Poslanec František Brožík: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte
mi, abych v rámci rozpravy ke státnímu závěrečnému
účtu rozebral příčiny neplnění
záměrů rozpočtové politiky.
Za prvé se jedná o příjmy soustavy
veřejných rozpočtů. Paradoxní
zvláštností rozpočtového hospodaření
v roce 1993 podobně jako v roce 1991 je vysoká dynamika
rozpočtových příjmů, souhrn
veřejných rozpočtů 146%, státní
rozpočet České republiky 142% i rozpočtových
výdajů - souhrn veřejných rozpočtů
144,9%, státní rozpočet České
republiky 154,8% při překračujícím
poklesu ekonomické aktivity.
Které jsou příčiny tak vysokého
nárůstu rozpočtových příjmů
a výdajů, vám zdůvodním.
Za druhé vyšší než prognózovaná
míra inflace a současně inflantovaná
projekce přerušení přerozdělovacího
procesu rozpočtových toků. Tento souhrnný
vliv může činit 55 - 60 mld. a z toho samotné
přerušení přerozdělování
může činit 20 - 30 mld. korun.
Dynamizace daňových příjmů
a v nich přesun daňového břemene na
spotřebitele zvýšením podílu
nepřímých daní na celkových
daňových příjmech. Tento podíl
je odhadován až na 25 mld. korun. Ve svém důsledku
neguje nominální nárůst důchodů
a z části i mezd. Je patrně jednou z hlavních
příčin stagnace maloobchodní poptávky.
Za třetí vysoká dynamika příjmů
z pojistného na sociální zabezpečení
při relativné pomalejším růstu
sociálních dávek a výdajů na
státní politiku zaměstnanosti. Příjmy
činily 108,97 mld. korun, výdaje 140,77 mld. korun.
Přitom výdaje na důchody se zvýšily
o 9,9 mld. korun, což je 15,6%, což při vývoji
počtu příjemců důchodu a míře
inflace 20,8% znamená další snížení
reálné úrovně důchodů
minimálně o 5,2%.
Za čtvrté vývoj v nedaňových
příjmech státního rozpočtu
24,42 mld. korun a v jejich rámci použití tolik
diskutovaného Fondu národního majetku v objemu
8,46 mld. korun. Jednorázová mobilizace trvale se
obracející daně z přidané hodnoty
ve sféře výroby a služeb v rozsahu přibližně
dvouměsíčního výnosu této
daně 15 mld. korun, kterými podnikatelé trvale
úvěrují státní rozpočet.
Tato částka je k rozpočtu průběžně
k dispozici v důsledku nezbytného časového
skluzu mezi odvodem a návazným odpočtem této
daně.
Protisměrně působily hluboké, ve zprávě
ke státnímu závěrečnému
účtu nijak nekomentované, propady v odvodech
z daně z přidané hodnoty a v odvodech daně
z příjmů právnických osob.
Dohromady celkem 26 mld. korun.
U propadu daně z příjmů právnických
osob jsou bezpochyby majoritními příčinami
propadu výnosu pokračující pokles
rentability poplatníků výrobních podniků,
celkově setrvalý pokles hrubého domácího
produktu a nezvládnutí náběhu časových
vln nové daňové soustavy, které přiznal
i pan ministr Kočárník při hodnocení
I. čtvrtletí rozpočtu za rok 1994.
U výdajů soustavy veřejných rozpočtů
je nutno konstatovat, že prudce eskalují náklady
na zdravotnictví skok z 33,5 mld. na 52 mld., ve školství
skok z 25,3 mld. korun na 37 mld. korun a v resortu Ministerstva
vnitra nárůst o 70% oproti České republice
a alikvótě z bývalé federace. Ostatní
výdaje mají tendenci v reálných číslech
stagnovat či klesat.
Hlavní příčinu střemhlavého
růstu nákladů na zdravotnictví spatřujeme
v jeho nekoncepční a zmatené transformaci
doprovázené mimořádným nárůstem
cen léků. V této citlivé oblasti by
mela vláda předložit rozbor příčin
a návrh racionální koncepce transformace
a financování zdravotnictví, aby nedošlo
k jeho finančnímu kolapsu. I k této otázce
se náš klub vrací při předloženém
návrhu na usnesení.
Kvalifikace rozpočtového schodku: navzdory optické
vyrovnanosti uzavírá státní rozpočet
účet rozpočtový rok 1993 schodkem
minimálně o 22 mld. korun. K tomuto údaji
dospějeme, očistíme-li soustavu veřejných
rozpočtů o 4,8 mld. korun přesunem ze sociálních
fondů, o 6,5 mld. korun z aktiv Fondu národního
majetku a přibližně 10 mld. z mimorozpočtových
zdrojů obcí prodejem majetku, zapojováním
rezerv a přijímáním úvěrů.
Chceme zvlášť zdůraznit, že 4,8 mld.
je částka ve výši přibližně
14% celkově odvedené daně z příjmu
fyzických osob. Tímto zákulisním obratem
fakticky přeřadila vláda každého
poplatníka daně z příjmů fyzických
osob o jednu daňovou sazbu výše, a to bez předchozího
souhlasu Parlamentu.
Pokud budeme hodnotit obecné rysy rozpočtového
hospodaření, přetrvává tendence
čistě fiskálního přístupu
státu k hospodářské sféře
k tzv. tvůrcům zdrojů. Pokračující
pokles tvorby zdrojů není doprovázen nutnou
racionalizací veřejné spotřeby, která
spolu s přechodem k únosně expanzivní
rozpočtové politice, zejména podporující
exportně investiční rozvoj, je důležitým
předpokladem přechodu od stagnace k růstu
ekonomiky.
Hnacím motorem tvorby zdrojů byly zejména
vysoká míra inflace transportovaná do vysokého
nárůstu sociálních fondů, dále
jednorázově odvedená daň z příjmů
dané hodnoty. Oba zdroje jsou fiktivní a samy o
sobě prohlubují inflační tlak i v
ekonomice. Vysokého podílu soustavy veřejných
rozpočtů na hrubém domácím
produktu se dosahuje kromě již uvedených skutečností
též pokračujícím vyvlastňováním
majetkové podstaty podnikatelské sféry. O
co se vlastně jedná?
V průběhu liberalizace cen k 1. 1. 1991 došlo
k faktické devalvaci odpisů investičních
zdrojů podniků zhruba na 40% předliberalizační
úrovně. Odpovídajícím poměrem
jsou výrobci tím pádem zbavováni investičních
zdrojů a je to vlastně skoro vyvlastňování.
Analytickou částí našeho stanoviska
ke státnímu závěrečnému
účtu za rok 1993 můžeme uzavřít
konstatováním, že tvrzení o vyrovnanosti
v hospodaření rozpočtové soustavy
není více než ideově motivovanou iluzí,
za níž se skrývá nehospodárnost
a zneužívání původně účelově
vázaných prostředků, ať už,
jak tady bylo několikrát řečeno, jsou
to prostředky z Fondu národního majetku nebo
ze sociálních fondů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Brožíkovi. Prosím
pana kolegu Grulicha, aby se ujal slova. Připraví
se pan poslanec Hrdý.
Poslanec Václav Grulich: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážení členové vlády,
milé kolegyně, vážení kolegové,
moje vystoupení bude zřejmě stručnější
a vlastně ze skládá ze dvou poznámek,
které sledují jeden účel.
Vím, že už nic nenapravíme na státním
závěrečném účtu, ale
máme možnost leccos opravit do roku příštího,
tedy letošního. Máme možnost dosáhnout
toho, aby ze státního rozpočtu neplynuly
peníze tam, kam plynout a utíkat nemají a
naopak, aby se tam skutečně dostávaly ty
peníze, které tam patří a které
k rozvoji státu jsou potřebné.
Moje první poznámka: Při projednávání
návrhu státního rozpočtu jsem žádal
o předložení seznamů podniků
a dalších hospodářských subjektů,
kterým byly prominuty daně, odloženy splátky
nájemného, či které neplní
své povinnosti plateb vůči státu.
Chtěl jsem, aby tak Parlament získal přehled
o ztrátách na státních příjmech
z těchto zdrojů. Ke škodě věci
nebyl však sněmovnou můj návrh přijat.
