Přítomni:
Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J.
Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda
PSP K. Ledvinka, místopředseda PSP P. Tollner a
185 poslanců.
Za vládu České republiky: předseda
vlády V. Klaus, místopředseda vlády
J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr
zemědělství J. Lux, místopředseda
vlády a ministr financí I. Kočárník,
ministr životního prostředí F. Benda,
ministr hospodářství K. Dyba, ministr obrany
V. Holáň, ministr I. Němec, ministr spravedlnosti
J. Novák, ministr školství, mládeže
a tělovýchovy I. Pilip, ministr zdravotnictví
L. Rubáš, ministr vnitra J. Ruml, ministr pro správu
národního majetku a jeho privatizaci J. Skalický,
ministr práce a sociálních věcí
J. Vodička.
(Schůze opět zahájena v 9.01 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené
paní a páni poslanci, vážení
hosté, z pověření předsedy
Poslanecké sněmovny zahajuji třetí
jednací den 34. schůze Poslanecké sněmovny
a přeji vám dobrý den.
Prosím, abyste se všichni přihlásili
identifikačními kartami a oznámili mi, kdo
žádá o vydání náhradní
karty nebo komu již byla karta vydána.
Kancelář sněmovny prosí poslance,
aby vrátili včera vypůjčené
náhradní karty - pan kolega Libor Novák mladší,
který má dokonce dvě, dále pan poslanec
Procházka, pan poslanec Rubáš, pan poslanec
Svoboda, pan poslanec Štěrba a pan poslanec Vrzal.
Ve shodě se schváleným pořadem budeme
pokračovat bodem 26, což jsou
Dovoluji si vás seznámit s pořadem projednávání
bodu odpovědi na interpelace. Nejprve se bude jednat o
písemné interpelace na předsedu vlády
pana Václava Klause a ve smyslu § 112, odst. 4 jednacího
řádu se budeme vyjadřovat postupně
k těmto interpelacím: Paní kolegyně
Fischerová, pan kolega Navrátil, pan kolega Votava,
pan kolega Vyvadil, pan kolega Navrátil, pan kolega Hofhanzl,
pan kolega Štrait, ještě jednou paní kolegyně
Fischerová, pan kolega Jiří Hájek
a ještě jednou pan kolega Navrátil.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci poslanců ČSSD ve věci privatizace
nemocnice s poliklinikou Na Homolce, Roentgenova ul. 2, Praha
5 - sněmovní tisk 814. Odpověď se předkládá
Jako tisk 814 A. Její projednávání
bylo na 21. schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno
až do zveřejnění závěrů
šetření nejvyššího kontrolního
úřadu.
Paní poslankyně Eva Fischerová, jako jedna
z autorů interpelace, nebyla s odpovědí spokojena
a požádala předsedu Poslanecké sněmovny
o její zařazení na pořad schůze
sněmovny. Pan kolega Vyvadil se hlásí s procedurálním
návrhem.
Poslanec Jiří Vyvadil: Protože je v
zásadě jasné, že s ohledem na počet
přítomných nemůžeme o tom jakkoliv
rozhodnout, chtěl bych říci, pane místopředsedo,
že jsem v úvodu této schůze měl
za to, - alespoň tak to pan předseda Poslanecké
sněmovny formuloval a já ho možná bral
vážněji, než si to zasluhovalo - že
jsme přijali usnesení, kdy a jak mají být
přítomni členové vlády. Jak
on to aplikoval, tak z toho vyplývá, že když
půjde o věc jejich působnosti, že se
rozumí samo sebou, že tady budou. Nejenže nejsme
usnášení schopní, ale toto je věc
zcela zásadní. Čili jestliže vládě
toto nestojí za to, my si bez přítomnosti
příslušných ministrů nepřejeme
projednávání těchto interpelací.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan předseda
vlády je přítomen.
Poslanec Jiří Vyvadil: Tím mne ovšem
zmátl.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
za upozornění. Budeme respektovat tento návrh.
Ptám se paní kolegyně Fischerové,
zdali se po otevření rozpravy k této interpelaci
hlásí. (Posl. Fischerová: Ano.)
Slova se ujme paní kolegyně Fischerová.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený
pane předsedající, dovolila bych se v úvodu
pouze zeptat, zda podle jednacího řádu není
nutné, aby ve sněmovně bylo kvórum.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Není
to nutné, dokud nebudeme hlasovat.
