Poslanec Libor Novák (1962): Takže jsme vyčerpali
všechny přednesené pozměňovací
návrhy a můžeme hlasovat o celém textu
návrhu zákona ve znění společné
zprávy.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Budeme
hlasovat o návrhu poslanců Anny Röschové
a dalších na vydání zákona, kterým
se mění a doplňuje zákon ČNR
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů, podle sněmovního
tisku 1742, ve znění společné zprávy
výborů, podle sněmovního tisku 1929.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať
zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování
č. 202. Kdo je proti?
Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 24
pro, 48 proti z počtu přítomných 121.
Děkuji navrhovatelce a společnému zpravodaji.
Tím jsme projednali další bod našeho pořadu.
Apeloval bych na pracovníky Kanceláře, aby
se pokusili sehnal pana poslance Tomáše Ježka,
protože s jeho přítomností úzce
souvisí projednávání dalšího
bodu. Nevidím ani pana poslance Jaroslava Sourala, jestli
mě zrak nemámí. Chci se zeptat - pan kolega
Soural je přítomen - bude-li námitek proti
tomu, abychom projednávali další bod, což
je výroční zpráva o činnosti
a hospodaření ČTK v roce 1994. Je námitek
proti tomuto postupu? Není tomu tak. Budeme tedy pokračovat
tímto bodem. Je jím
Tuto zprávu projednal výbor pro vědu, vzdělání,
kulturu, mládež a tělovýchovu. Se stanoviskem
výboru nás seznámí pověřený
zpravodaj tohoto výboru pan poslanec Jaroslav Soural, kterého
prosím, aby se ujal slova a zároveň přednesl
návrh usnesení.
Poslanec Jaroslav Soural: Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
budu maximálně stručný. Výroční
zprávu Rady ČTK o činnosti a hospodaření
České tiskové kanceláře, tisk
1703 projednala stálá komise Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky pro sdělovací
prostředky a výbor pro vědu, vzdělání,
kulturu, mládež a tělovýchovu. (Hluk
v sále.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Promiňte,
pane kolego. Dámy a pánové, prosím
o klid.
Poslanec Jaroslav Soural: Oba tyto orgány, o kterých
jsem hovořil, zprávu posoudily a přijaly
usnesení, ve kterém doporučují Poslanecké
sněmovně schválit výroční
zprávu Rady ČTK uvedenou v tisku 1703. Na základě
uvedeného si dovoluji navrhnout usnesení Poslanecké
sněmovny tohoto znění:
"Poslanecká sněmovna schvaluje výroční
zprávu Rady ČTK o činnosti a hospodaření
České tiskové kanceláře, uvedenou
v tisku 1703." Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Souralovi a otevírám rozpravu k tomuto
bodu. Rozpravu končím vzhledem k tomu, že se
do ní nikdo nepřihlásil. Budeme hlasovat
o navrženém usnesení, jak zaznělo z
úst pana kolegy Sourala.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne
tlačítko v hlasování č. 203.
Kdo je proti?
Návrh byl přijat. Při počtu přítomných
116 poměrem hlasů 80 pro, 3 proti.
Děkuji vám. Tím jsme projednali další
bod našeho pořadu a vracíme se k bodu
Usnesli jsme se, že ho budeme projednávat ve čtvrtek.
Písemný podklad jste dostali jako sněmovní
tisk 1934. Podklad byl předložen podle § 46 odst.
4 písm. g) zákona o jednacím řádu
a obsahuje i návrh usnesení Poslanecké sněmovny.
Žádám nyní předsedu rozpočtového
výboru pana kolegu Tomáše Ježka, aby předložený
návrh odůvodnil.
Poslanec Tomáš Ježek: Pane místopředsedo,
děkuji za slovo.
Vážení kolegové, máte tedy na
stole tisk č. 1934 s návrhem rozpočtu Poslanecké
sněmovny na rok 1996.
