Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji
panu poslanci Radimu Špačkovi. Slovo má pan poslanec Ivan Vrzal.
Nemám další přihlášky do rozpravy a chystám se po příspěvku pana
kolegy Vrzala rozpravu uzavřít.
Poslanec Ivan Vrzal: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, už se stalo zvykem v této sněmovně, že se při různých situacích různí poslanci snaží naprosto nesystémově zasáhnout do daňové soustavy, naprosto nesystémově řešit určité lokální nedostatky, ať už v obecních rozpočtech, nebo ve Fondu české kinematografie atp. Pokoušíme se zavádět různé poplatky z ubytování, z reklam, pokoušíme se ke každé vypůjčené videokazetě připočíst korunu, a už nám zbývá pouze to, abychom zavedli již dávno zrušený poplatek z okna.
Myslím si, že tento přístup je naprosto nesystémový, neřeší celou záležitost, a proto ho pokládám za chybný.
Co se týče obecních rozpočtů, o kterých teď hovoříme, myslím si, že byly posíleny za prvé rozpočtovými pravidly - jistě si všichni vzpomínáte, že obce místo 40 % dostaly již 50 % z daně ze závislé činnosti; jistě si všichni vzpomínáte na to, že snížením sociálního a zdravotního pojištění se zvýšil základ pro daň z příjmu, a tím se zvýšil i výnos této daně, jehož podstatná část jde opět do rozpočtu obcí.
Myslím si, že bychom se neměli snažit z různých zdrojů posilovat tyto rozpočty a tím neúměrně zvyšovat daňové zatížení, ať už jsou to poplatky z reklam, kdy se zde hovořilo o tom, že reklama je agresivní nebo jakákoli jiná; myslím si, že reklama je normální součástí tržního hospodářství, má informační význam, myslím si, že svým způsobem přispívá i k ochraně spotřebitele, kterou se mnozí z nás snaží zavést jinými prostředky apod.
Co se týče ubytování, myslím si, že zavádění 5 % z ubytovací taxy znamená, že se blížíme do dob, ze kterých jsme se nedávno vymanili, zavádíme zde zase něco, co jsme před 3 lety odbourali.
Poslední věc, kterou bych chtěl říci - pokud jsem správně rozuměl, pan poslanec Hájek navrhl zrušení poplatku z alkoholu. Chtěl bych říci, že tento návrh vřele podporuji, a to z toho důvodu, že pokud by zde prošly návrhy, které podporují zavedení místních poplatků z nákupní ceny alkoholu jak v restauračním zařízení, tak v normálním maloobchodě, dojde k tomu, že podnikatel, který v nákupní ceně zároveň platí daň spotřební a zároveň daň z přidané hodnoty, jak mu ukládá místní poplatek, který platí nejen ze samotné ceny alkoholu, ale on platí vlastně místní poplatek i z toho, že zaplatil daň z přidané hodnoty, a z toho, že zaplatil daň spotřební, kterou mu ukládá zákon o spotřební dani.
Myslím si, že když budeme chtít, určitý rozdíl zde nalezneme mezi restauračním zařízením a maloobchodem, např. ten, že v restauračním zařízení se alkohol podává už s tzv. přidanou hodnotou, kde součástí je ještě jakási služba, navíc jakási obsluha, jakési prostředí, a ne pouze ten vlastní alkoholický nápoj.
Proto v žádném případě nedoporučuji
zavedení dalších poplatků z reklam, jak navrhla paní poslankyně
Röschová, ani nepodporuji návrhy, které zde přednesl pan poslanec
Hirš, pan poslanec Vlček a velice bych varoval, aby sněmovna tyto
návrhy podpořila. Děkuji vám.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji
panu poslanci Ivanu Vrzalovi. Slovo má pan poslanec Josef Ullmann,
který se přihlásil z místa.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, rád bych se dotknul jen jedné oblasti, jenom jedné výseče ze zákona, který hodláme přijmout, a ta se nazývá poplatky z alkoholu. Tvrdím, že název sám je špatný.