Poslankyně Eva Fischerová: Dobře,
děkuji vám.
Dámy a pánové, naplnil se čas i usnesení
21. schůze Poslanecké sněmovny, kterým
dne 8. 7. 1994 bylo potřetí přerušeno
projednávání interpelací poslanců
ČSSD ve věci privatizace Nemocnice Na Homolce až
do uzavření šetření Nejvyššího
kontrolního úřadu v předmětné
nemocnici. Po téměř dvou letech se tedy problémem
opět zabýváme. Fakta splývají
a máme-li se odpovědně vyjádřit,
musíme si je připomenout.
Poslanecká sněmovna v souvislosti s naší
interpelací a také díky odpovědné
práci a zvídavosti poslanců výboru
pro sociální politiku a zdravotnictví jednala
ve věci třikrát. Poprvé na 17. schůzi
24. března 1994, kdy sněmovna přijala usnesení
č. 362, podruhé na 18. schůzi 28. dubna 1994,
kdy sněmovna přijala usnesení č. 379.
Současně vzala sněmovna v dubnu na vědomí,
že výbor pro sociální politiku a zdravotnictví
21. dubna 1994 požádal Nejvyšší kontrolní
úřad o prošetření hospodaření
nemocnice a hospodárnosti procesu užitého k
její privatizaci. Potřetí jsme jednali na
21. schůzi.
Dovolím si ještě doplnit, že na 23. schůzi
Poslanecké sněmovny v září
minulého roku jsem interpelovala pana premiéra ve
věci dalšího osudu Lexellova gama nože.
Byla to tehdy jediná možnost, jak upozornit Vládu
České republiky na neseriózní jednání
Ministerstva zdravotnictví s Nadací Charty 77 a
Nadací Míša ve smyslu neplnění
usnesení Vlády České republiky č.
318 ze dne 8. června 1994.
A nyní se po téměř dvou letech zmíním
o podstatných skutečnostech ze závěrů
Nejvyššího kontrolního úřadu,
které dokládají, že interpelující
poslanci ani výbor pro sociální politiku
a zdravotnictví nebyli ostražití zbytečně.
Za prvé - Nemocnice Na Homolce se dopustila pochybení
ve smyslu nedodržování vyhlášky
Federálního ministerstva financí č.
119/1988 Sb., o hospodaření s národním
majetkem, ve znění pozdějších
předpisů. Zřízením nevyužívané
ordinace mimo areál nemocnice bylo na nájemném
vynaloženo neúčelně 82 686 korun.
Dále nemocnice nebyla zařazena mezi zdravotnická
zařízení určená k privatizaci
a nezpracovávala privatizační projekt. Přesto
však objednala u společnosti s ručením
omezeným Ernst and Young CS Consulting studii Tržní
ocenění areálu Nemocnice Na Homolce, za kterou
zaplatila 1 732 500 korun. Studie byla zpracována v dubnu
minulého roku a podle této, korektní tržní
cena areálu nemocnice, ocenění budov, zařízení
a pozemků leží v intervalu 3,33 až 3,35
mld. korun. Tedy o 2,06 mld. více, než se vláda
ČR rozhodla za toto unikátní zdravotnické
zařízení požadovat.
Pro potřebu nemocnice ani rozhodování vlády
o kupní ceně nemocnice nebyla studie využita.
Jeden milion sedmsettřicetdva tisíc pětset
korun z prostředků nemocnice bylo vynaloženo
neúčelně. Já sama to považuji
za úhradu diskrétně připraveného
soukromého privatizačního projektu ze státních
prostředků, a to s tichým souhlasem Ministerstva
zdravotnictví.
V letech 1993 - 1994 za účelem privatizace ředitel
nemocnice dr. Šubrt absolvoval čtyři zahraniční
cesty. Dvakrát Velká Británie, jednou Jihoafrická
republika a Švýcarsko. Na tyto studijní cesty
byla poskytnuta úhrada z prostředků nemocnice.
Bylo vynaloženo 125 324 koruny. I tyto cesty neměly
nic společného se zájmem zdravotnického
zařízení, které dr. Šubrt řídil
a dodnes řídí. Byl to zájem zcela
soukromý a dnes - bohužel - obecně známý.