Dovolím si přednést dva pozměňovací
návrhy, které vyplynuly z projednávání
tohoto problému v orgánech sněmovny a které
zní takto:
Bod 1 doplnit takto: Součástí výdajů
rozpočtu je částka 250 mil. korun, která
je účelově vázána ve všeobecné
pokladní zprávě pro Poslaneckou sněmovnu
Parlamentu České republiky na řešení
ubytování poslanců.
Nové znění bodu 2 zní takto: Nedočerpané
prostředky v § 2, položky 51 rozpočtu
PS na rok 1995 ve výši 200 mil. korun budou převedeny
do rozpočtu Poslanecké sněmovny roku 1996
do položek neinvestičních výdajů
na řešení nákladů PSP ČR
souvisejících se zákonem o platu a dalších
náhradách spojených s výkonem funkce
představitele státní moci a některých
státních orgánů a soudců, přijatým
dne 26. září 1995. Tento převod bude
proveden zákonem o státním rozpočtu
na rok 1996.
Původní bod 2 se mění na bod 3.
Poznamenávám, že tyto změny jsou vlastně
důsledkem přijetí zákona před
dvěma dny o platech státních činitelů.
To je, pane místopředsedo, všechno. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu předsedovi Tomáši Ježkovi a otevírám
všeobecnou rozpravu k tomuto bodu. Rozpravu končím
vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nepřihlásil.
Otevírám podrobnou rozpravu. I tato proběhla
bez přihlášek a uzavírám ji.
Předpokládám, že pan kolega Ježek
při takovém průběhu nežádá
o závěrečné slovo.
Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení, které
nám bylo předloženo. Kdo je pro jeho schválení,
ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Hlasování
č. 204. Kdo je pro? Kdo je proti?
Návrh byl přijat při přítomnosti
113 kolegů a kolegyň poměrem hlasů
74 pro, 6 proti. Děkuji panu poslanci Tomáši
Ježkovi. Tím jsme projednali další bod
našeho pořadu.
Následuje bod
Žádám tajemníka vyšetřovací
komise pana poslance Jana Krámka, aby přednesl průběžnou
zprávu vyšetřovací komise Poslanecké
sněmovny k vyšetření okolností
souvisejících s akcemi "Norbert, Zásah
a Vlna". Předpokládám, že přednese
i návrh usnesení Poslanecké sněmovny.
Prosím, pane kolego.
Poslanec Jan Krámek: Vážený pane
předsedo, pane předsedající, vážené
kolegyně, vážení kolegové.
Dovolte mi, abych vás jako tajemník vyšetřovací
komise pro objasnění okolností souvisejících
s akcemi "Norbert, Vlna, Zásah" a obdobnými
akcemi seznámil s její dosavadní činností
a průběžnými výsledky šetření,
které bylo v poslední době orientováno
zejména na akci Federálního ministerstva
vnitra uvedenou pod krycím názvem Norbert. Od poslední
průběžné zprávy vyšetřovací
komise přednesené na 28. schůzi Poslanecké
sněmovny Parlamentu ČR dne 8. února 1995
zasedala vyšetřovací komise celkem devětkrát,
z toho byla pětkrát usnášeníschopná.
Od tohoto data do současné doby v nezměněném
složení vyslechla 49 osob, z toho 2 v Polské
republice, a uskutečnila řadu výjezdů
za účelem shromáždění
a studia archivních písemností, z toho 1
do Gaukova ústavu v SRN.
