Čtvrtek 28. září 1995

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do rozpravy se ještě hlásí pan kolega Exner, kterému dávám slovo.

Poslanec Václav Exner: Dámy a pánové, pane premiére, vážím si u pana premiéra toho, že většinou jeho vyjádření o jednotlivých osobách bývají velice střízlivá a opodstatněná.

V odpovědi, kterou předložil na interpelaci paní poslankyně Fischerové, se však vyjádřil v tomto směru neobyčejně jednoznačně.

Společnost tvoří 17 vysoce erudovaných lékařů a zdravotníků, což mělo být zárukou toho, že celá záležitost je zřejmě v dobrých rukách.

Pane premiére, chtěl bych se vás při té příležitosti zeptat, jakým způsobem jste posuzoval tu vysokou erudici zdravotníků, kteří se dali na podnikatelskou dráhu při privatizaci polikliniky na Budějovické třídě. Bylo zde již hovořeno o problematice udržení zdravotnických služeb. Ano, i odpověď premiéra hovoří o tom, že společnost nabízí záruky nad rámec kupní smlouvy s Fondem národního majetku, avšak kupní smlouva sama s Fondem národního majetku stanoví povinnosti vztahující se ke stanovenému rozsahu a struktuře zdravotnických služeb na 10 let.

Viděli jsme včera při schvalování prodloužení lustračních zákonů, jak rychle uteklo 5 let pro některé z nás a analogicky uteče velice rychle těch 10 let. Občané v období oblasti působnosti uvedené polikliniky mají podle jejich názorů oprávněné obavy o to, že tato doba uplyne, nehledě na to, že argument, který před chvílí použil pan ministr Rubáš, že část prostorů se jeví nadbytečná, může být nejen využit v rámci efektivnosti, ale také zneužit v rámci toho, že efektivnosti ekonomické se dá případně přednost před potřebou zdravotnických služeb.

Dále uvedená privatizace polikliniky na Budějovické třídě naprosto názorně ukazuje, jaký bude nejbližší zájem těch, kteří tuto polikliniku získali a kteří také analogickým způsobem privatizovali v oblasti zdravotnictví i v jiných směrech a jiné objekty, případně jiné firmy.

Náklady, jejichž přehled uvedla paní poslankyně Fischerová, ukazují zcela zjevně na to, že zdravotnické zařízení bude muset vyvíjet tlak na to, aby jeho příjmy byly zvyšovány, protože jinak nebude schopno dostát závazkům, které vyplývají z kupní smlouvy. Paní poslankyně Fischerová, myslím, oprávněně zpochybnila, že pokud by mělo toto zdravotnické zařízení závazkům dostát jenom na základě poskytování zdravotních služeb, je vůbec zpochybněno plnění kupní smlouvy právě v oblasti splátek.

Toto zdravotnické zařízení a jemu podobná budou tlačit na to, aby se příjmy zvýšily. Nejjednodušší zvýšení příjmů je tlakem na státní orgány, aby se udělaly úpravy v oblasti zdravotního pojištění a aby se přenesla část nákladů za poskytování zdravotnických služeb na soukromé osoby, protože to, co bude možno poskytovat prostřednictvím zdravotního pojištění nesporně nebude stačit na tlumení nákladů, které by měly vzniknout při takovýchto obchodech.

Dále bych chtěl upozornit na to, že sice správně se v odpovědi konstatuje, že proběhlo určité jednání s Magistrátem hl. m. Prahy, dokonce i se zastupitelstvem hl. m. Prahy a také s orgány zastupitelstva městské části Praha 4, avšak už se zamlčuje, že právě orgány na Praze 4 zásadně nesouhlasí s tímto způsobem privatizace a neustále vznikají spontánní aktivity občanů i aktivity v zastupitelstvu na ukončení tohoto postupu privatizace a hospodaření s dosavadním státním majetkem v oblasti zdravotnictví, kterého se konkrétně nyní týká i problém polikliniky na Budějovické třídě.

Chtěl bych také podotknout, že v podstatě mohu souhlasit s tím, co řekl pan ministr Rubáš na téma, že se blížíme na základě kroků, které jsou v oblasti zdravotnictví přijímány, světové úrovni zdravotní péče.

