Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený
pane místopředsedo, dámy a pánové,
já sám jsem již několikrát řekl,
že tento návrh zákona vlastně řeší
pouze určité sekundární pocity, protože
každý si tak trochu uvědomuje, že veškerý
problém spočíval v tom, že kdysi komunistická
strana nevyhověla určité výzvě
směřující k tomu, aby sama sebe rozpustila.
Nechci být megalomanem, ale v té době jsem
uvedl některé myšlenky, vycházející
z toho, že do té doby, dokud bude komunistická
strana existovat, znovu a znovu budou vyvolávány
myšlenky určitým způsobem tyto skutečnosti
právně postihnout. V tom je ona příčina,
a proto mám pocit, že tento zákon pouze sekundárně
cosi řeší. Přiznávám,
že při projednávání tohoto zákona
znovu
úpěnlivě opakuji svou výzvu ke komunistické
straně, aby se seberozpustila, protože tím
by byly mnohé problémy vyřešeny.
Jestliže na jedné straně se domnívám,
že pádem autoritativního systému měla
samozřejmě, přirozeně, jak tomu bylo
v každém autoritativním systému, skončit
tato instituce, tak jako po druhé světové
válce skončila NSDAP, na druhé straně
sám za svou osobu jsem proti honu na lidi. A tady se směšují
dva pojmy.
To, že tito lidé tady byli a že tady budou, že
jsou dnes ve vládě a že jsou dnes téměř
ve všech politických stranách, je prostě
věcí reality. Ono to jinak nemůže být.
Problém je v jednom: tito lidé jednoznačně
odmítli minulost, a v tom vidím ono pozitivum. Naopak
mně vadí, jestliže existuje instituce, která
je stále vědomě pupeční šňůrou
s minulostí spjata.
Přiznávám, že vítězství
pana Grebeníčka mne potvrzuje, že ty pocity
určitého ohrožení v této společnosti
znovu a znovu budou ožívat a do té doby, dokud
tito funkcionáři budou působit, lidé
budou znovu a znovu tyto pocity ohrožení pociťovat
a znovu a znovu se v nějaké podobě tyto zákony
budou vracet.
Kolega Vik přišel s určitým návrhem
a já mám pocit, že tento návrh zákona
od nás od všech vyžaduje určité
sebezpytování. Já jsem byl členem
Československé strany socialistické od r.
1980. Musím říci, že jako socialista,
na rozdíl od Dr. Sládka, bych nikdy jako socialista
nemohl být zaměstnancem v Českém úřadu
pro tisk a informace. Bylo to pojmově zcela vyloučeno.
(Potlesk.) Říkám to s plnou rozvahou a stejně
jsem i v ústavně právním výboru
řekl, že pro tento zákon budu hlasovat v jakékoli
podobě, i v té podobě, kdyby většina
sněmovny dospěla k názoru, že je třeba
pojmenovat některé jiné organizace, čili
se musíme zamýšlet nad minulostí.
Na druhé straně, ovšem potom v zájmu
té spravedlnosti, si musíme vyřešit
tu otázku, zda si rozhodneme odsoudit naprosto veškeré
občanstvo žijící v této zemi,
tj. těch 15 miliónů, nebo přece jenom
odlišit, že někdo má hlavní vinu
a někdo menší. Pro případ kdyby
měl projít návrh kolegy Vika, v tom případě
dávám pozměňovací návrh,
ale zdůrazňuji, pouze v tom případě,
že by toto mělo projít, aby to bylo doplněno
jako další organizace - já to dám následně
písemně - Státní bezpečnost,
Lidové milice, ROH, Československý svaz mládeže,
Leninský svaz mládeže, Svaz socialistické
mládeže, SČSP, Československý
svaz žen, Svazarm a další organizace Národní
fronty. Nebudu zakrývat, že se to týká
veškeré populace, ale potom by to bylo přesné.
Musím říci, že jsem byl členem
této strany a troufám si tvrdit, že jak lidovci,
tak socialisté byli v postavení druhořadých
občanů. Byli jsme na tom lépe než chartisté,
ale byli jsme na tom hůře než obyčejní
nestraníci, o komunistech vůbec nemluvě.
To je realita, kromě hrstky těch tří,
čtyř, kteří nahoře po celou
tu dobu z toho žili.
Stejně tak jsem ochoten připustit, protože
jsem asi byl v ROH, že i tato organizace nějakou měrou
k tomu pomáhala, ovšem, jestliže připustím
tu filozofii, že prostě vina je na všech, tak
to bude něco zcestného. Čili tento můj
pozměňovací návrh platí pouze
pro případ, že by toto bylo přijato.
Já jsem se účastnil na pracích ohledně
§ 7, a to jako právník. Ale musím říci,
že po zralé úvaze dospívám k
názoru, právě proto, že jsem se na tom
aktivně tu neděli do devíti hodin do večera,
tuším, podílel, že návrh ODS se
zdá být nezbytný a v tom, co zde padlo, je
to nutné, protože já si skutečně
z právního hlediska nedovedu představit všechny
ty důsledky. Na druhé straně bych naléhavě
prosil, aby byla provedena změna v § 6 zákona,
kde v tomto pojetí, v jakém to je, by důsledky
byly určitým krutým výsměchem
pro ty postižené, protože § 6 zatím
v této fázi umožňuje revizi některých
trestných činů, ale už neumožňuje,
aby tito lidé byli ještě odškodněni,
a to se mi zdá prostě amorální. Zdá
se mi amorální, že tedy bude třeba zrušen
rozsudek ve výši 12 let, řekneme mu, ano jste
nevinen, ale již se prostě neprovede následné
odškodnění. Čili v tomto ohledu podávám
pozměňovací návrh, aby do poslední
věty byla za slovo: "řízení"
vložena slova "a následného odškodnění".
Pokud se týká § 4 až 22, vypustit slova
"až 22" a namísto toho tam doplnit "a
násl.". Tím je pokryta i ta záležitost
odškodnění, nevím kolik je to případů,
chápu, že to může určitým
způsobem zatížit státní rozpočet,
ale zdůrazňuji, že by bylo asi krutým
výsměchem někoho zprostit 12ti let, ale odškodnění
mu nedat, čili musíme být důslední
a v tomto ohledu velice apeluji, aby tento pozměňovací
návrh byl přijat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji,
prosím kolegu Nováka, připraví se
kolegyně Váchalová.
Poslanec Libor Novák: Vážený
pane předsedající, vážení
členové vlády, dámy a pánové,
v roce 1989 dali občané Československa najevo,
že chtějí vybudovat v této zemi demokratickou
společnost s odpovídajícím právním
řádem. Součástí takovéto
společnosti je i vytvoření patřičného
morálního klimatu. Každému by mělo
být jasné, co je dobro a co je zlo. Nebývá
jistě obvyklé vymezit takovéto kategorie
v zákoně. Vzhledem k tomu, jaký stav a jaký
režim zde byl po dobu více než 40ti let, považovali
navrhovatelé tohoto zákona za nutné touto
formou takovéto hodnocení provést. Je to
hodnocení deklaratorní, je to hodnocení,
které nevymezuje individuálně ani klady,
ani zápory, ani viny, ani čest kteréhokoli
občana této země. Ale říká
naprosto jasně, že zde po celou dobu vládla
nedemokracie, bezpráví, že zde byly páchány
zločiny, že zde byly porušovány zákony
a mezinárodní smlouvy a že se slušný
občan této země neměl právo
svobodně vyjadřovat k tomu, jakou tuto zemi chce
mít.
Dále z toho vychází i hodnocení celého
tohoto stavu a myslím, že hodnocení, které
není nadnesené. Navrhovatelé považovali
za potřebné vyjádřit se i k osobám,
které stály na druhé straně hranice.
K osobám, které se postavily na odpor takovémuto
režimu a které usilovaly o návrat demokracie
do této země. Myslím si, že je nanejvýš
spravedlivé, aby těmto osobám bylo vyjádřeno
morální zadostiučinění. Stejně
tak je třeba vyjádřit se k osobám,
které utrpěly újmu, které byly perzekuovány.
Formy perzekuce jsou vyjádřeny v tomto zákoně,
každý z vás, jak tady sedíte, je zná
od těch nejlehčích, až po ty nejtěžší,
po ztrátu života.
My, kteří jsme zde v tomto parlamentu a kteří
se snažíme vybudovat nový demokratický
právní řád, jistě nejsme zodpovědni
za to, co se těmto osobám stalo.
Svých činů by měli litovat praví
viníci. Přesto jsme považovali za potřebné,
aby parlament této republiky alespoň touto skromnou
měrou vyjádřil takovýmto lidem svou
účast.
Jak jsem již řekl, kategorie dobra a zla jsou kategoriemi
morálními, kategoriemi mravními. Přesto
každá společnost vymezuje určité
skutky, které považuje za zvlášť
závažné, za obzvlášť velké
zlo, a vymezuje tyto skutky tak, že se jim staví na
odpor a že je trestá.
Toto vymezení není již vymezení morální,
ale vymezení, které je prováděné
v zákonech, zejména v zákonech trestních.
Je ovšem paradoxní, že zde po dobu více
než 40 let byl stav, kdy tyto skutky, charakterizované
v zákonech této země, trestány nebyly.
Proto je nutné přijmout zásadu vyjádřenou
v § 5 a pokusit se alespoň částečně
napravit tuto skutečnost. Myslím si, že v každé
společnosti a v každé zemi platí zásady,
že nepotrestané zlo plodí zlo nové.
Nechci se dále vyjadřovat obecně k tomuto
zákonu, ale myslím si, že nebudu daleko od
pravdy, když vyzvu všechny slušné poslance
v této sněmovně jménem všech
slušných občanů této země,
aby předložený návrh zákona svými
hlasy podpořili.
Nyní ještě pár pozměňujících
návrhů k textu, který máte před
sebou tak, jak byl vytvořen ve společné zprávě.
Jedná se o legislativní upřesněni,
která částečně byla přijata
na jednotlivých výborech.
V § 2 odst. 2 navrhuji využít znění,
které přijal ústavně právní
výbor. Navrhuji tedy, aby odst. 2 zněl takto: "Komunistická
strana Československa byla organizací zločinnou
a zavrženíhodnou, obdobně jako další
organizace založené na její ideologii, které
ve své činnosti směřovaly k potlačování
lidských práv a demokratického systému."
V § 4 navrhuji zpřesnit text vložené věty
tím, že vložená věta bude nahrazena
jinou a celý text ustanovení § 4 by zněl:
"Každý, kdo byl komunistickým režimem
nespravedlivě postižen a perzekuován a nepodílel
se na skutečnostech uvedených v § 1 tohoto
zákona, si zaslouží účast a morální
zadostiučinění."
A ještě k § 8 tohoto zákona, kde se mluví
o době splatnosti státních rehabilitačních
dluhopisů. Po konzultaci s ministrem financí navrhuji,
aby na konci tohoto ustanovení za slovy "jsou splatná
do" bylo místo slov "do pěti let od jejich
vydání" použito slov "do konce roku
1995". Je to možné a je to ustanovení,
které je pro držitele státních dluhopisů
výhodnější.
Nechtěl jsem se původně vyjadřovat
k vystoupením svých předřečníků,
i když osobně jsem byl zvědav, jak se k návrhu
tohoto zákona postaví zejména poslanci Levého
bloku. Jejich vystoupení mě však přesvědčila
o tom, že hodnocení minulosti se u nich nijak nezměnilo
a je politickou otázkou, co můžeme očekávat
od rádoby obrozené KSČM a nezlobte se na
mne, kolegové z Levého bloku, k vašim vystoupením
mě napadá jen otázka: Pohádku o Červené
Karkulce znáte také? Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
kolegovi Novákovi. Prosím kolegyni Váchalovou,
připraví se kolega Loukota.
Poslankyně Anna Váchalová: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, vážená sněmovno Parlamentu
České republiky, dovolte mi říci několik
slov k zákonu, který podle mne patří
mezi ty, kdy ruku jejich autora vedla bezbřehá zášť,
netolerance a touha po tvrdé nekompromisní odplatě.
Jak snadno se i nejčistší cíle a myšlenky
mohou dostat do slepé uličky, o tom svědčí
mnoho z toho, co zde při projednávání
zákona zaznívá. Ani ten nejlepší
cíl nikdy neposvětí prostředky, jichž
mnozí vítězové používají
v hlubokém přesvědčení, že
oni, po prožití svých kalvárií,
opřeni o jedině správné ideologie
či o slepou víru, mají na tato svá
rozhodnutí vítězů plné právo
a dokonce historickou povinnost. Co je svět světem,
jsou tu stále historická vítězství
a prohry.
Slyším-li slova současných vítězů
o 40leté mravní a hospodářské
devastaci a vidím-li Československou socialistickou
republiku a pak Českou a Slovenskou Federativní
Republiku jenom z jejich pohledu, pak jako by se vracela ozvěna
stalinských manýr. Pro černobílé
brýle již naprosto nevidí, nebo nechtějí
vidět, ale ani připustit to, o čem například
hovoří z 29. června 1990 zpráva vlády
ČSFR k analýze vývoje ekonomiky k prvnímu
pololetí 1991 a predikci jejího vývoje na
rok 1992. Cituji. "Do uvedeného procesu transformace
vstupuje Československo v mnoha důležitých
ohledech relativně dobře vybaveno. Dokonce významně
lépe vybaveno než sousedé - Maďarsko,
Polsko a bývalá NDR. Lze tvrditi, že prozatím
nebyl kapitál těchto základních vstupních
dobrých podmínek promarněn." Konec citátu.
Já osobně cítím, že část
tohoto parlamentu naprosto ztratila schopnost hledat a nalézat
to, oč se například snažilo Občanské
fórum nebo vláda národního porozumění.
Vidí jen devastaci a zločiny. Bohužel, které
tady fakticky byly a nesmí zůstat nepotrestány.
K tomu máme potřebné právní
prostředky. A pokud je nemáme, upravme trestní
právo.
Na druhé straně vůbec nevidí snahu
o trvalý růst životní úrovně
a snahu o plnou zaměstnanost, zabezpečení
vzdělání pro každého občana.
Totéž ve zdravotní péči. Vše
plně hrazené ze státních prostředků.
Nevidí snahu o novou kvalitu základních sociálních
jistot, o odstranění příkrých
rozdílů v životní úrovni mezi
sociálními skupinami, městem a venkovem.
I zde si plně uvědomuji, kolika chyb a šlápnutí
vedle se minulý systém dopouštěl, nejen
v plošnosti sociálních zákonů,
ale i v podceňování problémů
jak ve zdravotnictví, tak i v sociální oblasti,
ale i necitlivým zasahováním do duchovního
a kulturního života.
Jenom připomínám těm, kteří
naprosto všechno zapomněli, že v letech 1948
a 1989 bylo postaveno ve všech formách bytové
výstavby, to je státní, družstevní
i soukromé, tři a půl miliónu bytů
za významné pomoci státu. Byty postavené
od roku 1948 představují v současné
době více ne 60% bytového fondu. Průmysl
vzrostl za 40 let více než 16,3krát. Více
než dvě třetiny národního důchodu
byly vytvořeny v průmyslu. Průmysl zajišťoval
více než 86% vývozu. Přesto se v posledním
desetiletí minulého režimu stále naléhavěji
prokazovala nutnost zásadních strukturálních
změn v průmyslové výrobě, podstatného
zvýšení technické úrovně,
snížení energetické, surovinové
a investiční náročnosti. Proto měla
být realizována celková politicko-společenská
a ekonomická reforma.
Po převratu v roce 1989 je již uskutečňována
transformace celé společnosti ve všech oblastech
života, a to nejen ekonomické, ale i duchovní,
a to tak, jaké jsou politické programy vítězných
stran.
Vedle kladů svobody projevu, cestování, demokracie
a respektování Listiny základních
práv a svobod jsme, bohužel, stačili rozbít
Československo a vyvolat hysterii antikomunismu, která
nemá daleko k fašizujícím prvkům.
Teď plodíme další zákonný
paskvil ve formě protikomunistického odboje. Jsem
pamětnice protikomunistické, rasové a protižidovské
histerie fašismu. Moje nejvroucnější přání
je, abychom se k těmto formám "boje s nepřítelem"
již nikdy nevraceli. Ptám se proto: Nejste opravdu
jako oni? Z uvedených důvodů zákon
nepodpořím.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím kolegu Loukotu a připraví se pan poslanec
Kozák.
Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající,
vládo, dámy a pánové, když jsem
si před lety přečetl knížku od
soudruha Arthura Londona Doznání aneb Soukolí
pražského procesu, nedokázal jsem dost dobře
pochopit, jak dokázala KSČ přinutit své
členy, aby si sami na sebe upletli oprátku. Dnes
jsem v podobné situaci, je pro mě opět nepochopitelné,
jak je možné, aby ti, kteří jsou podle
§ 2 odst. 2 tohoto návrhu zákona bývalí
členové organizace zločinné a zavrženíhodně,
byli zároveň předkladateli tohoto návrhu
zákona.
Současně si dovoluji využít této
příležitosti, abych požádal vládu,
aby v případě, že bude tento návrh
zákona přijat, v což doufám a věřím,
předložila z důvodů, že se v jejich
řadách nachází dost bývalých
členů organizace zločinné a zavrženíhodné,
v souladu s Ústavou ČR dle čl. 71 žádost
o vyslovení důvěry. Pokud toto nenastane,
vyzývám vás, paní poslankyně
a páni poslanci, abyste se dle čl. 72 odst. 2 připojili
svými podpisy pod návrh na vyjádření
nedůvěry vládě, který je u
mne k dispozici. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím, nedisciplinovaný kolega Kozák tady
není? Nedisciplinovaný kolega Kozák ztrácí
pořadí? Nedisciplinovaný kolega Kozák
přistupuje a bude povídat.
Poslanec Stanislav Kozák: Pane předsedající,
kolegyně a kolegové, členové vlády,
společnost očekávala tento zákon už
od listopadu 1989 s velkým napětím. Všichni
jsme věřili, že udělá definitivní
- podotýkám definitivní - tečku za
totalitní minulostí, ale tečku důstojnou,
korektní a hlavně nekompromisní. Místo
toho se nám však na poslanecký stůl
dostává ne předloha zákona, ale spíš
proklamace, a to ještě ve známém českém
stylu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Tento zákon totiž hovoří o důsledcích,
nikoli o příčinách. Příčinou
totalitního systému přece nebyla jen Komunistická
strana. Vítězná KSČ byla jen důsledkem
skutečných příčin, které
se odehrály v letech 1943 - 44 v Moskvě, kde se
tehdejší politici všech hlavních politických
stran z první republiky dohodli na zákazu obnovení
republikánské strany vesnického a malorolnického
lidu, tedy agrární strany, té strany, která
byla pilířem i garantem vybudování
demokracie v první republice. S tímto zákazem
nadšeně souhlasily všechny politické strany
sdružené později v Národní frontě.
V bláhové naději, že si právě
ony a nikdo jiný přisvojí hlasy té
strany, kterou nedokázaly za celé období
první republiky porazit v demokratických volbách.
K zákazu agrární strany došlo přesto,
že byla už v roce 1938 rozpuštěna, zatímco
jiné strany se pro období nacistické okupace
jen přejmenovaly a po válce se vrátily k
původnímu názvu. Jak bláhové
byly jejich naděje, to jim už ve volbách v
roce 1946 předvedli komunisté. Proto 25. únor
1948 byl jen logickým završením této
zrady, zbabělosti a kolaborace ostatních politických
stran.
V návrhu zákona se konstatuje, že KSČ,
její vedení i členové jsou zodpovědni
za způsob vlády atd. A já se ptám:
Nemají stejnou odpovědnost i členové
dalších stran NF? Není v navrhovaném
zákoně opomenuta skutečnost, že již
25. února 1948 odpoledne prostřednictvím
akčního výboru Národního shromáždění
podepsali poslanci slib věrnosti a plné podpory
Klementu Gottwaldovi? A že v tomto protokole najdeme podpisy
29 sociálních demokratů, 32 lidovců,
25 národních socialistů a 10 poslanců
Slovenské demokratické strany? Bez těchto
podpisů by Únor nemohl nikdy proběhnout tak,
jak se stalo a nikdy by nemohl být Vítězný
únor vydávaný za ústavní způsob
převzetí moci.
Proto podávám následující pozměňovací
návrh č. 1. V preambuli slova "KSČ,
její vedení i členové" nahradit
formulaci "KSČ a její přisluhovači,
jejich vedení i členové", a dále
text pokračuje v původním znění.
Můj pozměňovací návrh č.
2 se týká § 1 písm. a), kde navrhuji
vypustit slovo "jakoukoliv", protože není
pravda, že bychom neměli žádnou možnost
vyjadřovat svoji politickou vůli. V tom nám
bránila pouze naše zbabělost. Po takovém
projevu sice následovala většinou diskriminace
v zaměstnání i bydlišti a v některých
případech i perzekuce, ale kdyby opak byl pravdou,
pak bychom neměli žádné disidenty a
ani politické vězně či desetitisíce
kvalifikovaných občanů zaměstnaných
na nekvalifikovaných pracech. Dokonce se stávalo,
že minulý totalitní režim patrně
svým lajdáctvím přehlížel
či nepostihoval některé takové činy.
Ukázkou toho je případ poslance Štěrby,
který se jako vysokoškolský student účastnil
protestní demonstrance při prvním výročí
vpádu okupačních vojsk v roce 1969. Za tuto
svoji účast byl nejen neoprávněně
vězněn, ale také souzen a odsouzen a pochopitelně
rovněž vyloučen z vysokoškolského
studia. Nic takového se však nepřihodilo jednomu
z hlavních organizátorů, např. poslanci
za KDS panu Miloslavu Tylovi, který svá studia v
klidu dokončil a později se stal význačným
disidentem.
Pozměňovací návrh č. 3 se týká
§ 4, kde navrhuji nahradit slova "vycházejících
z její ideologie" formulací "souhlasících
s její ideologií". Zdůvodnění
je i tady velmi jednoduché a prosté, neboť
průměrně vzdělaný člověk
těžko nalezne rozdíl mezi komunistickým
poslancem v Národním shromáždění
či poslancem jiné strany obrozené Národní
fronty, a to nejen v období 50. let, ale až do roku
1989. V roce 1949 měla Národně socialistická
strana, k níž se dnes hrdě hlásí
dnešní LSNS jako ke své předchůdkyni,
v tomto zákonodárném sboru 23 poslanců
a přesto ani jeden z nich nezvedl ruku na záchranu
její bývalé sestry Milady Horákové,
když byla vedena na šibenici. Obdobně nebo stejně
se radovali i poslanci ČSL.
Obdobně se poslanci těchto stran, které dnes
máme v Parlamentu ČR dodnes, zachovali i při
odesílání nepohodlných lidí
např. do Jáchymova a dalších trestně
nápravných zařízení. Při
této příležitosti však nemůžeme
zapomenout ani na některé bezpartijní členy,
kteří z osobního prospěchu přisluhovali
komunistické moci a byli daleko aktivnější
a agilnější než sami komunisté,
neboť jak je známo - poturčenec horší
Turka.
Můj další pozměňovací
návrh č. 4 se týká § 8, který
navrhuji vypustit celý, neboť toto je účelově
formulovaný text a jednoznačné politické
gesto zahajující předvolební kampaň
pro příští volby již dnes. Proplácení
těchto dluhopisů přesně spadá
do období předvolební kampaně. Domnívám
se, že se jedná o levnou propagandu této vlády,
protože důsledky tohoto § 8 již současnou
vládu pálit nebudou.
Ze stejného důvodu podávám i svůj
poslední pátý pozměňovací
návrh, týkající se § 9, kde navrhuji
za slovo "sociální" doplnit "a"
a za slovem "zdravotní" udělat tečku.
Zbývající část textu vypustit.
Je to z toho důvodu, že navrhovaná formulace
dává možnost vládě vybírat,
koho odškodnit a koho nikoliv, čímž se
vytváří prostor vyhovět kamarádům
a nevyhovět odpůrcům, či z rovných
udělat ještě rovnější. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím pana poslance Hofhanzla, aby se ujal slova.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený
pane místopředsedo, vážené dámy
a pánové, pokrok lidského společenství
je vývojem a akceptováním kodexu pravidel
lidského chování a jednání,
který nazýváme etikou či morálkou.
Je to hledání a nacházení míry.
Dodržování takových pravidel umožňuje
dohodu a spolupráci mezi lidmi. Ve vztazích mezi
státy tím bylo umožněno uzavírat
smlouvy a dodržovat je. Každé nedorozumění
nemuselo končit vendetou a vražednou válkou.
Celých uplynulých 40 let bylo postaveno na popření
morálních hodnot. Nebezpečným a častým
omylem intelektuálů je předsudek, že
člověk je ve své podstatě dobrý.
Člověk je ve skutečnosti takový, v
jakém prostředí běžel jeho život
a jakým podnětům byl vystaven. Vyrostly-li
dvě generace v prostředí, které upřednostňovalo
sobectví, lež a úplatnost, je sebevražedné
- a je to pro budoucnost politická vina - když lidé,
kteří nesli za takový stav zodpovědnost,
projdou po pádu diktatury nepotrestáni.
Má-li být zlo udrženo v přijatelné
míře, musí být špatné
činy potrestány a ctnost uznána jako nejcennější
schopnost.
Je politickou a morální vinou, když ti, kteří
převzali moc, neměli mravní přesvědčení
a odvahu k tomu, aby potrestali nejvíce vinné a
zodpovědné za zločiny, za morální
a hmotnou devastaci společnosti a země.
Je těžkou politickou vinou pro dlouhá léta
do budoucnosti, že nebyl do naší společnosti
dán signál, že zlé a nepoctivé
jednání se trestá. Vedoucí politikové
prosadili koncepci obecné viny za komunistický režim
a tlustou bílou čáru.
Bez konkrétního vyrovnání se s minulostí
nebyly špinavé peníze, politická vina
se netrestá, nebyli potrestáni ani ti, kteří
zradili vlastní zemi. Nejbohatšími a nejvlivnějšími
budou z větší části ti, kteří
neměli zábrany za komunismu a při rozdělování
státního majetku jsou opět bez bázně
a hany. Obávám se, že oni budou určovat
směr a úroveň politického a společenského
života země v budoucích letech.
Vím, o čem mluvím. Díval jsem se na
tento proces tři roky odsud zevnitř a také
jsem po celou dobu zde ve sněmovně před tímto
vývojem varoval. Demokracie a svobodná společnost
je založena a trvá na přirozeném přijetí
morálních pravidel občany státu. Svoboda
a demokracie je ve své nejhlubší podstatě
založena na pravdě a morálce.
Chci věřit, že většina této
sněmovny je si vědoma své zodpovědnosti
a učiníme dnes základní krok k rozchodu
s komunistickou minulostí. I v Čechách by
mělo být dáno konečně najevo,
že překročí-li jedinec nebo organizace
určitou hranici, spáchá zločin, zneužije
moc či zradí zemi, čeká ho neodvratně
trest a obecné opovržení.
Jsem povinen upozornit, že vítěz přejímá
odpovědnost a má ji pouze on. Utíká-li
před ní, je před dějinami vinen.
Předkládám tento pozměňovací
návrh. Za § 4 se vloží nový §
5, který zní: "Komunistická strana se
dnem účinnosti zákona zakazuje."
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Vážené kolegyně, vážení
kolegové, jak jsme si odhlasovali při zahájení
dnešního programu, dovolím si zopakovat, že
nyní přerušíme projednávání
tohoto bodu, abychom provedli v polední přestávce
tři zbývající volby.
Dovolte mi tedy, abych vás upozornil na to, že budeme
volit ve druhém kole pět dalších členů
Rady kinematografie. Konstatuji, že byli zvoleni: Pánové
Čapek, Dohnal, Tausig, paní Fialová a Spáčilová.
Dále proběhnou volby prezídia Fondu národního
majetku. Do třetího kola postupují pánové
Tera, Budinský.
Dále budeme volit další čtyři
členy dozorčí rady Fondu národního
majetku.
Dovolte mi, abych vás upozornil na jednu organizační
záležitost s prosbou, abyste se k ní vyjádřili
hlasováním. Hlasovací lístky mají
totiž včerejší datum. Abychom nemuseli
zbytečně vyhazovat celou sérii, prosíme
vás o vyjádření souhlasu, že
mohou být pro dnešní volby použity lístky
s včerejším datem.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne
ruku. Je to jasná většina. Děkuji za
důvěru.
Rád bych ještě upozornil na následující
organizační postup. Nyní budou lístky
vydávány 20 minut, tzn. do 13 hodin, a budou provedeny
volby, do 13.45 hod. proběhne polední přestávka,
takže budeme pokračovat ve 13.45 hod. v rozpravě
k bodu, který jsme nyní přerušili. Podle
jednacího řádu mi nyní dovolte, abych
zrekapituloval, kdo je přihlášen do rozpravy.
Jsou to poslanci Marek Benda, Gjurič, Pavela, Špaček,
Řezníček, Trojan, Kolářová,
Orgoníková, Vačkář, Řezáč,
Effenberger, Stodůlka, Mazalová, Marvanová,
Matulka a jistě i další. Přeji vám
úspěšné volby a dobrou chuť.
(Schůze byla přerušena ve 12.37 hodin.)