Dříve, než přistoupím k hlavnímu
bodu dnešní zprávy, kterou je, jak jsem již
uvedl, akce Norbert, považuji za nutné zmínit,
že vyšetřovací komisi se ve dnech 13.
a 14. dubna letošního roku podařilo ve Varšavě
získat dvě cenná svědectví
čelných představitelů polské
armády z 80. let, generálů Wojczyecha Jaruzelského
a Bronislawa Hubalowského k polským událostem
z konce 70. a počátku 80. let. Výpovědi
obou jmenovaných podle očekávání
podporují dosavadní zjištění
naší vyšetřovací komise, že
koncem roku 1980 připravená a částečně
provedená akce spojeneckých vojsk států
Varšavské smlouvy, které se zúčastnily
i dvě tankové divize Československé
lidové armády, prezentovaná jako mimořádné
cvičení, byla ve skutečnosti přípravou
ozbrojené intervence v Polské republice. Iniciátorem
této akce bylo politické vedení Sovětského
svazu, aktivně si počínalo i politické
vedení Německé demokratické republiky
v čele s Erichem Honeckerem. Československá
strana se podle sdělení obou generálů
neprojevovala nijak aktivně, nicméně proti
zamýšlenému vstupu nijak neprotestovala. Právě
popsanou akci spojeneckých vojsk států Varšavské
smlouvy, jejíž součástí byla
i akce Československé lidové armády
vedená pod krycím názvem Krkonoše, lze
i na základě nepřímých důkazů
uzavřít konstatováním, že se
jednalo o přípravu intervenčního vstupu
spojeneckých vojsk států Varšavské
smlouvy s cílem udržet u moci stávající
státní a politické zřízení
v Polsku. Proč ke vstupu nedošlo, nelze s určitostí
říci. Nemalou roli však sehrály celková
mezinárodní situace, obavy Sovětského
svazu z reakce Polské armády a veřejnosti
a nepochybně i razantní vystoupení polského
vedení završené vyhlášením
výjimečného stavu.
Tolik na doplnění minulé průběžné
zprávy vyšetřovací komise zaměřené
na prošetření akce Československé
lidové armády s krycím názvem Krkonoše.
Nyní obraťme pozornost ke stěžejnímu
bodu dnešní zprávy, kterou je, jak jsem již
v úvodu naznačil, akce vedená pod krycím
názvem Norbert.
Tímto názvem byl označen jeden z operačně
bezpečnostních úkolů Federálního
ministerstva vnitra za branné pohotovosti státu.
V jeho rámci mělo dojít k izolaci osob ohrožujících
vnitřní pořádek a bezpečnost
státu. Tento operačně bezpečnostní
úkol patřil do systému opatření
státu, která byla zaměřena na ochranu
stávajícího státního a politického
zřízení. Počátek vzniku opatření
proti osobám ohrožujícím vnitřní
pořádek a bezpečnost státu při
jeho branné pohotovosti spadá do druhé poloviny
50. let a první poloviny let 60. V tomto období
Ministerstvo vnitra vypracovalo z podnětu politického
a státního vedení podle sovětského
modelu směrnice o provádění bezpečnostních
opatření před i za branné pohotovosti
státu. Konkrétně to byla směrnice
o provádění bezpečnostních
opatření proti osobám cizí státní
příslušnosti v době mimořádných
opatření před brannou pohotovostí
a za branné pohotovosti státu schválená
usnesením vojenské komise obrany ÚV KSČ
ze dne 11. února 1958 a dále směrnice Ministerstva
vnitra, ministra národní obrany, ministra spravedlnosti
a generálního prokurátora o provádění
bezpečnostních opatření proti nepřátelským
osobám v období mimořádných
opatření před brannou pohotovostí
státu a za branné pohotovosti státu schválená
usnesením vojenské komise obrany ÚV KSČ
ze dne 9. ledna 1964.
Případná realizace těchto směrnic
mohla být uskutečněna na základě
schválení návrhu zákonného
opatření předsednictva Národního
shromáždění o zajišťovacích
opatřeních proti některým osobám
za branné pohotovosti státu.
Stanovení charakteristiky nepřátelských
osob a jejich rozdělení do určitých
kategorií upravoval rozkaz ministra vnitra o nepřátelských
osobách vydaný v roce 1964.
