Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji poslanci Kuchařovi. Prosím pana poslance Kačenku, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Exner.

Poslanec František Kačenka: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych rád přednesl tři pozměňovací návrhy. l když mám k zákonu více výhrad, zejména pokud jde o zvýšený počet různých kontrolních orgánů, které nevidím jako vhodné řešení, nebudu pozměňovací návrhy v tomto směru předkládat.

Nyní k prvnímu pozměňovacímu návrhu. Navrhuji vypustit bod 6 a nahradit jej novým zněním. § 5 včetně nadpisu zní: "§ 5 - Bezpečnost při prodeji výrobků a poskytování služeb. Prodávající musí prodávat zboží a poskytovat služby bezpečně; zejména nesmí žádným způsobem ohrozit život nebo zdraví spotřebitele ani jiných osob."

Bude-li tento návrh přijat, je zároveň třeba doplnit odkaz na § 5 v textu § 24 odstavec 1.

Odůvodnění: Vládní návrh předpokládá vypuštění § 5 s ohledem na jeho obecnost. S tím lze souhlasit, pokud jde o povinnost prodávat výrobky a poskytovat služby řádným způsobem, nikoli však pokud jde o aspekt bezpečnosti. Jde o oblast, která není zcela pokryta ani předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, ani ustanovením o zákazu nabídky a prodeje nebezpečných výrobků a nebezpečných služeb. Přitom jen případů, kdy je v prostorách provozoven určených pro styk se zákazníky ohroženo zdraví spotřebitelů, ale zejména dětí, které je doprovázejí, je celá řada. Týká se to třeba nebezpečného uložení nabízených výrobků. Z tohoto hlediska je ustanovení o bezpečnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb nezbytné. V tomto pozměňovacím návrhu je to formulováno tak, aby to bylo legislativně technicky slučitelné se zněním § 6 navrženým ve společné zpravodajské zprávě.

Druhý pozměňovací návrh se týká bodu 21. V § 24 odstavec 5 navrhuji vypustit první větu, která zní "V případech, kde působí více orgánů uvedených v § 23, ukládá pokutu ten, který zahájil správní řízení jako první."

Odůvodnění: Stejné znění obsahuje správní řád. Proto vidím v tomto zákoně tuto větu jako duplicitní a nadbytečnou.

Třetí pozměňovací návrh se týká nového § 24. Za stávající bod 21 navrhuji vložit nový bod, a to § 24 a), který zní: "§ 24) - Tržní řády. Obce mohou obecně závaznou vyhláškou vydat tržní řády, v nichž upraví se zřetelem na zájem ochrany spotřebitele podmínky nabídky a prodeje zboží a poskytování služeb mimo provozovny."

Odůvodnění: Problematika tržních řádů je v právní praxi velice živá. Při stávajícím znění článku 26 Listiny základních práv a svobod obce nemají pravomoc vydávat tržní řády. Přitom potřeba úpravy je často evidentní. Úprava nemůže být řešena v živnostenském zákoně, neboť se netýká jen živností. Zájem ochrany spotřebitele vystupuje při prodeji zboží mimo provozovny výrazně do popředí, takže úprava v rámci zákona o ochraně spotřebitele se zdá být příhodná. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kačenkovi a prosím pana poslance Exnera, aby se ujal slova.

Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, vítáme, že diskuse týkající se zákona o ochraně spotřebitele, která v některých svých fázích směřovala přímo ke zrušení tohoto zákona, nakonec vyústila ve shodu vlády i dalších orgánů, které se zabývají touto problematikou, např. spotřebitelských organizací. Vyústila v závěr, že přece jen je třeba doplnit potřebná ustanovení bývalého federálního zákona o ty části, které dříve byly v kompetenci jen České republiky, to znamená především o orgány, které se mají zabývat problematikou spojenou s ochranou spotřebitele, a o sankce, které mohou být s nedodržováním zákona spojeny.

Předložený zákon, který nyní projednáváme, má však dvě části. Jedna část se týká této věci, která je potřebná a která byla předpokládána v původně přijatém federálním zákoně, druhá část se však dotýká úprav a změn těch částí zákona, které údajně byly již překonány.

Ve vystoupení pana ministra se konstatuje, že některé z těchto věcí budou do budoucna upraveny v jiných zákonných normách. Máme s tímto postupem poměrně smutné zkušenosti z jiných oblastí. Zrušíme určité zákonné normy, avšak delší dobu potom zůstává stav, kdy nová norma není přijata a příslušná oblast není regulována ani uspokojivě ani relativně neuspokojivě, avšak přece.

V souladu s míněním celé řady občanských sdružení, která se zabývají ochranou spotřebitele, se domníváme, že vypuštění některých částí zákona je v současné době předčasné a může případně být provedeno v momentě, kdy příslušné nové lepší zákonné úpravy budou přijaty.

V té souvislosti mi dovolte přednést pozměňovací návrh. Souhlasím s pozměňovacím návrhem předneseným panem poslancem Kuchařem na vypuštění bodu 5 ze společné zprávy i z tisku, avšak je třeba tento návrh doplnit, což nebylo zatím provedeno, také ponecháním § 4 v odstavci 1 § 24. To znamená, že se to dotýká také bodu 21 předloženého návrhu zákona. Za vypuštění tohoto bodu se postavil výbor petiční, pro lidská práva a národnosti. Bod upravuje hygienické podmínky prodeje výrobků a poskytování služeb a kromě již uváděných důvodů je právě závažné ponechání § 4 v zákoně z toho důvodu, že prostřednictvím zákona společně s ostatními věcmi bude možné ukládat sankce podle tohoto zákona při nedodržení hygienických podmínek prodeje výrobků a poskytování služeb.

Druhý pozměňovací návrh se týká § 5, který už také byl zmíněn a v jiné souvislosti se k němu vyjádřil také pan poslanec Kačenka. Pokud by byl akceptován návrh přednesený panem poslancem Kuchařem na vypuštění bodu 6, doplňuji k tomuto návrhu za sebe také požadavek, aby v tom případě byl doplněn § 5 právě do odstavce jedna § 24 v bodě 21, který rovněž ze stejných důvodů se týká možnosti uplatnit sankce při nedodržování podmínek zabezpečení prodeje výrobků a poskytování služeb.

Třetí pozměňovací návrh se týká bodu 7. Navrhuji vypustit bod 7 ze společné zprávy i z tisku a ponechat také § 6 v odstavci 1 § 24, což se dotýká bodu 21.

Tento požadavek byl podpořen dvěma výbory, výborem petičním, pro lidská práva a národnosti, výborem pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a je také jedním ze zásadních požadavků Sdružení obrany spotřebitelů, které byly poskytnuty poslaneckým klubům. l když společná zpráva upravuje § 6 novým způsobem, pokud jde o zákaz diskriminace spotřebitele, nový text je zcela obecný.

Původní text je daleko jasnější, jednoznačnější a specifikuje i z pohledu spotřebitelů přesněji ty skutečnosti, které by měly být předmětem ochrany spotřebitele, kontrol a také případně uplatňování sankcí.

Čtvrtý pozměňovací návrh směřuje k bodu 10. Navrhuji vypustit ze společné zprávy slova, která znějí: vypustit slova "nebo Slovenskem".

Slovenský jazyk v návodech apod. je našim občanům zcela přístupný a možnost použití vyplývá z tradic i společné novodobé historie. Jde také o uchování dosavadního znění, které vyhovuje.

K bodu 10 směřuje také můj pátý pozměňovací návrh. V § 11 doplnit větu, která zní: "Označení kvality, velikosti a způsobu zacházení s výrobkem musí být provedeno způsobem uznaným v České republice".

Jde o větu, která dnes v zákoně je, nečiní potíže při použití a zvyšuje záruky pro spotřebitele. Za tento pozměňovací návrh se také postavil výbor petiční, pro lidská práva a národnosti.

Šestý pozměňovací návrh směřuje k bodu 14. Navrhuji bod 14 vypustit. Pokud by nebyl přijat tento pozměňovací návrh, navrhuji další variantu; bod 14 ve znění: do § 19 odst. 3 se za slovo "přítomnost" doplňují slova "nebo dosažitelnost". Tuto změnu promítnout i do zbytku návrhu zákona. Konkrétně se to týká úpravy bodu 15.

Zdůvodnění. Za vypuštění bodu 14 se postavil výbor petiční, pro lidská práva a národnosti.

§ 19 odst. 3 v současné době upravuje zvláštní problematiku týkající se skupinových zájezdů. Jde o aktuální problém, se kterým se setkáváme u celé řady zvláště nevyvedených zájezdů, především v zahraničí. Není-li možné zajistit přítomnost odpovědného pracovníka pro přijímání reklamací a stížností po celou dobu zájezdu, je jistě žádoucí z hlediska ochrany spotřebitele, aby byla zajištěna alespoň nepřetržitá dosažitelnost příslušného pracovníka, aby bylo možné uplatnit reklamace, stížnosti a požadavky a neopakovaly se skutečnosti poměrně běžně známé z celé řady případů z tisku, že zájezd byl v určitých konfliktních situacích opuštěn a účastníci ponecháni na pospas vlastnímu zabezpečení dalšího vyřešení své situace.

Za sedmé navrhuji, aby byl vypuštěn bod 18 a doplněn § 22 odst. 8 do odst. 1 § 24 pro možnost uplatnění sankcí také k této problematice.

Jedná se o problematiku úpravy mimořádných regulačních opatření. V důvodové zprávě se argumentuje vzácností možného použití takových věcí a případně nepoužití podobných zákonů také v Evropské unii. Avšak je skutečností, že podobná opatření ve vztahu k spotřebiteli i k zajištění příslušných služeb obecně nejsou dosud u nás upravena. Zvláště není případně možné uložit sankci za nedodržení příslušných opatření nařízených správními orgány v této oblasti na základě dosud uvedených zmocnění.

Ponechání § 22 v zákoně odstraňuje tyto nedostatky.

K bodu 21, jehož se týkají některé změny, jsem hovořil v souvislosti s těmi body, které by souběžně znamenaly úpravu i bodu 21.

Dále navrhuji vypustit bod 22. V bodu 22 se to týká ustanovení odst. 2 § 26 - oprávnění sdružení spotřebitele. Oprávnění sdružení spotřebitelů je velmi důležitý prvek týkající se stavu demokratického uplatňování práv občanů v naší společnosti. § 26 v tomto odstavci zakotvuje jedno ze základních práv spotřebitelů - býti vyslyšen takovým způsobem, že se mohou státi účastníky řízení, která se týkají tvorby a kontroly plnění státní politiky v oblasti ochrany spotřebitele.

Přimlouváme se za to, aby toto oprávnění v zákoně zůstalo a pozice organizací spotřebitelů nebyla v tomto smyslu zhoršována, neboť hrají důležitou roli v této oblasti. Bylo by všeobecně potřeba spíše je podpořit, neboť situace spotřebitelů v naší zemi není na uspokojivé úrovni, což dokazují statistiky zabývající se touto problematikou.

Poslední můj pozměňovací návrh směřuje k článku III, kde navrhuji, aby článek III byl z návrhu zákona vypuštěn.

Tento článek ruší vyhlášku výkupu prázdných lahví. Pokud společná zpráva navrhuje, aby v zákoně zůstala upravena otázka vratných obalů dosavadním způsobem, potom tato vyhláška, byť je už poměrně letitá, konkrétně stanoví, jak se tato záležitost upravuje. Je možné vyhlášku novelizovat, avšak zrušit ji bez náhrady znamená omezení možnosti použít příslušné ustanovení zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Kdo se dál hlásí do rozpravy? Pan kolega Vlček.

Poslanec Vlastimil Vlček: Já rovněž předkládám tento pozměňovací návrh. Je to vlastně vzhledem k společné zprávě jakási forma negace negace. Je to k bodu 1 2. Navrhuji vypustit § 18.

Pro rekapitulaci bych uvedl následující. Vládní návrh vlastně vypouští § 18. Společná zpráva naopak opět vkládá § 18. Já vůči společné zprávě navrhuji vypustit § 18 a ostatní body přečíslovat.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vlčkovi. Kdo se dál hlásí do rozpravy? (Nikdo.) Rozpravu končím, vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nehlásí.

Dávám slovo panu poslanci Šumanovi, který se hlásí s procedurálním návrhem.

Poslanec Vladimír Šuman: Vážené dámy a vážení pánové, doporučuji v tomto okamžiku bod přerušit, rozdat nám všem pozměňovací návrhy napsané a v klubech projednat před hlasováním o zákonu. Samozřejmě, že ponechávám na vůli panu ministrovi, zda se chce vyjádřit teď a nebo až před zahájením hlasování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Myslím si, že o tom návrhu nemusím dávat hlasovat. Stalo se dobrým zvykem, že takové žádosti bývá vyhověno.

Nyní se chci zeptat pana ministra, zda si přeje vyjádřit se teď k obsahu rozpravy. Je tomu tak. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, přece jen se pokusím reagovat na vystoupení, která zde zazněla, a to především z toho důvodu, že se domnívám, že jakkoliv především ze strany pana poslance Exnera - zde byla celá řada, sedmi či osmi, jestli se nemýlím, pozměňovacích návrhů, všechny jsem si je zapsal, jeho vystoupení de facto je jednolitým pokusem vrátit zákon proti duchu této novely, která je dnes parlamentu vládou předkládána.

V tomto směru bych si dovolil hodnotit i dva první pozměňovací návrhy pana poslance Kuchaře, které se týkají v podstatě obnovení paragrafu 4 a 5, přičemž vlastně téhož se týkají první dva návrhy, které přednesl pan poslanec Exner, i když v trochu pozměňující podobě. Chtěl bych konstatovat, že § 4 a § 5, jak jsou v původním federálním návrhu zákona, mají do určité míry deklaratorní charakter. Myslím, že diskuse i zkušenosti, které vyplývají z dvouletého uplatňování tohoto zákona, ukazují, že není nutné, aby v zákonu byly ponechány.

Co se týče návrhu pana poslance Kačenky: První jeho návrh se vlastně rovněž týká § 5. Dovolím si poskytnout stanovisko i k jím navržené verzi v podstatě stejné, jako jsem řekl k návrhům pánů poslanců Exnera a Kuchaře.

Co se týče druhého a třetího návrhu, to znamená vztah ke správním řádům a některé další skutečnosti, chtěl bych především k § 24 odst. 5 upozornit, že správní řád obsahuje v § 7 odst. 5 následující úpravu: "Je-li místně příslušných několik správních orgánů, koná řízení správní orgán, který řízení zahájil první, pokud se příslušné orgány nedohodly jinak." Tato úprava je podle našeho vyhodnocení od vládního návrhu odlišná v tom, že připouští, aby se příslušné orgány dohodly jinak. Navíc otázku vztahu ke správnímu řádu řeší § 28 návrhu, kde je řečeno, že není-li v návrhu zákona o ochraně spotřebitele řečeno jinak, platí pro řízení podle § 23 a) a § 24 správní řád. Z tohoto důvodu si rovněž dovolím vyjádřit nesouhlas s návrhem pana poslance Kačenky.

K dalším návrhům pana poslance Exnera: Znovu musím upozornit, že skutečně to je věc, kterou bych si dovolil odmítnout en bloc, neboť všechno to jsou návrhy, ať se to týká § 11 - označení kvality, ať se to týká § 14 - vypustit některé věci a navíc doplnit otázky dosažitelnosti následnou úpravou, ať se to týká skupinových zájezdů, kde je myslím jednoznačný konsenzus, že toto ustanovení bylo neefektivní a zcela zbytečné.

S tím souvisí i mé stanovisko k úpravě mimořádných regulačních opatření, tedy snaha vypustit bod 18, tedy doplnit § 22 odst. 8. Skutečně platí, že jednak v současné době je to pokryto již existujícími mechanismy v naší administrativě, jednak se zde připravují v tomto směru komplexní právní normy.

Vypustit čl. III - to je návaznost na to, zda bude či nebude § 18. Zde závěry legislativců jsou jednoznačné. V každém případě, ať bude či nebude § 1 8, je možno čl. III - tedy příslušnou normu z roku 1953 - vypustit.

Závěrem mi dovolte k problematice zálohovaných vratných obalů. Myslím si, že jak jsem zhodnotil pozměňovací návrhy, je to asi jediná věc, která představuje problém k posouzení a problém k diskusi - aspoň z pohledu vládního návrhu a předkladatele - protože - opakuji - všechny ostatní pozměňovací návrhy posouvají smysl novely zpět k původní dikci a logice federálního zákona.

Co se týče vratných zálohovaných obalů, dovolil bych si znovu prezentovat stanovisko předkladatele a vlády, které - jak známo - směřuje k vypuštění § 18. Domníváme se, že situace ve výkupu zálohovaných obalů se postupně zklidnila. Jejich oběh nyní funguje mnohem uspokojivěji, než to bylo. Myslím, že i zde se projevuje určitý rozvoj konkurenčního prostředí, a to i přesto, že za neplnění této zákonem stanovené povinnosti nebylo možno dosud ukládat pokuty. Chtěl bych zdůraznit, že přístup k tomuto problému je věcí podnikatelského záměru prodávajícího. Dále kupující má vzhledem k již dosti rozvinutému konkurenčnímu prostředí v oblasti obchodu možnost volby mezi jednotlivými prodávajícími. Dále víme, že ve vztazích mezi výrobci a prodávajícími nejsou dosud využívány všechny možnosti k řešení tohoto problému na základě smluv.

Následný dozorový systém bude orientován především na dohled nad zásadními problémy, které souvisejí s bezpečností spotřebitele a ochrany jeho zdraví, nikoliv aby jeho kapacity byly zatěžovány kontrolami výkupu lahví. Navíc z hlediska transparentnosti našeho stávajícího právního řádu je skutečně otázka, zda tato problematika je otázkou, která by měla být stanovena v zákoně v podobě povinnosti.

I na základě srovnání s jinými zeměmi není ve vyspělých zemích obvyklé řešit tuto problematiku zákonem, nýbrž profesní sdružení když tak řeší tyto otázky svými kodexy, kdy zavazují obchodníky k serióznímu chování.

Ještě jednou, pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych znovu zopakoval, že stanovisko předkladatele k pozměňovacím návrhům je negativní z toho důvodu, který jsem uvedl. Dovolil jsem si při této příležitosti rovněž udělat přehled některých argumentů, který nás vede k tomu, že v návrhu je zařazeno i vypuštění § 18 týkající se zálohovaných vratných obalů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Nyní se chystám vyhovět žádosti, kterou přednesl pan poslanec Šuman. Hlásí se pan poslanec Kačenka s faktickou poznámkou.

Poslanec František Kačenka: (Mimo mikrofon.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan poslanec Kačenka upozorňuje na to, že v závěrečném slově se pan ministr nezmínil k návrhu k § 24 a). Pan ministr opáčil, že nesouhlasí a že to zřejmě patřilo do souhrnného opatření, kdy uváděl, že nemůže přednesené návrhy podpořit.

Dámy a pánové, přerušuji v tomto okamžiku projednávání tohoto bodu. Děkuji až na další společnému zpravodaji a panu ministrovi Dlouhému. Aparát zajistí ve spolupráci se zpravodajem rozmnožení a následné rozdání všem poslancům pozměňovacích návrhů. Pak se rozhodneme, zda kluby budou chtít využít nějaké přestávky k poradě nad těmito podklady. Pak teprve přistoupíme k hlasování o pozměňovacích návrzích a zákonu jako celku.

Dalším bodem našeho pořadu je

Dopis pana prezidenta s jeho odůvodněním nesouhlasu byl předán prostřednictvím politického grémia poslaneckým klubům spolu se zákonem, stejně jako prohlášení pana prezidenta, která v této věci učinil v rozhlase, vám všem byl na lavice rozdán. Byl vám také rozdán dopis pana prezidenta.

Než začneme jednat, připomínám, že podle čl. 50 Ústavy České republiky má prezident republiky právo vrátit přijatý zákon s odůvodněním, přičemž o vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu.

Pozměňovací návrhy nejsou přípustné, pokud Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, to znamená nejméně 101 hlasem, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat. Rozprava není vyloučena, ale není možné žádným způsobem zákon měnit novými návrhy. To jen taková rekapitulace.

Nyní již přistoupíme k projednávání tohoto bodu. Otevírám rozpravu, do které zatím není písemně nikdo přihlášen.

Situace se prudce změnila, přihlásil se pan poslanec Janeček, kterého prosím, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Gjurič.

Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, pan prezident vrátil návrh zákona o ocenění některých odbojářů s odůvodněním, že se jedná o zákon nespravedlivý. Musím říci, že námitky pana prezidenta se velice podrobně diskutovaly již pro projednávání v jednotlivých výborech. Znovu bych chtěl připomenout, že smyslem návrhu tohoto zákona bylo ocenit ty odbojáře, kteří zůstali myšlence demokracie věrni, a to až do 50. výročí ukončení 2. světové války v Evropě. Tedy do onoho data, kdy se tito stoupenci demokracie poprvé v životě dočkali kulatého výročí oslav těch ideálů, za které bojovali. Představa, že má být oceněn každý, není obsažena ani v onom základním zákoně, který se týkal odbojářů, to je v zákoně 255/1946. Je zde vyjmenována celá řada politických, ale i hospodářských institucí, které tvoří zákonnou překážku pro toho, kdo jinak bezpochyby odbojářem byl a odbojovou činnost prováděl.

Krom těchto institucí se v tomto zákoně říká - a to bych chtěl zvláště podtrhnout a zvláště zdůraznit - že vlastnosti odbojáře nemůže nabýt osoba, která se projevila - cituji - "jako osoba protidemokratická". Je proto naprosto zřejmé, že již tehdejší zákonodárce pokládal za nezbytné zdůraznit, že odboj vedený z jiných než prodemokratických pohnutek znamená jinou hodnotu než tu, kterou chce zákonodárce ocenit. Domnívám se, že i tento parlament měl na mysli odbojáře, kteří zůstali myšlence demokracie věrni, když je ve svém usnesení č. 651 ze dne 20. dubna tohoto roku označuje za mravní páteř národa.

Nemohu uvěřit tomu, že by se parlament tohoto státu domníval, že mravní páteř tohoto národa je tvořena milicionáři a příslušníky StB. Nevím, co si myslet o situaci, kdy Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky svým usnesením č. 599 z 9. února tohoto roku vyjádřila účast našim spoluobčanům odvlečeným hned po válce do Sovětského svazu, a situaci, kdy bychom naprosto volně nechali možnost, že ti, kteří se na těchto věcech podíleli, budou vyznamenáni jako pilíř demokracie. Nevím, co si myslet o situaci, kdy jsme se jako poslanci s kolegou Gjuričem zúčastnili otevření upraveného ďáblického hřbitova, kde jsou dlouhé řady hrobů obětí, ve kterých jsou pochovány oběti komunistické zvůle, když víme, že mezi oceněnými by byli i ti, kteří tyto věci prováděli.

Chápu radost některých politických subjektů, které tvrdí v rámci své dialektiky že komunismus je vlastně forma demokracie, přičemž přijetí tohoto zákona v oné všeobjímající formě by jim dávalo značnou oporu. Jestliže totiž zákonodárce již v roce 1946, tedy zákonodárce s naprosto přesnou znalostí věcí a souvislostí, a řekl bych i s určitou nadčasovostí rozhodl, že ono osvědčení nemá být dáno osobě protidemokratické a jestliže by poté tento zákonodárný sbor rozhodl a zvláště poděkoval i těm odbojářům, kteří se stali příslušníky StB a Lidových milicí, zřejmě by to nemohlo být chápáno jinak, nežli že toto jsou opory demokracie a že tyto složky ve smyslu usnesení č. 651 jsou mravní páteří národa a že tedy i režim o tyto složky se opírající by zřejmě nemohl být jiný než demokratický.

To je důvod, proč jsem upozorňoval na skutečnost, že kdybychom toto gesto chtěli formulovat jako cosi, čím poděkujeme bez rozdílu všem, kdo se odboje zúčastnili, museli bychom zřejmě navrhnout novelu zákona 255 z roku 1946 s tím, aby byly vypuštěny všechny zákonné překážky pro udělování osvědčení. Takovouto úpravu však nikdo, ani pan prezident, nenavrhl. Údajně největším právním problémem je skutečnost, že zákon říká, že nemá být oceněn ten, kdo se podílel na potlačování demokratických principů, neboť údajně nikdo neví, co se tím míní.

Rád bych znovu upozornil, že je to v podstatě převzatý termín z onoho zákona 255/1946. Je tedy s podivem, že velice dobře víme a dokážeme i dnes posoudit, kdo je to osoba protidemokratická před rokem 1945, ale nevíme, kdo se podílel na potlačování demokratických principů po roce 1948, i když se jedná o obsahově totožné pojmy. Chápu, že dědicové myšlenek internacionální diktatury budou prosazovat, aby byli oceněni zvláště jejich hrdinové. Nemyslím si však, že je to něco, co by měl demokratický parlament přijmout. Stejný názor na celou problematiku má nejen Konfederace politických vězňů, ale i ti, kteří jsou tak často citováni - Sdružení československých zahraničních letců, tedy těch, kteří mají obrovský podíl na skutečnosti, že mohlo být po válce obnoveno Československo, těch, kteří naši vlast proslavili ve válečných bitvách nezapomenutelným způsobem, ale i těch, kteří byli vystaveni neuvěřitelným perzekucím nové totality. Mohu říci, že je velkým zklamáním pro mnohé odbojáře, když se na sklonku svého života dozví, že jejich přínos demokracii, jejich morální hodnota je stejná jako těch, kdo naplňovali myšlenky Stalina, Gottwalda či Fierlingera. Proto považuji za nezbytné potvrdit zákon v původním znění. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Prosím pana poslance Gjuriče, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Soural.