Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, chtěl jsem ušetřit
sněmovně čas, protože stejným
tématem se zabývají odpovědi tří
členů vlády. Považuje-li koaliční
většina náš čas za tak bezcenný,
že ho můžeme ztrácet, prosím, rád
využívám příležitost, protože
některé pravdy, místo aby zazněly
z tohoto místa jednou, zazní třikrát.
Pan předseda vlády odpověděl v podstatě
shodně, jak již bylo mnohokrát proklamováno,
různými výmluvami na to, proč se nestalo
nic podstatného ve vyšetřování
věcí, které mají trestní obsah
a byly způsobeny českými občany jiným
českým občanům, českému
státu nebo předtím československému
státu od 25. února 1948 do 31. 12. 1989.
Nemohu s odpovědí souhlasit, protože není
ničím jiným než obhajobou činnosti
institucí, které za celou dobu své existence
nic v předmětné věci neučinily.
Považuji za velme důležité z tohoto místa
říci, že nemluvím zde o tom poprvé,
ale že podobné návrhy moji kolegové
i já jsme přednášeli již ve Federálním
parlamentě v roce 1990 a spojovali jsme je s tím,
že nám nejde o výrok o trestu, ale že
nám jde o výrok o vině a že jsme ochotni
sami poté co bude předložen a co bude soudem
rozhodnuto a výrok o vině vynesen, žádat
prezidenta, aby amnestoval. Vypořádání
se s minulostí není v tom, že budou tresty,
ale v tom, že bude řečeno, co je neslušné,
co se v normální lidské společnosti
nedělá.
Tuto otázku v mnoha konkrétních případech,
které jsem interpelací jmenoval, nevyřešil
žádný z institutů a žádná
z institucí, které byly zřízeny po
listopadu 1989 a to ani ona dvě pracoviště,
která se nyní slučují. Proto se domnívám,
že by bylo na místě předsedy vlády
lepší, kdyby reagoval tím způsobem,
že by v odpovědi na interpelaci uvedl: "Pane
poslanče, vláda i bez vašeho návrhu
se zabývá myšlenkou, jak zajistit, aby tato
činnost byla naplněna a aby vláda České
republiky mohla splnit jednu z částí svého
programového prohlášení, že se
postará o to, aby došlo i k vypořádání
s minulostí tímto způsobem.
Domnívám se, že páni kolegové
z koaličních lavic jsou si vědomi onoho paususu
v programovém prohlášení vaší
vlády. Ať se vyjádříte k této
interpelaci jakkoli, vyjadřujete se současně
i k tomu, jak plníte své programové prohlášení.
Mám za to, že negativní odpověď
na stanovisko pana premiéra v této věci,
je současně stanoviskem k plnění vládního
programu.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se
nikdo nehlásí, rozpravu tedy končím.
Navrhuji přijmout následující usnesení:
Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí
předsedy vlády Václava Klause na interpelaci
poslance Josefa Wagnera ve věci institucí, které
se zabývaly dokumentací porušování
zákonů a lidských práv, uvedenou v
tisku 1212 J.
Budeme hlasovat o tomto návrhu usnesení. Kdo podpoří
tento návrh usnesení, ať to dá najevo
v hlasování číslo 127. Kdo je pro?
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh usnesení nebyl přijat poměrem
hlasů 40 pro, 40 proti, 21 poslanců se zdrželo
hlasování. Nehlasovalo 24 poslanců, což
mě nutí k tomu, abych vás znovu odhlásil
a prosím, abyste se znovu přihlásili.
Budeme tedy hlasovat o usnesení opačném:
Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
předsedy vlády Václava Klause na interpelaci
poslance Josefa Wagnera ve věci institucí, které
se zabývají dokumentací porušování
zákonů a lidských práv, uvedenou v
tisku č. 1212 J.
Kdo podpoří tento návrh usnesení,
ať pro něj hlasují v hlasování
číslo 128. Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel
hlasování? Děkuji.
Návrh usnesení byl přijat poměrem
hlasů 62 pro, 32 proti, 15 poslanců se zdrželo
hlasování, nehlasovalo 5 poslanců.
