Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte mi, abych několika
poznámkami se vrátil k § č. 3, který
zvláštním způsobem definuje odpor proti
režimu na území státu i v zahraničí,
a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností.
Jsem přesvědčen, podobně jako kolega
Řezáč, že v každém zřízení
je nutno tolerovat a tudíž pokládat za legitimní
každé jednání či chování,
pokud nepřekročí rámec daný
zákonem. V takovém případě
by se totiž jednalo o jednání protizákonné,
nelegální a nutně by musel následovat
trest. Za legitimní zcela považuji verbální
projev nesouhlasu s postupem vlády nebo jiných orgánů,
kritiku, vytváření alternativních
programů včetně stávek a klidných
demonstrací.
Jakmile by ovšem tento názor nebo odpor překročil
hranici stanovenou např. trestním řádem,
přestává být legitimní. To
platí zejména v případech, kdy by
šlo o pokusy destabilizovat ústavní pořádek,
základy zřízení nebo státu.
Současný právní stav zná trestný
čin rozvrácení republiky - § 92, teror
- § 95, záškodnictví - § 95, sabotáže
- § 97, stejně jako je znal zákon dřívější.
U všech trestných činů jde v podstatě
o to, že každý, kdo v úmyslu rozvrátit
republiku nebo ústavní zřízení
se zúčastní násilných akcí
proti republice nebo někoho v souvislosti s tím
usmrtí nebo přivodí velkou škodu nebo
brání plnění úkolů důležitého
státního orgánu, se dopustí některého
z trestných činů a bude potrestán
poměrně vysokým trestem odnětím
svobody na 10 i více let.
Pokud by se někdo uvedených trestných činů
dopustil ve spojení s cizí mocí nebo s cizím
činitelem, dopustí se trestného činu
vlastizrady, § 91 a hrozí mu trest 12 až 15 let,
příp. i trest mimořádný.
Současná právní úprava se nijak
výrazně neliší od úpravy platné
před 4 lety. I dnes by byl odpor proti ústavnímu
zřízení a republice, jak je shora popsán,
zejména formou odboje, nelegitimní a totéž
platí i o minulosti.
Vytrhnout kus historie z dobového kontextu a následně
to obrátit tak, že tehdy spáchaná trestná
činnost byla legitimní, je postup odporující
právnímu vědomí a cítění,
je to deklarace msty vítěze, která by v právním
státu neměla mít místo.
Seznámil jsem se - možná že i vy - s některými
peticemi na Parlament, kde se navrhuje jiný postup. Přijmout
zákon o zřízení nezávislé
komise historiků k objasnění dějinných
událostí v Československu v období
od Mnichova 1938 až po listopad 1989. Jen tak se lze v civilizované
zemi vypořádat s minulostí nás všech.
Cestu vidím v řešení, kterou inicioval
např. pražský arcibiskup Vlk v ustanovení
komise pro studium života a díla Jana Husa. Jsem přesvědčen,
že bude objektivně posouzena jak historicky, teologicky
i filozoficky. Autoři zákona pravděpodobně
cítí nejistotu svých argumentů, a
proto se odvolávají v § 3 na cizí demokratickou
mocnost. Zajímavý je i tvar singuláru. Nabízí
se otázka, zda nějaká mocnost, která
se spolčuje s občany jiného státu
za účelem pomoci jím ho odstranit, může
být pokládána za demokratickou.
O osudu tohoto národa a státu se rozhodovalo v minulosti
mezi několika světovými mocnostmi. Zásluhou
demokratických mocností byla Československá
republika v roce 1938 vykopnuta do náruče Hitlera.
Když v roce 1945 Američané zůstali u
Plzně, dali najevo, že nás přiřazují
k sovětskému bloku. Tvrzení, že vše
nadiktoval Stalin, neobstojí. USA byla mocnost a nemusela
se podřídit. Dokonce tehdy již disponovala
atomovou bombou. Proč cizí demokratická mocnost
nepodpořila Beneše v roce 1948?
