Poslankyně Hana Marvanová: Vážený
pane předsedající, vážená
sněmovno, tento poslanecký návrh zákona,
kterým se mění zákon o některých
dílčích předpokladech pro výkon
některých funkcí obsazovaných ustanovením
nebo jmenováním příslušníků
Policie České republiky a příslušníků
Vězeňské služby České
republiky, řeší obdobný problém,
který řeší lustrační zákon.
I v tomto případě navrhovatelé ze
stejných důvodů, jak jsem uváděla
už v předcházející předkladatelské
zprávě, navrhují prodloužení
účinnosti lustračního zákona
pro příslušníky Policie ČR a
Sboru nápravné výchovy rovněž
minimálně o dva roky. Dále nebudu zdůvodňovat
tento návrh zákona, protože opět je
zde souvislost s těmi normami, o kterých jsem hovořila
v předcházející předkladatelské
zprávě.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
paní poslankyni Marvanové a prosím společného
zpravodaje výborů pana poslance Vladimíra
Šumana, aby se ujal slova a odůvodnil nám společnou
zprávu, kterou máme k dispozici jako sněmovní
tisk 1918.
Poslanec Vladimír Šuman: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
moje úloha je ulehčena tím, že tento
zákon je obdobou zákona předcházejícího,
jenom pro jiný okruh pracovníků. Vše
bylo řečeno. Doporučuji sněmovně
přijetí tohoto zákona z důvodu, pro
který jsme přijali zákon předchozí.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu společnému zpravodaji a otevírám
rozpravu k tomuto návrhu zákona. (Nikdo se nehlásí.)
Rozpravu končím vzhledem k tomu, že se do ní
nikdo nepřihlásil a konstatuji, že přistoupíme
k hlasování o předloženém návrhu
zákona, tedy návrhu poslanců Tomáše
Fejfara, Jana Černého, Milady Kadlecové,
Václava Krásy, Jana Krámka a dalších
na vydání zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon č. 279/1992 Sb., o některých
dílčích předpokladech pro výkon
některých funkcí obsazovaných ustanovením
nebo jmenováním příslušníků
Policie ČR a příslušníků
Vězeňské služby ČR podle sněmovního
tisku 1865, ve znění společné zprávy
výborů podle sněmovního tisku 1918.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať
zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování
č. 73. Kdo je proti?
Návrh byl schválen poměrem hlasů 103
pro, 22 proti.
Děkuji paní poslankyni Marvanové jako zástupci
navrhovatelů a panu společnému zpravodaji
panu Vladimíru Šumanovi.
Tím jsme projednali další bod našeho pořadu.
Konstatuji, že budeme projednávat jako další
body Roční účetní uzávěrku,
Výroční zprávu Fondu národního
majetku a Návrh dodatku rozpočtu Fondu národního
majetku. To jsou body, které můžeme projednat.
Jenom rekapituluji, že máme přerušeny
dva body, ale stále čekáme na rozdání
písemných pozměňovacích návrhů.
Dámy a pánové, prosím o strpení,
pan ministr Skalický už je přítomen
v budově sněmovny, za několik vteřin
ho požádám, aby nám přednesl
úvodní slovo k dalšímu bodu našeho
pořadu. Vítám pana ministra Jiřího
Skalického.
Dámy a pánové, dále projednáme
bod, kterým je
Předloženou zprávu jsme obdrželi jako
tisk 1832. Odůvodní nám ji ministr pro správu
národního majetku a jeho privatizaci pan Jiří
Skalický, kterého prosím, aby se ujal slova.
Ministr pro správu národního majetku a
jeho privatizaci ČR Jiří Skalický:
Děkuji. Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážené poslankyně a poslanci, dovolím
si v souladu se zákonem 171 z roku 1991 Sb. velmi stručně
zdůvodnit a předložit vám roční
účetní závěrku a výroční
zprávu Fondu národního majetku za rok 1994.
Roční účetní závěrka,
jak konstatuje auditorská zpráva, byla sestavena
na základě vedeného účetnictví
v souladu s platnými předpisy úplně
a průkazným způsobem, auditoři ji
proto doporučili ke schválení bez výhrad.
Co se týká výroční zprávy,
ta především podává přehled
o činnosti fondu za minulý rok, konstatuje přesun
těžiště práce fondu z přípravy
kupónové privatizace směrem ke standardním
metodám převodu majetku, jako jsou veřejné
soutěže, dražby, přímé prodeje,
bezúplatné převody a v neposlední
řadě i operace na kapitálovém trhu.
Zvýšená pozornost v roce 1994 byla věnována
i výkonu akcionářských práv
a řešení problémů spojených
s platební disciplínou partnerů fondu.
V přehledu o stavu realizace projektů je konstatováno,
že z předaných 4227 projektů s hodnotou
majetku kolem 896 miliard Kč byla ukončena realizace
2414 projektů v hodnotě 856 miliard Kč. (Hluk
v sále. Předsedající žádá
o klid.) Příjmy z prodeje za minulý rok činily
30,6 miliardy Kč, výdaje 39,4 miliardy Kč.
Zůstatek činí 4,6 miliardy Kč.
Co se týká čerpání rozpočtu,
rozpočet Fondu národního majetku na loňský
rok byl čerpán ve výši 97,6%.
Oba dokumenty projednaly orgány fondu, dozorčí
rada a prezidium i vláda ČR. Jejich jménem
si dovoluji doporučit Poslanecké sněmovně,
aby roční účetní závěrku
i výroční zprávu fondu za rok 1994
schválila. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu ministru Skalickému a dávám slovo pověřenému
zástupci hospodářského výboru
panu poslanci Josefu Holubovi, aby nás informoval o projednávání
předložené zprávy a přednesl
návrh usnesení.
Poslanec Josef Holub: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážení přítomní, roční
účetní závěrku a výroční
zprávu Fondu národního majetku ČR
za rok 1994 (parlamentní tisk 1832) projednaly dva výbory
- výbor hospodářský a výbor
rozpočtový.
Hospodářský výbor přijal k
tomuto tisku usnesení č. 436, kterým bere
roční závěrku a výroční
zprávu na vědomí. Rozpočtový
výbor přijal usnesení, jímž také
bere tento materiál na vědomí a doporučuje
Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR,
aby roční účetní závěrku
a výroční zprávu Fondu národního
majetku schválila.
Dovolte mi proto navrhnout vám usnesení:
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schvaluje
roční účetní závěrku
a výroční zprávu Fondu národního
majetku ČR za rok 1994 (parlamentní tisk 1832).
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
poslanci Holubovi a otevírám rozpravu k tomuto bodu.
Jako první se do ní přihlásil pan
poslanec Vorlíček.
Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený
pane předsedající, vážení
členové vlády, dámy a pánové,
Fond národního majetku je asi jediná rozpočtová
organizace v České republice, která si prosadila
průměrný plat přes 16.000 Kč,
neboť musí být údajně obsazena
špičkovými odborníky. Od špičkových
odborníků očekávám výroční
zprávu, která brilantně zhodnotí,
co organizace za rok udělala, jestli rozpočtové
náklady tomu odpovídají a jsou přiměřené,
vytipuje dosud slabá místa činnosti a navrhne
efektivní metody odstranění těchto
slabin. Předložená zpráva představuje
jen slabý odvar těchto oprávněných
požadavků.
1. Není průhledným přehledem skutečně
vykonané činnosti. Už druhý rok nejsou
v řadě údajů předkládány
např. počty skutečně realizovaných
privatizačních akcí v daném roce,
ale počty tzv. od počátku privatizace. Jde
o průhledný manévr jak parlamentu ztížit
kontrolu efektivity činnosti Fondu národního
majetku a sněmovna by měla tyto metody odmítnout.
Jinak se právem vydává nebezpečí,
že tuto průkopnickou praxi převezmou některá
ministerstva a třeba ministr dopravy nám neřekne
údaje o Českých drahách v roce 1995,
ale od počátku železnice.
2. Zpráva nijak nehovoří o efektivitě
vynaložených nákladů Fondu národního
majetku a nezdůvodňuje enormní nárůst
rozpočtových výdajů Fondu. V komentáři
k výroční zprávě o roce 1993
jsem spočítal, že skutečné privatizační
výkony v tomto roce byly srovnatelné s rokem 1992,
ale byly značně nadsazené vůči
plánovanému objemu práce na tento rok a stály
z rozpočtu mnohem více peněz.
Porovnám nyní privatizační výkony
Fondu národního majetku v roce 1994 s rokem 1993.
Vyjdete-li z oficiálních čísel Fondu
a přepočtete-li je z čísel tzv. od
počátku privatizace, zjistíte, že reálným
výstupem privatizace roku 1993 bylo 278 dražeb, 285
veřejných soutěží, 1143 přímých
prodejů a 1157 bezúplatných převodů
s náklady na privatizaci 17,738 mil. Kč. V roce
1994 bylo dovedeno do konce 302 dražeb, 101 veřejných
soutěží, 1580 přímých
prodejů a 1123 bezúplatných převodů,
čili v podstatě srovnatelný objem práce.
Byl však realizován za 62,372 mil. Kč, tedy
s náklady 352% roku 1993.
Upozorňuji, že letos na nás chce Fond národního
majetku v dodatku rozpočtu na rok 1995 za opět srovnatelný
objem práce 284 mil. Kč, což je 455% skutečnosti
roku 1993 a šestnáctinásobek roku 1992.
Věřím, že pečlivě zvážíte,
zda pro něco takového zvednete ruku, zvláště
když ve výroční zprávě
nenajdete oporu pro zdůvodnění takových
skoků.
3. Zpráva je zejména u problematických výsledků
činnosti Fondu málo objektivní a kritická,
jinak řečeno pro méně informované
- je zavádějící.
Příklad: V odstavcích o pohledávkách
po lhůtě splatnosti se správa tváří,
jakoby Fond už na tento problém našel recept
a vyřešil ho, neboť hovoří o tom,
že v roce 1994 začaly být používány
daleko efektivnější metody vyhledávání
pohledávek. Žádný rozbor však toto
optimistické tvrzení nedoprovází a
skutečnost roku 1994 je taková, že situace
Fondu v pohledávkách je nejhorší za
poslední 3 roky. Počet neplatičů vzrostl
řadou: 72 v roce 1992, 243 v roce 1993, 440 v roce 1994.
Čili meziroční nárůst neplatičů
v roce 1994 je o 81%. Suma pohledávek po lhůtě
splatnosti vzrostla z 6,583 mld. v roce 1993 na 7,7 mld. Kč
v roce 1994, tj. prakticky o 17%.
Pravdivé hodnocení situace tedy je, že v roce
1994 Fondu dluží mnohem více dlužníků,
ale v průměru menší částky
než dříve. Celkový objem pohledávek
Fondu však stále roste. To je situace, která
těžko může sněmovnu přesvědčit,
že v řešení tohoto závažného
nedostatku činnosti je Fond na dobré cestě.
4. Výroční zpráva Fondu za rok 1994
nebere dostatečně v úvahu obecné připomínky,
vyřčené při projednávání
výroční zprávy roku 1993, a to i připomínky
v tehdejším doprovodném vládním
usnesení. Moje loňské vystoupení se
v řadě kritických pasáží
shodovalo se zmíněným usnesením vlády
č. 281, které kromě již uvedeného
problému neplatičů vytýkalo výroční
zprávě roku 1993, že se nedotýká
a) volby přístupu Fondu národního
majetku při prodeji akcií, jímž by byla
zajištěna stabilita kapitálového trhu,
pravidla rovného přístupu účastníků
trhu a upřednostňování maximalizace
výnosu Fondu před rychlostí prodeje těchto
akcií;
b) obsahu smluv Fondu, aby zajišťovaly možnost
vynucení závazků vyplývajících
z rozhodnutí o privatizaci a zlepšení systému
jejich sledování a včasného sankcionování
v případech, kdy nejsou důsledně plněny;
c) vláda postrádala koncepční přístup
Fondu k výkonu vlastnických práv vyplývajících
z dlouhodobě držených majetkových účastí
Fondu v akciových společnostech; vláda zastávala
názor, že efektivní zastupování
státu v orgánech těchto společností
vyžaduje těsnější spolupráci
Fondu s odborně kompetentními ministerstvy.
Výroční zpráva Fondu roku 1994 nevzala
tyto připomínky vlády za své a nereaguje
na ně, přesněji řečeno, některá
nápravná opatření k vynutitelnosti
závazků z uzavřených smluv výroční
zpráva uvádí, ale např. o tom, jak
Fond bere při prodeji akcií v úvahu stabilitu
kapitálového trhu, jak hodlá postupovat u
tzv. strategických účastí a u akcií
v tzv. dočasném držení Fondu jakými
kritérii se řídí při tzv. přehodnocování
držení akcií Fondem atd., o tom se ve výroční
zprávě nic nedočtete.
Podobně odstavce o výkonu akcionářských
práv Fondem ani zdůrazňované přijetí
tzv. kodexu Fondu národního majetku s pravidly pro
zastupování Fondu v akciových společnostech
nejsou odpovědí na požadavek odborně
kompetentního zastupování státu ve
strategických účastech, kde Fond zastupování
nepostoupil příslušnému odbornému
ministerstvu. Přijatý kodex tedy spíše
stanovuje etická pravidla pro zástupce Fondu a klade
překážky jejich možné kolaboraci
s podnikovým managementem v orgánech společnosti
tak, aby si např. pánové v dojemné
shodě nestanovili ještě vyšší
tantiemy než 150 tisíc Kč, kteroužto částku
u společností s majetkem přes 1 mld. Kč
Fond národního majetku připouští.
5. Zpráva Fondu národního majetku neuvádí,
jak ve Fondu probíhá kontrolní činnost,
jaké případy se vyšetřovaly,
k jakým závěrům se došlo, kdo
byl hnán k zodpovědnosti, jaká je výše
škod, náhrad atd. Domnívám se, že
kontrolní činnost je nutnou a neoddělitelnou
součástí každé dobře fungující
organizace a mám podezření, že absence
údajů o této činnosti, jakož
i některé moje zkušenosti ukazují na
to, že jde o jednu z vážných slabin Fondu
národního majetku.
V mých dvou podnětech Dozorčí radě
Fondu národního majetku, které jsem jí
postoupil v posledním období, jsem musel konstatovat
liknavý a ve svých důsledcích ekonomicky
a politicky škodlivý postup při vyřizování
problematických rozhodnutí Fondu národního
majetku v některých případech privatizace.
V prvém případě dozorčí
rada Fondu národního majetku, alespoň podle
reakce předsedy hospodářského výboru,
neposkytla dodnes potřebné podklady, které
si již před rokem, 15. září 1994,
vyžádal ve svém usnesení hospodářský
výbor Poslanecké sněmovny, rozhodnutý
na základě mého podnětu projednat
průběh veřejné soutěže
na navýšení základního jmění
a. s. Mlékárna Klatovy. O podivných okolnostech
privatizace této mlékárny svědčí
nejen ostudný průběh této veřejné
soutěže na převod vlastnického práva
35% akcií, ale i aféra Lízner, ke které
podle mého soudu vůbec nemuselo dojít, kdyby
Fond národního majetku reagoval odpovědně
na můj podnět z 15. července 1994, zaslaný
předsedovi prezídia v této věci.
Dnes není tajemstvím, že např. chaotické
rozdělování závazků a pohledávek
někdejšího klatovského mlékárenského
komplexu prováděné privatizačními
úředníky až do letošního
léta má za následek 70 miliónů
dluh, který dnes nechce nikdo zaplatit. Na těchto
následcích má svůj podíl i
dozorčí rada Fondu národního majetku,
která víc jak rok není schopna ke kontrole
privatizace splnit to, co vyplývá nejen z usnesení
hospodářského výboru, ale i ze zákona
o Fondu národního majetku č. 171/91 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů.
Na obdobnou liknavost si stěžuji i v případě,
kdy jsem na základě výzvy předsedy
dozorčí rady, aby se poslanci na dozorčí
radu obraceli se svými podněty k problémům
privatizace a práce Fondu národního majetku,
zaslal prostřednictvím orgánů Poslanecké
sněmovny 4. července t. r. podklady k postupu FNM
v privatizaci státního podniku Pražské
komunikace, svědčící např.
o "zprivatizování" nevyúčtované
státní dotace ve výši 1 mld. Kč
a vydání akcií na "majetek takto vzešlý",
o neoprávněných změnách podmínek
státní dotace pracovníky Fondu národního
majetku, co se týče dofinancování,
termínu pro kolaudaci atd. Upozornil jsem, že vzniklo
přičiněním Fondu národního
majetku v a. s. Pražské služby bezpráví
a patová situace a denně vznikají na rozestavěné
malešické spalovně škody vyčíslované
některými zahraničními experty až
ve výši 10 000 marek denně. Ani toto nepohnulo
dozorčí radu FNM po dvou měsících
ke sdělení, co v této věci míní
či nemíní dělat.
Na základě všech uvedených připomínek
k výroční zprávě navrhuji usnesení
Poslanecké sněmovny ve dvou variantách. První
varianta: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky nesouhlasí s předloženým zněním
důvodové zprávy a zprávy o finančním
hospodaření ve výroční zprávě
Fondu národního majetku za rok 1994. Žádá,
aby předseda prezidia Fondu národního majetku
výroční zprávu, přepracovanou
na základě připomínek z rozpravy,
předložil 36. schůzi Poslanecké sněmovny."
Nebude-li toto usnesení přijato, navrhuji hlasovat
o druhé verzi usnesení: "Poslanecká
sněmovna schvaluje předloženou výroční
zprávu Fondu národního majetku za rok 1994
s následujícími připomínkami:
1. výroční zprávy Fondu národního
majetku budou se napříště především
opírat o data daného roku, nikoliv o data tzv. od
počátku privatizace;
2. výroční zprávy Fondu národního
majetku budou obsahovat analýzu kontrolní činnosti
příslušných orgánů fondu,
výsledky šetření a připomínek
k činnosti fondu a přehled personálních
a finančních postihů pracovníků
fondu za prokázané škody;
3. představitelé Fondu národního majetku
projednají v hospodářském výboru
Poslanecké sněmovny, jak se v činnosti fondu
v roce 1994 promítly připomínky vlády
z usnesení č. 281 z 25. května 1994, zejména
problémy kvality privatizačních smluv, výše
a vymáhání pohledávek, problémy
strategických účastí v akciových
společnostech a přehodnocování tzv.
dočasného držení akcií a koncepce
prodeje akcií fondu na kapitálovém trhu."
Prosím, aby u druhé varianty usnesení bylo
hlasování po odstavcích.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Vorlíčkovi. Prosím, aby se
slova ujal pan poslanec Kačenka.
Poslanec František Kačenka: Pane předsedající,
projednáváme výroční zprávu
jednoho z nejvýznamnějších nástrojů
a současně i dočasného zdroje financí
České republiky. Fond národního majetku
spolu se státním rozpočtem a místními
rozpočty tvoří páteř financí
českého státu. Máme-li mít
aktuální a skutečný obraz o stavu
a vývoji financí, což je základním
předpokladem dobré finanční politiky,
je nezbytně nutné projednávat všechny
zdroje současně. Jen tak je možné získat
přehled o všech vzájemných vazbách
a souvislostech existujících mezi nimi. Přesto
se tak přes naše opakované urgence neděje.
Každý materiál, t. j. Fond národního
majetku, státní rozpočet a další
se projednávají zvlášť.
Pochopit smysl a význam Fondu národního majetku
znamená vrátit se zpět do doby, kdy byl fond
založen. V roce 1990 se rozhodovalo, jakými formami
a metodami má být naše plány řízené
hospodářství převedeno do podmínek
tržního mechanizmu. Ti z vás, kteří
jste byli poslanci Federálního shromáždění
nebo České národní rady, si zajisté
vzpomínáte, kolik různých názorů
bylo na to, jak tento v naší a možná i
světové historii největší transfer
majetku provést. Výsledkem dlouhé diskuse
byla shoda na třech způsobech převodu majetku
ze státu na nové vlastníky i na časovém
vymezení procesu.
Produktem jednání a dohod byly tři zákony.
Prvním, nazývaným restituční,
se některý dříve znárodněný
majetek vracel původním vlastníkům.
Druhým, transformačním, se družstva
socialistického typu měnila na družstva vlastníků
a třetím, privatizačním, se zabezpečoval
převod vlastnických práv ze státu
na nové subjekty. Také o podobu privatizace se vedl
boj. V zásadních otázkách však
panovala shoda. Nejdůležitější
zásady lze shrnout do následujících
bodů:
Privatizace musí být provedena rychle, majetek musí
mít konkrétního vlastníka, protože
jen takový o něj bude řádně
pečovat.
Část majetku bude rozdána, část
privatizována klasickými metodami a tzv. rodinné
stříbro nebo zlato t. j. nejlukrativnější
část státního majetku, si stát
buď ponechá nebo si v podnicích zachová
majoritní postavení prostřednictvím
zlaté či stříbrné akcie.
Převod vlastnictví na občany proběhne
ve dvou krocích pracovně označovaných
jako malá a velká privatizace. Mohou se jí
účastnit jen státní občané.
Vlastní privatizaci nebude provádět vláda
ani parlament, ale na základě jejího rozhodnutí
k tomuto účelu zřízený orgán,
na který bude dočasně převeden privatizovaný
majetek.
Poslední zásada - prostředky získané
z privatizace se nebudou průběžně spotřebovávat,
t. j. nebudou příjmem státního rozpočtu,
ale budou soustřeďovány na zvláštních
účtech. Hospodaření s nimi bude omezeno
a o použití zůstatku rozhodne zákonodárný
orgán.
Největší spory v oblasti privatizace se vedly
o podobě konkrétního vlastníka. Panovala-li
shoda v tom, že část státního
majetku má být bezplatně převedena
na obce nebo na další územní celky,
v terminologii platné ústavy označované
jako vyšší územně samosprávné
celky, pak v ostatních případech bylo nutné
hledat kompromisy. Proti verzi "každý občan
akcionář", což ve své podstatě
znamenalo jen nahrazení jednoho nekonkrétního
vlastníka-státu neznámým a anonymním
počtem vlastníků individuálních,
stála verze vlastníků skupinových,
členů konkrétních pracovních
kolektivů, u větších podniků
rozšířených o kupónové
akcionáře. Nakonec byl s určitými
modifikacemi přijat návrh, jehož duchovním
otcem byl náš stávající kolega
Tomáš Ježek. Ten sice upřednostňoval
individuální vlastnictví privatizovaného
majetku, ale těm občanům, kterým z
jakéhokoliv důvodu tato forma nevyhovovala, umožňoval
na základě vlastního rozhodnutí vložit
svůj podíl do privatizačních fondů,
které za něj kupóny investovaly a získaný
majetek obhospodařují. Přitom privatizační
fondy mohly vytvářet i pracovní kolektivy,
záleželo to na jejich domluvě.
Zákonodárný sbor měl také konkrétní
představu o tom, co privatizovat, protože tehdy platná
ústava znala pojem výlučného vlastnictví
státu, nebylo nutné stanovovat, co privatizováno
být nemůže. Snad pod pojmem hesla "pravda
a láska zvítězily" jsme věřili,
že vláda odborníků o privatizaci majetku
rozhodne co nejlépe a nestanovili, jaký podíl
a který majetek má být privatizován
kupónovou metodou a který majetek metodami standardními.
Ani se neustavil kontrolní orgán, který by
dohlížel nad průběhem privatizace. A
to se ukázalo jako chyba.
Prvním signálem k tomu, aby parlament dodatečně
stanovil závazná pravidla, jak má vláda
a Fond národního majetku při privatizaci
postupovat, bylo například již to, jakým
způsobem byla stanovována cena privatizovaných
objektů. Pro účely kupónové
privatizace se jednalo o účetní cenu, tedy
nadhodnocenou, pro zahraniční zájemce o cenu
směšnou, jejímž cílem bylo zbavit
se podniku za každou cenu, nikoli tržní. Důsledkem
bylo zklamání občanů, kteří
získali v kupónové privatizaci místo
slibovaných 90 tisíc korun jen asi třetinu
této hodnoty, a na druhé straně spokojenost
zahraničních investorů, které nabízené
podniky získaly ani ne za cenu, která se někdy
rovná výši ročního či
dvouročního zisku. Nelze se divit, že řada
našich občanů nechápe slovo privatizace
v původním smyslu, tj. přechod vlastnických
práv, ale rozumí jí jako možnosti vyvolených
s požehnáním zákona krást státní
majetek pro sebe nebo ho převádět na své
známé za symbolickou cenu. Vzbuzuje to podiv i v
zahraničí, kde nechápou, že i když
v některých případech jde o peníze
špinavé, u nás ještě nesou vysoký
zisk. Všude v demokratických státech by takovýto
postup byl nepřípustný.
Staré přísloví praví: S jídlem
roste chuť. Proto dalším signálem pro
parlament, že se něco děje v rozporu s původními
zásadami privatizace, mělo být, když
se začal privatizovat takový majetek, o němž
se to nikdy nepředpokládalo, protože byl do
konce roku 1992 ve výlučném majetku státu.
Jedná se například o Léčivé
a minerální prameny. Ale i to nás nechávalo
klidné. Snad se probudíme nyní, když
vláda ústy svých ministrů Dlouhého
a Luxe prohlásila, že chce urychleně privatizovat
vše, včetně rodinného stříbra
a zlata, že chce prodat půdu, podíl státu
v bankách apod. Začneme konečně jednat
a na poslední chvíli rozhodneme, co si stát
ponechá, nebo jak naloží s prostředky
získanými v privatizaci? Či budeme nečinně
přihlížet?
Záměr vlády je v příkrém
rozporu například s postupem vlády SRN, která
majetek bývalé NDR ani nerozdává a
vůbec se již nezbavuje nástrojů, kterými
může ovlivňovat chod státu. Odkazuji
na obecně známou skutečnost, že SRN
je stát bohatý a demokratický a mohla by
si, na rozdíl oproti nám, dovolit majetek rozdávat.
Schválně nemluvím o tom, jaký státní
majetek mají Spojené státy americké,
protože řada našich "pravicových
politiků" je přesvědčena, že
jde o stát komunistický. Jedině, co nám
velice dobře jde, je radit jiným nebo je kritizovat.
Je potřeba si uvědomit, že nejsme na takovém
stupni společenského vývoje, ani tolik hospodářsky
silní, aby o naše rady nebo kritiky někdo stál,
aby je někdo bral vážně. Slušelo
by nám více skromnosti.
Zdá se, že syndrom naší malosti opět
vítězí. Opět se opakuje situace, kdy
se má všechno, s důsledností nemající
ve světě obdobu, tentokrát pro změnu
privatizovat. Komunisté po roce 1948 znárodnili
vše. Kromě několika málo soukromníků
bylo vše státní. Dnes jdeme směrem opačným
a opět do extrému. Stát se má zbavit
všeho. V této souvislosti kladu otázku, co
se stane, zvítězí-li v příštích
volbách levice. Opět se bude znárodňovat?
Možná, že to není jen syndrom naší
malosti.
Zanedlouho budeme projednávat státní rozpočet
na příští rok. Jak si vyložit fakt,
že se nás bude vláda snažit přesvědčit
o tom, že je pro nedostatek finančních prostředků
nutné snížit výdaje na výstavbu
dopravních komunikací a jiné účely.
Tvrdím a budu tvrdit, že tento stát může
mít dostatek prostředků z malé privatizace
i prodeje státního majetku, které v průběhu
příštích 10 let mohou být proinvestovány,
aniž by to vedlo k inflaci. Nesmí se však hospodařit
tak, jako dosud. V roce 1994 činily příjmy
Fondu národního majetku 32,7 mld. Kč, výdaje
39,5 mld. Kč. Celkový zůstatek z privatizace
je žalostně malý - 4,6 mld. Kč. Vzpomínám
si, jak jsme zde nedávno vedli spory o tom, zda státní
rozpočet byl vyrovnaný či schodkový.
To však není důležité. Důležitá
je skutečnost nepoužít 40 mld. Kč z
FNM, chybělo by nám letos 30 mld. Kč. Nedostatek
finančních prostředků je tedy zřejmě
tím hlavním důvodem, proč má
být privatizováno všechno, což představuje,
včetně hodnoty půdy, částku
kolem 400 mld. Kč.
Stav, kdy parlament ani vláda neví, kde a jaké
má finanční prostředky, je nadále
neudržitelný a umožnil ho především
malý zájem parlamentu o výsledky a průběh
privatizace. To si FNM vyložil po svém a materiál,
který nám předložil, má bohužel
tu úroveň, jakou má. Na některé
nedostatky výroční zpráva poukazuje,
o některých věcech nemluví vůbec.
Chybí například přehled o stavu dlužných
částek, ale též, jaký byl výnos
z prodeje kupónových knížek, či
kolik podniků a za kolik bylo prodáno zahraničním
zájemcům. Výklad výroční
zprávy FNM proto může být různý.
Nebylo by účelné dohadovat se dnes o věcech,
aniž k tomu máme potřebné doklady. Je
však možné se k problému vrátit.
A to bylo smyslem mého vystoupení. Byl bych také
rád, kdyby poslanci byli informováni o závěrech
vlády v oblasti privatizace zbytku státního
majetku.
V neposlední řadě se domnívám,
že do financí České republiky je potřeba
vnést přesný řád a srozumitelnost,
a i když se nedomnívám, že mé pozměňovací
návrhy získají dostatečnou podporu,
přesto si je dovolím přednést.
Navržené usnesení navrhuji doplnit následovně.
Stávající text označit bodem I, doplnit
bod II následujícího znění:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky žádá vládu České
republiky, aby:
1) v termínu do 10. prosince 1995 předložila
záměr týkající se privatizace
zbytku státního majetku, včetně půdy.
2) ve stejném termínu předložila aktualizovaný
přehled o zůstatku finančních prostředků
na účtu malé privatizace a celkovém
zůstatku privatizace. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Kačenkovi a uzavírám rozpravu
k tomuto bodu, vzhledem k tomu, že už se do ní
nikdo nehlásí. Chci se zeptat pana ministra, zda
si přeje vystoupit a vyjádřit se k obsahu
rozpravy. Ne. Zříká se svého práva.
Ptám se tedy pana poslance Holuba, který plní
roli zpravodaje, zda se může ihned ujmout slova. Děkuji.
Prosím, aby přistoupil k mikrofonu.