Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji
panu poslanci Václavu Trojanovi ...
Poslanec Václav Trojan: Omlouvám se, ještě jsem byl dotlačen zpět za mikrofon, že je nutno přečíst celé znění. Mohu tedy pokračovat od konce § 3 - to už jsem četl čili:
"§ 5, odst. 1: Oprávněná osoba vyzve povinnou osobu, nebo ostatní právnickou osobu do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok zanikne.
Odstavec 2: Povinná osoba uzavře a ostatní právnická osoba může uzavřít s oprávněnou osobou dohodu o vydání nemovité věci a tuto věc jí vydá nejpozději do 30 dnů po uplynutí lhůty uvedené v § 1. Tato dohoda je účinná vkladem do katastru nemovitostí.
Pokud ostatní právnická osoba věc nevydá, oznámí to písemně oprávněné osobě nejpozději do 30 dnů od uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1."
Odstavce 3 a 4 zůstávají.
"Odstavec 5, § 5: Pokud oprávněná osoba uzavře s povinnou osobou dohodu, v níž se vzdá nemovité věci, náleží oprávněné osobě náhrada podle § 3, odst. 3."
V $ 6 vypustit odst. 2.
V § 8, odst. 1, v první větě doplnit za slova "povinná osoba" slova "a ostatní právnická osoba".
"§ 9, odst. 1: Nárok podle § 3, odst. 3 lze uplatnit do 3 měsíců ode dne vkladu v katastru nemovitostí nebo ode dne doručení písemného rozhodnutí o nevydání věci podle § 5, odst. 2 nebo do 3 měsíců od uzavření dohody podle § 5, odst. 5, a to u Ministerstva financí ČR. Jinak nárok zaniká."
Odst. 2 vypustit.
Odst. 3 - na konci věty vypustit "a dvě".
§ 10 zůstává.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan
poslanec Václav Trojan ukončil svůj příspěvek. Na řadě je pan
poslanec Zdeněk Vorlíček, zvu ho k řečništi. Připraví se pan poslanec
Milan Loukota.
Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, já i kolegyně a kolegové v klubu Levého bloku jsme nakloněni myšlence zmírnění následků křivd na našich spoluobčanech, ať už k těmto křivdám v minulosti došlo z rasových důvodů, nebo šlo o politickou perzekuci či o postupy nerespektující lidská práva a svobody. Vždy je však třeba požadovat, aby kroky k nápravě křivd byly korektní. Rozumím tím, že:
Za prvé lze volit jen takové postupy, kdy odstraněním křivdy jednomu subjektu nevznikne křivda subjektu druhému.
Za druhé je třeba přísně respektovat právní řád České republiky a právní principy běžné ve všech vyspělých demokraciích.
A za třetí - navrhovaná zákonná norma musí být kvalitně zpracována, tj., musí mít všechny náležitosti, nesmí obsahovat údaje mnohoznačné, dokonce vyloženě chybné.
Z těchto důvodů: Za prvé nesouhlasím se způsobem, jaký podle návrhu zákona tisk 700, ale i společné zprávy tisk 826, část II má být vydán majetek židovským obcím.
Zdůvodnění:
a) Příloha, která je součástí návrhu zákona tisk 700, je značně mlhavá, používá např. k označení vlastníků dvojznačných formulací a lze z ní v mnoha případech jen obtížně odlišit, co je ve skutečnosti majetek státu, co je majetek obce a co dnes patří právnickým osobám či občanským sdružením.
Příloha ve společné zprávě tisk 826 v mnoha případech rozporné údaje, např. o vlastnictví, u položek prostě vypouští, ale sporné položky ponechává, viz např. položka 15 v obou tiscích, položka 90 v předloze zákona, resp. 88 společné zprávy, položka 174, resp. 165, položka 184, resp. 175, položka 130 návrhu zákona, resp. 125 společně zprávy a další. To je jen zastírání, ne řešení problémů. Nemohu souhlasit s tím, aby příloha, která není obsahově nepochybná, byla součástí a podkladem zákona.
b) Vyvlastnění obcí, právnických osob a občanských sdružení, viz dříve jmenované položky, bez náhrady podle tisku 700 odporuje Ústavě České republiky, Listině práv a svobod, článek 11, odst. 4.
