Místopředseda PSP Jiří Vlach: Budeme
opakovat i poslední hlasování.
Dámy a pánové, budeme tedy ještě
jednou hlasovat o nesouhlasném usnesení tak, jak
vyplynulo z reakce pana poslance Wagnera.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne
tlačítko ve 109. hlasování. Kdo je
proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 20
pro, 39 proti, 9 se zdrželo.
Dám hlasovat o usnesení opačném: Poslanecká
sněmovna souhlasí s odpovědí pana
ministra Skalického.
Kdo je pro přijetí tohoto usnesení, ať
zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování
č. 110. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh byl přijat poměrem hlasů
44 pro, 14 proti, 8 se zdrželo.
Pan poslanec Řezníček není přítomen.
Pan poslanec Jaroslav Vlček je přítomen.
Ministr pro správu národního majetku a jeho
privatizaci Jiří Skalický odpověděl
na interpelaci poslance Jaroslava Vlčka ve věci
práva těžby nerostných surovin, které
v procesu privatizace byly prodány soukromým firmám,
tisk 1115. Odpověď se předkládá
jako tisk 1115 A.
Chci se zeptat pana poslance, zda považuje odpověď
za uspokojivou. (Ano.) Děkuji, otevírám rozpravu
k této interpelaci. Rozpravu končím vzhledem
k tomu, že se nikdo nepřihlásil. Dám
hlasovat o souhlasném návrhu usnesení.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne
tlačítko v hlasování č. 111.
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh byl přijat poměrem hlasů 64
pro, nikdo proti, 1 se zdržel.
Pan ministr Skalický odpověděl na interpelaci
poslance Jiřího Vyvadila ve věci přešetřeni
postupu privatizace léčebných zařízení
v okrese Opava, tisk 1022. Odpověď byla předložena
jako tisk 1022 L. Její projednávání
bylo na 21. schůzi přerušeno pro nepřítomnost
poslance.
Chci se teď zeptat pana poslance, zda považuje odpověď
za uspokojivou?
Poslanec Jiří Vyvadil: Pane předsedající,
jsem s odpovědí spokojen. Nicméně
uběhla už dlouhá doba, budou to asi dva nebo
tři měsíce, jestli by pan ministr Skalický
byl ochoten říci něco v tom smyslu, zda se
mu podařilo cosi z oněch závěrů,
které naznačoval v závěru interpelace,
že se pokusí působit na příslušného
resortního ministra, aby vedl příslušného
přednostu okresního úřadu k dodržování
tohoto předpisu, jestli se mu toto podařilo či
nikoliv. Pokud se ovšem může k tomu vyjádřit
v této fázi. Jinak samozřejmě souhlasím.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Vyvadilovi, otevírám rozpravu, do
které se hlásí pan ministr Skalický.
Ministr pro správu národního majetku a
jeho privatizaci ČR Jiří Skalický:
Mohu v této chvíli uvést pouze tolik,
že jsem se obrátil na pana ministra Rumla se žádostí,
aby se zasadil o řešení problémů
se Slezskou nemocnicí v Opavě, které jsem
ve své interpelaci navrhoval, totiž převedení
režimu správy majetku této nemocnice na právo
hospodaření příslušnému
subjektu a tím pak k privatizovatelnosti takového
zařízení obvyklým postupem, jelikož
na všechny součásti tohoto subjektu má
ministerstvo privatizace předloženo několik
set privatizačních projektů. Musím
konstatovat, že k dnešnímu datu na toto řešení
nedošlo. Ministerstvo vnitra má proti tomuto postupu
námitky, a to spíše procesní než
věcné. Proto mohu říci, že v
těchto dnech probíhají jednání
o tom, jak z této zapeklité situace ven.
Jsem ochoten přijmout dotaz pana poslance Vyvadila v oficiálním
slova smyslu a odpovědět nebo poskytnout další
informaci do 30 dnů.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
vám, rozpravu končím vzhledem k tomu, že
se do ní nikdo nehlásí.
Dám hlasovat o souhlasném návrhu usnesení.
Kdo souhlasí s odpovědí pana ministra Skalického
ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování
č. 112. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh byl přijat poměrem hlasů 65
pro, nikdo proti, 7 se zdrželo, 6 nehlasovalo.
Pan ministr Skalický dále odpověděl
na interpelaci poslanců Jaroslava Broulíka, Miloše
Skočovského a Františka Kačenky ve věci
vědy, výzkumu, techniky a rozvoje technologií,
tisk 1026. Odpověď byla předložena jako
tisk 1026 B. Její projednávání bylo
též přerušeno na 21. schůzi.
Prosím pana poslance Broulíka, aby se k odpovědi
vyjádřil.
Poslanec Jaroslav Broulík: Vážený
pane předsedající, páni ministři,
kolegyně a kolegové, ve svém vystoupení
se chci vyjádřit za interpelující
kolegy k odpovědi pana ministra k privatizaci Tesly - Výzkumný
ústav spojové techniky a vědeckotechnickým
parkům. Přestože se jedná o obsáhlé
vyjádření, za které děkujeme,
máme námitky k věcnému obsahu odpovědi.
K jednotlivým odpovědím pana ministra na
položené otázky.
Dle pana ministra je úspěšnost vědeckotechnických
parků ovlivňována komplexem vlivů.
Sem patří např. i schopnost managementu parku
vypracovat a uskutečňovat podnikatelský záměr,
který rozhodne o tom, kolik se podaří realizovat
inovačních projektů a jak úspěšně
se stimuluje vznik nových inovačních firem.
Jak tedy ale máme možnost pohlédnout na fakt,
že v současné době v areálu Tesly
- výzkumný ústav je kolem 123 soukromých
firem v pronájmu, jejichž pracovníci v drtivé
většině patřili k výzkumným
skupinám výzkumného ústavu a v rámci
privatizace se osamostatnili a mají zavedený konkurenceschopný
výrobní program, který je možno zhodnotit
z ekonomického i kvalitativního hlediska a originálních
řešení firemních produktů a při
privatizaci výzkumného ústavu toto nemělo
potřebný vliv na konečné rozhodnutí
o způsobu privatizace.
K odpovědi na otázku číslo 2. Pokud
má být pravdivé tvrzení pana ministra
- cituji - "krátkodobý zisk vůbec není
rozhodujícím kritériem pro výběr
privatizačního projektu, naopak mezi rozhodující
kritéria patří kvalita, reálnost,
finanční a personální zajištění
podnikatelského záměru". Jak je tedy
možné, že vítězný privatizační
projekt firmy Software 602 sice nabízí též
realizaci vědeckotechnického parku, ale pouze na
teoretické úrovni. Chybí totiž jakékoli
reference na případné inovační
firmy, které by působily v jím navržením
parku, jejich finanční a personální
zajištění. U privatizačního projektu
vědeckotechnického parku Incel totiž je drtivá
většina firem již reálná a kvalitu
výrobních programů lze hodnotit.
K odpovědi na otázku číslo 3 a 4.
Podle pana ministra Skalického byla realizace jedním
z hlavních argumentů při schvalování
privatizačního projektu vědeckotechnického
parku. Jak je možné, že není realizace
tohoto záměru pokryta smluvně s vítěznou
firmou? Nikdo potom totiž nemůže nutit vítěznou
firmu, aby případně od realizace záměru
neodstoupila tak, jak se to stalo již mnohokrát v
rámci privatizace např. z důvodu jiného
výrobního zaměření majitele
nebo fiktivní změny situace na trhu.
Právě široké spektrum zaměření
umožňuje firmám v inovačních
centrech reagovat na změnu na trhu. Nelze potom vyvrátit
domněnky o účelovém koncipování
privatizačního projektu na realizaci vědeckotechnického
parku, když bez příslibu zřízení
tohoto parku by pravděpodobně byl velice obtížně
schválen.
K odpovědi na otázku č. 5. Jak si máme
vyložit větu v odpovědi pana ministra Skalického:
Předností byl mimo jiné navržený
způsob financování, t.j. krytí podstatné
části prostředků na nákup privatizovaného
majetku z vlastních disponibilních zdrojů
kupce. Vlastních 40 milionů Kč z 250 mil.
Kč přece nemůže být považováno
za podstatnou část. Dále, jak koresponduje
snaha ministerstva o zajištění plynulejší
transformace státního podniku na technologický
park a upřesněné hodnoty využitelného
majetku pro možné využití vědeckotechnického
parku s tím, že bylo schváleno odcenění
ze 109 mil. Kč na pouhých 9 mil. Kč, což
se rovná likvidaci unikátních technologických
zařízení, které se v současné
době využívají v rámci výrobních
programů existujících firem, které
často spolu kooperují a využívají
provozní vytížení unikátních
přístrojů. Mnoho technologických zařízení
je nepřemístitelných z daného objektu.
Vzhledem k situaci v inovačním podnikání
ve špičkových technologiích je naděje
na znovupořízení obdobných zařízení
pro uživatelské firmy prakticky nulová. Jak
je možné, že byl schválen privatizační
projekt, který potřebuje odcenění
a likvidaci zařízení v ceně 100 mil.
Kč, když se lišil od základního
projektu v nabídnuté ceně o pouhých
8% z ceny po aktualizaci. Nejsme přesvědčeni
o správnosti aplikace na tento případ jinak
pravdivé úvahy pana ministra Skalického,
že v žádném případě
nemůže schvalovat takové metody privatizace
a privatizační projekty, které by znamenaly
bezúplatný přesun státního
majetku do rukou jednotlivců nebo zájmových
skupin obce a města nevyjímaje, bez jakéhokoliv
jejich závazku zaručujícího budoucí
společenský efekt vyjádřený
ve svých konečných důsledcích
zcela průhledně jako přínos pro státní,
regionální nebo obecní rozpočet, tedy
daňový výnos. Uniká nám přínos
z tohoto pohledu schváleného privatizačního
projektu. Jaký daňový výnos bude z
problému 123 firem, které jsou již daňovými
poplatníky, když drtivá většina
neví, kde budou realizovat svoji výrobní
činnost. Přestože od schváleného
privatizačního projektu uplynulo již několik
měsíců, zástupci vítězné
firmy prozatím negarantovali jejich další působení
v areálu. Naopak se provedl soupis zařízení,
se kterým nepočítají a na němž
jsou tyto firmy závislé.
Dále chci uvést, že schválením
privatizačního projektu, který negarantuje
využití unikátních technologií
a vědecké erudice stávajících
pracovníků, dojde k značným ztrátám
ekonomickým a dalším obtížně
vyčíslitelným dopadům např.
v technologickém zaostávání České
republiky v budoucnu, když již nyní je zřejmé
zvyšování významu nových technologií
na udržení hospodářské prosperity.
Takovým způsobem privatizace se vyspělým
státům nemůžeme přibližovat,
ale spíše vzdalovat.
Pro bližší informaci kolegům poslancům
o výsledcích činnosti tohoto ústavu.
Tento ústav byl v naší republice garantem účasti
na některých projektech kosmického výzkumu,
např. se přímo účastnil na
realizaci 17 družic Interkosmos. Největším
úspěchem byla účast na vědeckém
projektu VEGA při výzkumu Haleyovy komety a Venuše,
kde spolupracovalo 16 nejvyspělejších států
světa a Tesla. Výzkumný ústav spojové
techniky, spolupracovala na konstrukci přístrojové
plošiny, resp. na systému jejich stabilizace. Dále
spolupracoval ústav na programu vertikálních
sond různého určení, kde instaloval
speciální čidla pro průzkum optických
vlastností atmosféry. Aplikací kosmických
technologií např. realizoval přilbové
bezdrátové dorozumívací zařízení
pro Uhelné doly s nebezpečím výbuchu,
které v té době bylo naprosto rovnocenné
obdobným zařízením ve vyspělých
státech světa. Část kapacity se věnovala
speciální výrobě. Výsledkem
bylo několik unikátních zařízení
v konstrukci radiolokátoru. Je to projekt Tamara.
Přes tyto prokázané vědecké
úspěchy se směřuje k trvalému
zhoršení podmínek pro naše odborníky.
Přínosy z výzkumu aplikace tzv. kosmických
technologií se projevují ve skluzu i několika
desítek let než se na ně najde konkrétní
aplikace v civilním sektoru. Bohužel všechny
námi zjištěné okolnosti nemohou vyvrátit
dohady o některých dalších obtížně
prokazatelných vlivech při schvalování
tohoto privatizačního projektu od zájmu zajištění
technologické převahy perspektivních technologií
u některých států, příp.
získání lukrativních nemovitostí,
získání špičkových odborníků
tím, že se jim znemožní práce v
resortu v naší republice, až po dohady související
s některými směry speciální
výroby, které zde mají určitou výrobní
základnu. Proto nemůžeme odpověď
na interpelaci pana ministra Skalického přijmout.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci a otevírám rozpravu k tomuto bodu.
Rozpravu končím, vzhledem k tomu, že se do
ní nikdo nehlásí. Evidentně nás
tady není 73, takže bych si dovolil vás odhlásit
a požádal o prezentaci.
Prosím, kolegyně a kolegy, kteří jsou
v předsálí, aby se dostavili do sálu,
abychom mohli pokračovat. Rád bych dokončil
logicky blok, který se týká jednoho ministra,
což jsou ještě 3 interpelace a pak vyhlásím
přestávku na oběd. Pokud se mi ovšem
nepodaří přilákat další
ctěné poslance, budu nucen postup změnit.
Dámy a pánové, dám hlasovat ve smyslu
vyjádření se pana poslance Broulíka
o nesouhlasném usnesení.
Kdo je pro jeho přijetí, ať se příslušným
způsobem projeví v hlasování číslo
113. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů
23 pro, 29 proti, 8 se zdrželo.
Dám hlasovat o opačném návrhu usnesení,
tedy souhlasném.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku v hlasování
č. 114. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh byl přijat poměrem hlasů
38 pro, 22 proti, 7 se zdrželo.
Ministr pro správu národního majetku a jeho
privatizaci Jiří Skalický odpověděl
na interpelaci poslance Zdeňka Vorlíčka ve
věci privatizace Filmového podniku hl. m. Prahy,
tisk 1072. Odpověď se přikládá
jako tisk 1072 A. Chci se zeptat pana poslance - děkuji
za souhlasné vyjádření. Otevírám
rozpravu. Rozpravu si dovoluji ukončit vzhledem k tomu,
že se do ní nikdo nehlásí a dám
hlasovat o současném návrhu usnesení.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne
tlačítko k hlasování č. 115.
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh byl přijat poměrem hlasů
59 pro, nikdo proti, 3 se zdrželi.
Pan ministr Skalický odpověděl na interpelaci
poslanců Frommera, Hirše, Matouškové,
Kuličky a Valacha ve věci privatizace pivovaru v
Nové Pace, tisk 1099.
Odpověď se předkládá jako tisk
1099 A. Chci se zeptat zástupce interpelujících
na stanovisko. Paní poslankyně Matoušková
souhlasí. Děkuji. Otevírám rozpravu
k této interpelaci. Rozpravu končím vzhledem
k tomu, že se do ní nikdo nehlásí a
dám hlasovat o souhlasném návrhu usnesení.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne
tlačítko k hlasování č. 116.
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh byl přijat poměrem hlasů 60
pro, nikdo proti, 8 se zdrželo.
Pan ministr Skalický odpověděl na interpelaci
poslance Zdeňka Vorlíčka ve věci akcií
beze zbytku vyprodaných firem ještě před
koncem 2. vlny kuponové privatizace, tisk 1110. Odpověď
se předkládá jako tisk 1110 B. Chci se zeptat
pana poslance, zda považuje odpověď za uspokojivou?
Poslanec Zdeněk Vorlíček: (Z místa.)
Už jsem odpověděl v souvislosti s odpovědí
pana ministra Kočárníka. Nesouhlasím.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ano.
Otevírám rozpravu k této odpovědi.
Kdo se do ní hlásí? Vzhledem k tomu, že
nikdo, rozpravu končím a dávám hlasovat
o nesouhlasném návrhu usnesení.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne
tlačítko k hlasování č. 117.
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 22
pro, 37 proti, 9 se zdrželo.
Dám hlasovat o návrhu opačném.
Kdo je pro přijetí souhlasné odpovědi,
ať zvedne ruku a stiskne tlačítko k hlasování
č. 118.
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh byl schválen poměrem hlasů 47
pro, 15 proti, 6 se zdrželo hlasování.
Tím jsme se vypořádali pro dnešek s
odpověďmi, které se týkaly pana ministra
Skalického. Já vám děkuji za trpělivost,
je 13.02 hodin, vyhlašuji přestávku do 14.30
hodin. Rozpočtový výbor se sejde okamžitě
v místnostech rozpočtového výboru.
(Jednání opět zahájeno v 14.47 hodin.)
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Vážené
paní kolegyně, vážení páni
kolegové, prosím, aby ti z vás, kdo nejsou
dosud zaregistrováni, se zaregistrovali. (Děje se.)
Vážené paní kolegyně, vážení
kolegové, budeme pokračovat přerušeným
bodem a tím jsou odpovědi členů vlády
na interpelace, dotazy a podněty poslanců Poslanecké
sněmovny.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy
pan Ivan Pilip odpověděl na interpelaci pana poslance
Šolera ve věci propagace fašismu organizacemi
křesťansko sociální mládeže.
Jde o tisk 1078, odpovědí je tisk 1078 A.
Přeje si pan poslanec Šoler k této věci
vystoupit? Ano.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený
pane předsedající, vážené
paní poslankyně, vážení páni
poslanci, vážený pane ministře, po letech
nacistické a komunistické totality jsme všichni
věřili, že jednou se poměry změní
a budeme žít v demokratické a svobodné
společnosti. Bohužel převrat v listopadu 1989
nepřinesl kýženou změnu, ale pouze předem
domluvenou výměnu "těch nahoře"
za "ty uprostřed" ve smyslu absurdní novely
George Orwella nazvané "1984" a hlavní
"demokratickou" starostí staronových mocných
bylo zajistit, aby se k moci nedostaly nežádoucí
nezávislé a skutečně demokratické
síly. A to často za téměř jakoukoli
cenu.
Poznal jsem v mnoha případech totalitní praktiky
nových mocných, těch rovnější
mezi rovnými, ať už jako předseda obvodní
organizace Strany zelených v Praze 5, jako člen
místního zastupitelstva, či jako poslanec
Parlamentu. Pochopte, prosím, že proto se znepokojením
sleduji nové projevy násilí, intolerance
a fašismu v naší nové realitě.
Snad trochu vysvětlení k použitému pojmu
fašismus. Protože náš cit pro podobné
politické termíny je poznamenán komunistickou
výchovou, prostudoval jsem si definici tohoto pojmu ve
Websterově encyklopedii z roku 1989, která snad
komunismem indoktrinována není. V té kromě
úzkého významu toho slova jako hnutí
vedeného Benittem Mussolinim má tento termín
i širší význam jako "vládní
systém... založený na plné moci diktátora
a striktně potlačující kritiku a opozici...".
Takovou definici jsem měl při formulaci interpelace
na mysli. Konečně podobnou formulaci obsahuje i
§ 261 trestního zákona.
Domnívám se, že výchova mládeže,
za kterou jste v současné vládě odpovědni,
je hlavním prostředkem k odstranění
projevu násilí, intolerance a fašismu mezi
mladou generací. Proto s hrůzou pozoruji, jaké
vzory jsou naší mládeži předkládány.
Napřed falešný filantrop, který svoji
humanitu projevuje zločiny proti lidskosti, potom Augusto
Pinochet, mezinárodně stíhaný masový
vrah. Nakonec jsou naše policejní složky politicky
persekvovány za to, že odmítají chránit
tlupy nacistických banditů, kteří
přišli m.j. s připraveným portrétem
Adolfa Hitlera zneuctít hroby obětí svých
nacistických tatínků a dědečků.
Lze si vůbec představit horší projevy
neúcty? A jaký to vzor pro mládež. A
vzápětí po jejich provokaci následuje
delegace rabínů z New Yorku. Jakoby nemohli své
představy prezentovat prostřednictvím židovské
komunity naší provenience.
Poslední zmíněnou záležitost
by snad bylo možno pominout jako nepodstatnou maličkost,
kdyby stejné kruhy nedělaly zákulisní
nátlak na politické procesy, které u nás
v současnosti probíhají. Takto i jim musím
věnovat svou pozornost.
Podobné projevy nejsou typické pouze pro naši
skutečnost, ale jsou typické pro jiné postkomunistické
regiony od Kazachstánu přes Arménii, Gruzii,
bývalou Jugoslávii až po naši zemi. I
když příčiny mnohých projevů
intolerance a násilí lze hledat ve starých
sporech, které se projevily až po uvolnění
totalitní moci, jiné vznikly zřejmě
jako důsledek umělého rozněcování
národností a jiné nenávisti.
Podívejme se, jak rodák z Alma Aty popisuje takovou
situaci v Baku:
Jak to udělat, když se všichni k sobě
chovají klidně, normálně? Jak? Donutit
Azerbajdžánce nenávidět Armény?
Je nutno vytvořit konflikt. Je nutno vytvořit malinkou
válku. A udělali ji v Sumgaitu.
Bojiště. Upalovali lidi, to je strašné.
I v Baku upalovali. Vypravoval mi jeden svědek z Baku,
jak na nádraží chytili staříka-Arména
a upálili ho přímo na přilehlém
náměstí. A lidé pomáhali. Jakási
stařenka táhla matraci, aby se na ní lépe
upalovalo, kdosi přinášel dříví,
větve, zápalky, benzín.
Hodili ho na tu hromadu, zapálili a stáli vedle.
Lidé! Na konci 20. století. Upálili člověka
za to, že je jiné národnosti! Hrůza!
Copak je možno něco takového připustit?
A všichni jsou pro to, aby se obnovila národnostní
ideologie. Aby donutili Azerbajdžánce nenávidět
Armény. Oni jsou Azerbajdžánci. A existuje
nepřítel - Arméni. A proti nepříteli
je nutno bojovat. A je nutno přetrpět ty chvilkové
těžkosti, ale porazit nepřítele - Armény.
A potom už budeme žít šťastně.
Podle takové formule začaly srážky v
celé zemi.
Potud líčení Vladimíra Žirinovského.
A jak je tomu u nás?
Stejné metody byly použity v Tadžikistánu,
v Arménii, v Gruzii, v Jugoslávii i v Čechách,
pouze jejich výsledky se liší v závislosti
na reakci místních lidí. Zatímco v
Baku si každý přiložil své polínko
na hranici při upalování bezbranného
Arména, v Československu dav tleskal čtyřem
banditům, kteří kladli v přímém
televizním přenosu na symbolickou hranici infarktem
odzbrojeného dr. Bartončíka v průběhu
přislíbených svobodných voleb v roce
1990, a to pouze za to, že si jeho strana dovolila samostatně
kandidovat mimo jednotnou kandidátku Občanského
fóra. A to měl jeden z banditů být
zárukou svobodných voleb. Věcné důsledky
obou činů jsou nesrovnatelné, ale morální
dopad obou případů je podobný.
Typickým příkladem umělého
rozeštvávání obyvatel jsou pražské
události okolo 28. října 1992 a 1993 a 15.
března 1994. Tehdy skupinky mladistvých zabijáků,
vyzbrojené mimo jiné nervově paralytickými
bojovými látkami a vyzdobené portréty
nového vůdce s knírkem, napadaly účastníky
pokojných demonstrací proti rozbití Československa,
nestoudným požadavkům sudetských nacistů
v prudkém protikladu s mezinárodním právem
a zejména proti vstřícné politice
našich vládních míst k těmto
projevům. Jaká vášeň asi vedla
šestnáctiletého výrostka k rozbití
hlavy panu učiteli Remsovi pouze za to, že si chtěl
připomenout 74. výročí vzniku své
vlasti, která byla v ohrožení. Panu učiteli,
který věnoval celý svůj život
právě výchově mládeže.
Cožpak, pane ministře, takové zvěrstvo
lze nazvat jinak než fašismem?
Hovoříme o návratu do Evropy. Ale nejdříve
musíme přijmout ty více než 200 let
staré ideály svobody a demokracie, které
zformovaly její demokratickou tvář.
A právě výchova mládeže je tím
místem, kde je můžeme uplatnit. Proto jsem
se obrátil na ministerstvo, které má na starosti
výchovu mládeže. I když moje otázka
nebyla konkrétní, očekával jsem reakci
v tomto smyslu. Nepotřebujeme novou garnituru rovných
mezi rovnými, ať už jsou to komunisté,
chartisté, OFčáci nebo ODeSáci, potřebujeme
skutečnou občanskou rovnost! Potřebujeme
bratrské vztahy mezi lidmi, ne uměle rozeštvávané
vášně.
Zastavte politické procesy!
Rovnost, bratrství, svobodu!
Pryč s fašismem, pryč s nacismem!
Doufám, že z mého poněkud patetického
projevu sněmovna pochopila, že s odpovědí
pana ministra nesouhlasím.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Šolerovi. Otevírám rozpravu a
ptám se, kdo se do ní hlásí. Nikdo.
Rozpravu končím.
Navrhuji vám přijmout následující
usnesení:
Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
ministra školství, mládeže a tělovýchovy
Ivana Pilipa na interpelaci pana poslance Jiřího
Šolera ve věci propagace fašismu organizací
Křesťansko-demokratická mládež,
uvedenou v tisku 1078 A.
Ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem.
Poslanec Jiří Šoler: Já jsem
říkal, že s odpovědí nesouhlasím.