Nemocnice Na Homolce dále porušila zákon č.
455/1991 Sb., o živnostenském podnikání.
Provozovala hospodářskou činnost, která
odpovídá podnikání podle živnostenského
zákona, bez příslušného živnostenského
oprávnění. Nemocnice Na Homolce dále
porušila ustanovení vyhlášky Ministerstva
zdravotnictví č. 394/1991 Sb., o postavení
organizací a činnosti fakultních nemocnic,
nemocnic dalších a ústavů. Nemocnice
v době kontroly neměla organizační
řád, jak vyhláška ukládá,
a to s účinností od 10. října
1991.
Nemocnice dále porušila zákon č. 563/1991
Sb., o účetnictví. Neprokázala provedení
ze zákona povinné inventury pohledávek ke
dni 31. 1. 1993. Nemocnice Na Homolce z vlastni iniciativy nad
rámec právními předpisy definovaného
systému poskytování zdravotní péče,
jakož i systému zdravotního pojištění,
poskytovala tzv. individuální zdravotní péči.
Formou smluvního vztahu s 85 firmami se nemocnice zavázala
poskytovat zdravotní péči jejich zaměstnancům
za úplatu 500 korun za osobu a měsíc, která
však bohužel zdvojuje úhradu za státem
garantovanou zdravotní péči hrazenou z povinného
zdravotního pojištění.
A nyní k pochybením ve vlastním procesu privatizace.
Výsledky kontroly procesu privatizace nemocnice jsou podrobně
uvedeny ve zprávě NKÚ. Dotknu se pouze těch
nejzávažnějších. Nemocnice měla
být prodána předem určenému
nabyvateli a tomuto cíli bylo podřízeno vše,
jak jednoznačně vyplývá ze závěrečné
zprávy NKÚ. Cituji: "Vyhlášení
soutěže a její průběh byly v
rozporu s ustanovením obchodního zákoníku."
Navíc rozhodnutí o registraci nestátního
zdravotnického zařízení vydal obvodní
úřad dne 7. března minulého roku,
a to po opakovaných intervencích ministra zdravotnictví
a v době, kdy žadatel ještě právně
neexistoval. Společnost totiž vznikla až 16.
března 1994.
Vláda ČR se 8. června minulého roku
znovu zabývala prodejem nemocnice a ve svém usnesení
v bodě 3 uložila ministru zdravotnictví realizovat
prodej podle bodů 1 a 2 tohoto usnesení za předpokladu
smluvního zajištění dalšího
užívání Lexellova gama nože. Toto
zcela jednoznačné usnesení vlády bylo
ministerstvem porušeno, neboť k podpisu kupní
smlouvy došlo již 1. srpna minulého roku, tedy
v době, kdy provoz Lexellova gama nože nebyl smluvně
zajištěn a bohužel není dodnes.
O kupní smlouvě NKÚ konstatuje, že smlouva
obsahuje ujednání, z nichž některá
jsou nejasná a mohou vést k rozporuplnému
výkladu. Tato elegantní formulace v praxi mimo jiné
znamená - v přehledu základních prostředků,
které jsou v příloze této smlouvy
uvedeny pod č. ZP 5305, je i Lexellův gama nůž,
který nemocnici v žádném případě
nikdy nepatřil a nemohl být tedy převáděn.
V usnesení č. 4 smlouvy došlo k naprosto nepřehlédnutelné
chybě, neboť již druhá splátka
měla být uhrazena na vlastní účet
kupujícího. Toto vadné jednání,
jak to zpráva NKÚ nazývá, bylo napraveno
až dodatkem ke smlouvě 18. 10. minulého roku.
Nechávám na vás, abyste posoudili, zda mají
pravdu ti, kteří tvrdí, že šlo
o přehlédnutí, nebo ti, kteří
jsou zcela opačného názoru.
V interpelaci jsme zpochybňovali cenu, za kterou měla
být nemocnice prodána. Pan premiér ve své
odpovědi říká, že při
srovnání Nemocnice Na Homolce s podobným
zařízením v zahraničí by se
tržní cena tohoto zařízení pohybovala
výrazně pod její účetní
hodnotou, tedy pod částkou 1,287 mld. korun. Opírá
se o studii vypracovanou nezávislou auditorskou firmou.
