Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, pane ministře, vážená sněmovno, rozpočet na příští rok je navrhován jako vyrovnaný. Sněmovna schválila zákon, kterým klesly daně, železničáři, státní zaměstnanci a důchodci dostanou přidáno, všichni by tedy mohli být spokojeni. Ale život už je takový, že všichni spokojeni s návrhem rozpočtu na r. 1996 nebudou.

Domnívám se, že i letos nebude parlamentní diskuse o rozpočtu diskusí o hospodářské politice vlády, o jejích pozitivech a negativech při dopadu na občany, ale bude to hlasovací mašinérie sloužící ke schválení dokumentu, který na pozadí poslaneckých hádek o pár miliónů dává stejně jako v předchozích letech vládě všechny pravomoci přesouvat, utrácet nebo i neutrácet miliardy vzniklé překročením příjmové stránky státního rozpočtu.

Z tohoto pohledu je v souvislosti s naplňováním příjmů státního rozpočtu za loňský rok i letošní rok potřebné otevřít také diskusi, zda si vláda nebo na základě jejího zmocnění ministr financí neponechává v rukávu značné rezervy v příjmech rozpočtu, aby mohla před volbami mezi voliče sypat ptáčkům z rohu hojnosti. Je to zákonité i z toho důvodu, že v příštím roce budou parlamentní volby. Pod jejich zorným úhlem je i sestaven "volební státní rozpočet" na příští rok i další ekonomické záměry vlády, jak to i zde bylo vzpomínáno.

Je to viditelné nejméně ve třech směrech:

1. V nebývalé ochotě přijmout opatření, která opozice navrhovala již v dřívějších letech a byla vždy vládní většinou zamítnuta jako populistická, nesystémová, ale která se v příštím roce nepochybně setkají s příznivým ohlasem občanů, například upuštění od injekcí do státního rozpočtu z FNM, ochranu drobných akcionářů, nedávno vládou projednaný zákon ztěžující praní špinavých peněz, předpokládané dvojí zvýšení důchodů v roce 1996.

2. Ve snaze urychleně rozprodat podíly, zprostředkované FNM, ve strategických finančních úřadech a velkých podnicích, aby byla definitivně potvrzena nezvratnost změny majetkových poměrů zvýšenou strategickou účastí zahraničního kapitálu.

3. Možným využitím takto získaných prostředků, stejně jako prostředků získaných podceněním příjmové stránky rozpočtu k předvolebnímu utišení sociálního napětí jak obyvatelstva vůbec, tak některých jeho sociálních a profesních skupin. Zde mám na mysli skupinu železničářů, lékařů, důchodců, státních zaměstnanců. Chtěl bych říci, že náš poslanecký klub KSČM návrhy směřující ke zreálnění příjmové stránky rozpočtu podpoří.

Přesto nebo právě proto je třeba se zmínit i o kladných stránkách předloženého návrhu státního rozpočtu:

V souladu s novým jednacím řádem sněmovny byl předložen v termínu a je proto více času na jeho podrobné prostudování, zejména před druhým čtením ve sněmovně.

Na rozdíl od praxe minulých let byly v předstihu přijaty daňové zákony - abstrahuji od jejich obsahové stránky - a to se mohlo plně promítnout do přípravy státního rozpočtu 1996.

Po věcné a technické stránce je vidět oproti minulosti rovněž kvalitativní posun "zelené brožury".

Skutečnost, že oproti létům 1993, 1994 a 1995 se poprvé v roce 1996 nepoužiji prostředky z Fondu národního majetku k financování některých potřeb státního rozpočtu, což požadovala opozice.

Rovněž je možno se ztotožnit s některými cíli finanční a rozpočtové politiky na rok 1996, například podpora ekonomického růstu, podpora priorit - infrastrukturní investice, školství, věda a výzkum, bezpečnost i na podporu nových forem bydlení.