V navrhované vládní podobě se totiž vůbec nejedná o nějaký poplatek z alkoholu. V dikci vládního návrhu v podstatě je to poplatek ze služeb, a dokonce ne vše. Z tě dikce de facto vyplývá, že nezpoplatňujeme alkohol, ale zpoplatňujeme jistou živnost, kterou jsme si vybrali a o které se domníváme, že to - lidově řečeno - unese. Ono to možná trochu vyplývá z takového hluboce vžitého pocitu, že hospodský, to je ten lotr, který nám ožírá manžely, případně manželky, že je to vlastně šejdíř a podvodník a když ho tedy trošku vezmeme u huby promiňte mi tu ta poněkud hrubší slova - tak že se vůbec nic nestane.
Já se ovšem domnívám, že máme-li hovořit o příjmech obcí a hledat jejich prameny, kde je nacházet, a jestliže se rozhodneme - dobře, alkohol není zcela nezbytný, dokonce je to jedna z drog, to si přiznejme, a budeme tedy zatěžovat konzumenta, protože ten to nakonec všechno zaplatí, budeme tedy zatěžovat konzumenta jakýmsi poplatkem, tak potom zatěžme tímto poplatkem alkohol a nikoli restaurace.
Proto naopak v rozporu se stanoviskem
kolegy Vrzala velice vřele doporučuji a prosím sněmovnu, abychom
zde nevytvářeli další křivdy a abychom podpořili skutečně návrh,
který přednesl pan kolega Vlček. Uznávám, že to není systémové.
Pokud by tady byla vůle zrušit ty poplatky, samozřejmě to podporuji
a zvednu pro to ruku. Ale pokud to není v dané situaci možné,
tak alespoň pojďme tímto ne zcela systémovým způsobem, ale daleko
rozumnějším a spravedlivějším, než je navrhováno. Děkuji vám.
Předseda PSP Milan Uhde: Paní
poslankyně, páni poslanci, uzavírám rozpravu, protože už žádné
další přihlášky nejsou, a táži se pana společného zpravodaje,
jak odhaduje čas potřebný pro zpracování pozměňovacích návrhů.
Prosím, pane společný zpravodaji.
Poslanec Jan Třebický: Pane
předsedo, myslím, že jedna hodina bude dostatečný čas.
Předseda PSP Milan Uhde: V
tom případě přerušuji projednávání tohoto bodu na jednu hodinu
a přistoupíme k dalšímu bodu. Je tady technická poznámka pana
poslance Šumana. Pan poslanec dostává příležitost ji proslovit.
Poslanec Vladimír Šuman: Vážené
kolegyně, vážení kolegové, můj návrh je vyloženě procedurální.
Spočívá v tom, že žádám, aby byly předány pozměňovací návrhy písemně
všem členům ve sněmovně. Myslím, že vzhledem k jejich rozsahu
a protikladnosti těchto návrhů je to nezbytné.
Předseda PSP Milan Uhde: Ano,
prosím pracovníky Kanceláře, aby zabezpečili rozdání písemných
vyhotovení všech pozměňovacích návrhů, které k tomuto tématu byly
vzneseny. Pan poslanec Broulík se hlásí s další technickou poznámkou.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Broulík:
Měl bych jednu prosbu,
když budou návrhy zpracovány písemně, jestli by se mohlo vyjádřit
i stanovisko předkladatele k tomu, zda podporuje návrh nebo ne.
Předseda PSP Milan Uhde: Ano,
pan poslanec Honajzer s další poznámkou. Myslím, že tomuto přání
pana poslance Broulíka lze vyhovět, posledně se to u některých
návrhů takto dělalo.
Poslanec Jiří Honajzer: Pane
předsedo, vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl požádat sněmovnu,
abychom před projednáváním dalšího bodu programu udělali třicetiminutovou
přestávku na schůzi poslaneckých klubů. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: To
znamená před projednáváním návrhu poslance Dobala a dalších na
vydání zákona Úpravy některých majetkových vztahů k Federaci židovských
obcí. Je zvykem v této sněmovně vyhovět takovému návrhu. Je jedenáct
hodin a dvě minuty, v 11.30 se sejdeme v této sněmovně, abychom
projednávali návrh poslance Dobala a druhů.