Měl tím zřejmě ale na mysli skutečně průměrnou světovou úroveň zdravotní péče, kde nejméně dvě až tři čtvrtiny zemí byly hluboce pod úrovní zdravotní péče, která byla poskytována na konci 80. let. Vezmeme-li tedy do průměru i Afriku, jižní Ameriku, jihovýchodní Asii, především jižní Asii, potom velmi pravděpodobně, zprůměrňujeme-li na světě poskytovanou zdravotní péči na jednoho občana, budeme-li postupovat tímto způsobem ještě dále, dostaneme se možná ještě zpět i na tuto sníženou světovou úroveň zdravotní péče.

Byl bych také rád, kdyby při nějaké příležitosti mohl pan ministr Rubáš alespoň přibližně říci, kolikanásobné je to mnohonásobné zvýšení nabídky zdravotní péče, které nastalo za poslední období. Musím vás, pane ministře, upozornit, že v této věci mají zaměstnanci ve vašem rezortu - alespoň ti, se kterými jsem bohužel za poslední dva roky musel díky dvěma operacím přijít do styku v pražských nemocnicích - na věc naprosto jiný názor. Možnosti, které mohou poskytovat zdravotnická zařízení v současné době v mnoha směrech nedosahují možností, které měla alespoň z hlediska zákroků, které se mne konkrétně týkaly v určitém období, přičemž chci říci, že si nemohu na služby konkrétních lidí stěžovat a že jejich obětavost a obětavost zdravotního personálu byla velmi vysoká. Viděl jsem však také lidi velmi přepracované, lidi, kteří mne informovali při náhodných rozhovorech, že prakticky každý den uvažují, že skončí s touto činností, protože ji pro naprosto nadměrné úsilí, které tomu musejí věnovat, nebudou moci pravděpodobně dále vykonávat. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále se do rozpravy přihlásil pan ministr Rubáš. Dámy a pánové, chtěl bych poprosit o jednu laskavost. Zdá se mi, že skutečně není v této sněmovně dodržováno ustanovení odst. 4 § 59 jednacího řádu. V mnohých případech poslanec nemluví k projednávané věci. Prosím, aby to bylo dodržováno.

Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, doufám, že se nedopustím podobného proviněni proti jednacímu řádu, protože se pokusím odpovědět na některé otázky, které zde vznesl pan poslanec Exner.

Pan premiér odpovídal na interpelaci nepochybně na základě podkladů, které získal od rezortů odpovědných za provádění této transformace, a proto musím odpovědět na otázku, jak došel k názoru, že lidé, kteří jsou zúčastnění v privatizačním projektu, jsou lidé, kteří jsou vysoce erudovaní. Vyplývá to totiž ze seznamu členů společnosti Centromed, která se o privatizaci uchází, a kde je uvedena jejich kvalifikace ve zdravotnictví. Myslím ale, že to není tak podstatné.

Důležité je, že bývám touto sněmovnou často vyzýván k tomu, abych reagoval na současné projevy ve sdělovacích prostředcích a ze strany některých lékařů a zdravotníků, kteří pracují ve zdravotnictví. Vyjádřil bych se k tomu, jaká je skutečně aktuální situace v tomto rezortu. Budu současně odpovídat i na otázku, do jaké míry platí to, že se české zdravotnictví z hlediska svých parametrů přiblížilo evropské a světové úrovni v řadě svých kvalitativních projevů.

Myslím, že je jasné, že středem zájmu zdravotnictví všude na světě, ale také u nás, je spokojenost občanů a zabezpečení jejich zdravotnických potřeb. Jak je tomu v současné době v České republice? Díky změně systému zdravotní péče, díky rozsáhlé privatizaci, změně úhrady zdravotní péče, ale samozřejmě i v kvalifikaci a aktivitě samotných lékařů a zdravotníků, má české zdravotnictví velmi dobrý zvuk i na úrovni expertů OECD nebo Světové zdravotnické organizace, která mluví o tom, že se Česká republika v řadě parametrů dostala ze skupiny východoevropských postkomunistických zemí a stala se spolu se Slovinskem, v němž však neprobíhá žádná rozsáhlejší majetková a finanční transformace zdravotnictví, mezi země v západní Evropě.

Pacient získal možnost svobodné volby lékaře. Nový systém umožnil zavádění obrovského spektra nových lékařských technologií, modernizace zdravotnické techniky, počet významných přístrojů sloužících k diagnoze ...

