Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, vážené kolegyně a kolegové,
jsem skutečně ráda, že se konečně
zabýváme prací, která, jak doufám,
tento návrh zlepší do stavu podstatně
kvalitnějšího, než v jakém je nyní,
pomocí pozměňovacích návrhů.
Myslím, že si to přeje jak koalice tak i opozice,
neboť metody práce mohou být různé,
ale naprosto důležitý je výsledek.
Pevně věřím, že je přáním
této sněmovny, aby byl výsledek co nejlepší.
Znovu podotýkám, jsem ráda, že skutečně
pracujeme a neplatí pravidlo, že Parlament pracuje,
lid se baví a platí. Já bych nechtěla,
aby ještě k tomu plakal.
K tomuto velice diskutovanému návrhu zákona
chodí na náš výbor pro sociální
politiku a zdravotnictví množství petic z různých
částí republiky s projevem nesouhlasu a rozhořčení.
Kdyby heslo "Bohatým brát a chudým dávat"
skutečně splňovalo obsah, který hlásá,
nevzbuzoval by tento návrh zákona takový
nesouhlas a někdy až odpor. A protože jsem, jak
je všeobecně známo, dosti neústupná
a tvrdohlavá, znovu podávám své dva
pozměňovací návrhy, které,
bohužel, v našem výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví neprošly.
Návrh první - z dávek závislých
na příjmu z odst. a) č. l) "přídavek
na dítě" přesunout do dávek ostatních
odst. b) č. 6) a odstavec první přečíslovat.
Odůvodnění: Jedná se o jednu z nejvíce
diskutovaných dávek tohoto návrhu zákona
a já si nemyslím, že v případě,
zůstane-li dávkou stálou, tedy plošnou,
hrozí někomu přílišné
zbohatnutí. Bohatí by tímto rozhodně
více nezbohatli. Navíc se stejně podílí
na solidaritě s chudými vyššími
daněmi i jinými způsoby. Navíc příjmová
diferenciace u nás není natolik výrazná
jako v jiných západních státech, např.
v USA. Skutečně bohatým je úplně
jedno, jestli dostanou o nějakou stovku více či
méně. Podílet se v souladu s principem solidarity
stejně na situaci chudých budou i nadále.
Nejvíce však budou postiženy střední
vrstvy, a to opět rodiny, které se pohybují
příjmově těsně okolo hranice,
tedy osoby se zjistitelným přiznaným příjmem.
Těch, kteří např. načerno pronajímají
byty za tisícové částky nebo mají
příjmy nezjistitelné, se zákon stejně
nedotkne.
Ve většině evropských zemí jsou
tyto dávky poskytovány plošně, systémy
se zdokonalují, přídavky se zvyšují
nebo alespoň valorizují. Děti přicházejí
na svět a je povinností rodičů, aby
se o ně starali a pečovali. S tím naprosto
souhlasím. Ale stát by měl ukazovat svůj
vztah k naší populaci alespoň tím, že
do ní něco málo vkládá. Tím
spíše, že tato mladá populace je zatím
nevýdělečná, svůj vklad státu
teprve přinese, ať už prací svých
rukou nebo svého ducha.
Mnohokrát jsem připomínala nejen v našem
výboru pro sociální politiku a zdravotnictví,
ale i zde ve sněmovně náš katastroficky
nízký populační vývoj. Vyslechla
jsem, že nechceme tímto návrhem zákona
dělat propopulační politiku. Ale v tom případě
ji nedělejme ani protipopulační. Nikdo nežádá,
aby stát platil veškerou péči pro děti
za rodiče, ale musí dát alespoň najevo
nějaký zájem na své mladé generaci,
aspoň tím, že nebude ztěžovat již
tak dosti těžkou situaci mladým rodinám
s dětmi. Mají zase maminky vedle shánění
a běhání okolo levné zeleniny, ovoce,
oblečení, různých secondhandů,
zvaných sekáčů, poletovat pravidelně
čtvrtletně okolo vypisování tiskopisů,
žádostí o přídavky, o které
dříve zažádaly jednou a ostatní
hlídal již zaměstnavatel - tedy mzdová
účetní, která vedla automaticky evidenci?
l když budou vytvořena nová výběrčí
místa, velkou pomoc to pro maminky s dětmi neznamená.
