Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Ptám se na vyjádření pana ministra.
Pan ministr nesouhlasí. (Zpravodaj souhlasí.) Rozhodneme
tedy hlasováním č. 293.
Ptám se, kdo je pro tento pozměňovací
návrh? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Děkuji.
Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 56
pro, 52 proti, 22 se zdrželo hlasování.
Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací
návrhy a budeme tedy hlasovat o celém vládním
návrhu jako o celku. Než tak učiním,
znovu vás odhlásím a poprosím pro
pořádek o další přihlášení.
Nyní tedy budeme hlasovat o celém vládním
návrhu zákona o státní statistické
službě, podle sněmovního tisku 1526,
ve znění společné zprávy výborů
Poslanecké sněmovny podle sněmovního
tisku 1636 a schválených pozměňovacích
návrhů.
Ptám se tedy v hlasování č. 294, kdo
s návrhem souhlasí? Kdo je proti? Kdo se zdržel
hlasování? Děkuji.
Konstatuji, že poměrem hlasů 118 pro, 6 proti,
14 se zdrželo hlasování a nehlasoval 1 byl
návrh zákona přijat.
Děkuji panu ministru Igoru Němcovi, panu společnému
zpravodaji poslanci Skočovskému a loučím
se s panem předsedou Českého statistického
úřadu Eduardem Outratou. Děkuji tedy všem
a konstatuji, že jsme projednali další z bodů
naší schůze.
Nyní navrhuji vrátit se k rozjednanému bodu
a tím je
Prosím zástupce navrhovatele a pana společného
zpravodaje, aby zaujali svá místa. Připomínám,
že jsme rozpravu ukončili, pan ministr František
Benda držel závěrečné slovo a
nyní je na panu společném zpravodaji poslanci
Pavlu Seiferovi, aby se ujal své role společného
zpravodaje, zhodnotil rozpravu a budeme hlasovat o pozměňovacích
návrzích. Všechny bych vás ještě
jednou poprosil o klid.
Poslanec Pavel Seifer: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, v rozpravě vystoupilo
6 poslanců, z toho 5 předneslo pozměňovací
návrhy.
Jako první vystoupil kolega Frank. Navrhl v § 7 odst.
3 připojit novou větu, která zní:"Stejným
způsobem budou uváděny souhrnné údaje
o kvalitě základní potřeby státu".
Pan ministr souhlasí. Souhlasím také.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Budeme tedy
hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu
v hlasování č. 295. Kdo je pro? Kdo je proti?
Kdo se zdržel hlasování? Hlasování
je skončeno.
Pozměňovací návrh byl přijat
poměrem hlasů 121 pro, 1 proti, 4 se zdrželi
hlasování.
Poslanec Pavel Seifer: Pokud jde o druhý pozměňovací
návrh poprosil bych kolegu Franka, aby ho upřesnil.
Jde o datum, ke kterému by se to mělo vztahovat.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: S upřesněním
pan poslanec Frank.
Poslanec Václav Frank: Pane místopředsedo,
omlouvám se, ale rád bych upřesnil mou navrhovanou
změnu, a sice, ve změně číslovky
z 2010 na 2015. Děkuji.
Poslanec Pavel Seifer: Text by tedy zněl:"Od
1. ledna 2015 se zakazuje výroba, vývoz a dovoz
všech látek uvedených v části
C přílohy".
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
za toto upřesnění. Pan ministr souhlasí.
Pan společný zpravodaj také. V hlasování
č. 296 se ptám, kdo je pro tento pozměňovací
návrh. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Pozměňovací návrh byl přijat
poměrem hlasů 99 pro, 4 proti, 26 poslanců
se zdrželo hlasování. Prosím, další.
Poslanec Pavel Seifer: Jako další vystoupil
pan poslanec Melichar, který navrhl vypustit § 5.
Pan ministr nesouhlasí. Já mám tendenci souhlasit.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Nezbývá
než rozhodnout hlasováním.
Jde o hlasování č. 297. Ptám se, kdo
je pro tento pozměňovací návrh. Kdo
je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 49
pro, 36 proti, 48 poslanců se zdrželo hlasování.