Po událostech v roce 1968, především
z důvodu federativního uspořádání
státu a zrušení zmíněného
rozkazu ministra vnitra z roku 1964, který měl za
následek, že bezpečnostní opatření
proti nepřátelským osobám se vztahovala
výhradně na kriminální závadové
osoby, což bylo tehdy nedostačující,
rozhodla rada obrany státu usnesením 5. schůze
ze dne 29. 12. 1969 o novelizaci všech předpisů
upravujících bezpečnostní opatření
proti nepřátelským osobám.
Práce na novelizovaných předpisech probíhaly
v podstatě až do r. 1977. Podkladem pro vypracování
novelizovaných předpisů upravujících
bezpečnostní opatření proti nepřátelským
osobám se stal návrh zákonného opatření
předsednictva Federálního shromáždění
ČSSR čj. ZUO 0077045/M z r. 1977 o mimořádných
opatřeních v zájmu obrany a bezpečnosti
ČSSR v době branné pohotovosti státu
z r. 1977, přezdívaný jako tzv. šuplíková
norma, jehož obsah byl odsouhlasen usnesením 28. schůze
Rady obrany státu ze dne 22. 7. 1977. Stejným usnesením
bylo odsouhlaseno, aby realizace zákonného opatření
předsednictva Federálního shromáždění
o mimořádných opatřeních v
zájmu obrany a bezpečnosti ČSSR mohla být
provedena i mimo dobu branné pohotovosti státu na
základě rozhodnutí vlády ČSSR,
po předchozím schválení Radou obrany
státu.
Na základě zmíněného usnesení
federálního ministra vnitra, konkrétně
odbor obrany v součinnosti s Ministerstvem národní
obrany, Generální prokuraturou a ministerstvy spravedlnosti
obou republik, definitivně dopracovalo několik let
připravovanou směrnici o provádění
zajišťování osob ohrožujících
vnitřní pořádek a bezpečnost
státu, která upravovala opatření a
postup státních orgánů, včetně
orgánů státní správy proti
některým občanům ČSSR při
provádění jejich zajišťování.
Směrnici o provádění zajišťování
cizinců a osob bez státní příslušnosti
a směrnici o provádění opatření
na úseku listovního tajemství a tajemství
dopravovaných zpráv. Přitom opatření
upravená první jmenovanou směrnicí
dostala v r. 1978 vůbec poprvé krycí název
"NORBERT" a opatření vůči
cizím státním příslušníkům
a osobám bez státní příslušnosti
krycí název "CÍNOVEC" a konečné
opatření na úseku cenzury dopravovaných
zpráv krycí název "COLORA".
Všechny právně zmíněné
novelizované předpisy upravující bezpečnostní
opatření proti nepřátelským
osobám byly označeny stupněm utajení
"přísně tajné M" a jako
takové se staly součástí mobilizační
dokumentace uložené na pracovištích obrany
útvaru Sboru národní bezpečnosti všech
stupňů.
Nedílnou součástí shora uvedených
novelizovaných směrnic byly seznamy osob, vůči
nimž měla opatření v nich obsažená
v případě jejich realizace směřovat.
Na seznamy osob pro akci "NORBERT" byly přitom
vybrány osoby: a) které se v minulosti dopustily
trestných činů proti republice, b) které
svým jednáním a postoji mohly ohrozit obranyschopnost
republiky a veřejný pořádek ve státě,
c) které se opětovně dopustily úmyslného
trestného činu kriminální povahy a
za d) nad nimiž měl být vykonáván
ochranný dohled.
