Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Otakar Vychodil: Děkuji, pane předsedo, doufám, že mi bude ctěnými kolegy umožněno přednést zpravodajskou zprávu.

Jak pan předkladatel řekl, smlouva, která je jím předkládána, prakticky ruší smlouvu z roku 1975, která je poněkud, mírně řečeno, archaická. Myslím si, že Finsko je ze severských zemí naším výrazným partnerem a je nutné narovnat s ním vztahy na současnou úroveň. Doufám pro vaši informaci pouze v to, že tuto smlouvu na svých zasedáních projednaly výbory rozpočtový a zahraniční, oba se vyjádřily kladně, tedy v její prospěch. Doporučuji sněmovně i za sebe, aby s ní vyslovila souhlas. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu společnému zpravodaji poslanci Otakaru Vychodilovi a otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nepřihlásil písemně, dávám příležitost vaší přihlášce z místa. Ale protože nevidím, že by se někdo hlásil, rozpravu uzavírám. Táži se pana místopředsedy vlády a ministra financí, zda si přeje ještě něco před hlasováním dodat. Předpokládám, že ani pan společný zpravodaj nezapomněl nic, co považoval za nutné uvést. (Ne.) Oznamuji vám tedy, že jsem vás v tuto chvíli odhlásil, a prosím, abyste se nově registrovali svými magnetickými kartami, protože počet přítomných ve sněmovně se prokazatelně změnil.

Budeme hlasovat o tomto návrhu usnesení:

Poslanecká sněmovna souhlasí se Smlouvou mezi Českou republikou a Republikou Finska o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, podepsanou v Praze dne 2. prosince 1994, podle sněmovního tisku 1426.

18. hlasování na této schůzi.

Kdo podporujete předložený návrh usnesení, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování? 18. hlasování skončilo.

Ze 132 přítomných bylo 124 pro, nikdo proti, 6 se zdrželo, 2 nehlasovali. Usnesení bylo přijato.

Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru financí i panu společnému zpravodajovi a postoupíme k dalšímu bodu schváleného pořadu.

Je to

Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1473 a z pověření vlády jej odůvodní opět místopředseda vlády a ministr financí pan Ivan Kočárník. Pane místopředsedo, prosím, abyste se ujal slova.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych stručně odůvodnil novelu zákona o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření.

Chtěl bych zdůraznit v úvodu, že stavební spoření vzniklo na základě návrhu zákona, který nabyl účinnosti v únoru 1993. Od zahájení činnosti prvních dvou stavebních spořitelen v září 1993 byl o stavební spoření velký zájem. K 31. 12. 1993 bylo ve čtyřech stavebních spořitelnách uzavřeno celkem 206 tisíc smluv. Dnes mohou občané uzavírat smlouvy o stavebním spoření již u šesti stavebních spořitelen. Ke konci loňského roku bylo uzavřeno celkem 642 tisíc smluv. Vklady účastníků stavebního spoření v šesti stavebních spořitelnách dosáhly k 31. 12. 1994 více než 6 mld. korun. V roce 1994 se na státních podporách vyplatilo 268 mil. korun a v roce 1995 bude stavebním spořitelnám vyplacena částka vyšší než 1 mld. Kč a odhadujeme, že v roce 1996 bude vyplaceno stavebním spořitelnám formou státní podpory více než 2 mld. korun.

Uvedená čísla svědčí jednoznačně o tom, že stavební spoření velmi rychle zaujalo důležité místo v nabídce možností spoření poskytovaných našimi bankami. Návrh novely zákona, který máte před sebou, vychází z praktických zkušeností, které máme s jeho uplatňováním po jeho více než ročním působení v ekonomice. Ukázalo se, že stávající zákon má jednak některé drobné nedostatky, které má navrhovaná novela odstranit, a dále, že je třeba zákon o některá ustanovení doplnit. Novela obsahuje následující nejdůležitější změny:

Především jde o zpřesnění a doplnění některých ustanovení, týkajících se účastníka stavebního spoření, jeho přesné identifikace, zejména pokud jde o přechod jeho práv a závazků.

Za druhé jde o rozšíření možností stát se účastníkem stavebního spoření pro právnické osoby. Tyto osoby mají možnost spořit, avšak bez nároku na státní podporu.

Za třetí jde o rozšíření povolených aktivit stavebních spořitelen, například možnost podílet se majetkově na jiné stavební spořitelně a nabývat nemovitostí v souvislosti s výkonem svých činností, a to zamezení ztrát z úvěrů zajištěných těmito nemovitostmi.

Konečně za čtvrté jde o úpravu výplaty státní podpory, kde se řeší problémy, týkající se zejména předávaných údajů o účastnících stavebního spoření.

Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, i když navrhovaná novela zákona o stavebním spoření a jeho podpoře nepředstavuje zásadní změnu, je podle mého názoru tato novela nutná a přispěje k zefektivnění fungování stavebního spoření. Doporučuji vám tuto novelu ke schválení. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru financí. Prosím, aby společnou zprávu výborů, kterou jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1625, uvedl společný zpravodaj výborů Poslanecké sněmovny pan poslanec Richard Mandelík. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Richard Mandelík: Pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, tento návrh zákona projednaly výbory ústavně právní, rozpočtový, hospodářský a zemědělský. Všechny jej projednaly souhlasně a doporučily vládní návrh zákona ke schválení. Každý z těchto výborů přijal pozměňující návrhy a při poradě zpravodajů byla většina z nich zapracována do společné zprávy. Omezím se jen na stručnou zpravodajskou zprávu. Považuji za nutné pochválit vládu, protože tato novela je velmi kvalitní a zákon, který umožnil úspěšný rozvoj stavebního spoření, přispívá směrem správným. Výbory se také podílely na zlepšení předlohy a mně nezbývá, než vám doporučit, abyste návrh zákona přijali ve znění společné zprávy. Předesílám ještě, že budu mít čtyři pozměňovací návrhy.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu společnému zpravodajovi poslanci Richardu Mandelíkovi a otevírám k tomuto bodu rozpravu. Přihlásili se do ní zatím páni poslanci Jan Bláha, Svatomír Recman a Oldřich Vrcha. Dávám přednost panu poslanci Bláhovi, který ohlašuje pozměňovací návrh, zatímco pan poslanec Recman nikoliv.

Slovo má tedy pan poslanec Jan Bláha, připraví se pan poslanec Svatomír Recman.

Poslanec Jan Bláha: Pane předsedo, páni ministři, vážené kolegyně, kolegové, dovolím si po svém projevu přednést jeden pozměňovací návrh, který se týká této novely zákona. Zároveň mi dovolte říci něco trochu obecně, neboť na pořadu je tento zákon a po něm následuje zákon další, který se dokonce v určitých předpokladech na tento zákon odvolává. Zároveň si dovolím na závěr navrhnout usnesení pro Poslaneckou sněmovnu.

Dnes projednáváme novelu zákona o stavebním spoření a zároveň nás očekává i tzv. zákon o dluhopisech a hypotečních půjčkách. Domnívám se, že jedno mají společné nejen ve zdůvodněních stran vlády, ale především, je to otázka získání bytu koupí nebo spořením a zároveň je to otázka budoucího bydlení. Skutečně pojem budoucí, protože se domnívám, že do této doby nikdo neví, co vlastně bude. Dříve bylo v tomto smyslu naznačeno v našem tisku a dokonce použito slov paní kolegyně Buzkové něco o existenci vládní bytové antikoncepce. Myslím si, že přes snahy, které jsou teď předkládány vládou, je to ještě horší a vlastně jde o určitou vládní sterilitu v oblasti bytové politiky. Neboť bytová politika, o kterou jde, není otázka jednoho či dvou zákonů dané sněmovně k projednávání, ale celé uzavřené koncepce. Ta sice byla předložena v roce 1990 a 1991 minulou vládou, ale tato vláda takový materiál do dnešního dne - pokud je mi známo - nepředložila. Pouze dílčí kroky, a to na podzim loňského roku a minulý týden v hospodářském výboru některé další dílčí postupy.

Musím se proto právem ptát, když máme před sebou zákon, který máme schválit a který je sice poněkud důsledněji řešen, a následně nás očekává další zákon o hypotékách, zdali skutečně pomáhají řešit bytovou politiku v této zemi. Musím se zároveň zeptat komu a pro koho jsou, komu ji budou řešit a komu ne. Jak už jsem se zmínil, některé materiály předložené alespoň bytové komisi při hospodářském výboru tomu nenasvědčují. Já si totiž, páni kolegové, těžko umím představit dneska běžnou mladou rodinu, která chce bydlet a může, před kterou teď například leží nabídka a ona se jen rozhodne. Ve skutečnosti, a to bez pohádek a bez snů lze snad jen doporučit: Pokud nemáte velice bohaté příbuzné, nebo vlastní značný příjem, jste bez šance. Tak já vnímám stávající politiku vlády. Takže asi nezbývá než říci "mladí a nemajetní, nežeňte se a nemnožte se, když na to není, je to váš problém, neboť byt je zboží trhu jako každé jiné", jak jsem se dozvěděl v jednom z nedávných pořadů televize.

Bude zákon o hypotékách a je zde novela zákona o stavebním spoření, ale kde je v téže souvislosti, ve stejné časové křivce např. podpora výstavby nájemních bytů pro ty, co nekoupí, co nemohou šetřit a co si později nemohou pořídit byt do svého vlastnictví.

Asi si o tom budeme muset ještě dlouho nechat zdát, přestože se to týká poloviny lidí. Zdůrazňuji - poloviny lidí v této republice. Tak trochu mi to připomíná kroky jisté revoluce v jisté nejmenované zemi, kterou dokonce nazývali kulturní. Jejím výsledkem byly úpravy a snahy o zamezení porodnosti. Možná je to moderní trend v některých státech, možná se hodí i pro naši republiku. Já asi osobně patřím mezi ty neznalé. Navíc mám tři děti. Nevím však, co na to někteří páni ministři. Mám asi ještě jednu smůlu - chodím často a pravidelně po mnoha obcích a městech, mezi obyčejnými občany a myslím si, že si umím udělat obrázek o jejich finančních možnostech. Při posuzování každého jednotlivého zákona není možné se dívat jen na ten jediný, protože tu chybí skutečná koncepce postupných kroků a časových vazeb mezi nimi, které ukáží, jaké možnosti vlastně obyčejný člověk má. A těch obyčejných podle stejného materiálu vlády je v této zemi patrně 95%.

Už vůbec se nedíváme při schvalování těchto zákonů na takovou maličkost, jako jsou např. ostatní životní náklady, které neustále stoupají. Navíc statistika dokazuje, že běžná rodina vlastně v dané chvíli nic neušetří, že už 36% obyvatel má problémy s dostatkem peněz na potraviny. V příjmové skupině 16 až 18 tis. Kč měsíčně na rodinu vychází zhruba úspora v úrovni 8%, to znamená maximálně tak právě na toto zmiňované stavební spoření.

Tato novela a tento zákon má být jedním ze základních dvou možností, jak si pořídit byt. Podle čeho a kdo tedy má možnost získat další finanční prostředky?

Nebudu se zmiňovat o tom, co řekl pan ministr k tomuto zákonu, protože ho popsal celkem přesně. Řekl, co bylo snahou vlády. Já se ptám, jestli v případě některých zpřísnění a upřesnění této novely nemohla alespoň v tomto konkrétním zákoně být úprava, která by řešila skutečnou podporu. Domnívám se, že otázka příspěvku v § 10 by mohla být zohledněna. Proto navrhuji konkrétní pozměňovací návrh.

Nové znění § 10 odst. 2 zákona 96/1993 Sb.: "Poskytovaná záloha státní podpory činí 30% z ročně uspořené částky, maximálně však z částky 18 000 korun."

Myslím, že kdysi tato sněmovna schválila, že přebytek minulého rozpočtu by měl být uvolněn do oblasti politiky bydlení. Myslím, že se hovořilo o částce až 1,5 mld. korun a myslím, že z této částky lze tyto náklady pokrýt. V této souvislosti bych samozřejmě rád upozornil na to, co nás za chvíli, až tento návrh bude projednáván, čeká, a to je právě souvislost se zákonem příštím, se zákonem o dluhopisech. Jak už jsem řekl, on se skutečně i na toto spoření odvolává. Vláda dokonce zvažuje, že právě na ty, kteří nemají momentálně finanční hotovost, se bude vztahovat toto spoření.

Musím se zeptat, kde na to lidé vezmou a kdo vlastně, neboť zákon o dluhopisech, o kterém budeme vzápětí jednat, měl být připraven mnohem dříve, a to v době, kdy se schvaloval zákon o prodeji bytů a nebytových prostor. Již tehdy se předpokládalo, že hypotéky budou moci být i na koupi stávajících bytů, což dnes není pravdou. Dozvídáme se, že se bude týkat jen 60% ceny budoucí nemovitosti a zbytek patrně získáme právě zmiňovaným stavebním spořením.

Když si toto všechno - i ev. šestiprocentní úrokové sazby - spočteme, tak ani ta rodina, která je citována, tedy těch 5%, při příjmu rodiny 17 500 Kč to prostě vzhledem k ostatním nákladům nepořídí a nebude tu šanci mít. To znamená, že to nebude ani těch 5% obyvatel, ale podstatně méně. Stačí prostě počítat a stačí se podívat do konkrétních navrhovaných tabulek a odvolávek k nim.

Domnívám se, že v budoucím zákoně dokonce ani nejde o hypotéky, ale o jakýsi další druh spoření, neboť nám umožní, že banky - jestli to tak zůstane - budou chtít ručení jen nemovitostí, či-li jiným majetkem. Myslím si, že takto by hypotéční zákon stavěn být neměl, že by měl být postaven výrazně na budoucí nemovitost.

Dovolím si poznamenat - samozřejmě až při budoucím zákoně - že je tam daleko více problémů, které se dotýkají bohužel obou dvou. Proč se o tom zmiňuji? Vážené kolegyně a kolegové, měli bychom se vážně zamyslet nad jednou věcí, o kterou jsme kdysi vládu žádali. Totéž bylo požadováno v bytové komisi při hospodářském výboru. Některé vstupy byly požadovány i v rámci posledního a předposledního jednání. Jde o to, aby nedocházelo nadále k tomu, že postupným a dovolím si říci "salámovým" způsobem budeme projednávat jednotlivé novely a zákony, které se týkají bydlení a bytové politiky, kterou bychom snad rádi měli. Měli bychom schválit usnesení a požádat vládu v tomto textu: "Poslanecká sněmovna žádá vládu o předložení koncepce bytové politiky, harmonogramu prací a postupů a legislativního plánu na rok 1995 a do konce volebního období, týkajícího se bytové politiky." Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Bláhovi. Zvu k řečništi dalšího přihlášeného, pana Svatomíra Recmana. Další písemné přihlášky nemám. Předpokládám, že pan poslanec Oldřich Vrcha chce mluvit až k dalšímu bodu. Je tomu tak. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poté bude hovořit pan poslanec Richard Mandelík.

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, projednáváme dnes dvě novely zákonů, které by měly přispět k zastavení poklesu a stagnace forem bydlení, a to novelu zákona o státní podpoře stavebního spoření, vzniku hypotéčního bankovnictví a z nich vyplývající novely dalších zákonů, jak jsou uvedeny v tiscích 1472 a 1473. Jsem si vědom toho, že to jsou jen dílčí úpravy, neboť do dnešního dne nebyl zpracován a předložen Poslanecké sněmovně koncepční materiál o bytové politice státu, který je podle mých informací společně připravován Ministerstvem hospodářství, Ministerstvem financí a Ministerstvem práce a sociálních věcí a po kterém volají nejen opoziční poslanci, ale stále častěji i široká veřejnost.

Pan ministr Dyba o některých dílčích aspektech bytové politiky hovořil z tohoto místa na schůzi Poslanecké sněmovny 24. března 1994, tedy více než před rokem.

Chtěl bych se proto buď předkladatele nebo pana ministra Dyby zeptat, jestli uvedená ministerstva nebo Ministerstvo hospodářství jako garant nadále pracují na zásadách vládní politiky bydlení a pokud ano, kdy bude poslancům ucelená koncepce k dispozici?

Z tohoto místa bych chtěl rovněž podpořit návrh usnesení, který předložil pan poslanec Bláha.

Předpokládám, že materiál s názvem "Státní programy finanční podpory bydlení", zpracovaný Ministerstvem hospodářství v březnu letošního roku, je spíše přehledem současných forem pomoci státu v této problematice než uceleným, provázaným a komplexním materiálem ministerstva s finančními dopady do státního rozpočtu jak z krátkodobého tak z dlouhodobého časového horizontu. Má sice informativní vypovídací schopnost, nikoli však věcnou podobu vládní koncepce bytové politiky v této citlivé oblasti.

Byly zde již na zmíněné schůzi 24. března 1994 uvedeny stručně hlavní zásady vládní politiky bydlení a některé zvláštnosti, které má a které vyžadují určitou míru veřejné angažovanosti v této oblasti.

Můj druhý dotaz na předkladatele nebo na pana ministra Dybu zní, zda vláda nebo Ministerstvo hospodářství bude bytovou problematiku řešit formou zvláštního zákona o bytové politice nebo úpravou občanského nebo obchodního zákoníku či jiných zákonných norem? Jsem si vědom toho, že bydlení patří mezi nejdůležitější složky životní úrovně obyvatelstva. Jeho zajištění nelze svěřovat živelním tržním mechanismům, protože není běžným zbožím ani co do místa konglomerátu lidských potřeb ani co do způsobu jeho vzniku a užívání. V tom se zásadně liší názor poslaneckého klubu KSČM a Ministerstva hospodářství.

Za těchto podmínek pokládáme absenci vládní politiky bydlení a zanedbání základních otázek jeho zajišťování, tzn. od bytové výstavby až po hospodaření s byty, za hrubé zanedbání a za možný zdroj růstu nežádoucího sociálního napětí v naší zemi. Koncepce řešení bytové otázky v krátkodobém i dlouhodobém horizontu podle KSČM zahrnuje zejména problematiku nájemného a ostatních nákladů bydlení, vlastnických vztahů k užívaným bytům a domům, bytové výstavby a rozvoje forem bydlení a rovněž problematiku nebydlících. Všechny tyto okruhy mají svou stránku věcnou i finanční, okamžitá i perspektivní řešení. Protože se jedná o zvláštní zboží, měla by jejich právní úprava vycházet z ucelené představy o řešení bytové problematiky a mělo by to být vyčleněno z občanského a obchodního zákoníku do samostatného zákona o bytech, tak jak je to v řadě evropských zemí. To by odpovídalo i našim tradicím. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Recmanovi. K řečništi zvu pana poslance Oldřicha Vrchu. Omlouvám se mu, způsobil jsem nedorozumění, protože jsem omylem vycházel z nového číslování, zatímco on ze starého. Tím přišel o pořadí, ale promluví nyní. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedo, pane předsedající, vládní návrh zákona, kterým se doplňuje zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, a doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb., uvedeném ve sněmovním tisku č. 1473 a 1625, není možné podpořit, a to z jednoho prostého důvodu, který vysvětlím.

Ve Spojených státech amerických byla v roce 1856, to je více než před 139 lety, založena prezidentem Abrahamem Lincolnem republikánská strana. Už tehdy tato strana ve Spojených státech přijala zákony, které bez jakýchkoli změn platí do dnešního dne. Současná vláda České republiky podá návrh zákona, jako je například tento, v roce 1993 a za necelé dva roky jej mění a doplňuje. Samozřejmě i tento Parlament tyto špatné zákony přijímá a také schvaluje pozměňovací zákony. Tím dochází z neuvážené precise zákonů k nestabilitě nejen ve stavebním spoření a státní podpoře, ale také v daních z příjmů.

Vezmeme-li v úvahu našeho souseda Německo, které má nejvyšší daně z příjmů na světě, a naše vláda vypracovala daň z příjmů, které jsou více než dvojnásobné, pak by taková vláda pro její řízení měla podat demisi. Jistě si všichni dobře pamatujeme, jak 17. listopadu 1989 na Letenské pláni prohlásil jistý občan před všemi přítomnými na Letné i před sdělovacími prostředky, že 40 roků za totality se stavěly králíkárny za drahé peníze, tedy třípokojové byty asi za 30 tisíc korun. Ptám se tedy pana předsedy vlády Václava Klause, co udělala vláda pro to, aby se králíkárny nestavěly a zda se vůbec za jeho ministrování a premiérování postavily nějaké byty a zda jsou levnější? Jak tedy vláda hospodaří se státním rozpočtem, když na té samé Letné bylo prohlášeno např., že prezident dr. Husák má měsíční plat 50 tisíc korun a jak tedy hospodaříme ve vládě teď? Jaké jsou platy ministrů a pracovníků ministerstev, poslanců a dalších ústavních činitelů? Srovnáme-li tato fakta s platy dělníka, který má kolem 4500 Kč hrubého měsíčně, zemědělce kolem 4000 měsíčně, prodavačky potravin kolem 3000 Kč měsíčně, pak nemáme o nějaké almužně státní podpory ve stavebním spoření co hovořit při nějakém desetinném snížení daně z příjmů.

Proto je tento vládní návrh zákona výsměchem zejména pro mladé občany této země a také i našim podnikatelům. Jak jsem uvedl ve své interpelaci v loňském roce na pana premiéra Václava Klause, vláda neplní své programové prohlášení, a proto nelze jakýkoli návrh zákona této vlády přijmout.

Žádám pana premiéra, aby zdůvodnil, zda znění vládních návrhů zákonů se mění pro neschopnost jejich předkladatelů nebo se mění podle toho, jaké je venku počasí. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Richard Mandelík, připraví se pan poslanec Josef Ullmann v případě, že svou přihlášku mínil jako přihlášku k tomuto bodu.

Poslanec Richard Mandelík: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené dámy a pánové, já přednesu své čtyři pozměňující návrhy. První zní: v § 5 odst. 11 tento odst. 11 zní: "Účastníkem uspořenou částku nebo její část lze v době spoření se souhlasem stavební spořitelny převést pouze mezi příbuznými v řadě přímé a manžely. Převodem se neztrácí nárok na státní podporu."

Vysvětlím. Dosavadní znění návrhu zákona znalo pouze ustanovení, kdy nebylo možné uspořenou částku převádět na jakéhokoli jiného účastníka spoření. Kromě toho státní podpora mohla být poskytnuta účastníkovi jen na jednu jím uzavřenou smlouvu. Účastník samozřejmě mohl uzavřít více smluv o stavebním spoření, ale státní podporu mohl dostat jen na jednu. Po zkušenostech dvou let, které udělaly naše spořitelny, se ukazuje být vhodné, aby bylo možné celou uspořenou částku nebo její část v případě, že to pro tu rodinu bude z nějakých důvodů výhodné - a takové okolnosti nepochybně v rodinách mohou nastat, protože plánování v rodině na pořízení nebo rekonstrukci bytu se může za několik let poněkud změnit - tak, aby bylo možné mezi příbuznými v řadě přímé nebo manžely uspořenou částku nebo její část převést na druhého účastníka. Neznamená to, že by se tím převáděla celá smlouva ze stavebního spoření. Jednomu účastníkovi prostě ubudou peníze a druhému přibudou. A může to být jen příbuzný v řadě přímé anebo manžel. Přitom se neztrácí nárok na státní podporu. Neklade to nároky na dodatečnou státní podporu, neznamená to, že je potom vyplácena větší. Jen v případě že by, samozřejmě v tomto případě ta předchozí smlouva, nedosahovala těch 18 tisíc. Je to opatření, které má umožnit rodinám se pružněji rozhodovat.

Druhý návrh: ke společné zprávě bod 7, § 9 odst. 1 f), vložit za slovo "účet" slova "s hypotečními zástavními listy,".

Další návrh ke společné zprávě bod 10, v § 9 odst. 4 písm. b) vložit za první slovo "nákupní" slova "hypotečních zástavních listů,".

Prosím, aby se o těchto dvou návrzích hlasovalo najednou. Znamenají, že kromě toho, že stavební spořitelny mohou nabývat státních dluhopisů, a státní dluhopisy, na které je poskytnuta státní záruka, a s těmito dluhopisy obchodovat, ještě také by se k těmto instrumentům přiřadily hypoteční zástavní listy, což myslím vyplývá z logiky věci.

Čtvrtý návrh ke společné zprávě, bod 11, text nově doplněného odst. 5 zní: "5) stavební spořitelna může nabývat nemovitosti jen v souvislosti s výkonem svých činností, a to pouze ty nemovitosti, jimiž jsou zajištěny její pohledávky nebo k pořízení prostor pro svou činnost, popř. bytových prostor pro své zaměstnance.

Odchylka oproti vládnímu návrhu spočívá v tom, že střední část věty, ta formulace - nemovitosti, jimiž jsou zajištěny jejich pohledávky - je přesnější a legislativně lepší, než ta, která byla ve vládním návrhu; bohužel se dostala i do společné zprávy.

Co je tam navíc oproti společné zprávě je to - popřípadě bytových prostor pro své zaměstnance. Upozorňuji ale, že vládní návrh to tam již měl. Čili vracíme se ke znění vládního návrhu po konzultaci se stavebními spořitelnami.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Richardu Mandelíkovi. Zvu k řečništi pana poslance Josefa Ullmanna. Připraví se pan poslanec Ota Fejfar. Je poslední písemně přihlášený do rozpravy.

Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi jenom několik poznámek k pozměňovacímu návrhu, který přednesl kolega Bláha na zvýšení státního příspěvku u stavebního spoření. Je pravda, že stavební spoření je pouze jeden z nástrojů, který se zapojuje do celé škály nástrojů, které jsou potřebné k tomu, abychom zvládli otázku bytové politiky.

Nicméně, samozřejmě je pravdou, a pan kolega to jistě ví, že ani toto navýšení státního příspěvku samo o sobě nestačí k tomu, aby na základě stavebního spoření bylo možno pořídit bytovou jednotku. Nestačí to u nás, nestačí to jinde na světě. Není možno nástroj stavebního spoření považovat za jediný, který k tomuto účelu bude sloužit.

Co je však podle mého názoru dosti důležité, nacházíme se v problematice stavebního spoření v tzv. startovní fázi. Kdo se tímto problémem hlouběji zabýval, ví, že je to fáze nesmírně citlivá, nesmírně náročná, a co zejména potřebuje, to je stabilita.

Pokud by se měl rozsah státního příspěvku k stavebnímu spoření stát pravidelnou licitací na schůzi sněmovny českého Parlamentu, bylo by to velice špatné pro vývoj stavebního spoření jako takového, protože by se dalo s důvěrou očekávat, že potenciální uchazeči spoření budou neustále vyčkávat, kdy a jak se změní podmínky. Oslabilo by to tok financí, který je jednou z podstatných částí celého tohoto nástroje.

Proto bych si dovolil velice důrazně varovat před jeho pozměňovacím návrhem na zvýšení státního příspěvku u stavebního spoření.

Snad mi jenom dovolte krátkou poznámku ještě k vystoupení kolegy Vrchy, kdy si vzal za vzor Německo. Rád bych sdělil, že jsme v Německu právě tuto problematiku studovali. Za posledních 25 let proběhlo asi 37 novel tohoto zákona, tedy bylo to častěji než jednou ročně, avšak nikdy směrem nahoru ke státnímu příspěvku. Bylo to prostě ladění systému, který už je tam navíc hodně starý, a u nás zcela nový. Myslím, že to ladění je nezbytné na základě zkušeností, které jsou získávány.

Předložený návrh za toto ladění považuji, a proto ho doporučuji k přijetí. Děkuji vám.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Ota Fejfar. Poté požádal o slovo pan ministr hospodářství Karel Dyba.