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano, pane ministře, ale musím vás požádat, abyste mluvil k předmětné věci.

Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš: Byl jsem panem poslancem vyzván, abych řekl, v čem se Česká republika dostala na úroveň ostatních zemí, v čem má zdravotnictví světové parametry a jak se projevila zvýšená nabídka zdravotnických služeb pro občany. Pokusil jsem se o to a pokouším se o to posledními větami.

V řadě aktivit - katetrizace srdce, transplantace srdce a ledvin, řada výkonů v neurologii, neurochirurgii, kardiologii, ale i v běžných oborech běžně dostupných občanu - vykazují skutečně evropské parametry. Neobešlo se to ovšem - a to je třeba na závěr říci - bez řady pochopitelných problémů, které musejí každý takový transformační proces provázet a které jsou příčinou nespokojenosti určitých skupin zdravotníků a - musím říci - znepokojení určité části veřejnosti.

Vidím, že v této chvíli není prostor na to, abych o tom mluvil, i když právě z levé strany politického spektra nedávno - před dvěma dny - zazněl požadavek, abych situaci ve zdravotnictví charakterizoval. Učiním to při jiné příležitosti, na jiném místě. Pro tuto chvíli vám děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Paní kolegyně Fischerová se ujme slova. Konstatuji ještě jednou, že projednáváme odpověď na interpelaci ohledně Polikliniky Budějovická.

Poslankyně Eva Fischerová: Dovolila bych si výčet úspěchů českého zdravotnictví, ať už státního, nebo privatizovaného, přenést do konkrétní úrovně. V případě polikliniky Budějovická nemám vůbec pocit, že zdravotní péče bude touto privatizací ohrožena kvantitativně. Jsem spíše přesvědčena, že bude právě v tomto případě ohrožena kvalitativně, a to ve smyslu přesunu k poskytování vysoce lukrativních výkonů. Mám spíše, a to zvlášť v případě polikliniky Budějovická obavu, že věcné břemeno bude dodrženo formálně. Nemohu se pod dojmem určitých informací zbavit dojmu, že se dostaví redukce počtu ordinací, a to především ve prospěch Komerční banky, která poskytla úvěr. Čas a situace na Praze 4 a v péči celé Prahy nám ukáže, zda změna právnické osoby v tomto případě byla v souladu s právními předpisy. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Odhlásil jsem vás a prosím vás o novou registraci. Budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu předneseném paní kolegyní Fischerovou. Jedná se o 158. hlasování.

Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat. Hlasovalo 90 poslanců, pro 39, proti 46.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Jiřího Hájka ve věci postupu vlády ČR v souvislosti s vývojem v bývalé Jugoslávii. Interpelace a odpověď na ni se předkládají jako tisk 1940. Otevírám rozpravu a prosím pana kolegu Hájka, aby se ujal slova.

Poslanec Jiří Hájek: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedo vlády, ačkoliv jsem v posledních dnech ocenil váš realistický postoj k jugoslávské válečné tragédii, zejména pokud jde o původce válečného konfliktu, postoj, který je v ostrém kontrastu se zcela zcestnými názory prezidenta republiky a některých pánů poslanců, jako kupříkladu pana poslance Bendy, kterému je vše jasné, neboť za všechno podle jeho názoru mohou Srbové, přesto nejsem spokojen s vaší odpovědí na mou interpelaci, neboť - zřejmě zcela záměrně - se vyhýbáte odpovědím na některé otázky, které jsem na vás vznesl.

Za zavádějící a zcela zkreslující skutečný stav věci považuji vaše tvrzení, že naše účast v jednotkách OSN na území bývalé Jugoslávie je důkazem úsilí naší republiky o mírové řešení válečného konfliktu. To platí rovněž o dalším tvrzení, že naše republika respektuje právo Chorvatska na zachování integrity jeho území. Chorvatská armáda dobyla území Srbské Krajiny, které historicky nikdy nebylo součástí chorvatského státu.

Zcela pomíjíte fakt, že to bylo právě Německem vynucené uznání Slovinska a Chorvatska a také Bosny a Hercegoviny v hranicích, které vymezovaly územně administrativní celky Jugoslávské federace, od kterého se odvíjí dnešní konflikt. Bylo a je to sjednocené Německo, které chce z rozpadu Jugoslávie těžit politicky i ekonomicky. Proto nelze vinu svalovat na konkrétní národy. Žádný z nich není zcela bez viny a každý z nich je zároveň obětí staronových velmocenských zájmů.