Dále pan předseda vlády Václav Klaus
odpověděl na interpelaci paní poslankyně
Evy Fischerové ve věci plnění programového
prohlášení vlády ČR v resortu
zdravotnictví, tisk 1201. Odpověď se předkládá
jako tisk 1201 A. A já se ptám paní poslankyně
Fischerové, zdali s odpovědí souhlasí.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážený pane premiére, vážení
členové vlády, kolegyně a kolegové,
dovolte mi několik připomínek k odpovědi
pana premiéra Václava Klause na mojí interpelaci
ve věci plnění programového prohlášení
vlády v resortu zdravotnictví.
Po přečtení odpovědi mám dojem,
že v mnoha otázkách jsou si naše stanoviska
velmi blízká. Na druhé straně se však
nemohu zbavit dojmu, že na některé body mé
interpelace se pan premiér dívá z poněkud
jiného úhlu. Chtěla bych proto znovu zdůraznit,
že má interpelace není v žádném
případě z těch, kdy interpelující
chce najít chlup ve vejci za každou cenu. Proto také
bez větších výhrad přijímám
odpověď na první tři otázky,
byť mě nahání hrůzu jistota pana
premiéra, že je činěno vše proti
rychle se šířícím u používání
drog. Činnost meziresortní protidrogové komise
nepovažuji za optimální. Stejně tak
možnosti této instituce v terénu na různých
místech republiky.
Aby zde nevzniklo mínění, ze moje stanovisko
je osobní, ze je o poziční a že pochází
z lavic zleva, dovolte mi toto stanovisko poněkud objektivizovat.
Ocituji usnesení výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví, číslo 149, ze dne
15. září t. r. Usnesení bylo přijato
ke zprávě meziresortní protidrogové
komise a sice po předneseni zprávy náměstkem
Fendrychem, po přednesení zpravodajské zprávy
a po rozpravě. V tomto usnesení výbor pro
sociální politiku a zdravotnictví, tedy nejen
opozice, ale i koalice, za prvé konstatuje, že koncepce
dosavadního systému meziresortní protidrogové
komise a dalších komisí na nižších
stupních státní správy není
účinná v provedení komplexního
boje proti drogám.
Za druhé: žádá ministra vnitra, aby
vypracoval návrh na zřízení koordinačního
útvaru na vládní úrovni, vybaveného
pravomocemi koordinovat komplexní protidrogovou činnost.
Za třetí: zmocňuje předsedu výboru,
aby si vyžádal informace ministra vnitra o plnění
opatření vyplývajících z bodu
2) a zařadil ji na pořadu schůze výboru
do 60 dnů.
Stejně tak mne znepokojuje oblast osvěty i preventivních
opatření onemocnění AIDS. Nedomnívám
se totiž, že finanční prostředky
chybí. Myslím však, že mnoho dlužíme
v kontaktech s těmito nemocnými a v hledání
možnosti, jak jim pomoci.
S odpovědí na moji 4. otázku, která
se týká tzv. grandiózního legislativního
plánu, zakotveného v prioritách ministerstva
zdravotnictví pro rok 1994 jednoznačně vyplývá,
že tento plán bude do konce roku splněn.
Dámy a pánové, bohužel pokročilá
roční doba mě v tomto směru naplňuje
velmi hlubokou skepsí.
Musím konstatovat, že je to utopie a všichni,
kteří pracují ve výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví velmi dobře vědí,
jaká je realita. Splní-li však vláda
v oblasti zdravotnictví do konce volebního období
svůj program, já první budu spokojena, neboť
bude odstraněn jeden z nemalých balvanů ležících
na cestě k úspěšné transformaci
zdravotnictví.
Zvažuji-li zcela nezaujatě odpověď na
svou poslední otázku, t. j. na plošnou privatizaci
lůžkových zařízení, která
by měla být uskutečněna v tomto roce,
pak nemohu, než s odpovědí nesouhlasit především
z důvodu, který se týká jednoho z
nejpalčivějších problémů,
t. j. taktiky a techniky jejího provedení.
Já stále obálkovou metodu ve zdravotnictví
z pohledu ekonomického laika považuji za projev reminiscence
na dobu minulo u, kdy se zcela diskrétně zasouvala
více či méně naplněná
obálka na ono příslušné místo.
Domnívám se, že právě dnes a
zde, tato poznámka toto svoje místo má. Navíc
tento systém lékaře, pokud v něm uspějí,
většinou ekonomicky zničí.
K tomuto bodu dále postrádám zásadní
stanovisko, zda vláda nechce ještě jednou a
s plnou odpovědností zvážit všechna
pro i proti a odklonit se poté od plošné, rychlé
a všezahrnující privatizace lůžkových
zařízení, volit raději postupné
kroky vpřed umožňující vyhnout
se nejen zbytečným omylům, ale současně
dosáhnout i toho ideálního stavu, kdy jsou
spokojeni nejen nemocní, ale i veškerý zdravotnický
personál. Cesta výjimek, zatížení
zdravotníků neúměrnými úvěry,
zdravotnictví odlidští a v žádném
případě ke kýženému úspěchu
nepovede.
Dovolte mi závěrem vyjádřit, že
vzhledem k tomu, že s většinou částí
odpovědi nemohu souhlasit, žádám o přijetí
záporného usnesení. Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
paní poslankyni. Otevírám rozpravu k tomuto
bodu. Protože se do rozpravy nikdo nehlásí,
rozpravu končím. S ohledem na to, že paní
poslankyně nepovažuje odpověď za uspokojivou,
budeme hlasovat o tomto návrhu usnesení:
Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí
předsedy vlády Václava Klause na interpelaci
poslankyně Evy Fischerové ve věci plnění
"programového prohlášení vlády
České republiky" v resortu zdravotnictví,
uvedenou v tisku 1201 A.
Kdo podpoří tento návrh usneseni, ať
to dá v hlasování č. 129 najevo. Kdo
je tedy pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Děkuji. Hlasování je ukončeno.
Návrh usnesení nebyl přijat poměrem
hlasů 37 pro, 37 proti, 15 poslanců se zdrželo
hlasování a 25 poslanců nehlasovalo.
To mě opět nutí vás odhlásit
a požádat o novou prezentaci. Děkuji vám.
S faktickou poznámkou se hlásí paní
kolegyně Fischerová.
Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedající,
žádám opakovat hlasování, vzhledem
k velkému počtu poslanců, kteří
pro usnesení nehlasovali.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Paní
poslankyně žádá opakovat hlasování
o usnesení, které bylo nesouhlasné. Nezbývá,
než tomu bez rozpravy vyhovět.
Táži se, kdo si přeje, aby bylo toto hlasování
znovu opakováno. Je to procedurální dotaz,
je potřeba o něm rozhodnout. Hlasujeme o tom, kdo
procedurálně souhlasí s tím, abychom
zopakovali hlasování.
Kdo je pro návrh paní poslankyně Fischerové,
ať to dá najevo ve 130. hlasování. Kdo
je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Procedurální návrh na opakované hlasování
nebyl přijat.
Budeme tedy hlasovat o návrhu opačného usnesení.
Přečtu ho:
Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
předsedy vlády Václava Klause na interpelaci
poslankyně Evy Fischerové ve věci plnění
"Programového prohlášení vlády
České republiky" v resortu zdravotnictví,
uvedenou v tisku 1201 A. Kdo tedy podpoří tento
návrh usnesení, ať pro něj hlasuje v
hlasování č. 131 právě zahájeném.
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Návrh usnesení byl přijat poměrem
hlasů 53 pro, 35 proti, 7 se zdrželo hlasování,
nehlasovalo 5 poslanců.
Dále pan předseda vlády Václav Klaus
odpověděl na interpelaci pana poslance Zdenka Trojana
ve věci kontroly a hodnocení "Programového
prohlášení vlády České
republiky", tisk 1212. Odpověď se předkládá
jako tisk 1212 F.
Ptám se pana poslance Trojana, zda považuje odpověď
za uspokojivou. Nepovažuje. pan poslanec Trojan si přeje
vystoupit, prosím.
Poslanec Zdeněk Trojan: Pane předsedající,
pane předsedo vlády, páni ministři,
kolegyně a kolegové, odpověď na mou
interpelaci považuji za nepřijatelnou proto, že
žádnou odpovědí není. V dopise,
který jsem od pana premiéra obdržel, se říká,
že na téma, které je předmětem
mé interpelace, obecně odpověděl již
bezprostředně v průběhu 23. schůze
Poslanecké sněmovny.
Konstatuji, že odpovídal na interpelaci pana poslance
Vorlíčka, nikoli na interpelaci mou. Neodpověděl
na otázky, které v mé interpelaci byly jasně
definovány.
Vítám, že pan premiér je připraven
při projednávání státního
rozpočtu na rok 1995 pohovořit i o obecnějších,
tedy nejenom rozpočtových otázkách.
Beru to, ale domnívám se, že na mou interpelaci
měl odpovědět, a ne odkazovat na jakési
pohovoření, které přijde na pořad
za měsíc.
Chtěl bych také ještě říci,
a to platí spíše sněmovně, než
panu premiérovi, že jsme si vědomi toho, co
v závěru dopisu píše. a sice toho, že
k formálnímu bilancování své
práce nebyla vláda sněmovnou vyzvána.
Je tomu tak. Ano, tato sněmovna neplní svou kontrolní
funkci a zřejmě ji i nadále nehodlá
plnit. To je všechno.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji,
pane poslanče. Otevírám rozpravu k tomuto
bodu. Hlásí se pan předseda vlády.
Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Václav Klaus:
Pana poslance Trojana zklamu, což neočekávám,
že ho překvapí, ale zklamu ho dvojnásobně,
než by očekával.
Pozměním svou odpověď, kterou jsem udělal.
V odpovědi jsem zopakoval to, co jsem zde řekl ústně,
že plánuji vystoupení ve sněmovně
před projednáváním návrhu státního
rozpočtu na rok 1995, kdy pohovořím i o obecnějších,
nejen rozpočtových otázkách. V jistém
slova smyslu se to může tykat toho, o čem pan
poslanec hovořil.
Po dnešních interpelacích předem sděluji,
že to znovu zvážím, a že s největší
pravděpodobností toto vystoupení neudělám.
Proto tedy zklamu pana poslance Trojana.
Vláda ve své vytíženosti buď může
zatížit desítky či stovky úředníků,
aby odpověděly na desítky detailních
otázek pana poslance Krause a dalších, anebo
mohu zatížit desítky a stovky státních
úředníků, aby připravovaly
podklady pro mé vystoupení.
V žádném případě není
možné udělat obojí. Otázky poslance
Krause a dalších v podstatě vylučují
možnost, abych udělal to, co jsem slíbil, takže
zklamu opoziční poslance.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji,
pane premiére. Dále se do rozpravy hlásí
pan poslanec Kraus.
Poslanec Michal Kraus: pane premiére, chtěl
jsem vám sdělit, že jste nás vůbec
nezklamal, naopak jste potvrdil naše názory, že
vláda na své úkoly zkrátka nestačí.
Myslím si, že úkolem vlády je jednak
řídit tento stát a podle jednacího
řádu odpovídat na interpelace poslanců.
Jestliže vláda na to nestačí, myslím,
že by bylo seriózní, kdyby odstoupila a nechala
to někomu, kdo to stačí.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Ptám
se, zda se ještě někdo hlásí
do rozpravy. Pan poslanec Wagner.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážený pane předsedo vlády, vážení
páni ministři, dámy a pánové,
málokdy se slyší z tohoto místa na adresu
kohokoliv tak jednoznačně arogantní slova,
jak se slyšelo právě před chvílí
na adresu velké části - připomínám
výsledek posledních voleb - téměř
poloviny této sněmovny, z úst premiéra
české vlády. Považuji takovéto
chování pana premiéra za zcela nevhodné,
neboť česká vláda by měla především
respektovat to, o čem se tady již mnohokrát
mluvilo, a sice o tom, že naše chování,
naše jednání je též výrazem
jiné cesty do Evropy, jiné cesty k demokracii než
té, která je v oblastech věcných.
Toto je oblast etická, oblast kultivace našeho politického
chování. Mám za to, pane premiére,
že by bylo na místě, kdybyste vystoupil znova
a kolegům, opozičním poslancům a poslankyním,
se omluvil. Bylo by to rozhodně vtipnější
než znova sdělit, že ještě uvážíte,
co učiníte jako výraz sdělení,
zdali si myslíte, že po dvou letech a něco
navíc je na místě, abyste předložil
jakýsi miniúčet ze své práce.
Miniúčet nepatří nám 92 poslancům
- nebo kolik nás nyní je v řadách
opozice - účet patří těm, kteří
nás sem tehdy poslali, když byly volby. Účet
patří české veřejnosti a my
ho žádáme jejím jménem. Nevím,
koho všechno jste chtěl, pane premiére, urazit.
Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Do rozpravy
se hlásí pan poslanec Koháček.
Poslanec Petr Koháček: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, dámy a pánové, každou
plenární schůzi tady trávíme
mnoho hodin tímto bodem programu. Obávám
se, ze to nejsou poslanci vládní koalice, kterým
se podařilo tak dokonale devalvovat institut interpelace,
jako se to podařilo některým opozičním
kolegům. patřím asi k těm málo
poslancům, kteří si opravdu všechny
interpelace i odpovědi přečtou. Možná
je to projev masochismu. Za skutečné interpelace
lze označit maximálně 10%. To ostatní
jsou věci, které by mohli poslanci opozice vyřídit
dotazy, otázkami a nemuseli by vytvářet toto
ovzduší, které každé projednávání
tohoto bodu provází. Prosím, aby kritická
slova byla mířena tam, kam skutečně
patří. Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Dále
se do rozpravy hlásí pan poslanec Kraus.
Poslanec Michal Kraus: Chtěl bych říci,
že této sněmovně skutečně
nehrozí, že institut interpelace bude devalvován
poslanci vládní koalice. Myslím si, že
oni sami dobře vědí, že to vlastně
mají zakázané, aspoň to tak tvrdí
na setkáních s voliči, kde se mně
několikrát stalo, že se voliči obraceli
na poslance koaliční, kteří říkali
- nemůžeme vám pomoci s interpelací,
obraťte se na poslance opoziční. To není
ale tak hlavní. Myslím si, že to je věc
každého poslance.
Chtěl bych říci, pane kolego Koháčku,
opozici totiž nic jiného nezbývá. Opozice
nemá šanci přijít za ministrem a diskutovat
s ním veřejně problémy, které
kritizuje. Opozice nemá jinou možnost kontroly plnění
programového prohlášení než právě
tady v Parlamentu. Opozice nemá šanci takovou jako
máte vy zvát si ministry na své kluby a s
nimi naprosto věcně projednávat tyto věci,
protože takováto setkání i s ministry
v opozičních klubech bývají naprosto
k ničemu.
Myslím si, že až vy budete v opozici, možná
budete mít daleko více možností k tomu
uplatňovat interpelace. Kdyby v této zemi fungoval
kontrolní systém tak, jak funguje, určitě
bychom nemuseli trávit tolik hodin při interpelacích.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Dále se do rozpravy přihlásili páni
poslanci Kryčer a Tomáš Fejfar.
Upozorňuji, že rozprava se vede k odpovědi
na interpelaci pana poslance Zdeňka Trojana ve věci
kontroly a hodnocení plnění programového
prohlášení vládou.
Poslanec Jan Kryčer: Vážený pane
předsedající, vážený pane
předsedo vlády, vážení kolegové
a kolegyně, ohrazuji se proti tomu, co zde právě
řekl kolega, který se vydává za mluvčího
opozice. Není to pravda. Máme velmi vážné
výhrady k tomu, co dělá vládní
koalice i vláda, ale nelze to takto personifikovat a zjednodušovat
tím, že ministři nechodí na kluby, že
to není efektivní atd. To skutečně
není čestné. Pokud máme své
zkušenosti, mohu říci, že pokud požádáme
ministra, přijde na klub a zodpoví jakoukoliv otázku
a je ochoten, pokud je to v jeho silách a našich možnostech,
realizovat. Není toho mnoho, neříkám,
že jsme spokojeni, ale není čestné takto
zjednodušovat celý problém. Prosil bych kolegy
ze sociální demokracie, aby nemluvili za poslance
nevládních stran jako celek. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Prosím
pana poslance Tomáše Fejfara.
Poslanec Tomáš Fejfar: Pane předsedající,
vážení členové vlády,
kolegové a kolegyně, polovinu toho, co jsem chtěl
říci, řekl právě pan poslanec
Kryčer. Já mu za to děkuji. Druhá
polovina je upozornění na jeden moment. Velmi často
tady zaznívají velmi silné řeči
o morálce a o jiných věcech z řad
opozičních poslanců. Bylo tady hodně
řečeno c konfliktu zájmů. Vzpomeňte
si na aféru v Anglii, kde se zjistilo, že někteří
poslanci zneužívali institutu interpelace ve prospěch
někoho a nějakým způsobem. Zajímalo
by mě, kdyby se daly dohromady interpelace, které
tady odezněly, v kolika případech by za tím
byl právě tento stejný zájem. Zamyslete
se nad tím.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Ptám se, kdo se ještě hlásí do
rozpravy. Hlásí se pan poslanec Grulich, po něm
pan poslanec Frommer. Znovu upozorňuji, že rozprava
se vede k odpovědi na interpelaci pana poslance Zdeňka
Trojana.
Poslanec Václav Grulich: Dámy a pánové,
budou to dvě části jedné faktické
poznámky k tomu, co odeznělo.
Za prvé pan kolega Fejfar nám zde opět předvedl,
jak se dá diskutovat. Co by se ukázalo, kdyby, jak
by. V Anglii se to ukázalo. Možná. To jsou
argumenty velice pofiderní. Pan kolega Koháček
zde mluvil o devalvaci institutu interpelací. To je otázka,
kdo tento institut devalvuje. Připomenu vám jeden
konkrétní případ.
Stalo se tady za bývalého ministra školství,
kterého jsem obvinil, že porušil školský
zákon, že jeden z vašich řad z tohoto
řečniště doložil, že hrubě
a dvakrát porušil školský zákon
a doporučoval mu, aby propustil úředníky,
kteří mu zpracovávali odpověď.
Pak jste všichni - možná že skoro všichni
- zvedli ruce, kde jste schvalovali tuto odpověď,
tedy schválili jste to, že ministr této vlády
porušuje hrubě vlastní zákony. Není
tohle devalvace? Jestliže toto je odraz vašeho poslaneckého
vědomí a svědomí anebo jestli je to
jenom partajní poslušnost, to si proberte sami.
Ale opozice - mluvím za opozici, tzn. za sebe, když
se jí kolega Kryčer necítí, to je
jeho problém - nemá jiné prostředky
než vyžadovat na vládě, aby skutečně
skládala účty a napravovala chyby, které
se dějí.
Poslední případ privatizace vám snad
už napoví, že chyby se dějí a že
se dějí chyby neodvratné a pro tento stát
škodlivé, někdy až příliš
drtivé. To znamená buď budeme v tomto Parlamentu
postupovat jako poslanci, nebo pouze jako příslušníci
té nebo oné koalice, nebo té nebo oné
politické strany. Voliči budou muset zvážit,
která strana a kteří poslanci své
povinnosti potom plnili. To budeme muset nechat všichni na
nich. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: S faktickou
poznámkou se hlásí pan poslanec Benda, potom
pan poslanec Frommer.
Poslanec Marek Benda: Mám skutečně
jenom faktickou poznámku. Chtěl bych pana kolegu
Grulicha upozornit, že v této zemi o porušování
zákonů rozhodují soudy, nikoliv jednotliví
poslanci.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Prosím
pana poslance Frommera. Prosím, aby se rozprava vedla k
věci.
Poslanec Alfred Frommer: Pane předsedající,
pane premiére, kolegové a kolegyně, mně
zdá tato debata absolutně neplodná. Domnívám
se, že si jeden druhého mezi námi 200 vůbec
nevážíme, stejně tak jako si nevážíme
svého vzájemného času. Proto dovolte,
abych předložil procedurální návrh.
Domnívám se totiž, že během čtrnácti
dnů - ne domnívám, já to vím,
stejně jako vy všichni ostatní - budou volby.
A z této tribuny se velmi elegantně dělá
předvolební kampaň, protože jak je vidět,
galerie novinářů je nesmírně
silně obsazená. Můj procedurální
návrh zní, abychom přerušili projednávání
interpelací a odpovědí na interpelace a až
po komunálních volbách se k tomuto problému
znovu vrátili. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Slyšeli
jste procedurální návrh poslance Frommera.
Dávám o něm hlasovat.
Kdo podpoří tento návrh, ať to dá
najevo v hlasování č. 132. Kdo je proti?
Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Procedurální návrh byl přijat. Pro
hlasovalo 64, proti 35, zdrželo se 12 poslanců, 11
nehlasovalo.
Přerušuji tedy bod Odpovědi a interpelace a
vyhlašuji 15 min. přestávku do 16.45 hodin.
Prosím o dochvilnost.
(Jednání přerušeno v 16.34 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 16.50 hodin.)
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Dámy
a pánové, budeme pokračovat v jednání
bodem Návrh organizačního výboru poslanecké
sněmovny na výjimečné upuštění
od projednávání zásad zákonů.
Prosil bych všechny poslance z kuloárů, aby
se dostavili do jednací síně a ty, kteří
tu už jsou, aby se urychleně prezentovali. Hlásí
se pan poslanec Seifer.