S tímto stanoviskem pana premiéra bych mohla souhlasit
však jen tehdy, pokud by mi vysvětlil, jak je možné,
že 28. února 1994, kdy je jeho odpověď
datována, se opírá o oceňovací
studii, která podle závěrů NKÚ
byla zpracována až v dubnu 1994. Tržní
hodnota areálu Nemocnice Na Homolce podle této studie
leží v intervalu 3,33 až 3,5 mld. korun, přičemž
nemocnice měla být prodána za pouhou 1 287
mil. korun.
Závěrem mi dovolte konstatovat, že nejen čas,
ale i závěrečná zpráva NKÚ
bohužel jednoznačně ukázaly, že
naše pochybnosti o způsobu privatizace Nemocnice Na
Homolce byly oprávněné. Čas také
ukázal, že pan premiér bohužel - a to
mne velmi mrzí - poctil svou důvěrou nedůvěryhodné.
Myslím, že závěry NKÚ popisující
konkrétní pochybení, možné finanční
ztráty pro stát, evidentní prosazování
zájmů jednotlivců a konečně
i konkrétní rozpory v odpovědi na naši
interpelaci mě opravňují požádat
vás o podporu naší nespokojenosti s odpovědí
pana premiéra české vlády. Děkuji
vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Hlásí se ještě někdo do rozpravy?
Není tomu tak. Ve smyslu nového jednacího
řádu prosím paní poslankyni Fischerovou,
aby přednesla návrh usnesení.
Poslankyně Eva Fischerová: Podávám
následující návrh usnesení:
Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí
premiéra české vlády na interpelaci
poslanců Klubu České strany sociálně
demokratické ve věci postupu privatizace Nemocnice
na Homolce.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Upozorňuji, že budeme hlasovat. Konstatuji, že
kolega Vrzal má náhradní kartu č.
28, kolega Černý 29, kolega Ullmann 27.
Zahájil jsem 152. hlasování. Kdo podporuje
přijetí předneseného návrhu
usnesení? Kdo je proti?
Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 56 poslanců,
proti 27.
Dovolte mi konstatovat, že v případě
nesouhlasného stanoviska je interpelovaný člen
vlády povinen vypracovat novou odpověď do 30
dnů.
S technickou poznámkou se hlásí pan místopředseda
Vlach.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji,
pane předsedo, pane premiére, pane předsedající,
ani ne tak s technickou poznámkou jako se žádostí
o to, abych dostal šanci ke krátkému osobnímu
sdělení. Jednak jsem měl o několik
vteřin dříve ohlásit, že mám
náhradní kartu č. 30. To je ale to nejméně
podstatné.
Pak bych vám rád řekl, že včera
jsem prožil takový den, který bych nepřál
nikomu, nebo skoro nikomu z vás. Ráno jsem naboural
auto, potom jsem dostal zprávu, že mi vykradli byt
a v tomto milém dni už zpráva, že při
posledním hlasování o volebním zákonu
jsem hlasoval sice pro - jak někteří viděli
- ale mašinka mě vyhodnotila jako někoho, kdo
nehlasoval. To už byla jen taková drobnůstka
v rámci včerejšího dne. Vím,
že přístroj podobnou schválnost provedl
i kolegovi Černému, dalšímu velkému
podporovateli tohoto typu volebního zákona. Berte
to, prosím, jako osobní sdělení. Rezerva
byla tak jako tak plus 22 hlasů. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Slovo má pan kolega Černý.
Poslanec Jan Černý: Já k tomu jen
dodám, že jsem jedním z předkladatelů,
takže by bylo nelogické, abych pak nehlasoval.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Budeme pokračovat projednáváním bodu
26.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci poslance Jana Navrátila ve věci opatření
vlády České republiky na podporu bydlení
podle sněmovního tisku 1759. Odpověď
se předkládá jako sněmovní
tisk 1759 A. Otevírám rozpravu. Jako první
se slova ujme kolega Navrátil.
Poslanec Jan Navrátil: Děkuji, pane předsedající.