Protože Srbsko, respektující ústavu tehdejší Jugoslávie, odmítlo uznat odpadlické státy, byla vynalezena formulace, že Srbsko je agresorem a musí být potrestáno.

Je tragické, že někteří spojenci zapomněli, že to byli Srbové, kdo stál ve dvou válkách po jejich boku. Zapomněli na holokaust, který postihl Srby v Chorvatsku. Ti, co ho mají na svědomí, dnes brojí proti Srbům nejvíce.

To však zdejší prorežimní sdělovací prostředky nezajímá a stupňují dezinformační kampaň. Lidé jsou jimi záměrně manipulováni. Je vytvářen informační zmatek, jehož cílem bylo a je označit Srby za příčinu všeho zla.

V posledních dnech je to zřejmé při informacích o Měsíci Bosny a Hercegoviny. Jaké Bosny, ptám se. Samozřejmě té muslimské, orientované na Spojené státy.

Vědí vůbec ti, kdo s pýchou mluví o tom, že přijede prezident Izetbegovič, kdo je tento muž? Vědí, že jeho prezidentský mandát dávno vypršel, vědí, že jde o islámského fundamentalistu proslulého výrokem, že mezi islámskou vírou a vírou neislámskou nemůže být míru? Vše, co tento muž činí, činí s jediným cílem - vytvořit etnicky čistou muslimskou Bosnu.

Naše účast v jugoslávském konfliktu není ničím jiným, než důkazem vazalského vztahu k velkému Německu a nedůstojným patolízalstvím velícím generálům Severoatlantické aliance, která vstoupila na válečnou scénu především proto, aby diskreditovala OSN a demonstrovala svou sílu.

Stovky mrtvých srbských civilistů a práva srbského národa na sebeurčení, zadupaná do země muslimskou a chorvatskou armádou za podpory letecké eskadry Severoatlantické aliance, jsou výstrahou nám všem, kteří jsme dnes a denně přesvědčováni o tom, že je třeba začlenit naši republiku do tohoto nechvalně známého vojenského seskupení. Osud Srbů je předzvěstí osudu malých národů a států, které nepodřídí své národní a státní zájmy mezinárodnímu kapitálu.

Rozhodně odmítám vaše tvrzení, že naše přítomnost v Chorvatsku je věcí naší mezinárodní prestiže. Jednotky OSN v bosenské válce zneužily svého původně mírového poslání ke zjevné podpoře chorvatsko-muslimské armády při ofenzívě proti Srbům.

Vaše vláda, pane předsedo, měla ostře odsoudit agresi Chorvatska, povinností ministerstva zahraničí bylo vyslovit ostrý protest chorvatské vládě, odvolat našeho velvyslance a s ohledem na vývoj událostí přerušit diplomatické styky s Chorvatskem. Selhala však politicky i lidsky.

Odpověď, kterou jste mi, pane předsedo vlády, zaslal, je toho výmluvným důkazem. Co jiného však lze očekávat od politiků, kteří obětovali Československo svým osobním ambicím?

Tak jako věřím, že v bývalé Jugoslávii zvítězí bratrství nad šovinistickou záští, věřím také, že občané této země, v jejíž moderní historii lze najít tolik podobného s osudem Jihoslovanů, v nadcházejících volbách nedopustí, aby v naší zemi nadále vládli politici, kteří nám chystají to, co Jugoslávci již poznali na vlastní kůži - ztrátu národní a státní svébytnosti v zájmu těch politických kruhů, kterým byl vždy trnem v oku versaillský systém a jeho potvrzení po druhé světové válce. Rozbití Československa bylo jejich druhým úspěšným krokem, prvním bylo rozbití Jugoslávie.

Žádné násilí nezničí národ, pokud se mu sám nepoddá. Srbské dějiny jsou toho důkazem. Tento čestný a statečný národ bojoval 500 let proti Turkům. Za cenu mnoha obětí si zachoval svou čest. Takové oběti lze nalézt i v našich dějinách. Je to nadějný příslib, že vytrvalou prací lze dosáhnout naplnění odkazu předchozích generací českých a slovenských vlastenců.

