Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Jan Kryčer. Dohodli jsme se s panem poslancem Wagnerem, že jeho pozměňovací návrh je návrh doplňující, takže dáme slovo panu poslanci Kryčerovi.

Poslanec Jan Kryčer: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, mám zde některé pozměňovací návrhy a několik poznámek k celkovému návrhu zákona. Nejprve bych si dovolil konstatovat objektivní fakt, že vycházím z toho, co zde sdělil pan ministr, že můžeme v brzké době očekávat nový bankovní zákon. Beru tato jeho slova velmi vážně, protože tato novela z mého pohledu není tím, co jsem od ní očekával.

Dovolím se nyní zmínit o konkrétních paragrafech.

V § 26 odst. 1 písm. e) se ČNB dává právo snížit základní jmění banky v případě ztráty, která není pokryta vlastními rezervními fondy a přesahuje 20% tohoto jmění.

V § 29, odst. 2 se správce zmocňuje o věcech v působnosti valné hromady. Tento odstavec je však podle mého názoru formulován velmi nejasně, protože správce je povinen valnou hromadu svolat, požádá-li o to část akcionářů. Pak není jasné, zda správce rozhoduje o tom, čím se tato valná hromada bude zabývat nebo zda je mu svěřeno právo valnou hromadu svými rozhodnutími nahradit. Jednou z věcí, která je podle obchodního zákoníku vyhrazena valné hromadě, je změna vlastního jmění. Pokládám tedy otázku: Může se valná hromada usnést na doplnění vlastního jmění, resp. uhrazení ztráty akcionáři? Nebo to může správce akcionářům uložit tím, že vykonává práva valné hromady? Může se valná hromada usnést na odvolání se proti rozhodnutí České národní banky nebo jí v tom může správce zabránit? Domnívám se, že obě navrhované formulace jsou zbytečné, protože neřeší situaci banky a valná hromada stejně nemá jakkoliv právo cokoliv ukládat dosazenému správci. Valná hromada je v tomto případě shromážděním vlastníků, kteří nemohou po dosazení správce se svým majetkem volně nakládat. Citovaná úprava § 26, která dává ČNB právo upravit výši základního jmění, tj. snížit nominální hodnotu akcie, je ryze formální a je možné na absenci tohoto ustanovení v zákoně reagovat v předpisu ČNB, který stanoví výpočet kapitálové přiměřenosti banky. Domnívám se, že by nebylo správné zasahovat do vlastnických práv akcionářů a že to je pro dosažení cílů navrhované novely zákona o bankách zbytečné.

Druhou vážnou otázkou této novely je pokračující pokus zhoršit postavení banky, vůči níž je uplatňován národní bankou určitý správní akt. Jako právník nemohu souhlasit s tím, že demokratické správní řízení nemůže obsahovat obranu proti případným přehmatům státní byrokracie, tj. možnost odvolání. O námitkách proti rozhodnutí státního orgánu by měl rozhodovat někdo jiný než ten, kdo správní rozhodnutí vydal. Pokud nemáme nejvyšší správní soud, měla by proti rozhodnutí ČNB být jiná možnost, než se odvolat k bankovní radě, jak je to navrhováno v § 26, odst. 8. O odvolání by tedy měly rozhodovat buď vláda nebo Nejvyšší soud. Nikoliv tedy bankovní rada, která o ustanovení nucené správy rozhodla.

V této souvislosti konkrétně navrhuji vypustit § 26, odst. 1, písm. e), dále vypustit § 29 odst. 2, dále navrhuji změnu v § 26 odst. 8 v tomto znění: "Proti rozhodnutí lze podat odvolání k Nejvyššímu soudu České republiky - podané odvolání nemá odkladný účinek.".

Dále bych chtěl v souvislosti s novelou vyslovit několik zásadních a kritických připomínek, které, doufám, se objeví v očekávaném zákonu o bankách.

Musím konstatovat, že Česká národní banka není tím nejvhodnějším orgánem, který má vykonávat bankovní dohled. Bylo by asi lepší vytvořit v resortu Ministerstva financí nebo v rámci sněmovny zvláštní komisi nebo zvláštní úřad na Ministerstvu financí, jako je tomu například v Německu, Francii nebo USA. Domnívám se, že v dnešním právním stavu není Česká národní banka za výkon bankovního dohledu nikomu zodpovědná, ani parlamentu ani vládě, přesto že bankovní dohled stejně jako dozor nad pojišťovnami či nad kapitálovým trhem je správní funkcí státu.

Jestliže zákon o bankovnictví nepřipouští jinou formu banky než akciovou společnost a zdůrazňuje, že musí mít na sobě nezávislé představenstvo a dozorčí radu, jak to, že najednou celý výkon řídících funkcí banky je svěřen jedné osobě, správci, a vůbec není řečeno, komu správce odpovídá a jakou má odpovědnost.

Rovněž tak postrádám v této novele a doufám, že to bude napraveno následně v zákoně, že tam není řešena trestní odpovědnost vedoucích funkcionářů banky, jako je tomu např. v Německu.

Dále je otázka na zvážení, jak je to s odpovědností České národní banky za správný výkon své funkce, za správné uplatňování rozsáhlých pravomocí, které jí byly svěřeny? V žádné vyspělé zemi, a to podtrhuji, nemá ústřední banka tak nezávislé postavení, jaké má podle zákona Česká národní banka.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Kryčerovi. Slovo má pan poslanec Jozef Wagner. Nemám další přihlášky do rozpravy, ani písemné, ani přihlášky z místa. Ještě je zde přihláška pan poslance Výborného, který se připraví, jakmile skončí pan poslanec Wagner.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, moji předřečníci (a to všichni, bez ohledu na to, z jakých důvodů a z jakých pozic kritizovali předložený návrh) řekli mnohé z toho, co bych býval musel říci také. Já se proto omezím na to, co ještě nebylo řečeno.

Domnívám se, že projednávání této novely samo o sobě nás nutí k tomu, abychom položili ještě některé další otázky, na něž odpověď je samozřejmě obtížné dávat při projednávání novely zákona, když jde v podstatě o otázky ekonomické.

V prvé řadě bych rád doplnil to, co kolegové řekli přede mnou. Jde o otázku konkurenceschopnosti bank. Přijmeme-li předlohu tak, jak je navržena, je konkurenční prostředí ve značné míře poničeno. Avšak ono je ničeno i jinak. To je právě to, co chci uvést navíc proti tomu, co ještě řečeno nebylo.

Pokud sledujete poslední čísla, tak jistě víte, že za první čtvrtletí přišlo do České republiky 600 miliónů dolarů zahraničních úvěrů přímo podnikům a v minulém roce že to bylo jen 1,11 mld. dolarů, takže za I. čtvrtletí letošního roku je to více než polovina celé cifry za minulý rok.

To samozřejmě ukazuje na dvě věci. Na to, že pravděpodobně část těchto úvěrů, ne-li všechny, je garantována českými bankami, a to těmi, o nichž tady bylo hovořeno jako o "kamenných", protože nikdo jiný garance efektivně nemůže dát, aby byly přijaty, nebo tam garance nejsou.

Ať je to tak či onak, úvěrová potřeba je z větší části liberální politikou Národní banky kryta ze zahraničí. Pak je nutno položit otázku, jak mohou obstát - bude-li Národní banka v této liberální politice pokračovat - naše banky, i ty "kamenné". I ony se dostanou do velmi nepříjemné situace.

Rád bych se zmínil ještě o jedné věci. Požadavky na kapitálovou přiměřenost jsou podle mých informací přísnější než v mnoha zemích Evropy. Mohou být pro to důvody v období transformačním, ale právě tak mohou být v transformačním období důvody právě opačné, důvody právě k opačnému postupu. To všechno je věc názoru. Konečných řešení a konečných rozhodnutí není. To je vždy věc toho, kdo rozhoduje a kdo pak bude muset za své rozhodnutí odpovídat. Koneckonců odpovědným za každé rozhodnutí v těchto otázkách bude státní rozpočet, protože ten bude platit, tedy tato sněmovna.

Považoval jsem za důležité se o těchto věcech zmínit a ještě se zmínit o okolnosti, která bude předmětem jiného bodu jednání na této schůzi sněmovny, že z prostředků, které mají vztah buď k rozpočtu nebo ke státním Fondům se některé banky různým způsobem zvýhodňují. Je otázkou, jestli toto zvýhodnění bude prokázáno jako opodstatněné a jestli svým závazkům, které z takového zvýhodnění plynou, budou moci banky dostát.

To vše ukazuje na to, že problém je daleko složitější, než se na první pohled zdálo, včetně problému pojištění vkladů. V Evropě je stanoven limit 20 000 ECU, tedy ekvivalent 650 000 - 660 000 Kč. To samozřejmě nikdo neočekává, ale v každém případě je potřebné vědět v jakých dimenzích se ve svém rozhodování pohybujeme. O jedné z vážných věcí se zmínil kolega Hájek. Jde o otázku podílu na relevantním trhu. Ta není jen věcí České spořitelny, ale všech čtyř velkých bank. Lhůty vlastně prošly a mlčky se trpí neplnění zákona.

Ještě jedno upozornění na problém, který se může ukázat jako velmi vážný. Již při prvních krocích České národní banky vůči malým bankám jsem s několika kolegy z našeho poslaneckého klubu navštívil příslušné banky i guvernéra a snažili jsme se získat potřebné informace. Nevím, z jakého pohledu hlavně tuto věc kdo posuzuje, ale my ji posuzujeme zejména z pohledu, kterým může destabilizace bankovního systému narušit proreformní očekávání obyvatelstva, a tedy podstatně zhoršit poměry pro oživení ekonomiky. To je hlavní aspekt, z něhož my posuzujeme všechny otázky, které jsou na pořadu dne, a to včetně otázky, jaká kompetence přísluší či nepřísluší Národní bance. Faktem je, že už dnešní zákon o České národní bance jí dává kompetence, jaké s výjimkou německé nemá žádná evropská národní banka. A ta německá se našim kompetencím jen blíží. To, co se nyní navrhuje, překračuje rámec všeho, co bychom mohli očekávat. Dovolím si říci, že v některých formulacích nám to připomíná spíše Státní plánovací komisi, než roli Národní banky.

Byl bych rád, kdyby se tyto věci mohly posoudit objektivně. Máme zato, že dosavadní pravomoci jsou dostačující, aby se daly řídit procesy, které je třeba řídit, ale aby nedošlo ke zbytečným a nadměrným zásahům. Moji kolegové přede mnou upozornili velmi důrazně, jaké zásahy do práv jiných právnických osob by to mohlo znamenat a jejich argumenty byly dostatečné. Já se k jejich argumentaci připojuji.

Rád bych též upozornil na to, že provést patřičné změny v těchto otázkách by bylo nejlépe tak, aby se novelizovaly oba zákony, to je zákon o bankách i zákon o České národní bance, a to event. tak, že by nový návrh zákona řešil to, co dosud řeší dva zákony. A mělo by se tak stát již letos, jak jsme vyslechli v úvodním slově ministra financí. Pak tedy kladu otázku, jestli by nebylo vhodnější toto jednání přerušit, nedospět k usnesení a ponechat vývoj na koncepční změně zákona o bankách a zákona o České národní bance. V každém případě, ať dospějeme k nějakému usnesení či ne, navrhuji, aby šlo o usnesení jen doprovodné, a to takovéto: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu, aby nejpozději do 30. září předložila návrh zásad zákona o bankách a zákona o České národní bance nebo jediného zákona o bankovnictví." Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Miloslav Výborný. Chystám se brzo rozpravu uzavřít. Prosím, aby se přihlásili ti, kdo ještě chtějí promluvit. Pro případné tazatele dodávám, že bych rád, abychom dospěli k závěru rozpravy. Hlasovat budeme zítra. Dodržím slíbený mezník 18.30 - 18.45 hodin, uzavřu rozpravu a pak přeruším schůzi do zítřka.

Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, chci reagovat na řeč poslance Vladimíra Budinského, nicméně se nechci pouštět do ekonomických rozborů a debat, neboť v tom směru nejsem odborníkem. Na jedné straně mi ekonomové Vladimír Budinský a Ivan Kočárník tvrdí, že zavedení části deváté do zákona je přímo zhoubné a na druhé straně jiní ekonomové, jako Tomáš Ježek, mi naopak tvrdí, že nezavedení této části je zhoubné a že je nutné vklady pojistit.

Nechci v žádném případě podporovat nebo kritizovat svým vystoupením to, co přednesl poslanec Budinský, i když samozřejmě svůj vlastní názor mám.

Nemohu si ale odpustit dvě poznámky. Ta první je stručná. Samosebou, že navrhovaná devátá část společné zprávy nikoho k ničemu nenutí a nezasahuje do žádných smluv, které platí. Taková přímá možnost tam není. Je to jen nepřímý, totiž ekonomický, nikoliv však právní tlak. Tato část dává občanům možnost, aby své anonymní vklady učinili vklady neanonymními a já neumím posoudit, zda to učiní sto tisíc střadatelů nebo zda to učiní jenom sto střadatelů, ale právně toto musím říci.

Co však je podstatnější. Velmi pozorně jsem poslouchal pana poslance Budinského a zjistil jsem z jeho řeči, že on velmi stručně navrhl, aby byla z navrhovaného zákona vypuštěna část devátá. Nic jiného nenavrhl. Chci však upozornit, že pokud by se tak stalo, a takový návrh byl přijat, stává se celý zákon naprosto nesrozumitelným, nemožným k přijetí, protože zůstává nový bod 11., který zní, že se dosavadní devátá část označuje jako desátá, což je legislativní nesmysl. V přechodných ustanoveních zůstávají body 1 a 2 části čtvrté. To všechno jsou ale legislativní úpravy, které by snad bylo možno provést nějakou technickou opravou.

Co však je úplně podstatné je to, že kdyby tato sněmovna vypustila část devátou a přitom ponechala ve čtvrté části bod 4., totiž, že za vklady fyzických osob u České spořitelny, akciové společnosti, ručí stát po dobu šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nastává situace, že vklady u České spořitelny by 6 měsíců ještě byly pod zárukou státu, u ostatních tří bankovních domů, kde tato záruka existuje, by zůstaly dál pod zárukou státu a pojištění by přitom nebylo. Jsem přesvědčen, že takové řešení je úplně - a to jsem laik - ekonomicky naprosto špatné. Jenom bych prosil, aby přítomní ekonomové - a jsou zde mnozí skvělí - mně potvrdili, zda mám nebo nemám pravdu.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Výbornému. S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Budinský.

Poslanec Vladimír Budinský: Plně souhlasím s tím, co řekl pan předseda ústavně právního výboru a již jsem na papírku dal panu zpravodajovi text, jakési upřesnění, jak lze chápat moje vypuštění části devět. Samozřejmě logicky s tím tyto části z přechodných ustanovení, jak bylo řečeno. Děkuji, že to zde bylo řečeno.

Předseda PSP Milan Uhde: Další přihláška do rozpravy není. Proto udílím slovo panu guvernérovi České národní banky Josefu Tošovskému, který o ně požádal.

Guvernér ČNB Josef Tošovský: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěl bych se předem omluvit, že jsem tady nebyl na zahájení jednání, ale odjel jsem právě předtím, protože jsem se dozvěděl, že nemá šanci tento zákon být dnes projednán. Znovu se omlouvám.

Pokud jde o moje vystoupení, budu velmi stručný. Chtěl bych říci jenom tolik, že v bankovním sektoru se začaly objevovat určité poruchy, které jsou vyvolány zejména ze dvou důvodů. Jeden důvod je zcela objektivní, a to je transformace naší ekonomiky a způsob, kterým probíhá. Tady bych chtěl říci, že k bankovním problémům a krizím dochází v zemích, které mají vysloveně ustálenou ekonomiku, natož v zemích, jako je naše. Problémy jsou v Maďarsku, Polsku, ale i ve Skandinávii, Japonsku apod.

Druhý důvod, proč je tomu tak, je ten, že řada našich obchodních bank není kvalitně řízena. I toto je do jisté míry objektivní z toho důvodu, že tito lidé, řídící pracovníci komerčních bank, s určitou zkušeností u nás nemohli vyspět v ekonomice centrálně plánované.

Je tam i další důvod, který souvisí trochu s nekvalitním řízením, a to je porušování zákonů.

Centrální banka na tyto věci reagovala zcela rezolutně a určitě ukázala, že nebude tolerovat neprofesionalitu vedení bank a určitě nebude tolerovat také porušování zákona. Řekl bych, že bankovní systém je jeden z nejlépe monitorovaných segmentů ekonomiky a doufám, že v tomto nepřeháním a možná situace, která nastala, vyplývá právě z toho, že je tak důkladně monitorován, možná více než jiné segmenty ekonomiky.

Pokud jde o moji reakci na samotnou diskusi, která tady zazněla. Pokud jde o vystoupení pana poslance Budinského, řekl bych, že jsme připravili určité tři komponenty řešení situace v bankovním sektoru. Nechávám stranou prevenci, která je samozřejmá. Jeden pilíř toho, co jsme připravili, je posílení pravomocí České národní banky, a to je dnes k projednání zde v Poslanecké sněmovně. Druhý pilíř je systém řešení situace, který byl dohodnut s ministrem financí, který je připraven, který nám dává možnost určitých diskrétních řešení na rozdíl od dnešních způsobů, které jsme do dnešního dne uplatňovali. Třetí pilíř toho, co jsme připravili, je systém pojištění vkladů. Námi tento návrh byl připraven vědomě jako jeden z komponentů řešení této situace.

Kdybych teď mluvil ve prospěch pojištění vkladů fyzických osob, asi bych se opakoval, jenom řeknu, že to v bance chápeme jako určité sociální opatření, které doplňuje záchrannou - řekněme - sociální síť, za druhé, že tu je dání do pořádku konkurence v bankovním sektoru, za třetí, že to je i určitá otázka, záležitost boje proti praní špinavých peněz, kdy právně, i když víme, že to vyvolává určité technické problémy, zejména v České spořitelně, chceme, aby většina vkladů v České republice ze strany fyzických osob byla naprosto identifikovatelná nikoliv anonymní.

Pokud jde o pozměňovací návrhy pana poslance Hájka, myslím, že s návrhem v § 41 e) odst. 2, tj. zvýšení z 80% té části, která má být kompenzována na 90%, je možno souhlasit a záleží vysloveně na vůli vaší.

Pokud jde o § 44 a) vypustit Konsolidační banku a návrh, aby za její závazky ručil stát, domnívám se, že tento paragraf by měl zůstat právě proto, že právní postavení Konsolidační banky není doposud úplně jasné, byť je to státní peněžní ústav. Tato otázka je velmi často na stole ze strany legislativců, právníků, auditorů apod. a myslíme si, že by tomu tak mělo být.

Pokud jde o její existenci samotnou, je to skutečně určitá nemocnice pro úvěry, s tím byla komponována. Teď je snaha trochu rozvinout její činnost a řekl bych, že pro Centrální banku bude důležité pohlídat, aby tato záruka za závazky Konsolidační banky neznamenala konkurenční výhodu ve srovnání s ostatními bankami. Toto je potřeba uhlídat a já se domnívám, že se na tom dohodneme.

Zároveň připouštím, že je tady určité nebezpečí, použití Konsolidační banky a jejích zdrojů jako určitého druhého rozpočtu. I tato Centrální banka samozřejmě sleduje a bude se snažit v praxi toto eliminovat.

Pokud jde o pozměňovací návrhy, které předložil pan poslanec Kryčer, myslím, že pokud by tyto pozměňovací návrhy měly být přijaty, celá první část zákona postrádá jakýkoli smysl.

Potom to není třeba projednávat, protože právě toto jsou paragrafy, které posilují pravomoci centrální banky, a my se domníváme, že jsou adekvátní situaci, ve které se v současné době bankovní sektor, ale nejen bankovní sektor - myslím tím policii, vyšetřovatele, soudy - nachází. Mám tím na mysli znalost problematiky, rychlost řešení problémů, možnosti řešení bankrotů bank apod. Z tohoto důvodu žádáme o zvýšené pravomoci. Předpokládáme, že na přechodnou dobu a doufáme, že nebudou muset být také použity.

Abych vysvětlil možnost snížení základního jmění banky: V případě, že suma rizikových úvěrů přesáhne o 20% toto základní jmění, považujeme to více za účetní záležitost, dání do pořádku věci, aby účetnictví odpovídalo skutečnosti, protože toto základní jmění v bance už skutečně neexistuje. Samozřejmě v řadě případů vedení banky, které je někde nezkušené, někdy i spekuluje, někdy, když jde banka do problémů, se snaží rychle rozprodat akcie apod., vydělat na tom, my chceme mít nástroj, kterým bychom toto eliminovali. Potřebujeme zároveň mít i možnost, aby nucený správce mohl rozhodovat v určitých věcech za valnou hromadu, protože tím může rozhodnout o navýšení kapitálu. Snížení kapitálu samo neřeší otázku, musí přijít nový kapitál, banku je potom možné revitalizovat a je možno ji diskrétním způsobem zachránit a nikoliv jenom pokládat, jak nám to umožňuje v podstatě dnešní stav.

Dále bych řekl k pozměňovacím návrhům, že proti všem aktům, které centrální banka v tomto směru provede, je možnost samozřejmě se odvolat u soudu.

Pokud jde o výkon bankovního dohledu v České národní bance a vůbec otázku nezávislosti centrální banky, která zde byla otevřena jak panem poslancem Kryčerem, tak panem poslancem Wagnerem, chtěl bych říci asi tolik: Každá společnost v rámci svého politického systému se může rozhodnout, že dá nezávislost některým institucím. Obvykle to tak dělává v případě soudů, Nejvyšších kontrolních úřadů a v případě centrální banky. Tímto také samozřejmě něco signalizuje. V případě centrální banky signalizuje, že nechce, aby tato instituce byla vystavena každodenním politickým tlakům a že cíl - nízkou míru inflace - staví, řekl bych, do určité nadřazené polohy.

Ještě bych rád řekl, že centrální banka je nezávislá, ale na přesně vymezeném poli, a to vymezeném zákonem o České národní bance a zákonem o bankách. Pokud by Poslanecká sněmovna určitým způsobem pochybovala o nezávislosti České národní banky a dala přednost závislosti centrální banky na vládě, potom bych i já musel z toho vyvodit svoje osobní závěry.

Pokud jde o doplňovací návrh pana poslance Wagnera, který je uložen vládě - předložit zákony do 30. září - zákony o bankách a České národní bance, domnívám se, že to není možné. Je to nereálný termín. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu guvernérovi České národní banky Josefu Tošovskému. O slovo požádal místopředseda vlády a ministr financí pan Ivan Kočárník. Má je mít.

Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chci se vyjádřit ke dvěma bodům, které zazněly v rozpravě. Tím prvním je otázka, že rozpočet konec konců vždy doplácí na to, když banky fungují či nefungují. Ano, je to přesně tak. Umožňuje to dnešní náš zákon o rezervách. Já vám říkám, že to je všude tak ve světě. Jinak to ani není možné. Banky si a konto nebo ze svých nákladů vytvářejí rezervy, protože nikdo není v podnikání neomylný. Podnikání s penězi je velmi - řekl bych - jemným druhem podnikání, protože je to podnikání s cizími penězi. Z tohoto hlediska i dnes tvorba rezerv bank jde přes náklady a dělí se s rozpočtem konec konců o krytí těchto rezerv. Čili neobjevujme to jako něco nového, že v případě, když dojde k problémům v bankách, že na to konec konců rozpočet nebo daňoví poplatníci - šířeji řečeno - doplatí. Ano, doplatí, doplácí na to konec konců i dnes, protože to máme v systému, a je dobře, že to v systému máme. Mají to tak všichni na světě.

Druhou poznámku jsem chtěl říci k otázce pojištění. Je málo oblastí, kdy já s panem guvernérem centrální banky nesouhlasím. V tomto případě s ním nesouhlasím. Je to z několika důvodů. Vláda se dvakrát zabývala otázkou pojištění vkladů. Velmi bedlivě vážila všechna pro i proti - v této etapě zavést tento druh pojištění vkladů. Říkám-li "v této etapě" a "tento druh", tak to úmyslně zdůrazňuji, protože nešlo o to zablokovat pojištění jakožto instituci jako takovou, ale šlo o to mít dostatek času na promyšlení nejvhodnější formy pojištění vkladů a nepřijímat unáhlená řešení nyní. To, co nyní je třeba přijmout a co ukázala zkušenost z fungování defektních bank, kde - jak už jsem zde říkal v úvodu - jsme se s panem guvernérem Tošovským trápili nad tím, je třeba přijmout, řekl bych, možnost pevnější ruky centrální banky nad špatně hospodařícími komerčními bankami. Ale nechme si ještě čas do nového zákona o bankách na domyšlení systému pojištění. Proč? Dnes ze zhruba 340 miliard korun vkladů, které mají fyzické osoby na účtech, je plných 88% pojištěno stoprocentně. Jsou to vklady, které jsou u Komerční banky, jsou to vklady, které jsou u Investiční banky, jsou to vklady u České spořitelny a jsou to vklady u Živnostenské banky. Dohromady to činí 88% těchto vkladů.

V momentě, kdy bez nějaké přípravy, bez - řekl bych - široké osvěty, široké kampaně zneklidníme naše občany tím, že zavedeme nyní pojištění, kde výrazně srazíme najednou míru této ochrany, může dojít ke zneklidnění těchto 340 miliard korun. Každý bankéř vám řekne, že nejhorší, co se může přihodit, je, dojde-li ke zneklidnění pohybu peněz, dojde-li ke zneklidnění vkladů.

Nebudu hovořit o dalších argumentech, které zde byly řečeny - otázka nákladnosti, otázka toho, že to budou střadatelé rozmělňovat. Bude to technický problém v některých bankách, může to být i obrovský ekonomický problém, protože peníze jsou vázány v úvěrech, budou nyní distribuovány, atd., atd.

Chci uzavřít svoje vystoupení tím, že zde platí více než kdy jindy "dvakrát měř a jednou řež". Vláda neříká, že pojištění ne, ale říká v této etapě ne a nechme si do předložení zákona o bankách čas na to, abychom všechno toto domysleli, abychom byli schopni vysvětlit našim občanům, co bude znamenat pojištění, co pro to oni mají udělat atd., abychom si nepřivodili zbytečně další problémy. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: O slovo požádal pan místopředseda Karel Ledvinka. Po jeho příspěvku se chystám rozpravu uzavřít.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane předsedo, pane předsedo vlády, dámy a pánové, asi před rokem a půl zřídila tato sněmovna svoji stálou komisi pro bankovnictví. Měla, má a doufám, že bude mít tři základní úkoly - vypracovat legislativu, pokoušet se udělat koordinaci mezi vládou, centrální bankou, parlamentem, má kontrolní mechanismy k tomu, aby kontrolovala bankovní systém a třetí si nechám naposledy.

K těm dvěma bodům bych řekl dvě základní záležitosti. Pokud se týká kontrolní činnosti, díky pochopení všech členů parlamentní komise na návrh některých členů komise - Josef Hájek mezi ně patřil jako první, jsme skutečně nastoupili cestu, která podle mého názoru zcela vyvrací věci, které tady byly řečeny o tom, že bankovní systém není kontrolován. Buďte ubezpečeni, že možná je naší chybou, že jsme neskládali před celou sněmovnou ze své práce své zprávy. A to jenom proto, že jsme se domnívali, že přece jenom je to příliš odborná otázka a že nesmíme podlehnout politickému tlaku na to, aby bankovní sektor byl takto řízen.

Byli jsme a jsme informováni jako komise pravidelně, nyní už každý pátý týden naprosto pravidelně o celém měnovém vývoji, o jednání bankovní rady atd. Znovu k první části říkám, že bankovní sektor není bez kontroly, navíc není bez kontroly parlamentu. Navíc pan ministr financí mi jistě potvrdí, že je naprosto pravidelně a vždy zván na jednání bankovní rady. Myslím, že neznám případ, kdy by se nedostavil.

Za druhé jsem říkal, že máme spolupracovat na přípravě legislativy. Ano, komise má připraven nový zákon o bankovnictví, má navíc návrh zásad zákona, který připravila Emisní banka, má připomínky ministerstva financí. Buďte ubezpečeni o tom, že pokud by nebyly splněny přísliby, které zde vláda dala, jsme připraveni zákon okamžitě v lednu předložit sněmovně jako poslaneckou iniciativu. Ale na základě toho, jak funguje tato komise, se mi zdá, že je to bezpředmětné, že zákon bude, nic tomu nebrání.

V době asi přede dvěma měsíci, kdy byly problémy se třemi bankami, o kterých zde bylo již několikrát řečeno, jsme řekli a stanovili svůj program. Jednomyslně jsme si stanovili svůj program. Program zněl: než bude zákon o bankovnictví, nemůžeme - ještě jednou opakuji - nemůžeme dále čekat, musíme přijmout novelu zasahující tři body, o kterých zde bylo řečeno, a jednoznačně jsme je komisi potvrdili. Potvrdili jsme původní návrh, který byl projednán ve vládě. Schválili jsme to včetně pojištění vkladů.

Řekl jsem, že si poslední nechám nakonec. Ano, máme ve svém statutu také skutečnost, že tato komise dbá podle zákona o bankách v České národní bance na nezávislost České národní banky. Myslím si, že bankovní sektor prokázal v transformaci svoji oprávněnost a oprávněnost postupu České národní banky tím, jak se dařila transformace. Odmítám přijmout skutečnost, že Česká národní banka a bankovní sektor není připraven absorbovat změny, které se navrhují.

Poslední věc - nevím, jestli tato komise funguje dobře, to ať posoudí sněmovna. Pokud by přijala sněmovna jakoukoliv zásadu o tom, že by Česká národní banka neměla být nezávislá, tak samozřejmě beze mne.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi Ledvinkovi. Protože už nejsou žádné další přihlášky do rozpravy, rozpravu uzavírám. Používám svého práva, které mi dává jednací řád, a přerušuji tento bod po ukončení rozpravy. Přerušuji dnešní jednání, pokračovat budeme zítra v 9 hodin přesně. Přeji vám dobrý večer.

(Jednání přerušeno v 19.06 hodin.)