Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Body se hlásí
k jednominutové doplňující otázce.
Má příležitost ji pronést.
Poslanec Ladislav Body: Skutečně, pane místopředsedo,
není mi rozumět, ale u mne je to dáno nosní
nemocí a u vás bohužel tím, že
vždy mluvíte zamlženě. Já jsem
vám interpelaci dal písemně. Bylo by dobré
- to myslím zcela vážně - si ji přečíst
a pak bychom se o tom teprve mohli bavit.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Bodymu a zvu k řečništi paní poslankyni
Annu Váchalovou, která má příležitost
pronést dvouminutovou interpelaci.
Poslankyně Anna Váchalová: Vážený
pane předsedo, vážená sněmovno,
promiňte mi, že nebudu přednášet
svoji interpelaci, protože je příliš vážná
než abych ji přednášela v tomto kabaretním
prostředí, které se díky nevím
komu v této sněmovně vytvořilo. Předám
ji písemně. Je v zájmu zdravotně postižených.
To, co se tady odvíjí, pokládám za
urážku.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní
poslankyni Anně Váchalové. Pan poslanec Zdeněk
Vorlíček je na řadě se svou interpelací
ve věci státních zakázek.
Poslanec Zdeněk Vorlíček: Dámy
a pánové, obracím se ve své interpelaci
na předsedu vlády pana Václava Klause ve
věci udělování významných
státních zakázek zahraničním
firmám jako vyšším dodavatelům.
Každý významnější exportér
v této zemi vám potvrdí, že ve vyspělých
zemích je prakticky vyloučené, aby u důležitějších
tendrů, kde jde o státní peníze, se
stala vyšším dodavatelem jiná firma než
firma domácí.
U nás naopak jednu soutěž za druhou vyhrávají
zahraniční firmy a získávají
tak hlavní část zisku zakázek a prostředky
na vývoj z českého státního
rozpočtu. České firmy tak ztrácejí
možnost referenčních projektů na domácí
půdě a zhoršuje se jejich možnost exportu
do zahraničí. V případě vojenských
zakázek preferovaným zahraničním firmám
dáváme všanc utajované vojenské
informace.
Přitom převážnou část
staveb či strojírenských a jiných
investic na státní zakázky jsou schopny realizovat
české firmy jako vyšší dodavatelé
a na zbývající malý podíl špičkových
technologických prací - nejsou-li u nás provozované
- si bez potíží najdou některého
zahraničního dodavatele.
V České republice to zatím probíhá
zcela jinak. Na přestavbu ruzyňského letiště,
stavbu dálničních úseků, zařízení
pro ČEZ atd. se vybírají jako vyšší
dodavatelé zahraniční firmy, které
slížou smetanu a zbylé drobty pustí
českým firmám.
Jestliže tento stav někteří naši
salónní ekonomové označují
za projev liberalismu, já to považuji za ztrátu
soudnosti odpovědných českých činitelů,
pokud to není ještě něco horšího.
Prioritu domácích dodavatelů ve státních
zakázkách na Západě samozřejmě
nemají zakotvenou v zákonech a halasně svou
praxi nevytrubují do světa. Ale funguje to!
Ptám se vás proto, vážený pane
předsedo vlády, kdy zasáhnete, aby ministři
vaší vlády a české instituce,
hospodařící s penězi státního
rozpočtu, se začali chovat stejně jako je
tomu ve vyspělém světě.
Protože interpelovaný předseda vlády
není přítomen, žádám podle
§ 111 odst. 7 jednacího řádu odpověď
písemnou. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Vorlíčkovi. Požadavkem na písemnou odpověď
odpadá povinnost místopředsedy vlády
odpovědět, a na řadě je pan poslanec
Jan Navrátil se svou interpelací ve věci
odměn členů zastupitelstev v obcích.