Budou muset jezdit i z míst, která jsou díky
omezeným autobusovým spojům někdy
těžce přístupná. Některé
matky projezdí více peněz, než možná
dostanou. Některé je projezdí a přitom
nic nedostanou, některé nebudou ani vědět,
co, kde a jak mají žádat. Dotazníky
mohou připadat jednoduché možná úředníkům,
pro které je jejich vypisování denním
chlebem. Ale pro obyčejného občana, laika
nebo mladou maminku s dítětem či několika
dětmi budou obtížné a nepřehledné,
stejně jako cestování do výběrčích
míst. Mám za to, že by skutečně
bylo jednodušší investovat prostředky
místo na administrativní aparát přímo
dětem.
Máme-li hlasovat o adresných sociálních
dávkách, hlavně o přídavcích
na děti, měli bychom mít kompletní
informaci o situaci ve všech rodinách s dětmi.
Tu ale nemáme, nikdy jsme ji neměli, protože
jsme se jí nikdy nezabývali podrobně. Víme
jen, že mnoho rodin je postiženo chudobou a nezaměstnaností.
To je ale všechno. Jak tedy chceme určovat hranici
mezi vrstvou bohatých, střední vrstvou a
chudými? Zatím se to ještě nikomu na
světě nepodařilo.
Na jednom ze seminářů, který jsme
k tomuto tématu měli, řekl jeden z kolegů
výrok ve smyslu: "Nikdo nemůže chtít
platit za to, že má děti!". Přirovnal
to k něčemu, co lze vystihnout heslem "jíst,
pít, rozmnožovat se". Ale podle mého názoru
ti, kteří vyznávají pouze toto pravidlo,
dávky dostávali vždycky, dostávají
je a budou je dostávat i nadále.
Tento návrh jsem podávala i na našem výboru,
bohužel neprošel. Hlasování znělo
5 pro, 9 proti.
Můj návrh druhý: § 48 odst. l) výše
pohřebného - částku Kč 3 000,-
změnit na částku Kč 5 000,-.
Na rozdíl od naší nejmladší populace,
o které jsem hovořila, je zde generace důchodců,
která už něco vykonala. A i když se říká,
že smrt je nanejvýš spravedlivá ke všem,
tedy bere v každém věku, přesto se tato
dávka týká hlavně populace starší.
Příspěvek Kč 3 000,- na tzv. pohřebné
naprosto nedostačuje dnes, kdy ceny těchto posledních
služeb člověku vzrostly, lak sám potvrdil
pan ministr financí a místopředseda vlády
ČR ing. Kočárník, šestinásobně.
Dnes je na našem trhu zastoupeno více jak 300 firem,
jejichž ceny jsou různě vysoké. Je to
někdy zcela pochopitelné, protože vzrostly
i ceny provozních nákladů, vozového
parku apod. Např. průměrná cena základního
velice jednoduchého obřadu s kremací se zvýšila
za uplynulých 5 let z Kč 317,83 na Kč 2 001,23.
Základní běžné ceny s uložením
rakve do země se pohybují od Kč 10 000,-
do Kč 12 000,-, pro náročnější
pohřby od Kč 15 000, do Kč 20 000,-. Na venkově
jsou ovšem ceny o Kč l - 2 000, nižší.
Příspěvek ve výši Kč 3
000,- je určen na přispění úhrady
nákladů spojených s pohřbem. Tzv.
"sociální pohřeb" je dnes možno
pořídit za cenu ve výši tohoto příspěvku
nebo za cenu, která ho jen nepatrně přesahuje.
A pro toho, kdo neví, co obsahuje označení
"sociální pohřeb", podotýkám,
že jde o pohřeb bez obřadu a bez dřevěné
či jiné rakve s uložením na společném
pohřebišti. Děkuji pěkně, nechci.
Výjimečně na venkově lze za tuto cenu
pořídit i obřad se zapůjčením
rakve resp. s příplatkem i jejím víkem.
Také Sdružení pohřebnictví žádá
legislativní rámec, který chybí.
A pro toho, kdo by mohl namítat, že zvýšení
pohřebného by šlo nebo alespoň jeho
část opět do kapes firem poskytovatelů
pohřebních služeb, připomínám
Usnesení výboru pro sociální politiku
a zdravotnictví č. 106/1994 ze dne 3. března
1994, které vydal náš výbor pro sociální
politiku a zdravotnictví k vládnímu návrhu
zásad zákona o státní a sociální
podpoře - tisk 785. Zde výbor vyslovil souhlas se
zásadami tohoto zákona se dvěma připomínkami
a dvěma obecnými doporučeními. Dovolím
si citovat krátkou připomínku k zásadě
č. 46.: "upravit příspěvek na
pohřeb odpovídajícím podílem
na nákladech souvisejících s vypravením
pohřbu s ohledem na event. regulované ceny standardních
nákladů souvisejících s vypravením
pohřbu příp. stanovit výši příspěvku
pevnou částkou. Tuto připomínku vláda
neakceptovala, pan ministr Kočárník odepsal,
že ji s ohledem na tržní situaci nepokládá
za vhodnou. Zabývá se jí ovšem Sdružení
pohřebnictví, které ji pokládá
za velice důležitou. Na našem výboru pro
sociální politiku a zdravotnictví tento můj
návrh zvýšení příspěvku
na pohřebné na Kč 5 000,- neprošel pouze
o 2 hlasy, proto ho podávám znovu a věřím,
že bude přijat. Cesta ke hřbitovu začíná
být pořádně drahá!
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
paní poslankyni Mazalové, prosím pana poslance
Štraita, aby se ujal slova, připraví se pan
poslanec Loukota.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený
pane předsedající, pane předsedo,
dámy a pánové, nebudu pokračovat ve
výhradách, které jsem částečně
naznačil, když se jednalo o programu 31. schůze,
a omezím se na pozměňovací návrhy
se zdůvodněním k tisku 14431629.
Pozměňovací návrh č. l. V §
2 písm. a) se vypouští text pod č. l)
"přídavek na dítě" a následné
dávky se přečíslovávají.
Pod č. 4) se zařazuje nová dávka -
zdravotní příplatek.
Pozměňovací návrh č. 2. V §
2 písm. b) se za číslo l) zařazuje
nový text "přídavek na dítě".
Následné dávky se přečíslovávají.
Zdůvodnění bude uvedeno až při
věcném zdůvodňování
pozměňovacího návrhu.
Pozměňovací návrh č. 3. V §
5 se doplňuje odst. 5), který zní: "Odpočitatelnými
položkami z příjmu rodiny jsou zaplacené
výživné a příspěvek na
výživu rozvedeného manžela a neprovdané
matce.".
Pozměňovací návrh č. 4. V §
7 odst. 2) písm. b) se vypouští slova: "manžel,
rodiče nebo uvedené osoby, vdovec nebo vdova po
rodiči nebo uvedené osobě a druh (družka)
rodiče nebo uvedené osoby".
Pátý návrh. V § 7 odst. 2 se vypouští
text pod písm. c) a text pod písm. d) se označuje
písm. c). Zdůvodnění: Navržená
konstrukce tzv. rozhodného příjmu rodiny
rozporuje současný právní řád
- § 85 odst. 1 a § 86 odst. 1 zákona č.
94/1963 Sb., tzv. zákon o rodině - a navíc
neodráží konkrétní příjmovou
situaci rodin. Příkladně se do rozhodného
přijmu rodiny navrhuje započítávat
příjmy manželů a druhů, kterým
zákon neurčuje vyživovací povinnost
dětem manželky, družky, a naopak placení
výživného vlastním dětem není
zohledněno. Spekulativní konstrukce účelově
zvýší masu rodin, které budou bezdůvodně
sníženy, resp. i odebrány dětské
přídavky. Druhým důsledkem může
být snížení vyživovací kázně
rozvedených rodičů. V současném
období jde o velmi vážný problém
desetitisíců rodin.
Šestý návrh je k § 17, který zní:
"Nárok na přídavek má dítě
na každé nezaopatřené dítě
podle § 11." Zdůvodnění: Plošné
testování základní dávky participace
státu na reprodukci svého obyvatelstva je nedůstojné,
sociálně konfrontační a v podmínkách
vymírání národa ekonomicky neodpovědné.
Z uspořených prostředků na lidskou
a technickou obsluhu testování je možno sociální
pomoc rodinám s dětmi zvýšit.
Pozměňovací návrh č. 7 v §
18 zní: "Výše přídavku na
dítě činí za kalendářní
měsíc součin částky na osobní
potřeby dítěte a koeficientu 0,36."
Zdůvodnění: Již na 12. schůzi
Poslanecké sněmovny jsem upozorňoval na podstatný
pokles kupní síly dětských přídavků
a následně na 25. schůzi požadoval diferencovaně
snížit daňové zatížení
rodin s dětmi. Oba návrhy byly většinově
odmítnuty. Důsledky jsou, že je nejnižší
natalita za posledních dvě stě let a manifestace
na Staroměstském náměstí je
svým způsobem také důsledkem.
Měřeno k 1. lednu 1989 poklesla reálná
hodnota dětských přídavků bez
státního vyrovnávacího příspěvku
o 6 - 35% bodů u jednodětných rodin, u 42
- 60% bodů u dvoudětných a o 5368% bodů
u třídětných rodin dle věku
dítěte.
Se státním vyrovnávacím příspěvkem
ve výši 220 korun na nezaopatřené dítě,
tedy u rodin s příjmovou situaci do dvojnásobku
životního minima, poklesla reálná hodnota
dávek o 17 - 34% bodů u dvoudětných
rodin, o 32 - 47% bodů u třídětných
rodin. A konečně se státním vyrovnávacím
příspěvkem ve výši 320 korun
na nezaopatřené dítě, tedy u rodin
s příjmovou situací do 1,5násobku
životního minima, poklesla reálná hodnota
dávek o 4 - 22% bodů u dvoudětných
a 23 - 37% bodů u třídětných
rodin. Násobeno poklesem reálné mzdy ve výši
asi 12% je sociální situace rodin s nezaopatřenými
dětmi kritická.
Vládní návrh zákona požadoval
zvýšit od 1. 7. t.r. dětské přídavky
na úroveň 33% životního minima dítěte.
Návrhy koaliční sociální devítky
předpokládaly dětské přídavky
od 40 do 15% životního minima dítěte
a koaliční čtyřka navrhla též
diferencované dětské přídavky,
ale jen od 32 do 14% životního minima dítěte.
Tedy v nejnižších sazbách.
Ani jedna z variant nevyrovnává reálnou kupní
sílu dětských přídavků
na úroveň ledna roku 1989. Této by bylo dosaženo
až při 45% současného životního
minima dítěte u jednodětných rodin,
73% u dvoudětných a 90% životního minima
dítěte u třídětných
rodin. Státní vyrovnávací příspěvek
se navrhuje zrušit k 1. 1. 1996 a nahradit jej sociálním
příplatkem pro rodiny, jejichž příjmy
nepřesáhnou již jen 1,6násobek životního
minima. Minimální výše sociálního
příplatku je navržena na 667 korun pro jednodětné
rodiny, 1335 korun pro dvoudětné a 2002 koruny pro
třídětné rodiny. Tedy o 347, 695 a
1042 korun více. Přes navrhované zvýšení
nevyrovnává součet obou dávek pokles
kupní síly ani u rodin na úrovni životního
minima. Pozměňovací návrh sleduje
zachovat kupní sílu sociálních dávek
jedno až třídětným rodinám.
Dětské přídavky plus sociální
příplatek z ledna 1989 alespoň u rodin s
příjmy na úrovni životního minima.
Návrh č. 8. V § 24 odst. 1 se koeficient 1,3
nahrazuje koeficientem 1,6.
Návrh č. 9. V § 25 odst. 1 zní: "(1)
Výše příspěvku na bydlení
činí za kalendářní měsíc
rozdíl mezi částkou nákladů
rodiny na bydlení a podílem, v jehož čitateli
je součin částky nákladů rodiny
na bydlení a rozhodného přijmu rodiny a ve
jmenovateli součin částky životního
minima rodiny a koeficientu 1,6." Zdůvodnění:
Nový příspěvek na bydlení se
navrhuje realizovat od 1. 1. 1996. Jeho minimální
výše - 175 korun u jednočlenné domácnosti,
231 korun u dvoučlenné domácnosti, 268 korun
u tří až čtyřčlenné
domácnosti a 323 korun u pěti a vícečlenné
domácnosti - je nižší než současný
příspěvek na nájemné po červencové
valorizaci. Nepřiměřená výše
příspěvků zcela opomíjí
strmě založený růst nájemného,
ceny elektrické energie, plynu atd. v příštím
roce a v letech dalších.
Systémově se vytvářejí předpoklady
k vystěhování mnoha rodin a k podstatnému
snížení úrovně skromného
bydlení. Tento zájem přímo rozporuje
mezinárodní pakt o hospodářských,
sociálních a kulturních právech, který
je pro Českou republiky právně závazný.
Pozměňovací návrh upravuje konstrukci
výpočtového vzorce, kde nahrazuje vazbu na
podhodnocené částky životního
minima vazbou na skutečně vynaložené
náklady nízko příjmové rodiny
na bydlení. Tím alespoň částečně
tlumí rozevíráni nůžek mezi růstem
ceny bydlení a hodnotou příspěvku.
Rodinám na úrovni životního minima se
navrhuje nahradit alespoň 37,5% skutečných
nákladů na bydlení.
Návrh č. 10. V § 27 odst. 1 se první
věta doplňuje slovy: "nebo v místě
trvalého pobytu při použití MHD".
Zdůvodnění: Pozměňovací
návrh odstraňuje navrhovanou diskriminaci nezaopatřených
dětí v městech. Byl jsem minulý týden
v Liberci. Cena městské dopravy je tam podle pásem,
takže z nádraží třeba do Horního
Hanychova je asi 8 nebo 10 korun. Je to od 6 do 12 korun, prostě
za 12 korun se dnes nedá celý Liberec jedním
směrem projet.
Návrh č. 11. Za § 48 se vkládá
hlava X, která včetně nadpisu zní:
"Hlava X - Zdravotní příplatek. §
49 - Podmínky nároku na zdravotní příplatek:
Nárok na zdravotní příplatek má
osoba, která jednorázově nebo opakovaně
vynaložila v kalendářním roce na zdravotní
péči částku přesahující
5000 korun, jestliže rozhodný příjem
rodiny této osoby nepřevyšuje součin
životního minima rodiny a koeficientu 1,5. §
50 - Výše a výplata zdravotního příplatku:
(1) Výše zdravotního příplatku
činí rozdíl mezi vynaloženou částkou
a 5000 korunami. (2) Zdravotní příplatek
se vyplácí jednorázově."
12. návrh - § 49 a následné se přečíslovávají.
Zdůvodnění: Již v současném
období jsou náklady na stomatologickou péči
u nízkopříjmových rodin značné
a ceny potřebných léků rostou geometrickou
řadou. Navrhovaná opatření finanční
zátěž občanů na zdravotní
péči dále zvýší. K zabezpečení
dostupnosti zdravotní péče pro všechny
občany státu se navrhuje rozšířit
strukturu dávek státní sociální
podpory o zdravotní příplatek, který
jsem přednesl.
Pozměňovací návrh č. 13. Přečíslovaný
§ 52 zní: "Podmínkou nároku na
dávku, uvedenou v § 2 písm. a), je písemný
souhlas oprávněné osoby a společně
s ní posuzovaných osob (§ 7) s tím,
aby státní orgány a další právnické
osoby a fyzické osoby sdělily okresnímu úřadu,
který o dávce rozhoduje nebo ji vyplácí,
výši příjmů těchto osob,
skutečnosti prokazující nezaopatřenost
dítěte, nepříznivý zdravotní
stav a údaje o přihlášení se
k trvalému pobytu."
Pozměňovací návrh č. 14. V
přečíslovaném § 53 odst. 1 písm.
a) poslední věta za středníkem zní:
"Příspěvek na dopravu a zdravotní
příplatek se však přiznává
od 1. září nebo ".
Návrh č. 15. V přečíslovaném
§ 70 odst. 1 písm. h) zní: "Potvrzení
o řádné úhradě nájemného
a služeb spojených s bydlením a u vlastníka
bytu potvrzení příslušného orgánu
o zaplacení daně z nemovitosti (§ 24), jde-li
o žádost o příspěvek na bydlení."
16. návrh. Přečíslovaný §
70 se doplňuje o text pod písm. k), který
zní: "Doklady o zaplacení lékařské
péče a potřebných léků,
potvrzené ošetřujícím lékařem,
jde-li o žádost o zdravotní příplatek."
Poslední návrh 17. Přečíslovaný
§ 82 se vypouští a následné se
přečíslovávají. Zdůvodnění:
Nastavení parametrů poskytování -
bylo tady už o tom hovořeno - státních
sociálních dávek je záležitostí
parlamentu, nikoliv vlády České republiky.
Pokud jde o ekonomický dopad, odhadujeme, že navržené
změny zatíží státní rozpočet
o 8 - 10 mld. Kč ročně. Při deklarovaném
růstu výkonnosti národního hospodářství
a navrhovaných úsporách, a to už každoročních,
o kterých jsem hovořil včera, jsou tyto dávky
reálné.
Dovolte mi, dámy a pánové, ještě
poslední poznámku. V uplynulých dnech se
vytvořila k podpoře návrhům, které
jsem zde říkal, sociální koalice,
která je složená z těchto subjektů:
Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska,
koordinační výbor Organizace důchodců,
dvě odborové centrály, Svaz jednotných
soukromých zaměstnanců, Křesťansko-sociální
hnutí, Česká rada Pionýra. S těmito
návrhy vyslovily souhlas a v tomto rozsahu ho také
podporují. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Štraitovi. Prosím pana poslance Loukotu,
aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Štambera.
Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající,
dámy a pánové, současná vláda
teď chystá na naše občany další
ránu, a to v podobě změny ve vyplácení
dětských přídavků. Pokud bude
tato změna přijata, bude to mít velký
vliv na život mnoha lidí i v dalších letech.
O co vlastně jde? Jde o způsob vyplácení
přídavků na děti. Vláda navrhuje
tzv. způsob adresný místo současného
univerzálního. Před rokem 1989 stát
velkoryse podporoval rodiny s dětmi, a to nejenom výše
zmíněnými přídavky, ale i dotacemi
na jídlo, dětské ošacení, levnými
rekreacemi a ozdravovnami. Toto není obhajoba minulých
let, protože i západní státy obdobným
způsobem podporovaly rodiny s dětmi. Podle statistik
v evropských státech v letech 1960 - 1984 rostlo
množství prostředků ze státního
rozpočtu určených nezaopatřeným
dětem ročně o 5%. Po zahájení
ekonomické reformy byly všechny tyto úlevy
odbourány a část nákladů byla
přesunuta na rodiče. Tím mám na mysli
poplatky za jesle, mateřské školky, stravné
ve školních jídelnách, učební
pomůcky a tak podobně. Tím došlo k provětrání
peněženek mnoha rodin bez zlepšení stavu
a kvality služeb, z nichž některé se staly
pro svou finanční náročnost rodinám
nedostupné.