Ani úprava ve společné zprávě tisk 826, a to v § 3, odst. 2, není podle mého mínění v souladu se zmíněným článkem 11, odst. 4, protože - nezlobte se na mne zájem židovských obcí je těžko možno vydávat za veřejný zájem, aby takovéto vyvlastnění za náhradu bylo právně čisté řešení. Navíc ho považuji za řešení politicky nešťastné, protože ve svých důsledcích může poškodit postavení židovských obcí ve společnosti. V závěru ve stanovisku našeho klubu proto navrhujeme jiné řešení.
c) To, že návrh zákona řeší problém ekonomického postavení židovských obcí i z jiného než státního majetku, vytváří možnost sporu. Způsob, jímž návrh tlačí dnešního právoplatného vlastníka, aby se vzdal svého vlastnictví ve prospěch židovské obce dohodou, pokládám za značně právně diskutabilní. Zejména si ovšem myslím, že způsob řešení, který může vůbec vést k soudním sporům, není důstojný způsob řešení majetkového odškodnění židovských obcí.
Za druhé - nesouhlasím s podobou druhé a třetí části návrhu zákona, kde jde o novely zákona č. 87/1991 Sb., a zákona 229/1991 Sb., i když nemíním zpochybňovat fakt, že restituce ze zákona č. 128/1946 Sb. nebyly po únoru 1948 důsledně dořešeny.
Mám k tomu následující důvody:
A) Domnívám se, že návrh v projednávané podobě neodpovídá jednacímu řádu § 67 odst. 2, určujícímu, jak má předloha zákona vypadat, zejména proto, že: v důvodové zprávě chybí podrobnější rozbor soudních rozhodnutí k problémům restitucí podle zákona 128/1946 Sb., zejména však rozbor jak bylo realizováno právo náhradního plnění formou státních dluhopisů za majetek zemědělský, průmyslové a živnostenské podniky a jiné nemovitosti podle zákona 79/1948 Sb., řešícího případy, kdy tento majetek podlehl znárodnění.
Ekonomické nároky na státní rozpočet - a to se týká všech částí zákona - předkladatelé nejprve bagatelizovali, pak se operovalo při projednávání ve výborech částkami, které nejsou opřeny o seriózní důkladnou analýzu dopadu na státní rozpočet.
B) Z právního hlediska mám značné pochybnosti o právní korektnosti znění předložených novel restitučních zákonů, protože se domnívám, že umožňují oživit i případy, posouzené v nedávné době podle platné podoby restitučních zákonů, respektive, že někdy jde o případy, u nichž podle dosud platných zákonů proběhly prekluzivní lhůty. Nemohu souhlasit se způsobem, zvracejícím již pravomocná rozhodnutí, protože to porušuje uznávané právní principy.
C) Konstatuji, že problém restitucí podle zákona 128/1946 Sb. není jediným problémem tzv. nápravy křivd. Dále by mohly přijít se svými nároky dosud pominuté právnické osoby a kolotoč restitucí by se otáčel dále a dále.
Domnívám se, že čtyři roky po listopadu 1989 je nejvyšší čas restituce uzavřít, protože vznášení dalších a dalších nároků vede k prodlužování období právní nejistoty a vlastnické nestability v České republice. To poškozuje národní ekonomické zájmy České republiky, protože s částí majetku obcí či jiných subjektů nelze někdy dost dlouho efektivně nakládat.
Klub Levého bloku se ve svém stanovisku s uvedenými výhradami ztotožňuje a navrhovaná řešení považuje za právně napadnutelná, politicky nedostatečně promyšlená, nezaručující důstojnou realizaci zmírnění následků křivd tak, aby nedocházelo ke sporům, jak si to závažnost problému vyžaduje. Klub Levého bloku si váží úsilí poslance Dobala a dalších, které věnovali této věci, ale předložený návrh nemůže považovat z uvedených důvodů za kvalitní návrh zákona a nemůže ho proto ani podpořit.
Připomínky vlády k tisku 700 a improvizované - a podle nás neúspěšné - vylepšování předlohy ve společné zprávě nás v tomto stanovisku jen utvrzují.