Poslanec Jan Navrátil: Vážený
pane předsedo, vážená sněmovno,
vláda České republiky svým nařízením
č. 262/1994 Sb., stanovila podmínky pro stanovení
odměn členů obecních zastupitelstev
v obcích. Toto vládní nařízení
vydané k provedení § 32 odst. 1 a 3 zákona
ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích v platném
znění, které je účinné
od 1. 1. 1995, proti předchozímu období přiznává
odměny za výkon funkcí pouze některým
členům obecních zastupitelstev. Bylo, pane
předsedo vlády, skutečně úmyslem
vlády neumožnit poskytnutí odměn členům
zastupitelstev, kteří nejsou členy rady ani
předsedy komisí či předsedy zvláštních
orgánů, resp. předsedům komisí,
kteří nejsou členy obecního zastupitelstva
a také členům těchto komisí?
Pokud to bylo skutečným úmyslem vlády,
mohl byste k tomu selektivnímu přístupu k
odměnám členů zastupitelstev a členů
komisí podat krátké vysvětlení?
Vítám, že mi na to neodpoví předseda
vlády sám, ale dávám tímto
možnost vlastně nadmíru povolanému členu
vlády, panu místopředsedovi Kalvodovi.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Janu Navrátilovi. Pan místopředseda vlády
Jan Kalvoda odpoví.
Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda:
Pane předsedo, vážený pane poslanče,
dotyčné vládní nařízení
upravuje celé schema nároků, které
vznikají v souvislosti s výkonem zastupitelské
funkce. Rozlišuje mezi uvolněnými a neuvolněnými
členy zastupitelstva s tím, že pokud jde o
neuvolněné členy zastupitelstva... promiňte,
omlouvám se, začnu uvolněnými. Tam
je ta odměna strukturována jako dvousložková,
v podstatě sestávající z funkční
odměny a potom z částky, která je
přiměřená počtu občanů
dotyčné obce.
Pokud jde o neuvolněné členy zastupitelstva
- a k těm zřejmě zejména směřuje
vaše interpelace - pak tam je stanovena toliko horní
mez, ale máte pravdu, pokud to míníte takto,
jde o nikoli nárokovou odměnu. O tom rozhoduje zastupitelstvo.
Zdá se mi velmi adekvátní tento způsob
stanovení odměn členů zastupitelstva,
protože jde-li suma těchto peněz na vrub obecních
rozpočtů, pak se domnívám, že
by měli o jejich výplatě rozhodnout také
členové zastupitelstev, resp. zastupitelstva jako
orgán. Pokud vaše interpelace směřuje
ještě někam jinam, pak bych o tom musel něco
vědět, ale domnívám se, že tato
odpověď je přiměřená této
vaší interpelaci.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi
vlády. Pan poslanec Navrátil chce využití
jednominutové příležitosti pro podání
doplňující otázky.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Navrátil: Na rozdíl od vás,
pane místopředsedo, já jsem vázán
časem, proto jste mi možná dost nerozuměl.
Jedná se mi o neuvolněné členy zastupitelstev,
tedy ty, kteří nejsou členy rady, členy
zastupitelstva a zároveň předsedy komisí,
případně předsedy zvláštních
orgánů. V této poloze musím říci,
že bohužel zřejmě neznáte toto
nařízení vlády, což vám
nijak zvlášť nevytýkám a rovněž
se budu muset obrátit se svým písemným
dotazem na předsedu vlády. Toto řešení,
které je obsaženo v nařízení
vlády 262/1964 Sb., je totiž motivováno zřejmě
skutečností, že ve většině
obecních zastupitelstev vykonávají ty funkce,
na které jsem upozornil, dnes tedy odměňované
funkce, členové stran vládní koalice,
že?
Předseda PSP Milan Uhde: Pan místopředseda
vlády odpoví na tuto doplňující
otázku nebo reakci pana poslance Jana Navrátila.
Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda:
Vy jste se samozřejmě přeřekl,
nepochybuji o tom, když jste mluvil o vládním
nařízení z roku 1964. Máte určitě
na mysli nařízení z roku 1994. Ale opakuji,
já jsem se pokusil ve své odpovědi - a nedělám
si nárok na to, že bych znal veškerý právní
řád - nicméně rozdělit režim
odměn členů zastupitelstva uvolněných
a neuvolněných. Já nemohu mluvit o předsedech
různých iniciativních a poradních
orgánů, kteří nejsou členy
zastupitelstva, protože vládní nařízení
upravuje toliko postavení členů zastupitelstva.
Tady jde o stanovení limitů a tady jde nikoli o
nárokovou dávku či odměnu, ale je
rozhodována vždy zastupitelstvem. Víc k tomu
říci opravdu neumím.
