Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Jan Navrátil: Vážený pane předsedající, paní a pánové, atmosféra projednávání návrhu tohoto ústavního zákona je typická pro návrhy, kdy opoziční poslanci se snaží vysvětlit vám, kolegům z vládní koalice, problémy této společnosti. Jistě, že vás nezajímají.

Již v lednu tohoto roku předložili členové klubu KSČM Poslanecké sněmovně návrh zásad na vydání ústavního zákona na doplnění Ústavy České republiky. Jsme si vědomi toho, že Ústava jako jeden z nejdůležitějších právních předpisů, obsahující základní právní normy, by neměla být měněna příliš často. Musí však ale odrážet základní společenské vztahy a v případě závažných změn ve společnosti musí i na tyto změny reagovat. V případě námi navrhovaných změn v ústavě se vlastně jedná o doplnění těch ustanovení, která podle našeho názoru v tomto základním právním předpise dosud chybí.

Jsme přesvědčeni, že v Ústavě České republiky by mělo být zakotveno i právo občanů na přiměřené bydlení. Přitom toto právo chápeme v širším smyslu, než jen jako právo na přidělení bytu. Chápeme toto právo jako závazek státu a jeho výkonných orgánů k vytvoření podmínek k realizaci práva občana na přiměřené bydlení, včetně ochrany oprávněných a spravedlivých zájmů občanů při naplňování tohoto práva.

Spojené národy již 10. 12. 1945 ve Všeobecné deklaraci lidských práv vyhlásily závazek, že zajistí všeobecné uznávání a zachování lidských práv a základních svobod. Je zde - v článku 25 - uvedeno i právo každého na bydlení. Právo na přiměřený byt je dále zakotveno i v ust. čl. 11 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který pro Československo vstoupil v platnost dnem 23. března 1976 a byl vyhlášen pod č. 120/1976 Sb. a dnem 1. 1. 1993 se stal součástí právního řádu České republiky. Ve smyslu článku 10 Ústavy České republiky je touto smlouvou Česká republika vázána a ustanovení této ratifikované a vyhlášené smlouvy jsou bezprostředně závazná a mají přednost před zákonem.

Problematikou bydlení v členských zemích Rady Evropy se zabývala také Stálá konference místních a regionálních orgánů v r. 1993. Konference mimo jiné konstatovala, že se zvyšuje počet osob bez přístřeší nebo velmi špatně bydlících, a to v každém věku. Nedůstojné podmínky v bydlení vedou k destrukci života takto postižených občanů. Konference vyzvala všechny veřejné, regionální a místní orgány, zejména pak vlády členských států, aby vytvořily podmínky pro zastavení zvyšování počtu lidí bez přístřeší, a to především přijetím opatření ke zrušení jejich násilného vystěhování, bez přiměřeného, vhodného bytu. Vlády byly také vyzvány, aby vytvořily preventivní systém, který by zachoval bydlení rodinám a osamělým osobám, jimž hrozí nebezpečí násilného vystěhování, který by zpřístupnil širokým vrstvám obyvatel možnost získání přiměřeného slušného bytu k trvalému bydlení. Konference však také konstatovala tendence ze strany některých vlád zbavovat se finančních a jiných závazků, zejména v oblasti zajišťování bydlení pro sociálně slabší vrstvy obyvatel, jakož i snahy podřídit tržním mechanismům veškeré vztahy související s bydlením. Velmi kritické stanovisko zaujala tato Konference k privatizaci sociálních bytů a doporučila naopak upravit pravidla pro správu a přidělování sociálních bytů a začlenit sociální byty do městské struktury a do sítě veřejných služeb. Podle závěrů Konference se za přiměřené a slušné bydlení, na které má každý občan právo, považuje byt zdravotně nezávadný, mimo jiné i přiměřeně sanitárně vybavený, teplý, suchý a bezpečný, přičemž vnitřní právní úprava se mění podle místních podmínek a zvyklostí.