Je to i zřízení relativně samostatných účtů důchodového pojištění v rámci státního rozpočtu a kdy výdaje státního rozpočtu, tak jak jsou prezentovány v zeleném materiále, nemají být - toto slovo bych přivítal - hrazeny z přebytku účtů důchodového zabezpečení, což si myslím, že velice oprávněně v minulosti opozice kritizovala.

Na druhé straně, z našeho pohledu převažující názor, návrh státního rozpočtu na rok 1996 stále ještě nevytváří dostatečné podmínky pro předpokládaný dynamický rozvoj celé společnosti a rovněž neskýtá záruku vyřešení některých zásadních problémů, které bych uvedl:

- především vytvořeni přijatelných podmínek pro zvýšení konkurenceschopnosti našeho průmyslu a brzkého dosažení úrovně produkce roku 1989

- účinná podpora exportu a zastavení dlouhodobého růstu deficitu obchodní bilance, jak zde byla v řadě vystoupení vzpomínána

- řešení narůstající akutní krize ve zdravotnictví, kde deficit zdravotního systému přesáhl podle našich informací a publikovaných čísel hodnotu 5 mld. Kč.

- začínající demografický pokles naší populace a nejnižší natalita za posledních 210 let

- narůstající katastrofální situace v bytové výstavně a v bydlení, kde mají zejména problémy mladé rodiny

- další snižování dopravní obslužnosti okrajových území, spojené se snižováním podílu státu na financování veřejné dopravy

- další zhoršování situace v zemědělství a prudký pokles její efektivnosti

- domníváme se, že je i nedostatečná dotace pro okresní úřady a obce stanovená v návrhu zákona o státním rozpočtu ve výši 16,8 mld. Kč; zejména se to týká řady okresních úřadů, kde nová rozpočtová pravidla znamenají propad ve financování jimi přímo řízených organizací a tím může dojít k omezení jejich činnosti, popř. k jejich zániku.

Proto bych v závěru svého vystoupení jménem poslaneckého klubu KSČM a v souladu s § 102 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, předložil sněmovně k návrhu usnesení PS k návrhu státního rozpočtu na rok 1996 tyto pozměňovací návrhy:

1. pozměňovací návrh. V bodě l. schvaluje, část A, se částky příjmů a výdajů ve výši 497 641 000 000 Kč nahrazují částkou 517 641 000 000 Kč. Je to zvýšení příjmové i výdajové částky o 20 mld. Kč, čímž se zachovává vyrovnaný státní rozpočet.

2. pozměňovací návrh. V bodě l. schvaluje, část B se částka 16 848 200 000 Kč nahrazuje částkou: zde máme dvě varianty. Varianta a) částkou 17 696 100 000 Kč. Varianta b) částkou 17 348 200 000 Kč. Zde bych prosil, aby se o variantách hlasovalo zvlášť.

3. V bodě II. nahradit text: "v § 2, § 3 a v § 4" textem "v § 2, § 3 odst. b) a v 4". Týká se v podstatě zmocnění vlády.

4. Doplnit nový bod III., ve kterém Poslanecká sněmovna upraví zmocnění vlády, popřípadě ministra financí k úpravě závazných ukazatelů státního rozpočtu. Text by zněl: "III. upravuje zmocnění výkonných orgánů uvedené v § 3 odst. a) vládního návrhu zákona podle sněmovního tisku 1936, takto: Za text "výdajů státního rozpočtu" se doplňuje text "a rovněž k překročení celkových příjmů a celkových výdajů státního rozpočtu o 1%". Zde je zmocnění, že pokud zůstane vyrovnaný státní rozpočet, ale překročí se buď příjmová nebo výdajová stránka o 1%, což je v podstatě 5 mld. korun, musí se to projednat v parlamentu.

5. Doplnit nový bod IV. ve znění: "IV. vrací vládě ČR návrh státního rozpočtu na rok 1996 k zapracování změn v termínu do 10. 11. 1995".

