběrové řízení a jestliže
v privatizačním procesu je dána přednost
firmám právně dosud neexistujícím,
pak to skutečně dává možnost
machinacím, pak to dává možnost, aby
výběrové řízení vedlo
ke korupci, k nežádoucím cestám. Vidíme,
že Fond národního majetku
dnes přichází k tomu, že v mnoha případech
je - nebo v některých případech -
nucen takové majetky i dokonce silou vymáhat zpět.
Protože pan ministr za mnou
se ptá v čem to je, je to především
v tom, že firma, která právně neexistuje,
nemá žádné oprávnění
ucházet se v soutěži o státní
majetek. Tato firma samozřejmě se může
přizpůsobit až výsledku tohoto rozhodovacího
a výběrového řízení
a může manipulovat se svou účastí,
protože kdykoli může odstoupit s tím,
že vlastně nebyla zaevidována, že neexistuje.
Celé výběrové
řízení je právně pochybené
a je nečisté.
Předseda PSP Milan Uhde:
Pan ministr Skalický
bude reagovat. Prosím, pane ministře.
Ministr pro správu národního
majetku a jeho privatizaci ČR Jiří Skalický:
Pane předsedo,
vážený pane poslance, především
se chci ohradit proti tomu, abyste mně podsouval, že
cosi dalšího a jiného dobře vím,
čímž je jaksi naznačováno, že
to, co dobře vím, skrývám a nechci
o tom mluvit. Moje odpověď na interpelaci je vyčerpávající,
zcela přesně a detailně popisuje vše,
co je našemu úřadu o tomto případu
známo.To za prvé.
Za druhé - chcete-li slyšet
odpověď na otázku, jak bylo řešeno
ono pochybení, které jsem ve své odpovědi
přiznal: To pochybení spočívá
v tom, že na jednu ze zhruba deseti stížnosti,
kterými jsme byli v této věci atakováni,
nebylo řádně odpovězeno v termínu.
Bylo to způsobeno tím, že stížnost
dostal k vyřízení nikoliv kontrolní
odbor, ale odbor zemědělství, který
v těch příslušných dnech a týdnech
procházel reorganizací, a příslušný
pracovník, který odpovídal
podle mého příkazu za to, aby neprodleně
byla tato stížnost odevzdána kontrolnímu
odboru, odcházel z ministerstva.
Tudíž jsem ho už
nemohl pracovně právně postihnout, což
bych jinak bezesporu učinil.
Co se týče zmínky
o tom, že právní neexistence společnosti
zakládá důvod k jistým machinacím,
tak tady prostě, pane poslanče, nemáte pravdu.
My vycházíme z toho, že určený
nabyvatel projektu má právo se zúčastnit
neveřejného výběrového řízení,
čili tomuto nabyvateli navrženému v jednom
z předložených projektů
nedáváme žádnou přednost, nutíme
ho k tomu, aby se zúčastnil férové
soutěže mezi všemi navrženými nabyvateli,
kontrolujeme pouze založení společnosti a nikoliv
její registraci, ale samozřejmě, že
v případě, že tato společnost
zvítězí, protože nabídne
nejvyšší cenu, tak musí být právně
zaregistrována v okamžiku, kdy je uskutečňován
převod majetku, a samozřejmě, že je
takový převod majetku možný pouze tehdy,
odpovídá-li způsob založení společnosti
a struktura jejích společníků tomu
stavu, ve kterém byla
založena a ve kterém se zúčastnila onoho
neveřejného výběrového řízení.
Ze taková právně neexistující
společnost může odstoupit později od
této soutěže, to je samozřejmě
pravda, ale to samo o sobě nezakládá žádné
důvody k tomu, aby se o tom hovořilo jako
o machinaci při veřejné soutěži.
Čili nezlobte se na mne, ale nemohu uznat ony argumenty,
které naznačují možnost machinací
vyplývajících pouze z faktu, že se neveřejného
výběrového řízení může
zúčastnit společnost, která je pouze
založena a která doposud
není registrována u rejstříkového
soudu.
Předseda PSP Milan Uhde:
Děkuji pěkně
panu ministrovi. Ve vší vlídnosti bych rád
připomněl panu ministrovi i všem ostatním,
že se snažíme v duchu nového jednacího
řádu dodržovat ustanovení, jež
ukládá diskutujícím, aby se vzájemně
neoslovovali a neobraceli přímo k sobě, nýbrž
k předsedovi. Přispěje to nepochybně
ke kultivaci sporů, ke kterým jistě bude
ve sněmovně docházet.
Ptám se po dalších
přihláškách do rozpravy. Přihlášky
nejsou, rozpravu uzavírám a navrhuji, abychom o
předloženém usnesení hlasovali odděleně.
O jeho první části zvlášť
a o jeho druhé části zvlášť.
V 50. hlasování
rozhodneme o první části usnesení,
které zní:
Poslanecká sněmovna
Parlamentu České republiky nesouhlasí s odpovědí
ministra pro správu národního majetku a jeho
privatizaci Jiřího Skalického na interpelaci
poslance Václava Grulicha ve věci právně
pochybného prodeje 35% akcií společnosti
Rudolf Jelínek, a. s. Vizovice, podle sněmovního
tisku 1758. Odpověď předložena jako sněmovní
tisk 1758 A.
Já vás odhlašuji a prosím, abyste se
znovu zaregistrovali.