Ačkoli ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách mají v právním řádu České republiky přednost před zákonem, v běžné aplikační praxi výkonných orgánů, včetně vlády České republiky, to tak zřejmě neplatí. Proto tímto návrhem vyjadřujeme rovněž znepokojení nad stavem, který v České republice v oblasti bydlení přetrvává. Od roku 1990 došlo k výraznému poklesu dokončovaných bytů a zejména u zahajovaných bytů je situace velmi dramatická. Mladé rodiny s dětmi dnes mají jen malou naději na získání přiměřeného bytu a založení rodiny se tak stává pouhým snem. Občané, kteří bydlí v nájemních bytech, jsou nuceni platit stále vyšší úhradu za nájem i za služby s tímto spojené a pro značnou část rodin je vynakládání stále vyšších částek problémem, který ohrožuje i uspokojování jejich dalších základních životních potřeb. Vláda České republiky dosud nevytvořila podmínky pro získání přiměřeného bytu pro většinu občanů, u kterých je vyřešení této potřeby základním problémem. Dosud přijatá opatření na podporu bydlení tento problém také u většiny občanů zatím neřešila. Jsme přesvědčeni, že vláda České republiky se nemůže zbavit odpovědnosti za vytvoření podmínek k realizaci práva občanů na přiměřené bydlení.

V doplnění článku 7 Ústavy České republiky navrhujeme potvrdit program politických sil, které se po listopadu 1989 ujaly řízení státu a společnosti. Ústavním zákonem č. 100/1990 Sb. byl novelizován v tomto smyslu i článek 15 odst. 2 ústavního zákona o Československé federaci. Skutečnost, že do Ústavy České republiky nebylo zakotveno ustanovení o výhradním vlastnictví státu, považujeme za chybu, kterou je třeba odstranit. Jsme přesvědčeni, že by i Ústava České republiky měla obsahovat základní vymezení majetku ve výhradním vlastnictví státu.

Navrhované doplnění ústavy odpovídá i chartě hospodářských práv a povinností státu, schválené Valným shromážděním OSN z roku 1974 i ustanovení článku 1, odst. 3 Mezinárodních paktů o občanských politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech, podle nichž všechny národy mohou svobodně disponovat svými přírodními zdroji a nesmí být zbaveny svých vlastních prostředků k životní existenci. I v článku 11, odst. 2 Listiny základních práv a svobod je obsaženo zmocnění, aby bylo zákonem stanoveno, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce, nebo určených právnických osob.

V § 1 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby se uvádí, že podmínky převodu majetku státu tímto zákonem se nevztahují na majetek, který podle ústavních nebo zvláštních zákonů může být jen ve vlastnictví státu. Tímto zvláštním zákonem je míněn např. zákon č. 114/1992 sb. o ochraně přírody a krajiny, podle něhož jsou ve vlastnictví státu lesy a vodní plochy na území národních parků.

Dále to byl například dosud platný horní zákon č. 44/1988 Sb., v platném znění, podle něhož je ve vlastnictví České republiky nerostné bohatství na jejím území. Zákon č. 92/1992 Sb., byl přijat v době, kdy platilo ustanovení článku 10 Ústavy ČSFR, podle něhož bylo ve výhradním vlastnictví státu nerostné bohatství, základní zdroje energie, základní lesní půdní fond, přírodní zásoby podzemních vod, vodní toky, přírodní léčivé zdroje.

Zrušením federálních ústavních zákonů, a to podle článku 12 odst. 2 Ústavy České republiky, bylo zrušeno i uvedené ustanovení článku 10 Ústavy ČSFR o výhradním vlastnictví státu a nebylo dosud ničím nahrazeno. Právo, ale i povinnost státu vykonávat svrchovanou moc nad národním bohatstvím a rozhodující částí energetických zdrojů a lesního a půdního fondu, patří však k podstatným náležitostem demokratického právního státu.

