Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Vikovi. Zaznamenal jsem jeho návrh. Rozprava je otevřena.
Kdo si přeje vyjádřit se k některým
z přednesených návrhů, má příležitost.
Nevidím žádnou přihlášku
do rozpravy. Rozpravu uzavírám a předpokládám,
že budeme o těchto návrzích hlasovat
jednotlivě a postupně.
Pan poslanec Honajzer navrhl, aby byl pan poslanec Váca
přeřazen z výboru branného a bezpečnostního
do výboru pro veřejnou správu, regionální
rozvoj a životní prostředí a aby pan
poslanec Krámek z výboru pro veřejnou správu,
regionální rozvoj a životní prostředí
byl zařazen na jeho místo do výboru branného
a bezpečnostního.
13. hlasování na této schůzi. Kdo
podporuje přednesený návrh, stiskněte
prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo
je proti tomuto návrhu? Podtrhuji, že jde o volbu
obou poslanců do těchto výborů. Kdo
se zdržel hlasování?
Třináctým hlasováním, které
právě skončilo, byli páni poslanci
Krámek a Váca zvoleni do těchto výborů:
Pan poslanec Krámek do výboru branného a
bezpečnostního a pan poslanec Váca do výboru
pro veřejnou správu, regionální rozvoj
a životní prostředí. Stalo se tak 147
kladnými hlasy proti 5, 14 se zdrželo, 12 nehlasovalo.
Nyní se ve 14. hlasování vyjádří
sněmovna k návrhu pana poslance Vika, aby byl pan
poslanec Kuba odvolán z výboru hospodářského
a zvolen do výboru ústavně právního.
Jde o 14. hlasování na této schůzí.
Kdo podporuje návrh pana poslance Vika, stiskněte
prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo
je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování?
Hlasování skončilo.
Pro odevzdáno 82 hlasů, proti 22, 61 se zdrželo,
12 nehlasovalo. Tento návrh nebyl přijat.
V 15. hlasování budeme hlasovat o návrhu
pana poslance Vika, aby byl pan poslanec Kašpárek
odvolán z výboru pro vědu, vzdělání,
kulturu, mládež a tělovýchovu a zvolen
do výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
15. hlasování na této schůzi. Kdo
podporuje návrh pana poslance Vika, stiskněte prosím
tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto
návrhu? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování
skončilo.
Pro odevzdáno 88 hlasů, proti 17, 58 se zdrželo,
14 nehlasovalo. Nadpoloviční většina
je 89, pro volbu pana poslance Kašpárka chyběl
jeden jediný hlas. Návrh nebyl přijat.
Pan poslanec Vik se hlásí a jako předseda
klubu má samozřejmě slovo.
Poslanec Jan Vik: Pane předsedo, dámy a pánové,
já bych vám rád poděkoval aspoň
za to, že jsme se vůbec k tomuto hlasování
po tom ročním martýriu dostali. Myslím,
že výsledky byly solidní a že na příští
schůzi pokročíme ještě dál.
Děkuji vám. (Pobavení v sále.)
Předseda PSP Milan Uhde: Vyrovnali jsme se s prvním
bodem schváleného programu 18. schůze. Přistoupíme
k bodu druhému. Je to
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, při
vzniku komise pro sdělovací prostředky ODA
nevyužila možnosti obsadit tam 1 místo, a proto
dnes navrhujeme, aby toto bylo doplněno. Navrhujeme paní
poslankyni Lojdovou do této komise. Paní poslankyně
Lojdová od vzniku této komise se jejího jednání
aktivně účastnila jako pozorovatelka. Děkuji
za vaši podporu.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Kužílkovi za přednesení a zdůvodnění
návrhu. Otvírám k tomuto návrhu rozpravu,
a protože nevidím žádnou přihlášku,
ani písemnou ani vyjádřenou zdvižením
ruky, uzavírám tuto rozpravu a dávám
hlasovat o volbě poslankyně Kateřiny Lojdové
do stálé komise Poslanecké sněmovny
pro sdělovací prostředky.