(Přerušeno v 11.03 hodin do 11.30
hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 11.38
hodin.)
Předseda PSP Milan Uhde: Vážení
páni poslanci, prosím, abyste se všichni přihlásili k přítomnosti
svými kartami a umožnili mi získat přehled, zda jsme schopni usnášení
a můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu. Na displeji v
tuto chvíli je počet přítomných 103 poslankyň a poslanců, není
tedy žádná překážka, abychom nemohli přistoupit k bodu
Návrh zákona jsme obdrželi jako
sněmovní tisk 700 a společnou zprávu výborů k němu jako sněmovní
tisk 826. Prosím zástupce navrhovatelů pana poslance Viktora Dobala,
aby odůvodnil předložený návrh. Prosím, pane poslanče. Sněmovnu
prosím o klid.
Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení hosté, předstupuji před vás jménem více než 30 poslanců této sněmovny, kteří využili své zákonodárné iniciativy a podali návrh zákona, jehož cílem je zhojit jedno bolavé místo v naší novodobé historii. Předstupuji před vás také jménem všech poslanců, kteří obohatili rozpravu ve výborech o skvělé argumenty vycházející z hluboké lidské, morální a kulturní dimenze, kterou takto položili do základů předkládaného návrhu.
Než přistoupím k vlastnímu námětu, jsem rád, že mohu konstatovat, že od samého návrhu zákona až po jeho dosavadní projednávání se bylo možno vyhnout rétorice typu koaliční nebo opoziční. Prakticky všechny kluby projevily dobrou vůli a řada z nich - přes určité počáteční výhrady - umožnila na svých zasedáních předkladatelům podrobně vysvětlit a obhajovat nejen základní myšlenky návrhu, ale podrobně projednat také jeho detaily. Takový přístup mohu označit pouze slovy poctivý a odpovědný. Budu velmi rád, vydrží-li tento duch až do konce projednávání této předlohy.
Dovolte mi úvodem připomenout slova pražského rodáka Franze Wörfla o trojí duši zemí českých, o jejím zvláštním duchovním klimatu, které začalo na přelomu 19. a 20. století vydávat pozoruhodně plody. Vzešlo ze vzájemného působení české, německé a židovské kultury.
Druhý neméně významný autor Pavel Eisner se ještě chvíli kojil nadějí, že údělem této země je symbióza, avšak v době, kdy vydává nejkrásnější knihu o češtině Chrám i tvrz, věnovanou choti vladaře naší paní češtiny Vladislava Vančury, je vše v troskách. Stačilo pouhých 8 let - od roku 1938 do roku 1946, aby z našeho života - a zdá se nenávratně - zmizely dva důležité prvky. Možná, že návrh tohoto zákona je také pokusem oživit alespoň jeden z nich.
Tisíciletá historie Židů a Čechů na tomto kousku Evropy nebyla vždy bez problémů. Jako křesťan musím přiznat, že především vinou křesťanů. Nicméně přes všechny hradby ghett pronikl do českého povědomí prvek, jehož legitimními a neotřesitelnými nositeli byli právě Izraelité. Je to úcta k vědění a ke vzdělání. Díky tomuto daru, který naši předkové přijali a chopili se jej, jsme patřili k významným centrům evropské kultury a zde musíme hledat kořeny všech jevů, které proslavili naše školství, pedagogiku, vědu a umění v minulosti.
Málokdo ví, že první pokus o českou gramatiku se datuje v první polovině 13. století a jeho autorem byl pražský rabín Abrham ben Azriel, zvaný Chládek. Nebo že na nejvýznamnějším překladu Bible kralické se podílejí dva významní hebrejisté, konvertovaní Židé, čeští bratři, rodáci z českého Slezska Lukáš Helic a Mikuláš Albrecht z Kaménka.