V dalším ustanovením navrhujeme zakotvit do Ústavy České republiky zákaz retroaktivity. Ten je zatím výslovně vyjádřen pouze v článku 40 odstavec 4 Listiny základních práv a svobod, a to pro vztahy v oblasti trestního práva. Pro právní vztahy v ostatních právních oblastech se nepřípustnost retroaktivity odvozuje z principu právního státu. I Ústavní soud České republiky v této věci vyjádřil závazné stanovisko, že cituji - k definičním znakům právního státu patří také princip právní jistoty a ochrany, důvěry občanů v právo, jejichž součástí je také zákaz retroaktivity právních norem. Konec citátu. Je to z nálezu pléna Ústavního soudu vyhlášeném pod č. 16 z roku 1993 a pod číslem 131 z roku 1994 Sbírky zákonů. Obdobně bylo v nálezu Ústavního soudu ČSFR pod č. PLUS 7892 uvedeno - cituji: Principy právního státu, právní jistoty, které je možno vyvodit z požadavku demokratického uspořádání státu, vyžadují každý ústavně možný případ retroaktivity zakotvit expresis verbis v ústavě, resp. v zákoně, vyřešit s tím spojené případy tak, aby nabytá práva byla řádně chráněna. Retroaktivita zákonů je možná a přijatelná tehdy, je-li nová zákonná úprava pro osoby příznivější a neomezuje-li práva a oprávněné zájmy druhých. Zákaz retroaktivity posiluje právní jistoty občanů a upevňuje hospodářské, majetko-právní, sociální a jiné vztahy, legitimně a legálně vzniklé v období transformace české společnosti, práva a ekonomiky. Je znakem právního státu. Zákaz retroaktivity přesahuje i vnitrostátní právo, neboť se vztahuje na obsah uzavíraných mezinárodních smluv podle čl. 28 Vídenské úmluvy o smluvním právu, která byla vyhlášena pod č. 15 v roce 1988 Sb.

Státní občanství je spolu se státním územím a s vlastní soustavou ústavních orgánů nedílnou součástí státní suverenity každého státu. Státní občanství je podmínkou i pro výkon některých práv a povinností zakotvených v ústavním pořádku České republiky jako je např. volební právo, sdružovací právo, shromažďovací právo, práva účasti na veřejných záležitostech a jiná. V zákonech např. byly stanoveny pro tuto podmínku výkony funkcí ve státní správě. Pouze český občan má zákonnou nikoli však ústavní povinnost bránit vlast, vykonávat vojenskou nebo civilní službu. Jediným materiálně právním ustanovením, které se dosud vztahuje ke státnímu občanství České republiky, je článek 12 odst. 2 Ústavy České republiky o tom, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. Ostatní, a to základní otázky spojené s tímto základním institutem státní suverenity, byly dosud přenechány běžnému zákonodárství.

Je-li však někdo občanem dvou nebo více států, nemůže objektivně plnit občanské povinnosti ke každému z těchto států. Je to zejména závazek věrnosti, zdržení se jakékoli činnosti směřující proti mateřskému státu, zachovávání státního tajemství. Je-li někdo občanem dvou nebo několika států, nemůže se na území jednoho státu dovolávat státního občanství druhého nebo dalších států a nese právní odpovědnost za své činy.

Z těchto důvodů je tedy dvojnásobné a víceronásobné státní občanství nežádoucí a demokratické státy se snaží jeho vzniku zabránit mezinárodními smlouvami nebo vnitřním zákonodárstvím. Problematikou vícenásobného státního občanství jako zdroje nesrovnalosti se zabývala Rada Evropy a konstatovala, že v zájmu cílů sledovaných Radou Evropy je třeba snížit případy vícenásobného státního občanství. K tomuto účelu byla přijata úmluva č. 43 o snížení případů vícenásobného státního občanství a o vojenské povinnosti v těchto případech. Tato úmluva pak byla novelizována protokolem č. 95, dodatkovým protokolem č. 96 a druhým dodatkovým protokolem.

Smyslem úmluvy je vytvořit takový stav, aby občané zemí Rady Evropy byli občany jen jednoho členského státu. Z mezinárodně právních důvodů je vyloučeno, aby Česká republika jednostranným aktem zrušila svým občanům paralelní cizí občanství.

