Čtvrtek 20. dubna 1995

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Prosím pana poslance Matulku.

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, projednávání tohoto zákona považuje klub KSČM za jeden z příkladů, kdy i v rámci parlamentní demokracie si lze počínat nedemokraticky. Nedemokratický charakter některých postupů nespraví ani to, když jsou to postupy schvalované třeba i zřetelnou parlamentní většinou.

Návrh poslance Janečka na vydání zákona o ocenění národního boje za osvobození je natolik diskriminační z hlediska zásady rovnosti lidí v právech, vyjádřené v Listině základních práv a svobod, jakož i v mezinárodních dokumentech, jimiž je ČR vázána, že na to poukázala i vláda ve svém stanovisku. Ti z vás, kdo jste jej četli, jistě jste si povšimli, že jsem z něj právě citoval.

Úpravy, které v textu návrhu tohoto zákona nastaly při projednávání ve výborech a promítly se do společné zprávy bohužel, zdůrazňuji bohužel, diskriminační princip tohoto návrhu zákona neodstranily. Odstraňuje jej však pozměňovací návrh přednesený panem poslancem Souralem. Stejně jako navrhovatel tohoto zákona a patrně i většina z vás oceňujeme účastníky národního boje za osvobození od fašismu a hluboce se skláníme před jejich hrdinstvím. Náš poslanecký klub však ctí ústavní pořádek naší země a nemíní přispívat k jakýmkoliv dalším diskriminacím. Proto podpoříme správný pozměňovací návrh přednesený poslancem Souralem, leč nebude-li tento pozměňovací návrh přijat, nemůžeme podpořit zákon jako celek.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Ptám se, zda si ještě někdo přeje vystoupit v rozpravě? Pokud tomu tak není, rozpravu uzavírám, končím. Všechny jsem vás odhlásil, prosím o novou prezentaci.

Rozhodneme o procedurálním návrhu, který vznesl pan poslanec Wagner na přerušení tohoto bodu. Budeme tedy hlasovat. Kdo je pro návrh v tom smyslu, jak jej přednesl pan poslance Wagner na přerušení tohoto bodu, ať to dá najevo v hlasování č. 303, které jsem právě zahájil. Kdo je tedy pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo zdržel hlasování? Děkuji.

Procedurální návrh nebyl přijat poměrem hlasů 40 pro, 60 proti, 19 poslanců se zdrželo hlasování, 1 nehlasoval.

Já se tedy táži pana poslance Josefa Janečka, zda si přeje přednést závěrečné slovo.

Prosím, pane poslanče.

Poslanec Josef Janeček: Možná skutečně jenom pár slov. Chtěl bych se jaksi ohradit proti tomu, že návrh tohoto zákona by měl někoho diskriminovat. V podstatě chci zopakovat, že opakuje filozofii zákona 255/1946 Sb., který ve svém odstavci 3 vyjmenovává celou řadu zákonných překážek pro toho, kdo ačkoliv splňuje podmínky odbojáře, se myšlence odboje v kterémkoli okamžiku zpronevěřil. Pokud kolegové chtějí držet tu filozofii, o které tu hovořili, doufám, že navrhnou vypuštění odstavce 3 v zákoně 255/1946 Sb. dosud účinného. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Janečkovi a nyní prosím, aby se slova ujal společný zpravodaj výborů pan poslance Viktor Dobal.

Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, budu rovněž stručný. V rozpravě vystoupili čtyři poslanci, z nichž tři se domáhali téhož, plně ignorujíce název zákona. Jedná se o ocenění některých účastníků národního odboje za osvobození v souvislosti s 50. výročím ukončení druhé světové války.

Jestliže pan poslanec Matulka cituje ze stanoviska vlády, cituje samozřejmě z původního návrhu, který doznal výrazných přeměn v ústavně právním výboru, jehož je pan poslanec členem. Vláda neznala tyto věci a možná se ohrazovala proti formulaci, která mohla tento dojem navozovat.