6. Bod III. se přečíslovává na V.

To jsou všechny pozměňovací návrhy. Zpravodaji bych je předal v písemné podobě. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Svatomíru Recmanovi. Slovo patří místopředsedovi Poslanecké sněmovny panu Karlu Ledvinkovi.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, i mně je smutno, když se podívám do prořídlých řad parlamentu, nad zákonem, který podle mého názoru je zákonem klíčovým pro všechny občany tohoto státu. Já si vzpomínám na rok 1992, kdy ze stejného místa jsem mluvil ke 176 poslancům na stejné téma. Vracím se k tomu i dnes.

Zdá se mi, jako by opozice, ale i koalice, si byla jista svým vítězstvím. A to je k neprospěchu tohoto parlamentu a doufám, že to tak chápete všichni. Přesto, co jsem tady slyšel, mi dovolte, abych řekl několik slov.

Rok 1995, čili rok letošní, je - ať si říká kdo chce co chce pro Českou republiku rokem dobrým. Předběžné výsledky za prvních devět měsíců jsou nadějné a povzbudivé. To není vychloubání. To je konstatování. Kdybychom se takto hodnotili sami, tak by to snad bylo vychloubání, ale protože nás tak hodnotí nejen renomované ratingové společnosti, ale také tak na nás hledí naše okolí, tak si myslím, že to může být pouhé konstatování. Nebudu se zabývat hodnocením jednotlivých ukazatelů ekonomického vývoje. Mnozí z mých kolegů to zde již provedli, s mnohými souhlasím a s mnohými hrubě nesouhlasím. Jedno mi však dovolte, abych komentoval. Je to návrh ČSSD na zavedení obchodní přirážky.

Deficit obchodní bilance je bezesporu závažným problémem, to jistě každý uznává. Má i svou politickou dimenzi. Předpokládám, rozuměl-li jsem dobře tomu návrhu, že se počítá se dvěma skupinami opatření. Jedna by se soustředila na podporu exportu a druhá na zamezení importu. Pokud jde o zavedení dovozní přirážky, pokud jde tedy o zamezení dovozu, dominuje tedy obchodní přirážka nebo dovozní přirážka.

Zavedení dovozní přirážky je obvykle používáno jako nouzové řešení překonávající dočasné problémy v obchodní bilanci a i s tím musím souhlasit. Jestliže však sociální demokracie věří, že tyto problémy jsou způsobeny malou vývozní schopností našich podniků, pak by asi neměli hovořit o dovozní přirážce, podle mého názoru, ale spíš by to mělo být řešeno devalvací, jestli tomu rozumím dobře, protože dovozní přirážka totiž působí protiimportně, ale postrádá to nejdůležitější - proexportní efekt devalvace. To snad by mělo tady zaznít. Dovozní přirážky a místy se mi zdálo až marnotratné utrácení státních výdajů na podporu vývozních aktivit však naznačují, že charakter této politiky, která tady byla prezentována tímto pozměňovacím příspěvkem, je podle mého názoru silně proinflační, protože dovozní přirážka nezdražuje jen dovozy, ale umožní i zdražení domácí produkce. A o tom byste také, vážení pánové, měli hovořit.

V úvodu jsem řekl, že pro Českou republiku je rok 1995 dosud rokem dobrým a myslím si, že bude rokem dobrým celý. Kdo však říká, že je všechno v úplném pořádku, je bloud. Ano, souhlasím s tím, že ČR se stále léčí z vážného onemocnění komunismem. Léčba je nákladná, ať je prováděna kýmkoli a jakkoli. Avšak cena, kterou zde nabízejí opoziční poslanci, je podle mého názoru - a opakuji to - silně proinflační a silně s tlakem na deficit, čili na zadlužení. Je to podle mého názoru cena pro občany tohoto státu nepřípustně vysoká.

Ještě jednou a naposled připomínám, co jsem řekl v úvodu, že pro ČR - doufám - bude letošní rok rokem dobrým. Teď jde ale také o to, aby byl dobrý pro její občany. Teď jde také o to, aby stejně dobrým byl pro tyto občany i rok 1996. A protože právě o tom a o ničem jiném je první čtení návrhu zákona o státním rozpočtu, dovolte mi nejprve říci několik obecných, zcela soukromých úvah.