Poslanec Pavel Seifer: Jako další vystoupil
pan poslance Effenberger, který navrhl doplnit § 5
odst. 5 - název přepracování. Byla
zde debata o upřesnění termínu, protože
zákon termín přepracovávání
ne zcela zná. Chtěl bych poprosit pana poslance,
jestli nechce upřesnit tento termín.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Prosím
tedy poslance Effenbergera o doplnění z řečniště.
Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové,
můj úkol je velmi jednoduchý. Budu opakovat
to, co jsem již řekl v úvodním vstupu.
Termín přepracování se vyskytuje v
závěru § 4, který jsem použil v
argumentaci ve prospěch svého návrhu. Tam
pod písm. c) se hovoří o výjimkách
ze zákazu; v daném případě
na výrobu, dovoz a vývoz látek, které
budou použity jako vstupní suroviny pro přepracování
na jiné chemické sloučeniny.
Domnívám se, že tato definice v tomto paragrafu
je zcela postačující a relevantní,
pokud se týče navazujícího pozměňovacího
návrhu, který vlastně je praktickým
příkladem tohoto obecného ustanovení.
Doufám, že není třeba k této
věci více vypovídat.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
poslanci Effenbergerovi za jeho upřesnění.
Poslanec Pavel Seifer: Pan ministr souhlasí. Souhlasím
také.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Budeme hlasovat
v hlasování č. 298. Kdo je pro? Kdo je proti?
Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Návrh byl přijat poměrem hlasů 124
pro, 1 proti, 7 se zdrželo hlasování. Prosím,
další návrh.
Poslanec Pavel Seifer: Jako další vystoupil
společný zpravodaj a přednesl tři
návrhy. Doporučoval bych, aby se o nich hlasovalo
souběžně, protože mají podobný
charakter a je zde kladné stanovisko jak ministra, tak
předkladatele, společného zpravodaje.
Znamená to, v § 5 odst. 5, na závěr
vložit tuto větu: "Na řízení
o vydávání povolení se vztahují
obecné předpisy o správním řízení,
zákon 71/1967 Sb., o správním řízení".
Za druhé. § 8 odst. 7, vložit první větu
která zní:"Na řízení o
uložení pokut se vztahují obecné předpisy
o správním řízení".
Za třetí. Odst. 12, slova "1. května
1995" nahradit slovy "1. července 1995".
Místopředseda PSP Pavel Tollner: O třech
návrzích pana poslance Seifera rozhodneme jako o
celku, a to v hlasování č. 299. Kdo je pro?
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Návrhy byly přijaty poměrem hlasů
135 pro, nikdo proti, nikdo se nezdržel.
Poslanec Pavel Seifer: Jako další vystoupil
pan poslanec Špaček, který přednesl
dvě varianty jednoho návrhu.
První varianta byla u § 6 odst. 1, za slovo "látek"
doplnit text "uvedených v části B přílohy
tohoto zákona".
Potom v § 12 ukončit větu za slovy: "1.
července 1995". Zbytek věty vypustit. Pan ministr
nesouhlasí. Já také nesouhlasím.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Budeme tedy
hlasovat o těchto dvou návrzích jako o celku.
Hlasování č. 300. Kdo je pro tyto návrhy?
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Návrhy nebyly přijaty poměrem hlasů
29 pro, 40 proti, 66 se zdrželo hlasování.
Poslanec Pavel Seifer: Jako druhou variantu navrhl v §
6 odst. 1 nahradit číslovku 200 číslovkou
100. Pan ministr nesouhlasí. Také nesouhlasím.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Hlasování
č. 301. Ptám se, kdo souhlasí s tímto
návrhem. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Děkuji.
Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 36
pro, 41 proti, 55 se zdrželo hlasování.
Poslanec Pavel Seifer: Tím jsme vyčerpali
všechny pozměňovací návrhy. Prosím
vás, abyste nechal hlasovat o celém textu zákona.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
vám, pane společný zpravodaji.
Nyní budeme hlasovat o celém vládním
návrhu zákona o ochraně ozónové
vrstvy Země, podle sněmovního tisku 1505,
ve znění společné zprávy výborů
Poslanecké sněmovny, podle sněmovního
tisku 1635 a schválených pozměňovacích
návrhů.
Ptám se v hlasování 302, kdo s návrhem
souhlasí? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Děkuji.
Pro návrh hlasovalo 123, 1 proti, 18 poslanců se
zdrželo hlasování a 9 jich nehlasovalo. Konstatuji
tedy, že návrh zákona byl přijat.
Děkuji panu ministru Bendovi, který si přeje
ještě vystoupit. Zároveň děkuji
panu společnému zpravodaji, který si též
přeje vystoupit. Prosím, pane ministře, máte
slovo.
Ministr životního prostředí František
Benda: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, chtěl bych jen několika
slovy ještě poděkovat vám za celý
průběh projednávání tohoto
zákona, za to, že tento zákon byl přijat.
Chci vám k tomu gratulovat a rád bych ještě
připomněl jeden důležitý aspekt,
jehož jsme účastníky a aktéry.
Jak zde v rozpravě zaznělo, Česká
republika se podílí na produkci těchto látek
velmi nepatrným zlomkem. Hlasovali jsme tedy o zákonu,
který má podstatně širší
symboliku i širší obsah, než jen ochranu
životního prostředí České
republiky. Přijali jsme zákon, kterým především
Česká republika vyjadřuje jasně svoji
odpovědnost za globální problémy stavu
životního prostředí, ohrožení
životního prostředí. V této době
jsou takovéto signály velmi důležité.
Myslím si, že budou i náležitě
oceněny.
Nebyl zde ještě zmíněn jeden aspekt
tohoto zákona a svým způsobem je také
symbolický. Znamená nástup jakési
nové etapy řešení enviromentálních
problémů, a sice, že jsme v podstatě
přijali zákon, který i přes různá
a právě díky různým omezením,
kterým budou vystaveni výrobci, dovozci a prodejci,
tuto sféru určitým způsobem disponuje
k vyšší konkurenční schopnosti,
které by stejně nakonec nemohli nijak uniknout.
Oni to pochopili a při přípravě tohoto
zákona v tomto smyslu s námi spolupracovali. Znamená
to i pro ně určité ocenění
v některém případě již
vynaložených prostředků na zlepšení
stavu, zlepšení technologií a v každém
případě tedy zlepšení konkurenční
schopnosti v budoucnu.
Děkuji vám ještě jednou.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu ministrovi. Prosím, pane společný zpravodaji.
Poslanec Pavel Seifer: Vážený pane místopředsedo,
dámy a pánové, nebudu už dlouho zdržovat,
jenom chci vyjádřit naději, že velice
brzy budeme tento zákon opět novelizovat vzhledem
k tomu, že z mezinárodního hlediska jistě
dojde ke zpřísnění regulace freonů
a že na to budeme reagovat velice pružně a adekvátně.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu společnému zpravodaji. Vážené
paní kolegyně a vážení páni
kolegové, přistoupíme k dalšímu
bodu, kterým je
Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní
tisk 1475 a společnou zprávu výborů
k němu jako sněmovní tisk 1637. Nyní
prosím navrhovatele pana poslance Janečka, aby předložený
návrh odůvodnil. Všechny ostatní prosím
o zachování klidu v jednací síni.
Poslanec Josef Janeček: Vážený
pane předsedající, vážení
kolegové a kolegyně, smyslem předloženého
návrhu zákona je při příležitosti
50. výročí ukončení druhé
světové války poděkovat těm
našim spoluobčanům, kteří se
dokázali postavit totalitní moci, kteří
dokázali vstoupit do zahraničních armád.
Jsou to lidé, kteří hájili evropské
hodnoty na evropských bojištích, podíleli
se na obraně Francie, podíleli se na záchraně
Anglie, podíleli se na obnově demokracie v Německu
a je jejich velkou zásluhou, mají velký podíl
na tom, že mohlo být po válce znovu obnoveno
Československo.
Jejich významný podíl je také v tom,
že toto Československo bylo zařazeno mezi vítězné
státy, takže i při oslavách vylodění
spojenců v Normandii mohl vlát československý
prapor. Jsou to ti naši spoluobčané, kteří
museli na obnovu hodnot, za které bojovali, čekat
vlastně 50 let. V době, kdy se jako ochránci
demokracie a ochránci evropských tradic mohli vrátit
do své vlasti, bohužel je čekal nový
režim, který s nimi nakládal spíše
jako s odpůrci a nepřáteli tohoto státu.
Bohužel se ukázalo, že prohlášení
ÚV KSČ z 15. prosince 1940 nebylo nějakým
omylem, stejně tak jako známý Gottwaldův
projev. Naopak všechny tyto věci byly naplněny
mírou vrchovatou, takže někteří
z odbojářů neunesli tlak, který na
ně byl vykonáván, a zapojili se do budování
nového systému způsobem, že nemohli
nevědět, na které straně barikády
stojí.
To je onen důvod, proč tento návrh zákona
neděkuje nebo nenavrhuje poděkovat všem odbojářům.
V podstatě opakuje filozofii zákona č. 255/1946
Sb., který vyjmenovává celou řadu
podmínek, které jsou zákonnými překážkami
pro to, aby někdo mohl být podle tohoto zákona
oceněn jako odbojář. Rád bych upozornil,
že i zákon č. 217/1994 Sb., pro něž
je tento zákon podmínkou, vlastně umožňuje
a uskutečňuje to, že i dneska v těchto
dnech sledujeme a posuzujeme, jak se kdo choval před rokem
1945. Domnívám se, že jestliže v těchto
dnech posuzujeme, jak se kdo zachoval před rokem 1945,
nemůžeme nevzít ohled také na to, jak
se kdo zachoval po roce 1948. Ovšem ani tento návrh
zákona těm odbojářům, kteří
myšlenku odboje zradili, opustili, nic takového nezazlívá,
nic jim nebere, pouze jim neděkuje.
V roce, kdy si poprvé celá Evropa svobodně
připomene kulaté výročí ukončení
druhé světové války, připomene
si ho v době, kdy teprve neblahé důsledky
této války pro řadu z nich končí.
Teprve vlastně pro řadu z nich rok 1989 znamenal
naplnění hodnot a cílů, za které
bojovali. Je to v podstatě navázání
na zpřetrhané kořeny demokracie, navázání
na ony myšlenky svobodných národů i
jednotlivců, na kterých je budována nová
Evropa. Takových lidí si každý demokratický
stát velice váží, neboť jsou zárukou
jeho existence a jsou vzorem, jak se zachovat v dobách
nejtěžších.
Tento návrh zákona tedy navrhuje ocenění
morální v tom, aby 50. výročí
ukončení druhé světové války
bylo řádovým dnem a zároveň
navrhuje i ocenění hmotné. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Janečkovi. Nyní prosím společného
zpravodaje výboru Poslanecké sněmovny pana
poslance Viktora Dobala, aby podal zprávu o projednávání
návrhu zákona ve výborech.
Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, dovolte mi, abych stručně
přednesl společnou zprávu výborů
Poslanecké sněmovny k návrhu zákona
poslance Josefa Janečka na vydání zákona
o ocenění národního boje za osvobození,
sněmovní tisk 1475. Společnou zprávu
jste obdrželi jako sněmovní tisk 1637.
Návrh zákona projednalo celkem osm výborů,
neprojednal jej de facto výbor hospodářský
a mandátový a imunitní.
Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví
nepřijal k předloženému návrhu
zákona žádné usnesení.
Výbor petiční, pro lidská práva
a národnosti, výbor pro veřejnou správu,
regionální rozvoj a životní prostředí,
výbor pro vědu, vzdělání, kulturu,
mládež a tělovýchovu a zahraniční
výbor nedoporučují Poslanecké sněmovně
vyslovit s předloženým návrhem zákona
souhlas.
Naproti tomu výbory ústavně právní,
branný a bezpečnostní a rozpočtový
doporučují Poslanecké sněmovně
vyslovit s předloženým návrhem zákona
souhlas ve znění společné zprávy,
tisk 1637. Jako společný zpravodaj doporučuji,
abychom projednávání tohoto zákona
vedli ve znění společné zprávy,
tudíž tisku 1637.
K odmítavým stanoviskům výborů
bych chtěl poznamenat, že se tyto výbory nezabývaly
opravou a zlepšením formulací některých
v původním návrhu kontroverzních znění,
např. § 4 apod. Ostatní výbory, které
se zabývaly problémem zformulovat inkriminovaný
§ 4 a další, přijaly ve výrazné
většině znění, které máte
před sebou. Proto, pane předsedající,
doporučuji zahájit rozpravu.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu společnému zpravodaji. Otevírám
rozpravu a konstatuji, že se do ní zatím písemně
přihlásili pouze 2 poslanci, a to pan poslanec Soural
a pan poslanec Wagner. Prosím tedy prvního z přihlášených,
pana poslance Sourala, aby se ujal slova, ostatní prosím
o další přihlášky do rozpravy.
Poslanec Jaroslav Soural: Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
mé vystoupení bude velice stručné.
Navrhuji vypustit § 4 a 5 ve znění společné
zprávy jako ustanovení, která jsou zjevně
právně pochybená a diskriminující
s tím, že logika těchto návrhů
směřuje k závěru, že ten, kdo
absolvoval nějaký tříměsíční
kurz, za účastníka odboje považován
není, kdežto ten, který se případně
dopustil vážných trestných činů,
za tohoto účastníka, včetně
odpovídající odměny, považován
bude. Je to pro mne nelogické a nepřijatelné.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Prosím pana poslance Wagnera.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, přihlásil
jsem se proto, abych řekl zhruba dvě nebo tři
věty. Nevím, jaký přímý
osobní vztah k této kauze kdo z vás má.
Já k ní mám ten vztah, že jako malé
dítě jsem věděl, že něco
zlého bude končit, když nás někdo
osvobodí. A bylo mně úplně jedno a
dospělým také, jak jsem s nimi mohl mluvit,
jestli nás osvobodí bolševik, nebo někdo
jiný. Toť poprvé.
Podruhé. To, co se navrhuje, je stejné dělení,
jako dělali oni. Domnívám se, že takto
přijatý zákon ne že by byl v rozporu
s Ústavou republiky, tedy s Listinou, ale byl by v rozporu
s dobrými mravy. Navrhuji přerušit jednání,
chce-li pan navrhovatel takovýto návrh předložit.
Samozřejmě budu podporovat, aby dostali odměnu
všichni ti, kteří se zasloužili o svobodu
naší země, našich občanů,
ale bez rozdílu. A nebudu rozlišovat, co ten člověk
provedl potom. On provedl tehdy jediné své svobodné
rozhodnutí. Nasadil vlastní život, aby přinesl
svobodu a zachránil životy jiných. A vylučovat
kohokoli z odměny nebo z uznání je nepřístojné.
Vzhledem k tomu, že procedurálně není
dost dobře možné rozšířit
návrh tak, aby k tomu nebylo přiloženo, co
to přijde státní rozpočet, navrhuji
jednání přerušit, tento výpočet
předložit a poté pokračovat v jednání.
Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Je zde procedurální
návrh na přerušení tohoto bodu, nechal
bych o něm rozhodnout po ukončení rozpravy.
Písemně přihlášený je
pan poslanec Gjurič, potom pan poslanec Matulka.
Poslanec Andrej Gjurič: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
rovnou říkám a vlastně to ani už
říkat nemusím panu poslanci Wagnerovi, že
k této tématice hluboký osobní vztah
mám, měl jsem a vždy budu mít, zrovna
tak jako k zákonu, se kterým to budu do určité
míry srovnávat, tj. zákonu, který
jsme tu přijali v listopadu a který se nazýval
Zákon o poskytnutí jednorázové peněžní
částky některým obětem nacistické
persekuce. Pokud to říkám už teď,
tak proto, že tehdy jsem se vyslovil určitým
způsobem a ještě se k tomu dostanu. Domnívám
se, dámy a pánové, že to není
poprvé, co se sněmovna určitým způsobem
dělí, není to poprvé, co jsou někteří
z nás přesvědčeni, že určité
dluhy z minulosti je potřeba také zhodnotit a uzavřít.
Druhá světová válka a odboj - to je
jedno z těchto témat. Po 50 letech, po půl
století, je opravdu nejvyšší čas.
Při padesátém výročí
ukončení války je podle mého názoru
dokonce poslední možnost, poslední smysluplný
čas, kdy to můžeme udělat.
O co se jedná? Zákon ze dne 2. listopadu, který
jsem už tady zmínil, poskytnutá jednorázové
peněžní částky..., bylo podle
mého názoru třeba právě takto
doplnit. Hovoří totiž výlučně
o politických vězních, tedy o jedné,
byť největší skupině, ke které
ovšem patřili i mnozí, kteří
byli postiženi z vnějšku, pasívně.
Při vší úctě k těmto obětem
slovo "odboj" v tomto zákoně z listopadu
zmíněno není. A zdůrazňuje
právě jen a pouze jakési prozatímní
finanční odškodnění, o cti a
vyznamenání nehovoří vůbec.
Pro mě měl od počátku dnešní
návrh zákona v dikci společné zprávy
svůj velmi podstatný smysl. Je totiž druhou
polovinou historie odboje a je také druhou polovinou pravdy,
páni kolegové, která 50 let nebyla slýchána.
Měl a má pro mě smysl, právě
v souvislosti s 50. výročím ukončení
2. světové války, nyní posílen
ještě změnou názvu ve společné
zprávě. Měl a má pro mě smysl
vyzvednutí další významné skupiny
těch, kdo bojovali proti nacismu za osvobození země
- skupiny, která byla do nedávna pomíjena.
Měl smysl a má v akcentu na ocenění,
na umožnění vzdát úctu vyznamenáním.
Akcent tu není na finanční kompenzaci, ale
právě naopak. Měl a má smysl v tom,
že pominutý den 8. května 1995, 50. výročí
ukončení 2. světové války se
tu určuje jako další řádový
den, o tom se tu ještě nikdo nezmínil, kdy
je výjimečně možno, a já bych
řekl, že velice potřeba, vyznamenat účastníky
odboje, živé i mrtvé, zahraniční
i domácí. I toto je možno změnou ve
společné zprávě.
A podle mne smysl i v tom, že stanoví, komu chce vyslovit
uznání teď, v této době a touto
sněmovnou. Protože v téhle poloze je návrh
formulován. Dámy a pánové, to je jeho
druhá nosná myšlenka nebo jeho kriterium, někomu
prostě teď touto cestou v tomto zákoně
ne. Já tuto myšlenku akceptuji.
Pan předkladatel již zdůraznil, že jeho
dikce nikomu nic nebere a nikomu nic neupírá, jen
někomu toto uznání nevyslovuje. Všem
ponechává jejich výsady a jejich výhody
z řady předchozích zákonů,
jejich výsady a výhody, které mnozí
z těch, o kterých tady dnes jednáme, nikdy
neměli a mít nemohli. Jen někomu nechce vzdávat
čest a komu, to je přesně specifikováno:
za prvé těm, kdo se aktivně podíleli
atd., jak zní dikce písm. a), což je v souladu
se zákonem 198/1993 Sb., čili o zločinném
charakteru komunistického režimu a odboje proti němu
a za b) těm dle dikce lustračního zákona.
Čili já se domnívám, že legislativní
problém tady prostě žádný není,
že je to jenom věc optiky pohledu a osobního
názoru. To samozřejmě ano.
Samozřejmě si byl autor návrhu vědom,
do čeho jde, ale chce to udělat a chce zároveň
připomenout další tabu naší historie,
v důvodové zprávě se o tom stručně
zmiňuje a teď to také stručně
zmínil, což je právě ten konfliktní
bod, ale když je něco 50 let tabu, tak z toho holt
bývají konfliktní body.
Dalo by se hovořit o mnohém, ale o tom ať podrobněji
hovoří historici. Protože ale kolega Wagner
se zmínil o tom, o čem se zmínil, přece
jenom pár příkladů. Kolega Janeček
už se zmiňoval o tom, že komunistický
odboj tu nebyl do roku 1941, a nejenom že tu nebyl, ale z
řady dokumentů je naprosto jednoznačně
jasné, že známe řadu apelů proti
tomuto odboji, apelů na společnou věc českého,
sovětského a německého proletariátu
v boji proti prohnilé demokracii. Když pak samozřejmě
s velkým nasazením a obětmi, to nikdo nepopírá,
po napadení Sovětského svazu existoval, aktivizován
byl, pak od počátku měl i druhý úkol
- budiž to tu řečeno - likvidaci odboje západního
a londýnského, všude, dámy a pánové.
Markantní, děsivě úspěšný
byl tenhle boj v Polsku, když pomineme Katyň, tak
v roce 1944 a 1945 byl ozbrojenou formou zlikvidován celý
západní odboj, v Polsku úplně. Stejně
tak Tito ještě před koncem války se
zbavoval takřka všech, kteří mu mohli
nějakým způsobem konkurovat.
U nás to nebylo ve formě tak drastické a
také jsme to dovedli po válce daleko tvrději
zamaskovat. Vzpomínám tu jenom nedávného
článku Ferdinanda Peroutky přetištěného
v Lidových novinách o situacích v koncentračních
táborech. Do jisté míry je u nás známá
situace ve Slovenském národním povstání.
Nebudu to dál dokumentovat. V revoluční České
národní radě ustavené za květnového
povstání měli Smrkovský a Pavel jednoznačnou
direktivu, aby eliminovali část západního
odboje.
Mám i své osobní zkušenosti, protože
moje rodina je holt svázána jak s nacistickou diktaturou,
tak s komunistickou diktaturou, mám konkrétní
údaje od mé tety, která seděla na
Pankráci a jenom válka jí zachránila
život, která byla potom 15 let zavřená
a která mně vyprávěla například
o úmyslném přihlašování
konspiračních bytů na jména západního
odboje atd. Ale to je delší historické povídání.
To je tedy jedna věc. Ta druhá - málokdo
z nás by popřel dnes - i kolegové ze skalní
levice - že prostě řada lidí nikdy jako
bojovníci za svobodu brána nebyla, že dokonce
určitý odboj za svobodu neexistoval, že prostě
Orwelovsky zmizel z naší historie, neexistovaly pomníčky
a pamětní desky byly rušeny stejně tak
v Plzni, jako v Praze. A tento zákon chce prostě
vzpomenout a vzdát úctu právě těm
zahraničním bojovníkům, kteří
byli posledních 40 let znovu ničeni, vězněni,
posíláni do Jáchymovských lágrů,
v lepším případě vylučováni
z toho nebo onoho a v optimálním případě
alespoň zapomínáni. Ti druzí, o které
vám tady teď tak úzkostlivě jde, dámy
a pánové, ty svoje metály na svých
hrudích mají dodnes a nikdo jim je nebere, čert
je vem.
A na závěr znovu k smyslu tohoto zákona.
Řekl jsem v listopadu zde ve sněmovně jasně,
že jako sirotek po popraveném nechci teď po 40
letech ignorance nic, žádné peníze.
Tehdy jsme mluvili jenom o penězích, dámy
a pánové. Jestli by teď mohlo něco někoho
potěšit, pak se domnívám, že to
je čest vyznamenání a domnívám
se, že teď naposledy. Zdá se mi povážlivé,
že na to nepřišel někdo jiný a
že nejsou ani uvažována, ani připravována
vyznamenání k 8. 5. 1995.
Slyšel jsem i pragmatické otázky, koho ještě
budeme odškodňovat. Ukončím tím,
čím jsem začal. V této oblasti už
nikoho víc, dámy a pánové. Jestli
to neuděláme dnes, tak dnem 8. 5. 1995 se kruh uzavírá.
Teď jde jenom o to, jak a jakým způsobem se
uzavře. To záleží na nás.