Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Přítomni:

Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J. Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP K. Ledvinka, místopředseda PSP P. Tollner a 178 poslanců.

Za vládu České republiky: místopředseda vlády J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr vnitra J. Ruml, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci J. Skalický, ministr dopravy J. Stráský, ministr kultury P. Tigrid, ministr zahraničních věcí J. Zieleniec.

(Schůze zahájena v 9.00 hodin.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení hosté, zahajuji přerušené jednání 34. schůze Poslanecké sněmovny. Prosím, abyste se všichni přihlásili identifikačními kartami, případně mně oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty, dále pak čísla náhradních karet.

Úvodem mi dovolte několik informací, abychom si ujasnili, jak budeme dnes pokračovat v projednávání schváleného pořadu.

K bodu 14 schváleného pořadu nám byla rozdána společná zpráva až včera odpoledne, tudíž tento bod můžeme projednávat až po 24 hodinách, tzn. dnes odpoledne. Jedná se o vládní návrh zákona o neziskových právnických osobách.

K bodům 16 a 17 schváleného pořadu budou společné zprávy rozdány - předpokládám - v průběhu dnešního dne. Ani tyto body dnes nemůžeme projednávat.

K bodu 19 nelze společnou zprávu vypracovat. Zákon byl přikázán ústavně právnímu výboru a výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Bohužel zákon projednal zatím pouze ústavně právní výbor.

Budeme tedy pokračovat v projednávání schváleného pořadu se změnami tak, jak jsem o nich hovořil.

Dalším bodem, který budeme v souladu s naším rozhodnutím projednávat, je

Je to sněmovní tisk 1382. Předložený vládní návrh Smlouvy nám z pověření vlády odůvodní ministr zahraničních věcí pan Josef Zieleniec a já ho prosím, aby se ujal slova.

Ministr zahraničních věcí ČR Josef Zieleniec: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem velmi rád, že mám možnost vystoupit na schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve chvíli, kdy se rozhoduje o vyslovení souhlasu se Smlouvou o přátelských vztazích a spolupráci mezi Českou republikou a Ruskou federací. Jak jistě víte, tato smlouva byla podepsána prezidenty Václavem Havlem a Borisem Jelcinem v Praze již 26. srpna 1993. Jedná se o novou, plně rovnoprávnou smlouvu, která má pro Českou republiku do budoucna garantovat politicky nezávislé, nekonfliktní a výhodné vztahy s Ruskou federací v ekonomické oblasti a v mnoha dalších oblastech.

Důležité je, že tato nová smlouva má nahradit formálně stále platnou nerovnoprávnou normalizační smlouvu z května 1970, která byla zpracována v duchu Brežněvovy zahraničně-politické doktriny. Ratifikací smlouvy bude definitivně odstraněn politickomorální aspekt přežívající platnosti totalitní smlouvy, jež je stále ještě řádně registrována v OSN.

Myslím, že mohu s klidným svědomím konstatovat, že důvody pro nepřijetí smlouvy z české strany v současné době neexistují. Podepsaný text smlouvy je výsledkem několikaletého jednání, v jehož průběhu umožnil konzistentní postoj československé a později i české strany dosáhnout maximálně příznivé formulace. Lze říci, že určité pasáže smlouvy jsou dokonce příhodněji formulovány než v mnohých analogických smlouvách Ruské federace s některými dalšími zeměmi.

Smlouva se vyvarovala tzv. finské klauzule, což je formulace vylučující vojenské aktivity na území smluvního státu, které by se mohly vykládat jako namířené proti druhé smluvní straně. Tento závazek by nám značně ztížil plnohodnotnou účast v mezinárodních bezpečnostních organizacích, jejichž členem se chceme stát. Podařilo se nám docílit i toho, že v preambuli zůstala zachována pasáž formulující přání smluvních stran definitivně skoncovat s totalitní minulostí spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968 a s dalším neospravedlnitelným setrváváním sovětských vojsk na našem území.