V 50. hlasování rozhodneme o tomto usnesení.
Kdo je podporujete, stiskněte
tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto
usnesení? 50. hlasování skončilo.
Z 84 přítomných
bylo 38 pro, 37 proti. Návrh nebyl přijat.
Pan poslanec Koháček
má technickou poznámku.
Poslanec Petr Koháček:
Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, já
se domnívám, že podle jednacího řádu
můžeme hlasovat pouze o souhlasném či
nesouhlasném usnesení a tady ten návrh lze
vnímat jen tak, aby byl zařazen nový bod
programu této schůze. Myslím si, že
bychom neměli zavádět precedens dalších
usnesení v rámci bodu Odpovědi na písemné
interpelace. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde:
Pan poslanec Koháček
má pravdu, a jestli pan poslanec Grulich trvá na
projednání druhé části svého
usnesení, měl by podle mne navrhnout procedurálně
zařazení nového bodu pořadu.
Poslanec Václav Grulich: Stahuji.
Předseda PSP Milan Uhde:
Stahuje tento svůj
návrh. Já děkuji. Můžeme přistoupit
k projednání další odpovědi,
kterou dal pan ministr Jiří Skalický, tentokrát
na interpelaci poslankyně Gerty Mazalové ve věci
prošetření a řešení havarijní
situace týkající se zprivatizované
lékárny v budově polikliniky Břeclav.
Interpelace spolu s odpovědí
jsou předloženy jako sněmovní tisk 1993/3.
Paní poslankyně Mazalová již vyložila
důvody, proč považuje odpověď za
nedostačující a neuspokojivou. Pro pořádek
se ptám, zda se někdo z přítomných
chce k věci vyjádřit. Není tomu tak,
budeme tedy hlasovat v 51. hlasování o tomto
návrhu usnesení:
Poslanecká sněmovna
nesouhlasí s odpovědí, kterou dal ministr
pro správu národního majetku a jeho privatizaci
Jiří Skalický na interpelaci poslankyně
Gerty Mazalové ve věci prošetření
a řešení havarijní situace týkající
se zprivatizované lékárny v budově
polikliniky Břeclav. Interpelace s odpovědí
předloženy jako sněmovní tisk 1993/3.
Jde o 51. hlasování
na této schůzi.
Kdo podporujete tento návrh,
stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.
Kdo je proti tomuto návrhu? 51. hlasování
skončilo.
Z 83 přítomných
bylo 31 pro, 35 proti. Návrh nebyl přijat.
Zbývá projednat
odpověď, kterou dal místopředseda vlády
a ministr financí Ivan Kočárník na
interpelaci poslance Václava Exnera ve věci zahájení
správního řízení s Českou
bankou, a. s., o odnětí povolení působit
jako banka. Interpelace spolu s odpovědí jsou předloženy
jako sněmovní tisk 1995. Táži se pana
poslance Exnera, zda chce sdělit důvody svého
stanoviska v odpovědi.
Poslanec Václav Exner: Pane
předsedo, dámy a pánové, dovolte mi
navrhnout procedurální návrh, aby písemná
odpověď na interpelaci byla projednávána
až za účasti pana místopředsedy
vlády a ministra financí. Dal bych mu rád
příležitost k tomu, aby případně
mohl reagovat na některé mé výhrady
k jeho odpovědi.
Kromě toho bych si dovolil
vás informovat, že jsem právě teď,
před dvěma minutami, obdržel materiál
nazvaný Doplňující informace pro pana
místopředsedu vlády a ministra financí
Kočárníka k interpelaci pana poslance Exnera,
s nimiž jsem se samozřejmé podrobněji
nemohl seznámit, i když
na první pohled doplňují některé
odpovědi pana ministra financí informačně
příznivějším směrem. Přestože
situace a věc je velmi aktuální, chtěl
bych požádat sněmovnu, aby souhlasila s tím,
aby interpelace byla projednávána za účasti
toho, koho jsem interpeloval.
Předseda PSP Milan Uhde:
Děkuji panu
poslanci Exnerovi, je to procedurální návrh
a já ho sněmovně předložím.
V 52. hlasování rozhodneme o tom, aby se podle návrhu
pana poslance Václava Exnera odpověď, kterou
dostal od místopředsedy vlády a ministra
financí Ivana Kočárníka na svou interpelaci,
projednávala až za přítomnosti místopředsedy
vlády a ministra financí Ivana Kočárníka,
tzn. buď na příští schůzi,
budou-li odpovědi zařazeny, nebo na únorové
schůzi, zkrátka na nejbližší
schůzi, kde budou odpovědi na interpelace zařazeny
jako bod.
52. hlasování rozhodne o osudu tohoto návrhu
poslance Exnera.
Kdo podporujete tento návrh,
stiskněte tlačítko a zvedněte ruku.
Kdo je proti tomuto návrhu? 52. hlasování
skončilo.
Z 85 přítomných
bylo 49 pro, 6 proti. Návrh byl přijat a toto téma
bylo přeloženo na další schůzi,
kde budou odpovědi projednávány.
Projednali jsme všechny odpovědi
na interpelace, jež jsme mohli projednat.
Slíbil jsem, že dám
příležitost panu poslanci Vyvadilovi, který
si přeje upřesnit jedno své vyjádření,
které učinil v rozpravě. Domnívám
se, že to je korektní. Žádám ho,
aby své upřesnění sněmovně
zprostředkoval.