Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené
kolegyně, vážení kolegové, dovolte
mi, abych zahájil přerušené projednávání
bodu "Návrh poslanců Marka Bendy a dalších
na vydáni zákona o protiprávnosti komunistického
režimu a o odporu proti němu".
Jako první do odpolední rozpravy se přihlásil
Marek Benda, připraví se kolega Gjurič.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
chtěl bych se vyjádřit jménem klubu
KDS k předloženému návrhu zákona.
Pokusím se být v obecném vyjádření
velmi stručný, protože toho tady již dnes
zaznělo hodně. My jsme svůj postoj k zákonu
vyjádřili
již tehdy, když jsme pracovali na jeho definitivním
znění, ale i tím, že jsou všichni
naši poslanci pod ním podepsáni. Plně
podporujeme znění, které bylo předloženo
a dopracováno ve výborech. Myslím, že
potřebnost takovéhoto zákona vyjadřuje
i průběh dnešní rozpravy a zejména
některé věci, které zazněly
od představitelů Levého bloku, dokazují,
že je potřeba pojmenovat období totalitního
režimu skutečně způsobem, jaký
si zaslouží.
Dovolím si podat dva drobné pozměňovací
návrhy a pak se vyjádřit k některým
návrhům, které už padly.
Mé pozměňovací návrhy se týkají
§ 3, kde navrhuji doplnit v prvním řádku
za slova "odpor občanů proti tomuto režimu,
který..." slova "ať již jednotlivě
či ve skupině". Jedná se o požadavek,
aby bylo zcela zřejmé, že zde existovaly organizované
skupiny, které se nějakým způsobem
vzepřely a bránily proti komunistickému režimu.
Druhá připomínka se týká posledního
řádku tohoto § 3, kde za slova "byl legitimní,
spravedlivý" navrhuji doplnit slova "morálně
oprávněný a vhodný úcty".
Morálně oprávněný vychází
z Listiny práv a svobod a z příslušného
článku, který stanovuje možnost vzepřít
se proti režimu, pokud není možné uplatňovat
svá práva běžnými cestami v právním
státě. Pokládám za dobré, aby
to v tomto zákonu bylo explicitně řečeno.
Chtěl bych se vyjádřit k různým
pozměňovacím návrhům na vypuštění
§ 5 a § 7.
První poznámka je taková. Navrhovatelé
velmi dlouho zvažovali, aby zákon obsahoval deklaratorní
část, která je nám vyčítána,
tak potřebu vyrovnat se s minulostí po morální
stránce, ale aby v tomto směru obsahoval i určité
konkrétní paragrafy, které budou řešit
konkrétní problémy.
§ 5 vychází téměř doslova
z dikce přijaté ve Spolkové republice Německo,
kde to bylo přijato také obyčejným
zákonem a celou argumentaci směřující
k tomu, že je to v rozporu s Listinou práv a svobod,
pokládám za chybnou. I legislativní rada
vlády České republiky, jindy legislativně
velmi precizní orgán, k jeho převedení
na ústavní zákon věcně nic
nenamítala.
Druhá poznámka se týká § 7 a
případných návrhů, které
vzešly k mé velké lítosti od předsedy
poslaneckého klubu ODS, kde většina poslanců
byla pod celým návrhem včetně tohoto
paragrafu podepsána. Navrhuji, aby se o tomto paragrafu
hlasovalo po jeho odstavcích. Pokud bude hlasováno
o návrhu kolegy Honajzra, dávám návrh,
aby se hlasovalo zvlášť o vypuštění
odst. 1 a o vypuštění odst. 2.
Ve stanovisku vlády, které jsme dostali k §
7, jsou v podstatě tři podstatné výhrady.
První se týká přímosti či
nepřímosti novely. Tu pokládám za
důležitou. Myslím, že jsme se to pokusili
na ústavně právním výboru dořešit
tak, že i když se jedná o nepřímou
novelu, je zcela zřejmé, co § 1 chce, a nevyvolat
žádné interpretační spory.