Předseda PSP Milan Uhde: Na řadě se
svou interpelací je pan poslanec Václav Exner. Interpelace
se týká přihlášky do Evropské
unie. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Exner: Nepřítomný
pane předsedo vlády, ve svém dopise z 20.
července letošního roku panu poslanci Janu
Navrátilovi jste uvedl, že členství
České republiky v obou zmíněných
organizacích - a zmínil jste se před tím
o NATO a Evropské unii - není otázka současnosti
a lze o něm reálně uvažovat až
v horizontu několika příštích
let. Chtěl bych se vás tedy zeptat, jestli byste
mohl zdůvodnit změnu svého názoru,
neboť minulý týden jste oznámil, že
určitá skupina ministrů se rozhodla doporučit
vládě pod vaším vedením vstup
do Evropské unie už v lednu příštího
roku, zahájit tedy ten vstup podáním konkrétní
přihlášky, nebo jestli byste mohl vyjasnit,
že většina vlády je jiného názoru,
resp. většina orgánů vlády pro
přípravu vstupu do Evropské Unie, a vy jste
se svým názorem, který jste uvedl v odpovědi
poslanci Navrátilovi, v menšině.
Dále jste uvedl: "Navíc konečná
podoba Evropské unie není dosud pevná a vývoj
směřuje k jisté revizi její dosavadní
formy a jejího obsahu. O míře a rozsahu omezení
svrchovanosti jednotlivých členských zemí
unie jsou stále vedeny diskuse. Veškeré dopady
vstupu České republiky do Evropské unie nejsou
dosud zcela zpracovány a jsou předmětem jednání."
V té souvislosti si dovolím vám položit
tyto otázky. Je už teď konečná
podoba Evropské unie pevná? Vývoj už
nesměřuje k revizi nebo je jasné, jak revize
dopadne? O rozsahu omezení svrchovanosti už se nevedou
diskuse a vládě je tento rozsah jasný? Dopady
vstupu České republiky už jsou zpracovány
a jaké tedy konkrétně jsou?
Nakonec bych chtěl ještě položit otázku
týkající se téhož problému.
Veřejně jste vyhlásil, že jakkoli jste
proti referendu, osobně jste právě pro referendum
případně při jednání
o vstupu do Evropské unie. Toto stanovisko už nezastáváte?
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Exnerovi. Pan místopředseda vlády bude reagovat.
Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda:
Vážený pane předsedo, vážený
pane poslanče, dovolte mi odpovědět na vaši
otázku, ale ještě cosi dodat. Ve vaší
otázce je zřetelná mýlka a záměna
dvou různých věcí. Jednou věcí
je podání přihlášky ke vstupu
do Evropské Unie a druhou věcí je reálné
členství. Toho se samozřejmě týkala
úvaha o několikaletém horizontu.
Na druhé straně vládní výbor
pro evropskou integraci, který je orgánem vlády,
se rozhodl - a bylo to myslím veřejnosti i sděleno
- že v lednu příštího roku bude
podána ona přihláška do Evropské
unie.
K otázce referenda se ještě vrátím,
ale dovolte mi v rámci této odpovědi podat
některé další informace. Forma takové
přihlášky není samozřejmě
nikterak předepsána, může být
třířádková, může
být třísetstránková. Vládní
výbor pro evropskou integraci se rozhodl o struktuře
tohoto dokumentu v této podobě. Ona přihláška
musí být jednoznačným aktem, který
deklaruje vůli suverénního státu ke
vstupu do takovéto struktury. Připojeno musí
být memorandum, a to politické memorandum, které
bude adresováno politickým orgánům
Evropské unie, a které bude znamenat popis motivace
tohoto státu, která jej vede k tomuto kroku.
Konec konců předložen musí být
dokument, který bude popisovat náš stav v jednotlivých
sférách našeho občanského života.
Je nepochybné, že součástí tohoto
souboru dokumentů v rámci oné motivace jejího
popisu budou i představy tohoto státu o Evropské
unii. To je zcela legitimní.