Pane předsedající, z toho, co jsem uvedl ve své reakci na odpověď pana předsedy vlády, jak je uvedena spolu s mou interpelací ve sněmovním tisku 1940, vyplývá i můj návrh na usnesení, který zní:

Sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády na interpelaci poslance Jiřího Hájka, jak je uvedena ve sněmovním tisku 1940.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se nikdo nehlásí. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali.

Zahájil jsem 159. hlasování. Kdo podporuje návrh kolegy Hájka? Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat. Hlasovalo 81 poslanců, pro bylo 22, proti 54.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Jana Navrátila ve věci důsledného vyšetření útoku chorvatských ozbrojených sil na stanoviště jednotky armády České republiky. Interpelace a odpověď na ni se předkládají jako tisk 1943.

Otevírám rozpravu a prosím poslance Navrátila, aby se vyjádřil.

Poslanec Jan Navrátil: Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, paní a pánové, moje interpelace ve věci důsledného vyšetření útoku chorvatských ozbrojených sil na stanoviště jednotky České armády se věcně shoduje s interpelací mého kolegy Jiřího Hájka. I já jsem obdržel na svou interpelaci odpověď předsedy vlády České republiky pana Václava Klause s podobným obsahem. Mohl bych rovněž velmi obsáhle vyjádřit důvody, proč s touto odpovědí nesouhlasím, nicméně jen dodám tolik: jestliže naši vojáci, kteří jsou nyní umístěni na území bývalé Jugoslávie a plní úkoly mírových sil OSN, jsou zde jakoby zdánlivě dobrovolně, pak od okamžiku, kdy bychom se stali součástí ozbrojených sil NATO, by vlastně tato povinnost vyplývala pro každého vojáka České armády, i toho, který by se nechtěl těchto operací zúčastnit v zájmu cizích mocností.

Proto ani já nemohu zatím se závěry, ke kterým došel pan Václav Klaus, souhlasit, a to zejména z těch důvodů, že jeho odpověď je zcela nedostatečná pokud jde o vyjádření důrazného protestu chorvatské straně za odpovědnost při smrti dvou vojáků naší armády, vzniklé v důsledku ozbrojeného přepadu tohoto stanoviště České armády na území republiky Srbská Krajina.

Proto navrhuji usnesení: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci Jana Navrátila, uvedenou jako tisk 1943."

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Budeme hlasovat. Zahájil jsem 160. hlasování.

Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?

Hlasovalo 89 poslanců, 22 pro, 56 proti. Návrh nebyl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání odpovědí na interpelace na předsedu vlády Václava Klause. Technická poznámka.

Poslanec Petr Kavan: Pane předsedající, dámy a pánové, jako poslanec Moravské národní strany, který je uváděn jako nezařazený, interpeloval jsem pana ministerského předsedu a dostal jsem odpověď pod č.j. 27937/95-OVA. Dosud jsem nebyl vyzván, abych se k této vyjádřil. Předmětný text nebyl na programu této schůze. Nebyl jsem ani předtím vyzván k tomu, abych se vyjádřil. Žádám pana předsedajícího, aby mi sdělil, jak se vlastně věci mají.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Odcituji odst. 4, § 112 jednacího řádu: "Není-li poslanec s odpovědí na písemnou interpelaci spokojen, může požádat předsedu sněmovny o její zařazení na pořad schůze sněmovny. Podá-li poslanec takovou žádost, písemná interpelace i odpověď na ni se vytiskne. Předseda sněmovny ji zašle všem poslancům a zařadí ji na pořad nejbližší schůze sněmovny.

Poslanec Petr Kavan: Děkuji, pane předsedající. Vzhledem k tomu, že nejsem tak dobrý znalec nového jednacího řádu, dovoluji se tímto přihlásit na příští schůzi k interpelaci pana ministerského předsedy ve věci jeho dopisu ze dne 20. 6. 1995, č.j. 27937/95-OVA.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nyní budeme projednávat odpovědi ministra Luďka Rubáše. Ministr zdravotnictví Luděk Rubáš odpověděl na interpelaci poslance Jaroslava Štraita ve věci problematiky zdravotnictví v hl. m. Praze, podle sněmovního tisku 1864. Odpověď se předkládá jako tisk 1864 Z. Otevírám rozpravu a prosím, aby se pan kolega Štrait ujal slova.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem dostal odpověď od pana ministra velice kuriózní, prakticky žádnou. S takovou formou souhlasit nemohu. Měl jsem už s panem ministrem lepší zkušenosti. Proto jsem překvapen jeho strohostí a odkazem na jednání výboru. Pan ministr určitě ví, že jsem byl jedním z těch, když to řeknu souhrnně a s určitou nadsázkou, který ve výboru jeho hlavu v současné době nežádal. Nedovedu si vysvětlit, proč mi odpovídá jen tak stroze.