Nicméně stejná vláda v souvislosti s 50. výročím ukončení II. světové války pojímá tyto oslavy v duchu porážky totality jako obecně. Je opravdu hodně paradoxní, kdyby zákon odměňoval někoho, kdo se sice zúčastnil odboje proti jedné totalitě, nicméně potom spoluvytvářel totalitu druhou. To je smysl § 4 a sem také směřuje jediný pozměňovací návrh, který padnul, a to z úst pana poslance Sourala.

Myslím, že o tomto návrhu můžeme hlasovat společně. Zní velmi jednoduše a prostě - vypustit § 4 a § 5.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Slyšeli jsme pozměňovací návrh, o kterém budeme hlasovat v hlasování č. 304.

Kdo je pro tento pozměňovací návrh? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Pozměňující návrh nebyl přijat poměrem hlasů 43 pro, 70 proti, 10 se zdrželo hlasování, 2 poslanci nehlasovali. Návrh tedy nebyl přijat.

Poslanec Viktor Dobal: Pane předsedající, vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a můžeme hlasovat o zákoně jako celku.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji vám, pane společný zpravodaji. Budeme tedy hlasovat o zákonu jako celku. Budeme hlasovat o celém návrhu pana poslance Janečka na vydání zákona o ocenění národního odboje za osvobození, podle sněmovního tisku 1475, ve znění společné zprávy výborů Poslanecké sněmovny, podle sněmovního tisku 1637. Hlasování č. 305.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Návrh byl přijat poměrem hlasů 75 poslanců pro, 13 proti, 14 se zdrželo hlasování, 11 nehlasovalo. Konstatuji tedy, že návrh zákona byl přijat.

Děkuji panu poslanci Janečkovi a panu společnému zpravodaji Dobalovi. Konstatuji, že jsme ukončili další bod.

Dalším bodem, kterým se budeme zabývat, je

XXI.

Návrh poslance Jaroslava Ortmana a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce

Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1590. K tomuto návrhu nebyla vypracována společná zpráva výborů, ale zpráva o projednávání tisku 1590 v jednotlivých výborech. Byla rozdána jako sněmovní tisk 1638. K této problematice jsme také obdrželi vyjádření ředitele České správy sociálního zabezpečení pana Ladislava Antošíka.

Prosím zástupce navrhovatelů - pana poslance Jaroslava Ortmana - aby předložený návrh odůvodnil.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane střídající místopředsedo, vážení kolegové, vaši pozornost bych obrátil velice stručně k tisku 1590 a jménem skupiny 20 poslanců bych se krátce pokusil zdůvodnit předložený návrh.

Poslanecká sněmovna dne 2. listopadu loňského roku přijala zákon o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce. Chápala tento zákon jako humanitární akt ve vztahu k těmto lidem. V § 5 přitom stanovila v odst. 2, že lhůta, která je stanovena k uplatnění nároků, je lhůta prekluzivní a trvala 6 měsíců. Smyslem zákona bylo alespoň částečně odčinit historické bezpráví, které bylo způsobeno obětem nacistické perzekuce.

Postižení občané, jejich vdovci, vdovy a sirotci mají nárok na poskytnutí peněžní částky, a to jednorázové, jestliže prokáží, že postižená osoba byla politickým vězněm. Doklady o této skutečnosti vydává orgán příslušný podle zákona 255/1946 Sb. Oprávněnými osobami jsou občané České republiky, a to bez ohledu na to, zda zde mají trvalý pobyt. Zejména pro české občany žijící v cizině je šestiměsíční prekluzivní lhůta pro uplatnění nároku neúměrně krátká.

Zde bych chtěl vaši pozornost odkázat na nález Ústavního soudu ve věci zákona o mimosoudních rehabilitacích, vyhlášeného pod číslem 164/1994. Protože zde hrozí nebezpečí, že by mohlo dojít ke zmaření humanitárního cíle zákona u části oprávněných osob, navrhujeme tedy prodloužení lhůty k podání žádosti.