Je však možné a žádoucí zabránit dalším případům dvojího či víceronásobného státního občanství.

Konečně jsme také přesvědčeni, že z vnitrostátních i mezinárodních důvodů je potřebné začlenit češtinu jako státní jazyk přímo do Ústavy České republiky. Při sčítání lidu, které se uskutečnilo v březnu 1991, se k národnostem, jejichž spisovným jazykem je čeština, přihlásilo 94,9% obyvatel České republiky. Jazyková a jiná práva občanů, kteří tvoří národnostní nebo etnické menšiny, upravuje článek 25 Listiny základních práv a svobod. V procesních řádech i v jiných běžných zákonech se pak stanoví, že každý může v úředním styku užívat svůj mateřský jazyk, a to popř. za pomoci tlumočníka. To však nemění nic na skutečnosti, že české státní orgány a instituce jednají v češtině a že čeština se považuje za státní jazyk. Podmínky, za kterých lze veřejné listiny, např. rodné listy, vysvědčení, soudní rozhodnutí apod. vyhotovovat i v jiných jazycích, mohou být uvedeny v prováděcím zákoně, stejně jako případy označení názvů obcí či jiných zeměpisných názvů vedle českého jazyka též v jazyce národnostní nebo etnické menšiny podle stanovených procent.

Již v zákoně č. 122/1920 Sb., kterým byl proveden § 129 ústavní listiny a který byl součástí československého ústavního pořádku, byl státním jazykem prohlášen jazyk československý. V tomto jazyku se dělo i úřadování všech v té době úřadů.

Zapojování České republiky do evropských struktur by mělo probíhat při zachování její státní a národní integrity. Tolik ke stručnému odůvodnění tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Navrátilovi a žádám nyní předsedu ústavně právního výboru pana poslance Miloslava Výborného, aby nám odůvodnil jako společný zpravodaj společnou zprávu výboru, kterou máme k dispozici jako tisk 1923.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající, dámy a pánové, kolega Navrátil přednesl dílem předkládací zprávu, dílem politický projev, který zahájil konstatováním - parafrázuji - že poslanci koalice nevěnují pozornost tomuto návrhu, což jaksi postřehl vzhledem k malé účasti poslanců. Chtěl bych do začátku říci, že ve chvíli, kdy toto kolega Navrátil pronášel, bylo přítomno 18 poslanců opozičních. Takže bych řekl, že projev poslance Navrátila se těšil všeobecnému nezájmu Poslanecké sněmovny bez rozdílu politické příslušnosti.

Možná je to dáno tím, že ústavní zákon kolegou Navrátilem a dalšími předkládaný si nevysloužil příliš pochval při projednávání ve výborech. Návrh zákona projednal hospodářský výbor a zahraniční výbor. Tyto výbory návrh vzaly pouze na vědomí. Výbor petiční, pro lidská práva a národnosti nepřijal k návrhu žádné usnesení. Všechny ostatní výbory, jimž byl návrh zákona přikázán - a byly to všechny výbory sněmovny s výjimkou výboru mandátového a imunitního a organizačního - po povšechné i podrobné rozpravě k předloženému tisku zaujaly takové stanovisko, že nedoporučují Poslanecké sněmovně, aby předložený návrh zákona byl schválen, a to z důvodů, které v podrobné rozpravě v jednotlivých výborech zazněly a které nepovažuji za nezbytné jako společný zpravodaj opakovat. Tolik ke zprávě, kterou jako společný zpravodaj výborů sněmovny považuji za potřebné přednést.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Výbornému. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Dávám slovo prvnímu přihlášenému, což je pan poslanec Dalibor Matulka.

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, nejdříve mi dovolte vyjádřit přesvědčení, že během vystoupení mého budou někteří z vás možná méně hulákat, než tak činili při vystoupení kolegy Navrátila. Můj osobní dojem z toho nebyl příliš dobrý, stejně jako z vystoupení kolegy Výborného, o němž jsem měl doposud vyšší mínění.

