Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slyšeli jste, pan kolega Vyvadil navrhuje sněmovně, aby přijala usnesení:

Poslanecká sněmovna bere na vědomí odpověď na interpelaci poslance Jiřího Vyvadila podle sněmovního tisku 1774.

Jedná se o 154. hlasování. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 49, proti 21 poslanců.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Jana Navrátila ve věci začlenění České republiky do NATO a Evropské unie podle sněmovního tisku 1863. Odpověď se předkládá jako tisk 1863 E. Děkuji.

Otevírám rozpravu, prosím pana poslance Navrátila, aby se ujal slova.

Poslanec Jan Navrátil: Vážený pane předsedající, jen na oživení: Ve své interpelaci jsem oslovil předsedu vlády ve věci kroků, které česká vláda činí bez legitimního souhlasu lidu této země ke vstupu České republiky do NATO a Evropské unie. Dovolte mi krátce zhodnotit odpověď pana premiéra, který mě 20. července v této věci odpověděl mimo jiné, že veškeré dopady vstupu České republiky do Evropské unie nejsou dosud zcela zpracovány a jsou předmětem jednání. Obdobně je třeba posuzovat i otázku vstupu do NATO. Pan premiér jménem vlády odmítl účast, resp. návrh vlády na zpracování zákona o referendu, což bylo jako otázka součástí mé interpelace. Myslím si, že tato velmi složitá otázka dostává v poslední době novou dimenzi, neboť se ukazuje, a to nejen v návštěvách čelných představitelů armád NATO a při jednání s hlavami různých států, které jsou členy NATO a EU, že skutečně vláda nechce tuto otázku vstupu do NATO a EU svěřit lidovému hlasování, referendu.

Nevím, čeho se vláda bojí, když i některé opoziční strany se hrdě hlásí se svými programy ke vstupu do NATO a k myšlence začlenění České republiky do EU. Ano, Komunistická strana Čech a Moravy vystupuje jednak za vypsání referenda, mj. i o těchto otázkách, a jednak neskrývá své přesvědčení, že členství České republiky v NATO je určitým vystřízlivěním i pro značnou část občanů této republiky, kteří zřejmě i přivítali likvidaci Varšavské smlouvy a očekávali, že Česká republika bude zaujímat spíše neutrální postavení v Evropě. Evropa by měla být místem bez bloků. Proto já vyjadřuji názor těch, kteří mě zvolili do parlamentu ČR, tehdy ještě do České národní rady a vyjadřují nesouhlas s postupem vlády České republiky. Referendem zřejmě budou až příští volby, které rozhodnou, která politická síla se dostane do příštího parlamentu, ať již do Poslanecké sněmovny, či jak jsme včera schválili, do senátu. Chtěl bych tedy vyjádřit nesouhlas Komunistické strany Čech a Moravy, poslaneckého klubu, který přednesl tuto interpelaci, s odpovědí Václava Klause a navrhnout toto usnesení:

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci Jana Navrátila uvedené jako tisk 1863 a 1863 E. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, do rozpravy se nikdo další nehlásí. Rozpravu končím. Jen poprosím, protože jsem vás odhlásil, abyste se znovu zaregistrovali. Děkuji.

Technicky sděluji, že kolega Benda má náhradní kartu 24, kolegyně Nováková 25, kolega Rubáš 26.

Zahájil jsem 155. hlasování. Kdo návrh usnesení podporuje? Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 30 pro, 44 proti.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Čestmíra Hofhanzla ve věci transformace lesního hospodářství podle sněmovního tisku 1863. Odpověď se překládá jako tisk 1863 A.

Prosím pane poslanče, rozprava je otevřena.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedo vlády, vážené dámy a pánové, obdržel jsem vaši odpověď na mou interpelaci. Z toho, co mi vaši úředníci odpověděli a vy jste podepsal, musím učinit jediný závěr. Má poctivá snaha informovat vás o skutečném stavu a důsledcích prosazené transformace lesního hospodářství byla "pláčem na cizím hrobě".

Pane předsedo vlády, považujete-li údaje o stavu lesního hospodářství a stavu lesa, kterými jste mi odpověděl, za pravdivé, nezbývá mi nic jiného, než vyslovit hlubokou lítost nad osudem českých lesů. Každý lesník ví, jaké důsledky prosazená transformace již má.