Tyto osoby pak byly rozčleněny do dvou skupin či
opatření, a to do tzv. opatření Z
a opatření P. Přitom osoby zařazené
do opatření Z po vyhlášení akce
"NORBERT" byly zajištěny a umístěny
do vytypovaných nápravně výchovných
ústavů, zatímco osoby zařazené
do opatření P by byly pracovně nasazeny do
přiděleného zaměstnání,
podle potřeby příslušných okresních
národních výborů. Přitom opatření
Z se mělo uplatnit vůči těm osobám
uvedeným na seznamech, které, cituji: a) se snažily
konspirativním způsobem organizovat protispolečenské
a protisocialistické síly a nebo zneužívaly
svého postavení k udržení styků
s protispolečenskými živly v ČSSR nebo
v cizině, b) byly jako recidivisté evidovány
v celostátním seznamu kriminálně závadových
osob, fluktuantů, c) byly jako recidivisté evidovány
v operativně technických evidencích příslušných
kategorií a za d) byly podrobeny ochrannému dohledu
s tím, že je u nich nebezpečí, že
svého pobytu na svobodě zneužijí k nežádoucí
činnosti ohrožující obranyschopnost
země.
Opatření P se mělo uplatnit vůči
těm osobám uvedeným na seznamech pro akci
"NORBERT", které nebyly pro nižší
stupeň společenské nebezpečnosti svého
jednání a postojů zařazeny do opatření
Z, tzv. negativní vymezení.
Širší výběr tzv. nepřátelských
osob pro akci "NORBERT" prováděly podle
shora zmíněných kritérií, uvedených
jak přímo ve směrnici federálního
ministra vnitra o provádění zajišťování
osob ohrožujících vnitřní pořádek
a bezpečnost státu, tak i v nařízení
ministra vnitra ČSSR č. 21/1978, pracovníci
výkonných útvarů Státní
bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti,
převážně na stupni okres, výjimečně
kraj, a to na základě interních evidencí,
vlastních poznatků, různých oznámení
a podnětů občanů.
Zařazení takto vytypovaných osob do jednotlivých
druhů opatření akce "NORBERT" po
linii Státní bezpečnosti navrhoval náčelník
oddělení Státní bezpečnosti,
po předchozím projednání s předsedy
Rady obrany okresu a definitivně je schvaloval náčelník
Správy státní bezpečnosti na stupni
kraj.
Po linii Veřejné bezpečnosti zařazování
vytypovaných osob do jednotlivých druhů opatření
navrhoval náčelník okresního oddělení
Veřejné bezpečnosti opět po předchozí
konzultaci s předsedou Rady obrany okresu a definitivně
je schvaloval náčelník Správy veřejné
bezpečnosti na stupni kraj.
Aktualizace takto vyhotovených seznamů osob byla
prováděna dvakrát ročně, vždy
k 1. 4. a k 1. 10. Počty osob zařazených
do jednotlivých opatření akce "NORBERT"
byly jedenkrát ročně, vždy k 1. 10.,
hlášeny cestou oddělení obrany Krajské
správy SNB na odbor obrany FMV. Ten potom nejpozději
do 31. 10. zaslal správám Sboru nápravné
výchovy České republiky a Slovenské
republiky počty osob zařazených do opatření
Z; muže a ženy zvlášť.
K zabezpečení jednotného řízení
a provádění opatření Z a P
byla na všech stupních řízení
SNB, včetně FMV, zřízena zvláštní
skupina. Kromě těchto zvláštních
skupin byly na stupni okres, podle počtu osob zařazených
do opatření Z, zřízeny z příslušníků
Státní a Veřejné bezpečnosti
realizační skupiny, které v případě
vyhlášení akce "NORBERT" měly
za úkol osoby seřazené do opatření
Z zajistit a dodat do určených nápravně
výchovných ústavů.
O zajištění každé osoby musel být
nejpozději do 24 hodin vyrozuměn prostřednictvím
okresního či obvodního prokurátora
příslušného podle místa bydliště
zajištěné osoby krajský či městský
prokurátor. Naproti tomu osoby zařazené do
opatření P byly povinny na základě
zvláštního povolávacího příkazu
vydaného ONV dostavit se na vlastní náklady
ve stanovenou dobu do určeného místa.
V r. 1986 byla provedena prověrka zaměřená
na důvodnost zařazení osob na seznamy akce
"NORBERT", při níž bylo zjištěno,
že na nich jsou převážně po státobezpečnostní
linii zařazeny i osoby, které kritéria pro
zařazení nesplňují. Proto byly odborem
obrany FMV v r. 1987 vydány metodické pokyny ke
směrnici FMV o provádění zajišťování
osob ohrožujících vnitřní pořádek
a bezpečnost státu.
Na jejich základě došlo k užšímu
výkladu některých obecně a velmi široce
formulovaných kritérií pro zařazování
osob na seznamy akce "NORBERT", a to zejména
u opatření Z.
To se projevilo tím, že počet osob zařazených
do opatření akce "NORBERT" klesl přibližně
o dva tisíce a v r. 1989 činil asi 9 tis. osob,
z toho po linii Veřejné bezpečnosti 6 tis.
a po linii Státní bezpečnosti 3 tisíce.
Přitom do opatření Z bylo zahrnuto tisíc
osob po linii Veřejné bezpečnosti a tisíc
osob po linii StB.
Uvedená čísla jsou však pouze přibližná,
zjištěná z výpovědí osob.
Přesná čísla, ucelený jmenovitý
seznam osob se komisi nepodařilo zjistit. Oprávněně
lze předpokládat, že se nedochovaly.
Opatření zahrnutá pod krycí název
"NORBERT" bylo možno realizovat za branné
pohotovosti státu, tj. při vyhlášení
výjimečného stavu, válečného
ohrožení či vypovězení války
ihned. Mimo brannou pohotovost státu mohla být realizace
opatření provedena až po schválení
návrhu zákonného opatření předsednictva
Federálního shromáždění,
samotným předsednictvem či Radou obrany státu,
se souhlasem vlády ČSSR na zvláštní
rozkaz ministra vnitra, a to za situace, kdy by byla zvýšenou
měrou ohrožena svrchovanost státu, jeho socialistické
zřízení, nebo pokud by to vyžadovaly
mezinárodní smluvní závazky.
Počátkem měsíce prosince 1989 na základě
iniciativy náčelníků Krajské
správy SNB byl odborem obrany FMV se souhlasem náměstka
ministra vnitra ČSSR generála A. Lorence vydán
pokyn ke stažení všech písemností,
upravujících veškerá opatření
k izolaci osob ohrožujících vnitřní
pořádek a bezpečnost státu, včetně
seznamu osob, kterých se opatření týkala.
U okresních útvarů Sboru národní
bezpečnosti na mobilizační pracoviště
jednotlivých krajských správ Sboru národní
bezpečnosti. Následně proběhly na
krajských správách Sboru národní
bezpečnosti jejich skartace. Dne 7. 12. 1989 pak náměstek
ministra vnitra ČSSR generál Alois Lorenc, operační
bezpečnostní úkol Norbert, Cínovec
a Colora, jejichž společným podkladem byl přísně
utajený a nikdy nepřijatý návrh zákonného
opatření předsednictva Federálního
shromáždění ČSSR o mimořádných
opatřeních v zájmu obrany a bezpečnosti
ČSSR v době branné pohotovosti státu,
se zdůvodněním možného zneužití
mimo brannou pohotovost definitivně zrušil. Usnesením
druhé schůze Rady obrany státu ze dne 12.
11. 1990 pak bylo zrušeno i jeho utajení, což
mělo za následek odtajnění všech
tří shora jmenovaných, v té době
již neplatných operačních bezpečnostních
úkolů.