Dovolte mi, abych učinil jeden pozměňující návrh. Ráno jsme zde byli svědky poněkud nechutné - abych tak řekl - přestřelky mezi poslancem Vyvadilem a panem premiérem Klausem. Schválně nekomentuji, z čí strany byla přestřelka nechutná víc, ale trochu souvisí s mým pozměňovacím návrhem. Pan kolega Vyvadil vyslovil něco, s čím já nesouhlasím, když hodnotil pana prezidenta a jeho vystoupení. Mám na celou věc poměrně odlišný názor, řekl bych zhruba o 180°. Nedávné události mě přiměly vzpomenout si na dobu, kdy jsme přijímali ústavu.

Pokud mne paměť neklame, pravomoci prezidenta republiky nebyly zrovna tím nejdiskutovanějším problémem, i když samozřejmě to také byl problémový okruh otázek, ale převládal ve většině z nás názor, že pravomoci prezidenta nelze do ústavy stanovovat s ohledem na osobu, která momentálně prezidentem je nebo má šanci se prezidentem v brzké době stát. Domnívám se, že čas spíš dal za pravdu těm ojedinělým názorům, které říkaly, že bohužel toto se v úvahu brát musí. Mám tím na mysli případy, kdy pan prezident využívá své pravomoci podle článku 62 písm. g) ústavy.

Protože zřejmě ústavu nemáte všichni před sebou, přečetl bych písm. g), podle kterého v pravomoci prezidenta je, že odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení.

Asi jste už zjistili, o čem mluvím - případ s Martou Chadimovou, ale nejen tento případ.

Samozřejmě nelze interpelovat prezidenta, je to jeho vrcholnou pravomocí, udělovat a zmírňovat tresty. Domnívám se ale, že současný stav je neúnosný. Proto si dovolím k návrhu poslance Navrátila a dalších dát jeden doplňující návrh.

Do odst. 3 v čl. 63 za slova "podle odstavců 1 a 2" doplnit slova "a podle článku 62 písm. g)". O co běží? Jde o to, abychom tuto pravomoc prezidenta republiky, kterou jsem vám ocitoval, přesunuli do skupiny těch, které podléhají kontrasignaci předsedy vlády.

Jsem si vědom toho, že mám poslaneckou imunitu a prakticky do tohoto mikrofonu mohu pronést cokoli. Ale protože mne maminka vychovala, že nemám urážet lidi, kteří jsou starší než já, tak to budu komentovat asi tímto. Tuto změnu navrhuji z toho důvodu, že si myslím, že pan premiér rozum má. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Rozpravu uzavírám, protože se dále nikdo nehlásí. Chci se zeptat zástupce navrhovatelů, zda si přeje vyjádřit se k rozpravě.

Poslanec Jan Navrátil: Paní a pánové, již průběh při projednávání tohoto návrhu ústavního zákona ve výborech ukázal na závažnost dotčených problémů, i když je pravdou, že ani teď, ani při projednávání ve výborech nebyly námi navrhované okruhy příliš diskutovány.

Návrh je z tohoto pohledu nadčasový a také čas ukáže, zda ti poslanci, kteří pro tento návrh budou hlasovat, či ti, kteří nebudou pro tento návrh hlasovat, jednali v zájmu občanů této země. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Navrátilovi. Prosím společného zpravodaje, aby se ujal slova.

Poslanec Miloslav Výborný: Rád bych, pane předsedající, především upozornil na to, že je zapotřebí, aby nás bylo přítomno alespoň 67 v době hlasování. V tuto chvíli je přítomno pouze 66 poslanců.

Dále bych chtěl říci, že byl v rozpravě přednesen pouze jeden pozměňovací návrh. Předložil ho pan poslanec Dalibor Matulka. Předpokládám, že s legislativně technickým upřesněním, které nebylo řečeno, by se mělo jednat o nový šestý bod novely, která by zněla "v čl. 63 odst. 3 za slova podle odstavců 1 a 2 vkládají se slova a podle čl. 62 písm. g)" Pan poslanec Matulka gestikuluje, že technické upřesnění bylo provedeno korektně, takže můžeme o tomto návrhu hlasovat. Nebyl předmětem žádných debat ve výborech, takže nemohu říci žádné stanovisko výboru, snad jen stanovisko své. To je negativní.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 198. Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat. Přítomno bylo 93 poslanců, pro bylo 33, proti 45.