16. hlasování na této schůzi. Kdo
podporuje tento návrh, stiskněte prosím tlačítko
a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo
se zdržel hlasování? Hlasování
skončilo.
Pro odevzdáno 128 hlasů, proti 3, zdrželo se
27, nehlasovalo 14. Návrh byl přijat.
Vyrovnali jsme se s druhým bodem schváleného
pořadu a přistoupíme k bodu tři. Poznámka
pana poslance Seifera. Máte příležitost
ji proslovit.
Poslanec Pavel Seifer: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, omlouvám se za to,
že jsem tento bod nenavrhl zařadit do jednání,
kdy se připravoval program. Proto navrhuji dodatečně
jako další bod programu volbu poslance pana Rašky
do komise pro přípravu jednacího řádu.
Doufal jsem a předpokládal, že tento bod bude
součástí bodu volba poslanců do komisí.
Nakonec byl návrh podán tak, jak byl podán,
jednalo se pouze o poslankyni Lojdovou. Proto žádám
mimořádně o zařazení nového
bodu programu. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Navrhujete bezprostřední
zařazení? (Ano.) Pan poslanec Seifer navrhl, abychom
zařadili nový bod programu - Volba poslance Rašky
do komise Poslanecké sněmovny pro tvorbu nového
jednacího řádu. Právnická diskuse
se rozvíjí. Hlásí se paní poslankyně
Röschová. Není-li to právnická
diskuse, předem vám děkuji.
Poslankyně Anna Röschová: Není
to, pane předsedo, právnická diskuse, je
to skutečně faktická poznámka. Dočasná
komise pro přípravu jednacího řádu
v pátek odpoledne skončila svoji činnost
a předkládá návrh zákona.
Předseda PSP Milan Uhde: Byla to, paní poslankyně,
poznámka tak dokonale neprávnická, že
ji skutečně musím kvitovat. Ale pan poslanec
Seifer má právo odpovědět.
Poslanec Pavel Seifer: Děkuji za informaci, samozřejmě
návrh stahuji. Pouze to svědčí o tom,
že náš klub nebyl informován o dění
v Poslanecké sněmovně, ve výborech
a v komisích. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Seiferovi a myslím, že už nic nestojí
v cestě tomu, abychom přistoupili k bodu
Z pověření vlády odůvodní
předložený návrh zákona pan ministr
pro správu národního majetku a jeho privatizaci
Jiří Skalický. Prosím pana ministra,
aby se ujal slova.
Ministr pro správu národního majetku a
jeho privatizaci ČR Jiří Skalický:
Vážený pane předsedo, vážené
poslankyně a vážení poslanci, předkládám
vám jménem svým a jménem místopředsedy
vlády a ministra financí vládní návrh
zákona, kterým se doplňuje zákon č.
403/1990 Sb., o zmírnění následků
některých majetkových křivd, ve znění
pozdějších předpisů, a zároveň
mění zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních
rehabilitacích, ve znění pozdějších
předpisů.
Zákonem o zmírnění následků
některých majetkových křivd, který
nabyl účinnosti 1. listopadu 1990, a zákonem
o mimosoudních rehabilitacích, jenž byl přijat
v únoru 1991, byla umožněna realizace rozsáhlého
restitučního programu, který nemalou měrou
přispěl jak k alespoň částečnému
morálnímu vyrovnání se nového
demokratického režimu s neblahou minulostí
na straně jedné, tak k zahájení masivního
transferu majetku státu do rukou soukromých vlastníků
jakožto základního pilíře ekonomické
transformace na straně druhé. Tento proces sebou
pochopitelně přinesl nemalé množství
problémů a komplikací, obtíží
s výkladem a aplikací některých ustanovení
a nezbytnost řešit mnohé sporné případy
soudní cestou. Zároveň samozřejmě
vyvolal rozsáhlou a podnes trvající diskusi
o tom, zda-li stanovený rozsah restitucí je dostačující,
zda a v jaké míře by měl být
ještě rozšířen apod. Domnívám
se, že tyto obtíže a kontraverze by neměly
zastínit nesporné klady restitučního
programu a jeho celkově blahodárný dopad
na politický i ekonomický vývoj naší
společnosti v posledních letech. Zároveň
ovšem vystupuje do popředí naléhavý
úkol celý proces důstojně a kultivovaně
završit a ukončit a nedopustit, aby byl ve své
závěrečné fázi diskreditován
nekončícími spory o tom, jak dořešit
zbývající nenaplněné úkoly
na straně jedné a otevíráním
nových restitučních titulů na straně
druhé.