V odpovědi na moji interpelaci v podstatě předseda
vlády shrnuje i mně známé skutečnosti
pokud jde o opatření vlády České
republiky na podporu bydlení. Nicméně se
základním závěrem, který uvádí
ve své odpovědi, nemohu souhlasit. Nejprve je to
konstatování, že stát již nebude
řešit bytovou situaci každého konkrétního
občana, ale že řešení bytové
situace musí každý člověk hledat
a zařizovat svou vlastní iniciativou. Ve společností,
kde působí dosud značně nerovné
podmínky pro uplatnění občanů,
pro získání bytu jak mezi jednotlivými
věkovými skupinami, tak zejména mezi jednotlivými
sociálními skupinami, na které jsem se snažil
upozornit ve své interpelaci, uplatnění tohoto
vyloženě tržního principu i do bytové
problematiky prostě není možné.
Myslím, že zejména s odkazem, že patříme
k zemím, které v roce 1976 ratifikovaly mezinárodní
Konvenci OSN o ekonomických, sociálních a
kulturních právech a v článku 11 této
Úmluvy je bydlení zahrnuto mezi základní
práva občana, není možné, aby
se vláda této základní odpovědnosti
zprostila.
Vláda učinila několik opatření,
kterými přesunula odpovědnost za bydlení
na obce, ovšem nepřesunula těmto obcím
příslušné finanční prostředky.
Dokumentuji to tím, že po roce 1989 došlo k dramatickému
snížení zejména počtu zahajovaných
bytů. Obce malé a střední zpravidla
nemají prostředky na zahájení výstavby
žádných bytů. Zvýšila se
až desateronásobně hodnota metru čtverečního
bytu. To znamená, že za této situace, kdy průměrná
hodnota, resp. cena průměrného dvoupokojového
až třípokojového bytu dosahuje řádově
statisícové částky, ale spíše
se blíží miliónu, nejsou obce s to zajistit
bydlení pro většinu svých občanů.
Nechci polemizovat s tím, jaká opatření
vláda přijala ve směru např. k podpoře
stavebního spoření nebo při hypotekárních
úvěrech, to jsou však opatření,
která zvýhodňují pouze velmi malou
část občanů naší země.
Proto, jak jsem již řekl v úvodu, nemohu souhlasit
se závěrem, že bydlení je soukromou
věcí každého občana.
Ve smyslu tohoto závěru pak navrhuji, aby Poslanecká
sněmovna Parlamentu České republiky přijala
toto usnesení:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky nesouhlasí s odpovědí předsedy
vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jana
Navrátila, uvedenými jako tisk 1759 a 1759 A. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Hlásí se ještě někdo do rozpravy?
Není tomu tak. Rozpravu končím. Budeme hlasovat
o návrhu usnesení.
Jedná se o 153. hlasování. Kdo tento návrh
podporuje? Kdo je proti?
Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 37 poslanců,
proti 37.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci poslance Vratislava Votavy. Pan kolega není
přítomen, proto ve smyslu odst. 6, § 112 o
ní dále Poslanecká sněmovna nejedná.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci poslance Jiřího Vyvadila ve věci
vztahu ke Spolkové republice Německo vzhledem k
historickým důsledkům 2. světové
války podle sněmovního tisku 1774. Odpověď
byla předložena jako tisk 1774 L. Její projednávání
bylo na 32. schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno
pro nepřítomnost poslance. Otevírám
rozpravu. Jako první se do ní hlásí
pan kolega Vyvadil.
Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený
pane předsedající, vážený
pane premiére, dámy a pánové, když
jsem obdržel písemnou odpověď pana premiéra,
musím říci, že celý její
obsah do posledního písmene odpovídal mým
představám a kdyby zůstalo na tom, jednoznačně
bych souhlasil. Problém je v tom, že byť samozřejmě
platí litera scripta manet, co je psáno, to je dáno,
následovaly některé akce, které vzbudily
mé pochybnosti.
Když jsem žádal pana premiéra, aby se
vyjádřil k česko-německým vztahům,
žádal jsem jej, aby zaujal stanovisko ke čtyřem
okruhům otázek. První otázka - platnost
dekretů prezidenta Beneše, druhá otázka
- jak budeme pojímat otázku transferu Němců,
třetí otázka je otázka příčin
a následků a konečně čtvrtá
otázka - dvojí státní občanství,
zda ano či ne.