Poslanecký klub LB proto přichází s návrhem:
1. Stáhnout z jednání Poslanecké sněmovny předložený návrh zákona tisk 700 i návrh ve znění společné zprávy, tisk 826.
2. Dojde-li ke stažení návrhu zákona, jsme připraveni vystoupit s procedurálním návrhem rozšířit program schůze o bod "Usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k úpravě majetkových vztahů federace židovských obcí..." Obsahem tohoto nově navrhovaného bodu schůze by bylo usnesení, v němž
a) by se Poslanecká sněmovna obrátila na Českou vládu se žádostí, aby jí nejpozději do 15. dubna t. r. předložila návrh komplexního řešení ekonomického zabezpečení života židovských náboženských obcí movitým i nemovitým majetkem ze státních prostředků;
b) by Poslanecká sněmovna navrhla u osob, jejichž restituce ze zákona č. 128/1946 Sb. nebyly podle tohoto zákona po únoru 1948 prokazatelně dořešeny, možnost odškodnění restitučními obligacemi z Fondu národního majetku či jinak z majetku státu;
c) by se Poslanecká sněmovna obrátila na zastupitelstva obcí a měst s výzvou, aby bezplatně či za symbolickou cenu převedly ze svého majetku všechna živá židovská kultovní místa židovské obci.
Tolik stanovisko klubu Levého
bloku.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji
panu poslanci Zdeňku Vorlíčkovi. O procedurálním návrhu, který
podal, budeme hlasovat v tuto chvíli bez rozpravy, pokud někdo
nemá technickou námitku, kterou bych připustil. Chce paní společná
zpravodajka něco podotknout?
Poslankyně Anna Röschová: Pane
poslanče Vorlíčku, já se domnívám, že i první návrh byl procedurální.
Vy jste navrhoval stáhnout tento návrh zákona z projednávání této
schůze, a jako další zařadit ten bod.
Předseda PSP Milan Uhde: Návrh pana poslance Vorlíčka je několikadílný. Hlasovat budeme o jeho první části, tj. o tom, že jménem Levého bloku navrhuje pan poslanec Vorlíček, aby bod, který projednáváme, byl stažen z jednání Poslanecké sněmovny, a to tak, že by byly staženy oba tisky, tj. návrh i společná zpráva.
Já vás pro tuto chvíli odhlašuji a žádám, abyste se znovu přihlásili.
Paní poslankyně, páni poslanci, budeme hlasovat o návrhu poslance Vorlíčka na stažení tohoto bodu z jednání Poslanecké sněmovny. Je to 183. hlasování na naší schůzi.
Kdo souhlasí s návrhem pana poslance Vorlíčka, ať to dá najevo zvednutím ruky a stisknutím tlačítka. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Hlasování skončilo. Pro hlasovalo 53 poslanců, proti 79, hlasování se zdrželo 18. Návrh poslance Vorlíčka nebyl přijat.
Budeme pokračovat v rozpravě.
Táži se pana poslance Milana Loukoty, zda má pozměňovací návrh.
Nemá. V tom případě budu postupovat podle § 16 odst. 3 jednacího
řádu. Z technických důvodů, ale i z těchto důvodů zákonných dám
přednost pozměňovacím návrhům poslanců, aby tyto návrhy mohly
být popřípadě během polední přestávky zpracovány. Diskusní příspěvky
neobsahující pozměňovací návrh budou zařazeny po polední přestávce.
Pokud pan poslanec Valenta má pozměňovací návrh, zvu ho k řečništi.
Poslanec Josef Valenta: Pane předsedo, dámy a pánové, dovoluji si říci pár slov k předloženému návrhu zákona. V úterý poslanci PSP obdrželi materiál od pana Moučky z ČLTK ohledně hřiště v Praze Strašnicích. Včera odpoledne všichni poslanci dostali k dispozici telegram od pana Moučky, který možná unikl vaší pozornosti, a proto si jej dovoluji přečíst:
"Vážené dámy a páni poslanci, informace pana Dobala o dohodě mezi TJ Dopravní podniky Praha a Federací židovských obcí je mystifikací. K žádné dohodě o vlastnických vztazích k hřišti Hagibor nikdy nedošlo. Apeluji na vaše svědomí při jednání o hřišti, které jsme si sami vybudovali a na které tak máme i morální právo. Tajemník Moučka."