S návrhem na vydání zákona vyslovila vláda České republiky ve svém stanovisku z 12. dubna 1995 souhlas. Mimo jiné zde uvádí: Vláda považuje navržené řešení za souladné s humanitárními cíly, resp. účelem, pro nějž byl daný zákon přijat. Vláda uznává, že návrh novely usiluje o racionální změnu zákona vyvolanou neobvyklou složitostí použití zákona v praxi. Vláda chápe návrh jako řešení o plné dosažení sledovaného účelu. Z tohoto důvodu vyslovuje vláda s návrhem zásadně souhlas.

Vláda však doporučila současně, že stačí prodloužená lhůta 3 měsíce, nikoli 6 měsíců, jak navrhují navrhovatelé. Vážený pane předsedající, já bych se pak v této souvislosti přihlásil do rozpravy s pozměňujícím návrhem ke lhůtě, který bych přednesl.

Závěrem chci říci, že s přijetím navrhované novely nebudou spojeny žádné nároky na prostředky ze státního rozpočtu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Táži se, zda k situaci, kdy nebyla vypracována společná zpráva výborů, se chce vyjádřit zpravodaj garančního výboru pan poslanec Ondřej Zemina. Ano, prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Ondřej Zemina: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, domnívám se, že není třeba, abych citoval z tisku 1638, který jste všichni obdrželi na stůl. Důvod, proč ústavně právní výbor nedoprojednal uvedený tisk, byl ten, že jsme očekávali stanovisko vlády. Vláda se však zabývala uvedeným tiskem teprve po poslední schůzi ústavně právního výboru. Nám se už nepodařilo sejít a já jako zpravodaj garančního výboru si dovolím vyjádřit, zda podporuji, či nepodporuji uvedený tisk, teprve po proběhnutí rozpravy. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji kolegovi Zeminovi a prosím, aby setrval na místě zpravodaje a plnil obvyklou funkci zpravodaje.

Dámy a pánové, otevírám rozpravu. Konstatuji, že se do ní přihlásil kolega Ortman, Navrátil, Výborný. Ostatní přihlášky nemám. Prosím, aby se kolega Ortman ujal jako první slova.

Poslanec Jaroslav Ortman: Jak jsem avizoval, můj pozměňovací návrh odpovídá i názoru vyjádřeným vládou v jejím stanovisku. Proto panu společnému zpravodaji dám písemný návrh. Zněl by takto: V § 5 odst. 2 zákona 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, se slova "do 6 měsíců" nahrazují slovy "do 9 měsíců". Přiblížím to. Prekluzivní lhůta byla dosud 6 měsíců a končí 31. 5. t.r. Nahradíme-li slova "do 9 měsíců" lhůta pak končí 31. 8. 1995. Tímto návrhem se tedy lhůta pro uplatnění nároku prodlužuje o 3 měsíce.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Navrátil.

Poslanec Jan Navrátil: Vážený pane místopředsedo, paní kolegyně, kolegové, z tisku 1590 i z právě provedené změny tohoto tisku přednesením pozměňovacího návrhu poslanec Ortman a další navrhovatelé předkládají změnu zákona 217 z roku 1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce. Při hodnocení tohoto návrhu se neubráníme základní otázce, a to je, zda takto navrhovaná změna je na základě společenské objednávky, co vyvolá a jestli bude ku prospěchu.

Při posuzování formální stránky je třeba říci, že podle uvedeného zákona je řízení ve smyslu odkazu na správní řád zahájeno dnem, kdy dojde České správě sociálního zabezpečení nebo jinému příslušnému orgánu žádost, tedy i bez doložení potřebných dokladů, které bezesporu v další době pak oprávněná osoba získává.

V odpovědi na moji interpelaci mě ministr obrany Vilém Holáň sdělil mimo jiné, že za prosinec 1994 až do 27. 3. 1995 bylo na pracovišti ministerstva obrany podáno celkem 9.767 žádostí všeho druhu souvisejících s tímto zákonem, respektive se získáním potřebných dokladů a podkladů.