Chci k tomu jen poznamenat, jestli zná - a to bylo i předmětem naší interpelace - materiál hl. m. Prahy, kde je vystaven jisté kritice na str. 10. Cituji (to je pražský zdravotní rada): "Považuji však za nezbytné, aby tato rada měla jistý výchozí oficiální materiál, byť nedokonalý a tím otevřený. Snad přinese stejný efekt jako dlouho očekávaný návrh generelu pražského zdravotnictví ze strany ministerstva. Takto prosím k němu i přistupujte."

Jinými slovy situace v Praze je složitá a ministerstvo by k tomu mlčet příliš dlouho nemělo. S ohledem na jednací řád navrhuji toto usnesení: "Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra zdravotnictví Luďka Rubáše o koncepci a stavu pražského zdravotnictví."

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím a budeme hlasovat o předloženém návrhu na usnesení. Zahájil jsem 161. hlasování.

Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?

Hlasování se účastnilo 88 poslanců, 20 bylo pro, 42 proti. Návrh nebyl přijat.

Ministr zdravotnictví Luděk Rubáš odpověděl na interpelaci poslance Jiřího Karase ve věci Fakultní dětské nemocnice v Brně, podle sněmovního tisku 1887. Odpověď se předkládá jako tisk 1887 A. Otevírám rozpravu a prosím, aby se slova ujal pan kolega Karas.

Poslanec Jiří Karas: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nesouhlasím s odpovědí pana ministra Rubáše na mou interpelaci. Po přečtení odpovědi pana ministra na mou interpelaci se mi jeví sled dějů asi následovně. Pan ministr poslal tu interpelaci řediteli Fakultní dětské nemocnice k vyjádření, dílko ředitele ministerští úředníci pravděpodobně lehce poopravili a zaslali jako odpověď pana ministra.

Lze souhlasit s panem ministrem, že Fakultní dětská nemocnice v Brně je skutečně unikátním zařízením v celé České republice. Bohužel hned na první straně dopisu pana ministra je zjevné, že neprováděl vlastní šetření, ale opsal slušně řečeno zastaralé a nepřesné informace od pana ředitele. Je smutné, že tyto informace se poprvé objevily už v Lidových novinách v květnu 1993, takže pan ministr zjevně nestojí řediteli Fakultní dětské nemocnice za čerstvé a seriózní informace. Např. argumentuje se zde tím, že ortopedie poskytuje služby pro celou Českou i Slovenskou republiku. Kde jsou ty doby, kdy bylo oddělení plné slovenských dětí!

K otázce dostavby Fakultní dětské nemocnice. Ředitel FDN vytvořil vnitroústavní komisi k posouzení nutnosti dostavby. Vedl ji tehdy primář dr. Jimramovský. Výsledek byl, pokud je mi známo, jednoznačně negativní, vyjma chirurgické kliniky. Proto tedy považuji za zarážející a snad až trochu nebezpečné účelové tvrzení podporující nutnost dostavby. Cituji: "z předpokladu nárůstu především velkých operačních výkonů a rozšíření operačního repertoáru a trvalého vzestupu počtu dětí ošetřovaných po úrazech." Otázka je, odkud se tyto děti budou brát a kde byly ošetřovány dosud? Je známa panu ministrovi statistická ročenka a prognóza dalšího vývoje porodnosti, hrubé a čisté míry reprodukce atd.? Je známo, že se rodí dětí méně a tento trend se bude ještě postupně zhoršovat. Odkud se tedy vezmou pacienti na velké operace, na základě jakých studií se vlastně uvažovalo a posléze dostavovalo?

K obchodní soutěži. Pan ministr uvádí, že nebyly shledány žádné procedurální nedostatky v provedení veřejné obchodní soutěže. To však ještě neznamená, že je vše v pořádku. Že byl jmenován do komise zástupce stavební fakulty je pěkné, ale pan ředitel zvítězivší firmy je docent a na této fakultě učí. Takže pro nezasvěcené se může zdát, že pro spravedlnost bylo učiněno maximum, mezitím však pomyslná miska vah je již dávno nakloněna na jistou stranu, hlavně však v něčí prospěch.