Poslanec Miloslav Výborný: V tom případě je třeba přistoupit k hlasování o navrhovaném ústavním zákonu jako celku.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Budeme hlasovat o návrhu poslanců Jana Navrátila a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se doplňuje ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky podle sněmovního tisku 1705 ve znění společné zprávy výborů podle sněmovního tisku 1923.

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 199. Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat. Při přítomnosti 100 poslanců hlasovalo pro 32, proti 54.

Děkuji společnému zpravodaji, děkuji zástupci navrhovatelů. Konstatuji, že jsme projednali tento bod pořadu.

Přistoupíme k dalšímu bodu pořadu, kterým je

Předložený návrh, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 1742, nám za navrhovatele odůvodní paní poslankyně Röschová, kterou žádám, aby se ujala slova.

Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, cílem parlamentních imunit je ochrana poslanců před některými zákonnými činnostmi moci výkonné. Historicky bylo účelem uchovat ohroženou pozici volených shromáždění před mocnými vládami. Zatímco původní účel se do značné míry v současné době změnil, zůstávají imunity oprávněně součástí dnešního světa, garanty řádného fungování a úplné nezávislosti parlamentů. Jsou vyvážením odpovědnosti a povinností poslanců.

Jinými slovy, poslanec musí být chráněn, aby mohl svobodně a nezávisle vykonávat svůj mandát. Ovšem pro jednání, která s výkonem mandátu nesouvisí, nenalézáme my, jako předkladatelé, důvod pro jeho ochranu.

Tím se dostávám k rozsahu poslanecké imunity. Ústava České republiky v čl. 27 hovoří o poslanecké imunitě a stanoví její rozsah. V odstavci 1 a 2 stanoví, že poslance nebo senátora lze postihnout pro hlasování a projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo v senátu pouze disciplinárně.

V odst. 4 hovoří o poslanecké imunitě v oblasti trestní. Odst. 3 zmíněného článku ústavy stanoví, že poslanec nebo senátor za přestupky podléhá pouze disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.

Předkladatelé se domnívají, že rozsah poslanecké imunity, jak je stanoven v ústavě ve zmíněném článku a tudíž v našem ústavním pořádku, je příliš široký a neodpovídá smyslu imunity, o kterém jsem hovořila v úvodu své předkladatelské zprávy. Vzhledem k tomu, že ústava dává možnost zúžit imunitu týkající se přestupků, předkládám novelu přestupkového zákona, kde kromě čtyř přestupků všechny ostatní podléhají normálnímu režimu přestupkového zákona. To znamená, že kromě těchto čtyř přestupků by poslanec byl odpovědný za jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty přestupku. U těchto čtyř přestupků, které jsou obsaženy v návrhu, máme zato, že by mohlo dojít k neodůvodněnému zasahování exekutivy do nezávislosti poslanců. Víme, že k cíli, který návrhem sledujeme, lze pravděpodobně dojít i jinými cestami. My však jsme se rozhodli pro tuto, kterou předkládáme.

Na závěr bych pouze dodala, že vláda k našemu návrhu ve svém stanovisku vyslovila souhlas.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, přestože náš návrh nedoznal úspěchu při projednávání ve výborech, projednaly ho všechny výbory včetně mandátového a imunitního. Děkuji vám všem za to, že jste mu věnovali opravdu velkou pozornost, což není samozřejmě myšleno v žádném případě ironicky, ale opravdově. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Röschové a prosím pana poslance Libora Nováka mladšího, aby nám odůvodnil předloženou společnou zprávu výborů, kterou máme k dispozici jako tisk 1925.