Za takového kritického stavu si vláda dovoluje
předložit takový podle mého názoru
asociální návrh. Mám obavu, jestli
tento úder budou moci některé rodiny ještě
snést. V tisku jsme přesvědčováni,
že je nutné mít adresný způsob
vyplácení dětských přídavků,
protože je to spravedlivé a jestliže chceme do
Evropy, musíme tento návrh přijmout. Ale
situace je naprosto jiná. Naprostá většina
zemí Evropské unie tyto přídavky poskytuje
všem rodinám bez ohledu na jejich příjmy,
a to je výše příjmů v těchto
zemích nesrovnatelně vyšší než
u nás, v zemi, která preferovala rovnostářský
systém. Výše zmíněným
způsobem jsou vypláceny přídavky na
děti v Nizozemsku, v Belgii, Lucembursku, Irsku, Francii,
Dánsku, Německu a ve Velké Británii.
V Řecku jsou přídavky také poskytovány
všem rodinám, bohatší rodiny pouze dostávají
o něco méně než ty chudší.
Pro adresný způsob se rozhodlo pouze Španělsko
a Itálie.
Nyní bych se rád ve stručnosti věnoval
výhodám a nevýhodám obou systémů.
Začneme tím současným, univerzálním.
Tam jsou jedinou nevýhodou vyšší náklady
na vyplácení přídavků ze státního
rozpočtu, ale výhod je podstatně více.
Snižují se náklady na úřednický
aparát a rodiče neztrácejí obrovské
množství času při vyřizování
žádosti o příspěvek. Další
nezanedbatelnou výhodou, která se ale nedá
vyjádřit finančně, je posílení
pocitu všech občanů, že státu záleží
na úrovni života všech dětí a má
zájem, aby všichni jeho občané děti
měli. Dále se sníží rozdíly
v životním standardu mezi bezdětnými
rodinami a rodinami s nezaopatřenými dětmi.
Oproti tomu má vládní návrh adresný
jediný klad a tím jsou nižší náklady
čerpané ze státního rozpočtu.
A nevýhody? V první řadě vysoké
náklady na administrativu. Díky tomuto adresnému
způsobu mohou v lidech klíčit pocity, že
státu moc nezáleží na jejich dětech.
Rodiče s příjmy těsně pod uzavřenou
hranicí potřebnosti patrně mohou ztrácet
zájem na zvýšení výdělku.
V zásadě se dá říci, že
adresný způsob je pro občany a společnost
nevyhovující. V neposlední řadě
se při tomto způsobu zvýší v
průměru rozdíl mezi životním
standardem mezi bezdětnými rodinami a rodinami s
nezaopatřenými dětmi. Jestliže bude
přijat vládní návrh, může
dojít u některých skupin občanů
k odmítání dalších přírůstků
do rodiny. Jistě že, jestliže bude preferován
způsob univerzální nebo adresný, nebude
to mít přímý vliv na počet
narozených dětí. Ale jedno je jisté,
vládní návrh tento počet určitě
nezvýší.
V současné době dochází v České
republice k poklesu počtu obyvatel. V roce 1994 se narodilo
nejméně dětí za posledních
70 let. Podle průzkumu třetina svobodných
lidí v České republice odmítá
mít děti. O to je snaha vlády pozoruhodnější,
když prosazuje tento způsob. Díky vládnímu
návrhu se mnoho občanů státu dostane
do role prosebníka a bude jim vnitřně nepříjemné
na úřadě si tento příspěvek
vyzvednout, a to z důvodu obavy, že na ně bude
pohlíženo jako na vydržované státem
či pro svoji neschopnost komunikovat s úřady.
S tímto faktorem, ač vypadá nedůležitě,
se však musí počítat, protože v
Evropě činí podíl nevyzvednutých
adresných dávek 10 - 65%.
Z tohoto výčtu pro a proti je jasné, jak
se dnešní vládnoucí kruhy dívají
na občana. Dnešní zástupci občanů
popírají základní fakt, že každému
státu záleží nebo by alespoň
mělo záležet na tom, aby rodiny jeho občanů
měly děti, a ty vyrůstaly v přijatelném
materiálním dostatku. Nejhorší podle
mého názoru je to, že vláda při
tomto návrhu adresného způsobu vyplácení
dětských přídavků byla mimo
jiné vedena snahou získat peníze do státní
pokladny.
Je nad slunce jasné, že i když se rozpočet
těmito penězi vylepší, ztrácí
naše společnost to, co se nedá vyčíslit
žádnými penězi. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Loukotovi. Prosím pana poslance Štamberu,
který se přihlásil se stanoviskem klubu k
návrhu zákona. Připraví se pan poslanec
Kačenka.
Poslanec Dalibor Štambera: Pane předsedající,
dámy a pánové, poslanecký klub Českomoravské
unie středu dlouho zvažoval, jak se postaví
k novele vládního návrhu zákona o
státní sociální podpoře. Naše
původní stanovisko vycházelo z toho, že
by měl tento zákon specifikovat vyplácení
některých dávek tzv. adresnou formou, což
by znamenalo, že dávky dostanou pouze ti, kteří
je opravdu potřebují a nikoli všichni, kteří
o to požádají. Byl to konec konců také
jeden z bodů našeho volebního programu.
Není nám ani nesympatické navýšení
některých dávek skupinám s nižšími
příjmy na úkor obyvatel patřících
do sféry tzv. bohatých. Domníváme
se, že původní návrh ministerstva práce
a sociálních věcí tyto předpoklady
s jistými výhradami splňoval, navíc
sliboval úspory financí, které by bylo opět
možné uplatnit v oblasti sociální politiky.
Zákon se bohužel stal předmětem politických
licitací a jeho dnešní podoba, jak se na ní
dohodla koaliční čtyřka, je podstatně
změněna. Představitelé Českomoravské
unie středu jednali s dostatečným předstihem
jak s panem ministrem Vodičkou, tak s dalšími
představiteli ministerstva práce a sociálních
věcí, bohužel, naše připomínky
a podněty nebyly brány na zřetel.
Podstatnou kapitolou zákona je vyplácení
rodinných přídavků na děti,
o kterých se vlastně vedly zásadní
spory. Po důkladném rozboru posledních pozměňovacích
návrhů nemůže klub Českomoravské
unie středu podpořit takovouto novelu, především
z následujících důvodů:
Posunem koeficientů dochází k tomu, že
nižší přídavky budou vypláceny
již rodinám s příjmy těsně
pod hranicí průměrného příjmu,
na druhé straně budou přídavky pobírat
i některé vysoce příjmové vrstvy,
a to - neuražme se - i někteří z této
sněmovny. Předpokládaná původní
úspora asi 6 mld. korun je podle propočtů
ministerstva nyní redukována asi na 2 - 3 mld. korun.
Podle našeho propočtu není ani tato úspora
reálná a neodpovídá zatížení
občanů další administrativou.
Nárůst byrokracie na okresních úřadech
není úměrný efektu tohoto zákona.
Důvodem k přijetí nemůže být
argument, že okresní úřady již
začaly s příjímaním úředníků.
Započtením některých příjmů
např. u důchodů, které jsou zvýšeny
pro bezmocnost do částky na nárok sociální
dávky, může navíc redukovat reálný
pokles těchto příjmů.
Výška některých dávek navíc
podle nás neodpovídá současnému
cenovému prostředí díky inflačnímu
působení po dobu, která proběhla od
podání původní předlohy.
Poslanecký klub Českomoravské unie středu
ušetří tuto sněmovnu toho, abychom zde
odmítali naše pozměňovací návrhy.
Děkuji za pozornost.