Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: V tom případě bych vám doporučil, abyste ji neprohlašoval za naléhavou, ba naopak. Jestli vám stačí jednacím řádem určená lhůta, myslím, že to bude lepší než 40 dnů.

Poslanec Vratislav Votava: Vycházím z požadavků, které jsou na nás kladeny. (Pobavení v sále.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane kolego, nemohu nechat hlasovat o vašem návrhu, protože je to porušení jednacího řádu. Já mohu nechat hlasovat o naléhavosti jen v případě, kdy časová lhůta je menší, než určená jednacím řádem. Jestli vám stačí 30 dnů, doporučuji, abyste nežádal o naléhavost. (Poslanec Votava: Souhlasím.) Prosím paní kolegyni Hubovou, připraví se pan kolega Wagner.

Poslankyně Marta Hubová: Vážený pane místopředsedo, pane předsedo, kolegyně a kolegové, se svým podnětem se obracím na pány ministry ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva financí.

Děti jsou nevinné, ohroženě a závislé. Jsou však zároveň činorodé a plné nadějí. Jejich budoucnost by se měla utvářet v harmonii a spolupráci, jejich život by měl být naplněn radostí, mírem, hrami a vzděláváním. Měly by dospívat až když rozšíří své perspektivy a získají potřebné nové zkušenosti. Pro mnohé děti je však realita dětství naprosto odlišná.

To byla citace z úvodní části Světové deklarace za přežití, ochranu a rozvoj dětí přijaté v roce 1990, upozorňující na opatření a programy, které by měly být zaměřeny ve prospěch dětí. Jedním z nich je požadavek na zlepšení postavení rodiny. Rodina je totiž nejen společenstvím lásky a solidarity, ale i místem pro tvorbu životních hodnot a postojů a existenčního zabezpečení svých členů. Rodinu však nemůže žádná sebelepší státní instituce zastoupit. Domov je prostředím, v němž jsme hluboce zakořeněni, místem návratu v dobách dobrých i zlých.

Proto mi dovolte jménem Českého výboru pro UNICEF, jehož jsem členkou, při příležitosti našeho prvního setkání v tomto roce připomenout, že rok 1994 je věnován rodině, nejmenší demokracii v srdci společnosti. Jeho emblém vystihuje poslání a cíle mezinárodního úsilí - srdce chráněně střechou přecházející v další srdce symbolizující život a lásku domova, v němž lze najít vřelost, péči, bezpečí, pospolitost, snášenlivost a vlídné přijetí. Rodina poskytuje podporu k růstu a rozvoji svých příslušníků, zejména dětí.

Přes všechny výše uvedené pozitivní funkce rodiny nejen pro děti, ale i pro dospělé dochází v posledních desetiletích k jevům, které vedou k rozpadu rodiny a ve svém důsledku k ohrožení tvorby základních společenských hodnot, které si v jejím rámci každý člověk utváří. Ve strategii UNICEF při ochraně dítěte hraje rodina primární roli. Je zaměřena na získávání takových prostředků, které může společnost dítěti poskytnout na záchranu jeho života, na podporu jeho zdraví a harmonického vývoje.

Z toho důvodu budeme podněcovat rekodifikaci zákona o rodině, který je všeprostupující formou rodinné politiky našeho státu. V tom spatřujeme zásadní konkrétní vyústění roku rodiny, neboť 30 let starý zákon neodráží aktuální stav v oblasti dotýkající se rodin, např. nepřesné vymezení rodičovských práv, to je ochrana dítěte v rodině, kde práva nejsou zcela jednoznačně stanovena, vytváří potenciální základ pro omezení základních práv dítěte přímo v rodině. Právní vztahy formuluje jednostranně, to je od rodičů k dětem, nepostihuje komplikované vztahy k manželu matky, stejně neupravuje vztahy dítěte a prarodičů atd.

Dalším velkým problémem je otázka vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem, což omezuje možnost soudu zasahovat do rodičovských práv v případě zanedbávání dětí. Bohužel nejsou v našem právním řádu zakotvena taková opatření, která by v souladu s Úmluvou o právech dítěte dostatečně pružně a účinně chránila děti poškozené následkem zneužívání, zanedbávání a krutého zacházení a umožnila ze strany státních orgánů okamžitou a adekvátní pomoc dětem, které se staly obětí trestného činu, včetně zajištění takové sítě náhradní rodinné péče, která by ve státních ústavech oddělovala delikventní děti od dětí poškozených. Kromě případů projednávaných soudem neexistuje ani statistika o počtu týraných dětí, ačkoli dle odborného odhadu profesora Dunovského existuje v České republice 1 - 2 % týraných dětí, což činí cca 55 000.