Druhá výhrada se týkala té části
zákona, která obsahovala prohlášení
cen vyplacených podle tehdy platných cenových
předpisů za nápadně nevýhodné
podmínky. Tuto výhradu vlády ústavně
právní výbor akceptoval a ze zákona
již vypustil.
Třetí výhrada se týká námitky,
že aplikace tohoto ustanovení by mohla způsobit
zmatek již v existujících právních
vztazích, takže by mohlo dojít k tomu, že
věci, které již byly privatizovány nebo
jiným způsobem převáděny na
jiné osoby, než které byly původně
povinné, by mohly být zpochybněny.
Tvrdím, že pokud odhlasujeme vypuštění
odst. 2, a tím pádem neodhlasujeme vypuštění
odst. 1, dochází k sice jinému typu než
spravedlnosti vůči těm, kteří
své soudy prohráli, ale neohrožujeme tím
nijak vlastnické vztahy, protože pokud bude vypuštěn
odst. 2, je pouze odst. 1 interpretační novelou,
která u případů, které již
jsou u soudu a kde probíhají již řízení,
přenáší v tomto směru zřejmě
důkazní břemeno z osoby oprávněné,
které s tím mají nesmírné problémy.
Znám desítky případů velké
problematičnosti dokazování, tísní
a rozhodování soudu, řekl bych, velmi rigorózního,
kdy se přenáší toto důkazní
břemeno na osoby povinné. Z tohoto důvodu
si myslím, že přihlédneme-li i k připomínkám
vlády, ponechání odst. 1 v § 7 není
v rozporu se stanoviskem vlády a může v zákoně
zůstat. Pro důvěryhodnost této sněmovny
a navrhovatelů pokládám za nesmírně
podstatné, aby tento paragraf v zákoně byl,
nebo alespoň v této okleštěné
podobě, protože spousta občanů na to
čeká. Děkuj i vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím kolegu Gjuriče, připraví se
kolega Pavela.
Poslanec Andrej Gjurič: Vážený
pane místopředsedo, dámy a pánové,
mohl bych - a měl bych k tomu samozřejmě
i chuť - se pustit do složité politicko filozofické
debaty například s kolegou Řezáčem
o Platonovi, o křesťanství, o Jasprisovi atd.,
tím spíše, že jsem se tím právě
v kontextu, ve kterém dnes sedíme, dva a tři
čtvrtě roku zabýval. Mohl bych se pustit
do polemiky o statutu Norimberského soudního dvora
a o tom, jak vlastně všechny mezinárodní
deklarace a úmluvy na něj tím nebo oním
způsobem navazují, mohl bych mluvit z hlediska psychologického
o potřebě rozlišování mezi dobrem
a zlem, katarzí atd. Všeho toho se vzdám, protože
si myslím, že budete daleko radši ne z toho,
že něco vím, ale že vás nebudu
dlouho zdržovat.
Přikročím rovnou k tomu, proč jsem
sem přišel, a to je ke dvěma pozměňovacím
návrhům.
První je podstatnější, takže mi
dovolte, abych ho uvedl. Jestliže bude tento zákon
přijat, v což doufám, ať v té nebo
v oné podobě, pak konečně nazveme
věci pravými jmény a pošleme jasný
signál přítomnosti i budoucnosti. Konečně
poskytneme i zadostiučinění těm, kteří
bojovali a kteří trpěli. A také se
nám - doufejme - podaří postihnout i evidentní
zločiny a evidentní zločince. Obáváme
se však a tady bych si dovolil informaci, že tento návrh
podávám zejména za kolegu Ivana Bečváře
a za sebe - že pomine tento zákon velice podstatnou,
velice zásadní skupinu.
Kauzální řetězec zločinnosti
je totiž složitější, než se
jeví. Nejde, nebo nemělo by jít jen o ty,
kteří někoho ubili, umučili, zastřelili,
týrali, okradli, zničili. Nad každým
takovým člověkem, nebo nad každou takovou
skupinou jsou jedinci, kteří přímo
či nepřímo, příkazem, pokynem,
explicitně nebo implicitně, celou tuto věc,
všechny tyto činy nějak indukovali, nějak
podnítili. V další, ještě vyšší
sféře, ve vyšší etáži
nad nimi jsou pak ti, kdo hlásili ideologii o třídním
boji, o třídní nenávisti, o nutnosti
vyhubit tu či onu skupinu jako třídu, o diktatuře
proletariátu atd.
Protože bychom nebyli rádi, aby skončilo toto
pouze na té nejnižší etáži,
dovoluji si podat tento návrh k § 1.
Dovoluji si doplnit § 1 o odst. 2 tohoto znění:
"Za spáchané zločiny a další
skutečnosti uvedené v odst. 1 jsou plně zodpovědni
ti, kteří komunistický režim prosazovali
jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé
v politické i ideologické oblasti." To je první
pozměňovací návrh.
Další pozměňovací návrh
se týká téhož paragrafu, odst. 1. Jde
o drobnější úpravy. V odst. 1, §
1, navrhuji u písm. d) za slova "popravoval"
doplnit "a vraždil je", a pak pokračovat
původním textem. Domnívám se totiž,
že poprava je něco výrazně jiného
než ubití, umučení, zastřelení
na útěku atd. Nemusím to tady dále
vysvětlovat.
Ve stejném písm. d) za dikci "vycestovat do
zahraničí" doplnit "či vrátit
se svobodně zpět", protože i navrátit
se do své původní vlasti je základním
lidským právem.
To jsou všechno moje pozměňovací návrhy.
Když už stojím u mikrofonu, dovolte mi vás
zdržet, ještě alespoň minutu. Oč
nám jde? Myslím, že nám jde o to, oč
šlo všem, kteří se snažili napravit
právo po druhé světové válce,
kdy byli prvně postaveni před existenci celostátního
gangsterského státu, který zločiny
považoval za normy.
Jde nám o to, aby právo a soudnictví nekapitulovaly
před zločinem jen proto, že byl organizován
státní mocí suverenního státu.
V Norimberku toto odsouzení bylo explicitně vyřčeno,
lhostejno, že s ním zločinci nikdy nesouhlasili
a souhlasit nebudou. Fanatici ho nikdy nepochopili. Také
ho nikdy nepochopí.
Dovoluji si dokonce tvrdit, že právě to, že
nacistická ideologie, NSDAP byly souzeny, umožnilo
Německu, aby přijalo odpovědnost a vinu a
uvědomilo si pravý stav věcí. Jinak
by bývalo mělo jen pocit, že prohrálo.
Takový pocit vede k nenávisti k vítězi
a k těm, kdo byli postiženi a k potřebě
revanše. Vzpomeňme si jen na situaci téhož
Německa po první světové válce.
Takový pocit - bohužel, pocit mají komunisté
dodnes.
Teď dovolte citaci jednoho z našich právníků
z doby norimberského procesu, z jeho knihy mezinárodním
právu trestním: Právo ztratilo smysl, kdyby
nebylo schopno vytvořit v kritických dobách
normy a aparát k záchraně lidských
hodnot.
Tím končím. Jsou-li nahoře na galerii
dnes přítomni členové Konfederace
politických vězňů, vyslovuji jim svou
úctu a uznání už zde, teď od tohoto
mikrofonu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím kolegu Pavelu. Připraví se kolega
Špaček.
Poslanec Josef Pavela: Pane předsedající,
paní poslankyně, páni poslanci, nejsem právník,
a proto se omlouvám, že nebudu mluvit právnicky
a tak erudovaně, jako někteří, zvláště
odpůrci tohoto zákona. Kdo mě však blíže
zná, ví, že i já vím, o čem
chci hovořit, a že mám alespoň trochu
právo takto hovořit.
Je s podivem, jaký pokřik vyvolal návrh projednávaného
zákona, vlastně už v jeho přípravné
fázi. Že tento zákon je skutečně
potřebný, o tom svědčí desítky
nebo stovky obcí a měst, které ve svých
působnostech už podobná stanoviska přijaly.
Na druhé straně je hodně hlasů, aby
se už o minulosti přestalo hovořit, aby se
za ní udělala jakási tlustá čára
a začalo se znovu. Myslím, že nic jiného
si většina slušných lidí nepřeje.
Přejí si to také současní i
mnozí bývalí komunisté. Jenže
důvody, proč si to přejí, jsou u obou
skupin naprosto rozdílné.
Není přece možné zapomenout na systém,
režim a jeho ideologii, které zapříčinily
jen v našich zemích smrt několika tisíc
lidí, který přivedl do vězení
občany, řádově snad na miliony let,
který donutil k emigraci statisíce občanů,
který zdevastoval nejen naši ekonomiku, školství,
kulturu, ekologii, vztahy mezi lidmi, a všechno co se zdevastovat
dalo, který naprosto převrátil hodnoty, jimiž
by se měli jednotlivci i společenství řídit.
Pokud někdy někdo uplatňoval pravidlo, že
účel světí prostředky, o kterém
tady už rovněž bylo hovořeno, pak to bylo
právě v období let 1948 - 1989 a uplatňovala
ho právě tzv. avantgarda dělnické
třídy. Patolízalství, udavačství
a další podobné negativní jevy slavily
své triumfy.
Za nehorázné a cynické považuji tvrzení,
že za existenci onoho totalitního režimu řízeného
komunistickou stranou mohou všichni občané,
protože ve své obrovské většině
se nepostavili na odpor. Copak jsme už zapomněli,
jak strana ve spolupráci s StB připravovala likvidaci
svých odpůrců už před únorem
1948? Jak v době svého panování likvidovala
své odpůrce, ideologické, v celých
prvních dvaceti letech své hrůzovlády?
Jak jinými formami provozovala totéž v období
normalizace, až do r. 1989? Jak zneužívala děti,
lásky a péče rodičů k nim,
právě k nátlaku na rodiče, a tím
je vydírala? Ti pak, tzv. dobrovolně se vzdávali
majetku, vstupovali do KSČ, aby zajistili jejich budoucnost.
Jestli to zapomněli soudruzi, tak většina občanů
věřím - to dosud nezapomněla. Sám
jsem byl ve vězení v letech 1960 - 1961 a dovedu
si velice dobře představit, co prožívali
mnohaletí političtí vězni zvláště
v prvních dvaceti letech komunistické diktatury
a co prožívaly také jejich rodiny.
Byla zde také řeč o vině jiných
politických stran a organizací Národní
fronty. Jistě, ve vedení těchto organizací
byli lidé oddaní režimu. Ale copak je možné
zazlívat prostým lidem, že se uchýlili
k zahrádkářům, filatelistům
apod., aby unikli stálým řečem o budování
socialismu a lásce k Sovětskému svazu apod.?
A pokud se týká dvou tehdy existujících
politických stran: To, co jsem chtěl říci,
řekl už v podstatě pan dr. Vyvadil. Jen bych
chtěl ještě dodat, že je známo,
že ve vedení těchto stran byli lidé,
kteří do nich šli právě na příkaz
KSČ, aby tam prováděli její politiku.
Ale členové dole chápali tyto strany převážně
jako útočiště právě proti
KSČ.
O protikomunistickém působení těchto
stran na úrovni obcí, měst a okresů
by se daly napsat knihy. Kolik členů těchto
stran bylo popraveno, vězněno nebo jinak perzekuováno?
Zatímco Československá sociální
demokracie tzv. dobrovolně splynula s KSČ, lidová
strana si po celou dobu uchovala nekomunistickou křesťanskou
ideologii. Je nehorázné a cynické, že
se komunisté odvolávají na existenci těchto
stran a na projevy těch představitelů, které
tam sami nadirigovali a kteří byli jejich agenty.
Je nehorázné a cynické, že z těch,
jimž fyzickým i psychickým násilím
lámali a křivili charaktery, tedy z jejich vlastních
obětí teď chtějí udělat
spoluviníky svých zločinů.
V souvislosti s tímto zákonem se hodně mluví
o právu. Ano, právo je třeba ctít,
je nutno dbát, aby i tento zákon byl v souladu s
jinými normami. Ale tento zákon je velmi nutný
a k jeho přijetí je nejvyšší čas,
když už nebyl přijat dříve. Je
nutný proto, aby zlo bylo jasně pojmenováno,
aby byli pojmenováni skuteční strůjci
tohoto zla a aby je bylo možno potrestat po zásluze
za jejich zločiny. A také aby se tohoto zla už
nikdy nemohli dopouštět.
Je skutečně dojemné, jak právě
komunisté rádi mluví o právu. V minulosti
si ovšem právo vysvětlovali jinak. Tehdy bylo
právo na jejich straně, protože měli
moc. Dnes se práva dovolávají, protože
ji nemají. Přijetí tohoto zákona,
popř. s určitými změnami, považuji
za nutné s ohledem na budoucnost demokracie v naší
zemi. V žádném případě
v něm není možno vidět akt msty a zášti,
ale pouhý akt spravedlnosti. Hodnocení výdobytků
socialismu, které jsme zde mohli slyšet v jednom nebo
i více projevech dopoledne, mi připadá, asi
jako když podprůměrný závodník
- běžec na stadionu - se cítí velice
dobře, když zjistí, že všichni ostatní
závodníci běží za ním.
Ale tak nějak mu uteklo, že ostatní uběhli
už nejméně o jedno kolo víc.
Pánové úplně vpravo i úplně
vlevo, neplivejte po současné demokracii, protože
právě ona vám umožňuje, abyste
zde pronášeli to, co pronášíte.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím kolegu Špačka. Připraví
se kolega Řezníček.
Poslanec Radim Špaček: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
nejprve chci velmi vysoce ocenit práci, kterou odvedla
skupina poslanců, kteří strávili sestavováním
a sepisováním tohoto zákona desítky
hodin a diskusí. Myslím si, že každý,
kdo se alespoň trochu přiblížil k pokusu
o uchopení této materie do zákonné
formy, ví, jak velmi je to obtížný úkol.
Myslím, že můžeme konstatovat, že
skupina poslanců, která sestavila tento zákon,
odvedla velmi dobré dílo.
Dále se domnívám, že je nutno, aby zde
nahlas zazněla alespoň jedna poznámka k projevu,
který zde pronesl pan kolega Vik dopoledne. Pan poslanec
Vik obvinil tento zákon, že je deklaratorní,
že není konkrétní, že nic neřeší.
Musím konstatovat, že drtivá většina
jeho pozměňovacích návrhů -
kromě, tuším, dvou - je naprosto a výhradně
deklaratorní, vůbec není závazná,
protože text, který se hemží slovíčky
"nechť" apod., má ke konkrétnosti
velmi daleko.
Nyní již přejdu velmi rychle k pozměňujícím
návrhům, které chci přednést.
Oba se týkají § 5, kde navrhuji vypustit text
"v souladu s výslovnou nebo domnělou vůlí
státních nebo stranických orgánů
a funkcionářů komunistického režimu
v Československu". Zároveň navrhuji
přesunout sloveso "nedošlo" z jeho současné
pozice za slova "demokratického státu",
aby věta byla formulačně schopná.
Domnívám se, že by soudy měly velmi
obtížnou situaci, kdyby měly prokazovat výslovnou,
neřku-li domnělou vůli státních
a stranických orgánů. Navíc je zde
logická konjunkce, kdy by musely prokazovat vůli
jak stranických orgánů, tak ještě
funkcionářů komunistického režimu,
což už je zcela nemožné. Pokud tam zůstane
toto ustanovení, bude § 5 podle mne velmi bezzubý.
Za druhé - navrhuji v témže paragrafu na konci
před slova "zproštění obžaloby"
doplnit text "z týchž důvodů došlo
ke" To znamená, že by tato část
věty zněla: "Pokud z politických důvodů
neslučitelných se základními zásadami
právního řádu demokratického
státu nedošlo k pravomocnému odsouzení
nebo z týchž důvodů došlo ke zproštění
obžaloby." Myslím si, že pokud došlo
z ideologických důvodů ke zproštění
obžaloby, je nutné se i s těmito věcmi
vyrovnat, a to by umožnil právě mnou předkládaný
návrh.
Nicméně si uvědomuji, že oba návrhy
nejsou tak úplně jednoznačné, jak
jsem se doposud tvářil. V případě,
že bude po jednoznačné analýze navrženo
je nepřijmout, jsem případně připraven
je stáhnout. Nicméně se domnívám,
že tato analýza ještě musí proběhnout.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím kolegu Řezníčka, připraví
se paní kolegyně Kolářová.
Poslanec Miroslav Řezníček: Pane předsedající,
dámy a pánové odpůrci tohoto návrhu
zákona operují mimo jiné i s legitimitou
bývalého režimu. Chci připomenout, že
Norimberský proces stál před podobným
dilematem. Rozhodl ovšem v zájmu základních
lidských práv. Jako příklad uvedu,
že přesto, že obhájci nacismu argumentovali,
že šlo o legitimní dodržování
zákonů třetí říše,
např. dodržování norimberských
protižidovských zákonů, norimberský
soud v zájmu lidskosti toto neuznal a také nemohl
uznat. K argumentaci, že nebyl veden útok přímo
na NSDAP, ale na zločiny, připomínám,
že konečným důsledkem Norimberku byla
mj. i totální denacifikace. K dekomunizaci bohužel
u nás zatím nedošlo.
Osobně zvednu pro tento návrh zákona ruku.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím paní kolegyni Kolářovou, připraví
se pan kolega Stodůlka.
Poslankyně Milena Kolářová: Pane
předsedající, dámy a pánové,
dovolte mi, abych vznesla pouze tři drobné pozměňovací
návrhy k tomuto návrhu zákona, který
- jak myslím, je nám všem jasné - by
měl, respektive musí být přijat.
Můj první malý pozměňovací
návrh je k § 2 tohoto zákona, kde navrhuji
na konec věty před slova "zavrženíhodný"
vložit slovo "je".
V § 3 navrhuji obdobně před koncem věty
před slova "a hodný úcty" vložit
také slovo "je".
Jedná se sice o formulační změny,
nicméně pokud se na tyto paragrafy podíváte,
v § 2 i v § 3, jako by termín "zavrženíhodný"
se vázal spíše k minulosti. Domnívám
se, že tento režim je zavrženíhodný
i dnes, a proto by tam slůvko "je" mělo
zůstat.
Stejně tak v § 3 končí věta slovy
"byl legitimní, spravedlivý a hodný
úcty". I zde mám pocit, že se jedná
spíše o čas minulý, a proto se domnívám,
a myslím že shodně s vámi, že tento
odpor občanů proti režimu je hodný úcty
i dnes.
Poslední návrh podávám pouze v případě,
pokud bude přijat návrh pana poslance Gjuriče
k § 1 vložením odstavce 2.
Domnívám se, že zde padly pozměňovací
návrhy, které odkazují na § 1, což
je v pořádku, nicméně odkazuji na
§ 1 v jeho současné podobě, t. j. odstavec
1. V případě, že by byl přijat
návrh pana poslance Gjuriče, navrhuji, aby všude
tam, kde se hovoří o § 1, znamená to
odst. 1 § 1.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Dále prosím kolegu Stodůlku, aby se ujal
slova. Připraví se pan kolega Trojan.
Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážený
pane předsedající, kolegyně a kolegové.
Předkládám jedno formulační
upřesnění týkající se
dvou ustanovení, a to preambule, kde za slova "vědomé
porušování lidských práv"
doporučuji doplnit "a občanských svobod".
Totéž u § 6. Opět za slova "ochraně
základních lidských a občanských
práv" doporučuji doplnit "a svobod".
Občanská práva jsou totiž poněkud
něčím jiným než občanské
svobody, jedná se např. o svobodu víry. Víme,
že v minulém režimu právě svoboda
víry byla potlačována a na základě
uplatňování této svobody byli lidé
trestáni.
Dále jednu úvahu, se kterou nebudu už déle
zdržovat. Týká se § 5. Mám za to,
že bychom se měli vyrovnat i s legitimností
amnestií prezidentů v době od 25. února
1948 do roku 1989, aby nedocházelo k situacím, že
místo soudních rehabilitací jsou zde lidé,
kteří byli odsouzeni za politické skutky,
kterým je dnes ponechávána vina a kterým
není trest uložen pouze kvůli amnestii prezidenta
republiky z roku 1960. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím dále kolegu Trojana, aby se ujal slova. Připraví
se paní kolegyně Orgoníková.
Poslanec Václav Trojan: Vážený
pane předsedající, vážené
kolegyně, vážení kolegové, nebudu
zde dnes hovořit o tom, jak komunismus přivedl na
buben každou zemi, kde zvítězili, ani o milionech
mrtvých, které má na svědomí.
To zde již učinili jiní. Chci se jenom krátce
dotknout současnosti.
Chci připomenout, jak dojemné a zároveň
drzé jsou argumenty dnešních komunistů,
kteří prý nemají se zločiny
padesátých let nic společného, protože
tehdy ještě byli malí.
Je to stejné, jako kdyby dnešní němečtí
neofašisté říkali: "O zvěrstvech
fašismu nám nic nevykládejte, protože
když vládl Hitler, tak jsme ještě nebyli
na světě."
Dnešní komunisté ovšem tvrdí, že
se vzdali komunistické ideologie a marxismu-leninismu.
Je-li tomu tak, pak by ovšem bylo logické, aby zločiny
komunismu sami odsoudili a zákon o protikomunistickém
odporu sami iniciovali. Že pro něj budou hlasovat,
to v těchto logických souvislostech považuji
za naprosto přirozené. Pokud tomu bude jinak, v
opačném případě, pokud pro
něj hlasovat nebudou, potom samozřejmě veškerá
věrohodnost proklamací o tom, že opustili ideologii
marxismu-leninismu, vezme za své.
A z průběhu dnešní rozpravy se obávám,
že spíše tato druhá alternativa je pravděpodobnější,
protože když jsem dopoledne slyšel pana kolegu
Řezáče, kterak sáhodlouhou argumentací
pleduje pro to, aby zločiny a svinstva padesátých
let zůstaly promlčeny, tak se mi udělalo
špatně. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím,
aby se slova ujala paní kolegyně Orgoníková,
připraví se pan kolega Vačkář.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený
pane předsedající, vážené
kolegyně a kolegové, k projednávanému
zákonu jen krátce.
Byla jsem přítomna mnoha jednání Konfederace
politických vězňů na úrovni
okresů a musím říci, že tito
lidé, perzekuovaní minulým režimem v
padesátých letech, mají obavy, že zákon
opět nebude přijat.
Obracím se proto na vás, kolegyně a kolegové,
abyste zákon podpořili a navrhuji, aby o zákonu
jako celku bylo hlasováno po jménech. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Jedná se o procedurální návrh, který
je zaznamenán.
Prosím, aby se slova ujal kolega Vačkář,
připraví se kolega Řezáč.
Poslanec Jiří Vačkář: Vážený
pane předsedající, kolegyně a kolegové,
přihlásil jsem se pouze s poznámkou. Mám
vážné obavy, aby tento zákon dopadl
na hlavy těch, kteří si to právem
zaslouží. Z minulosti totiž víme, že
ne vždy byli postiženi ti, kteří veškeré
skutečnosti, které zde projednáváme,
zavinili.
Mé obavy stupňuje to, že mezi autory tohoto
zákona je podepsán jeden pan kolega, který
ještě v prosinci 1989 byl aktivním členem
KSČ. To vyvolává určité mé
obavy a myslím si, že pochopitelně předkládající
tyto skutečnosti měli zvážit. Děkuji.