Poslanec Libor Novák (1962): Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil s průběhem projednávání návrhu poslankyně Anny Röschové a dalších na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích (sněmovní tisk 1742). Návrh této skupiny poslanců projednaly všechny výbory - ústavně právní výbor, branný a bezpečnostní výbor, zemědělský výbor, výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, hospodářský výbor, výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a mandátový a imunitní výbor. Nedoporučují Poslanecké sněmovně, aby s předloženým návrhem vyslovila souhlas. Zahraniční výbor vzal předložený návrh na vědomí. Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a rozpočtový výbor nepřijaly k předloženému návrhu žádné usnesení. Výbor petiční, pro lidská práva a národnosti doporučuje poslanecké sněmovně, aby s předloženým návrhem vyslovila souhlas s úpravami, které máte uvedeny v textu společné zprávy.

V průběhu projednávání návrhu poslankyně Anny Röschové v rozpočtovém výboru přijal rozpočtový výbor dílčí pozměňovací návrhy, ale - jak už jsem informoval - poté nepřijal žádné usnesení. Proto jsou tyto dílčí pozměňovací návrhy uvedeny jako příloha ke společné zprávě a máte je na zadní straně č. 4 textu společné zprávy.

Před dalším projednáváním tohoto návrhu zákona upozorním na jedinou věc, že v každém případě - pokud by bylo o tomto návrhu zákona hlasováno - je třeba změnit čl. 5, týkající se účinnosti, a to z toho důvodu, že tento návrh se dostává na plénum v pozdějším termínu.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji společnému zpravodaji a otevírám rozpravu. Paní poslankyně Röschová se hlásí jako první.

Poslankyně Anna Röschová: Dovolte, abych přijala za své dílčí návrhy, které usnesl rozpočtový výbor a předložila je zde, protože nejsou obsahem společné zprávy. To znamená v čl. I, bodu 1, § 9 odst. 3 vypustit slova "a § 50". V bodu 2, § 10 odst. 2 rovněž vypustit slova "a § 50" a v bodu 4, § 66 a) rovněž vypustit slova "a 50". Článek II by zněl: "Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1996."

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Kdo se dál hlásí do rozpravy? Jestliže nikdo, rozpravu končím. Pardon, ještě do rozpravy? Nezaznamenal jsem vaši ruku na pravém křídle. Prosím, rozprava tedy ještě pokračuje. Pan poslanec Valenta.

Poslanec Josef Valenta: Pane předsedající, dámy a pánové, musím navázat na slova paní poslankyně Röschové. Účel se opravdu silně změnil. To má paní poslankyně pravdu, stačilo se to již předvést na panu poslanci Vikovi. Dále stačí, aby paní poslankyně Röschová trochu naťukla v ranních hodinách auto a velice pozorně začne pracovat na zákonné úpravě o přestupcích. Nehodlám zde cokoli rozpitvávat, ale věřím, že slova jako licoměrnost se dosud neztratila ze slovníku ani z myslí občanů. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Valentovi. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Jestliže nikdo, rozpravu končím a ptám se navrhovatelky, zda si přeje vyjádřit se k obsahu rozpravy? Není tomu tak. Prosím tedy pana společného zpravodaje.

Poslanec Libor Novák (1962): V rozpravě vystoupili dva řečníci. Paní poslankyně Röschová přednesla dva pozměňovací návrhy, jeden komplexní a jeden dílčí. Pan poslanec Valenta přednesl řeč. Myslím, že můžeme hlasovat o dvou pozměňovacích návrzích, které přednesla paní poslankyně Röschová.

První se týká článku I a máte ho zachycen v plném znění na čtvrté straně textu společné zprávy.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Budeme tedy hlasovat o prvním pozměňovacím návrhu. Vyjádření zpravodaje? (poslanec Libor Novák ml.: Já se nevyjadřuji.)

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 200. Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 33 pro, 13 proti, přítomno nás bylo 118.

Další návrh se týká účinnosti.

Poslanec Libor Novák (1962): Jak jsem už avizoval, je v každém případě potřeba tuto účinnost změnit, takže návrh podporuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování 201. této schůze. Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat. Přítomno bylo 118, pro bylo 54, proti 9.