Dalšími problémovými oblastmi, které je nutno řešit, jsou zejména úprava styků rodičů s dětmi po rozvodu manželství, nedostatečné zajištění ochrany majetkových práv dítěte vůči vlastním příbuzným prostřednictvím často formální instituce opatrovníka a zejména podmínky pro osvojení, které nevycházejí přednostně z potřeb dítěte a navíc nerespektují právo znát svůj genetický původ, jak vyžaduje Úmluva o právech dítěte. Tato úmluva OSN by měla být východiskem a vodítkem při tvorbě novely zákona o rodině a měla by pak být v souladu s ústavou jako nástrojem realizace této úmluvy.

UNICEF chce přispět k praktickému naplňování všech konkrétních úkolů souvisejících se životem dětí a chce svými aktivitami zajistit dětem důstojnou budoucnost.

Při plnění svého mandátu se liší od dobrovolných organizací tím, že se nespokojuje pouze s dary vlád a sponzorů, ale v rámci programu pro rozvoj střední a východní Evropy v letech 1992 - 96 využívá čistý výtěžek z finančních darů a hlavně z prodeje zboží UNICEF na vlastní aktivity v České republice.

Nedílnou součástí humanitárních aktivit Českého výboru pro UNICEF je právě zprostředkovávání prodeje zboží UNICEF, jehož výnos slouží k naplňování fondu humanitární pomoci.

Způsob prodeje je přísně formalizován a vázán na zásady UNICEF, což znamená, že zboží zůstává až do okamžiku prodeje konečnému spotřebiteli majetkem Dětského fondu OSN a národní výbory působí pouze jako odborná distribuční místa. Stejně tak je vázáno nejméně 75 % hodnoty tohoto zboží, které je třeba vynaložit na podporu projektu UNICEF, což má vliv i na možnosti poskytování marží a jiných obchodních nástrojů.

Zboží UNICEF tedy není a nemůže být předmětem konkurence na trhu s obdobnými komoditami. Podmínky pro činnost českého výboru v rámci nově soustavy daní nejsou dosud řešeny speciálními ustanoveními. Bylo by žádoucí vytvořit takové právní postavení Dětského fondu OSN na území naší republiky zabezpečující osvobození výrobků této instituce OSN prodávaných u nás za účelem získání prostředků pro jednotlivé akce od daně z přidané hodnoty, resp. zařadit zboží do seznamu výrobků zdaňovaných sazbou daně z přidané hodnoty ve výši 5 %.

Situaci působení UNICEFu na území České republiky značně ulehčí i aplikace připravovaného a netrpělivě očekávaného zákona o neziskových právnických osobách na agencie a organizace přidružené k OSN a jejich tuzemská zastoupení a výbory, jejichž činnost vyplývá z mezinárodních závazků České republiky, ale jejichž podmínky nejsou v současnosti adekvátně a legislativně upraveny.

Vznešené poslání Mezinárodního roku rodiny nemůže být pouhou proklamací významu a nezastupitelnosti rodiny jako instituce zajišťující emoční i finanční a materiální zázemí a pomoc podstatnou pro růst a rozvoj dětí, solidaritu s dalšími závislými členy rodiny, staršími, handicapovanými a nemocnými a podněcování vzájemné vnitrorodinné podpory vztahující se ke sdílení povinností při vytváření domova, ale vidím jej ve všeobecném přijetí nové etiky pro děti a rodiny naší společnosti. Vždyť rodina, jak vyplývá z průzkumu, je pro většinu z nás stabilní a tradiční životní hodnotou. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Wagnera, který má přihlášky tři a pak je zde kolega Bílý.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, oslovuji vás se třemi interpelacemi. První se vztahuje na velmi diskutovaný a živý problém v mém volebním kraji na jižní Moravě.

V roce 1992 veškerou starost o vodovody a kanalizace jsme přenesli na obce. V rámci privatizace byl infrastrukturní majetek předán do působnosti obcí a jiná část majetku, která představuje část provozních zařízení, bude privatizována. Obce, které se rozhodly řešit oblast vodovodů a kanalizací samostatně, přebraly k 1. 12. infrastrukturní majetek od státu a zajistily si jeho provoz samy. V mnoha případech však řešení neleží jen na obci, ale na mnoha obcích, někdy překračují zájmy i hranice okresů a je tudíž potřeba k řešení jakéhosi dobrovolného svazku obcí.