Podíváme-li se z obecného pohledu na navržený státní rozpočet roku 1996, pak zjednodušeně řečeno stále jde podle mého názoru o rozpočet příliš centralistický. Ekonomická hranice zdanění v poměru soukromé a státní aktivity, to je objemu služeb poskytovaných formou veřejných služeb a objemu služeb hrazených občany podle jejich peněženky, čili podle jejich finanční situace, je i přes výrazné zlepšení v minulých letech stále v neprospěch druhé složky, to je stálá pravda. Česká ekonomika je stále ještě přetížena daněmi. Samozřejmě, že ten vývoj daní prochází, tak jak si ta společnost může dovolit, což na jedné straně brání stále většímu rozvoji soukromé iniciativy a na druhé straně posiluje byrokratické a etatistické tendence. Navíc stále ještě "překrmený rozpočet" dává ve výdajové stránce státní byrokracii velký prostor k centralistickému pojetí rozdělování zdrojů. Úředníci státu opírají své argumenty proti snižování daní o propočty, kterými zdůvodňují každý jednotlivý výdaj. Proti těmto argumentům podle mého názoru musí stát parlament. Není pochyb, že téměř každý občan, rozhlédne-li se kolem sebe, vidí mnohé plýtvání státními prostředky. Členové parlamentu, tedy pardon poslanci, protože oni schvalují rozpočet, by měli mít dostatek těchto občanských signálů, které by odhalily v jednotlivých rozpočtových kapitolách různé rezervy směřující nakonec ke snížení výdajů. A to by byl ten největší argument pro možnost výraznějšího snížení daní především v příštím roce. Vláda a také parlament nesmí přece vybírat daně jenom proto, abychom měli velký měšec jakýchsi imaginárních peněz a na výdajové stránce se teprve podle toho měšce hledaly jednotlivé výdaje. O výdajích ve státním rozpočtu musí byt občané a parlament vládou stále přesvědčováni. A poslanci by měli schválit státní rozpočet jenom tehdy, když jsou skutečně o potřebě všech výdajů přesvědčeni.

A nyní mi dovolte říci několik poznámek k předloženému rozpočtu. Výsledky pěti let od listopadu 1989, především pak výsledky posledního období, umožnily vládě sestavit pro rok 1996 státní rozpočet značně široký. Jako liberální ekonom mám pocit, že moji kolegové z opozice, především ze sociální demokracie, by s ním docela souhlasili, kdyby se jaksi neslušelo souhlasit s vládní koalicí. Mně se naopak zdá, že by se ten rozpočet měl ztenčit. Všichni by si měli uvědomit, že část koláče, kterou stát vezme od občana a zpětně mu ho přerozdělí, zkrátka po cestě ubyde. Ubyde, protože se část koláče prostě sní a myslím si, že mezi námi, tady zprava doleva, nemusím nikomu vykládat, že je to pěkná část koláče. Myslím, že bychom růst, jenž v České ekonomice nastal, měli využít spíš k dalšímu snižování daní, k dalším splátkám starých dluhů, nebo eventuálně na posílení vybraných kapitálových výdajů místo toho, abychom z peněz daňových poplatníků platili tak velký byrokratický aparát a obecně - ale říkám obecně - nemyslím teď na aparát - podporovali neschopné, ale hlavně líné.

Navíc když schválením různých zákonů, které tato sněmovna už přijala, vlastně jsme rozhodli o tom, že některé funkce v roce 1996 státem už nebudou zajišťovány, že si je budou zajišťovat občané sami, nebo "neprofitky" nebo podobně. Předpokládám, že návrh státního rozpočtu pro rok 1996 bude prvním čtením schválen a já pro to budu samozřejmě hlasovat. Je totiž založen na dobrých makroekonomických předpokladech a také můžeme na to mít rozdílný názor. Ale já jsem přesvědčen o tom, že na makroekonomických předpokladech dobrých založen je.