Proč nepřerušila diplomatické styky
se Sovětským svazem v roce 1968? Odkud měla
v 70. a 80. letech Československá republika miliardové
půjčky, i když šlo podle tohoto návrhu
zákona o nedemokratický, zavrženíhodný
režim, udržovaný pomocí okupačních
vojsk cizích mocností.
Vážené dámy, vážení
pánové, dovolte mi skončit obavami historika.
Mám strach z mlýnů, z nových mládků,
stárků i pánů otců mlynářů.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Poprosím kolegu Grulicha, připraví se pan
kolega Vrcha.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající,
pane předsedo, vážení členové
vlády, dámy a pánové, víckrát
jsem vyslovil, i mnozí moji kolegové, souhlas s
tím, že je nutno, aby byl přijat zákon,
který se vypořádá s důsledky
a pozůstatky minulosti, který konečně
dovolí, aby byli potrestáni ti, kteří
se dopouštěli zvůle, zločinů,
porušování zákonů a kteří
za to nebyli potrestáni, aby konečně byli
nejen slovně, ale morálně, i pokud možno
fakticky, rehabilitováni ti, kteří uplynulým
režimem byli nejvíc postiženi.
My i oni víme, že není v silách nikoho,
žádné společnosti, žádného
státu, aby tato rehabilitace, toto odškodnění,
tato náprava křivd byla naprosto dokonalá.
To už nejde. Ale společnost a její vládnoucí
garnitury jsou povinny udělat vše, aby toto odškodnění
bylo takové, jaké jenom možné je.
Měli jsme ovšem na mysli zákon, který
bude v souladu s naším zákonodárstvím
i zákonodárstvím evropským, na kterém
jsme závislí při svém vstupu do Evropského
společenství a do orgánu tohoto společenství.
Neměl jsem na mysli nikdy zákon proklamativní,
deklarativní, všeobecný, všeobjímající,
ale téměř nic neřešící.
Chtěl bych se vyjádřit k § 5 předloženého
zákona. Sice s pozměňovacím návrhem,
je to paragraf, který určitým způsobem
řeší, nebo se snaží řešit
retroaktivitu, tj. zpětné potrestání
těch, kteří největší křivdy
způsobili. Úmysl je určitě dobrý.
Jeho řešeni se ale vymyká současnému
právnímu stavu, jak je v tomto návrhu zákona
navrhován.
Je skutečností, že KSČ si v únoru
1948 přivlastnila státní moc a držela
ji do listopadu 1989. Je skutečností, že se
to v oblasti trestního řízení projevilo
v prvé řadě tím, že chránila
před stíháním takové pachatele
trestných činů, na nichž měla
politický zájem. Mohli bychom hovořit o nomenklaturních
kádrech, o jejichž funkčním nebo pracovním
zařazení rozhodovaly přímo stranické
orgány atd. V prvním období byli ti, kdo
rozhodovali o zahájení trestního řízení,
tedy vyšetřovatel, prokurátor, stranickými
a služebními směrnicemi zavázáni
nezahajovat trestní stíhání proti
takovým osobám, pokud k tomu nedal souhlas příslušný
stranický orgán.
Ve druhém období se zpravidla vyžadovalo jen
pouhé předběžné projednávání
s příslušným stranickým orgánem,
faktické důsledky však byly mnohdy stejné,
protože vyšetřovatelé a prokurátoři
byli většinou členy KSČ, byli proto
vázáni i stranickou disciplinou, která se
z uvedených důvodů prolínala
s disciplinou státní.
Nerespektování stanoviska stranického orgánu
mohlo mít pro ně vážné existenční
důsledky. Tak se stalo, že některé osoby
nebyly pro závažné i méně závažné
trestné činy vůbec trestně stíhány,
protože tomu vládnoucí moc, v rozporu se zákonem,
zabránila.
Promlčecí doba, stanovená pro promlčení
trestního stíhání, proto v řadě
případů již uplynula, v jiných
případech se chýlí ke konci (viz ustanovení
§ 67 a 67a platného trestního zákona)
a obdobná ustanovení předchozích trestních
předpisů.
Takový stav je v nepřijatelném rozporu se
zásadami spravedlnosti, zejména u závažných
trestných činů, a to i proto, že své
potenciální nebo skutečné odpůrce
předchozí režim pronásledoval důsledně,
soustavně a často i za použití brachiálních
prostředků. Platné trestní předpisy
nápravu neumožňují, protože dobu,
pro kterou pachatel nebyl z uvedených faktických
důvodů postaven před soud, nelze považovat
za dobu, pro kterou jej nebylo možno postavit před
soud pro zákonnou překážku (§ 67,
odst. 2 trestního zákona). Ve skutečnosti
šlo totiž o překážku nezákonnou,
za jejíž uplatňování jsou někteří,
ale pouze někteří funkcionáři
předchozího režimu v současné
době trestně stíháni.
Podle čl. 40, odst. 6 Listiny základních
práv a svobod se trestnost činu posuzuje a trest
se ukládá podle zákona účinného
v době, kdy čin byl spáchán. Podle
takového zákona musí být proto posuzováno
nejenom, zda čin má znaky trestného činu,
ale i podmínky promlčení trestního
stíhání, protože podle trestního
práva České republiky jde o trestný
čin jen tehdy, nedošlo-li k promlčení
trestního stíhání.
Návrh nechce nepochybně tuto správnou zásadu
právního státu, vyjadřující
v souladu s mezinárodními dokumenty o lidských
právech jedno z přirozených práv člověka,
obecně měnit. Chce pouze z této zásady
v zájmu spravedlnosti stanovit mimořádnou
a dočasnou výjimku stahující se výlučně
na posuzování činů spáchaných
v době, kdy lidská práva a základní
svobody byly v naší vlasti potlačovány.
Tady jsme u problému, který předložený
návrh neřeší, a nemůže řešit.
Navrhovaný zákon je totiž zákon prostý,
zákon obyčejný, který, jak jsme konstatovali
z toho, co jsem před chvílí řekl,
vstupuje do zákona vyšší právní
síly. Vstupuje do Listiny práv a svobod, která
je součástí ústavního řádu
České republiky. Jedná se o to, že výjimka
ze zásady ve formulované Listině může
být stanovena jedině ústavním zákonem.
Nelze, abychom opravovali, byť dočasně, ústavní
Listinu, která je součástí Ústavy,
zákonem obyčejným.
Proto členové klubu poslanců ČSSD
navrhují, aby z předloženého návrhu
byl vypuštěn § 5, aby místo toho paragrafu
byl přijat zvláštní ústavní
zákon, který jsme ve středu tohoto týdne
předložili do kanceláře předsedy
sněmovny, a který byl v uplynulých dvou dnech,
tedy včera a dnes, přerušeně projednáván
v organizačním výboru.
Tento ústavní zákon by zněl, kromě
toho názvu, o promlčení trestního
stíhání závažných trestných
činů spáchaných v letech 1948 - 1989.
Aby bylo umožněno trestní stíhání
osob, které totalitní režim privilegoval a
z politických důvodů je ani pro závažné
trestné činy nestíhal, usnesl se Parlament
na tomto ústavním zákonu. Text: Trestní
stíhání činu spáchaného
v době od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989,
který je podle trestního zákona ze dne 29.
listopadu 1961 č. 140 Sb. (zde je možno doplnit ještě
zákony 231/1948 Sb. a zákon č. 86/1958 Sb.,
případně další, ve znění
pozdějších předpisů). Nyní
lze buď vyjmenovat - trestným činem vlastizrady,
rozvracení republiky, vraždy, ublížení
na zdraví, omezování osobní svobody,
a dalších (s uvedeným příslušným
paragrafem) a nebo možno nahradit textem podle včerejšího
pozměňovacího návrhu, za nějž
by bylo možno uložit např. odnětí
svobody v trvání tří roků a
více atd. a byl-li trestným činem i podle
zákona platného v době jeho spáchání,
podle zákonů pozdějších atd.,
promlčuje se, končí tento náš
návrh, nejdříve dnem 31. prosince 1955.
Znění navrhovaného zákona berte jako
informativní. Lze ho pochopitelně pozměňovacími
návrhy a protinávrhy změnit. Jde zde o jednu
zásadu. Vyjádřil jsem naprostý souhlas
s postupem v tomto paragrafu. Nemůžeme souhlasit s
tím, že je porušována Listina lidských
práv deklaratorním, nepřesně, neobsahově
a časově nevymezeným způsobem. Do
Listiny lidských práv můžeme výjimečně
vstoupit tak, že do ní vstoupíme ústavním
zákonem, který bude obsahově a časově
přesně definován. Musím říci,
že je škoda, že navrhovatelé zákona
nepřihlédli ke stanovisku vlády České
republiky, protože i tohoto problému se stanovisko
vlády dotýká.
Poslední poznámka, kterou mám za sebe, je
připomínka k § 8 původního návrhu,
podle společné správy a podle přečíslování
§ 9.
Domnívám se, že je třeba pokládat
za pochybený návrh tohoto zákona, který
zmocňuje vládu k úpravě tak závažných
otázek jako je odstranění křivd v
oblasti sociální, zdravotní a finanční,
předpisem nižší právní síly
bez vymezení alespoň základních kritérií
pro jednotlivé náhrady. Povinnosti, včetně
těch, které jsou ukládány orgánům
státu, mohou být ukládány toliko na
základě zákona a v jeho mezích - článek
4 odst. 1 Listina základních práv a svobod.
Pokud by ovšem odstranění křivd nebylo
míněno pro vládu nebo její orgány
jako vynutitelný závazek, šlo by o pouhý
akt jakéhosi milosrdenství, což je zejména
v tomto kontextu třeba považovat za krajně
nevhodné a nepřijatelné. Jakákoliv
práva na odstranění křivd v naznačených
oblastech je proto bezvýhradně nutno opravit právě
tímto zákonem.
A to je můj druhý pozměňující
návrh. Doporučuji buď upravit tento paragraf
podle této připomínky a podle připomínek
vlády, které formulovala ve svém stanovisku,
nebo tento paragraf vypustit a řešit ho dodatečně
zvláštním zákonem. Děkuji vám
za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Pro korektnost je nutné pro všechny poslance dát
zprávu, že organizační výbor
dnes nevyhověl žádosti poslancům ČSS
o upuštění od zásad a zkrácení
zákonné lhůty k tomuto návrhu ústavního
zákona.
Prosím kolegu Vrchu, připraví se kolega Valenta.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené
dámy, vážení pánové, vážený
pane předsedo, vážená vládo,
nastal čas, kdy schvalujeme zákon o protiprávnosti
komunistického režimu a o odporu proti němu.
Je to čas, kdy se plní slova republikánů
- dr. Sládka - že ti, kteří komunistický
režim aktivně prosazovali, budou - jak my říkáme
lidově "smeteni do Vltavy".
Nemusím snad ani připomínat, že den
17. listopad 1989, označený jako den sametové
revoluce, byl dnem sametu, ale sametu, který byl plný
blech a vší. Jak známo, byl v lednu 1990 Federálnímu
shromáždění předložen návrh
zákona o politických stranách jen a jen proto,
aby byla zachována Komunistická strana Československa,
což tehdejší komunistický parlament velice
rád schválil. Vši a blechy do tak zažraného
sametu - promiňte mi ten výraz, ale zvířata
jen žerou - dokázaly náš stát,
československý stát, doslova zničit
na Českou republiku a Slovenskou republiku, o moravskoslezské
zemi vůbec nemluvě.
Chtěl bych jen krátce podotknout, že ti, kteří
v období totalitního komunistického režimu
byli na řídících hospodářských
či správních funkcích, sedí
na těchto místech do dnešního dne. Uvedu
příklad bývalého okresního
prokurátora JUDr. Vítězslava Nezvala, který
v období totality dával příkazy k
zabavování majetku občanů Prostějovska
- nyní je jako odborný pracovník bytového
podniku města Prostějova. Tento člověk,
pracující důchodce, rozhoduje o navrácení
majetku občanům postiženým jím
samým z dob totality.
Jeho bývalý ředitel Jiří Kalabis,
který byl jedním z tajemníků okresního
výboru Komunistické strany Československa
a v dobách totality prosazoval tohoto Nezvala do funkce
okresního prokurátora, jej dnes prosadil na takové
odpovědné místo. Na nátlak občanů
Prostějovska byl ředitel Kalabis odvolán
a nahrazen dalším soudruhem Zbožníkem,
bývalým velitelem milicí. Tito lidé
zabezpečují privatizaci spolu s okresní privatizační
komisí zřízenou ministerstvem pro správu
národního majetku a jeho privatizaci.
Kupodivu za dřívějšího ministra
pana Tomáše Ježka se privatizovalo vše,
jak jen kdo potřeboval. Např. jeden z největších
obchodů na Žižkově náměstí
o rozloze cca 650 m2 nebyl v aukci vydražen, ale
za spolupráce těchto postsoudruhů a bývalého
zástupce starosty Hanzalíka pronajat německému
občanu panu Frešlovi za pouhých 400 tisíc
korun ročně. Zatímco např. Zelenina
na Slovanské ulici o rozměru 35 m2, stará,
dřevěná, byla vydražena za 335 tisíc
korun, obchod na Žižkově náměstí
21 o rozloze 51 m2, starý, za 900 tisíc
korun. Tak mohu...
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane kolego,
promiňte, musím vás ale upozornit, že
projednáváme tisk 386.
Poslanec Oldřich Vrcha: ... bývalé
komunisty, ředitele okresní správy spojů,
schvaloval odposlechy pro státní bezpečnost,
ihned po listopadu 1989 kupoval a zřizoval pekárny
za západní peníze.
Za zmínku stojí i to, jak poletuchy na silnici E
55 Dubí vykonávají svoji profesi, tak nyní
pracovníci Státní bezpečnosti založili
profesní společnost Profitrans v okrese Bruntál.
Avšak licence pro podnikáni v obou uvedených
případech je jasná.
Syn Antonína Kapka si mohl zakoupit hotel Hubertus v Karlově
Studánce, hotel Praděd v Bruntále a Krnově.
U nás na Hané se říká, že
ryba páchne vždy od hlavy. Nemusím jmenovat
všechny nynější vládní činitele,
kteří slibovali věrnost a oddanost Komunistické
straně Československa jako bývalí
tzv. záložní vládní činitelé.
Každý z nich na stranických přihláškách
sliboval, že bude vždy pracovat v duchu ideí
marxismu-leninismu. Je to vidno po tříletém
tzv. šokovém hospodářství. Ceny
spotřebního zboží se zvýšily
v průměru na trojnásobek, daně se
zvýšily, ale také rozšířily,
doprava se zdražila. Tím dokazují plně
svůj odkaz komunistické straně.
Nejhorší charakter na člověku je zrada
ke svému prospěchu. Ti, kteří 17.
listopadem odložili své rudé legitimace a vyměnili
je za příslušnost k OF, velmi rychle bez ztráty
kytičky a ještě k lepšímu svému
prospěchu se zakryli legitimací ODS, ODA, OH a jinými.
Jediné naše sdružení Republikánská
strana Československa takovéto bezcharakterní
živly nepřijímá. Je schopna se ihned
s nějakým vetřelcem vypořádat,
a to patřičně.
Pan premiér Václav Klaus po nástupu do své
funkce prohlásil, že ve vládě je jen
mizivé procento komunistů, které představuje
necelé 3% vedoucích pracovníků všech
ministerstev. Pro přehlednost uvedu jen pár čísel,
aby si předkladatelé zákona o protiprávnosti
komunistického režimu - a tedy i vládní
koalice - uvědomili, jak se KSČ vzdává
vedoucí úlohy. Začnu, jak byla obsazena vedoucí
místa ústředních orgánů
státní správy komunisty a jak to bylo při
prověrce letos v březnu.
Federální ministerstvo dopravy k datu 1. 1. 1991
mělo celkem 62 vedoucích pracovníků,
z toho 43 komunistů, tj. 69,5%. 1. 3. 1992 - 63 - 33,
tj. 52,5%. Z toho k datu 17. listopadu z těchto vedoucích
bylo 5 milicionářů.
Federální ministerstvo financí 1. 10. 1990
mělo 56, 37 komunistů, tj. 66,3%. 5. 11. 1991-64
pracovníků, 39 komunistů, 61,3% a 3 milicionáři.
Federální ministerstvo hospodářství
31. 1. 1991 69 pracovníků, 31 komunistů,
45%. 18. 4. 1991 77 pracovníků, 39 komunistů,
51,1%, z toho 14 milicionářů.
Generální prokuratura 1. 11. 1990 - 9 pracovníků,
z toho 2 komunisté, tj. 22%.
Fond národního majetku České republiky
- před tím neuvedeno - 1. března 1993 17
pracovníků, 3 komunisté 18%.
Ministerstvo dopravy 18. 2. 1993, předtím neuvedeno,
mělo 33 pracovníků, z toho 15 komunistů,
což je 45%.
Ministerstvo financí České republiky 28.
9. 1990 mělo 68 pracovníků, z toho 53 komunistů,
což je 79%, 20. 6. 1991 mělo 71 pracovníků,
z toho 44 komunistů, tj. 62,1%, 30. 10. 1991 mělo
66 pracovníků, z toho 42 komunistů, což
je 64,1%, 1 milicionář.
Ministerstvo hospodářství České
republiky 1. 11. 1992 mělo 45 pracovníků,
z toho 22 komunistů, tj. 49,2%, 2 milicionáři.
Ministerstvo práce a sociálních věcí
31. 12. 1991 mělo 53 pracovníků, z toho 20
komunistů, tj. 38%, 19. 11. 1992 mělo 60 pracovníků,
z toho 17 komunistů, což je 28,1%.
Ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj
České republiky 19. 3. 1991 mělo 89 pracovníků,
z toho 39 komunistů, což je 44,2%, 31. 12. 1991 zde
bylo 110 pracovníků, z toho 39 komunistů,
což činí 35,1%, 14 milicionářů.
Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky
ke 13. 12. 1992, předtím nebylo uvedeno, mělo
121 pracovníků, z toho 29 komunistů, což
je 24,4%.
Ministerstvo kontroly ČR 17. 6. 1991 mělo 18 pracovníků,
z toho 10 komunistů, což je 56,5%, 5 milicionářů.
Ministerstvo školství 24. 9. 1990 mělo 35 pracovníků,
z toho 8 komunistů, což činí 23%, 31.
10. 1991 48 pracovníků, z toho 17 komunistů,
tj. 36%, 26. 5. 1992 mělo 56 pracovníků,
z toho 14 komunistů, což je 25%, 15. 3. 1993 mělo
47 pracovníků, z toho 8 komunistů, což
je 17%.
Ministerstvo zahraničních věcí je
jedním z ministerstev, která k 1. 1. 1993 mělo
43 vedoucích pracovníků, ale žádného
komunistu.
Ministerstvo zdravotnictví ČR 20. 9. 1990 mělo
44 pracovníků, z toho 30 komunistů, což
činí 68,2%.
To je vše, co jsem chtěl říci. Děkuji
za pozornost. (Potlesk Republikánů.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Velice mě mrzí, že jsem nepoužil §
21 jednacího řádu a neodebral vám
slovo, ale předpokládal jsem, že přednesete
nějaký pozměňovací návrh
a že k němu míříte.
Prosím kolegu Valentu, aby se ujal slova. Připraví
se pan kolega Vyvadil.
Poslanec Josef Valenta: Pane předsedo, vládo,
dámy a pánové, máme schválit
zákon a je předem jasné, jaké jsou
v něm nedostatky.
Každý dobře ví. že i ten nejposlednější
člen komunistické strany požíval nějaké
výhody. To je jednoznačné a neoddiskutovatelné.
Nejsem tak naivní, abych si myslel, že nikdo z předkladatelů
si nedal práci s tím srovnat si zákon, který
předkládá, se zákonem, který
byl použit v poválečném Německu,
tzv. zákonem denacifikačním.
Jistě se shodneme, že bolševismus a fašismus
si v ničem nezadaly. Proč je zde tedy předkládán
místo skutečného, spravedlivě postihujícího
zákona, takovýto odvárek na úrovni
mátového čajíčku? Kde je očekávaný
postih komunistických zločinců dle funkcí
a hodností? Nebyl snad každý příslušník
StB nebo Lidových milicí zločincem?
Dle proklamace navrhovaného zákona byla KSČ
zločineckou organizací. Kde je tedy onen spravedlivý
postih zločinců ze zákona?
Musím konstatovat, že věci jsou takové,
jaké jsou. A zákon dnes předložený
nemůže splňovat to, co se od něj očekávalo,
totiž spravedlivou satisfakci všem obětem komunistického
režimu.
Jak jinak by mohl být podepsán mezi navrhovateli
např. soudruh Tlustý, dnes člen ODS? To,
že byl členem KSČ, si mohl každý
přečíst nedávno v denním tisku.
Nerad mluvím o někom, kdo zde není, ale pokud
vím, dotyčný zřejmě nyní
v USA chválí výdobytky dnes pro změnu
ODS.
Nejde o jednotlivce, jde o celkovou situaci v zemi. Se souhlasem
vládní koalice a víme dobře, že
bez jejího souhlasu nejde nic, sedí na okresních
a jiných úřadech bývalí členové
komunistické strany ve všech, klidně to řeknu,
klíčových postech. Mohl bych uvádět
příklady a jmenovat. Zde je to však zbytečné
a stačí se podívat na vládu, kolik
ministrů bylo členy této zločinecké
organizace. Neměli by se sebrat a složit funkce? Měli,
ale chybí jim v tom to, co jim chybělo už tehdy,
když do KSČ vstupovali, totiž charakter.
Ano, zákon je takový, jaký je. Odpovídá
svým tvůrcům, kteří chtějí
něco předložit a nikomu neublížit,
hlavně ne sami sobě.
Včera jste schválili do funkcí ústavních
soudců dva bývalé komunisty a nevadilo vám
to. Vůbec, co si o tom myslet jiného, nežli
srovnání tohoto zákona s oním žebřiňákem,
který je výbornou strategickou zbraní: kule
žebřinami proletí a mnoho škody nenarobí.
Pokud jde o nápravu křivd, vzpomeňte si dobře,
kolik poslanců zde zvedlo ruku pro to, aby každý,
kdo emigroval a byl zde odsouzen mezi únorem 1948 a listopadem
1989, bez průtahů obdržel naše občanství.
Poslanců, kteří zvedli ruku, bylo 16, a byli
to opoziční.
Další příklad: Dnes se vrací
zemědělská půda. Bývalý
vzorný milicionář dostává X
hektarů půdy, vdova po vězni, které
pod nátlakem vyvlastnili, vykoupili parcelu po 14 haléřích
za metr, protože na ní chtěl stavět
komunista z ONV, nedostane nic. Za to soudruh Jakeš již
nějaké hektary dostal. To je všeobecně
známo.
Pamatujte si dobře, dnes se ušklebujete a smějete,
ale jedna je pravda: kde není právo, nemůže
být pořádek a rozhodně ne prosperita.
Ale právě to, jak komunisty dnes chráníte,
jak je máte ve svých řadách, jak jste
je nechali prát špinavé peníze, dosadili
do vlády, i to, jaký slaboučký a nikomu
z nich neubližující zákon jste dnes
předložili, se vám vrátí jako
bumerang. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím,
aby se slova ujal kolega Vyvadil, připraví se kolega
Novák Libor mladší.