I přes provedenou skartaci se vyšetřovací
komisi podařilo především v archivech
Ministerstva vnitra České republiky vyhledat, zajistit
a zkompletovat veškerou písemnou dokumentaci, upravující
popsané operačně bezpečnostní
úkoly. Zajištěno bylo i dochované torzo
seznamu osob, na které se opatření akce Norbert
vztahovala. Bylo prokázáno, že osoby uvedené
v seznamu pro akci Norbert o této skutečnosti neměly
často ani tušení. Celému zmíněnému
systému operačně bezpečnostních
úkolů byla vůbec z hlediska utajení
věnována po všech stránkách mimořádná
pozornost. Celý obsah akce Norbert znalo jen pár
zasvěcených osob z útvaru obrany. Příslušníci
Sboru národní bezpečnosti, kteří
ji měli v případě jejího vyhlášení
realizovat, znali pouze dílčí úkoly,
a to ještě jen orientačně. Seznamy osob,
proti nimž opatření směřovala,
byly na jednotlivých útvarech zvlášť
zapečetěny a znal je zejména po linii Státní
bezpečnosti jen velmi úzký okruh příslušníků,
kteří s nimi pracovali. O vysokém stupni
utajení a konspirativnosti v této oblasti svědčí
i fakt, že zástupci orgánů, institucí
či resortů, kteří v případě
realizace měli plnit stanovené úkoly, měli
rovněž pouze orientační, někdy
mizivou znalost. Platí to především
o prokurátorech, předsedech ONV, KNV a vedoucích
tajemnících Komunistické strany Československa
všech stupňů s výjimkou generálního
tajemníka Ústředního výboru
KSČ.
Probíhající pravidelná školení
zaměřená na plnění úkolů
za branné pohotovosti státu, se zabývala
zmíněnými operačně bezpečnostními
úkoly pouze okrajově. Speciální školení
výlučně pro zmíněné
akce organizována nebyla. Rovněž nebyl proveden
ani praktický nácvik žádného
z uvedených operačně bezpečnostních
úkolů. Pokud nějaká cvičení
probíhala, jednalo se pouze o simulaci, která se
odehrála jen administrativně, nikdy ne v reálné
podobě. Nebylo to ostatně ani možné,
neboť by došlo k prozrazení.
V průběhu šetření akce Norbert
bylo prověřeno i písemné podání
členů občanské komise při Okresní
správě Sboru národní bezpečnosti
Žďár nad Sázavou z roku 1993, v němž
pisatelé vyjadřují podezření,
že v obci Švařec, okres Žďár
nad Sázavou, byl koncem 80. let budován v souvislosti
s akcí Norbert koncentrační tábor.
Výsledky provedeného šetření
však toto podezření vyvrátily. Bylo
prokázáno, že se jednalo o výstavbu
úpravny vody, která byla součástí
stavby brněnského oblastního vodovodu. Na
uvedeném stanovišti mělo být na základě
smlouvy mezi monopolním dodavatelem stavební části
Ingstavem Brno a vedením nápravně výchovného
ústavu Kuřim zaměstnáno celkem 80
vězňů. Z uvedených důvodů
musel Ingstav celé staveniště vybavit ženijně
technickým zabezpečením v souladu s platnými
předpisy pro práci vězňů, to
je dvojím oplocením, strážními
věžemi, signalizačním zařízením
apod. Dříve než došlo k realizaci požadavku
Ingstavu Brno, k nástupu vězňů na
stavební práce, byla vyhlášena amnestie
prezidenta republiky a nápravně výchovný
ústav Kuřim nemohl z důvodu podstatného
snížení počtu vězňů
požadavky plynoucí z uzavřené smlouvy
splnit. Proto ji písemně vypověděl.
I když se koncepce využití vězňů
pro stavební práce nerealizovala, ženijně
technické zabezpečení vybudované nákladem
asi 1,5 mil. korun bylo ponecháno, protože jeho likvidace
a vybudování nového dočasného
oplocení by znamenalo další náklady.