Předpokládám však, že návrh státního rozpočtu pro 1996 bude ve druhém čtení tímto parlamentem ve výdajové stránce výrazně snížen. Pokud totiž schválíme v konečné verzi rozpočet tak, jak nám je předkládán, ponecháváme státu příliš velkou moc. Byly doby, kdy se takový postup zdůvodňoval nutností transformace. Ti, kteří to tvrdili, však již před časem prohlásili transformaci za ukončenou. Nevím tedy, proč má stát tolik brát a vydávat, tedy přerozdělovat, když Česká republika začíná prožívat opravdu šťastnější období. Jde o podivuhodný rozpor ve dvou vyjádřeních stejných lidí a já mohu jen domýšlet příčiny tohoto rozporu. Může jít o spřízněnost, lhostejno, zda uvědomělou nebo nevědomou. Opakuji, spřízněnost jejich názoru na roli státu. A já bych velmi rád, abychom zde v parlamentu sehráli boj, protože to patří do parlamentu, mezi etatisty a zastánci volné soutěže. Nebo možná jde o přesvědčení, že lze udržet populismus v určité míře v rozumných mezích, rozdávat v rozumných mezích, přerozdělovat v rozumných mezích, aby se jejich myšlenky udržely u moci. Ať je to jakkoliv, já osobně odmítám i první důvod, i druhý důvod. Odmítám je dokonce i najednou. Myslím si, že nelze zachraňovat na jedné straně myšlenku minimálního státu v ekonomice a myšlenku co nejnižších daní, a přitom se čas od času, třeba v roce 1996, od ní odchýlit.

Proto navrhuji - předejme návrh státního rozpočtu do druhého čtení s cílem rozpočet na výdajové stránce ve státním rozpočtu v jednotlivých výborech PS ztenčit. Za sebe navrhuji, aby poslanecká sněmovna Parlamentu předurčila způsob jak bude naloženo s případným rozpočtovým přebytkem za rok 1995, s předností jeho použiti na splátky starých dluhů nebo na snížení daňového zatížení. Za sebe navíc navrhuji, aby byla připravena novela rozpočtových pravidel, která by zajistila, aby případný rozpočtový přebytek, vzniklý ze škrtů zde v parlamentu nebo z většího hospodářského růstu, pokud nastane v průběhu prvního pololetí, nemohl být bez vědomí parlamentu rozdělován.

Dovolte mi, dámy a pánové, skončit citátem významného českého národohospodáře, filozofa, finančního vědce a politika profesora Karla Engliše: V demokracii, která je postavena na všeobecném hlasovacím právu, jsou všichni občané povoláni ke správě veřejných hospodářství, protože volí své zástupce pro přímou správu těchto hospodářství. Má-li demokracie splnit své historické poslání, potřebuje lidi nejen takové, kteří veřejnému hospodářství rozumí, nýbrž i takové, kteří při správě veřejných zájmů nemyslí na sebe. Demokratickému státu působí největší potíže, ze správcové veřejných zájmů se nedovedou při jejich správě povznést nad své zájmy soukromé nebo stranické, anebo že prostě nerozumí nebo nechtějí rozumět problémům, před které jsou postaveni. Obojí demokracii diskredituje, a přece není spásy nad demokracii, protože právě ona nejlépe slouží občanům. (Konec citátu.)

Dámy a pánové, dovolte mi vyjádřit víru v to, že tento parlament při projednávání rozpočtu ve všech třech čteních pro rok 1996 to dokáže. Když totiž budeme mít menší rozpočet, příště budeme mít menší daně. A příště pak občanům zbude více peněz a oni si svobodně rozhodnou, co s nimi udělají. Aniž jim stát bude radit. Proto, a nejen proto, si vás, dámy a pánové, dovoluji požádat, abyste nepodlehli svodům ani ministrů ani různých ministerských úředníků a jejich různých nátlaků, či nátlakům jiných lobbystických skupin, kteří naopak budou chtít pro své cíle ještě větší výdaje, než navrhuje vláda.