Argumenty pro ratifikaci smlouvy vycházejí především ze zahraničně politických zájmů České republiky a zejména ze specifických zájmů České republiky v relaci s Ruskou federací. Rusko je i přes svoji současnou rozkolísanost evropskou velmocí, jehož politika ovlivňuje evropskou bezpečnostní architekturu. Pro Českou republiku je důležité, aby vztahy v této relaci byly rovnoprávné, standardní a civilizované a projednávaná smlouva k tomu vytváří právní základ. Určité autoritativní tendence ruské zahraniční politiky není nutné přeceňovat, ale vzhledem k obtížné předvídatelnosti vnitřního vývoje si nemůžeme dovolit je ignorovat.

Stávající pojetí a znění nové smlouvy v tomto směru poskytuje nezbytné mezinárodně právní garance. Smlouva samotná je koncipována tak, aby neovlivňovala vztahy České republiky se třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi a má obdobný charakter jako smlouvy s jinými evropskými státy, které byly uzavřeny po listopadu 1989. Posouvá tedy naše vztahy s Ruskem na úroveň obvyklou mezi evropskými zeměmi. Kromě toho případný bezesmluvní vztah by nevytvářel příznivou atmosféru také pro naše ekonomické zájmy, které v Rusku máme.

Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, především díky aktivnímu působení členů zahraničního výboru Poslanecké sněmovny České republiky při rozhovorech v moskevském parlamentu v březnu 1994, kde naši koaliční i opoziční poslanci vyjadřovali zájem na úspěšné ratifikaci smlouvy ve Státní dumě, byla smlouva již loni v létě ruskými poslanci schválena. Nyní je řada na vás, a já věřím, že v zájmu České republiky vyslovíte svým hlasováním s ratifikací smlouvy souhlas. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Josefu Zieleniecovi. Předložený návrh smlouvy projednal zahraniční výbor, a proto prosím zpravodaje tohoto výboru pana poslance Jana Deckera, aby se ujal slova a seznámil nás se stanoviskem výboru k předloženému vládnímu návrhu smlouvy a přednesl návrh usnesení Poslanecké sněmovny.

Poslanec Jan Decker: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec vás velice podrobně seznámil s obsahem navrhované smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci. Tento návrh smlouvy projednal zahraniční výbor, a to tak, že se tím zabýval několikrát. Při diskusi nad touto smlouvou jsme došli k názoru, že tato smlouva skutečně je zcela nová, velice potřebná, že nahradí smlouvu, která byla založena na nerovnoprávném vztahu v roce 1970 po událostech, které se udály v roce 1968.

Přijmeme-li tuto smlouvu tak, jak říkal pan ministr zahraničí, skutečně nabudeme nové vztahy s Ruskou federací, vztahy na rovnoprávné bázi, jak v politické, hospodářské, ale i jiné spolupráci. Dovoluji si tedy dát tento návrh usnesení.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, podepsanou v Praze dne 26. srpna 1993, podle sněmovního tisku 1382.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji zpravodaji výborů panu poslanci Janu Deckerovi. Než otevřu rozpravu, mám zde dvě oznámení. Pan poslanec Procházka má náhradní kartu č. 30, pan poslanec Černý náhradní kartu 29 a pan poslanec Votava náhradní kartu č. 28. Prozatím není žádný další hříšník.

Dámy a pánové, otevírám rozpravu. Prozatím mám dvě písemné přihlášky - první je od pana poslance Jaroslava Melichara, druhá je od pana poslance Jiřího Payna. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Melichar.

Poslanec Jaroslav Melichar: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení ministři, kolegyně a kolegové, protože smlouvu nepodpořím a nelze ani podávat pozměňovací návrhy nebo jakkoli měnit jediné slovo textu, dovolte mi říci důvody, proč je pro mne tato smlouva nepřijatelná.

Vrátím se k datu podpisu smlouvy v Praze v roce 1993, k prohlášení prezidenta Ruské federace na tiskové konferenci ohledně eventuálního vstupu České republiky do Severoatlantické aliance. Jeho následující dopisy západním velmocím, v nichž je varoval před možným rozšířením NATO, byly v diametrálním rozporu. Už název dokumentu Smlouva mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci mi zněl poněkud ironicky. Byl to zřetelný signál, jak druhá smluvní strana bude smlouvu pojímat a na co by si Česká republika měla znovu zvykat. V té době jsem ještě neznal obsah dohody, ale neočekával jsem, že chmurné představy, které jsem o ní měl, budou překonány.

Jestliže preambule obsahující text se slovy "přejíce si definitivně skoncovat s totalitní minulostí..." - znění máte před sebou - je myšlena jako omluva za vojenskou agresi proti Československu v roce 1968 vojsky Varšavské smlouvy, z nichž nejpočetnější část byla armáda Sovětského svazu, takovou formulaci jako omluvu odmítám přijmout. Slova "přejíce" totiž nevystihují ani nemohou nahradit obyčejné, srozumitelné a přitom významově jednoznačné termíny, jako je např. odpusťte, distancujeme se, odsuzujeme, odmítáme atd., jak to již ostatně učinily čtyři země bývalého varšavského paktu.

Vím, že někteří přítomní považují právě zmíněný odstavec za výsledek velkého diplomatického úsilí. Bylo obtížné dosáhnout, aby se v preambuli tento náznak omluvy vůbec objevil. Uznávám, že to bylo maximum, čeho mohli naši experti dosáhnout. Nakonec to potvrzuje i vzrušená diskuse ve Státní dumě, která se zaměřovala výhradně na tuto pasáž. Nutno ale podotknout, že pro ruské poslance bylo naopak nežádoucí, aby se ve smlouvě - byť jen jakýmkoli způsobem - objevil jen náznak o tomto nejhrubším porušení práv, jakým tato vojenská agrese byla.

Nyní k dalšímu obsahu smlouvy. Čl. 4 je zformulován tak, aby mohl zpochybnit úsilí České republiky stát se členem aliance. Zdůrazňování významu a posílení KBSE, nyní OBSE, se opakuje dvakrát. O institucionalizaci OBSE se v čl. 4 píše jasně. Budu citovat poslední větu čl. 4, ve které se smluvní strany zavazují, že "Za tím účelem budou podporovat zřizování a činnost stálých institucí a orgánů KBSE a všemožně napomáhat vytváření jednotného celoevropského prostoru ve všech jeho dimenzích".

Kolegyně a kolegové, myslím, že nikoho nemusí překvapovat úsilí Ruska o oslabení NATO v Evropě a jeho nahrazení orgány OBSE jak ve vojenském, tak i v politickém smyslu, kde by nejdůležitější váhu měla právě Ruská federace. Pevná instituce OBSE je prvním krokem k dosažení pozice a postavení, jaké měl bývalý Sovětský svaz. Ruská federace pro dosažení tohoto cíle udělá pochopitelně maximum. Proto z jejího hlediska se nelze ničemu divit, ale dost dobře nechápu, proč by měla být Česká republika v této snaze aktivní.

Čl. 6: "Konzultace se bezodkladně uskuteční na žádost jedné ze smluvních stran, která má za to, že by mohly být ohroženy její bezpečnostní zájmy. Obě smluvní strany budou usilovat o dosažení shody o opatřeních vhodných k překonání vzniklé situace." Jinými slovy - čl. 6 poskytuje Ruské federaci pohodlnou možnost vetovat vstup České republiky do Severoatlantické aliance. Ruská federace přece považuje rozšíření aliance východním směrem za ohrožení svých bezpečnostních zájmů a dosažení shody o opatřeních vhodných k překonání vzniklé situace pak může mít - a nejen čistě hypoteticky, nýbrž i reálně - podobu rezignace České republiky na její snahu stát se členem NATO.

Prosím přítomné kolegyně a kolegy, aby se nenechali uchlácholit tím, že se jedná o ne příliš důležitou smlouvu, která nemá vliv na příští vývoj České republiky, že má de facto jen proklamativní charakter a praktický význam malý a že v podstatě nahrazuje smlouvu ze 6. května 1970. Když jsme mohli pět roků po změně režimu existovat jako demokratický stát i s původní smlouvou, tak proč bychom nemohli bez starostí a obav žít se smlouvou jinou, nově koncipovanou.

Zde bych chtěl říci, že smlouvu z roku 1970 je nutné zrušit nebo vypovědět, neboť by mohl u někoho vzniknout pocit, že de facto chci, aby původní smlouva existovala i nadále. Tento akt ale není předmětem dnešního jednání.

U některých může zase převažovat obava z eventuálních potíží ohledně dodávek ropy a následných hospodářských ztrát. I přesto, že tuto obavu nesdílím, rád bych připomněl ropnou krizi v roce 1973, kdy se západní státy s neočekávanou situací vyrovnaly velmi rychle. Dokonce bych řekl, že měla vliv na snížení energetické náročnosti průmyslové výroby. Za dodávky ropy platíme Ruské federaci hotově, ve valutách, tedy nikoliv způsobem umořování a snižování zahraničního dluhu, takže otázku výhodnosti ponechávám stranou.

Dovolím si poznámku k důvodové zprávě, kde se mimo jiné píše, že smlouva má standardní podobu srovnatelnou s obdobnými smlouvami mezi Ruskou federací a státy západní Evropy jako např. s Francií, Spolkovou republikou Německo atd. Zde bych chtěl upozornit na podstatný rozdíl, pokud jde o politické, hospodářské a vojenské postavení zemí západní Evropy na straně jedné a České republiky na straně druhé.

Dovolte mi malé odbočení a uvést příklad, který snad bude jen zdánlivě odtažitý, ale který třeba přinutí někoho k zamyšlení nad otázkou, zda by se Česká republika nemohla dostat po ratifikaci smlouvy do nezáviděníhodné situace, až půjde o závažné rozhodování při vstupu České republiky do bezpečnostních struktur. Jako příklad uvádím Listinu základních práv a svobod, kterou Česká republika přijala ústavním zákonem.

Text některých ustanovení zmíněného zákona nám někdy v mnoha ohledech neumožňuje, nebo alespoň znesnadňuje přijmout některá rozhodnutí, která by např. dokonaleji chránila společnost před nežádoucími jevy.

Na rozdíl od států s tradičními demokraciemi, které rovněž přijaly výše zmíněný zákon, jsou u nich formulace v zákoně upraveny tak, že jim v tomto směru - obrazně řečeno - nesvazují ruce, aby se např. mohly vypořádat s problémy, které by poškozovaly jejich občany. Přesto se ale stává, že jsme někdy od jejich oficiálních představitelů kritizováni nebo upozorňováni, že Česká republika ne vždy zcela přesně dodržuje zmíněnou Listinu lidských práv a svobod.

Může to vypadat kuriózně, ale mohou si to dovolit, protože upozorňují na náš ústavní zákon a nám nezbývá, než trpělivě vysvětlovat, že v jejich zemi by také netrpěli počínání obyvatel, kteří porušují nebo nechtějí dodržovat normy a pravidla společenského soužití apod.

Na uvedeném příkladu jsem jen chtěl ukázat, že by mohl některý stát Severoatlantické aliance v okamžiku reálné šance České republiky stát se jejím řádným členem, použít smlouvu s Ruskou federací jako záminku - a slovo záminka zdůrazňuji - pro zamítavé stanovisko. Přitom skutečné důvody by mohly být úplně jiné, ale argument, že máme určité smluvní závazky s Ruskou federací, by některý stát aliance, nesouhlasící s naším vstupem, mohl použít. Samozřejmě bych si přál, aby tato úvaha byla pouhou fikcí a fantazií a nikdy se neuskutečnila. Říkáme si, že dnes žijeme v úplně jiných politických podmínkách, že se svět za posledních 5 let výrazně změnil a historie že se přece nemůže opakovat. Myslím si rovněž, že se historie nemůže přesně opakovat, ale může se vrátit v modifikované nebo částečně pozměněné podobě. Jistotu, že taková situace nemůže nastat, nesdílím.

Kolegyně a kolegové, dovolte mi na závěr říci, že přijetí či nepřijetí předkládané smlouvy může významným způsobem ovlivnit, v jaké geopolitické sféře vlivu by se Česká republika mohla ocitnout. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Melicharovi. Prosím, aby se ujal slova pan poslanec Jiří Payne.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, navážu na závěrečná slova pana poslance Melichara. Skutečně, projednávání této smlouvy může mít vliv na naše budoucí vztahy s NATO. Jelikož smlouva, kterou máme s Ruskou federací jako nástupcem Sovětského svazu ze 70. let, obsahuje článek, který má podobu aliančního závazku. To znamená, pokud by Rusko v dnešní době bylo napadeno nějakým státem, Rusko nás požádá o bratrskou pomoc a my budeme povinni podle té smlouvy, která v současné době platí, poskytnout naši armádu na pomoc Rusku. Až do těchto důsledků dochází současný právní stav, který bychom samozřejmě dokázali vyargumentovat, že tu pomoc neposkytneme, ale ten stav je právě opačný. Zatímco ta stará smlouva obsahuje alianční závazek s Ruskem, tak tato nová smlouva - a já to mohu s potěšením konstatovat - byla konzultována v NATO a neobsahuje žádné ustanovení, které by bránilo našemu vstupu do NATO. Tolik tedy na uklidnění tohoto pohledu.

Přesto si myslím, že pan poslanec Melichar vyjádřil některé myšlenky nebo určitý pohled, který z jistého úhlu se takto může jevit. A já se pokusím doplnit některé argumenty, abychom viděli celou situaci plastičtěji.

Zaprvé uvědomme si jednu věc, ze etické problémy - a to ani v mezinárodním právu - nelze řešit smluvně. Nelze to mezi jednotlivými lidmi a nejde to ani v mezinárodním právu. Neočekávejme, že nějakou smlouvou vyřešíme morální problémy toho, že Sovětský svaz nám poskytl bratrskou pomoc, která znemožnila naše svobodné rozhodování na dvě desetiletí, která poznamenala náš hospodářsky vývoj, která způsobila i tragické škody na životním prostředí i škody na lidských životech. Naše suverenita byla omezena v tomto období. To je morální otázka a tu nedokážeme vyřešit žádnou sebelepší smlouvou. Proto prosím, abychom se o to nepokoušeli ani v případě vztahů s Ruskem, ani v případě vztahů s jinými státy, neřešme morální problémy na smluvním základě.

Zadruhé Rusko v dnešní době není naším nepřítelem a já si myslím, že bychom my neměli být státem, který vyvolává nepřátelské vztahy v Evropě. V našem zájmu je, aby přinejmenším několik desetiletí kolem nás v Evropě panovala atmosféra spolupráce, aby se našel systém, který uspořádá evropské země do takové podoby, který zaručí stabilitu, kterou naše země, naše ekonomika, naše transformovaná společnost, naše nová demokracie nesporně potřebuje. Samozřejmě, že historické zkušenosti nejsou vymazány, ten morální pohled tady zůstává ve hře, ale musí být řešen jinými prostředky.

Druhá věc: Na vztahy s Ruskou federací můžeme mít takovéto absolutní pohledy. Přesto si uvědomme, že Česká republika je malý stát, který se nachází v silovém poli velmocí. Naše dějiny to i v tomto smyslu několikrát poznamenalo, my musíme brát tuto skutečnost na vědomí, že naše možnosti jsou takové, jaké jsou - jsou omezené, odpovídající velikosti menšího nebo středního státu ve střední Evropě.

Na druhou stranu si myslím, že naše demokracie dospěla již do okamžiku, kdy máme určité diplomatické sebevědomí a můžeme tento krok k ratifikaci česko-ruské smlouvy podniknout, že víme, co činíme. Máme to skutečně prokonzultováno jak s našimi západními partnery, tak víme, co to udělá ve vztahu k Rusku. Takže já bych si dokonce troufl říci, že ratifikace této smlouvy - která v mnoha pohledech je zastaralá, protože byla sjednávána vlastně před několika lety, kořeny této smlouvy jsou ještě v počátku 90. let - je jakýsi projev naší zralosti, že dokážeme vybalancovat vztahy tak, aby nedocházelo k nějaké zbytečné polarizaci.

Připomínám, že Ruská federace nepatří k zemím, které by v reformách pokročily nějak málo. Naopak. Ruská federace zprivatizovala 60% vlastnictví. Její daňové zákony jsou srovnatelné s našimi zákony. Uvědomme si, že to je významný partner. Zdaleka se nedívejme na Rusko očima předsudků, jak to vypadalo v minulosti. Jiný nesporný fakt je to, že poprvé v dějinách Ruska existuje parlament zvolený ve volbách, kde jsou zastoupeny různé politické strany, které spolu soutěží o politický vliv. To je nesporně nová historická skutečnost, na kterou musíme brát ohled a musí na to brát ohled i celá Evropa.

Přesto neskrývám, že jistý imperiální apetit se u některých politiků v Rusku objevuje a my samozřejmě i tuto věc musíme brát na vědomí. Zejména velmoc, která ztratila své velmocenské postavení, jak nás učí historie, velmi často mívá sklony vracet se do původních kolejí svých velmocenských ambicí. Rusko může s touto kartou dokonce kalkulovat, může s ní počítat.

Pro nás, prosím, je velmi důležité, aby se našlo nové uspořádání Evropy. Střední Evropa není ani pod vlivem Východu, ani pod vlivem Západu a hledáme, jak uspořádat fragmentovanou střední Evropu tak, aby to uspořádání bylo stabilní.

K tomu slouží OBSE, o které se zmiňoval pan kolega předřečník. Klíčem ke stabilnímu uspořádání Evropy je to, aby Rusko si nalezlo svůj vztah k Evropě a naopak, aby evropské země našly svůj vztah k Rusku. Tento proces ještě zdaleka neskončil.

Zkusme si uvědomit, jaké jsou oblasti společných zájmů s Ruskou federací a jaké jsou oblasti rozdílných zájmů. Nesporně jsou oblasti různých zájmů. Např. na Balkáně se zdá, že můžeme dospívat k naprosto odlišným politickým názorům. To neznamená, že bychom nemohli spolupracovat v jiných oblastech. Rovněž si myslím, že např. v řešení situace v Čečensku se neztotožňujeme s použitými prostředky, ale to neznamená, že bychom mohli vyhlásit válku nebo přerušit diplomatické styky apod. Ty vztahy samozřejmě existují dál, i když všechny tyto věci se do nich promítají.

Chtěl bych říci, že společné zájmy existují a je po mém soudu nejen v našem zájmu, ale i v zájmu Evropské unie, aby tyto zájmy byly vytypovány (já jsem si vědom, že se na tom pracuje) a aby v oblastech, kde je to možné, se spolupráce prohloubila. Nepochybně taková množina existuje.

Ještě možná nepatrná zmínka do minulosti. Karel Havlíček Borovský v roce 1850 napsal: "Máme-li chybné a falešné smýšlení o Rusku, upadneme jistě do mnohých chybných a nám samotným škodlivých kroků, neboť mylné smyšlení jest vždy základem mylného jednání. Především musíme vždy děliti od sebe ruský národ od jeho vlády... atd."

Nepodlehněme tedy zkreslenému pohledu na Rusko ani v tom optimistickém směru ani v tom pesimistickém. Snažme se velmi realisticky vidět, jaká je současná situace a současné možnosti Ruska.

Masaryk v roce 1893 prohlásil: "Říkám, že Rusko, ruský problém je důležitý pro každého myslícího Evropana, nejen pro politika." Je zajímavé, že pro Masaryka Rusko představuje problém.

Někteří politikové dnes, když hodnotí vztahy k Rusku, dospívají k různým závěrům. Pro některé - zejména pro státy v Pobaltí nebo některé další - Rusko představuje určité riziko nebo možnou nestabilitu. Pro některé jiné politiky Rusko představuje spíše starost, jak zvládnout celý ten prostor, aby nedošlo k vyostření problémů.

Já se domnívám, že my dokážeme najít vyvážený vztah k Rusku Na druhé straně si myslím, že by tato smlouva neměla otevírat dveře pro následné smlouvy o vojenské spolupráci a podobně. Tyto myšlenky zde před několika lety byly. Já věřím, že v této věci si naše exekutiva uvědomuje, co by to znamenalo, kdybychom měli uzavřít původně zamýšlené smlouvy o vojenské spolupráci.

Naše politika vůči Rusku by neměla být zraňující, my bychom neměli vytlačovat Rusko z Evropy. Naopak, my sami si musíme hledat nový vztah k Rusku. Nemáme ho ještě plně vytvořený. A obráceně - Rusko se musí smířit s tím, že Evropa má své demokratické tradice a hodnoty a pokud chce s Evropou komunikovat, musí tyto hodnoty přijmout. Naše politika může být velmi asertivní, můžeme říkat, co se nám nelíbí, můžeme říkat, jaké demokratické hodnoty považujeme za významné, to ale neznamená, že bychom měli přerušit vztahy nebo že bychom měli nespolupracovat v oblastech, kde spolupráce je účelná.

S ohledem na tento kontext, s ohledem na hledání nové stabilní Evropy se domnívám, že tento krok - ratifikace česko-ruské smlouvy - je krokem, který směřuje k nalezení nového uspořádání. Definitivním uspořádáním, definitivním vztahem mezi českými zeměmi a Ruskou federací samozřejmě ještě zdaleka nemůže být. Vztahy mezi jednotlivými národy se zpravidla nevytvářejí v průběhu 5 let, ale v průběhu staletí. Máme před sebou ještě velký úkol, vyjasnit si své vztahy k Rusku, a tato smlouva k tomu dává prostor v mnoha svých článcích. Prohlašuji, že žádný z těchto článků (pečlivě jsme je prostudovali) není v rozporu s našimi zájmy.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Paynovi a prosím, aby se slova ujmul pan poslanec Grulich. Ostatní prosím o klid.

Poslanec Václav Grulich: Pane předsedo, pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, jsem rád, že vystoupil předseda zahraničního výboru pan Jiří Payne. Velice mnohé z toho, co bych byl rád řekl, řekl on velmi kvalifikovaně a myslím, že ti z vás, kteří ho poslouchali, si dobře promysleli, jaký musí být náš další postup a co všechno je závislé na dobrých smluvních vztazích mezi státy.

Vraťme se ke smlouvě s Ruským společenstvím. Chronologie: před více než 2 lety podepsali tuto smlouvu prezidenti Boris Jelcin a Václav Havel. Před více než rokem ratifikovala tuto prezidentskou smlouvu Ruská státní duma, tedy ruský parlament. Po dalším více než roce se tato smlouva dostává na lavice Parlamentu České republiky.

Pan ministr Zieleniec se zmínil o tom, že u Spojených národů je stále ratifikovaná okupační normalizační smlouva z roku 1970. Vztahy mezi státy se nevytvářejí tak, že se smlouvy ruší a že se nenahrazují. My máme tři možné cesty, jak zrušit starou de facto neplatnou, de iure pravděpodobně platnou smlouvu, i když by právníci možná našli cestu, jak ji učinit neplatnou, ale nebylo by to jednoduché. Existují tedy tři cesty, jak tuto starou smlouvu nahradit.

Za prvé je samozřejmě možná výpověď. Výpověď smlouvy mezi státy má své časové období, které není krátké a které samozřejmě má za následek výrazné zhoršení vztahů mezi těmito smluvními státy.

Za druhé může být smlouva zrušena po vzájemné dohodě k termínu, který bude dohodnut.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Paní a pánové, prosím o klid. Vyslechněme, co nám chce pan poslanec Grulich sdělit.