Samozřejmě, že svým způsobem
několikaletým horizontem, ve kterém očekáváme
náš vstup a přijetí do Evropské
unie, budou roky, které v důsledku velké
dynamiky politiky po rozpadu bipolárního světa
budou znamenat i dalekosáhlé a vážné
diskuse o podobě Evropské unie. Jsem přesvědčen,
že Česká republika má některé
své výsostné národní zájmy
a jedním z nich je integrace do evropské struktury.
Konec konců, byl to tento parlament a prezident tohoto
státu, kteří přijali a ratifikovali
Evropskou dohodu. Nic z toho, co se děje a co jako by vyplývalo
z vaší interpelace, není konáno a činěno
za zády občanů tohoto státu. Není
jim zastírána ani situace, ve které se Evropa
nachází a ani aspirace tohoto státu, který
je a vždy byl součástí evropského
historického a kulturního prostoru. A mluví-li
se o návratu do Evropy, pak mluvme spíše o
narovnání základních parametrů
našeho vlastního vnitřního státního
a občanského života. O tom není vůbec
žádného sporu, stejně jako není
sporu o tom, že je nezbytné za integraci v takové
struktuře, o které mluvíme, čímsi,
obrazně řečeno, zaplatit.
Nicméně budování oněch podmínek
pro vstup do Evropské unie z velké části
záleží v autonomní politice tohoto státu.
Mluvíme-li o transformaci a nikoli o transformaci ekonomické,
ale i o ní, pak je zcela evidentní, že je to
právě narovnání základních
parametrů našeho státního života,
zakotvení a ochrany svobodného trhu, které
znamenají základní krok k přiblížení
do Evropské unie. A byly by činěny tyto kroky
z rozhodnutí tohoto státu bez ohledu na to, jestli
aspirujeme do Evropské unie či nikoli.
Totéž se týká dalšího významného
bloku, který tvoří samostatnou politiku této
země: harmonizace našeho právního řádu
a přizpůsobování infrastruktury, rozuměj
institucí tohoto státu, který je samostatným
politickým motivem a krokem, který rovněž
je koneckonců představitelný a dokonce povinný
bez ohledu na to, jestli tato země směřuje
do struktury Evropské unie či nikoli.To všechno
mě vede k přesvědčení, že
tyto otázky, které jste položil, stejně
jako otázky po referendu či všelidovém
hlasování, jsou otázkami, které mají
velmi zástupný charakter a zástupnou povahu,
které vlastně zastírají základní
politický střet.
Já v tuto chvíli osobně jsem toho názoru,
že referendum, nakolik je předvídáno
naším základním zákonem, že
není vyloučené, aby bylo některým
z příštích parlamentů, doufejme,
že už příštím, vyhlášeno
k otázce několika základních státních
kroků, resp. ať jsem či nejsem přesvědčen,
tato možnost tady vždy je, nakolik naše ústava
možnost referenda předvídá.
Nicméně, co znamená volání
po referendu teď, v tuto chvíli, kdy tato země
ještě nepodala ani přihlášku do
Evropské unie? Přihlášku, která
znamená jenom vybudování podmínek
pro jednání o integraci a nikoli jakýkoli
závazný krok a jakýkoli krok, který
by signalizoval ztrátu či omezení suverenity.
To podle mého soudu právě znamená
pod zástupnou záminkou, pod jakousi jinou vlajkou
zpochybnění této zahraniční
orientace českého státu, a to je, podle mého
soudu, nutno říci zcela otevřeně.
Jestliže tato země se cítí být,
a já jsem o tom přesvědčen, nejen
si to myslím, jsem si tím zcela jist, součástí
evropského kulturního prostoru, nositelkou základních
tradic, které po dva tisíce let v tomto regionu
žijí a jsou rozvíjeny, pak myslím, že
nemá jinou variantu, a od těch, kteří
ji naznačují, bych rád, aby ji pojmenovali.
Jsem velmi přesvědčen, že na jedné
straně elektrifikace a sověty a na druhé
straně hodnota individua a rovnost před zákonem,
to jsou ta základní politická dilemata. Opakuji,
jsem velmi pro to, aby bylo toto dilema pojmenováno.
Jsem si jist, že je základním existenčním
a vitálním zájmem a potřebou tohoto
státu, aby řeči o návratu do Evropy
se staly prostou zahraniční politikou této
země, a aby nebyly zpochybňovány pod žádnými
záminkami. (Potlesk.)