Jedním z problémů, které sebou oba
zmíněné restituční zákony
přinesly a které se snaží řešit
předložená novela, je poskytování
peněžních, resp. finančních náhrad.
Zákonem č. 403/1990 Sb. byla stanovena lhůta
k uplatnění nároků na peněžní
náhradu na 6 měsíců ode dne účinnosti
tohoto zákona, tj. do 2. května 1991. Zároveň
byla stanovena Ministerstvu pro správu národního
majetku a jeho privatizaci povinnost vyplatit peněžní
náhradu do jednoho roku od obdržení výzvy,
tj. nejpozději do 2. května 1992. V této
lhůtě nebylo možné všechny nároky
vesměs nedoložené ani zákonem předepsanými
doklady uspokojit. Ministerstvu privatizace došlo více
než 40 000 podání týkajících
se peněžních náhrad. Tyto výzvy
byly postupně roztříděny do celkem
10 500 spisů. Analogicky byla zákonem č.
87/1991 Sb. stanovena lhůta k uplatnění nároků
na finanční náhradu na jeden rok ode dne
účinnosti tohoto zákona. Zároveň
byla Ministerstvu financí stanovena povinnost poskytnout
finanční náhradu do 6 měsíců
ode dne doručení žádosti. Ministerstvo
financí v této lhůtě stanovené
zákonem obdrželo na 60 000 žádostí,
které rovněž zpravidla nebyly doloženy
předepsanými doklady.
Hlavním smyslem předloženého návrhu
tohoto zákona je proto urychlit vyřizování
žádostí o peněžní nebo finanční
náhradu, omezit možnosti stížností,
osobních i písemných urgencí a žalob
na nesplnění lhůty k poskytnutí těchto
náhrad, snížit růst napětí
mezi oprávněnými osobami a státem
a posílit právní jistotu oprávněných
osob, které se obávají promlčení
svého nároku. Vzhledem k počtu došlých
žádostí o poskytnutí peněžní
nebo finanční náhrady a k reálným
možnostem jejich reálného zpracování
nebylo možné tyto žádosti vyřídit
v zákonem stanovené lhůtě. Obě
ministerstva samozřejmě učinila v mezidobí
řadu organizačních a personálních
opatření směřujících
k podstatnému urychlení vyřizování
těchto žádostí oprávněných
osob. Přesto však dosavadní praktické
zkušenosti s touto agendou vedou k závěru,
že jedinou možnou cestou, jak zabránit soudním
sporům a oprávněným stížnostem
občanů, je prodloužení lhůt k
poskytování náhrad. Vládní
návrh novely zákona tudíž sleduje následující
záměr:
1. Prodloužení lhůty k poskytnutí peněžní
náhrady za včas uplatněné a dosud
neuspokojené nároky na 3 roky od účinnosti
tohoto návrhu zákona a valorizaci všech peněžních
náhrad, tedy i těch již vyplacených,
za období od uplynutí zákonem stanovené
lhůty do dne poskytnutí náhrady.
2. Prodloužení lhůty k poskytnutí finanční
náhrady podle zákona č. 87/1 991 Sb. za včas
uplatněné a neuspokojené nároky na
3 roky od účinnosti tohoto zákona.