Reakce na moji interpelaci ohledně neoprávněného
znevýhodnění některých zemědělských
podniků při přístupu k dotacím
mne znovu přesvědčila o důležitosti
takového přehledu. Použil jsem v ní
totiž jako příklad měření
dvojím metrem skutečnost, že nároky
na dotace nejsou upírány podnikům neplatícím
nájemné Pozemkovému fondu a uvedl jsem konkrétní
případ farmy PS + PS. Na zveřejnění
části této interpelace reagoval ekonom farmy
tvrzením, že - jak doslova cituji - údaj o
řádném neplacení nájemného
Pozemkovému fondu České republiky by si zasloužil
vsuvku "jako jeden ze 600 nájemců". Předpokládám,
že ekonom farmy PS + PS je jakožto zemědělský
odborník a zaměstnanec nájemců Státního
statku, řečeno diplomatickým jazykem, blízký
vládním a parlamentním kruhům, dobře
obeznámen se situací placení nájemného
Pozemkovému fondu. Jestliže ovšem neplatí
fondu nájemné tak vysoký počet nájemců,
musí se to negativně projevit na jeho příjmech
a celkové hospodářské situaci.
Navrhuji proto, aby usnesením Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky k vládnímu
návrhu státního závěrečného
účtu bylo uloženo Prezídiu Pozemkového
fondu České republiky předložit zprávu
o výsledcích svého hospodaření
obsahující seznam neplatících nájemců.
Tento požadavek je formulován v návrhu usnesení,
které za klub ČSSD předloží jeho
předseda.
Poznámka druhá. Usnesením vlády č.
458 z 18. 8. 1993 se ukládá místopředsedovi
vlády a ministru financí zajistit finanční
krytí zvýšených mzdových prostředků
v rámci rezerv státního rozpočtu ve
výši 13,585 mil. Kč pro 309 pracovníků
ústředních orgánů, v jejichž
čele je člen vlády, a Úřadu
vlády. Částka měla být použita
k ocenění vybraných zaměstnanců,
kteří jsou pověřováni plněním
nejnáročnějších úkolů,
zejména zpracováním a posuzováním
zásadních koncepčních materiálů,
a dosahují při plnění těchto
úkolů vynikajících výsledků.
Ocenění mělo být provedeno v souladu
s příslušnými platovými předpisy,
především formou osobního příplatku.
Návrh připravilo Ministerstvo financí ve
spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních
věcí z potřeby zásadní denivelizace
v odměňování zaměstnanců
státní správy s cílem dosažení
stability špičkových pracovníků
ve státní správě. Toto účelové
zvýšení mzdových prostředků
mělo být vyúčtováno ve státním
závěrečném účtu za rok
1993.
Prosím proto předkladatele, pana ministra Kočárníka,
o zodpovězení dvou dotazů: Za prvé
- zda bylo kontrolováno využití těchto
prostředků pro ty kategorie pracovníků,
které jsou usnesením vlády určeny.
Pokud ano, s jakým výsledkem. Za druhé -
zda je v letošním roce již od jeho počátku
v platnosti obdobné vládní usnesení,
kterým se stejným způsobem ohodnocují
vybraní pracovníci ústředních
orgánů, a jestli je způsob jeho uplatňování
vládou - pokud v platnosti je - případné
Ministerstvem financí sledován. Děkuji za
pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Grulichovi. Prosím, aby odevzdal
případně návrh písemně,
pokud možno společnému zpravodaji. Prosím
pana poslance Hrdého, aby se ujal slova, připraví
se pan poslanec Recman.
Poslanec Karel Hrdý: Pane předsedající,
dámy a pánové, moji kolegové přednesli
ve svých vystoupeních analytické připomínky
ke státnímu závěrečnému
účtu a tím vlastně vyslovili výhrady
k hospodaření vlády v minulém roce.
Poslanecký klub sociální demokracie proto
předkládá Poslanecké sněmovně
návrh na usnesení, jehož přijetí
a naplnění by posloužilo k zprůhlednění
státního závěrečného
účtu, k vysvětlení pochybností
a urychlilo řešení některých
problémů, které jsou řešeny pomalu
nebo neřešeny vůbec. Nyní mi dovolte,
abych přednesl text usnesení.
Návrh na usnesení Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky ke státnímu
závěrečnému účtu:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky na své 19. schůzi dne 1. 6. 1994 projednala
vládní návrh státního závěrečného
účtu České republiky a přijala
k němu toto usnesení:
1. Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky bere na vědomí návrh státního
závěrečného účtu České
republiky za rok 1993;
2. Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky požaduje na vládě České
republiky, aby urychleně předložila k projednání
návrh komplexního řešení osamostatnění
Správy sociálních fondů včetně
potřebných změn v legislativě, zpracovala
a předložila do 30. 9. 1994 rozbor příčin
nenaplnění rozpočtových příjmů
u daně z příjmu právnických
osob a u daně z přidané hodnoty včetně
návrhu na odstranění těchto příčin,
zpracovala a předložila do 30. 9. rozbor efektivity
hospodaření s rozpočtovými prostředky
ve zdravotnictví včetně návrhu na
racionalizaci výdajů a celého procesu jeho
transformace, předložila do 30. 6. 1994 zprávu
o struktuře a charakteru prostředků poskytovaných
Fondem národního majetku na krytí výdajů
státního rozpočtu;
3. Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky žádá Prezídium Fondu národního
majetku, aby předložil do 30. 9. 1994 zprávu
o výsledcích hospodaření Fondu a o
hospodaření se svěřeným majetkem
v minimálním rozsahu předepsaným zákonem
pro právnické osoby, tj. rozvaha, výkaz zisku
ztrát, příloha výrok auditora, a doplněném
o informace o struktuře aktiv a pasiv svěřeného
majetku;
4. Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky žádá Prezídium Pozemkového
fondu České republiky, aby předložil
do 30. 9. 1994 zprávu o výsledcích hospodaření
fondu a o hospodaření se svěřeným
majetkem v minimálním rozsahu předepsaným
zákonem pro právnické osoby, tj. rozvaha,
výkaz zisku a ztrát, příloha výrok
auditora, doplněnou o informaci o struktuře aktiv
a pasiv svěřeného majetku, včetně
seznamu neplatících nájemců, a to
i těch, kterým byly splátky odloženy,
a vyčíslení ztrát takto vzniklých."
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Hrdému. Prosím pana
poslance Recmana, aby se ujal slova, připraví se
kolega Janeček.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo,
pane místopředsedo vlády, pane prezidente
NKÚ, vážená sněmovno, mé
vystoupení bude mít dvě části.
V první bych vás seznámil se stanoviskem
klubu KSČM ke státnímu závěrečnému
účtu za rok 1993 a ve druhé části
bych se chtěl vyjádřit k některým
aspektům hospodářské a fiskální
politiky vlády České republiky.
Stanovisko klubu KSČM ke státnímu závěrečnému
účtu České republiky za rok 1993:
Z hodnocení státního závěrečného
účtu České republiky za rok 1993,
stejně jako z ekonomického vývoje a postupu
transformace za celé transformační období
čiší uspokojení vlády nad dosaženými
výsledky. Zrcadlo nastavené vládou České
republiky současné ekonomice odráží
veskrze optimistické podhledy, ale neodráží
plně objektivní realitu danou skutečnou situací
jak v podnikové a podnikatelské sféře,
tak rovněž na makroekonomické úrovni.
Klub poslanců KSČM je názoru, že česká
ekonomika prožívala i v roce 1993 recesi, jejíž
dopad se plně promítl do plnění státního
rozpočtu a způsobil celou řadu závažných
problémů.
Jako pozitivní je vládou České republiky
hodnocen přebytek státního rozpočtu
ve výši 1,081 mld. Kč. Je však potřeba
vzít v úvahu, že se v posledních čtyřech
letech část povinností systematicky přenáší
na mimorozpočtové zdroje. Zprvu to byly úvěry,
pak státní aktiva. Nyní se rozpočtové
zdroje doplňují z Fondu národního
majetku nebo doplňkovým převodem daní
z roku 1992 ve výši asi 22 mld. Kč.
Při sestavení státního rozpočtu
na rok 1993 musela existovat představa vlády o rozvoji
ekonomiky. A právě v těchto oblastech, na
které vláda položila důraz, vykazuje
návrh státního závěrečného
účtu nejhorší výsledky. V nadsazení
výnosů dané z příjmů
právnických osob a nepřímých
daní lze jasně vystopovat optimismus vlády,
že se již v roce 1993 česká ekonomika
odrazí ode dna. Zarážející je,
jak vláda České republiky a Ministerstvo
financí zachází s pojistným na sociální
zabezpečení. Ačkoliv přestavba tohoto
příjmu směřovala k oddělení
hospodaření s prostředky sociálního
zabezpečení od rozpočtového hospodaření,
bylo využíváno jako výnos z daňového
příjmu.
Neméně složitý je pohled na výdajovou
stránku státního rozpočtu. Nelze se
při tom opřít o srovnatelně ukazatele
za předchozí rok, protože předložený
materiál hodnotí pouze finanční plnění
jednotlivých údajů, ale podstatné
je to, že svými výdaji (zejména do oblasti
investiční) nevytvářel předpoklady
pro oživení české ekonomiky.
Jsme si vědomi skutečnosti, že rok 1993 byl
prvním rokem existence samostatné České
republiky, byla zavedena daňová reforma, uskutečněna
měnová odluka a promítla se celá řada
dalších vlivů.
Přesto klub poslanců KSČM nemůže
souhlasit s pozitivním hodnocením vývoje
ekonomiky a státního závěrečného
účtu za rok 1993, neboť opětovně
dochází k rozevření ekonomických
nůžek a snížení životní
úrovně některých vybraných
skupin obyvatelstva, např. důchodců, mladých
lidí s dětmi, studentů. Proto státní
závěrečný účet za rok
1993 klub KSČM nepodpoří.
Vážená sněmovno, nyní bych se
chtěl vyjádřit k některým aspektům
hospodářské a fiskální politiky
vlády České republiky, které jsem
ve stanovisku klubu zobecnil.
Projednávání návrhu zákona
o státním rozpočtu nebo státního
závěrečného účtu za
příslušný fiskální rok
bývá v českém parlamentu spojeno s
posuzováním širších hospodářsko-ekonomických
souvislostí na makroekonomické úrovni. Je
to dáno, podle mého názoru, především
třemi skutečnostmi:
Za prvé - první skutečností je, že
státní rozpočet je mnohotvárným,
složitým a dynamicky se vyvíjejícím
průnikem politiky finanční, hospodářské,
daňové, měnové, sociální,
zdravotní, bytové atd. atd.
Za druhé - druhým aspektem je, že ekonomický
vývoj v České republice v roce 1993 je i
součástí návrhu státního
závěrečného účtu za
rok 1993 a byl poslancům předložen v tisku
936 pod písm. B).
A za třetí - vláda České republiky
i poslanci vládní koalice, to je současná
parlamentní většina, zatím neumožnila
opozičním poslancům zde v parlamentu k otázkám
hospodářské politiky státu, transformace
ekonomiky, zpracování rozvojových a útlumových
programů, k rozvoji regionů, zpracování
proexportních opatření, možno říci
obecněji - ke kontrole plnění Programového
prohlášení vlády ČR, projednání
v širších souvislostech. A zde podtrhuji právě
širší souvislosti, čili systémové
plnění vládního prohlášení
podle jednotlivých částí, tak jak
bylo předneseno na 2. zasedání České
národní rady dne 13. července 1992 zde v
těchto prostorách.
Bod 3 bych chtěl zdůraznit proto, že na 15.
schůzi Poslanecké sněmovny v prosinci 1993
bylo ve 135. hlasování poměrem hlasů
66:78:11 zamítnuto usnesení Poslanecké sněmovny,
kterým opozice žádala vládu ČR,
aby v březnu 1994 předložila Poslanecké
sněmovně zprávu o stavu a předpokládaném
výhledu hospodářství České
republiky.
Obdobně se zatím nerealizoval požadavek opozice
zásadně v parlamentu zhodnotit Programové
prohlášení vlády v polovině volebního
období, tedy na probíhající 19. schůzi
Poslanecké sněmovny, popř. zařadit
tento bod programu na příští, 20. schůzi.
Vážená sněmovno, vždy, když
je nám předkládán vládou České
republiky státní závěrečný
účet na příslušný fiskální
rok, je hodnocení ekonomického vývoje v jeho
základních makroekonomických veličinách
hodnoceno velmi, ale velmi optimisticky, příznivě,
s uvažovaným a statisticky doloženým odrazem
ode dna. Ale zároveň jsou už po čtyři
roky probíhající transformace ekonomiky vládou
buď permanentně odmítány názory
opozice nebo líčeny jako katastrofické scénáře,
které se dle jejich názoru, díky Bohu, nedaří
realizovat.
Přitom v roce 1993 pokračoval za sebou už čtvrtým
rokem výrazný pokles výkonnosti národního
hospodářství a výsledky prvního
čtvrtletí letošního roku nedopadly o
mnoho lépe.
Na 12. schůzi ČNR 18. prosince 1992 místopředseda
vlády a ministr financí Ivan Kočárník,
když hodnotil vývoj za rok 1992, jménem vlády
ČR hovořil o tom, že: "Existuje celá
řada údajů, které dokumentují,
že ekonomika překonala dno svého poklesu a
nastává fáze oživení. Velmi dobré
hospodářské oživení ilustruji
i údaje o vývoji hrubého domácího
produktu. Čtvrtletní údaje ukazují
na jedné straně to, že dna ekonomického
poklesu bylo dosaženo v I. čtvrtletí 1992 a
dále to, že od této doby dochází
k jednoznačnému vzestupu. Podle našeho odhadu
ve IV. čtvrtletí 1992 dojde k významnému
překročení loňské úrovně
hrubého domácího produktu." Konec citátu.
Rovněž na tomto zasedání bylo ve zprávě
ke státnímu rozpočtu 1993, kde se hodnotil
ekonomický vývoj v roce 1992, řečeno,
že "je optimismus vlády ještě podstatně
větší" nebo je spíše sebeuspokojením.
Uvádí se, že "Vývoj ekonomiky České
republiky v roce 1992 je celkově charakterizován
převahou pozitivních tendencí. V rámci
makroekonomické stability se viditelně začíná
prosazovat hospodářské oživení.
Vývoj řady ukazatelů svědčí
o tom, že klíčovou charakteristikou roku je
dynamizace poptávky. Rok 1992 je pro českou ekonomiku
úspěšným rokem. Pokles celkové
ekonomické aktivity se jednoznačně zastavil
a v řadě sektorů ekonomiky je zřejmé
výrazné oživení." Na současné
probíhající 19. schůzi je v tisku
606 v části B) - a zaznělo to i z expozé
místopředsedy vlády a ministra financí
k státnímu závěrečnému
účtu - hodnocen vývoj hospodářství
v roce 1993 jako úspěšný. Přičemž
"... výraznou charakteristikou 1993 byla stabilizace
a náznaky oživování ekonomického
výkonu, které bylo dočasně v I. čtvrtletí
narušeno ekonomickými důsledky rozdělení
ČSFR."
Zde musím s vládou souhlasit, skutečně
v roce 1993 se jednalo pouze o náznaku oživení
ekonomického výkonu. Tato v časové
řadě 1994 - 1992 ale příliš optimisticky
laděná hodnocení jsou skutečně
jen přáním, které je otcem myšlenky,
ale k realitě mají, podle mého názoru,
ještě dosti daleko. Pozitivním rysem takovýchto
hodnocení je skutečnost, že vládní
ekonomové uznávají realitu ekonomického
dna a pokoušejí se od něho podle mnou získaných
poznatků odrazit již od počátku roku
1992.
Výsledky roku 1993 jsou napovrch příznivější.
Pokles hrubého domácího produktu byl již
mírnější, stabilita měny je nadále
nejvyšší mezi transformujícími
se zeměmi atp. Podle mého názoru, zatím
tyto vlaštovky jaro nedělají a rovněž
nesignalizují, že české hospodářství
je již skutečně za vodou a nikoli pod vodou.
Místo vládou slibovaného vzestupu hrubého
domácího produktu v roce 1993 o 1 - 3% se obnovil
jeho další pokles. Souhrnná poptávka
se ještě více snížila o (3,7%)
přestože v důsledku rozdělení
ČSFR se zastavil dřívější
fiskální transfer prostředků na Slovensko
ve výši zhruba 3 - 4% hrubého domácího
produktu České republiky, ale na druhé straně
se tyto ušetřené prostředky nepodařilo
přesunout do České republiky.
Globální a strukturální pokles za
celé čtyřleté období transformace,
tzn. výsledky za rok 1993 proti roku 1989, charakterizuje
snížení hrubého domácího
produktu o 21,9%. Průmyslovou výrobu v roce 1993
bychom nejvýstižněji mohli charakterizovat
pojmem užívaným pro hydrometeorologické
předpovědi, a to "setrvalý stav".
Její oživení stále nepřichází,
vytrvale klesá. Proti předcházejícímu
roku je nižší o 5,3%, proti roku 1989 o 41,8%.
Stavební výroba k uvedeným dvěma srovnávacím
obdobím poklesla o 7,5% a 41,3% a hrubá zemědělská
produkce je nižší o 0,8% a 22,4%: maloobchodní
obrat v roce 1993 poklesl o 2,1%, přestože podíl
soukromého sektoru se v této oblasti zvýšil
až na 77%.
Je proti vskutku těžko pochopitelné, jak při
těchto rozhodujících ekonomických
ukazatelích mohou vládní činitelé
hovořit o úspěšném rozvoji české
ekonomiky. Ano, ekonomika v minulém roce poklesla menším
tempem, než v předchozích letech. Je dokonce
možné, že se pomalu ustálí a bude
se v nejbližších měsících
pohybovat kolem úrovně nižší oproti
roku 1969 u hrubého domácího produktu o 22
- 25%, u průmyslové a stavební výroby
o 40%, u zemědělské výroby o 20 -
25% apod. Tedy budeme stabilní, rovnovážní,
na úrovni druhého suterénu. Dnešní
vládní hospodářství a sociální
politika a její sebeuspokojení k tomu však
neodvratně vede.
Jsem si vědom toho, že u vývoje v mikrosféře,
a tím i na úrovni makroekonomické, je hodnocení
veličin svým způsobem rizikové jak
ekonomicky, tak politicky a záleží na jejich
interpretaci a analytickém zdůvodnění.
Každé zjednodušení problému toto
riziko zvětšuje, to znamená prosté srovnání
kladných i záporných hodnot jednotlivých
ekonomických agregátů. Je to možné
doložit na příkladu. Dáme-li například
levou ruku na kus ledu a pravou ruku položíme na rozžhavenou
plotnu, pak můžeme říci, že v průměru
nám může být příjemně
teplo.
Vážená sněmovno, nehovořil jsem
o těchto vládou předložených
optimistických předpovědích, které
se zatím nenaplnily, abych s úsměvem řekl
- pánové, koalice se mýlila a opozice měla
pravdu. To by bylo velmi laciné. Hodnocení ekonomiky
je značně rizikové a nepopulární,
zejména když ekonomika klesá a není
na vzestupu. Vláda však přesto musí,
podle mého názoru, toto riziko podstoupit. Na druhé
straně, pokud bude zlehčovat nebo odmítat
kritické připomínky ke své hospodářské
politice en bloc a bude odmítat o ní komplexně
jednat (mám nyní na mysli i zdejší Parlament),
bude opozice nucena svá stanoviska a názory tlumočit
například při schvalování státního
závěrečného účtu.
Na závěr svého vystoupení bych předložil
návrh doprovodného usnesení k tomuto bodu.
Je to v podstatě stejný procedurální
návrh, jaký byl na 19. schůzi poslancem Vorlíčkem
použit při jednání o statutu Fondu národního
majetku. Doporučuji, aby Poslanecká sněmovna
přijala následující text usnesení:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá
vládu ČR, aby zhodnotila důsledky rozdělení
ČSFR k 31. 12. 1992, jejich dopad do národního
hospodářství ČR a předložila
ve 2. pololetí písemný materiál do
Poslanecké sněmovny."
Zdůvodnění: Domnívám se, že
rozdělení společného státu
je tak závažná věc, že je třeba
tuto realitu zhodnotit, sečíst aktiva i pasiva,
která z toho vyplynula pro Českou republiku a posoudit
tyto důsledky nejen ve vládě, ale i v Parlamentu.
Jestliže ČNR svým legálním rozhodnutím
stála u legalizace rozpadu ČSFR, měla by
rovněž posoudit důsledky tohoto kroku na svém
zasedání.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Recmanovi. Prosím, aby i on
pokud možno předal pozměňovací
návrhy písemně panu zpravodajovi. Prosím
pana kolegu Janečka, aby se ujal slova, připraví
se pan poslanec Kačenka.