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Exner má
možnost vznést jednominutový doplňující
dotaz. Použije této příležitosti?
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo
vlády, musím konstatovat, že jste zneužil
toho institutu ústních interpelací k tomu,
abyste odpovídal takovým způsobem, že
jste vysvětlil své stanovisko k problému,
kterého se týkala otázka, nikoli však,
abyste uvedl odpovědi na příslušné
otázky.
Na věc samu máme bezpochyby oba dva každý
svůj různý názor a máme na
něj právo. Nicméně jsem se ptal na
to, jak se změnily poměry od té doby, co
pan premiér psal svůj dopis. Neptal jsem se také
na otázku, zda jsme nebo nejsme pro referendum, ptal jsem
se na to, jestli pan premiér už není pro referendum.
Byl bych rád, kdybych mohl dostat odpovědi na své
skutečné otázky písemně.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan místopředseda
vlády nemá k tomu co říci a já
pozvu k řečništi pana poslance Václava
Franka, který hodlá interpelovat předsedu
vlády ve věci koncepce kultury.
Poslanec Václav Frank: Pane předsedo, kolegyně
a kolegové, netřeba hovořit o tom, že
kultura představuje jednu z dimenzí lidské
existence, proniká do všech sfér lidského
života, životního stylu a prostředí,
morálních hodnot jako výpověď
o vyspělosti národa, jeho tradic a identit. Ovlivňuje
i celkové klima ve společnosti i podmínky,
které pro ně vytváří. Protože
současný pan ministr kultury Tygrid od počátku
nástupu do funkce hovoří o možné
likvidaci Ministerstva kultury, v jehož čele stojí,
jsem nucen obrátit se s touto interpelací na nepřítomného
pana premiéra. Jsem znepokojen, a nejenom já, skutečností,
že během let po roce 1989 nebyla v naší
zemi dosud zpracována koncepce kulturního rozvoje.
Na vládní ani poslanecký stůl se nedostala
ani koncepce vztahu kultury a státu zpracovaná v
prosinci 1991 za působení tehdejšího
ministra kultury pana Uhdeho, ani koncepční zájmy
v kultuře střídajícího ministra
pana Kabáta. Tím méně jsme byli seznámeni
s rozpracováním záměru vládní
kulturní politiky, jak o ní hovoří
Programové prohlášení vlády z
července 1992 přednesené právě
panem premiérem.
Táži se proto: 1. Kdy vláda hodlá projednat
a zveřejnit zprávu o stavu české kultury
v návaznosti na Programové prohlášení
vlády?
2. Jaké jsou koncepční záměry
a výhledy vlády České republiky v
oblasti kulturního vývoje. Prosím, aby na
tyto otázky mi bylo odpovězeno písemně.
Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Václavu Frankovi. Pan místopředseda vlády
Kalvoda odpoví.
Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda:
Souhlasím s písemnou odpovědí.
Předseda PSP Milan Uhde: Dostane odpověď
pan poslanec písemně, jak to žádal.
Poslední písemně přihlášený
v interpelaci je pan poslanec Vratislav Votava. Chce interpelovat
předsedu vlády ve věci vztahu České
republiky k rozšíření NATO. Prosím,
pane poslanče.
Poslanec Vratislav Votava: Vážený pane
předsedo, páni ministři, vážená
sněmovno.
Tuto svou interpelaci jsem nemínil na předsedu vlády
České republiky, mínil jsem ji na vládu
České republiky jako takovou. Týká
se totiž otázky, o které si myslím,
že by k ní měli zaujmout stanovisko přinejmenším
šéfové několika vládních
resortů. A sice otázku rozšíření
NATO na Východ.
Vážená vládo, celému světu
je již známa vaše snaha dostat se co nejrychleji
do NATO, která převyšuje úsilí
zeměměřiče K dostat se do absurdního
zámku z díla Franze Kavky.
V posledních měsících však došlo
k určitým posunům na evropské a mezinárodní
scéně, které by vyžadovaly, aby se česká
vláda znovu zamyslela nad svými postoji.