Dovoluji si vyslovit názor, že v této sněmovně je většina poslanců minimálně podobného názoru, jaký jsem se já snažil soukromě vyjádřit. Na tomto postupu, když zkrátka parlament bude parlamentem, nikdy parlament neprodělá. Naopak si myslím, že by mu konečně občané tohoto státu mohli začít důvěřovat. Děkuji vám.

Předseda PSP Milan Uhde: O slovo požádal poslanec Jan Bláha. (Hlas z pléna: Ne.) Ne. Byla to jiná zdvižená ruka, kterou jsem tam viděl. Byla to ruka pana poslance Krause. Omlouvám se za tuto záměnu, nebyla úmyslná.

Poslanec Michal Kraus: Dámy a pánové, omezím se jenom na několik velmi stručných slov. Já jsem velmi rád, že pan místopředseda Ledvinka svým způsobem vyjádřil určitou obavu nad vývojem obchodního schodku, nad vývojem obchodní platební bilance, protože je to skutečně problém, který může mít několik stránek. Buďto se nebude řešit a bude se přecházet jako jev krátkodobý, který je možno vyřešit nějakým zvýšením turistického ruchu, jako nabízí např. pan ministr hospodářství. Ovšem takovéto cesty nemohou skončit jinak, než útěkem devizových rezerv a mexickou cestou. A nebo se řešit budou. Každý, kdo si uvědomuje, že jev platební obchodní bilance u nás je jevem dlouhodobým, její řešení je možné několika způsoby. V každém případě se domnívám, že pokud nebude řešen určitým způsobem dovozních přirážek, tak skutečně tady hrozí, že bude muset být řešen devalvací. A to je právě to, čeho bychom se my, sociální demokraté, chtěli při návrhu státního rozpočtu vyvarovat. Jestliže to ministerstvo financí odmítá, podle mého názoru skutečně velmi vážně hrozí, že se budeme muset rozhodnout pro řešeni devalvací, a to nikdo z nás nechce a nikdo z nás nenavrhoval.

Další věc. Pan místopředseda Ledvinka hovořil o tom, že návrhy opozičních poslanců ve vztahu ke státnímu rozpočtu mají proinflační charakter. Myslím si, že se mohu velmi tvrdým způsobem ohradit. Nedomníváme se, že efektivnější a lepší výběr daní a tím zvyšování příjmů státního rozpočtu, má jakýkoli proinflační charakter. Tím spíše, že příjmy z těchto podle mého zcela evidentně vytvářených hodnot v té výdajové stránce chceme věnovat na vytváření prorůstových tendencí, to znamená vytváření nových příjmů následných investic, nových příjmů, které v důsledku nemohou mít ani proinflační charakter, protože vlastně slouží ke zvyšování produktivity práce, a současně ani nemohou působit pro vytváření deficitu, to je přesně naopak. Vždyť naopak lepší výběr daní a vyvážené struktury výdajů nemohou vytvářet deficitní charakter. Takže bych jenom poprosil, aby pan místopředseda Ledvinka možná lépe poslouchal slova opozičních poslanců a možná se zamyslel i nad tím, že cílem opozice není v žádném případě škodit. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Protože už není žádná další přihláška do rozpravy, táži se pana místopředsedy vlády a ministra financí Kočárníka - nikoli, nechce promluvit. (Pan místopředseda vlády chce promluvit po uzavření diskuse.) Rozpravu uzavírám a dávám závěrečné slovo panu místopředsedovi vlády a ministru financí Ivanu Kočárníkovi.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, s velkou pozorností jsem vyslechl rozpravu, která proběhla v rámci 1. čtení k vládou předloženému návrhu státního rozpočtu a musím říci, že je mi z ní tak trochu smutno. Smutno z toho důvodu, že tady padala celá řada věcí, které jsou ekonomicky nesmyslné. Celá řada řekl bych falešných obvinění z podceňování rozpočtových příjmů a podobně.

Ve svém úvodním slově jsem se pokusil vysvětlit, že nejde o žádné podcenění. Chcete-li si sečíst státní rozpočty za tři roky, které mají větší hodnotu, než 1,1 biliónu korun a celková odchylka v příjmech prognozovaných vládou za tyto tři roky je 60 miliard, je to pouhých 5%, předveďte mi vládu, ukažte mi ji, která se trefuje takovýmto způsobem do odhadu příjmů. Odmítám naprosto ty vývody, které zde jsou z titulu toho, že naše odhady jsou nepřesné. Jsou přesnější více, než si myslíte.

Za druhé chci zde říci, že jsem velmi rád, že je ve sněmovně tradicí, že se veškeré příspěvky nahrávají. Už jsem zde pánům poslancům ze sociální demokracie dvakrát předvedl citaci stenografického záznamu z jejich vystoupení, jak se mýlili ve svých prognózách, a naopak že vládní prognózy byly nejblíže ekonomické realitě. Páni poslanci, já věřím, že vám předvedu i příští rok, jak jste se zmýlili ve svých prognózách.

Chci říci třetí věc. Návrh sociální demokracie, který je zde prezentován jako návrh nového rozpočtu zdůrazňujíc, že je návrhem vyrovnaným, je samozřejmě návrhem deficitním. Ničím jiným není, protože uměle zvyšuje příjmy. Zdůraznil jsem, že podle nejlepších odhadů, které jsou k dispozici, jsou příjmy na samé horní hranici odhadů. Samozřejmě se dá lehce přimalovat beztrestně dalších 30 miliard a pak rozpočet bude deficitní. Ne, tuto politiku já prostě nedoporučuji, odmítám a nemohu s ní v žádném případě souhlasit.

Pane poslanče Krausi, dovozní přirážka je inflačním opatřením. Nechávám nyní stranou všechny sporné problémy na téma dovozní přirážka z hlediska jejich efektů pozitivních i negativních. Na toto téma proběhla u nás v tisku velice pěkná diskuse. Já jsem velmi rád, že nám rostou mladí ekonomové, kteří se velmi dobře orientují v ekonomice a v ekonomii, kteří k tomuto tématu diskutovali. Nicméně samotná dovozní přirážka, pokud ji zavedete, není ničím jiným než dodatečným zdaněním, které se musí promítnout do ceny a je tudíž inflační. Nikoli že není. Je.

Další věc, kterou bych rád řekl. Nerozumím obrovskému zneklidnění, které panuje z pasivního salda běžného účtu platební bilance. Přece víte velmi dobře, že jsme předpokládali, že bude pasivní saldo obchodní bilance a že musí být ba i z definice. Jde-li ekonomika do ekonomického růstu, nemůže nebýt. Včera jsem měl besedu na vysoké škole, kde bylo spousta lidí. Měl jsem obrovskou radost z toho, že tito studenti to chápou, že vědí, že základní teoretickou poučkou je, že roste-li dynamicky produkt, jsou-li vyrovnané finance, ba i definičně platí, že musí být pasivní saldo, protože domácí úspory jsou nedostatečné a kryje se to ze zahraničních úspor. To je v každé učebnici ekonomie a já jsem velmi rád, že tito mladí lidé to vědí a že velmi dobře studují. Takže nejsou tímto zneklidněni, jak jsou zneklidněni někteří páni poslanci.

Dále bych chtěl říci, že jak já jsem studoval jednací řád Poslanecké sněmovny, některé návrhy, které zde byly předneseny - ale to nechám panu zpravodaji - jsou nehlasovatelné. V zásadě hlasovatelné ze všech opozičních návrhů je pouze vrácení vládě. Teprve v případě, že by se sněmovna rozhodla vrátit návrh rozpočtu vládě, je možné hlasovat o dalších návrzích.

Tak trochu jsem nepochopil - přiznám se - ani pana místopředsedu Ledvinku. Připadá mi, že se trochu dobývá do zavřených dveří, když volá po snižování veřejných výdajů. My jsme zvolili postup - řekl bych - postupného snižování těchto výdajů. Vezmete-li si časovou řadu od roku 1993 na podmínky České republiky, vidíte, že pravidelně dochází každý rok k postupnému snižování podílu veřejných výdajů na hrubém domácím produktu. Zásadní skoky v tomto snížení nejsou možné bez výrazných škrtů na straně výdajů. Ve sněmovně jsem nikdy neviděl nějakou velkou vůli k zásadnímu škrtání výdajů. Vláda volí obezřetný přístup, když připravuje novely jednotlivých zákonů. Tam, kde je možné škrtit jednotlivé výdaje, tam, kde je možno deregulovat ceny, aby to zase bylo sociálně průchodné, aby to nezpůsobilo určité otřesy. Varuji před skokovým řešením.

Myslím si, že co je zkušenost z posledních čtyř let, je zkušenost, že postupné snižování daňového zatížení, postupné snižování podílu veřejných výdajů na hrubém domácím produktu bylo v naší zemi úspěšné. Nepřivedlo větší sociálně politické konflikty. Samozřejmě, že v této politice je třeba pokračovat a je třeba se dostat až někam k 35% podílu na hrubém domácím produktu. Toto ano, ale skokem se k tomu nedostaneme v žádném případě. Napáchali bychom tím víc škody než užitku.

Zřejmě přeřeknutím nebo možná ještě pan poslanec Recman nestačil z terminologie vyběhnout - my zde nemáme žádný státní plán ani závazné ukazatele státního plánu. Pane poslanče, neodpustím si tuto poznámku. Možná to bylo přeřeknutí. Ale je to ve stenografickém záznamu.

Celkově bych uzavřel své vystoupení tím, že nemohu souhlasit s negativním hodnocením, ani nemohu souhlasit s tím, že příjmy jsou podhodnoceny a budu znovu tvrdit a argumentovat pro to, že návrh rozpočtu, jak jej předložila vláda, je dobrým návrhem, který pokračuje v trendech od roku 1993 a který vynáší Českou republiku - nejen rozpočet, ale její celkové ekonomické výsledky - na přední místo mezi transformujícími se zeměmi a který vede k tomu, že jsme definitivně započali cestu k opětnému zařazení se mezi nejvyspělejší státy světa. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru financí Ivanu Kočárníkovi.

Uděluji slovo panu zpravodajovi a prosím, aby zhodnotil předložené pozměňovací návrhy a předložil je sněmovně, pokud o nich lze hlasovat, a aby měl na paměti i závěrečné usnesení, které má tři části. podle mého názoru by bylo rozumné o těchto třech částech hlasovat odděleně.

Poslanec Tomáš Ježek: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, pane ministře, v rozpravě vystoupilo sedm poslanců, z nichž jeden - poslanec Kraus - vystoupil dvakrát. Byly předneseny čtyři pozměňovací návrhy. Všechny tyto čtyři pozměňovací návrhy znamenají (ať už implicitně nebo explicitně) neschválit v prvním čtení vládní návrh státního rozpočtu.

Proto navrhuji, abychom začali hlasovat o návrhu usnesení, jak jsem jej na začátku přednesl, a v případě, že sněmovna neschválí tento návrh usnesení, to znamená že si bude přát, abychom postupovali podle varianty II, kterou jsme si schválili nedávno, že vracíme vládě návrh k přepracování, budeme pak hlasovat o pozměňovacích návrzích, kterými vládě doporučíme, aby postupovala podle těch pozměňovacích návrhů, jak je přednesli páni poslanci Hájek, Kraus, Brožík a Recman. To znamená, že navrhuji tento postup: hlasovat o návrhu usnesení, jak jsem jej předložil ve svém prvním vystoupení.

Předseda PSP Milan Uhde: Zopakujte, pane zpravodaji, svůj návrh, protože jednací řád to přikazuje. Uplynula od toho už dlouhá časová mezera.