Pan premiér mi odpověděl a měl jsem
dokonce i pocit, že to má širší záměr,
že odpovídá i za vládu, že dekrety
prezidenta republiky jsou z právního i politického
hlediska nezpochybnitelné, že za druhé pro
otázku odsunu, resp. transferu, budeme nadále používat
pojem odsun, resp. vysídlení, ale nikoliv vyhnání
čili Vertreibung a že samozřejmě při
otázce příčin a následků
je jasné, že kdyby nebylo německé okupace
v českých zemích, nikdy by následně
nemohlo nastat to, co nastalo na konci války. Zároveň
vyjádřil, že není možné
uvažovat o jakékoliv změně z hlediska
možného dalšího občanství
určitým občanům cizí země.
Potud by to bylo všechno perfektní, kdyby... Kdybychom
měli vyšší územní samosprávné
celky, tak samozřejmě pan ministerský předseda
Bavorska je ministerský předseda jakéhosi
vyššího územně samosprávného
celku vedle. Je samozřejmě možné připustit,
že za určitých okolností ministerský
předseda suverénního státu, pokud
nás navštíví ministerský předseda
vyššího územně samosprávného
celku vedle v sousední zemi, že jej přijme
ke krátkému rozhovoru na 20 minut v Herzánském
paláci a bude to buď přátelské
nebo méně přátelské setkání.
To všechno je možné. Ale ministerský předseda
České republiky je ministerský předseda
suverénního a samostatného státu a
ministerský předseda České republiky
nemůže jezdit kamsi na hranice a s předsedou
jakéhosi vyššího územně
samosprávného celku se dohadovat. To je prostě
zásadní chyba, pane ministerský předsedo,
a vy jste tím zpochybnil text svého dopisu, který
jinak je kladný.
Dobře, budiž, každý z nás děláme
chyby, ale problém je, že následně jeden
váš kolega, který jinak v oboru svého
resortu zrovna není mým příznivcem,
myslím správně, pregnantně, precizně
a výstižně vyjádřil názory,
které má 95% politické scény na to,
co se děje v sousedním Slovensku. Byl to pan ministr
Ruml. Za jiných okolností budu třeba rád
proti němu útočit, ale v tomto ohledu měl
moji plnou podporu.
Pane ministerský předsedo, jestliže vy jste
v zápětí jenom proto, abyste se s ním
mohl setkat, dementoval to, co on před tím řekl,
tak dochází k tomu, že tím snižujete
vážnost České republiky a tím
bohužel psáno je cosi, co já musím podpořit,
ale na druhé straně v této etapě z
neznámého mně důvodu srážíte
na kolena tento stát. Mám jednu prosbu. Nemusím
vždy souhlasit s panem prezidentem, nemusím souhlasit
s ministrem zahraničních věcí, ale
jedno musím říci: ani panu prezidentovi,
ani ministru zahraničních věcí nemohu
vytknout, že by kdykoli snížili vážnost
této země. Vy jste to během dvou měsíců
udělal dvakrát.
Já mám prosbu. Jsou věci v oblasti makroekonomiky,
kde nemám odvahu s vámi diskutovat, protože
devalvační kurs jste před třemi roky
nasadil dobře, nicméně v oboru zahraniční
politiky se dopouštíte závažných
chyb a budou-li pokračovat, význam a vnímání
této země se bude čím dál tím
víc snižovat. Nemohu si odpustit otázku. Kdysi
jsem tady hlasoval pro to, aby se stal prezidentem Václav
Havel. Měl jsem určité pochybnosti z hlediska
jeho vnitřních kompetencí, z hlediska státu,
ale jsem rád, že tím prezidentem je, protože
alespoň někdo navenek tohoto státu tu důstojnost
udržuje. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy
se dále přihlásil pan předseda vlády.
Předseda vlády ČR Václav Klaus:
Vážená sněmovno, jsem velmi na rozpacích,
jestli mám reagovat na tyto naprosto absurdní výtky,
které tady pan poslanec říká, absurdní,
živé a falešné. Divím se, že
se nestydí je nahlas vyslovit před tímto
úctyhodným shromážděním.
Vím, že spousta lidí mává rukou
a říká abych nešel nic říkat,
ale skutečně způsob, jakým to říká,
nemá obdoby a já to nehodlám dál,
pane poslanče, poslouchat.
Setkáváme se s desítkami, stovkami lidí
a politiků na nejrůznější úrovni.
Váháte, jestli máte přijmout jenom
předsedu vlády nebo ještě ministra toho
nebo ještě ministra toho, nebo jestli přijmete
toho nebo onoho, nebo jestli se setkáte s tím nebo
oním. Ano, v letošním roce jsem se setkal minimálně
s pěti předsedy vlád jednotlivých
německých zemí. Ano, před týdnem
jsem schválil panu ministerskému předsedovi
Saska, že přijedu jako jeho host na zahájení
a otevření Lipského veletrhu 12. nebo 14.
dubna. Takto mohu vyjmenovávat nepřetržitou
řadu setkání.To co jste udělal z jednoho
setkání s dalším sousedním ministerským
předsedou Bavorska je prostě lživé,
falešné, darebné. Já musím toto
slovo použít.
Nechápu, proč jste do této interpelace zapletl
Slovensko. Nechápu. Nebylo to součástí
vaší původní interpelace. Je to zneužívání
tohoto fóra k tomu říci cokoli, co vás
vůbec napadne. Já jsem nedenuncoval tento stát
nebo jaké slovo jste použil. Já jsem prostě
řekl jednu jedinou věc o panu ministru Rumlovi.
Na otázku, jestli je to stanovisko vlády České
republiky, jsem řekl jednu jedinou věc, že
to nebylo stanovisko vlády České republiky,
že o tom vláda České republiky nikdy
nejednala a že to byl soukromý názor pana ministra
Rumla, vyslovený v jiném kontextu v televizní
besedě.
Neřekl jsem jediné slůvko. Opět nevím,
z čeho spřádáte své naprosto
nepodložené věty, svá nepodložená
obvinění. Nehodlám to poslouchat. (Potlesk).
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy
je dále přihlášen kolega Payne.
Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající,
pane premiére, vážené kolegyně
a kolegové, dovolím si připojit jednu stručnou
poznámku.
V koncepci naší zahraniční politiky,
která byla projednána také v orgánech
sněmovny, je pasáž, která se zabývá
česko-německými vztahy. Česká
republika jako součást federace po roce 1989 navázala
oficiální kontakty se 4 spolkovými zeměmi
Německa. S těmito zeměmi také premiér
Pithart uzavřel smluvní vztahy. Tyto 4 země
do sebe zahrnují také Bavorsko, je tam také
Sasko, Badensko-Würtenbersko, je tam Porýní-Westfálsko.
Tzn., že s těmito zeměmi Česká
republika ještě dříve, než byla
svrchovaným státem, zcela legitimně jako
se svým regulérním rovným partnerem
navázala smluvní vztahy. Když docházelo
k rozdělení federace, zvažovali jsme, jak dále
koncipovat vztahy s Německem a dospěli jsme k názoru,
že by nebylo moudré, abychom nějaké
vztahy, které již existují, vypovídali,
že si nepřejeme zhoršování vztahů
a že tedy s těmito čtyřmi zeměmi
budeme nadále udržovat kontinuitu v regulérních
vztazích, které byly zahájeny ještě
v dobách československé federace. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy
se dále hlásí pan kolega Vyvadil.
Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený
pane ministerský předsedo, vy jste mě svou
odpovědí nepřekvapil, jsem rád, že
padla, jsem rád, že je zaprotokolována, jsem
rád, že jste řekl ty výroky, které
jste řekl. Vy nemáte imunitu, já na to upozorňuji
a upozorňuji vás, že toho využiji. To
zaprvé.
Zadruhé. Je zcela nepodstatné, co hodláte
nebo nehodláte poslouchat, protože vztah mezi výkonnou
mocí a parlamentem je takový, že bez ohledu
na vaše subjektivní pocity, vy prostě budete
muset poslouchat. Ano, je to neuvěřitelný
člověk, to prosím ještě do protokolu,
řekl pan ministerský předseda.
Pokud se týče návrhu usnesení, Poslanecká
sněmovna ho bere na vědomí.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Hlásí
se pan kolega Budinský. Pane poslanče, upozorňuji
vás na znění článku §
59, odst. 3.
Poslanec Vladimír Budinský: Pane místopředsedo,
požádal bych vás, abyste napomínal poslance,
aby tu nedocházelo k zostouzení České
republiky a jejích představitelů ze strany
poslanců. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy
se nikdo nehlásí. Rozpravu končím.
Prosím kolegu Vyvadila, aby navrhl usnesení.
Poslanec Jiří Vyvadil: Poslanecká
sněmovna bere na vědomí.