1. Domnívá se, že i po teroristických
leteckých náletech NATO v Bosně, které
odnáší zejména bosensko-srbské
civilní obyvatelstvo a které umožnily ofenzívu
Chorvatů, resp. chorvatsko-muslimských sil v Bosně
i následné etnické čistky, že
NATO je zárukou demokracie, míru a lidských
práv na našem kontinentu?
Za druhé. Jak hodnotí signály, že rozšíření
NATO na Východ bude znamenat destabilizaci poměru
sil v Evropě, její nové rozdělení
do nepřátelských bloků a přinejmenším
novou studenou válku?
Za třetí. Pokládá za adekvátní
riziko, aby se Česká republika stala jadernou střelnicí
NATO, která by rozmístěním zbraní
hromadného ničení na našem území,
a to těch nejnebezpečnějších,
byla vystavena hrozbě nejen národní existence,
ale všemu živému.
Pan Holáň tvrdil před několika měsíci,
že povinnost rozmístit jaderné zbraně
na našem území v případě
vstupu do NATO pro nás nehrozí. Jaký postoj
k tomuto požadavku NATO na rozmístění
jaderných zbraní na našem území
zaujme současná vláda v této době?
Došlo ke změně nějakých stanovisek?
Žádám, aby mi na tyto otázky bylo odpovězeno
písemně, a to od představitelů těch
resortů, kterých se tato záležitost
týká, tedy Ministerstvo zahraničních
věcí, Ministerstvo obrany. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Votavovi. Pan místopředseda Vlach se hlásí.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy
a pánové, nechci ukrajovat z drahocenného
času, chci jenom konstatovat, že jsme institut ústních
interpelací zavedli proto, aby zde existovala možnost
veřejně se dotázat ve dvou minutách.
Člen vlády má možnost odpovědět.
Pak je zde minuta na dodatečnou otázku. Pouze v
případě, podle jednacího řádu,
že interpelovaný člen vlády řekne,
že nemá dostatek informací a nebo pokud není
přítomen, odpoví do 30 dnů písemně.
Žádost interpelujícího o písemnou
odpověď, to je o něčem jiném,
to musí použít jiný institut v jednacím
řádu. Jenom na to upozorňuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji za toto vysvětlení.
Pan místopředseda Kalvoda se hlásí.
Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda:
Dovolte mi, abych při premiérovém provozování
těchto interpelací v podstatě vyšel
vstříc požadavkům jednacího řádu,
kdy tomu, kdo je interpelován, umožňuje, aby
sám navrhl písemnou odpověď.
Já tak v každém z případů,
který byl přednesen, učiním, právě
proto, že vytváříme zvyky, úzus,
a zejména také proto, že zde zastupuji toho,
vůči němuž osobně interpelace
směřovaly.
Pokud teď řeknu několik poznámek na
vrub interpelace pana poslance Votavy, pak to neznamená,
že bych neakceptoval jeho návrh, který vezmu
potom za svůj na písemnou odpověď ještě
dodatečně.
Chtěl bych jen říci, že připojení
k jediné efektivní obranné a fungující
bezpečnostní struktuře, kterou NATO je, je
součástí všech základních
dokumentů této vlády, zejména i jejího
programového prohlášení, které
bylo akceptováno touto sněmovnou.
Je nesporné, že za dobu existence této aliance
nedošlo nikdy k tomu, aby se stala agresorem, že je
vybudována na principu konsensuálním, kde
tedy být členem této vícestranné
mezinárodní smlouvy neznamená to, čemu
se velmi často říká ztráta
suverenity, ba dokonce ještě méně to
znamená, než být členem jiných
vícestranných smluv. Jde o nepochybně velmi
funkční uspořádání,
které za dobu existence této aliance znamenalo důsledné
odstrašení všech, kteří by jinak
možná odstrašeni nebyli, ať to byl Stalin
či Husajn.
Velmi odmítám interpretaci pana poslance Votavy,
která jakoby přisuzovala teroristickou povahu náletům
NATO na území bývalé Jugoslávie.
Je to v základě jiný pohled na stejnou věc.
Nakolik se konečně stalo, že ten, kdo je nositelem
agrese, se setkal s rozhodným odporem, ba dokonce možná
s ozbrojenou sankcí, pak já to naopak považuji
spíše za příslib naděje nad tím,
že je svět poučen, nikoliv za terorismus.
Druhá otázka pana poslance Votavy mi však připadá
ještě významnější. Pokud
ji mám parafrázovat, pak mluvil o tom, že by
se úsilí o rozšíření NATO
směrem na Východ mohlo stát důvodem
pro nestabilitu v Evropě. Má tím možná
na mysli výroky, které jsou zde pozorně sledovány
a které padají z úst představitelů
všech možných vojenských struktur Ruské
federace a které někdy a někdo má
možná tendenci považovat za jakýsi folklór
a za jakousi nevyléčenou nemoc jménem "Brežněvova
doktrína" anebo imperiální povahu toho
či onoho státu.
Tyto výroky navrhuji brát velmi vážně,
protože hrají významnou roli v politickém
životě této bývalé mocnosti.
Je-li něco zdrojem nestability, pak zcela jistě
ne rozšíření NATO na Východ,
např. o Českou republiku a Polsko, ale spíš
právě nezvládnuté imperiální
křeče státu, o kterém jsem mluvil.
Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi
vlády Janu Kalvodovi. Prosím, abyste posečkali
na svých místech, protože během dvou
minut, přesně v 17.00 hodin, se chystám zahájit
ústní interpelace adresované jednotlivým
ministrům.
Zbývajícího času můžeme
využít k tomu, že udělím slovo
panu poslanci Výbornému k faktické poznámce.
Poslanec Miloslav Výborný: Já bych
oněch třech minut chtěl využít
k tomu, abych požádal poslance klubu KDU o krátkou
schůzku, protože bych pak nerad rušil sněmovnu
v jejím jednání. Číslo dveří
106, poslanci KDU, teď hned, prosím, o sejití.
Předseda PSP Milan Uhde: Upozorňuji vás
ale, že interpelace budou probíhat, protože jsme
zavázáni jednacím řádem.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo,
mně je znám jednací řád. Vím,
že v 17.00 hodin budeme pokračovat. Já nechci
zdržovat sněmovnu.
Předseda PSP Milan Uhde: Tak si rozumíme,
prosím.
(Schůze opět zahájena v 17.00 hodin.)
Předseda PSP Milan Uhde: Vážené
paní poslankyně, vážení páni
poslanci, vážení členové vlády,
budeme pokračovat v interpelacích. Připomenu,
že vylosované pořadí poslanců
přihlášených k podání
ústní interpelace na ostatní členy
vlády České republiky je takové:
jako první pan poslanec Dalibor Matulka ve věci
vstupu do NATO a Evropské unie - adresátem je ministr
Zieleniec;
zadruhé pan poslanec Václav Frank ve věci
příspěvku obcí na dopravu - adresátem
ministr Jan Stráský;
dále pan poslanec Stanislav Gross ve věci využití
majetku Ministerstva vnitra České republiky - adresátem
ministr Jan Ruml;
poslankyně Eva Fišerová ve věci poskytování
zdravotní péče - adresátem pan ministr
Rubáš;
poslanec Jan Bláha ve věci výkladu pojmu
zákona č. 229 adresátem pan ministr Josef
Lux;
poslankyně Petra Buzková ve věci těžby
nerostů - adresát ministr Dyba;
poslanec Body ve věci interetnických konfliktů
- adresát pan ministr Ruml;
poslanec Jan Bláha ve věci privatizace zdravotnických
zařízení - adresát ministr Skalický;
poslanec Jiří Vyvadil ve věci krize voděradského
gymnázia - adresátem ministr Pilip;
desátý poslanec Jiří Vyvadil ve věci
vodohospodářských důsledků
dálničního obchvatu - adresát ministr
František Benda,
jedenáctý a poslední Jan Bláha ve
věci těžby v Mokrsku adresát ministr
Dyba.
Žádám pana poslance Dalibora Matulku, aby přednesl
interpelaci na pana ministra Zieleniece a zahájil blok
odpovědí. Pan ministr Zieleniec - připomínám
znovu - není přítomen v poslanecké
sněmovně, řádně se omluvil.
V souladu s jednacím řádem zodpoví
interpelaci pana poslance písemně do 30 dnů.
Je na zasedání OSN a má tam dnes pronášet
řeč.