3. Jde o to, aby v případech, kdy zákon č.
87/1991 Sb. umožňuje přijímat žádosti
o finanční náhradu za určitých
podmínek i po dni účinnosti navrhovaného
zákona, bylo možné změnit lhůtu
k vyřízení žádosti ze 6 měsíců
na 1 rok od doručení žádosti na Ministerstvo
financí.
Navrhovaná právní úprava nebude mít
žádný dopad na státní rozpočet,
nepožaduje zvýšení počtu pracovníků
a sníží administrativní náročnost
spojenou s poskytováním náhrad.
Vážené poslankyně a poslanci, jménem
vlády ČR vám doporučuji, abyste s
předloženým návrhem zákona vyslovili
svůj souhlas a děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru
Jiřímu Skalickému a znovu prosím zejména
ty, kteří používají sněmovny
k přetřásání různých
témat, jež nesouvisejí s projednávaným
bodem, aby upustili od tohoto způsobu. Není možno
sledovat projev pana ministra, není možno pracovat
za této atmosféry.
Slovo má společný zpravodaj výborů
Poslanecké sněmovny pan Ivan Vrzal. Předpokládám,
že podá zprávu o projednávání
návrhu ve výborech. Prosím, pane společný
zpravodaji.
Poslanec Ivan Vrzal: Vážený pane předsedo,
kolegyně a kolegové, moje zpravodajská zpráva
bude stejně jako zákon velice krátká.
Daný zákon projednávaly ústavně
právní výbor, hospodářský
výbor a rozpočtový výbor a byly přijaty
nebo do společné zprávy zařazeny vlastně
pouze tři připomínky, z nichž významově
asi nejvíce daný návrh mění
připomínky hospodářského výboru,
kdy se ta finanční náhrada 10% za každý
rok nahrazuje 1% za každý započatý měsíc.
Zdůvodnění při přijímání
tohoto pozměňovacího návrhu je následující:
Mohlo by se totiž stát, že by vznikaly určité
tlaky na Ministerstvo privatizace o to, aby některý
majetek byl vydán třeba o měsíc později,
protože tam by už ta náhrada byla, byla zvolena
plynulejší varianta tak, aby každý měsíc
byl určitý poměr této částky
vyplacen.
Dále byly přijaty dvě připomínky
ústavně právního výboru, které
máte také ve společné zprávě.
Já doporučuji sněmovně, aby vládní
návrh novely zákona přijala ve znění
společné zprávy. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu společnému
zpravodaji poslanci Ivanu Vrzalovi a otevírám rozpravu.
Písemná přihláška došla
od pana poslance Václava Franka. Byla míněna
k tomuto bodu? Ano, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Frank: Pane předsedo, členové
vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych
využil rozpravy k tomu, abych vznesl několik poznámek
k nám předloženému tisku. Tento návrh,
jak je uveden ve sněmovním tisku 800, konstatuje
neschopnost státního aparátu, i přes
provedená personální opatření,
která zřejmě nelze vyložit jinak než
jako jeho početní nárůst, vypořádat
se řádně a ve lhůtách se svými
úkoly.
Ačkoliv důvodová zpráva tvrdí,
že navrhovaná úprava nebude mít dopad
do státního rozpočtu, lze mít za to,
že toto tvrzení je vzhledem k počtu dosud nevyřízených
žádostí a navrhované měsíční
valorizaci o 1% mírně řečeno nepravdivé.
Je jistě v zájmu informovanosti sněmovny,
aby pan ministr Skalický informoval o předpokládaných
dopadech. Nezdá se totiž pravděpodobné,
že při znalostech o nevyřízených
žádostech a průměrné výši
již vyřízených odškodnění
by příslušné ministerstvo nemělo
takový odhad k dispozici. Žádám proto
o podání takové informace v rámci
právě probíhající rozpravy.
Děkuji vám.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Václav
Frank ukončil svůj příspěvek.
O slovo se přihlásil pan poslanec Miroslav Čerbák.
Má slovo.
Poslanec Miroslav Čerbák: Pane předsedo,
vážená vládo, dámy a pánové,
navrhuji doplnit v čl. 2, § 12 za odstavec 2 nový
odstavec 3, který zní:
"Při převodu movitého majetku dosavadních
uživatelů nebytových prostor dle odst. 2, umístěného
v těchto nebytových prostorách podle zvláštního
předpisu, odkaz pod čarou na zákon č.
91/92 Sb., vzniká nabyvateli tohoto majetku stejný
nárok vůči oprávněné
osobě nebo dalšímu vlastníku vydané
nemovitosti, jaký má dosavadní uživatel
podle odst. 2."
Dále navrhuji do čl. 3 rovněž do §
12 za odstavec 2 vložit nový odstavec 3, jehož
znění je zcela totožné s tím,
které jsem přečetl v odstavci 2. Zdůvodnění:
privatizační projekty předkládané
podle zákona o velké privatizaci na majetek státních
zdravotnických zařízení se v některých
případech vztahují pouze na privatizaci movitého
majetku. Uvedená zdravotnická zařízení
jsou v nájmu v budovách soukromých vlastníků,
v naprosté většině případů
se jedná o nemovitosti restituované podle zákona
č. 403/90 Sb. a č. 81/91 Sb. Současná
znění obou citovaných restitučních
zákonů stanoví shodně v ustanovení
§ 12 v odst. 2 nárok dosavadních uživatelů
nebytových prostor, tedy i uvedených státních
zdravotnických zařízení, vůči
oprávněné osobě, které byla
nemovitost vydána, na uzavření smlouvy o
nájmu nebytového prostoru. Tuto smlouvu může
oprávněná osoba dle stávajícího
znění obou restitučních zákonů
vypovědět nejdříve po uplynutí
deseti let ode dne účinnosti těchto zákonů.
Tento závazek oprávněné osoby přechází
zároveň na všechny další vlastníky
předmětné nemovitosti v uvedené době.
Zmíněná ochrana dosavadních uživatelů
se bez výjimky vztahuje na případy, kdy tzv.
uživatelem je státní zdravotnické zařízení.
Nevztahuje se však na případy, kdy dojde k
převodu majetku tohoto zařízení podle
zákona o velké privatizaci a novým nájemcem
se stává nestátní subjekt.
Přijetí mého doplňujícího
návrhu k čl. 2 a čl. 3 se ochrana poskytovaná
oběma restitučními zákony dosavadním
uživatelům nebytových prostor ve vydaných
nemovitostech rozšíří i na nabyvatele
movitého majetku, kteří tento majetek získali
v procesu velké privatizace. V praxi se bude tedy jednat
pouze o případy, kdy se ve vydaných nemovitostech
nachází státní subjekt v nájmu
a jeho majetek je privatizován. Rozšířením
této ochrany nájemců nedochází
k výraznému zásahu do práva vlastníků
předmětných nemovitostí, protože
- jak již bylo řečeno - povinnost uzavřít
nájemní smlouvu s dosavadními uživateli
a časové omezení možností výpovědi
této smlouvy již vlastníkům vydaných
nemovitostí ukládá stávající
znění obou restitučních zákonů.
Zároveň nutno konstatovat, že přijetím
tohoto návrhu nedojde k prodloužení doby, po
kterou vlastník nemovitosti nesmí nájemní
smlouvy vypovědět. Tato doba se nadále počítá
ode dne účinnosti obou restitučních
zákonů.
Přijetím obou doplňujících
návrhů bude umožněno zachování
stávající sítě zdravotnických
zařízení, zejména lékáren,
za podmínek již platných a oběma novelizovanými
restitučními zákony stanovených. Děkuji
vám za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Miroslavu Čerbákovi. Slovo má pan poslanec
Miloslav Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, soudím,
že kolega doktor Čerbák přednesl návrh,
který nějakým zásadním způsobem
nevybočuje z mezí, které si za svůj
cíl klade předložená novela dvou restitučních
zákonů, a soudím současně,
že jeho výklad, kterým odůvodnil ony
dvě navrhované změny, byl velmi přesvědčivý.
Nicméně se domnívám, že právě
z těch důvodů, které jsou tak závažné
a mnozí z nás si jako poslanci měli možnost
ověřit v praxi na místech samých,
že by bylo žádoucí, aby před skončením
rozpravy, před hlasováním o tomto pozměňovacím
návrhu ještě měl možnost jak výbor
garanční, to je výbor hospodářský,
tak výbor ústavně právní zaujmout
stanovisko k těmto pozměňovacím návrhům,
aby snad nedošlo - já se domnívám, že
snad nedojde - k nějaké chybě, která
by pro každý restituční zákon
- dobře to víme, mohla být chybou i fatální.
Takže navrhuji, aby sněmovna se usnesla tak, že
žádá, aby hospodářský
výbor a ústavně právní výbor
zaujaly k pozměňovacím návrhům,
které přednesl dr. Čerbák, stanovisko
a aby do zaujetí těchto stanovisek bylo projednávání
tohoto bodu přerušeno s tím, že je zřejmě
žádoucí, aby výborům, které
jsem jmenoval, bylo uloženo zaujmout toto stanovisko ještě
dnes.
Kdyby tomuto mému procedurálnímu návrhu
sněmovna vyhověla, svolávám schůzi
ústavně právního výboru na
dnes večer 45 minut po skončení této
schůze, místnost č. 55.
Předseda PSP Milan Uhde: Protože jsem možná
neposlouchal dost důkladně, chtěl bych se
zeptat pana poslance Výborného, zda součástí
jeho návrhu je pokyn pro mne, abych nepřerušoval
rozpravu, nebo naopak abych ji ukončil. Je to lhostejné,
nebo je to důležité vzhledem k vašemu
návrhu?
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo,
jsem dalek toho, abych zde někomu dával pokyny.
Asi rozumné bude v rozpravě pokračovat, avšak
ji neuzavírat, pak dát hlasovat o mém procedurálním
návrhu.
Předseda PSP Milan Uhde: Rozumím tomu tedy
tak, že vyzvu sněmovnu, aby ti, kdo ještě
chtějí v rozpravě vystoupit, učinili
tak neprodleně, a poté dám hlasovat o procedurálním
návrhu pana poslance Výborného, aniž
rozpravu ukončím.
Kdo se tedy hlásí do rozpravy? Hlásí
se pan poslanec Jaroš, má slovo.
Poslanec Emil Jaroš: Vážený pane
předsedo, vážení kolegové a kolegyně,
vážená vládo, chci vznést přece
jenom určitý nesouhlas s návrhem kolegy Čerbáka,
který zde byl přednesen. Sám se domnívám,
že je to poměrně hrubý zásah
do vlastnických práv, i když jsem si vědom
toho, že původní stále platný
zákon mluví o určitém břemenu
v cause zdravotnických zařízení, která
musí mít trpěný pronájem po
dobu deseti let. Ovšem je to určité břemeno,
které není vázáno k činnosti,
ale k organizaci, pochopitelně v té době
převážně státní zdravotnické
organizaci. Žadatel, který žádal o privatizaci
většinou movitého majetku, musí počítat
i s tím, že po nabytí tohoto movitého
majetku se musí s tímto faktem nějak vyrovnat.
Má možnost ještě předtím,
než si dá tuto žádost, případně
uzavřít smlouvu o smlouvě o budoucím
pronájmu této nemovitosti a de facto toto vzít
jako určitý kalkul do svých budoucích
podnikatelských aktivit. Ne abychom vlastníka nemovitosti
postavili znovu před hotovou věc s dalším
břemenem do dalších let, i když celková
doba by neměla přesáhnout deset let nuceného
pronájmu. Myslím si, že bychom neměli
tento pozměňovací návrh podpořit.
Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Jarošovi. O slovo požádal pan ministr Jiří
Skalický.