V této interpelaci byla vyjádřena mimo jiné i myšlenka, že vzhledem k tomu, že naprostá většina jednotlivých žádostí neobsahuje žádné důkazní prostředky, nelze objektivně posoudit splnění výše uvedených podmínek zákona a je nezbytné tyto pracně dožadovat, což vede k neúměrnému nárůstu doby řízení. I proto si myslím, že je správné stanovisko Českého úřadu sociálního zabezpečení v tom, že vlastně tato doba již nemá vliv na samotné řízení, pokud jde o nárok samotný, ale bohužel je tato doba jenom nutným zlem k tomu, že těchto žádostí je jednak tolik a jednak že je zjišťování skutečností starších více než 50 let nesmírně pracné.

Proto samotný návrh poslance Ortmana a dalších, kteří předložili návrh novely zákona 217/1994 můžeme hodnotit ve svém důsledku pouze jako posunutí lhůty pro zahájení řízení, které bylo přerušeno v případech sirotků, a to, které je nyní přerušeno do 31. 5. 1995 o další 3 měsíce. Obávám se však, že tento důsledek samotní navrhovatelé nezamýšleli. Jiný důsledek ovšem tento návrh, pokud bude přijat, mít nebude.

Ještě jednu malou perličku k již zmiňovanému stanovisku vlády k tomuto návrhu. Vláda doporučila zvážit, zda k dosažení záměru předloženého navrhovateli novely nepostačuje prodloužit lhůtu pro uplatnění nároku jen o 3 měsíce, tj. do 31. září 1995. Cituji z tohoto stanoviska. Myslím, že i tady toto je svým způsobem odrazem ne zcela seriózního stanoviska vlády v této věci, neboť i sama vláda se k věci vyjadřuje, že vlastně prodloužení této lhůty k samotnému nároku vlastní vztah nemá.

Z těchto důvodů proto v této podobě, jak je zatím přednesen návrh novely zákona i ve znění úpravy přednesené poslancem Ortmanem, poslanecký klub KSČM tuto novelu nepodpoří.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Výborný, připraví se kolega Zdeněk Trojan.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající, dámy a pánové, budu stručný. Souhlasím se stanoviskem vlády k tisku 1590 potud, že i já se domnívám, že lhůta k uplatnění nároku podle zákona č. 217/1994 Sb. je samozřejmě zachována, i když žádost není doložena potřebnými doklady.

Nicméně poslanec Ortman jako předkladatel tohoto tisku přednesl pozměňovací návrh, kterým negativní dopady původně navrhovaného prodloužení termínu poněkud zmírnil, a proto jeho pozměňovací návrh hodlám podpořit.

V souvislosti s přípravou projednávání tohoto sněmovního tisku jsem upozornil některé z vás, zejména kolegy, kteří jsou vzděláni v oboru práva, a požádal jsem i legislativní odbor Poslanecké sněmovny a poslance Libora Nováka ml. o pomoc s formulací jednoho pozměňovacího návrhu, který nyní přednesu a zdůvodním.

Navrhuji, aby dosavadní text § 3 byl označen jako odst. 1 a připojil se nový odstavec tohoto znění.

Odstavec 2: Včas uplatněný nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo pokud jednorázová peněžní částka nebyla vyplacena, přechází v případě úmrtí osoby uvedené v odst. 1 na její dědice.

Předkládám tento návrh společně s návrhem poslance Libora Nováka ml. zejména z těchto důvodů.

Osoba, která je oprávněna k poskytnutí jednorázové peněžní částky, musí v nějaké lhůtě uplatnit žádostí u příslušného státního orgánu nárok na tuto peněžní částku a zůstává sporné, zda v případě jejího úmrtí ještě předtím než příslušný orgán rozhodne nebo stačí vyplatit částku, dědicové mají na tuto sumu nárok či nikoliv. V zákoně to jednoznačně popsáno není. Česká správa sociálního zabezpečení zatím zřejmě zastává názor, že v takovém případě není komu vyplácet částku, že se do dědictví s touto částkou počítat nemá, což jsem se dozvěděl dílem jako poslanec a dílem jako advokát, byť již praxi téměř nevykonávající z jedné občanské porady.

Pozměňovací návrh, který předkládáme, vyjasňuje tuto situaci naprosto jednoznačně. Předám tento návrh písemně zpravodaji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Trojan. Nikdo jiný do rozpravy přihlášen není.

Poslanec Zdeněk Trojan: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, novela zákona 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, předkládaná skupinou poslanců reprezentovanou Dr. Ortmanem, má umožnit, aby byly odstraněny některé administrativní problémy spojené s možností dodržet termín pro uplatnění nároků oprávněnými osobami. Přestože podle vnitřního předpisu vydaného Českou správou sociálního zabezpečení a koneckonců i v souladu se správním řádem, se považuje řízení za právoplatně zahájené podáním žádosti, i když není úplně doložena, došlo zřejmě ve výjimečných případech k tomu, že žádost nebyla přijata. Prodloužení o 3 měsíce umožní tyto některé nedokonalosti odstranit.

Nevyřeší se jím však další problémy spojené s obstaráváním potřebných dokladů, ať už vůbec nebo v přijatelně dlouhé době. Pro některé žadatele je to s ohledem na jejich možnosti velice náročné a složité a jejich vlastními silami mnohdy nezajistitelné. Domnívám se, že k uspokojivému vyřešení problémů, s nimiž je uplatňování zákona 217 spojeno, by přispělo doplnění předkládané novely o další text.

Doporučuji, aby § 5 byl doplněn odst. 4 ve znění: "Při opatřování dokladů osvědčujících nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky poskytují správní úřady, Česká správa sociálního zabezpečení, orgán sociálního zabezpečení příslušníků ozbrojených sil, archivy a v případě potřeby též ministerstva osobám uvedeným v § 3 účinnou pomoc." Přijetím tohoto pozměňujícího návrhu přispěje Poslanecká sněmovna k naplnění smyslu zákona, který přijala v říjnu minulého roku. Rozhodně nemá jít o zpochybnění vstřícného přístupu orgánů, které zákon aplikují, ale spíše o podpoření jejich zodpovědného přístupu k této záležitosti. A především ke zkrácení doby od podání žádosti do doby poskytnutí peněžní částky. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme kolega Navrátil.

Poslanec Jan Navrátil: Pane předsedající, paní a pánové, domnívám se, že návrh kolegy Výborného je takového charakteru, že mění zásadně smysl návrhu navrhovatelů původního návrhu. Proto navrhuji, aby po ukončení rozpravy bylo jednání o tomto jednání přerušeno a aby se k těmto návrhům vyjádřil ústavně právní výbor, a to již proto, že sám tento tisk ústavně právní výbor nedoprojednal.

Domnívám se také, kdybych mohl vyjádřit osobní názor k návrhu kolegy Výborného, že zřejmě postihuje největší problém, který v současné době při naplňování tohoto zákona vzniká. Je otázkou, zda je nárok, který vznikl, již nárokem, který podléhá dědickému řízení, nebo nikoliv. Proto bych velmi uvítal, aby i o tomto návrhu se mohlo diskutovat na ústavně právním výboru, zda je to řešení zbytečné a nebo zda je žádoucí. Nejsem s to, protože zřejmě čirou náhodou mě kolega Výborný vynechal při projednávání svého návrhu, resp. konzultaci, domnívám se, že ano, že racionální jádro má, nicméně nevím, zda nebude tento krok zbytečný.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Pan poslanec Skočovský.

Poslanec Miloš Skočovský: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové. Chtěl bych jen podotknout k poslední větě návrhu, že dotyčný návrh nemá nárok na rozpočet. Má, ale negativní. Totiž v tom smyslu, že do rozpočtu přidává. A každý měsíc, o který se vyplatí tyto podpory později, znamená zisk pro státní rozpočet asi 10 mil. korun. Počítejme s tím, že cena nám padá, tedy peněz asi 10% ročně, tzn. asi 1% za měsíc. Zhruba je to asi miliarda, z toho procento je 10 milionů. Toto je dopad: co dostává stát zpátky, proti tomu, co jsme původně zamýšleli a o co dostávají tito postižení méně. Prosím, abyste i toto zvážili, zejména v ústavně právním výboru, až se to bude projednávat. Jaké jsou všechny dopady tohoto opatření. Každé prodloužení škodí. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, proto rozpravu uzavírám a končím. Je třeba rozhodnout o procedurálním návrhu, který vznesl pan poslanec Navrátil, tedy o jeho návrhu na přerušení a na další projednání v ústavně právním výboru. Jsem povinen vás všechny odhlásit a poprosit o novou prezentaci. Je to přerušení a projednávání v ústavně právním výboru.

Všichni slyšeli procedurální návrh, rozhodneme o něm v hlasování.

Jde o hlasování č. 306.

Kdo je pro tento procedurální návrh? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Procedurální návrh nebyl přijat poměrem hlasů 17 pro, 69 proti, 29 se zdrželo hlasování. Všichni hlasovali.

Nezbývá mi než se zeptat pana poslance Jaroslava Ortmana, zda si přeje závěrečné slovo. Přeje. Máte možnost, pane poslanče.

Poslanec Jaroslav Ortman: Bude stručné a bude se věnovat pouze věcným návrhům. Zazněly tři. K mému se vyjadřovat nebudu. Dále to byl návrh pana poslance Výborného. Chtěl bych říci, že se domnívám, že tento návrh pak vytváří symbiózu s prodloužením lhůty o tři měsíce a plně legitimně umožňuje každému, aby nebyl poškozen i z hlediska možných nástupních dědiců.

Pokud jde o návrh pana poslance Zdeňka Trojana, ponechávám to na sněmovně. Myslím si, že to, co se vláda snažila naznačit, resp. jeden úřad snažil naznačit ve svém dopise, by se tak dostalo do legislativní podoby přímo do zákona.

Závěrem mi dovolte říci, že smyslem novely je to, že by byla hrubá chyba, kdyby se našlo 100 lidí nebo 10, kteří by nedostali odškodnění. Pak by se humanitární gesto míjelo cílem.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Ortmanovi. Prosím nyní, aby se ujal slova pan zpravodaj Ondřej Zemina.

Poslanec Ondřej Zemina: Děkuji, pane místopředsedo. V rozpravě k předloženému návrhu zákona vystoupilo celkem 5 poslanců, pan poslanec Navrátil dvakrát. Celkem zazněly 1 procedurální návrh a 3 pozměňovací návrhy.

O procedurálním návrhu už rozhodnuto bylo.

Jako první vystoupil v rozpravě pan poslanec Ortman, který navrhuje, aby v § 5, odst. 2 zákona 217/94 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické persekuce, se slova "do 6 měsíců" nahradila slovy "do 9 měsíců". Jako zpravodaj garančního výboru tento pozměňovací návrh i vzhledem ke stanovisku vlády doporučuji. Pan navrhovatel se vyjádřil také kladně.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Budeme tedy hlasovat.

Hlasování č. 307.

Kdo je pro tento pozměňovací návrh? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Návrh byl přijat poměrem hlasů 116 pro, 1 proti, 8 se zdrželo hlasování.

Poslanec Ondřej Zemina: Jako druhý vystoupil pan poslanec Navrátil, nicméně jeho vystoupení lze shrnout do stanoviska klubu KSČM, že předložený návrh nepodpoří.

Dále vystoupil pan poslanec Výborný, který navrhl, aby text dosavadního § 3, zákona 217/94 Sb., byl označen jako odst. 1 a byl vložen nový odstavec 2, který by zněl:

Včas uplatněný nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo pokud jednorázová peněžní částka nebyla vyplacena, přechází v případě úmrtí osoby uvedené v odst. 1 na její dědice. Tento návrh podporuji, protože se domnívám, že posiluje právní jistotu občanů, kterých se zákon týká.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP