(Schůze opět zahájena v 9.03 hodin.)
Přítomni:
Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J.
Vlach, místopředseda PSP K. Ledvinka, místopředseda
PSP J. Kasal, místopředseda PSP P. Tollner a 176
poslanců.
Za vládu České republiky: předseda
vlády V. Klaus, místopředseda vlády
J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr
zemědělství J. Lux, místopředseda
vlády a ministr financí I. Kočárník,
ministr obrany A. Baudyš, ministr životního prostředí
F. Benda, ministr pro hospodářskou soutěž
S. Bělehrádek, ministr hospodářství
K. Dyba, ministr I. Němec, ministr spravedlnosti J. Novák,
ministr školství I. Pilip, ministr zdravotnictví
L. Rubáš, ministr vnitra J. Ruml, ministr pro správu
národního majetku a jeho privatizaci J. Skalický,
ministr kultury P. Tigrid, ministr práce a sociálních
věcí J. Vodička.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené
paní poslankyně, vážení páni
poslanci, zahajuji druhý jednací den 21. schůze
Poslanecké sněmovny a všechny přítomné
srdečně vítám. Podle prezenční
listiny je přítomno 76 poslanců. Prosím,
abyste se identifikačními kartami zaprezentovali.
Včera jsme projednali pět bodů schváleného
pořadu. U jednoho bodu jsme jednání přerušili.
Budeme nyní pokračovat v projednávání
dalších bodů schváleného pořadu.
Začneme bodem
Členy vlády rovněž na našem jednání
vítám. Než dám slovo přihlášeným
poslancům, chci upozornit členy vlády, že
pokud si bude některý přát bezprostředně
odpovědět, dostane příležitost
v dalším bodu.
O slovo se přihlásil pan poslanec Zdeněk
Trojan s interpelací na ministra práce a sociálních
věcí v záležitosti ratifikace sociální
charty. Prosím poslance Trojana, aby se ujal slova.
Poslanec Zdeněk Trojan: Vážený
pane místopředsedo, vážení členové
vlády, kolegyně a kolegové, před několika
dny to byl právě jeden rok, co bylo České
republice přiznáno plné členství
v Radě Evropy. Náš stát se tak stal
členem evropské organizace, jejímž úkolem
je ochrana demokracie a lidských práv a péče
o zlepšování životních podmínek
a zvyšování životní úrovně
Evropanů.
Svými aktivitami přispívá Rada Evropy
k výstavbě lidštější a spravedlivější
Evropy. K tomu cíli přispívá především
tím, že hledá společná řešení
problémů evropské společnosti. V tomto
hledání hraje primární roli vytváření
systému mezinárodních úmluv, kterými
se smluvní strany zavazují k uplatňování
právních principů uznávaných
demokratickým společenstvím evropských
států.
V současné době existuje více než
150 evropských konvencí a smluv, které se
fakticky rovnají více než 50 000 bilaterálních
smluv, které tvoří základ, podle něhož
modifikují členské státy své
zákony podle evropského měřítka.
Tyto konvence se týkají různých oblastí
a problémů, ať už jde např. o bezpečnost
- Úmluva o potírání terorismu z roku
1977, Úmluva o ochraně osobních dat z roku
1981; nebo o kulturu a vzdělávání
- Evropská a kulturní úmluva z roku 1954,
Úmluva o ochraně architektonického dědictví
z roku 1985; nebo o životní prostředí
- Bernská úmluva o zachování divoké
zvěře a přírody z roku 1979; o místní
samosprávu - Evropská charta z roku 1985; o finance
- Úmluva o praní, vyhledávání
a konfiskaci špinavých peněz z roku 1990, Úmluva
o odhalování finančních operací
vzniklých prozrazením burzovních tajemství
atd. atd.
Mezi nejdůležitější úmluvy
řadí Rada Evropy především Evropskou
úmluvu o ochraně lidských práv, Evropskou
úmluvu proti mučení a Evropskou sociální
chartu.
Evropská úmluva o ochraně lidských
práv, jejíž podepsání je podmínkou
přijetí do Rady Evropy, byla včetně
deseti dodatkových protokolů podepsána a
ratifikována. Od České republiky se očekává,
že v brzké době bude ratifikovat i jedenáctý
protokol. U Evropské úmluvy proti mučení
se očekává dokončení ratifikačního
procesu.
Pokud se týká Evropské sociální
charty a jejích dvou dodatkových protokolů,
byly tyto tři části podepsány a zbývá
provést jejich ratifikaci.
Ministerstvo práce a sociálních věcí
se údajně zabývá přípravou
podkladů pro ratifikaci. Tuto činnost by mělo
urychlit nejen pro to, aby otálením neztratila v
Radě Evropy Česká republika svou důvěryhodnost,
ale i proto, že na podzim lze očekávat hodnocení
plnění podmínek a závazků,
které na sebe Česká republika při
vstupu do Rady Evropy vzala. Neprovedení ratifikace sociální
charty se může stát kontroverzním bodem
hodnocení naší republiky.
Neshledávám žádné důvody
pro rozsáhlé posuzování, jak dále
při ratifikačním procesu postupovat. Sociální
charta jednoznačně požaduje, aby se smluvní
strana považovala být vázána pěti
články, a sice čl. 1 - účinně
uplatňovat právo na práci; čl. 5 -
zajistit nebo podporovat svobodu pracovníků a zaměstnavatelů
se organizovat; čl. 6 - uplatňovat právo
na kolektivní vyjednávání; čl.
12 - účinně uplatňovat právo
na sociální zabezpečení; čl.
13 - účinně uplatňovat právo
na sociální a zdravotní pomoc; čl.
16 - účinně uplatňovat právo
na sociální, právní a hospodářskou
ochranu a čl. 19 - uplatňovat právo migrujících
pracovníků smluvních stran na ochranu a pomoc.
Kromě toho se musí považovat za vázanou
dalšími články či odstavci podle
vlastního výběru.
S ohledem na to, že ve výše citovaných
závazcích neshledávám nic, co by bránilo
předložení sociální charty k
ratifikaci Parlamentu, táži se v rámci své
interpelace pana ministra Vodičky.
Za prvé - co brání předložení
sociální charty k ratifikaci.
Za druhé - do kdy budou podklady, potřebné
pro ratifikaci, zpracovány a předloženy Parlamentu.
V souvislosti se sociální chartou byla na počátku
t.r. Česká republika vyzvána, aby do 15.
dubna 1994 oznámila své kandidáty do Výboru
nezávislých expertů Evropské sociální
charty. Této výzvě nebylo ze strany České
republiky vyhověno údajně pro nedostatek
kandidátů.
Dále se tedy v rámci mé interpelace táži
pana ministra Vodičky
Za třetí - zda je má informace po výzvě
experta za Českou republiku do Výboru expertů
Evropské sociální charty pravdivá
a v případě, že ano
Za čtvrté - proč nebyla tato nabídka
ucházet se o tak významnou funkci z naší
strany přijata.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Trojanovi a oznamuji, že pan poslanec Jegla
má náhradní kartu č. 18 a poslanec
Seifer má náhradní kartu č. 19 a pan
poslanec Macháček náhradní kartu č.
20.
Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Štrait, připraví
se pan poslanec Matulka.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený
pane místopředsedo, pane premiére, dámy
a pánové, obracím se s interpelací
na vládu České republiky.
Na 14. schůzi Parlamentu dne 11. listopadu 1993 jsem interpeloval
ve věci restituce majetku osob, které se za války
zkompromitovaly spoluprací s Němci. Upozornil jsem
na Karla desFourse Walderode, který již část
majetku dostal, i když je nade vší pochybnost,
že podmínky oprávněné osoby nesplnil.
V průběhu poloviny roku 1994 učinil ministr
vnitra pan Ruml další správní rozhodnutí
o oprávněném udělení českého
státního občanství Karlu Walderode
z 25. 8.1992. Jednoznačně prý nedošlo
k porušení zákona.
Pro pořádek shrnuji tehdejší moji argumentaci:
Za prvé - Karel Walderode byl členem Henleinovy
strany a pravděpodobně i NSDAP.
Za druhé - členem svazu německých
velkostatkářů - organizace, která
se velmi aktivně podílela na rozbití republiky.
Za třetí - vlastnoručně podal žádost
o udělení říšskoněmeckého
státního občanství 4. července
1939 - v tzv. letech nesvobody.
Za čtvrté - sloužil ve wehrmachtu od 15. 5.
1942 do 25. 11. 1943.
Za páté - byl vedoucím oddělení
v Brněnských zbrojních závodech, tzv.
Treuhänder.
Z pochopitelných důvodů Karel Walderode životopisná
fakta zkresluje a zamlčuje. Např. 4. 7. 1939 uvádí
své členství v sudetoněmecké
straně, která však neexistovala, protože
5. 11. 1938 fúzovala s NSDAP a naprostá většina
členů Henleinovy strany přešla do NSDAP.
Stejně Karel Walderode po válce v dokladech neuvádí
službu ve wehrmachtu. Tvrdí, že v armádě
nesloužil.
Zjistit pravdu v historii je věcí pramenů
a jejich kritiky, ničeho jiného. Buď s panem
ministrem vnitra vycházíme ze stejných dokladů,
a nebo on má k dispozici jiné, které nelze
v běžných archivech získat.
Doklady, které nejsou běžně k dispozici,
by hodně řekly k činnosti Karla Walderodeho
v poválečných letech. Státní
občanství mu bylo uděleno 16. prosince 1947
a teprve potom byl osvědčen jako státně
spolehlivý. Oba dokumenty, které měly být
vydány v souladu se směrnicí ministra vnitra
č. 20/1945 Sb., na předepsaných a zúčtovatelných
formulářích, byly vystaveny na papírech
pražského magistrátu. Podobný postup
byl u lidí typu Karla Walderode s takovou válečnou
minulostí a přes nesouhlas z turnovska naprosto
nemyslitelný, pokud nešlo o vysokou intervenci nebo
dokonce podvod.
Opomíjím aktivitu sdělovacích prostředků
v posledních měsících, a to zvlášť
zahraničních, které líčí
zmíněnou osobu - cituji: "pouhého překladatele
v jednotce wehrmachtu, oběť persekuce gestapa, zastánce
židovských obětí, podporovatele květnového
povstání v roce 1945". Píše se
dokonce o něm jako o předválečném
bolševikovi a o příteli komunistického
novináře E. E. Kische.
Jistou tragedií našeho státu, resp. jeho ústavního
systému je, že neexistuje orgán, který
by pochybení, vysokého státního úředníka,
odstranil.
Druhý problém souvisí s vydáním
části majetku Karlu Walderode, které se již
z rozhodnutí semilského pozemkového úřadu
uskutečnilo. Domnívám se, že zde byl
porušen zákon a vydán majetek konfiskovaný
před 25. únorem 1948. Nic na tom nemění
skutečnost, že zákon ČNR č. 243/1992
Sb., je nejasný. Definuje však pět nezbytných
podmínek k vydání majetku a ty splněny
v případě Karla Walderode nebyly.
Státní ústav památkové péče
před nedávnem zpracoval obsáhlý seznam
feudálů, resp. jejich potomků, kteří
se uchází o majetek konfiskovaný po válce
z podobných důvodů, jako u Karla Walderode,
a to před 25. únorem 1948. Uchazečů
je na 500.
Podle tohoto seznamu Státního ústavu památkové
péče žádá Karel Walderode také
o Josefodol na Liberecku, Dřínov na Kroměřížsku,
Křetín na Blanensku a Potštát na Přerovsku.
Nemusím zdůrazňoval, že původ
majetku je povětšině pobělohorský,
stejně jako v případě Hrubého
Rohozce u Turnova. V křetínském zámku
je dnes dětská ozdravovna.
Požadavky dalších restituentů, uvedených
v seznamu, jsou daleko a mnohonásobně vyšší,
než pouhých 3 tisíce hektarů lesa a
hospodářské stavení, byť se zove
zámek Hrubý Rohozec.
Vládě pokládám v závěru
své interpelace dvě otázky.
Za prvé - zda vláda, resp. ministerstvo vnitra,
vlastní doklady jiné než běžně
dostupné, podle kterých se rozhodovalo při
udělování státního občanství
Karlu Walderode a posléze o odvolání proti
udělení státního občanství.
Zda nejde o doklady, kterou jsou součástí
zvláštních fondů, badatelům nepřístupných
z provenience německé armády, či složek
bývalé poválečné národní
bezpečnosti.
Za druhé - zda byl majetek Karlu Walderode vydán
oprávněně, když došlo ke konfiskaci
před 25. únorem 1948 a podmínky zákona
č. 243/1992 Sb., které musí být splněny
všechny, v uvedeném případě prokazatelně
naplněny nejsou.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Štraitovi a prosím, aby se ujal slova
pan poslanec Matulka. S faktickou poznámkou se potom hlásí
pan poslanec Kavan.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane
předsedající, pane předsedo, vážení
členové vlády, dámy a pánové,
mám před sebou usnesení Poslanecké
sněmovny z 15. schůze ze dne 9. prosince loňského
roku, usnesení má č. 292.
Pro připomenutí je to usnesení, kde Poslanecká
sněmovna jednak soudila a vyjádřila v něm,
že považuje soustavu platů ústavních
činitelů a státních zaměstnanců
za ucelený závislý systém a jednak
požádala vládu, aby předložila
Poslanecké sněmovně a jejím členům
přehled mzdových předpisů a přehled
o platech státních zaměstnanců v loňském
roce a jejich vývoj a také jsme požádali
tímto usnesením vládu o předložení
návrhu zásad zákona, kterým by byl
nově stanoven systém platů ústavních
činitelů a státních zaměstnanců.
Pikantní na tom usnesení je, že požadavek
na vládu byl adresován do data 31. března
1994.
Pokud mě moje znalosti a smysly nešálí,
datum 31. března 1994 je už poněkud za námi.
Samozřejmě je mi známo, že vláda
České republiky není povinna vyhovět
žádostem Parlamentu. Nicméně patří
mezi dobrý zvyk, že jestliže někdo nechce
vyhovět, tak to druhému alespoň sdělí.
Není mi nic známo o tom, že by vláda
usnesení Poslanecké sněmovny nějakým
způsobem vyřídila, případně,
že by sdělila Poslanecké sněmovně
- alespoň ke mně se takové sdělení
nedostalo - že nehodlá tomuto usnesení vyhovět.
Proto mám otázku na vládu České
republiky, zda se usnesla na tom, že nevyhoví usnesení
Poslanecké sněmovny a žádosti tedy nevyhoví,
anebo zda došlo k nějakému administrativnímu
nedopatření, například se někde
překlepla písařka nebo někde někdo
něco založil. Samozřejmě je také
možné, že do dnešního dne od 9. prosince
1993 usnesení Poslanecké sněmovny na vládu
nedorazilo. To nevím a nemohu to vyloučit. Ale prosím
o náležité vysvětlení. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Matulkovi. Prosím pana poslance Kavana, aby
se ujal slova, připraví se pan poslanec Bílý.
Poslanec Petr Kavan: Pane předsedající,
vládo, dámy a pánové, vzhledem k tomu,
že sněmovna včera nepřijala náš
návrh na to, aby vedle jména poslanců nezařazených
byla uváděna jejich stranická příslušnost,
sděluji, že poslanci Moravské národní
strany Jaroslav Unger, Jiří Bílý a
Petr Kavan jsou přítomni na dnešním
jednání. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji.
Prosím pana poslance Bílého, aby se ujal
slova. Připraví se pan poslanec Michal Kraus.
Poslanec Jiří Bílý: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, vládo, vážené
paní poslankyně a páni poslanci, obracím
se s interpelací na ministra zahraničních
věcí pana Zielience, a to ve věci, která
se týká události, která se stala v
uplynulém měsíci, kdy prezident republiky
pan Václav Havel přijal představitele Spolku
české menšiny na Slovensku. Ač je představitelem
státu, kde má svoji vlast i moravský národ
žijící více než 11 století
na historickém území Moravy a vytvářející
zde svébytnou státnost, nebyli pozváni také
představitelé Spolku Moravanů na Slovensku.
Připomínám, že ve Slovenské republice
Moravané tvoří významnou a státem
uznanou národní menšinu a že se těší
zde péči a pomoci státu. Například
předseda Spolku Moravanů se sídlem v Nitře
má právo kdykoliv navštívit hlavu slovenského
státu.
Z tohoto důvodu považujeme jednání prezidenta
republiky za hrubé znevážení jak Moravanů
žijících na Slovensku, kteří
usilovně pomáhají odstraňovat třecí
plochy mezi novými státy, tak i moravského
národa, který žije ve své vlasti. Nadutost
totalitního centra se změnila do podoby nadutosti
české státní reprezentace, která
se snad ani ne ve službách českého národa
těmito činy snaží rozbít duchovní
jednotu českoslovanských národů.
Z jednání prezidenta ve smyslu Ústavy činím
odpovědným ministra zahraničních věcí.
Současně ho žádám také
o vysvětlení těchto otázek:
1. První otázka zní, zda ministerstvo zahraničních
věcí informovalo prezidenta republiky o existenci
organizace moravské národní menšiny
Spolku Moravanů na Slovensku.
2. Zda příslušný odbor pro krajany ministerstva
zahraničních věcí obstarává
tyto informace, navazuje s těmito organizacemi kontakty.
K tomu na vysvětlenou například agilní
skupina Moravanů v Kanadě má podporu kanadské
vlády, vydáváme tam časopis v čele
s panem Kocourkem, který je redaktorem, od české
menšiny tam často zůstávají jen
vybitá okna. Ale myslím, že je potřeba,
aby i organizace moravské národnosti v zahraničí,
našich krajanů, byly podchyceny a byly s nimi navazovány
řádné kontakty, neboť ať chceme
nebo nechceme, tento stát je státem jak Čechů,
tak i Moravanů. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Bílému. Prosím pana poslance
Krause, aby se ujal slova. Připraví se paní
poslankyně Váchalová.
Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedající,
vážená vládo, dámy a pánové,
svou interpelací bych se rád obrátil na pana
ministra obrany Baudyše. Velmi mne proto mrzí, že
zde není přítomen, ovšem předpokládám,
že moje slova se k němu alespoň v písemné
formě dostanou.
V žádném případě nemám
v úmyslu zpochybňovat jeho ujišťování,
velmi vehementně podporovaná i náčelníkem
generálního štábu generálem Nekvasilem,
že armáda hospodaří účelně
a počíná si při nakládání
s penězi daňových poplatníků
maximálně šetrně. Oba to musí
vědět nejlépe, ostatně mají
k takovým tvrzením i potřebné vzdělání
na příslušných školách.
Vůbec nechci zpochybňovat, že pan náměstek
Kalousek, který za ekonomické otázky ministerstva
obrany zodpovídá, je mužem na svém místě.
Jen mne trochu znepokojují některá fakta
a skutečnosti, která budou zřejmě
jen oněmi pověstnými výjimkami, které
potvrzují pravidlo. Nejde jen o diletantský způsob,
jakým se pan náměstek Kalousek zbavil fotbalového
týmu a ještě diletantnější
řeči, které tuto likvidaci provázely,
jde o poněkud závažnější
maličkosti.
Za prvé se chci zeptat, jaká škoda vznikla
prostřelením ministrova letadla při nedávném
letu do Švédska včetně nákladů
na použití hasičských vozů na
letišti ve Švédsku a následné opravy
letounu? Kdo tuto škodu uhradí a z jaké rozpočtové
kapitoly?
Za druhé mezi vojáky se povídá, že
tato ostuda ve Švédsku nebyla v poslední době
první. Tu prý způsobil dnes již bývalý
ředitel hlavního útvaru MTZ generálmajor
ing. Oldřich Bárta tím, že byl v jednom
švédském obchodním domě přistižen
při krádeži hraček. Dokonce prý
byl zatčen a propuštěn až po vyplacení
kauce. Chci se proto zeptat pana ministra, v jaké výši
byla ona kauce, kdo ji vyplatil a z jaké rozpočtové
kapitoly.
Představte si, pane ministře - bohužel tady
není - že se povídá, že onen pan
generál už sice není ve funkci ředitele
hlavního útvaru MTZ, ale prý se v rámci
satisfakce chystá na místo vojenského přidělence
do Indie. Je to pravda?
Za třetí, mnoho se také povídá
o nejrůznějších záhadných
nevýhodných nákupech, které armáda
v uplynulých měsících provedla. Jako
příklad mohu uvést jistou finskou firmu,
která sice vůbec nevyhrála vyhlášenou
soutěž pro dodávku několika desítek,
či stovek kusů počítačů
pro armádu, navíc se účastnila pouze
soutěže pro vojenskou zdravotní pojišťovnu,
kde však neobstála, a přesto získala
kontrakt, na jehož základě dodala armádě
více než 100 počítačů
v hodnotě zhruba 90 tisíc za kus. Tyto počítače
jsou však pro armádu v podstatě nevyužitelné,
protože klávesnice jsou uzpůsobeny pro programovací
jazyk windows, zatímco armáda funguje v 602. Navíc
tiskárny jsou bez podavačů, tedy pro potřeby
armády opět nepoužitelné. Přitom
jen průměrný obchodník s počítači
ví, že obdobné počítače,
navíc s komponenty v armádě vyhovujícími,
je schopen dodat zhruba za 50% cenu za kus a navíc při
tomto počtu je schopen realizovat i množstevní
rabat až do výše 30% celkové ceny. Chci
se tedy zeptat pana ministra, kdo je odpovědný za
takto vzniklou škodu, kdo a z jaké rozpočtové
kapitoly vzniklé vícenáklady uhradí?
Kolik takto výhodných nákupů armáda
v letech 1993 - 1994 uskutečnila?
Za čtvrté, už při své interpelaci
ve věci hospodaření Aero holding jsem upozorňoval
na podivné ekonomické praktiky podniků působících
v oblasti vojenského letectva a leteckého opravárenství.
Kromě podniků spadajících do Aera
holding jsem se mimo jiné zmínil i o dvou státních
podnicích, Leteckých opravnách Malešice
a Leteckých opravnách Kbely. Protože Parlament
neodsouhlasil moje opakované návrhy na vytvoření
vyšetřovací komise, která by se zabývala
podivným hospodařením v těchto podnicích,
byl jsem nucen provádět vlastní šetření.
Rád bych se proto pana ministra zeptal na několik
nejasností, ke kterým jsem v průběhu
zjišťování pravého stavu věcí
dospěl.
Zaprvé je pravdou, že obě opravárenské
firmy, tedy LOM i LOK, jak se uvádí v jejich zkratkách,
takto státní podniky, jejichž zřizovateli
je Ministerstvo obrany, hospodařily v průběhu
celého roku 1993 bez platného auditu za rok 1992?
Zadruhé je pravdou, že např. s. p. Letecké
opravny Malešice dosáhl v roce 1993 poprvé
v historii ztráty, přestože objem výkonů
firmy se zvýšil?
Zatřetí je pravdou, že obě firmy, tedy
LOM i LOK v roce 1993 v každém čtvrtletí
výrazně překročily čerpání
mzdových prostředků a přitom za to
nebyly ani v nejmenším sankcionovány? Údajně
např. v Leteckých opravnách Malešice
jenom za první kvartál činil nárůst
mezd 162,7%.
Začtvrté je pravdou, že letecké opravny
v průběhu let 92/93 provedly několik ekonomicky
velmi nevýhodných zakázek tzv. v zájmu
armády, jako např. opravu motorů pro Sýrii
za vysloveně dumpingové ceny, nebo opravu motorů
pro letadla MIG z Polska, které se ukázaly jako
neopravitelné, a tak místo vrácení
zakázky se na náklady české firmy
zakoupily zcela nové motory v Rusku a ty se dodaly Polákům?
Kdo za tyto a podobné ztrátové zakázky
nese odpovědnost?
Je pravdou, že po příletu pana ministra z Izraele
nařídil provést modernizaci letadel MIG 21,
kterou by měla realizovat izraelská firma, pravděpodobně
firma ELBIT, na jejíž podivné působení
v Aero Vodochody jsem upozorňoval v předchozích
interpelacích? Je pravdou, že tato oprava, která
bude rozpočet armády v letech 1995-7 stát
více než 6,5 miliardy Kč, nebyla nejen vůbec
plánována, ale ani potřebná, a navíc
přidělení zakázky nepředcházelo
vůbec výběrové řízení,
jež bylo údajně provedeno přímo
na místě v Izraeli během návštěvy
pana ministra?
Zašesté je pravdou, že s. p. Letecké opravny
Kbely již v době, kdy byl připraven pro privatizaci,
vytvořil s americkou firmou DUNCAN AVIATION společnost
s ručením omezeným a jako svůj vklad
vložil státní podnik do s. r. o. dvě
haly, přestože působí na pozemku armády
a haly má rovněž od armády pronajaté?
Zasedmé je pravdou, že funkci ekonomického
náměstka tohoto podniku stále dělá
pan Pernica, čistě jistě shodou okolností
bratr generálního ředitele Aero holding,
který mimo jiné proslul tím, že půjčil
soukromé podnikatelce 2 miliony Kč ze státních
peněz, přičemž tato půjčka
je stále nedobytná?
Zaosmé je pravdou, že se v průběhu několika
posledních měsíců v Leteckých
opravnách Kbely vystřídalo několik
náměstků, z nichž většina
se na své židli ani neohřála a všichni
odcházeli s 5měsíčním odstupným?
Zadeváté co víte, pane ministře, o
existenci podnikatelského subjektu jménem LOMEX?
Pokud nic, svědčí to o tom, že nevíte,
co se vám v armádě děje. Pokud alespoň
to, co jsem slyšel já, divím se, že ještě
sedíte tam, kde sedíte. Ptám se proto, je
pravda, že tento subjekt, aniž by byl registrován
v obchodním rejstříku, aniž by měl
příslušné licence, vstupoval v letech
1992-4 do hospodářských vztahů s armádou,
pro armádu poněkud nevýhodných?
Závěrem dovolte ještě jednu poznámku.
Nový podnikatelský záměr Leteckých
opraven Malešice mimo jiné předpokládal
převzít v první fázi od Ministerstva
obrany formou pronájmu Střední odborné
učiliště leteckoopravárenské
v Malešicích, s cílem zabezpečit výchovu
připravovaných pracovníků pro potřeby
leteckého průmyslu Ministerstva obrany a vnitra.
Je pravdou, že Letecké opravny Malešice vypověděly
smlouvu s učňovským střediskem z důvodu,
že omezováním výdajů na armádu
a vojenskou techniku v rámci České republiky
se zřetelně projevuje právě u vojenského
letectva, potřeby podniku z hlediska zabezpečení
pracovními silami klesají a dochází
k první vlně propouštění zaměstnanců?
Je tedy pravda, že z výše uvedených důvodů
podnik údajně nebude schopen zabezpečit zaměstnání
stávajícím žákům druhého
a třetího ročníku střediska
praktického vyučování?
Byl bych panu ministrovi velmi zavázán, kdyby mohl
na všechny mé dotazy podrobně odpovědět,
případně mi vyvrátit dojem, že
ekonomické rozhodování v naší
armádě je v tom lepším případě
v rukou diletantů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Krausovi. Prosím paní poslankyni Váchalovou,
aby se ujala slova. Připraví se pan poslanec Bláha.