Diskutovat argumenty ve vaší odpovědi, jako např., že vlastníci v 50. letech měli jen koňské potahy a ruční pily, nebo že se nemůžeme vrátit k poválečné zemědělské malovýrobě, takové argumenty jsou pod úroveň parlamentní půdy.

Vyslovuji podivení nad tím, že ministr a premiér si sami sebe neváží, když použijí takovéto argumentace. Nikdo nechtěl atomizovat bývalé státní podniky. Šlo o to, vytvořit konkrétní, odpovědné a svéprávné vlastníky lesního majetku. K nim malé a střední profesionální firmy specializované na práce v lese, tak jak je tomu v jiných evropských zemích.

Stejné platí pro vaše argumenty, že zisk u státního sektoru byl v loňském roce z jednoho hektaru užívaných lesních pozemků vyšší, než je celostátní průměr. Nerozumím tomu, proč tedy privatizujete.

Nezdá se vám, pane předsedo vlády, něco divného na těch číslech? Píšete, že trvající sociální smír ve všech článcích lesního hospodářství oprávněně považujete za důkaz kvality provedené transformace.

Vážený pane, měl jsem jedinečnou možnost vidět za ty čtyři roky, co se stane, když se nastaví špatné principy a vedoucí osoby resortu je zneužijí.

V roce 1990 měla většina lesníků snahu změnit z komunismu zaběhlé instituce a zvyky. Chtěli svou profesi vykonávat ku prospěchu lesa v zájmu svém i obecném. Když skupina reformátorů proti všeobecnému odporu profesní veřejnosti prosadila koncepci, která byla proti všem zásadám dlouhodobého hospodaření s lesem, nejprve zrezignovali.

Transformace je rozdělila na dvě proti sobě stojící zájmové skupiny.

Pak postupně možnosti, které prosazená transformace nastavila, začali zneužívat další.

Pane předsedo vlády, co svět světem stojí, kdy člověk začal zodpovědně hospodařit v lese a ustavily se principy vámi tak často hlásaného tržního hospodářství, měl vlastník svého lesníka, který byl zodpovědný za svěřený les, od zasazení stromku, do prodeje kmene. Kmene přesně změřeného na odvozním místě nebo na dřevoskladu.

Vašimi úředníky prosazená koncepce, pane, umožnila, že firmy kupující dřevo si samy ve státním lese vyznačují těžbu a těží. Kontrola je jen namátková. V lese. Není to na lince v továrně; kontrola fakticky nemožná. Krade se, pane. Krade se ve velkém. Všichni to v odvětví vidí a ví. Důsledkem je všeobecná demoralizace.

Chcete-li slyšet, a brzy budete muset slyšet, hlas obecného mínění, dovolím si odcitovat dopis lesníka, kterému došla trpělivost a vzepřel se.

Vážený pane poslanče, již delší dobu sleduji váš zatím marný boj s rádoby lesnickými odborníky v oboru transformace lesů. Dovolte, abych vám poskytl nějaké informace, které by mohly vašim argumentům dodat na váze.

Nevím, zda máte informace o tom, že ing. Mičánek založil v místě svého bydliště v Bohdanči v roce 1994 s.r.o. Les Bohdaneč a ve výběrovém řízení dostal právo vykonávat lesnické práce na několika revírech českých lesů. Když se přihlásil do výběrového řízení, nikdo nepochyboval, že je jistý vítěz. Nabídl nejlukrativnější ceny za dřevo a služby a řízení vyhrál. Pracuji na zdejším polesí 22 let ve funkci hajného a spolu se dvěma kolegy jsem přešel v březnu 1994 od a.s. Ledeč nad Sázavou k již zmíněné s.r.o. Na konci března jsme byli zaškolováni, jakým způsobem pracovat. Konkrétně přejímka dřeva. Snažit se opravovat hmotnosti tak, aby nepřesahovaly mezní hranice 0,19; 0,49; 0,69. To jsou hranice, nad které platby za dřevo podstatně stoupají.

Za rok 1994 na mém úseku Ostrov bylo těmito úpravami získáno neoprávněně asi 130 000 Kč bez DPH.

Od kolegů vím, že na jejich úsecích se dělo něco podobného. Jeden z nich mi řekl, že u něho to bylo o mnoho víc. Na toto počínání jsem upozornil dopisem Lesy České republiky, Ledeč nad Sázavou, Havlíčkův Brod a Hradec Králové. Kopii dopisu přikládám.

Vážený pane, vím, že jsem člověk bez vlivu, a proto spoléhám na výbor, jehož jste členem, že zabráníte, aby si podobní podnikatelé udělali z našich lesů "dojnou krávu". Těmto lidem nejde o lesy jako takové, ale o peníze a moc. Můj názor je ten, že při současném systému hospodaření není šance uhlídat těžební činnost, tj. tam, kde se točí velké peníze.

Nevím, proč si stát neponechal činnost, která nemůže být prodělečná, a která by mohla zaplatit lesnické hospodaření a ještě plnit státní pokladnu. To, co jsem uvedl, je pravda. Jsem připraven to dosvědčit. Podepsán Petr Macák, Prostřední Ves 30.

Vážené dámy a pánové, citoval jsem dopis nejen proto, že přesně dokazuje to, o čem mluvím a píši několik roků, a proč jsem také interpeloval.

Dopis je o to dosažnějši, že majitelem citovaného s.r.o. Les je pan Mičánek, zakladatel a tvůrce reformní skupiny, zakladatel Forest fondů, Forest bank a současný prezident České asociace podnikatelů v lesním hospodářství. Ten pán je též předsedou poradního sboru náměstka ministra zemědělství pro lesní hospodářství Pavla Rybníčka.

Lesník, z jehož dopisu jsem citoval, odeslal dne 1. 8. 1995 své prohlášení o uvedených praktikách svému nadřízenému inspektorátu i na Ředitelství Lesů ČR v Hradci Králové. Jedinou odezvou bylo oznámení od Státních lesů v Hradci Králové, z něhož cituji.

Sděluji vám, že jsem obdržel vaše překvapivé prohlášení.

Dotyčný lesník, tak jak se stává v našich krajích opět dobrým zvykem, krmí krávy. A to může být ještě rád.

Měl jsem před léty podobný osud, chápu toho muže.

Pane předsedo vlády, nejméně tři roky apeluji a píši o důsledcích prosazené transformace a osobních vazbách, které se na zneužití možností, které dala, vytvořily. Nikdo ze zodpovědných nechce slyšet. Proto jsem jako svou poslední možnost vás interpeloval. Vaše odpověď zněla, cituji.

Skutečnost, že lesnická část Ministerstva zemědělství České republiky udržuje pracovní kontakty s podnikatelskou sférou působící v lesním hospodářství, je třeba hodnotit jako projev reálnosti praktické lesnické politiky; konec citátu.

Realita je, pane ministerský předsedo, taková. Lesní hospodářství ovládne nejdříve jedno nebo dvě uskupení vzešlé z fondů a jich zastřešujících peněžních ústavů. V nich zvítězí ti nejbezskrupulóznější. Dali jste tomuto vývoji, způsobem transformace, základ a odmítli jste opravovat chyby. Občané a vaši voliči, kteří důvěřovali nové vládě, přijdou nejdříve o své akcie z kupónových knížek a pak o iluze. Vývoj, který jsem měl možnost sledovat na příkladě lesního hospodářství běží i v jiných odvětvích. Postavili jste pyramidu státu i hospodářství na špičku. Staroegyptští faraónové již před tisíciletím věděli, že má-li jejich pohřební útulek přetrvat věky, musí být zakotven v široké základně.

Pane, v naší zemi vzniká úzká skupinka lidí, která bude ovládat celá odvětví hospodářství. Ke svému kapitálu a moci se dostává převážně nekorektním, a neostýchám se říct, často gangsterským způsobem. Svou moc a kapitál si budou nuceni podobnými metodami hájit.

Považoval jsem za svou povinnost poslance a občana, vyslovit v této síni, co vidím a čeho se obávám.

Navrhuji toto usnesení sněmovny:

Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí na interpelaci poslance Hofhanzla ve věci transformace lesního hospodářství a prostředím, které vytvořila. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu tedy končím. Pan kolega Hofhanzl nesouhlasí.

Zahájil jsem 156. hlasování.

Kdo návrh pana kolegy Hofhanzla podporuje? Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat. Pro 42, proti 30 poslanců.

Ptám se, je-li zde pan kolega Štrait. Je tady. Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Jaroslava Štraita ve věci platnosti a účinnosti tzv. protikomunistických vyhlášek - tisk 1883. Odpověď se předkládá jako tisk 1883 A. Prosím pana kolegu Štraita, aby se vyjádřil.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane místopředsedo, pane premiére, dámy a pánové, počátkem července jsem se obrátil na pana premiéra s takovou zvláštní záležitostí. Bylo mi bráněno ve Vysokém nad Jizerou ve výkonu poslanecké funkce. Sešla se tam část představitelů městského zastupitelstva a teprve po dlouhé a dlouhé výměně názorů jsem se mohl setkat s občany.

Chci v této souvislosti zdůraznit, že tzv. protikomunistická vyhláška ve Vysokém nad Jizerou není jediná, která v uvozovkách rozmnožila náš právní řád. Takových vyhlášek bylo vydáno víc a všechny jsou svým zaměřením a obsahem v podstatě stejné. U některých byla jejich účinnost pozastavena, některým nevěnovaly správní orgány vůbec žádnou pozornost, takže podle toho se v podstatě může postupovat, i když jde evidentně o právní zmetky. Moje osobní zkušenost z Vysokého ukazuje, že není žádný rozdíl mezi vyhláškami s pozastavenou účinností a těmi ostatními. Všechny totiž umožňují lokálním nositelům moci šikanovat nejen poslance, ale i všechny členy KSČM, vyhrožovat jim, vykazovat je z veřejně přístupných míst. Zarážející je pouze shovívavost příslušných státních orgánů, kterým zřejmě nevadí, že v našem právním řádu trčí nesmyslné právní zmetky, byť nižší právní síly, které mohou být zneužity kdykoliv a kýmkoliv, kdo k tomu najde dostatek drzosti, což se ve Vysokém stalo.

Doporučení obsažené v odpovědi na moji interpelaci, abych se obrátil s poslaneckým návrhem na Ústavní soud, představuje pouze jedno z možných řešení. Samozřejmě ho využijeme. Nabízí se však otázka, proč tak neučiní např. vláda ve smyslu § 64 odst. 1 písm. a) zákona 128/1993 Sb. Jde přece o několik desítek nezákonných vyhlášek a takový postup by byl nepochybně racionálnější, než podávání desítek poslaneckých návrhů Ústavnímu soudu. Tento případ už se jednou dostal před Ústavní soud, který ovšem zcela účelově odmítl návrh přednostky Okresního úřadu v Semilech, veden zřejmou snahou zbavit se nutnosti meritorně rozhodnout a posunul tak konečné řešení do daleké budoucnosti. Dospěl totiž k závěru, že vysocká vyhláška překročila rámec samostatné působnosti obce, a proto chybí na straně přednostky Okresního úřadu v Semilech aktivní legitimace k podání návrhu. Pokud tento názor Ústavního soudu je správný, pak lze ovšem důvodně pochybovat o platnosti rozhodnutí Ústavního soudu o pozastavení účinnosti vyhlášky. Podle § 62 odst. 1 zákona ČNR 367/1990 Sb., je totiž přednostka Okresního úřadu oprávněna tak rozhodnout jen v případě, že jde o nezákonnou vyhlášku vydanou v rámci samostatné, nikoli překročené působnosti obce.

Jak je vidět, pohybujeme se i po vyřízení mé interpelace v začarovaném kruhu, a to jen proto, že nikdo nechce rozhodnout, ať z jakýchkoliv důvodů, o neplatnosti řady nezákonných vyhlášek. Nechci hodnotit, komu taková shovívavost k nezákonnosti prospívá. Jsem však přesvědčen, že ve svých důsledcích podrývá důvěru lidí v tak často proklamované právní jistoty, bez nichž se společnost neobejde.

V této souvislosti chci připojit poznámku o nedávno vydané knize v nakladatelství Aurora "Monology ve vůdcově hlavním stanu 41 - 44", která bohatě naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů podle § 260 trestního zákona, a je klid po pěšině. Když je ovšem setkání členů Klubu českého pohraničí, tak tam je policajtů jako o manévrech.

Děkuji vám. Návrh na usnesení zní - abych naplnil jednací řád:

Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí premiéra Klause na interpelaci o důsledcích tzv. vysocké vyhlášky.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu usnesení. Jedná se o 157. hlasování.

Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat. Hlasování se zúčastnilo 97 poslanců, pro 27, proti 43.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslankyně Evy Fischerové ve věci usnesení vlády České republiky č. 116 ze dne 22. února 1995 k privatizaci polikliniky Budějovická podle sněmovního tisku 1890. Odpověď se předkládá jako tisk 1890 A. Prosím paní poslankyni, aby se ujala slova.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, odpověď pana premiéra na moji interpelaci která poukazovala na obavy veřejnosti ohledně budoucnosti polikliniky Budějovická v Praze 4, privatizované rozhodnutím vlády ze dne 22. února tohoto roku, vyznívá tak, že přes veškeré moje pochybnosti spojené s tímto rozhodnutím vlády o privatizaci, jsou naprosto nepodložené a zbytečné. Přes formální dokonalost odpovědi pana premiéra, však musím konstatovat, že pominul nejméně dva základní problémy, jimiž se moje interpelace zabývala. Je to nejen závažná otázka další existence zdravotníků polikliniky, především lékařů, s privatizovanou činností. A dál stejně palčivý problém, jakým je dokonalá péče o jejich nemocné občany hlavního města Prahy.

Velmi mě překvapuje, že pan premiér ve své odpovědi rozhodl nevěnovat ani slovo mnou uvedeným nejasnostem a velmi pochybným okolnostem podání a projednání privatizačního projektu, který získal důvěru vlády. Opravdu je i vám, vážený pane premiére, zcela lhostejné, že osoby, které jsou společníky společnosti Centromed, podaly tento privatizační projekt jménem zcela jiné právnické osoby a bez jejího vědomí? Tyto osoby po uplynutí termínu podání privatizačních projektů zasáhly do obsahu projektu, pro jehož podání nejdříve zneužily jméno odborové organizace pracovníků polikliniky a poté opět bez vědomí odborové organizace vyměnily listy projektu, na nichž bylo její jméno uvedeno, a nahradily je jménem společnosti Centromed, která byla do obchodního rejstříku zanesena až 10. března 1993. Tedy půl roku poté, co se záměnou některých listů privatizačního projektu stala pro odpovědné pracovníky ministerstev zdravotnictví a správy národního majetku a jeho privatizace předkladatelem tohoto projektu. Chcete-li si má slova ověřit, vážený pane premiére, porovnejte první list privatizačního projektu, na němž je dodnes jako předkladatel uvedena Odborová organizace polikliniky Budějovická a list dva formuláře č. 1 a list 21 formuláře č. 2 příloh privatizačního projektu, na nichž se již objevuje jako předkladatel a předpokládaný nabyvatel společnost Centromed. Tyto listy jsou tištěny zcela jinou laserovou tiskárnou, kdežto listy předchozí podané ještě jménem Odborové organizace jsou tištěny devítijehličkovou tiskárnou kvality daleko horší. Rovněž druh papíru se liší. Manipulace s obsahem privatizačního projektu je z těchto dokumentů zcela zřejmá, a to nejen případnému kriminalistovi.

Dovoluji si dále upozornit, že podle usnesení obvodní rady v Praze 4 č. 17 R 258/95 byl podán orgánům činným v trestním řízení podnět k přezkoumání, zda v souvislosti s předložením privatizačního projektu čj. 29598 nebyla naplněna skutková podstata trestného činu.

O ostatních velmi podezřelých skutečnostech, které regulérnost projektu zcela zpochybňují, jsem se již zmiňovala ve své interpelaci. Se všemi uvedenými fakty byli seznámeni odpovědní pracovníci jmenovitých ministerstev nejpozději do 15. listopadu 1994, které jim byly oznámeny samosprávnými orgány městské části Praha 4. Kopie těchto písemných zpráv mám k dispozici. Odpovědní pracovníci, kteří připravovali podklady pro toto nešťastné privatizační rozhodnutí vlády, však na tyto informace nebrali žádný zřetel. Vnucuje se otázka, jaké činy, jaká fakta by je mohly varovat, aby byli opatrnější a odpovědnější vůči majetku státu a nevycházeli tak nápadně bezstarostně vstříc skupinovým zájmům nebo tak jednají snad proto, že se spoléhají na bezvýhradnou podporu a bezbřehou důvěru svých nadřízených?

Ve vaší odpovědi mne, vážený pane premiére, překvapila vaše důvěra, kterou jste vyjádřil ekonomické stránce privatizačního projektu společnosti Centromed. Mám k dispozici splátkový plán úvěru na koupi polikliniky, který předložila společnost Centromed bance. Z údajů vyplývá, že společnost Centromed se zavazuje Komerční bance do r. 2002 zaplatit zhruba 180 miliónů úmoru, 70 miliónů korun úroku, což je celkem 250 miliónů korun. Možná vám nejsou z předložených materiálů známy skutečné ekonomické výsledky Polikliniky Budějovická z posledních účetních období.

Cituji tedy z dokumentů polikliniky. V roce 1994 dosáhla poliklinika hrubého přijmu 81 180 308 korun a hospodářský výsledek skončil ztrátou 993 229 korun. Za první pololetí tohoto kalendářního roku činil hrubý příjem polikliniky 32 050 075 korun a hospodářský výsledek milión 231 091 korun zisku. Uvažte prosím zároveň, že se společnost Centromed poté, co se veřejnost začala během letních měsíců o celou záležitost zajímat, v tisku veřejně zavázala, že soukromým lékařům, kteří v poliklinice ordinují, nezvýší poplatky na více než 3 900 korun za metr čtvereční ročně včetně všech poplatků za služby, což představuje zvýšení na dvojnásobek současného stavu. Srovnejte všechna tato čísla se závazky vůči Komerční bance, které je společnost Centromed ochotna přijmout. Jsem přesvědčena, že ze srovnání těchto plánovaných příjmů a výše výdajů i závazků vůči Komerční bance vyplývá, že nabyvatel nebude moci ekonomicky zajistit naplnění věcného břemene, jímž, pane premiére, ve své odpovědi argumentujete. Předpokládám, že podrobnosti ekonomického rozboru podnikatelského záměru i jeho posudek zpracovaný soudním znalcem, který ve své odpovědi na mou interpelaci zmiňujete, označíte za obchodní tajemství. Proto si vám, vážený pane premiére, k tomu dovoluji položit pouze otázku dílčí, avšak otázku zásadní. Předpokládá tento podnikatelský záměr prodej části budovy polikliniky na její částečný pronájem jiným subjektům, než těm, kteří poskytují ambulantní zdravotnickou péči?

Pokud by vaše odpověď byla kladná, bude tato skutečnost v rozporu s podmínkami kupní smlouvy, jak ji mám k dispozici a na níž se odvoláváte při své argumentaci, že zachování zdravotních služeb Polikliniky Budějovická v současném rozsahu státní orgány při schvalováni privatizačního projektu zajistily. Pokud by vaše odpověď byla záporná, upozorňuji všechny přítomné poslankyně a poslance, že splátkový kalendář půjčky, za jejíž hodnotu má být Poliklinika Budějovická společností Centromed zakoupena, je nereálný, navíc prozrazuje, že projekt privatizace největší pražské polikliniky má zjevně sloužit jiným záměrům než těm, které proklamuje. Je patrně v rozporu s cílem této privatizace, kterým má být zajištění ambulantní zdravotnické péče pro občany Prahy, a to na úrovni přinejmenším srovnatelné s úrovní současnou. Při komplexním pohledu nemohu pominout také skutečnost, že tržní cena předmětné budovy představuje nejméně trojnásobek projektem předpokládané ceny kupní. Berme také v úvahu nesmírně příznivou lokalitu.

Jsem bohužel přesvědčena, že pan premiér v orgány i osoby, které privatizaci Polikliniky Budějovická realizovaly, chová přehnanou důvěru. Lékaři i pacienti tohoto zdravotnického zařízení během několika příštích let posoudí, zda premiér vlády České republiky svou podporou sporného privatizačního projektu nepoškodil úroveň zdravotní péče na území hl. m. Prahy. Mně samotné tento způsob privatizace Polikliniky Budějovická až podezřele nápadně připomíná zcela nekorektní způsoby při privatizaci Nemocnice Na Homolce, tedy způsoby, o kterých mám plné právo říci, a to právě dnes, že je nebylo a není možné v žádném případě tolerovat.

Na sněmovnu se obracím s následujícím návrhem na usnesení.

Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí premiéra vlády České republiky na interpelaci poslankyně Evy Fischerové ve věci usnesení vlády České republiky č. 116 ze dne 22. února 1995 k privatizaci Polikliniky Budějovická.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do rozpravy se hlásí pan ministr Rubáš.

Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš: Vážený pane místopředsedo, pane premiére, dámy a pánové, privatizace zdravotnických zařízení je velmi významným a náročným činem české vlády, která se pokusila v poměrně krátké době zvýšit efektivitu, produktivitu, kvalitu práce zdravotnických zařízení, rozsah a kvalitu poskytované péče a v co nejkratší době dosáhnout světových parametrů úrovně zdravotní péče pro občany. Proces byl založen v letech 1991 a 1992 a zejména v roce 1992 došlo k závažnému rozhodnutí, a to zařazení mnoha nemocnic a ambulantních zdravotnických zařízení na seznam privatizovaných subjektů. Dělo se tak současně s rozsáhlou transformací české společnosti, ekonomiky a s prvními kroky ve změnách v českém zdravotnictví. Tehdy na začátku celého procesu mnozí z nás velmi pečlivě naslouchali obavám z toho, že nabyvatel privátního zařízení, ambulantního nebo lůžkového, nedodrží svoji povinnost zachování rozsahu a kvality zdravotních služeb pro občany a bylo to myslím bez jakýchkoliv zkušeností s průběhem procesu legitimní.

Nyní po třech letech procesu privatizace, kdy do privátní sféry bylo převedeno zhruba 80 - 90% ambulantních služeb a velká část služeb lůžkových zařízení, můžeme jednoznačně říci, že jakákoli obava z ohrožení dostupnosti, rozsahu a kvality zdravotních služeb poskytovaných ve zdravotnických zařízeních privátními subjekty, je lichá a zbytečná.

Já samozřejmě chápu pochybnosti, které při posuzování jednotlivých procesů transformace majetku nastávají z hlediska možná v té době ne zcela jednoznačně stanovených pravidel, z hlediska malé zkušenosti z provádění takového procesu v tak citlivé sféře, jako je zdravotnictví, v žádném případě však nemohu přistoupit na to, že by proces transformace vedl k jakémukoliv ohrožení kvality.

Naopak, za poslední tři roky se mnohonásobně zvýšilo spektrum z poskytované zdravotní péče a její nabídka a děje se tak převážně aktivitou privátních subjektů, které z části důvodu způsobu úhrady, tzn. platby za provedené zdravotní výkony, z části proto, že je to imanentní součástí jakéhokoliv podnikání - snaha po dosažení co nejvyšší efektivity, produktivity a nejvyššího výkonu, - nabízejí občanům zdravotní péči, o které se jim před několika léty ani nesnilo. Jsem přesvědčen, že tomu tak bude i v případě polikliniky na Budějovickém náměstí. Nemám sebemenší důvod si myslet, že by tomu mělo být jinak, v prostředí, které je navíc velmi dobře saturované zdravotnickými službami a jakékoliv obavy o ekonomickou budoucnost, výši nájmů a podmínky pro lékaře se mi jeví jako zbytečné a liché. Podotýkám, že ty jsou především odpovědností nabyvatele a ten - o tom jsem zcela přesvědčen - velmi pečlivě zvážil, jestli má na koupi polikliniky a na její další rozvoj a provozování nebo ne. Kdybychom měli za nabyvatele takto citlivě uvažovat v každém případě, myslím, že by se pro nás starostlivější proces privatizace zablokoval někdy na samém počátku.

Jednoznačně musím konstatovat, že právní náležitosti tohoto procesu byly velmi pečlivě prozkoumány - to je informace od pana ministra Skalického, který má odpovědnost za technickou stránku provádění celé transakce - a musím říci, že už nyní tato poliklinika, jako státní zařízení, a její ředitelka jako ředitelka státního subjektu, pronajímají část prostor tohoto zařízení k činnostem, které nejsou zdravotnického charakteru. Děje se tak proto, že zdravotnické zařízení je vystavěno nesmírně extenzívně, řada ploch, kterými disponuje, je oprávněně a správně využitelná mimo zdravotnictví.

Předpokládám, a bylo by dobré tuto možnost zachovat i nadále, aby nový nabyvatel využíval pro zdravotnictví i takový rozsah plochy toho subjektu, který pokryje ve smlouvě zakotvený požadavek na zajištění vysoké úrovně rozsahu a charakteru zdravotnických služeb. Fond národního majetku a vláda má dostatek nástrojů, aby zabránily tomu, aby se toto zařízení nestalo nějakým komerčním subjektem, které by fungovalo mimo zdravotnictví.

Nakonec chci říci, že záměrem vlády v současné době je spíše snaha o určitou redukci počtu a množství subjektů, poskytujících zdravotní péči ve veřejném zájmu, protože se ukazuje, že ta obrovská extenzivita systému je spíše na škodu a zatěžuje občany. Nemějme, prosím, pocit, že zdravotní péče je ohrožena privatizací, nebo jinými změnami v současném systému zdravotní péče.