Nenajdeme v naší historii oblast, která by nebyla významně ovlivněna právě soužitím těchto kultur. Dá se říci, že zde jsou také naše kořeny.
Připomínám to hlavně proto, abychom si uvědomili, že včasný návrat k fundamentálním principům a kořenům je absolutně nezbytný pro zachování požehnaných darů svobody.
Dovolte mi, abych po tomto, trochu historickém úvodu, přikročil několika poznámkami k vlastnímu návrhu zákona. Podrobně jsem měl možnost zdůraznit a obhajovat jeho morální, ale také právní a zahraničně politický význam ve výborech této sněmovny. Zde chci zdůraznit pouze některé aspekty, které si myslím, že by bylo dobré si při projednávání tohoto zákona uvědomit.
Tento zákon vycházel z kontinuity, kterou založily už předchozí vlády, předchozí parlamenty. Návrh zákona byl inspirován návrhem zákona, který přijala česká vláda v minulém volebním období a iniciovala jej do Federálního shromáždění jako svou zákonodárnou iniciativu. Paralelně se Federální shromáždění zabývalo také těmi částmi, které v tomto zákoně nalézáte jako část druhou a třetí. ve Federálním shromáždění, a bohužel díky nepochopení některých poslanců především ve slovenské části tehdejšího Federálního shromáždění nebyla tato věc vyřešena dodnes. Proto je na nás, a my máme momentálně příležitost, tento dluh splatit.
Zdůrazňoval jsem, že tento zákon, i když pojednává o vlastnických vztazích, není prioritně zákonem o majetku. Vracíme pouze jeho malou část jejich přirozeným a legitimním vlastníkům, tj. těm, kteří mají k těmto objektům přirozený vztah a spatřují v něm své kořeny a kontinuitu předávanou z generace na generaci po staletí.
Rád bych se několika větami zastavil u zpřetrhání a u formy, kterou tyto komunity ztratily z vlastnictví. Bylo to v době, kdy vlastně došlo k odtržení sudetské části od Československé republiky, kdy nastalo první odebírání majetku v těchto oblastech, které ještě nebylo svým způsobem tak precizně regulováno, jak se stalo později v protektorátu Čechy a Morava. Zde bych chtěl připomenout, že německá mašinérie zvolila velmi rafinovaný způsob, jakým zbavovala občany, které označili za židovské, jejich vlastnictví. Vytvořila tzv. vystěhovalecký fond, který organizoval zábory těchto majetků, organizoval je na základě regulérních smluv, které by ještě dnes mohly někoho oklamat.
Se soukromými osobami měly tyto smlouvy pouze jediné znění, a to pouze v jazyce německém. Vystěhovalecký fond kupoval od těchto osob majetek za celkem přijatelně ceny. Tato smlouva měla pouze jediný háček, a to v tom, že smlouva obsahovala dodatek, který říkal, že prodávající získá peníze za tento majetek v momentu, kdy opustí Velkoněmeckou říši, což nebylo možné legálně učinit.
Druhým typem smluv byly smlouvy, kdy obce kupovaly majetek, na první pohled od Izraelské náboženské obce, nicméně tyto smlouvy měly opět jeden zvláštní dodatek, protože prostředky, které obce vkládaly ve prospěch Izraelské náboženské obce, vkládaly na položku A (vystěhovalecký fond). Tato organizace financovala deportace židovských spoluobčanů z našeho území.
Domnívám se, že tyto křivdy, a jsou k tomu jasné důkazy, nebyly dosud napraveny, i když pokus Národní shromáždění v období po válce a v období do roku 1948 učinilo.
Chtělo napravit tyto křivdy, nicméně tato rozprava byla přerušena. Z právního hlediska je nejvíce kritizována příloha tohoto zákona. Příloha tohoto zákona nicméně je dnes jakousi maximální množinou, ze které si náboženské židovské obce mohou vybírat majetek. Chtěl bych vyslovit z tohoto místa dík všem, kdo pracovali na tomto seznamu, všem, kteří se snažili o to, aby tento seznam byl opravdu tak čistý, abychom se za něj mohli všichni podepsat. Samozřejmě můj dík patří také ministerstvu vnitra, které odvedlo velkolepou práci za velmi krátkou dobu a tento seznam vlastně novelizovalo. Nicméně předkladatelům bylo od počátku jasné, že to je honění černé kočky v tmavé místnosti, protože vlastnictví je neustále v pohybu a nelze nikdy přesně říci, jestli zrovna v této vteřině nedošlo k dalším změnám.
Snažili jsme se proto zakomponovat do paragrafovaného znění takové formulace, které vylučují jakékoli bezpráví, které by bylo spácháno tam, kde by si to nikdo z nás nepřál. Mluvím především o fyzických osobách, protože ty to často mohli získat bona fide.
Trochu horší situace je v otázce osob právnických, zejména proto, že všem nám je dobře známo, že majetek náboženských společností a církví byl ve všech transformačních zákonech zablokován a bylo uloženo, že s tímto majetkem bude moci nakládáno až poté, co bude k tomuto majetku přijat zvláštní zákon. Dosud se tak bohužel nestalo, nicméně proces privatizace, především jeho první vlna, vedl k tomu, že se obáváme, že došlo k porušení těchto blokačních paragrafů. Zde je zcela na místě, aby stát uhradil těmto právnickým osobám náhradu za škody, které jim způsobil tím, že tento proces menežoval a že přehlédl a schválil věci, které schválit neměl, protože zákon to vylučoval.
Mnohem spornější ovšem je otázka druhá, a to je otázka obcí. Předkladatelé vycházeli z právního názoru a z právní interpretace zákona 172/1991, který byl touto sněmovnou přijat asi před třemi lety, kde se staly dvě věci. První, která je naprosto v pořádku a se kterou, myslím, všichni můžeme dodnes plně souhlasit, to je plná plošná restituce historického majetku obcí. Tato věc je naprosto legální, legitimní a v pořádku. Druhá věc, která se v této sněmovně stala a prošla, byl poslanecký návrh, který doplnil vládní návrh zákona o další majetek, nicméně o majetek, ke kterému Česká republika neměla pravá vlastnická práva, protože bylo přijato, že nemůžeme souhlasit s nabýváním vlastnictví formou, která je protiprávní nebo násilná.
Proto jsme vtělili do tohoto zákona jakýsi paragraf, o kterém se domníváme, že byl paragrafem právě blokačním, a vzhledem ke složitému mechanizmu vztahů mezi ČNR a FS, poslanci tehdejší ČNR neměli možnost explicitně vyjádřit, o který majetek jde, odkázali se na normy, které budou přijaty. Odkázali se tudíž na normy, které očekávali poslanci ČNR, že budou přijaty ve FS. To se nestalo. Proto dnes dochází k určitým interpretacím, mluví se o vyvlastňování obcí. My jsme se domnívali, při návrhu tohoto zákona, že o žádné vyvlastňování nejde, že jde vskutku jen o naplnění tradice, která byla předpokládána všemi právními normami, které byly přijaty Federálním shromážděním, a tuto kontinuitu bychom rádi i dále drželi.
Proto se domnívám, že jsou naprosto v pořádku náhrady, které jsme vtělili do našeho návrhu zákona, to je na vnesené investice po 24. květnu 1991, tudíž v době, kdy vstoupil zákon 172 v účinnost. Zde si dovedu představit a předkladatelé si dovedou představit situaci, kdy opravdu bylo nutno do těchto nemovitostí vložit určitý kapitál a bylo by navýsost spravedlivé těmto dobrým hospodářům tyto prostředky dnes vrátit, aby je použili stejně dobře někde jinde. Vše ostatní považuji za zbytečný náklad na rozpočet a domnívám se, že tato věc by měla být ještě promyšlena.
Nechci vás dál zdržovat zdůvodňováním dalších právních a jiných aspektů tohoto zákona, pouze bych vás rád upozornil na to, jaká skladba položek v tomto zákoně je. Původně bylo 202 položek, z nichž synagogy tvořily 45 položek, hřbitovy 24, sídla židovských obcí a rabináty 10, židovské školy 10, rituální lázeň 1, domy židovských sociálních institucí, starobince, sirotčince, nemocnice, pohřební bratrstva a dobročinné spolky 17, ostatní domy v majetku židovské obce 29 a pozemky, zahrady, parcely pro plánované rozšíření hřbitovů a podobně 20 položek.
Z tohoto seznamu vidíte, že drtivá většina se týká majetků kultovních, majetku, ke kterému právě ten vztah, o kterém jsem již dříve mluvil, se těchto našich spoluobčanů týká více než jen vztah k historickému majetku.
Proto se domnívám, že by bylo velmi rozumné, aby tyto položky, které na tom seznamu jsou, nebyly už dávány na výběr nikomu dalšímu, abychom využili subjektivity, kterou nám ústava a zákon umožňují a tento majetek převedli podle pravidel, které jsme vtělili do návrhu zákona, na tyto legitimní a oprávněné vlastníky bez jakýchkoliv dalších podmínek.
Dovolte mi ještě ocitovat na závěr mé řeči jednoho myslitele, a to je Michael Novak, a doporučit, abychom to měli na zřeteli při každém našem jednání: "Nemůžeme mít demokracii a prosperující ekonomiku, pokud si neosvojíme potřebné morální zvyklosti a nepřizpůsobíme jim jak své instituce, tak své zákony. Připomínejme si stále, že dnešní kapitalismus není výsadou neutrálních ekonomických aktivit amorálně orientovaných na efektivitu. Jeho praxe vyžaduje určité morální a kulturní postoje. Společnosti, které neuspějí v tom, aby si takové zvyklosti vyvinuly, nemohou očekávat, že budou jíst jeho ovoce."
Jsem rád, že tato - a obávám se - neopakovatelná příležitost připadla tomuto Parlamentu. Máme totiž možnost se důstojně a spravedlivě vyrovnat s neblahými důsledky druhé světové války. Je významné, že tak činíme dnes a připojujeme se tak vskutku k historickému dění ve světě. Připomeňme si, že loni byl ve Spojených státech otevřen památník holocaustu, že Vatikán navázal diplomatické styky se státem Izrael a připravuje slavnost světového významu, že Česká republika se dnes může veřejně chlubit svým rodákem ze Svitav panem Schindlerem a navázat na jeho bezpříkladné činy. Nelitoval svých prostředků, svého času a energie, aby zachránil životy mnohých.
Toto po nás samozřejmě nikdo nechce,
ale můžeme říci vlídná slova usmíření a můžeme podpořit společenství
těch, kteří tak dlouho a tak těžce strádali. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji
panu poslanci Viktoru Dobalovi, který zaujal místo, kde sedává
zástupce navrhovatelů tak, jak to má být, a prosím společnou zpravodajku
výborů paní poslankyni Röschovou, aby odůvodnila předloženou společnou
zprávu výborů. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedo, dámy a pánově, dovolte, abych vám předložila společnou zprávu výborů pod tiskem č. 826.
Poslaneckou iniciativou navrhovaný zákon o úpravě některých majetkových vztahů židovských obcí v České republice, kterým se zároveň mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, projednaly výbory ústavně právní, petiční, pro lidská práva a národnosti, rozpočtový, hospodářský, zemědělský, výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a zahraniční výbor. Kromě výboru petičního, pro lidská práva a národnosti, který nedoporučuje Poslanecké sněmovně předložený návrh k projednání, ostatní výbory, které jsem zde jmenovala, doporučují Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s předloženým návrhem, a to ve znění společně zprávy, tisk 826.
Jak jste si jistě všimli, společná zpráva obsahuje znění zákona, neboť ve výborech paragrafované znění doznalo takových změn, že porada zpravodajů konstatovala, že pro přehlednost by bylo lepší, abychom učinili to, co jsme udělali již několikrát v této sněmovně, tj., aby společná zpráva obsahovala celé znění zákona.
Nyní mi dovolte, abych navrhla dvě technické změny, ke kterým došlo vysloveně nedopatřením. Samozřejmě, že bude na této sněmovně, zda rozhodne, jestli se jedná skutečně o technické nedopatření nebo zda bude nutno tuto změnu dát jako pozměňovací návrh.
Při poradě zpravodajů došlo v podstatě k chybě v § 4 odst. 2, kdy jsme dostali do rukou usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, které obsahovalo určité pozměňovací návrhy. Tyto návrhy byly zařazeny do společné zprávy. Nicméně v usnesení nastala chyba, a sice v § 2, kde máte datum do 30. srpna 1994. Nebudu to číst celé, máte to před sebou. Myslím, že všichni členové tohoto výboru potvrdí, že na výboru odhlasovali ne do 31. srpna, ale do 31. prosince, což je samozřejmě logické i s § 3. Nicméně v usnesení to bylo tak, jak říkám a tudíž se toto datum v této podobě dostalo do společné zprávy. Dovolila bych si navrhnout této sněmovně, abychom to vzali jako nedopatření a změnili slovo "srpna" za slovo "prosince". Samozřejmě že může někdo proti tomu vystoupit, a tím pádem by to muselo padnout jako pozměňovací návrh. Pokud byste s tím souhlasili, oprava by se mohla uskutečnit cestou, kterou navrhuji.
Dále došlo vysloveně k překlepu při přepisování společné zprávy, a to se týká § 5, kde se v odst. 2 a v odst. 3 odkazuje na odst. 2 a má se tam odkazovat na odst. 1. Je to naprosto technická chyba. Pokud si to pořádně přečtete, není možné odkazovat v odst. 2 na odst. 2. Prosila bych vás, abyste si to přepsali.
To je z mé strany ke společné
zprávě všechno. Na závěr mi dovolte, abych poděkovala všem zpravodajům
všech výborů, kteří při dohadování nad společnou zprávou byli
naprosto konstruktivní, všichni se snažili dát zákon dohromady,
pokud možno v nejlepší podobě. Děkuji jim za to.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji
paní společné zpravodajce poslankyni Anně Röschové a otevírám
rozpravu. Písemně se do ní přihlásili páni poslanci v pořadí,
v jakém je budu číst a v jakém je budu také zvát k řečništi. Poslanec
Václav Trojan, Zdeněk Vorlíček, Milan Loukota, Josef Valenta,
Josef Křížek. To jsou zatím všichni přihlášení. Ještě přichází
přihláška pana poslance Kaluse. Jako první vystoupí pan poslanec
Václav Trojan, připraví se pan poslanec Zdeněk Vorlíček.
Poslanec Václav Trojan: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté, přicházím s pozměňovacím návrhem k předloženému návrhu zákona, který se vám pokusím nejdřív přečíst a potom vysvětlit a zdůvodnit. Můj pozměňovací návrh se týká § 3, kde jsou definovány povinné osoby. Ve znění původního návrhu je povinná osoba definována takto:
Povinnou osobou je právnická osoba, které náleží vlastnické právo nebo právo hospodaření k nemovitému majetku uvedenému v příloze tohoto zákona. Z této formulace vyplývá, že povinnou osobou je tedy nejen stát, povinnou osobou je obec a povinnou osobou jsou i další právnické osoby včetně privatizovaných soukromých firem společnosti s ručením omezeným atd.
Vzhledem k tomu, že tento stav věci vede k velice diskutabilní a nebezpečné situaci, to znamená k zasahování do majetkových práv právnických osob subjektů, které mají všechna majetková práva, týká se to samozřejmě např. razantního zásahu do pravomocí zastupitelstev obcí, aniž bych mluvil o dalších právnických osobách. Tam je to ještě horší. Vycházeje z tohoto stavu věcí, pokusil jsem se nabídnout řešení, které by toto nebezpečí odstranilo a přitom - a to zdůrazňuji - byly zachovány veškeré oprávněné nároky židovských obcí a dalších osob, protože z hlediska morálního, etického i emocionálního jsou tyto nároky plně legitimní a byl bych rád, aby celý můj návrh byl z tohoto hlediska posuzován. To znamená, že nic z toho, co chci navrhnout, nesměřuje žádným způsobem k nějakému zkrácení těchto nároků oprávněných osob nebo k podobným důsledkům.
