Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Přítomni:

Předseda PSP M. Uhde, místopředsedové PSP J. Vlach, J. Kasal, K. Ledvinka, P. Tollner a 181 poslanců.

Za vládu České republiky: předseda vlády V. Klaus, místopředseda vlády J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek, ministr hospodářství K. Dyba, ministr zdravotnictví L. Rubáš, ministr státní kontroly I. Němec, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr školství, mládeže a tělovýchovy P. Piťha, ministr vnitra J. Ruml, ministr dopravy J. Stráský, ministr zahraničních věcí J. Zieleniec.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych zahájil přerušené jednání 11. schůze a konstatoval, že ve sněmovně je v současné době 85 poslanců, takže jsme schopni usnášet se.

Dovolte mi, abych vás seznámil s následujícím organizačním opatřením. Včera jsme přerušili projednávání čtyř bodů, aby na návrh pana poslance Hrdého mohly zasednout kluby, proběhnout meziklubová jednání.

Nyní mi dovolte, abych vám oznámil organizační opatření, že pan předseda Poslanecké sněmovny svolává okamžitě jednání politického grémia. Předpokládáme, že schůze by mohla být zahájena v 9,30 hodin. Děkuji.

(Jednání opět zahájeno v 9.48 hodin.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené paní poslankyně a páni poslanci, vážená česká vládo, vážení hosté, ještě jednou konstatuji, že podle kontrolního součtu by mělo být ve sněmovně 161 poslanců, to znamená, že Poslanecká sněmovna je schopna se usnášet, a proto zahajuji oficiálně přerušené jednání po jednání politického grémia a organizačního výboru.

Konstatuji, že ze schváleného programu jsme projednali 22 bodů, máme nedokončené 4 volby a zbývá nám ještě projednat 16 bodů. Konstatuji, že politické grémium a následně na to organizační výbor se zabývaly programem a na návrh politického grémia mi dovolte, abych vám oznámil, že bod "nedokončené volby" jako jeden blok by byl projednán zhruba kolem 12. hodiny tak, aby nebyl narušen průběh jednání. Protože se jedná o návrh grémia, dovolte, abych vás požádal o souhlas s tímto postupem.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku! Protože je to manifestační, děkuji mnohokrát za vyjádření souhlasu s postupem politického grémia a dovolte, abych vás poprosil, abyste upřeli pozornost k bodu, který budeme dále projednávat a kterým je

Odůvodněním předloženého návrhu zákona, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 376, je pověřen pan poslanec Ivan Mašek, kterého prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené poslankyně a vážení poslanci, mám tu čest být předkladatelem návrhu zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Jde o návrh, který byl ve veřejnosti i v tomto parlamentu delší dobu široce diskutován, a proto budu stručný a omezím se pouze na několik poznámek.

Navrhovatelé tohoto zákona si dali poměrně skromné cíle. Rozhodně se nedomnívají, že tento návrh zákona by nějakým způsobem mohl nastolit spravedlnost nebo napravit křivdy minulosti, mají ale za to, že tento návrh je velmi potřebný.

Účelem tohoto zákona je vytvořit určitý podklad pro řadu dalších zákonů, které už byly nebo budou v budoucnosti přijaty a které se snaží napravit alespoň některé křivdy spáchané za 42 let vlády komunistického režimu. Tímto podkladem podle názoru navrhovatelů nemůže být dostatečně zákon 480/91 Sb., o době nesvobody právě pro svoji přílišnou stručnost.

Kromě tohoto účelu návrh ují navrhovatelé několik nepřímých novel restitučních a rehabilitačních zákonů a § 5, který se týká stavění promlčecí doby trestných činů. U § 5 bych chtěl upozornit na to, že zde nejde o některé trestné činy, že navíc nejde ani o to, kdy byly spáchány, a navrhuje se stavět promlčecí lhůtu u všech trestných činů bez ohledu na dobu, kdy spáchány byly, tedy i před 25. únorem 1948 v těch případech, kdy pachatelé nebyli potrestáni z politických důvodů.

Mám za to, že skromné cíle, které si navrhovatelé dali, může tento návrh zákona splnit a prosil bych sněmovnu, aby tento návrh zákona podpořila. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu poslanci Maškovi a dávám slovo společné zpravodajce výborů paní poslankyni Anně Röschové, aby nám odůvodnila společnou předloženou zprávu výborů, kterou jste obdrželi jako sněmovní tisk 432.

Poslankyně Anna Röschová: Pane místopředsedo, vážená vládo, vážení kolegové, vážené kolegyně, dovoluji si vám předložit společnou zprávu pod tiskem 432 výborů Poslanecké sněmovny Parlamentu k návrhu poslanců Marka Bendy, Josefa Janečka, Ivana Maška, Libora Nováka ml. a dalších na vydání zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, který byl předložen Poslanecké sněmovně pod tiskem 376.

Domnívám se, že odůvodněnost podání tohoto návrhu z hledisek morálních a všech ostatních není zapotřebí z tohoto místa dlouze odůvodňovat, tudíž se soustředím jen na fakta.

Všechny výbory Poslanecké sněmovny projednaly tento tisk a po poradě zpravodajů výborů si dovolujeme vám předložit společnou zprávu. Usnesli jsme se na tom, že ve společné zprávě bude vlastně úplné znění návrhu zákona, a proto bych doporučovala projednávat tento návrh zákona ve znění společné zprávy. Na závěr mi dovolte říci, že všechny výbory Poslanecké sněmovny tohoto Parlamentu doporučily tento návrh zákona k přijetí. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji paní poslankyni Röschové. Dovolte mi, abych otevřel rozpravu, do které se jako první přihlásil předseda poslaneckého klubu Levého bloku kolega Ortman, kterému předávám slovo. Připraví se pan poslanec Honajzer.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem klubu Levého bloku k projednávanému zákonu.

Skupina více než devadesáti poslanců předložila text návrhu, který si činí nárok hodnotit více než čtyřicetiletou historii bývalé Československé republiky. Činí tak poslanci těch vládních stran, které samy odhlasovaly zánik tohoto státu. Konstatujeme, že zákon ve své preambuli vychází z principu kolektivní viny, a to všech členů bývalé KSČ, byť by byli členy strany na jeden jediný den či sami později patřili k postiženým. V právním státě, za který jsme se v Ústavě České republiky prohlásili, je právní odpovědnost vždy individualizována, kolektivní vina je princip patřící spíše do dřívějších století.

Návrh zákona sám hodnotí historii a má jí dát oficiální právní výklad. Výklad historie však patří historikům a nikoli poslancům. Jaké důsledky by mělo pro novináře, historiky a učitele vyslovení jiného názoru na čtyřicetileté období, než obsahuje návrh zákona? Jak obohatí náš právní řád precedens, podle kterého se v zákoně hodnotí odpovědnost za výkon vládní moci, za hospodářské a školské výsledky i za vývoj v oblasti vědy a ekologie? Či snad si přejí současní poslanci koalice, aby v budoucnu jiné skupiny poslanců předkládaly stejně nesmyslné a pochybné návrhy zákonů o výsledcích jiných vlád a odpovědnosti vládních stran?

Byl-li režim zločinný a nelegitimní a zavrženíhodný, jakou hodnotu a závaznost mají pak všechna jeho rozhodnutí? Jakou hodnotu podle předkladatelů mají i vysokoškolské diplomy, získané v té době mnohými z vás? Jak hodnotit skutečnost, že s bývalým státem v uplynulých čtyřiceti letech uzavíraly smlouvy demokratické státy, že byl členem OSN, řady mezinárodních organizací?

Právo na ochranu proti porušení zákazu zpětné působnosti pozdějšího nepříznivého zákona patří mezi absolutní lidská práva. Podle čl. IV a V mezinárodního paktu o občanských a politických právech je nelze zrušit ani za mimořádné situace. Řešení obsažené v článku V poslaneckého návrhu je v rozporu s čl. 40 odst. 6 Listiny.

§ 6 návrhu zavádí nový pojem, a to ne zjevně nepřiměřený prostředek, který nezná ani právní teorie, ani legislativa, ani judikatura. Nezná ji tedy ani naše trestní právo. Z hlediska právní jistoty a stability je vyloučeno, aby vedle sebe existovaly dvě různé zákonné definice nutné obrany.