Dovoluji si navrhnout v této souvislosti vypustit z přílohy návrhu zákona o úpravě některých majetkových vztahů Federace židovských obcí nemovitost pod pořadovým číslem 125 s názvem Hřiště Praha Strašnice Hagibor. Dovoluji si apelovat na všechny poslance, kteří aktivně sportují, nebo se o sportování pokoušejí, jako např. kolega poslanec Čermák na fotbalovém hřišti, či kdysi aktivně sportovali a dnes sportovní dění sledují pouze jako diváci. Obracím se na tenisty z vládního kabinetu, aby umožnili i těm, kteří nemohou sportovat v Atriu či v Průhonicích, pěstování zdravého ducha ve zdravém těle.
Nemyslím, že Židovská obec by tímto mým návrhem byla nějak zásadně ochuzena a domnívám se, že veřejnost, a to nejen veřejnost sportovní, by tento krok přijala velmi pozitivně.
V zásadě si nemyslím, že by se
jedna křivda měla napravovat křivdou jinou. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan
poslanec Valenta ukončil svůj příspěvek, zvu k řečništi poslance
Josefa Křížka, připraví se pan poslanec Jaromír Kalus.
Poslanec Josef Křížek: Vážený pane předsedo, dámy a pánově, úvodem bych chtěl konstatovat, že ani já ani poslanecký klub, jehož jsem členem, nic meritorně nenamítáme proti napravení křivd, které byly způsobeny židovskému obyvatelstvu a židovským náboženským obcím. Jsme dokonce velmi potěšeni tím, že v této věci konečně dochází k určitému pokroku. Domnívám se, že dokonce i způsob, jakým přistupují navrhovatelé k této problematice, je způsobem průchodným a ve své podstatě velmi praktickým.
Takovéto pozitivní hodnocení ovšem nabývá určitých trhlin v okamžiku, kdy si uvědomíme, že ne vše, co je nám předkládáno jako fakt, skutečně faktem je.
Pan poslanec Dobal - a buď mu za to dík - se ukázal jako velmi schopný a pracovitý člověk a byl ochoten shromáždit nemalé množství dokumentace. Na základě této dokumentace je součástí přílohy návrhu ve znění společné zprávy, to je výčtové části, i položka číslo 125 parifikované hřiště Praha - Strašnice (Hagibor). Pominu věcnou, tj. majetkoprávní stránku celé věci, která sama osobě je poněkud nejasná. Chtěl bych věnovat spíš pozornost tomu, že argumentace pana kolegy Dobala, která je v obecném pohledu v naprostém pořádku, v konkrétních věcech a tvrzeních neodpovídá objektivnímu stavu a zakládá možnost vytvoření dalších křivd nápravou křivd minulých. Hřiště Hagibor je toho jasným dokladem.
Na tomto místě bych poněkud odbočil od merita věci a musím se zmínit o tom, že jsem byl požádán tajemníkem našeho poslaneckého klubu o to, abych tlumočil jeho omluvu panu poslanci Dobalovi. Tato omluva se týká textu telegramu tajemníka TJ Dopravní podniky, který vám byl rozdán dne 16. 2. 1994 v odpoledních hodinách. Na základě nedorozumění při telefonické výměně informací došlo zřejmě k tomu, že pan tajemník TJ nepřesně pochopil výroky pana poslance Dobala tak, že pan poslanec Dobal při projednávání této záležitosti ve výborech a v jednotlivých klubech hovořil o tom, že mezi Federací židovských obcí a TJ došlo k majetkoprávní dohodě. Pan poslanec Dobal informoval pouze o tom, že mezi těmito dvěma subjekty již došlo k dohodě, jejíž obsah charakter blíže nespecifikoval.
Dne 17. 2. 1994 došlo k jednání mezi panem poslancem Dobalem, zástupci TJ DP a mnou, přičemž na základě tohoto jednání a dalších skutečností mohu odpovědně prohlásit, že se tvrzení o uzavřené dohodě bohužel nezakládá na pravdě. Účastníci jednání si navzájem ujasnili svá stanoviska. I poté, co k tomuto jednání došlo, setrvávám i nadále na názoru, že "navrácení" sportoviště Hagibor do majetku Federace židovských obcí by nebylo nápravou křivdy, ale darem. Členové TJ, jichž je v současné době přibližně 1500, vybudovali stávající sportoviště z finančních prostředků TJ DP a svou vlastní prací. Jediným, co bylo zachováno z původní podoby areálu, je v podstatě pouze půdorys pozemku.
V současné době jedinou dohodou, která existuje, je ústní dohoda o možnosti využívání areálu Židovským sportovním klubem, která má formu zvýhodněného nájemního vztahu, přičemž TJ DP je pronajímatelem a ŽSK nájemcem. Mezi oběma subjekty došlo pouze ke dvěma jednáním. První se konalo v roce 1991, kdy ŽSK uplatnil nárok na vydání předmětné nemovitosti. Díky tomu, že tento návrh nebyl nijak právně podložen, k vydání nedošlo. ŽSK a Židovské náboženské obce podaly žalobu na vydání majetku, směrovanou proti TJ DP, a tato žaloba byla pod čj. 26 C 132/92 Obvodním soudem pro Prahu 10 zamítnuta. Pro úplnost je třeba dodat, že rozsudek nenabyl doposud právní moci. Již v rámci tohoto prvního jednání nabídla TJ DP Židovskému sportovnímu klubu možnost zvýhodněného pronájmu, avšak ŽSK se k této nabídce tehdy nevyjádřila. K uvedené dohodě došlo až v rámci druhého jednání, které se konalo dne 2. 2. 1994, tj. po vynesení rozsudku soudem.
Z iniciativy TJ DP však jsou vyvíjeny kroky, směřující k tomu, aby se vzájemný právní vztah dostal na kvalitativně vyšší úroveň a v současné době je již připraven písemný návrh příslušné nájemní smlouvy, která je koncipována tak, aby byla co nejvýhodnější pro ŽSK. Jenom velmi stručně mohu říci, že TJ DP by v rámci této smlouvy garantovala plně dohodnutý čas využití sportoviště, požadovaný ŽSK, přičemž výše nájmu by se rovnala pouze režijním nákladům.
Považuji za nutné zdůraznit, že takový postup TJ DP není ani náznakově aktem uznání oprávněnosti nároků Židovského sportovního klubu a tím méně uznáním nároků Federace židovských obcí. Jedná se výhradně o akt dobré vůle. TJ DP neustále vyjadřuje ochotu v jednáních pokračovat a dohodnout se. Tuto ochotu naposledy vyjádřila i včera, a to přímo panu poslanci Dobalovi.
Současný stav celé záležitosti je takový, že sám pan poslanec Dobal - a jestliže se mýlím, nechť mne opraví konstatoval, že pro něho jako předkladatele návrhu zákona je podstatná základní myšlenka tohoto návrhu a že si dovede představit přijatý zákon i bez položky č. 125.
Ze všech uvedených důvodů tedy podávám tento pozměňovací návrh a navrhuji, aby položka č. 124 byla z přílohy zákona, pokud bude přijat, vypuštěna. Osobně se domnívám, že takový krok je morální povinností tohoto Parlamentu, protože, jak jsem již uvedl, nelze napravovat křivdu další křivdou.
Doposud jsem se zabýval výhradně faktickou stránkou věci, existuje však i stránka druhá, t. j. pohled z morálního hlediska. Kdyby si někdo dal tu práci a srovnal stav pozemků a objektů v okamžiku odnětí původnímu vlastníku a stav současný, zaznamenal by diametrální kvalitativní rozdíly. To, co bylo vybudováno, je nesouměřitelné s tím, co zde kdysi existovalo. Současný stav je výsledkem dlouhodobé obětavé, tvůrčí, mravenčí práce řadových členů TJ. Nevím, jak vaše svědomí, ale mé svědomí mi zabraňuje v tom, abych v tomto případě hlasoval pro nikoliv navrácení, ale darování tohoto majetku komukoliv.
Z uvedených důvodů navrhuji, aby položka 125 byla z přílohy k zákonu, pokud bude přijat, vypuštěna. Je to to nejmenší, co můžeme udělat pro to, aby zákon byl skutečně spravedlivý a nezakládal další křivdy.
Toto je první okruh problémů, o kterém jsem chtěl hovořit. Další problém má obecnější charakter a zaznamená porušení, či alespoň možnost porušení toho, čemu se Česká národní rada a následně Poslanecká sněmovna několikrát zavázala. Předkládaným návrhem zákona bude v případě přijetí nepochybně prolomena restituční magická hranice roku 1948. Toto konstatování je pravdivé bez ohledu na opačné tvrzení důvodové zprávy. V § 11 navrhovaného zákona je obsaženo doplnění zákona o mimosoudních rehabilitacích, které rozšiřuje povinnost vydat věc na případy, kdy nebylo pravomocně rozhodnuto do 25. února 1948 o nárocích, vyplývajících ze zákona č. 128/1946 Sb. o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobod a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících. Oproti původnímu návrhu je okruh restitučních nároků společnou zprávou dále rozšiřován. Přes určité problémy se nakonec podařilo získat text předmětného zákona a s údivem jsem zjistil, že zákon je široce pojat a vztahuje se na jakékoliv majetkově převody a jakákoliv majetkoprávní jednání, ať se týkají majetku movitého či nemovitého, veřejného či soukromého a stanovuje neplatnost takových aktů, pokud k nim došlo po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické perzekuce. Další citace ze zákona není důležitá, neboť se nevztahuje k projednávanému problému. Navrhovaná právní úprava, zejména ve znění společné zprávy, tedy evidentně přesahuje rámec navrhovaného zákona, který má pouze upravovat některé majetkové vztahy Federace židovských obcí v ČR a zmírnění následků některých majetkových křivd židovských fyzických osob. Vzhledem k obecnosti navrhovaného ustanovení § 11 je otevřena možnost pro vznášení dalších restitučních nároků pro velmi široký okruh subjektů a vůbec se nemusí jednat o subjekty, které jsou jakkoli spjaty se židovským vyznáním či etnikem.
Nechci předpokládat, že právě toto bylo záměrem navrhovatele, ale v případě přijetí nezměněného textu by byl právě široce definovaný restituční průlom před rok 1948.
To, co jsem vám právě sdělil, platí bezvýhradně i pro novelu zákona č. 229/1991, navrhovanou v § 12 návrhu, o kterém jednáme. Z důvodů, které jsem uvedl, navrhuji, aby:
1. do § 11 bodu 3 do navrhovaného textu nově vkládaného odst. 2 do § 6 zákona č. 87/1991 Sb., byla doplněna nová věta tohoto znění:
"Povinnost vydat věc je dále podmíněna tím, že se jedná o součást movitého a nemovitého majetku uvedeného v první části zákona o úpravě některých majetkových vztahů k Federaci židovských obcí v České republice a kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.";
2. do § 12 bodu 3 do navrhovaného textu nově vkládaného odst. 2 do § 6 zákona č. 229/1991 Sb., byla doplněna nová věta tohoto znění:
"Povinnost vydat věc je dále podmíněna tím, že se jedná o součást movitého a nemovitého majetku, uvedeného v první části zákona o úpravě některých majetkových vztahů k Federaci židovských obcí v České republice a kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku."
Jestliže nebudou tyto pozměňovací
návrhy nebo jiné, obsahově podobné pozměňovací návrhy přijaty,
nemohu s klidným svědomím hlasovat pro návrh zákona jako takového.
Děkuji za pochopení.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji
panu poslanci Josefu Křížkovi. Slovo má pan poslanec Jaromír Kalus,
který se přihlásil s pozměňovacím návrhem. Připraví se pan poslanec
Miloslav Výborný pod podmínkou, že má pozměňovací návrh. Má.
Poslanec Jaromír Kalus: Vážený
pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolím si předložit
pozměňující návrhy, které mají povahu spíše technickou a vyplývají
z mé muzejní praxe. V § 4 odst. 1 si dovoluji navrhnout vypustit
slova "a jejich soubory". Totéž v podstatě v paragrafu
4 odst. 2 "a jejich soubory" - to také vypustit. Text
by byl pouze "sbírkové předměty, které jsou ke dni účinnosti
..." a v odst. 2 "sbírkové předměty uvedené v odst.
1". Dále doporučuji slovo "v držení" v § 4 odst.
2 nahradit slovy "ve správě", takže celá věta by zněla:
"Sbírkové předměty uvedené v odst. 1 zůstávají ve správě
Státního židovského muzea v Praze do 31. 12. 1994." Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji
panu poslanci Kalusovi. Slovo má pan poslanec Miloslav Výborný.
Připraví se paní poslankyně Anna Röschová v případě, že má pozměňovací
návrh. Má.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, také mně je vlastnické právo právem posvátným a dobře si vzpomínám, když tento Parlament schvaloval zákon o svém sídle, že jsem velmi rezolutně vystoupil proti tomuto zákonu a dovozoval, že zákonem odebrat dvě budovy obci, tehdy obci Praha, je přinejmenším neslušné a nekonzervativní. Žel ten zákon byl schválen. Byl schválen tuším i hlasy těch, kteří dnes mají postoje jiné. Nejen vlastnické právo je ovšem právem základním, právem lidským a právem fundamentálním. Jsou i jiná práva, jejichž ctění je charakteristické nejen pro ty, kteří se chtějí nazývat konzervativci, ale vůbec pro ty, kteří chtějí být demokraty. Právo na život, právo na nedotknutelnost osoby, právo na osobní svobodu, zákaz nucených prací, nedotknutelnost obydlí, svoboda pohybu a pobytu, svoboda myšlení, svědomí, široká škála náboženských práv, svoboda projevu, petiční, shromažďovací, sdružovací a další politická práva, svoboda povolání a celá škála práv sociálních a kulturních, práva na soudní ochranu, včetně presumpce neviny a jiných základních principů trestního řízení.
Všechna tato a mnoho dalších a dalších práv byla v tomto státě nejméně od roku 1939, v době nacistické okupace úplně a definitivně pro všechny skupiny obyvatelstva opuštěna a pošlapávána. Všichni víme, že nejtíživěji se dotkla nacistická perzekuce právě židovské komunity v tomto státě, do té doby žijící a od té doby jen přežívající.
Právě z toho důvodu, že vlastnické právo je právem nedotknutelným, se domnívám, že jsou liché námitky, které zde naznačují, že by právnické osoby, které nabyly majetek, jenž má být předmětem nápravy křivd - některých křivd - jej podle tohoto zákona neměly vydávat. Mohu položit otázku - může stát rozdávat něco, co není jeho? Může stát, ať už formou zákona - a mluvím samozřejmě o zákonu č. 172/1991, kterému se zkráceně říká "o majetku obcí" - oznámit, že obcím převádí do vlastnictví takový majetek, který nikdy legálně nenabyl? Může stát cestou i privatizace zbavovat se toho majetku, který nevlastní? Je postoj, který by říkal, že toto všechno stát může, postojem konzervativním? A mohu se zeptat - zdali pak víme, jak stát nabyl ty objekty, o nichž je v přílohách zákona řeč? Já mám za to, že předkladatelé zákona to vědí, jak stát tyto objekty nabyl. A mám za to, že to vědí i ti, kteří přílohu zákona kritizují. Já tvrdím, že se stát regulérním vlastníkem těchto objektů nikdy nestal.
Proto navrhuji v § 3 odst. 3 doplnit slova na závěr "nebo povinná osoba, která nabyla vydanou nemovitou věc bezúplatným přechodem". V § 6 odst. 2 za slova "povinná osoba" vložit vedlejší větu "která nemá nárok na peněžní náhradu podle § 3". Z toho plyne, že navrhuji, aby ty povinné osoby, které by byly zavázány vydat majetek, zůstaly oprávněny, včetně samozřejmě povinných osob, jimiž by byly obce, požadovat náhradu za investice, které do tohoto majetku vnesly po 24. květnu 1991.
Současně podotýkám, že jen v tomto případě má náhrada za vložené investice smysl, protože jinak při ponechání tohoto ustanovení odst. 2 § 6 a ustanovení o náhradách povinným osobám by de facto povinně osoby dostávaly náhrady dvakrát. Jen v tomto případě má ono ustanovení smysl.
Další dva mé návrhy jsou povýtce
úpravami legislativně technickými, ale přesto se domnívám, že
o nich musí být hlasováno. V § 4 odst. 1 slova "se převádí"
(je to za datem do 31. 12. 1949) nahradit přesnějším a správnějším
termínem "přechází". Zákon nemůže převádět věci. Ze
zákona mohou věci přecházet. A v § 5 pravděpodobně nedopatřením
v odst. 1 není uvedeno, k čemu vlastně má oprávněná osoba povinnou
osobu vyzývat. Navrhuji tedy za slova "oprávněná osoba vyzve"
vložit slova "k vydání nemovité věci". Děkuji vám za
pozornost a prosím, aby mé návrhy byly zaznamenány. (Potlesk v
části sálu.)