Závěrem zprávy vyšetřovací
komise konstatuje, že o zákonnosti návrhu zákonného
opatření předsednictva Federálního
shromáždění ČSSR, s přihlédnutím
k mezinárodním právním normám,
konkrétně k mezinárodnímu paktu OSN
o občanských a politických právech
čl. 9, který Československá socialistická
republika ratifikovala dne 23. března 1976, což je
10 let po jeho přijetí v OSN, lze přinejmenším
pochybovat. Toho si ostatně bylo vědomo i tehdejší
státní a stranické vedení, a proto
zřejmě také k vyhlášení
bezpečnostních opatření, která
z něho vycházela, nedošlo dokonce ani v listopadových
dnech 1989.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Krámkovi. Otevírám rozpravu
k tomuto bodu. Pan poslanec Krámek se hlásí
jako poslanec do rozpravy, potom pan poslanec Kužílek.
Poslanec Jan Krámek: Pokusil bych se tuto zprávu
doplnit. Jak jsem se již ve zprávě vyšetřovací
komise zmínil, byla provedena návštěva
v Německé spolkové republice, v Gaukově
úřadu. Po této návštěvě
jsem dostal některé materiály od dřívějších
členů tzv. Ankättkomision, což byla komise
Spolkového sněmu, která se zabývala
šetřením zločinů komunismu -
obdoba naší vyšetřovací komise.
Za 10 marek je v Německu k sehnání výtisk,
těch výtisků je více. Mimo jiné
se týká roku 1968 v Praze, ale hovořím
konkrétně o materiálech, které jsou
obdobou akce Norbert, která byla prováděna
bezpečnostními složkami, zejména Stazi
v tehdejší NDR. Na rozdíl od materiálů,
které má k dispozici naše komise, v Německu
se podařilo zajistit daleko více dokladů.
Vzhledem k tomu, že celá problematika byla stejná
nebo stejně pojednávaná jak v tehdejší
Československé socialistické republice, tak
v NDR, lze z toho odvodit prakticky další věci.
Z toho pro mne osobně vyplývá zjištění,
že ztráta těch materiálů, už
jen z historického hlediska, je poměrně cenná.
Tím mluvím o tom, co se nepodařilo zjistit
naší komisi. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Krámkovi. Slovo má pan kolega Kužílek.
Poslanec Oldřich Kužílek: Pane předsedající,
dámy a pánové, dovolím si jen za sebe
a možná i za jiné poděkovat za tuto
další pasáž vyšetřování
této komise - zejména proto, že vyslechnout
si tuto dnešní zprávu mi přišlo
podobné jako číst některé kapitoly
z Orwella nebo ze Solženicyna. Myslím si, že
i tento přínos, abychom si uvědomili, co
se tady dělo, a že to mělo charakter čehosi
zcela přesahující nějakou lidskou
normalitu. Chci to ocenit, aby to zde zaznělo a možná
i za jiné tuto myšlenku vyjádřit.
Ale zároveň se chci zeptat, jestli při práci
komise jste se zabývali tím, jestli některé
činnosti, které konkrétní osoby vykonávaly
při přípravě, nemohou mít charakter
trestného činu nebo přípravy trestného
činu i podle tehdejších norem. Chtěl
bych se zeptat, jestli podklady, které komise získala,
nějakým způsobem dává k dispozici
nebo dává nějaký podnět Úřadu
pro vyšetřování zločinů
komunismu. To je vlastně všechno, prosím o
odpověď, jestli je možné k tomu stručně
něco říci.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Kužílkovi. Hlásí se pan
kolega Tollner.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Pane místopředsedo,
dámy a pánové, ze statutu komise vyplývá,
že komise především objasňuje všechny
tyto otázky, že jejím prvotním zaměřením
není tedy šetření eventuálních
trestných činů. Pochopitelně komise
je ve spojení jak s Ministerstvem vnitra tak především
s Úřadem pro vyšetřování
zločinů komunismu. Myslím, že je na
orgánech činných v řízení,
aby se tím zabývaly.