Pokusil jsem se nalézt takové řešení, které by splnilo účel zákona, to znamená napravilo křivdy a zároveň vyloučilo nebezpečí, o kterém jsem mluvil, které mohu shrnout velice jednoduše do slova "vyvlastňování".
Přečtu vám návrh nového znění § 3.
"Odst. 1: Povinnou osobou je stát, který je vlastníkem, nebo právnická osoba, které náleží právo hospodaření k nemovitému majetku státu uvedenému v příloze tohoto zákona.
Odst. 2: Ostatní právnickou osobou je jiná právnická osoba než stát, které náleží vlastnické právo k nemovitému majetku uvedenému v příloze tohoto zákona.
Odst. 3: Ostatní právnické osobě náleží peněžní náhrada ze státního rozpočtu České republiky za vydaný nemovitý majetek a náhrada investic vnesených do vydávané věci po 24. květnu 1991.
Oprávněné osobě náleží peněžní náhrada ze státního rozpočtu ČR za nemovitý majetek, který jí nebyl vydán ostatní právnickou osobou. Výše náhrady se stanoví podle zvláštního předpisu."
Další částí mého pozměňovacího návrhu - někteří ho máte již před sebou, budete ho mít jistě všichni - jsou věci týkající se změn v § 5, v § 6, 8 a 9, a já je tady nebudu číst, nebudu s nimi zdržovat, protože se jedná o technicko-legislativní dopady změn v § 3 tak, aby to spolu korespondovalo; čili s tím nebudu teď zdržovat. Vrátím se k onomu meritu věci.
To znamená, řešení, které nabízím - opakuji zachovává plně nároky oprávněných osob, aniž by páchalo vyvlastňováním křivdy jinde, aniž by zasahovalo do majetkových práv obcí a dalších právnických osob. A domnívám se, že pokud máme řešení, které nám nabízí splnit účel a smysl zákona, aniž bychom riskovali to, čemu zjednodušeně říkám "vyvlastňování", není jediného důvodu, proč takové řešení nezvolit.
Navíc chci ještě podotknout, že pokud bychom nechali původní znění, tzn. že povinné osoby by byly obce a další právnické osoby kromě státu, vytváříme samozřejmě precedent ... Dostal jsem technickou poznámku: "Přečti celé kvůli stenozáznamu." Asi je to pravda.
Mluvil jsem o tom, jaký důsledek by mělo ponechání původního znění návrhu ve společné zprávě. Vytvořili bychom pochopitelně tímto způsobem jakýsi startovní precedent pro jakékoliv další majetkové nároky dalších právnických osob. A pokud toto připustíme, můžeme se dostat do velmi obtížné situace, kdy si ani obec, ani jiná právnická osoba nebude jista, zda současný stav vlastnických vztahů platí, bude platit nebo nebude platit. Domnívám se, že konzervativní pravicová strana, za kterou tu vystupuji, by něco takového vůbec nemohla podpořit. Vím také, že to, co říkám, není můj osobní názor - cítím potřebu podotknout - ale většinový názor klubu Občanské demokratické strany.
Na závěr, abych dlouho nezdržoval - podstatu věci již jsem řekl - chci jenom znovu poznamenat, že morální a etický rozměr, který celá věc má, není tím, co já navrhuji, v žádném případě zpochybněn - opět to zdůrazňuji - jde pouze o částečnou zněnu formy při plném zachování nároků oprávněných osob a splnění smyslu a účelu tohoto zákona a vyvarování se nebezpečení, o kterých jsem mluvil.
Já vám, vážené kolegyně a kolegové,
předem děkuji za podporu, kterou mému zákonu budete věnovat. (Výkřik
z pléna: Celé přečíst!)