V této souvislosti je - myslím - namístě položit otázku, do jaké míry komplexnímu řešení těchto problémů brání absence vyššího stupně samosprávy v této době, a položit si otázku, jak by bylo jednoduché toto řešit, kdyby v moci takovéhoto vyššího samosprávného územního celku tyto věci byly. Např. předsednictvo Svazu vodovodů a kanalizací Žďárska se na svém zasedání 27. ledna zabývalo hlavním problémem, a to neúnosným zvýšením vodného a stočného od 1. ledna. Zvýšení činí až 58 %. Jak jistě víte, na tento podnět i na řadu podnětů z jiných okresů mého volebního kraje a i z jiných volebních krajů odpovědělo Ministerstvo financí a jeho kompetentní pracovníci. Domnívám se ovšem, že není pouze v moci Ministerstva financí tento problém vyřešit, ale bylo by namístě, aby Ministerstvo financí z podnětu této interpelace vyjádřilo své komplexní stanovisko. Připomínám - a až do této chvíle jsem se nezmínil o zrušení dotací že mě problém dotací příliš nezajímá, ne s ohledem na jejich možnou výši, ale s ohledem na samotnou skutečnost, že v dotacích zřejmě není řešení problému. Zajímá mě ale komplexní stanovisko Ministerstva financí k danému problému, jak vidí možnost jeho řešení tak, aby takováto zvýšení cen neovlivňovala především sociální únosnost v některých oblastech státu. Zvýšení o 58 % a cena kubíku vody přes 20 až 22 korun je skutečně neúnosná a tomu odpovídající i cena stočného. Domnívám se, že dosavadní vyjádření nedala žádnou šanci uvěřit, že v rámci dosavadních legislativních možností je řešení možně.

Prosím proto pana ministra financí, aby se k řešení tohoto problému vyjádřil komplexně.

V druhé interpelaci se bohužel musím zmínit o věci ne velmi příjemné. Před časem rozbouřil hladinu našeho veřejného života případ děkana Právnické fakulty v Brně doc. Kroupy, který neuskutečnil to, co tzv. lustrační zákon stanovuje, pro což tento lustrační zákon nemá žádnou sankci, když jej někdo neposlechne. A protože sankci nemá, můžeme zde hovořit jako o legislativní nouzi. Domnívám se, že legislativní nouzi v demokratické společnosti nelze odstraňovat tím, že byť kdokoliv, ať státní úředník či předseda politické strany či ústavní činitel, vezme spravedlnost do svých rukou. To se stalo v postupu náměstka ministra školství pana Pilipa, současného předsedy KDS.

Nejsem samozřejmě schopen rozlišit, zda v dané chvíli a ve veřejných vyjádřeních jednal v té či oné funkci. Proto se obracím s interpelací na ministra školství se žádostí, aby, pokud pan náměstek Pilip jednal jako vysoký státní úředník, byl z jeho jednání učiněn patřičný závěr. Praxe minulého režimu byla např. taková, že když nemohl v družstvech někoho odvolat z funkce, tak družstvu neprodleně vyhrožoval odejmutím státního majetku, který družstvo mělo v užívání, zastavením úvěrování a odejmutím státních dotací. V podstatě stejně a navíc zrušením Právnické fakulty Masarykovy univerzity bylo vyhrožováno z úst vysokého státního úředníka či předsedy politické strany v těchto dnech a v této zemi.

Domnívám se, že takovýto postup je zcela v rozporu se schopností demokratické společnosti vnímat jednání svých úřadů, a proto bych žádal, aby byl patřičný závěr učiněn, neb není dobře možné, aby se takto vyjadřoval náměstek ministra. V tom případě postupuje jednoznačně proti zákonu. Jestliže zákon sankci nezná, nelze si ji vymýšlet, nelze brát spravedlnost do svých rukou, ale lze hledat řešení v rámci zákona, eventuálně v návrzích na novelizaci příslušných norem. Vyvíjet takovýto tlak nepřísluší státu a vysoký státní úředník jménem státu jedná. Pokud tak jednal současně jako předseda politické strany, měla by ona strana sama vyjádřit nespokojenost s takovýmto jednáním, protože takovéto jednání diskvalifikuje takovou stranu jako stranu demokratickou. Jedná se o hrubé porušení demokratických práv.

K třetí interpelaci. Omlouvám se panu předsedovi vlády předem, že budu interpelovat věc, která je v mé i v jiných interpelacích už v řešení, ale stalo se něco, co opravňuje mé konání, jak to z textu interpelace bude zřejmé.

Vážený pane předsedo vlády, vaše odpověď na moji interpelaci i na jiné interpelace ve věci fungování mechanismů Státní bezpečnosti mě neuspokojila. Nebyl vyšetřen rozsáhlý únik informací, stalo se tak z neochoty, neschopnosti či zlé vůle těch, kdo měli možnost záležitost vyšetřit? To mohla být inspekce ať vnitra nebo BIS nebo Generální prokuratura.

Jak je možné, že materiály bývalé Státní bezpečnosti jsou dnes přístupny operativním složkám nejen tajných služeb, ale i Policie? V tomto případě lze konstatovat, že jsme se sice proklamativně několika zákony distancovali od totalitní minulosti, nicméně v praxi se vám podřízené složky nerozpakují nelegálně shromážděné materiály využívat.

A nyní k tomu, co mne opravňuje vás oslovit, i když některé interpelace ještě zde nebyly projednány. To, co jsem tvrdil v předchozí části, dokumentuje případ Sparta. Lidové noviny v pátek 11. února hned ve třech článcích se zabývají causou Sparta, respektive aktivit místopředsedy ODS ve společnosti AC Sparta. Na celé věci by nebylo nic zvláštního. Naopak, noviny zde velmi správně informují o ekonomických aktivitách politických špiček, a za to jim budiž všechna čest. O Lidové noviny ale vůbec nejde.

Tento článek totiž naprosto konkrétně a hmatatelně potvrzuje obavy, které chová sociální demokracie a které se týkají využívání materiálů bývalé Státní bezpečnosti pro politický boj, v daném případě dokonce uvnitř ODS. V článku je totiž jednoznačně použito tajných materiálů z archivů Státní bezpečnosti. Konkrétně autor článku nebo jeho pramen čerpal pravděpodobně z posledního tzv. komplexně služebního hodnocení, které bylo zpracováváno periodicky a které bylo součástí tajného osobního spisu příslušníka Státní bezpečnosti. Tento spis měl k dispozici pouze omezený počet osob, prakticky pouze jeho náčelníci a několik personalistů, příslušník sám ke spisu přístup neměl. Vzhledem k datu, ke kterému opustil pan Moravec služební poměr, lze usuzovat, že se vůbec nedostavil k prověrkám a tudíž jeho kádrový spis neopustil od roku 1990 archiv. V roce 1994 však někdo nelenil a spis důkladně - ke své smůle až příliš, osnova a citace jsou velmi nápadné - prostudoval a v zápětí se obsah tohoto spisu objevil na veřejnosti. Jestliže spis opustil archiv, pak okruh osob, které k němu měly přístup, je velmi malý a snadno zjistitelný. Proto by měl ministr vnitra dát podnět inspekci, aby zjistila, kdo nahlédl v poslední době do kádrového spisu pana Moravce a proč.

Jestliže se někdo nerozpakuje použít těchto materiálů v boji o své neukojené mocenské ambice proti protivníkovi uvnitř své vlastní politické strany, pak se asi nebude rozpakovat jich použít v budoucnosti proti komukoliv.

Vážený pane předsedo vlády, omluvte prosím, že ještě před projednáním mé předchozí interpelace se na vás opět obracím. Věřím, že shledáte můj přístup přijatelným právě pro obavy, které text obou interpelací inspirovaly. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slovo má kolega Bílý, připraví se kolega Kavan.

Poslanec Jiří Bílý: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážená sněmovno, podávám touto cestou tři interpelace, a to ústní formou, které mají společného jmenovatele, a to ochranu individuálních práv zde žijících národů a národních menšin před administrativním nátlakem vedoucím k odnárodňování.

Vím, že otázka kolektivních práv je věcí politického sporu a politického boje, a za tato kolektivní práva jako poslanec moravské národní strany bojuji. Myslím ale, že otázka individuálních práv by neměla být zpochybnitelná. Proto se obracím s první interpelací na ministra vlády dr. Igora Němce, který je současně předsedou Rady pro národnosti a který se měl v Českém deníku 15. února vyjádřit o novém dokumentu týkajícím se národnostní politiky takto: "Definice národnostní menšiny není přijata ze zákona (myslím v tom dokumentu), ale je vyjádřením pohledu vlády na národnostní menšiny."

Otázka na pana ministra tedy zní: 1. Zda je tento výrok autentický, neboť mám určité pochybnosti, že by člen vlády mohl vypustit z úst takovou hloupost. 2. Pokud je autentický, zda vláda hodlá respektovat a dodržovat Listinu základních lidských práv a svobod i definici národnostní menšiny, jak je v našem zákonodárství zakotvena.

Druhá interpelace je adresována panu ministru školství, profesoru Petru Piťhovi a týká se praxe uvádění národnosti na úředních dokumentech, které vydává toto ministerstvo. V minulém roce jsem se informoval, že v této věci bude učiněno jasno tím způsobem, že budou rodiče obesláni a písemně se vyjádří, jakou chtějí mít děti národnost zapsánu na vysvědčení. Přesvědčil jsem se však o tom, že tato akce, která měla proběhnout na všech školách, vůbec neproběhla, že v podstatě dětem bez jejich souhlasu a bez souhlasu rodičů jako zákonných zástupců je zapisována pouze jedna národnost tak, jak to uzná za vhodné pan ředitel nebo pan učitel. Někdy to dokonce dospívá do takového stadia, že mám pocit, že je to nějaká soutěž učitelů jako v minulém režimu, kdo bude mít méně dětí chodících do náboženství.

Moje otázka na pana ministra zní: Jak bude zjednána náprava a zabráněno porušování Listiny základních lidských práv a svobod v tom směru, že každý se bude moci svobodně hlásit ke své národnosti a uvádět ji.

Třetí interpelace je směrována na pana ministra vnitra Jana Rumla. Obrací se na mne celá řada občanů z Moravy, kteří mají problémy se zapisováním moravské národnosti. Jedná se zejména o starší občany, kteří mají občanský průkaz, který se již nevyměňuje. Jejich určitou morální satisfakcí je, aby se na konci svého života mohli přihlásit ke své národnosti. V minulém režimu to nebylo možné a jak je vidět, není to možné ani v novém režimu.

A v podstatě v těchto dokumentech - zase pod určitými administrativními záminkami - je jim to odmítáno. Odvolávají se na určitý příkaz pana ministra, který v této věci byl. Proto bych chtěl, aby pan ministr mi odpověděl, jakým způsobem bude zabráněno administrativnímu odnárodňování a dodržování Listiny základních lidských práv a svobod i v této oblasti.

Zvláště bych zde upozornil na problematiku nových občanských průkazů, kde národnost není uváděna a kde mnozí si žádají, aby národnost mohli mít uvedenou alespoň ve zvláštních záznamech. To je prosím vše. Vidíte, že tyto tři interpelace mají určitou logickou návaznost. Doufám, že to nesvědčí o určitém směru této vlády, ale že to jsou jenom jednotlivá fakta, která se např. špatně interpretují. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím, kolegu Kavana, připraví se kolega Zdeněk Trojan.

Poslanec Petr Kavan: Pane předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánově, omlouvám se, protože jsem dostal ještě jeden materiál nyní, takže bych rád vznesl dotaz, resp. podnět k nápravě na místopředsedu vlády a ministra financí pana Kočárníka.

Jedná se o oblast výroby ofsetových tiskových desek pro polygrafický průmysl. Dotaz směřuje k tomu, že výrobci těchto ofsetových desek u nás jsou celně znevýhodněni proti dovozcům hotových výrobků. Jinými slovy - polotovary dovážené pro výrobu těchto ofsetových desek mají vyšší celní ohodnocení, vyšší dovozní clo, než hotově výrobky.

Budu zcela konkrétní. Jedná se o dovoz hliníkových pásů, položka sazebníku 76061191, 76071190, kde je dovozní clo 5 % a 8 %, zatímco dovozní clo na hotovou ofsetovou tiskovou desku je 3,5 %. Toto opatření jednoznačně znevýhodňuje naše domácí výrobce, na trhu u nás je přibližně osm konkurenčních firem, které mají sídla, ať už Grafostroj Zvíkov, Polygrafie Bratislava, Lastra Itálie, Horsell Anglie, Polychrome Německo, Kalle Německo, Howson-Algraphm Anglie, 3 M Anglie, Dupont USA a další. Tato situace značně znevýhodňuje naše výrobce, utlumuje to průmysl a už tak velká nezaměstnanost na Moravskoslezské zemi je tímto způsobem ještě podporována.

Můj dotaz zní, proč je celní politika v této oblasti takto vedena, protože ani nařízení vlády č. 243/1993 Sb. ustanovením § 1 písm. a) toto neřeší, poněvadž vyhovuje spíš velkým firmám, než firmám malým, které se touto výrobou u nás zaobírají. Konkrétně je to firma Interlith Strhaře - Žleby okres Blansko, pošta Lomnice u Tišnova. To jenom dodávám proto, aby bylo zřejmé, co se týká funkčnosti okresu Blansko, jak je to roztahané. Když tito občané si chtějí zajet na okres do Blanska, je to pro ně celodenní výlet.

Apeluji na místopředsedu vlády a ministra financí, aby v této věci zjednal nápravu, aby naši domácí výrobci přestali být znevýhodněni proti zahraničním dovozcům hotových ofsetových tiskových desek.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Trojana, připraví se kolega Bláha.

Poslanec Zdeněk Trojan: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, na 14. schůzi Poslanecké sněmovny jsem dne 11. listopadu 1993 přednesl interpelaci týkající se růstu násilí, projevů rasismu, xenofobie a intolerance s tím, že jsem žádal o vyjádření k této záležitosti ministry spravedlnosti a vnitra. Upozornil jsem na to, že v České republice působí nejméně 15 organizací s rasistickým a fašistickým zaměřením. Uvedl jsem, že od roku 1990 bylo zaregistrováno asi 230 násilných trestných činů, organizovaných skupinových útoků, mající charakter rasových pogromů, při nichž zemřelo více než 10 osob.

Statistické údaje o počtu osob stíhaných pro § 198 trestního zákona, tj. hanobení národa, rasy a přesvědčení, ukazují, že počty osob stíhaných na základě tohoto paragrafu klesají. V roce 1987 bylo odsouzeno 80 osob, v roce 1989 52 osob, v roce 1990 15 osob a v roce 1992 pouze 1 osoba. Obdobně vypadá statistika i v ostatních příbuzných trestných činech.

Ministr spravedlnosti dopisem ze dne 9. 12. 1993 odpověděl, že není oprávněn zasahovat do činnosti nezávislých soudů a že se těmito problémy nemůže zabývat. Ustavením Státního zastupitelství jakožto instituce, za niž odpovídá ministr spravedlnosti, došlo ke změně jeho kompetencí. Žádám proto znovu v této změněné situaci pana ministra spravedlnosti, aby mi odpověděl na otázku, jaká opatření - jako člen vlády odpovědný za kvalitní funkci Státního zastupitelství a mající tedy na starosti dohled nad přípravným řízením, vyšetřováním trestných činů a podáváním obžalob zamýšlí v oblasti problematiky související s projevy rasismu, xenofobie a intolerance přijmout. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím kolegu Bláhu, připraví se paní kolegyně Mazalová.

Poslanec Jan Bláha: Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, chtěl bych přednést dva okruhy dotazů týkající se dvou význačných akciových společností na území Středočeského kraje. Jednou z nich je v Kladně Poldi ocel a druhou je v Mladé Boleslavi Škoda Volkswagen. V prvém případě vzhledem k tomu, že z rozhodnutí Fondu národního majetku získala společnost Bohemia art Poldi ocel - podotýkám česká společnost - vznáším otázku směrem k vládě, především panu ministru Dlouhému a panu ministru Skalickému, jakým způsobem může vláda podpořit - např. garancí získání úvěru pro realizaci schváleného projektu. Říkám to proto, že tu již dnes, ale i v denním tisku řada těchto otázek v případě jiných podniků padala, tyto garance svým způsobem vystaveny byly.

Ptám se proto, že vím, že v současné době management má řadu jednání nejen na daných ministerstvech, nejen s bankami, ale i s dalšími, a že se snaží v rámci schváleného projektu, kterým získala tuto Poldi, udělat kroky nejen ve výrobě ušlechtilé oceli, nejen ve výrobě konstrukční oceli, ale zároveň náhradních jiných výrob v rámci celého regionu. Samozřejmě jako řada takto získaných podniků se snaží o narovnání i starých dluhů vůči státnímu monopolu a že samozřejmě v daném čase je svým způsobem v "presu" a především - nechci se vracet k různým novinovým článkům - různě napadána.

Otázka, kterou jsem položil, mne zajímá nejen z tohoto důvodu, ale i z toho, že v současné době by měla koncem měsíce února být vypracována a podepsána konečná smlouva pro majitele Bohemia art. Dosud existuje smlouva o budoucí smlouvě.

Druhý okruh otázek, který bych chtěl směřovat taktéž vládě a především panu ministru Dlouhému a Skalickému je kolem podniku Škoda-Volkswagen. Opět probíhala řada diskusí, bylo popsáno mnoho listů papíru, především i v novinách, nedomnívám se, že vždy s přesnými informacemi, byla i řada různých jednání, ale já vím, že má být vypracován dodatek smlouvy mezi Volkswagenem a Fondem národního majetku.

Proto se ptám, zda v dodatku smlouvy bude nějakým způsobem garantováno, že například pokud bude nahrazen český výrobek výrobkem zahraničním, jaká bude jeho cena, zda to bude cena svým způsobem garantovaná a nepůjde se na tu zaváděcí cenu, pokud ano, zdali tato cena bude mít alespoň dobu trvání dvou let a ne řekněme tří měsíců, zda při kontraktačních jednáních v otázkách problémů stability dodavatele nebude upřednostňován pouze vstup německého kapitálu a jakým způsobem může být upřednostňován i kapitál jiný, tedy i náš český. Z pohledu subdodavatele - jaký bude podíl výrobků z území České republiky, zda se nezmění v neprospěch našich subdodavatelů a zda se nezmění zároveň tím výrazně cenová hladina. Zda nepoklesne podíl kvalifikovaně a nekvalifikované práce do roku 2000.

To jsou otázky, které by mě zajímaly, zdali budou obsahem jednání dodatku smlouvy, zdali tam budou garantovány a mimo tento okruh zda je zájmem uvedených ministerstev zúčastnit se a sjednat avizovanou schůzku vedení dodavatelů a zástupců odborů. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, prosím kolegyni Mazalovou, další přihlášky do rozpravy nemám.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, se svojí interpelací se obracím na ministra práce a sociálních věcí pana Vodičku a na ministra zdravotnictví Luďka Rubáše.

Vážení páni ministři, žádám o projednání postupu Úřadu práce v Brně, respektive jeho vedení, ve věci odmítání jednoročních příspěvků zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají absolventy lékařských fakult. Od 23. 8. 1993 Úřad práce v Brně přestal vyplácet jakékoliv příspěvky, mimo jiné i absolventům medicíny, dle slov pracovnic tohoto úřadu. Tyto pracovnice byly přetíženy rozesíláním hromadných sdělení absolventům. Zprávy měly samozřejmě negativní ohlas mezi postiženými. To je pochopitelné, protože absolventi lékařských fakult jsou nyní v roli středoškoláků, které musí nadále živit jejich rodiče, pokud je ovšem mají! Podle názoru vedoucích pracovníků je to ovšem jejich problém, tedy problém těchto absolventů. Připadá mi velmi nemorální, jestliže absolvent lékařské fakulty je diskriminován proti absolventům jiných fakult, protože bez tak zvaného kolečka nemůže pracovat jako lékař ani v soukromém sektoru a ani ho vlastně nikdo nechce zaměstnat, nemůže se privatizovat.

Toto jednání pracovního úřadu se neztotožňuje ani s proklamacemi o etice povolání lékařů, které slyšíme jak z ministerstva zdravotnictví, tak z lékařských fakult, ale i z České lékařské komory, která požaduje do konce února, aby každý absolvent zaplatil 500 Kč příspěvek. Já tedy přemýšlím z čeho! Nemohu věřit tomu, že by platily jiné normy pro Prahu, jiné pro Brno a okolí. Mám pocit, že existuje zcela určitě nějaká zákonná norma, kterou nemůže měnit každý tak, jak se mu zachce, a proto žádám ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo zdravotnictví o prošetření celé této záležitosti.

K interpelaci se uchyluji jako ke krajnímu řešení jenom proto, že jsem tuto otázku několikrát předložila na našem výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a nikdo z příslušných zástupců těchto ministerstev mi ji nedokázal jakýmkoliv způsobem zodpovědět. Děkuji.