Vyhození primáře Jelínka a doktora Suchánka z kardiologického oddělení fakultní nemocnice. Názor nejenom můj je jednoznačný. Šlo o vyřizování si účtů s lidmi, kteří si dovolili kritizovat. Mám kopie kritických dopisů. I nadále nechává situace okolo těchto dvou lékařů pana ministra zcela v klidu.

Smlouvy. Viz. článek z května 1993. Bylo velice užitečné si jej přečíst. Nemocnice byla postavena a rekonstruována částkou 40 mil. Kč a roční nájem byl 16 tis. Kč. To je suma směšná. Je s podivem, že nechává pana ministra v klidu a že mu na tom není nic divného. Jistě se velmi dobře podniká ve velké nové špičkově vybavené kuchyni za tento "obrovský" nájem. Hodnotil nějaký úředník ministerstva např. konkrétně tuto smlouvu?

Žádám o hloubkovou kontrolu hospodaření nemocnice ve vztahu k firmě VALEDO, která má tuto kuchyni pronajatou.

Hospodaření nemocnice. Informace o přebytku v hospodaření ve výši 7 mil. Kč, kterou mi sdělil pan ministr, je informací zajímavou, důležitou a závažnou. Na konci roku 1994 byli zaměstnanci nemocnice na veřejném sezení seznámeni vedením nemocnice o tom, že nemocnice si musela vzít překlenovací úvěr 30 mil. Kč. Těžko odhadnout, jak asi byl splacen. Přesto, že je-li pravdou, že hospodaření je cca 7 mil. Kč, musí být někde chyba. A to proto, že je potom s podivem, proč nemocnice neplatí faktury, léky atd. Vysvětlení je možné dvojí. Buď jde o kvalitní "informace" pana ředitele panu ministrovi, nebo jde o nějaký nový ekonomický fenomén.

Závěr dopisu. Závěr dopisu rovněž svědčí o tom, že ministerští úředníci opsali odpověď z podkladů zaslaných ředitelem fakultní dětské nemocnice. Kde berou jistotu, že ta jediná a správná pravda je na straně pana ředitele? To nevím. A to, proč si alespoň pan ministr některá fakta neověří, to už nejsem schopen ani posoudit. Myslím si dvě základní a zásadní věci.

Za prvé. Nemocnice je až doposud státní a tedy je povinností pana ministra, jako úředníka se o chod tohoto ústavu starat. Na několika případech: kuchyně, firma VALEDO, vyhození lékařů kardiologů a prapodivné finanční hospodaření nemocnice.

Za druhé. Osobní poznámka. Při čtení této odpovědi jaksi zdálky, avšak ne zase tak velké, na mne dolehlo známé Gottwaldovo: "Kdo nejde s námi, jde proti nám." Jistě by bylo nejlepší, kdyby všichni drželi ústa a krok a neodvážili se ani pípnout, aby svými tendenčními a chybnými interpelacemi nevnášeli zmatek do hlav pracujících o budování lepších zítřků.

V souvislosti s odpovědí pana ministra si dovolím dvě otázky.

Pane ministře, podle posledních zpráv, které nemohu zatím potvrdit, snad nemocnice zakoupila určitý komplex na speciální vyšetření. Mezi jiným komputerovou tomografii, CT, magnetickou rezonanci, to vše snad v hodnotě kolem 90 mil. Kč. Šlo by opět o něco grandiózního, až nepochopitelného. V Brně je CT přístrojů několik, např. asi o 500 m dále v úrazové nemocnici, NMR je v Brně-Bohunicích. Je tedy otázka, kolik dětí je indikováno na tato vyšetření a kolik přístrojů má být na určitý počet obyvatel.

Otázka druhá a poslední: Proč je současný ředitel Fakultní dětské nemocnice v Brně ve své funkci na dobu neomezenou? Je to vůbec možné? Jinak řečeno, nemíní pan ministr třeba vypsat konkurs na místo ředitele Fakultní dětské nemocnice v Brně? Toť moje odpověď. Dámy a pánové, navrhuji usnesení: Nesouhlasím s odpovědí pana ministra Rubáše na mou interpelaci. Děkuji.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP