Pátek 26. května 1995

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan poslanec Wagner se hlásí s třetí faktickou poznámkou.

Poslanec Jozef Wagner: Ano, pane místopředsedo, pořád s procedurální. § 92 odst. 2 vás, pane předsedající, obviňuje z omylu, když tvrdíte, že je-li někdo dotázán, nemusí odpovědět. § 92 odst. 2 praví: "Obdobné informace a vysvětlení mohou požadovat též od předsedy České národní rady a ostatních členů předsednictva". Oni samozřejmě nemusí odpovědět hned, nicméně podle § 92 odst. 2 žádám předsedu Poslanecké sněmovny, aby odpověděl na otázku, zdali ústavně právní výbor postupoval podle § 72 odst. 2, který zní takto: "Nepodaří-li se stanoviska výborů sjednotit, sdělí to ústavně právní výbor předsedovi České národní rady, který může výbory požádat, aby se návrhem zákona znovu zabývaly".

Žádám předsedu Poslanecké sněmovny o odpověď s připomenutím, že na to nárok poslanec má podle § 92 odst. 2 téhož zákona o jednacím řádu.

Dále upozorňuji, abych nemusel vystupovat ještě jednou, že formální porušování zákona, porušování zásad formální demokracie vedlo k tomu, co se stalo pučem v únoru 1948. Domnívám se, že když se nebudou dodržovat zásady formální demokracie, že jsme povinni konat tak, abychom přiměli ty, kteří je porušují, aby je vzali alespoň na vědomí. K tomu je mnoho metod. Jednou z nich je vzpomínaná obstrukce a druhou z nich je stížnost Ústavnímu soudu. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Velice s vámi souhlasím, že jste zcela v souladu s § 92 odst. 2 využil svého práva požádat o vysvětlení.

Pan poslanec Gross.

Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že v této fázi je nesmírně legitimní, pokud vzneseme požadavek, že dokud nedostaneme odpověď od předsedy Poslanecké sněmovny, vznášíme návrh na přerušení projednávání tohoto bodu.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Je to procedurální návrh. Dám o něm hlasovat.

Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování číslo 153. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 63 pro, 79 proti, 9 poslanců se zdrželo.

Další faktická poznámka. Pan poslanec Nedorost.

Poslanec Ladislav Nedorost: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, je mi to nepříjemné, ale po vzoru pana kolegy Marka Bendy se musím také zastat svého kolegy jako se on zastal pana předsedy. To, co řekl pan Vyvadil, byla pravda. Řekl pouze to, že v případě, když se to bude projednávat, v dané chvíli odstupuje. Nebylo to tak, tzn., že zpravodajem zůstal. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Nedorostovi. Pan poslanec Gross.

Poslanec Stanislav Gross: Dámy a pánové, jsem zplnomocněn požádat jménem dvou opozičních klubů o přerušení projednávání tohoto bodu a požádat předsedu sněmovny, aby neprodleně svolal politické grémium.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: O první části myslím, že jsme rozhodli před malou chvilkou hlasováním a sněmovna to odmítla. Druhá část je něco jiného.

Dámy a pánové, politické grémium se sejde - doufejme, že ke krátké schůzce - v 10.15 hodin. Přerušuji jednání sněmovny. Doufám, že neopustíte katastr obce a že budete v dosahu mikrofonu. Doufám, že za 15 minut budeme schopni pokračovat.

(Schůze přerušena v 10.15 hodin.)

(Schůze zahájena v 10.48 hodin.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Dovolte mi, abych se vás pokusil velmi stručně informovat o jednání politického grémia.

Na politickém grémiu jsme se zabývali různými možnými výklady paragrafů dožívajícího jednacího řádu a jsem pověřen vám sdělit, že se nepodařilo sjednotit náhled na jednotlivé paragrafy a názory na jednotlivé paragrafy. Nicméně byl jsem pověřen vám sdělit, že samozřejmě předseda Poslanecké sněmovny byl informován o tom, že se nepodařilo sjednotit stanoviska výborů Poslanecké sněmovny a že se nepodařilo vypracovat společnou zprávu.

Dohodli jsme se též na politickém grémiu, že budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu. Doufám, že jsem na nic podstatného nezapomněl. Pan poslanec Wagner se hlásí, zřejmě s faktickou poznámkou.

Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedající, dámy a pánové, především se stalo, že bylo sděleno předsedajícím, že předseda sněmovny není povinen odpovědět. Já se domnívám, že je povinen odpovědět, protože § 92 odst. 2 začíná: obdobné informace, atd., a informace předtím se poskytují podle obecných ustanovení, a tam je jen lhůta 30 dnů.

Poprosil bych pana předsedu, aby byl tak laskav, nevyužil lhůty 30 dnů a odpověděl. Ta odpověď není totiž jen v tom, co sdělil pan předsedající, ale je též v předchozím ustanovení předmětných dvou odstavců předmětného paragrafu, které jsem zde ve svých vystoupeních citoval. Takže trvám na tom, aby do 30 dnů odpověď byla, ale bylo by velmi užitečné, kdyby byla hned, protože hned by to objasnilo možnosti, jak se má dále postupovat. Odpoví-li pan předseda, po odpovědi se přihlásím k procedurálnímu návrhu. Neodpoví-li, učiním tak stejně. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, máte slovo.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové. Obecně se má zato, že když se zvolí fakultativní postup, výběr se provedl, tak všechno další je již obligatorní. Volba byla provedena a pak už je třeba postupovat podle zvolené varianty. Zvolená varianta byla provedena tím, co v odpovědi na konstatování pana kolegy Grulicha odpověděl pan zpravodaj, pan kolega Krása. On odpověděl, že byl podniknut pokus předložit návrh společné zprávy. A v tomto případě se mělo postupovat tak, aby ústavně právní výbor, nechci vás zdržovat, jsme před sobotou a nedělí, bylo by velmi rozumné, podle příslušného znění, které zde bylo několikrát citováno, sdělil, jaké usnesení v této věci přijal, a respektoval to, co se stalo obligatorním. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Nejsem si jist, jak tomuto procedurálnímu návrhu rozumět. l předseda klubu sociální demokracie se přimlouval na politickém grémiu za to, abychom se nepokoušeli rozvinout debatu o interpretací jednacího řádu. Jeho stanovisko bylo, že nepovažuje za nutné, abych se pokusil vysvětlit, co mě k tomu vedlo, o která ustanovení jednacího řádu jsem se opíral, když jsem navrhoval postup, který byl potom sněmovnou schválen v prvním hlasování tohoto dne.

Nicméně zřejmě bude prospěšné, abychom sdělili ještě něco z politického grémia. v § 72 odst. 1 - a proti tomu myslím nebylo námitek - není upraveno, jakým způsobem působí ústavně právní výbor ke sjednocení stanovisek. Ústavně právní výbor se snažil prostřednictvím svého zpravodaje na této schůzce zpravodajů, která proběhla, účastí svého předsedy a zpravodaje působit tímto způsobem a nepodařilo se sjednocení dosáhnout. To je také jedno z možných konstatování.

Ještě sdělím, že se domnívám - a řídil jsem se tímto výkladem při prvním návrhu, který tento den padl - že pokud se nepodaří vypracovat společnou písemnou zprávu, další věty § 72 se na další proceduru nevztahují a pak je možné se obrátit k § 2 odst. 3, který říká, že Česká národní rada upravuje vlastními usneseními své vnitřní poměry a podrobnější pravidla svého jednání. Sněmovna tak učinila, domnívám se, tím prvním hlasováním, které zde proběhlo dnes po ránu.

Dámy a pánové, není-li námitek, otvírám nyní rozpravu k projednávanému bodu, do které se dosud přihlásily jako první paní poslankyně Fischerová, dále pak paní poslankyně Lagová, Mazalová a další. Prosím paní kolegyni Fischerovou, aby se ujala slova. Připraví se paní poslankyně Lagová.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi přejít ke stránce věcné a dovolte mi vyjádřit, než začnu s pozměňovacími návrhy, jedno zbožné přání. Bude to zbožné přání, nebude to bonmot. Přeji si, abyste to takto pojali. Od další koaliční procedurální zvůle vysvoboď nás Pane. Prosíme tě, vyslyš nás.

A nyní k vlastním pozměňovacím návrhům a následnému zdůvodnění.

§ 17 písm. c). Navrhuji vypustit druhou část věty: "avšak není vyšší než součin částky životního minima rodiny a koeficientu 3,0". § 17 nové písmeno d) tohoto znění: "ve snížené výměře, jestliže rodina rozhodný příjem neprokáže".

V případě přijetí pozměňovací návrhy rozšíří nárok na přídavky na dítě ve snížené výměře 0,14 hodnoty životního minima v závislosti na věku dítěte pro všechny rodiny, jejichž příjem je vyšší než 1,8 násobek životního minima. Přídavky ve snížené výměře obdrží i rodiny, které svůj příjem neprokáží. Nedojde k vyloučení pěti procent rodin s dětmi z nároku na dávku, sníží se administrativní i finanční náročnost testačního procesu příjmů. Finanční náklady pro zajištění návrhu pro rok 1996 jsou odhadovány na 300 mil. korun.

Další pozměňovací návrh, § 18 bod A: číslo 0,32 na 0,35, bod B: číslo 0,28 na 0,33. Od roku 1993, kdy byly zavedeny přídavky na dítě v závislosti na věku dítěte, vzrostou od ledna 1996 životní náklady, kdy se předpokládá účinnost zákona, zhruba o 22%. Pokud bychom pozměňovací návrhy nepřijali, byla by reálná výše dávky pro jednotlivé kategorie nižší než v roce 1993.

§ 20, sociální příplatek: číslo 1,6 na 1,95. Kdybychom ponechali pro sociální příplatek kritérium 1,6 násobek životního minima, činily by roční náklady na dávku 4,3 mld Kč. Za současné situace vydáváme 6,2 mld Kč ročně. Využijeme-li všechny prostředky a také ušetřené diferenciací nároků přídavků na děti, což činí 1,7 mld Kč pro rok, získáme tak prostředky pro pokrytí nákladů souvisejících s posunem koeficientu na hodnotu 1,95.

Navrhované řešení v kombinaci se změnou v oblasti přídavků na děti umožní finanční podporu rodin skutečně chudších a celkově reálný objem obou dávek by zůstal přitom zachován.

Ve svém přístupu k oběma dávkám jsem vedena snahou zachovat rodině ve státním rozpočtu stejný objem prostředků jako dosud. Jsem přesvědčena, že při současném stavu natality je zcela nežádoucí na rodině šetřit a vytvářet vlastně antipopulační opatření.

§ 48 odst. 1 text upravit následovně: "Výše pohřebného činí 5000 Kč". Stávající náklady na vypravení skromného pohřbu vysoce přesahují příspěvek navrhovaný vládou - 3000 Kč. Mnozí naši spoluobčané skutečně nemají z čeho zaplatit vysokou finanční spoluúčast při rozloučení se členy své rodiny. Mnozí občané také osamoceni dožívají v sociálních ústavech. Po celoživotní práci mají i oni mravní právo na důstojné poslední rozloučení.

Dovolím si pro informací ještě dodat, že výbor pro sociální politiku a zdravotnictví před časem svým usnesením vyzval vicepremiéra a ministra financí Ivana Kočárníka k regulačním opatřením v cenové oblasti pohřebních služeb. Nezbývá než dodat, že bezvýsledně.

§ 80 navrhuji vypustit. Jednou z předností projednávaného zákona je náznak automatické valorizace dávek vazbou na nosný pilíř hodnoty životního minima. Tato přednost však má dva citelné nedostatky. Hodnota životního minima není reálná. Náplň životního minima vyžaduje přehodnocení, aby odpovídala skladbě a výši současných nákladů na základní životní potřeby občanů. Druhým nedostatkem je kulantně nadbytečný § 80 projednávaného zákona. Umožňuje totiž vládě měnit koeficienty stanovené zákonem a ovlivnit valorizaci při současném absolutním vyřazení Parlamentu.

Dámy a pánové, co zbývá říci závěrem? Státní sociální podpora - to je sociální politika naší rodiny. Pokles porodnosti i zcela omezená volba životního stylu ženy - matky z ekonomických důvodů nesvědčí o dobrém stavu rodinné politiky. Rodina s dětmi má např. o 2400 Kč méně na člena domácnosti než rodina bezdětná. přídavky na děti spolu se sociálním příspěvkem tvoří velmi podstatnou část rodinného rozpočtu - 7%. Já se táži, proč právě rodiny s příjmy v rozsahu pouze 1,3 - 1,9 násobku životního minima na těchto dvou dávkách mají tratit 130 - 840 Kč měsíčně?

Z projednávaného zákona dále vyplývá přeceňovaná adresnost a snaha ušetřit za každou cenu a hlavně na nepravém místě. Na jedné straně vláda na přídavku na dítě a sociálním příspěvku šetří 4,8 mld. Kč, na druhé straně vláda podle usnesení č. 702, a to již ze dne 14. prosince 1994, hodlá vydat 1,5 mld. Kč na systém adresnosti a zaměstnání nejméně 2905 pracovníků. Dovolím si zde volně citovat z Hospodářských novin z 24. května t. r. slova premiéra vlády České republiky z porady ekonomických ministrů: "Narůstá administrativní aparát v úřadech ministerstev, zejména pak v regionech, kde bude nutné snížení o 5%". Neměli bychom tato slova respektovat i v sociální politice?

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost a za vaši případnou podporu, kterou bohužel očekávám pouze zleva.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Prosím paní poslankyni Lagovou, aby se ujala slova. Připraví se paní poslankyně Mazalová.

Poslankyně Hana Lagová: Pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovoluji si vás seznámit s míněním poslanců klubu Levého bloku k předmětné věci, přestože už zřejmě není aktuální se k některým věcem vracet, neboť mnohé již bylo publikováno a drahnou dobu přetřásáno. V bezprostředním čase byly předmětem sporů i procedurální otázky. Já chci v této věci jen velmi stručně říci, že je jistě nutné odlišit proceduru a obsah. To, že tady byl spor o proceduru, je naše povinnost. Je povinností ctít jednací řád. To samozřejmě občany nezajímá. Občany zajímá výsledek, a to je obsah tohoto zákona. Dbát na proceduru znamená také do budoucna nepřipustit precedens, který by se mohl z takového spekulativního přístupu stát zvyklostí. Je to proces, který jsme zažívali v podstatě od celého projednávání tohoto předmětu, tedy od projednávání zásad tohoto zákona.

Je faktem, že pokud jde o obě sporné věci, tj. proceduru i obsah, právě dosavadní výsledek svědčí o neujasněnosti naprosto zásadních věcí, což je především pojetí některých dávek, jejich míra, ale i širší souvislosti, které mají vazbu na celou sociální reformu. Jinak by se totiž nestalo, že nedlouho poté, co vláda svůj návrh schválila naprostou většinou hlasů, mnozí obrátili. Občanská veřejnost se domnívala, že tím byl celý zákon zpochybněn. Někteří tvrdili, že byl postaven na hlavu. Ve věcných záležitostech se lze domnívat, že tomu bylo spíše opačně, že byl postaven z hlavy na nohy.

Nejsmutnější na tom ale je, že předmětem sporů se staly otázky nejcitlivější. Výsledkem pak je nikoli to, co vychází ze skutečných analýz, z předpokladů budoucího vývoje, ze skutečných propočtů, ale výsledkem se staly vzájemné vnitrokoaliční ústupky, které se takto bohužel prezentovaly i navenek.

Náš poslanecký klub chce vždy vidět souvislosti sociální a ekonomické politiky. Přitom si ale myslíme, že nelze používat stejná měřítka. Proto jsme trvali na základním požadavku (a byl to požadavek i garančního výboru), aby všechny tři základní sociální zákony byly posuzovány současně, aby byla jistota jejich vnitřní provázanosti do celé sociální sféry, tím spíše, že k ostatním zákonům dosud chybí zákon o neziskových organizacích.

Zdá se nám, že pro vládu bylo naprosto rozhodující hledisko ekonomické. V ruce kalkulačka a adresnost rovná se ušetřit do státního rozpočtu. l takto to nazývali občané: jak naplnit státní pokladnu.

Ministerstvo práce a sociálních věcí hájí potřebu mezinárodního srovnávání s pohledem na výsledky historického a společenského vývoje. Takto to bylo prezentováno. Avšak my to přece chceme také, neboť víme, že dávky a zejména to, co směřuje k rodinám, mají v různých zemích různou podobu a váhu. Je tam však také podstatně jiné příjmové rozvrstvení obyvatelstva. To je základní předpoklad, že nemůžeme věci kopírovat. U nás dávky mají naprosto jinou sociální hodnotu. Při srovnání se zahraničím, jak jsme se těmito věcmi zabývali, se nám (i ze sdělovacích prostředků) zdálo, že autoři mají více obav o to, zda to venku dělají dobře, čili kritika toho, jestli tam na to event. nedoplácí stát. U nás je to ale naopak, u nás na to bude doplácet občan.

Víte, že donekonečna se zdůrazňuje, opakuje, že prostředky vybrané na tyto účely nejsou k těmto účelům využívány. Jedná se speciálně o sociální pojištění.

Diskutován byl velmi podrobně princip adresnosti či univerzálnosti. Domníváme se, že tím možná na oko snažením po spravedlnosti, zůstalo příliš mnoho otazníků a chybí argumentační podloženost, fakta, o která bychom se mohli opřít. Celá konstrukce, jak už bylo zmiňováno, adresných dávek, je odvozená od životního minima. Ze zákona je životní minimum definováno. Znovu tady musím však opakovat, že chybí jeho věcné naplnění. To není něco, co si přeje několik poslanců opakovaně. O to požádal i garanční výbor. Je to důležité proto, že chceme vědět, jak to odpovídá současným poměrům, když víme, že reálná hodnota životního minima se pohybuje v mínusu o 20 - 25%.

Překvapila mě tady včerejší slova pana ministra Vodičky, když říkal, že úroveň životního minima - to je objektivně stanovená hranice nouze a že kritiku slyší pouze zde ve sněmovně, nikoli mimo. Troufla bych si tvrdit, že je to tím, že buď nechceme slyšet anebo je taková informační bariéra i na Ministerstvu práce a sociálních věcí, že toto neslyší. Včera jsme s některými kolegy k těmto otázkám diskutovali v Radiofóru. Přála bych vám, pane ministře, slyšet dotazy a otázky, komentáře posluchačů. Vnímají tyto věci velice živě.

Rovněž tak pro pochopení takového pojetí státních podpor se nemůžeme spokojit s odůvodněním, jak bylo předneseno garančnímu výboru. Tady si dovoluji citovat, že jde o systém do budoucna šetřící, neboť lidé budou mít vyšší příjmy. Takovýto předpoklad nezakládá argumentačně to, co máme dnes projednat či schválit. Nebo tvrzení, že dnes už neplatí, co mladá rodina, to chudá rodina.

Myslím si, že s takovouto argumentací prostě vystačit nelze.

Kritika, která od opozice směřuje, není kritika za každou cenu. Týká se především potřeby vyvarovat se toho, z čeho se do budoucna rýsují problémy.

Myslíme si, že i to, co se odehrává v odvětví zdravotnictví, nás už mohlo poučit. Proto se domníváme, že tak, jak rádoby společná zpráva některé věci navrhuje, že půjde pouze o iluzi adresnosti. Jeli základní otázkou podíl rodiny a státu na nákladech péče o děti, pak je skutečně otázka, proč tedy stát v tomto případě klade podmínky. Proč si osobuje právo tímto způsobem de facto rozdělovat rodiny s dětmi či děti na chudé, střední a bohaté. Nezasvěcenému člověku by se mohlo zdát, proč je ještě nyní takový vztah k připraveným zákonům, když vlastně koaliční, vnitrokoaliční masírování přineslo ovoce, a poněkud k lepšímu upravilo vládní návrh.

Jistě, že některé návrhy jsou vysoce pozitivní. Například pobírání rodičovského příspěvku o rok déle než dosud je nesporná výhoda. Ale tento celkový výsledek nesvědčí o tom, že by vládě ležela na srdci situace matek s dětmi, ale znovu zdůrazňuji, je to výsledek určité politické licitace. Spěch a v posledních hodinách jistá umíněnost koalice, je nejspíše motivována snahou urychlit sociální reformu stůj co stůj. Zřejmě se zpočátku právě tento zákon zdál nejméně problémový, alespoň ve srovnání s připravovaným zákonem o základním důchodovém pojištění, a dále proto, a to už zde rovněž padlo, že byla uvolněna stavidla technickoadministrativním předpokladům. Ony startovací náklady, to není jenom nákup technologie a informatiky, ale též i údržba, která bude představovat 15% pořizovací ceny, platy a režii třítisícového aparátu, což představuje objem prostředků na státní sociální podpory z celkového objemu 3,5%.

Sami jsme se mohli setkávat s inzerci v okresním tisku již od ledna t. r. Např. v regionálním tisku Brna z 9. března 1995 byla zveřejněna informace z 11. schůze Rady města Brna, ve kterém schválila zvýšení počtu pracovníků o 120 osob v souvislosti se zabezpečením zákona o státní sociální podpoře a další tři pracovníci budou zabezpečovat technickou obsluhu.

Při komentování těchto skutečností chápu, že na některé věci je možno se připravit, ale když s těmito pracovníky hovoříte, nevědí, co budou dělat. Připravují se minimálně. Prošli dvouapůldenním školením a jinak očekávají, co na ně spadne.

O jejich kvalifikační úrovni by bylo také dobře se zajímat.

A tak současně sněmovna zřejmě hodlá podpořit tento enormní nárůst byrokratů, kterých už beztak na všech úrovních narostlo. Napadáme to proto, že je to ke škodě věcí, když už nyní se rýsuje, že bude více úředníků, než sociálních pracovníků.

Při projednávání zásad zákona o sociální pomoci jsme namítali, že je potřeba soustředit úsilí především na to, aby v terénu bylo do budoucna více sociálních pracovníků, kteří budou v přímém kontaktu s občany, kteří budou přímou sociální pomoc potřebovat, ale úředníky zajisté v takovém počtu nepotřebujeme.

Zdá se tedy, že vláda a mnozí poslanci nechtějí dát na misku vah obě položky; to jsou ty náklady, které se z daní vyčlení na státní, sociální podpory a položku, kterou bude stát toto technické zabezpečení a přiznat, jaká vlastně bude skutečná sociální hodnota těchto podpor, když bude takový úbytek na administrativu.

Závěrem bych chtěla říci, že citát, který jsem si přečetla v tisku, tomu může věřit jenom snílek. Bylo prezentováno veřejnosti, v podstatě tvůrci tohoto zákona. Cituji: "Bude to naprosto unikátní systém, který se k nám budou jezdit učit odborníci z cizích zemích ". Myslím, že to není třeba komentovat.

Závěrem mi dovolte, protože jsem měla připraveny pozměňovací návrhy; všechny jsou však totožné s těmi, jak byly před chvílí předneseny. Dovolím si proto jenom poznamenat, že i při schválení dosud přednesených pozměňovacích návrhů by ještě došlo k úsporám, se kterými vláda v principu tohoto návrhu zákona počítá. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Lagové. Prosím paní poslankyni Mazalovou, aby se ujala slova. Připraví se pan poslanec Štrait.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP