Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Hlásí se pan předseda Poslanecké sněmovny pan Milan Uhde.

Předseda PSP Milan Uhde: Vážená sněmovno, dámy a pánové, nebývá zvykem replikovat na konkrétní kritiku, ale na druhé straně si myslím, že takový zvyk zavádět znamená připouštět, aby se v Poslanecké sněmovně řeklo cokoliv bez odpovědi. Samozřejmě musím k tomu, co pan poslanec Matulka uvedl, říci na vysvětlenou těm, kteří možná pozapomněli, na základě jakého podnětu byla ustavena poslanecká skupina, o které pan Matulka velmi nezasvěceně mluvil.

Byl jsem vyzván předsedou vlády, abych jmenoval poslance do týmu, který pod vedením pana ministra Vodičky zpracovával určitý zákon - a domluva byla vzájemná, to znamená, že parlament měl zájem na tom, aby pro usnadnění celé práce na návrhu mohli být poslanci přítomni už v komisi, která pracovala pod vedením pana ministra Vodičky, resp. jeho náměstka pana Dostála. Byli v té skupině také dva opoziční poslanci, pánové Jozef Wagner a Jozef Hájek. Skupina pracovala velmi úspěšně. Záznamy o její práci, která byla kvitována ze všech stran i zevnitř této skupiny, jsou zachovány. Jestli se pan poslanec Matulka domnívá, že jsem zanedbal někde nějakou kontrolní práci, myslím si, že mluví o jiném tématu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Hlásí se ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Matulka.

Poslanec Dalibor Matulka: Pane předsedající, nikoli s faktickou, s věcnou do rozpravy.

Připouštím, že mohu mluvit nezasvěceně, ale upozorňuji, že nezasvěcenost čerpám z dopisu pana předsedy vlády Václava Klause z 8. 8., z něhož si dovolím citovat.

Kromě toho dopis obsahoval doporučení předsedovi Poslanecké sněmovny ČR, aby jmenoval pracovní skupinu, která by se tímto návrhem zákona zabývala. Současně byl ministerstvem práce a sociálních věcí předsedovi Poslanecké sněmovny navrhnut postup prací na návrhu zásad zákona o funkčních požitcích ústavních činitelů, který pan předseda akceptoval. Předseda Uhde následně skutečně jmenoval pracovní skupinu, ve které byli kromě poslanců koalice i opozice také pracovníci ministerstva práce a sociálních věcí pod vedením náměstka Dostála. - Text pokračuje dál. Čili tolik k té nezasvěcenosti, za kterou se sice omlouvám, ale je to nezasvěcenost vyplývající z tohoto dopisu.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Dámy a pánové, já konstatuji, že jsme ukončili projednávání bodu. Pan poslanec Vyvadil ještě k tomuto bodu, prosím.

Poslanec Jiří Vyvadil: Ne, k tomu, co zde bylo před tím řečeno. Sociální demokracie nikterak neprahne po zvyšování platů poslanců, čili nebude-li nic nového přijato, tak platí stávající právní úprava, a to nakonec ocení i voliči. To je tato věc. Druhá věc je taková - z jakýchsi důvodů nemá opozice žádného místopředsedu Poslanecké sněmovny. Není to úplně obvyklé. Je to tedy obvyklé na Slovensku a jinde ne. V sousedním Německu jsou dva místopředsedové. Za této situace mně nezbývá, než se obrátit na pana předsedu Poslanecké sněmovny a prosit ho, aby se vcítil, že je předsedou i mým, byť jsem opoziční poslanec. Prosil bych právě v tomto bodu, aby zaslal vládě dopis, kde upozorní vládní činitele na to, že existuje jednací řád a v jednacím řádě je stanovena 30denní lhůta k vyřizování interpelací. Ve věci slezské nemocnice všechny odpovědi na interpelace, které jsem obdržel, přišly pozdě, pouze pana ministra Skalického musím omluvit, protože pan ministr Skalický nejenomže psal odpověď, pan ministr Skalický jednal, a protože lobbing opavských podnikatelů, případně politiků sahá až sem do parlamentu, tak chápu, že ministr Skalický musel bojovat proti ledasčemu, a jeho samozřejmě omlouvám. Na druhé straně zbývající páni ministři, ministr Kočárník, ministr Rubáš mi dodali odpovědi na interpelaci s 12denním zpožděním, až poté, co jsem je na chodbě na to upozornil. Pane předsedo, já prosím, abyste důstojnou formou pány ministry upozornil na to, co je jejich povinností. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Vyvadilovi. Dámy a pánové, konstatuji, že jsme konečně ukončili projednávání odpovědí na interpelace. Všem vám děkuji za vaši spolupráci nejen jménem svým, ale i jménem mých předchůdců, kteří tento objemný bod řídili.

Přistoupíme k dalšímu bodu programu, a tím je

Předložený vládní návrh zákona, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 1174 nám odůvodní pan místopředseda vlády pan Jan Kalvoda, kterého prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda: Pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte, abych za onemocnělého ministra Nováka uvedl tento vládní návrh zákona. Jde o návrh zákona, jenž by měl nahradit dosud platnou právní úpravu, provedenou vládním nařízením. Jde o vládní nařízení č. 54/1970 Sb. Podle tohoto vládního nařízení vedou rejstřík trestů generální prokuratury v Praze a v Bratislavě, přičemž z hlediska jejich působnosti je významné místo narození osoby, které se takový záznam týká. Kritérium tedy je narození tohoto občana.

Tento princip zároveň v současných podmínkách znamená, že pokud jde o část občanů České republiky, vedou jejich záznamy ve Slovenské republice a naopak. Právní úprava vedení a používání evidence rejstříku trestů, provedená formou vládním nařízení, plně nekoresponduje s požadavkem vyjádřeným v zákoně o ochraně osobních údajů v informačních systémech - zákon 256/1992 Sb., podle kterého provozovat informační systém, který nakládá s informacemi, vypovídajícími o trestné činnosti jisté osoby, lze jen tehdy, stanoví-li tak zákon. Tedy zákon, nikoli podzákonný předpis. Zákon, nikoli vládní nařízení.

Přijetí nové právní úpravy je z vnitrostátního hlediska rovněž základní podmínkou pro sjednání mezinárodní smlouvy se Slovenskou republikou o vzájemné výměně informací z rejstříku trestů. Ta by měla zajistit odstranění obtíží, o kterých jsem mluvil v úvodu.

Navržená právní úprava vychází z principu, že rejstřík trestů je rozpočtovou institucí, která vede jednotnou celostátní evidenci odsouzení, a stanoví-li tak zákon, i některé další skutečnosti významné pro trestní řízení. Za takovou skutečnost tento návrh zákona výslovně označuje rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání a podle připravovaného návrhu novely trestního řádu by jím mělo být také rozhodnutí o schválení narovnání mezi pachatelem a obětí trestného činu. Tedy reflektují se zde ony nové instituty, které v našem trestním právu hmotném i procesním již jsou účinné.

Do evidence rejstříků trestů by se měla také zapisovat veškerá odsouzení, vyslovená soudy České republiky, ale odsouzení občana České republiky, vyslovená soudem cizího státu, se do evidence zapíše za podmínek stanovených tímto návrhem, tj. pokud Česká republika takový rozsudek uzná a nařídí na svém území jeho výkon, anebo pokud o zápisu za stanovených podmínek, které jsou také v tomto návrhu zákona, rozhodne Nejvyšší soud.

Zákon shodně s právními úpravami jiných států, a ostatně i s právní úpravou stávající, rozlišuje mezi opisem a výpisem z evidence rejstříku trestů, přičemž v opise jsou uváděna veškerá odsouzení a ve výpise pouze ta, která nejsou zahlazena. Ani to není v našem právním řádu zcela zásadní nový režim. Opis evidence slouží pouze pro účely trestního řízení. Výpis pak pro jiné účely, zejména pro účely prokazování bezúhonnosti podle toho či jiného právního předpisu v jeho režimu.

Návrh zákona rovněž ukládá soudu sdělovat rejstříku trestů nejen potřebné údaje o odsuzujícím rozsudku, ale i všechny další skutečnosti, významné pro změnu zápisu. Mezi tyto další informace patří především informace, že odsouzení bylo zahlazeno, nebo že pravomocný odsuzující rozsudek byl v pozdějším řízení zrušen.

Sleduje se tím, aby rejstřík trestů pracoval s aktuálními údaji a aby pořizované výpisy či opisy byly odpovídající platnému právnímu stavu.

Zbývá mi ještě dodat, ze realizace tohoto zákona, který uvádím, není spojena se žádnými mimořádnými výdaji ze státního rozpočtu, neboť budou moci být v případě schválení zákona hrazeny z rozpočtových prostředků ministerstva spravedlnosti.

Pane místopředsedo, to je vše, co jsem úvodem chtěl k tomuto vládnímu návrhu zákona říci. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji vám, pane místopředsedo vlády. Dávám slovo společnému zpravodaji výborů panu poslanci Jiřímu Vyvadilovi, aby nám odůvodnil předloženou společnou zprávu výborů, kterou jste obdrželi jako sněmovní tisk 1260.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, pane místopředsedo vlády, dámy a pánové. Návrh zákona projednaly výbory ústavné právní, branný a bezpečnostní a výbor petiční. K tomu přidaly společnou zprávu, která vám byla rozdána. Všechny výbory návrh zákona doporučují a přijaly připomínky, které rovněž doporučuji k projednání. Jako společný zpravodaj doporučuji přijetí vládního návrhu zákona ve smyslu společné zprávy.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu společnému zpravodajovi. Otevírám rozpravu, do které jsem zatím písemně obdržel dvě přihlášky, a to pana poslance Václava Klučky a pana poslance Ivana Maška. Jako první tedy vystoupí pan poslanec Václav Klučka.

Poslanec Václav Klučka: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení páni ministři, dámy a pánové, podle platného vládního nařízení č. 54/1970 Sb., o rejstříku trestů a podle návrhu zákona o rejstříku trestů se v tomto evidují a mají nadále evidovat mimo jiné též pravomocná rozhodnutí soudů o zahlazení odsouzení. Synonymem pojmu zahlazení je pojem rehabilitace.

Zákonem č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci a zákonem č. 119/1992 Sb., o soudní rehabilitaci však pojem rehabilitace nabyl jiného obsahu, nikoli zahlazení odsouzení, ale zrušení rozhodnutí soudu ze zákona nebo zrušení rozhodnutí soudu v přezkumovém řízení, takže už nejde o klasické zahlazení.

Navrhuji proto doplnit § 3 odst. 3 ve znění společné zprávy, tisk 1260, o nové písmeno h). Písmeno h) by tedy znělo: " Rozhodnutí soudu o rehabilitaci odsouzeného podle zvláštního zákona".

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Klučkovi. Prosím pana poslance Ivana Maška.

Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, chci podat pozměňovací návrh tohoto znění.

Zaprvé. Do § 10 návrhu zákona zařadit nový odst. 3 tohoto znění: "Za písemnou žádost osoby, jejíž totožnost byla ověřena, se jí umožní nahlédnout do opisu týkajícího se této osoby". Ustanovení § 11 odst. 2 a 3 se užijí obdobně, ve znění nového odst. 3. Dosavadní odst. 3 by se zároveň označil jako odst. 4.

S tím souvisí návrh na nové znění § 14, a to takovéto: "Za vydání výpisu podle § 11 odst. 1 a za nahlédnutí do opisu podle § 10 odst. 3 se platí poplatek podle zvláštního předpisu; a odkaz 4 tak, jak je to dosud.

Pokusím se tento návrh odůvodnit. Navrhovatel zde vysvětlil rozdíl mezi výpisem a opisem z trestního rejstříku. Je třeba si uvědomit, že oba tyto dokumenty jsou veřejnými listinami a že se jedná o záznamy, kterých jsou, odhaduji, statisíce. Mám vlastní zkušenost s tím, že v těchto záznamech se mohou vyskytovat chyby. Pokud by občan neměl přístup k tomu záznamu, který se nazývá opisem z rejstříku trestů, mají k němu přístup podle zákona orgány činné v trestním řízení, v řízení přestupkovém a další orgány podle případně dalších zákonů, domnívám se, že může docházet k tomu, že tyto orgány mohou bez vědomí občana dostávat nepravdivé informace o něm, informace, které se tam mohly dostat pouze lidskou chybou anebo v případě, ze budou používána elektronická média, což zákon dovoluje, i chybou techniky. Mám tedy za to, že občan má mít právo, aby v podobném režimu, ve kterém dostává výpis z rejstříku trestů, mohl zažádat o nahlédnutí do opisu z tohoto rejstříku.

Původně jsem měl za to, že by občan měl mít možnost požádat též o vydání opisu. Proti tomu je zde zásadní námitka ministerstva spravedlnosti, že by se potom v praxi mohlo stávat, že by např. zaměstnavatelé nebo pronajímatelé vyžadovali od uchazečů tyto opisy a nikoli výpisy, což by vlastně rušilo institut zahlazení odsouzení. Proto tedy navrhuji pouze institut k nahlédnutí. Domnívám se, že takových případů nebude příliš mnoho. Bude se za to platit správní poplatek. Domnívám se, že instituci, tj. rejstřík trestů, toto ustanovení příliš nezatíží. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Dále vystoupí pan poslanec Vyvadil. Nemám žádné další písemné přihlášky do rozpravy.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedající, rozhodl jsem se být korektní. Původně jsem měl připraven komplexní pozměňovací návrh, který by měnil podstatu zákona. Zdá se mi velmi problematické, aby tak vystupoval společný zpravodaj, byť v rozpravě bych tak vystoupit mohl.

Problém spočívá trochu v tom, že institut opisu z rejstříku trestů zavedl minulý režim a ono nakonec v kuloárech na to bylo upozorněno již v ústavně právním výboru. Jde o to, že existuje fikce zahlazení odsouzení, tzn. i pro oči soudu by mělo platit, že nikdo se ničeho nedopustil, nicméně on dostává opis. Na druhé straně se domnívám, že by asi nebylo korektní tento návrh podávat. Případně může být podán v souvislosti s novelami trestního řádu a trestního zákona.

Co ovšem podávám a co je zřejmě nezbytné přijmout, jsou tyto pozměňovací návrhy.

K § 18. Účinnost zákona stanovit dnem 1. ledna 1995. Poznámku č. 4 nahradit tímto zněním: Zákon ČNR č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. To je dáno tím, že s účinností od 1. ledna 1995 bude za výpis z rejstříku trestů vybírán poplatek podle zákona 368/1992 Sb., o správních poplatcích, a nikoli podle zákona 549 o soudních poplatcích. Konečně, ve společné zprávě, v § 10 odst. 1, písm. b) nahradit slovo "aplikaci" slovem "uplatnění". To je všechno.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Ptám se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Zdá se, ze se do rozpravy už nehlásí nikdo. Rozpravu tedy končím a ptám se místopředsedy Jana Kalvody, zda si přeje přednést závěrečné slovo. (Nepřeje.)

Poslanec Jiří Vyvadil: My jsme se s předkladatelem domluvili, pokud byste, pane místopředsedo, přistoupil nyní k jinému bodu pořadu, my dáme věci dohromady a v určité fázi vám dáme pokyn, kdy je možno ve věci pokračovat.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji za tento návrh. Myslím, že je to všeobecně akceptovatelný postup, který jsme již mnohokrát uplatňovali. Považuji tedy tento bod za přerušený.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

Předložený vládní návrh zákona, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 1198, nám odůvodní pan ministr dopravy Jan Stráský, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr dopravy ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené poslankyně, poslanci, předkládaný vládní návrh zákona o dráhách má nahradit současnou právní úpravu drah danou zákonem č. 51/1964 Sb., ve znění zákona č. 104/1974 Sb.

Tento předložený návrh zákona zaprvé zavádí novou kategorizaci drah. Za druhé, podobně jako u ostatních druhů dopravy rozlišuje mezi dopravní cestou, tedy dráhou, mezi provozováním dopravní cesty a dopravou po této cestě, tedy drážní dopravou a vymezuje tedy práva a povinnosti vlastníka dopravní cesty, provozovatele dopravní cesty a dopravce.

Nová právní úprava umožňuje - opakuji - umožňuje, nikoliv povinně zavádí, oddělené podnikání v oboru provozování drah a v oboru provozování drážní dopravy.

Za třetí tento zákon neruší monopol českých drah. To se již stalo zákonem č. 9 z roku 1993 o českých dráhách. Naopak vymezuje nezbytnou regulaci státu na dráhách a drážní dopravě, zejména na železnici.

Za čtvrté vymezuje povinnosti vztahující se na užívání drážních vozidel a účinná technická zařízení na dráhách.

Za páté stanoví sankce za nedodržení povinností vyplývajících z tohoto zákona a za šesté stanoví rozsah státní správy a státního dozoru na dráhách.

Ve svém úvodním slově chci zaměřit vaši pozornost zejména ke dvěma z uvedených okruhů, a to ke kategorizaci drah a k regulaci státu v oboru drah.

K prvnímu okruhu:

Zákon se vztahuje na dráhy železniční, tramvajové, trolejbusové a lanové. Železniční dráhy se člení podle technických parametrů a významu do čtyř kategorií, a to na dráhy celostátní, regionální, vlečky a speciální dráhy. Vytvoření kategorie regionálních železničních drah umožní rozčlenit stávající jednotnou železniční síť na dráhu celostátní s významem mezinárodním a celostátním a na dráhu regionální s místním významem. Toto rozčlenění umožňuje stanovit odlišné technické požadavky a nároky na jednotlivé kategorie drah s příslušnými ekonomickými důsledky. Chci výslovně upozornit, že návrh zákona zavedením kategorizace nevytváří žádnou právní bariéru pro vlastnické vztahy vůči jednotlivým kategoriím drah. Např. celostátní dráha může být předmětem soukromých vlastnických vztahů a naopak dráha regionální může zůstat ve vlastnictví státu.

Ke druhému okruhu:

Poněvadž státní monopol na železnici nelze beze zbytku nahradit volnou soutěží, vymezuje zákon rozsah státní regulace. Státní regulaci podléhá jak drážní doprava, tak provozování dráhy. Obě tyto činnosti jsou vyňaty z režimu živnostenského zákona, tudíž celá regulace je obsažena v předkládaném návrhu zákona.

Nejprve k regulaci drážní dopravy ze strany státu. Stát reguluje provozování drážní dopravy prostřednictvím nově zaváděného institutu licence. O licenci rozhoduje ve správním řízení Drážní správní úřad příslušného typu. Zákonnými podmínkami pro udělení licence jsou podle návrhu zákona tyto podmínky: dopravní propustnost drah, na níž je drážní doprava prováděna, technické podmínky drah odpovídající druhu a rozsahu drážní dopravy a samozřejmě bezúhonnost, odborná způsobilost, způsobilost k právním úkonům.

Drážní správní úřad je podle návrhu zákona oprávněn v rozhodnutí o licenci stanovit další podmínky provozování drážní dopravy, týkající se zejména zajištění dopravní obslužnosti území. V této oblasti je v souladu s jinými zákony řešena často diskutovaná otázka tzv. závazků veřejné služby a dále bezpečnosti dopravy, která při zmnožení uživatelů dráhy nabývá na významu.

K regulaci provozování dráhy ze strany státu návrh zákona ukládá v první řadě povinnost vlastníku dráhy, a to povinnost zajistit provozuschopnost drah, to znamená technický stav dráhy zaručující její bezpečné a plynulé provozování, za druhé zajistit provozování dráhy. Pokud některou z těchto povinností vlastník nemůže splnit, zákon mu ukládá převést toto zajištění na jiné vlastníky a jiné uživatele.

Zrušit dráhu je oprávněn vlastník dráhy jen na základě rozhodnutí Drážního správního úřadu. Pokud jde o zrušení celostátní, ale i regionální dráhy, příslušným k rozhodnutí je ministerstvo dopravy po dohodě s ministerstvem obrany.

Zákon dále ukládá povinnosti provozovateli dráhy obecně, jako například provozovat dráhu podle stanovených jednotných pravidel osobami, které jsou zdravotně způsobilé atd. Dráhu lze provozovat jen na základě úředního povolení, o kterém rozhoduje ve správním řízení Drážní správní úřad.

Dámy a pánové, aniž bych chtěl nadměrně zvyšovat význam rozhodnutí, před kterým stojíte, zdůrazňuji, že jde o zásadní změnu v právním prostředí drážní dopravy v České republice.

Tento návrh zákona nutně předjímá situace, které jsou velmi vzdálené současnému stavu, ale i situace, které dlouho a možná nikdy nemusí nastat. Jsem přesvědčen, že přijetí tohoto zákona je v zájmu drážní dopravy České republiky, ale ve svých konečných důsledcích i dnešního podniku České dráhy, byť někteří ztráty monopolu litují. Hledání cest k řešení tíživé situace železnice je společné přinejmenším celé Evropě. Nalézané pokusy nejsou jednotné a nemá smysl si předhazovat, které z nich jsou evropštější než jiné.

Předložený zákon je rámcem pro velmi variantní rozhodnutí a velmi variabilní vývoj aktivity a struktury, zejména v železniční dopravě. Neříkám z formálních ani úhybných důvodů na závěr, že křehká rovnováha zakotvených vztahů vlastníka, provozovatele, dopravce a přepravce navzájem a jejich vztahu ke státu v tomto návrhu zákona nesnese příliš mnoho advokátních zásahů, byť i v jednotlivostech by byly míněny sebelépe. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu ministru Stráskému a dávám slovo společnému zpravodajovi výboru panu poslanci Vladimíru Budinskému, předsedovi výboru, aby nám odůvodnil předloženou společnou zprávu výboru, kterou jste obdrželi jako sněmovní tisk 1331. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Vladimír Budinský: Vážení páni místopředsedové, vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, myslím, že pan ministr Stráský velice podrobně zdůvodnil nutnost přijetí zákona o dráhách. Chtěl bych pouze zopakovat, že skutečně stávající právní úprava je zcela nevyhovující pro podnikání v dopravě na dráhách. Blokuje situaci na dráze, nevytváří žádný prostor a podmínky pro podnikání v dopravě a stávající zákon obsahuje velkou míru direktivních zásahů státu prostřednictvím státní správy do podnikatelské sféry. Stávající zákon znemožňuje skutečné podnikání na dráhách.

K zahájení provozování dráhy návrh zákona předpokládá vydání úředního povolení, které vydá Drážní správní úřad, a k zahájení provozování dopravy na dopravní cestě návrh zákona předpokládá udělení licence, kterou udělí Drážní správní úřad za předpokladu, že bude volná kapacita dopravní cesty a že technické parametry dopravní cesty to dovolí.

Vím, že bude velká rozprava k prováděcím předpisům o dráhách. Chtěl bych říci, že současný platný zákon o dráhách z roku 1964 má 70 prováděcích předpisů. Vzhledem k tomu, že platný zákon neupravuje všechna základní práva a povinnosti a to je dobře, že zůstává obecným předpisem - přesouvá se povinnost úpravy detailních záležitostí do výše uvedených prováděcích předpisů. Tím je celá právní úprava problematiky drah v jistém rozporu s Ústavou a s Listinou základních práv a svobod.

Nově předkládaný návrh zákona o dráhách nejen že moderním způsobem řeší výkon státní správy na dráhách a celý systém regulace provozování drah a provozování drážní dopravy, ale současně všechna základní práva a povinnosti všech účastníků drážního procesu upravuje přímo v zákoně a tudíž nepřesouvá a nedává žádný prostor pro jejich úpravu v prováděcích předpisech. Na tom bych chtěl dokumentovat právě to, co řekl pan ministr, naléhavost přijetí této normy, protože dosud máme povinnosti upraveny v podzákonných normách, které nemají zakotvení v zákonech.

Prováděcí předpisy k novému zákonu o dráhách budou ve své nové podobě právními předpisy s technickým obsahem bez zasahování do základních práv a povinností účastníků drážního procesu a jejich rozšiřování.

Je vypracována osnova těchto prováděcích předpisů. Tři ze čtyř budoucích předpisů jsou již hotovy a v současné době jsou v připomínkovém řízení návrhy těchto předpisů a Řád pro zdravotní a odbornou způsobilost při provozování drah a drážní dopravy je v meziresortním připomínkovém řízení, Řád určených technických zařízení je rozeslán do komisí Legislativní rady vlády, Stavební a technický řád je zpracován a vnitroresortně projednáván a Dopravní řád je rovněž rozpracován.

Předpokládá se, že všechny legislativní práce na výše uvedených právních předpisech budou ukončeny v 1. čtvrtletí 1995 a nastanou tedy brzy podmínky k tomu, aby zákon o dráhách mohl být plně aplikován.

Mám k dispozici osnovu Dopravního řádu, osnovu Stavebního a technického řádu, návrh vyhlášky, kterou se vydává Řád určených technických zařízení. Není to v naší sněmovně vždy při každém zákonu obvyklé, ale je možné, pokud si to poslanci budou přát, aby už teď na této schůzi byly tyto osnovy rozdány.

A nyní bych se chtěl dostat k vlastní společné zprávě - tisk 1331.

Hospodářský výbor a výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí projednaly vládní návrh zákona o dráhách. Musím říci, že projednávání v hospodářském výboru předcházela široká diskuse v dopravní komisi, kde byly ze strany odborníků i zainteresované veřejnosti, včetně odborů, vzneseny jisté pozměňovací návrhy, které byly jako suma předloženy hospodářskému výboru se stanoviskem komise a se stanoviskem předkladatele. Hospodářský výbor o těchto předdiskutovaných návrzích hlasoval a ty, které schválil a doporučil, máte ve společné zprávě výborů.

Na závěr, než vyslovím tu obvyklou formulaci, bych zde chtěl využít toho, co se nám velice osvědčilo při energetickém zákonu a co zde udělal pan poslanec Holub a všem se nám to osvědčilo.

Stejně jako energetický zákon je návrh zákona o dráhách velice širokou a komplexní normou, jejíž vládní návrh považuje hospodářský výbor za vyvážený kompromis. Mohou samozřejmě padat návrhy, které přiblíží vládní návrh tomu či onomu pojetí. Já však bych se obával toho, že přijetím některých pozměňovacích návrhů - a možná, že všech - by došlo k rozbalancování tohoto vyrovnaného kompromisu, a proto, aniž bych chtěl vyhrožovat, dopředu říkám, že jako zpravodaj pravděpodobně žádný z pozměňovacích návrhů nebudu moci doporučit.

Závěrem mi tedy dovolte, abych Poslanecké sněmovně doporučil přijetí vládního návrhu zákona o dráhách ve znění společné zprávy.

Děkuji vám a vzhledem k tomu, co jsem říkal ve své zprávě, naléhavě prosím, aby všechny pozměňovací návrhy byly podány písemně, abychom je mohli s panem ministrem vyhodnotit. Děkuji.