Navržené znění oživuje v § 7 prekludované i propadlé nároky a zasahuje do rozhodovací činnosti nezávislých soudů změnou právních podmínek, za nichž bylo řízení zahájeno. V právním státě je takový postup vůči soudům nepřípustný.

Nelze souhlasit ani se zmocněním vládě dané v § 8. Vláda nemůže svým pouhým rozhodnutím zvyšovat důchody, poskytovat finanční podporu či lázeňskou péči. Takové rozhodnutí lze řešit pouze jediným způsobem, a to zákonem, nikoliv čistým bianco zmocněním. Demokracie měří každému stejně, nemůže být účelová. Křivdy minula nelze řešit zpochybněním principu právního státu.

Konstatujeme, že tento zákon není prostým zákonem, má být soudem nad historií. Je nepřímou novelou trestního zákona, trestního řádu, zákona o soudních a mimosoudních rehabilitacích a restitučního zákona. Ze všech těchto zásadních důvodů považujeme návrh zákona za nepřijatelný.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Poprosím kolegu Honajzra.

Poslanec Jiří Honajzer: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nevystupuji proto, abych polemizoval s názorem nebo s vystoupením kolegy Ortmana. Jsem přesvědčen, že závěrečným hlasováním dokážeme, jak nutné a potřebné je přijetí takovéhoto zákona.

Dovolím si ale v této fázi vznést i jménem klubu ODS a s odvoláním na stanovisko vlády jeden závažný pozměňovací návrh.

Doporučuji vypuštění § 7 navrhovaného znění zákona s tím, že se domnívám, že jeho přijetí by mohlo způsobit vážné narušení stávajících vlastnických vztahů a přinést i možné, velice vážné, finanční dopady do státního rozpočtu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Hirše, připraví se kolega Janeček.

Poslanec Pavel Hirš: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi pár slov k návrhu zákona, který dnes budeme projednávat. Náš poslanecký klub Liberální strany národně sociální má jedinou závažnou připomínku k tomuto zákonu, a sice tu, že ho přijímáme příliš pozdě. Jsem přesvědčen - a moji kolegové rovněž - že je na čase odsoudit zločinnou ideologii, která tady panovala a 40 let zaváděla tento stát do morálního, hospodářského a dalšího úpadku.

Je mi jasné, že nemůžeme nahradit vše, proto i tento zákon má v některých pasážích deklarativní části. Dovolte mi, abych jménem klubu přednesl některé pozměňovací návrhy, které tyto části upřesní.

V § 3 se v první větě za slova "k tomuto režimu" vloží slova "ať již jednotlivě nebo ve skupinách"

Je třeba zdůraznit, že i skupiny měly podíl na vinách, které zde byly páchány.

Myslím, že tento text by zpřesnil příslušnou formulaci.

V § 3 poslední slova "hodný úcty" vypustit a nahradit je slovy "morálně odpovědný". Morálka by měla být na prvním místě našeho hodnocení.

Pokud se týká § 4, navrhuji jeho vypuštění a nahradit jej textem:

"Každý, kdo byl komunistickým režimem nespravedlivě postižen a perzekuován, má právo na pomoc při napravování křivd a příkoří, způsobených perzekucí bez ohledu na jeho současné bydliště, pokud se sám nepodílel na činnosti KSČ."

Jsme přesvědčeni, že řada občanů musela násilně opustit naši republiku, uchýlit se do exilu a myslím, že i tito občané mají právo na morální odškodnění.

Pokud se týká § 8, doporučujeme, aby dluhopisy byly úročeny běžnou úrokovou mírou, aby se nestalo, že po 5 letech postižení prakticky nedostanou žádné odškodnění vlivem inflace.

Proto doporučujeme doplnit text "a zúročily se běžnou úrokovou mírou".

Mezi § 8 a 9 navrhujeme vložit nový paragraf, který by zněl.

"Přiznané příplatky dle § 25 zákona č. 119/90 Sb., se vyplácejí od účinnosti tohoto zákona v plné výši jako samostatná část sociálního zabezpečení odděleně od důchodu." Ostatní paragrafy se přečíslují.

Text stávajícího § 9 se vypouští a nahrazuje textem.

"Vláda České republiky je zmocněna, aby ve své působnosti napravila některé křivdy, spáchané na rehabilitovaných politických vězních komunistického režimu a na osobách, které byly postiženy jeho perzekucemi, zejména v oblasti sociální, zdravotní a finanční."

Kolegyně a kolegové, domnívám se, že námi navrhovaně změny podstatně zpřesní tento zákon a zejména pomohou těm, kteří byli komunistickým režimem postiženi. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Paní kolegyně Röschová s faktickou poznámkou.

Poslankyně Anna Röschová: Poprosila bych všechny, kteří budou dávat pozměňovací návrhy, aby je dali písemně, protože si to nestačím napsat. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím kolegu Janečka, připraví se pan kolega Vik.

Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, vážené kolegyně, návrh zákona o odporu proti komunismu je projednáván za situace, kdy byl sice poražen totalitní systém, kdy byla relativní vůle formálně uznat škody, které tento režim napáchal, kdy však chyběla dostatečná vůle umožnit potrestání těch, kteří jednotlivé politické zločiny páchali. V podstatě je to přesun od komunistické definice státu jako nástroje moci v rukou vládnoucí třídy k demokratické definici, která říká, že stát má být nástrojem práva.

Při přípravě tohoto zákona jsem zvažoval možnost přečíst zde některá svědectví politických vězňů, kteří prodělali výslechy za pomoci elektrického proudu, jímž byla při výsleších rozbíjena chodidla, nebo těch, kteří byli postupně ubíjeni právě proto, že si nechtěli vzpomenout tak, jak jim bylo nařízeno.

Nebudu se těmito věcmi zabývat, protože, i když jsou bolestné, jsou to jednotlivosti. Je třeba si uvědomit, že komunistický režim v podstatě ovládl v geopolitickém smyslu více než miliardu lidí a byl příčinou smrti desítek miliónů obyvatel této planety. V podstatě je úplně jedno, jak se ten který systém v tom či kterém státě nazýval. Pro Evropu jsou určitě typické dvě mutace. Jedna je komunistická, druhá fašistická. Obě dvě mutace si byly velice blízké. Fašisté budovali socialismus nacionální, komunisté budovali socialismus internacionální.

Fašisté budovali diktaturu rasy. Komunisté budovali diktaturu třídy. Oba systémy definovaly své vnitřní i vnější nepřátele, které potom likvidovaly téměř průmyslovým způsobem. Oba výrazným způsobem použily sociální demagogie k tomu, aby se dostaly k moci.

Bylo by chybou domnívat se, že tento návrh zákona má být jakousi tlustou čarou za tím, co jsme prožili. Jde o to, že žádným zákonem nelze vrátit životy těch, kteří byli života zbaveni. Nelze zaplatit léta kriminálu. Nelze vrátit rodiče dětem, a děti rodičům.

Největší význam tohoto zákona vidím ve varování do budoucnosti. Totiž i tenkrát, když se tento režim uchopoval moci, existovaly v okolních státech ekonomické problémy. I tenkrát existovalo komunistické jádro a stalinské jádro v komunistické straně. I tenkrát komunistická strana masivně infiltrovala svými přívrženci různé organizace tak, že dokázaly v rozhodujícím okamžiku převzít moc a nastolit diktaturu.

Ještě v minulém volebním období dokázali tito stoupenci komunistů zabránit přijetí zákona o protikomunistickém odboji ve Federálním shromáždění. Ani dnes nejsou ochotni připustit myšlenku, že hlásají cosi hrozného. Pouze se domnívají, že prohráli a že jejich čas opět přijde.

Také návrh tohoto zákona měl zabezpečit, že opak je pravdou. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji kolegovi Janečkovi. Prosím kolegu Vika. Připraví se kolega Skočovský.

Poslanec Jan Vik: Pane předsedo, dámy a pánové, rád bych v rámci rozpravy k návrhu zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, který předložila skupina poslanců, řekl několik slov a podal některé náměty a návrhy na jeho doplnění. (Rozhodně však nehodlám vyčerpat preventivně omezenou řečnickou lhůtu, to jen pro vaše uklidnění.)

V prvé řadě bych se rád vyjádřil k tomu, že návrh tak potřebného a nutného zákona je podáván tak pozdě, přestože SPR-RSČ, ale i někteří další, požadovali vydat takovýto zákon již krátce po převratu 17. listopadu 1989. Přes opakované návrhy, přes nesčetná prohlášení a výzvy, zůstávala vedoucí skupina, která se uchopila moci a vlády v této zemi, k tak důležitému a zásadnímu zákonu hluchá a slepá. Ptám se nyní, proč. Protože nebyla nejen politická, ale ani morální vůle k jeho prosazení a přijetí.

Máme nespočet důkazů, stále zřetelnějších a jasnějších, že osudový zlom byl předem připraven v zahraničí, že byl do všech detailů připraven a prokombinován, že šlo o spolupráci řady zahraničních rozvědek a že se na vnitřní politické scéně jednalo o předem připravenou dohodu a kompromis. Jenže jádro disidentů, kteří byli z větší části o tomto komplotu předem spraveni, kteří dostali své karty a svá místa, nemají zájem mluvit pravdu a říci národu, jak to všechno bylo a jak to i nyní je. Nejen ze zbabělosti a lživosti jim vlastní, ale především i proto, že by se mýtus tak pracně vytvářený a tak pracně vymyšlený o jakémsi větším odporu vyvolených dnešních vládců rozplynul a rozpadl jako domeček z karet, ale i proto, že by se jasně ukázalo, že tento národ měl vůli, alespoň u značné části svých příslušníků k odporu hned po r. 1948, ale tato vůle a snaha byla utopena v krvi a bezmezném násilí rudého teroru, který ovšem mlčky snášel a toleroval Západ.

Teror po únoru 1948 byl tak strašný a tak masový, že jej v tak dlouhé etapě tato země ještě nepoznala. Elita národa byla buď vyhlazena nebo zničena. Nejprve nacisty, pak komunisty. Co nám zbylo? Jen trosky. Nic více.

Potom přišel tzv. obrodný proces v r. 1968 řízený a inspirovaný odrodilci v komunistické straně, snad i v mezinárodním komunistickém hnutí, který ovšem vůdcové socialismu s lidskou tváří opět ihned odhodili a zradili, a tím zradili zase lid a tento národ.

V tomto podvodu nebylo možno pozvednout hlas a ukázat na skutečné oběti a skutečné zločince. To obroditelé nedovolili. Pak přišel dobře připravený převrat v r. 1989. Kdo z něj měl a má prospěch? Opět komunisté a jejich přisluhovači, nebo to snad není pravda? Kdo převzal moc ekonomickou a kdo se podílí i na moci politické?

Komunisté. Ovšem bývalí, protože všichni a nebo zdrcující většina dnešních mocných, bohatých a vlivných, jsou bývalí komunisté, kteří se snad i ke komunistům dali pro své osobní výhody, ale tím jen dokázali své morální a myšlenkové prázdno. Svou schopnost přizpůsobit se komukoli a za cokoli.

Máme dnes v naší zemi dvě komunistické strany. Ta první, viditelná, s jasným názvem - KSČM. Je rezervoár starých bolševiků a mladých šílenců, kteří se ke svému zvrácenému přesvědčení veřejně hlásí a prosazují jej i po hrůzách, které vyšly najevo. Přesto, že zde nemají co pohledávat, jsou alespoň viditelní. Ta druhá skupina jsou ti, kteří po 17. listopadu své průkazy opravňující je ke kariéře a k téměř neomezené moci ihned odhodili a přešli ve zdrcující většině do dalších stran, především do ODS, která se hrdě dá označit jako nová komunistická strana, bez tohoto názvu. Zde pak uplatňují své metody a principy, především princip moci a nadvlády nad národem dál.

Za této situace mi je celkem jasné, proč jsme nebyli, tedy zástupci jediné opravdové pravicové strany, která nemá mezi sebou jediného bývalého člena komunistické strany (na rozdíl od vás, kteří jste se smáli vyzváni na spolupráci při přípravě tak závažného zákona. Protože bychom prosazovali princip důslednosti a konkrétnosti, který celý návrh zásadně postrádá.

Musím s politováním konstatovat, že návrh tohoto zákona je celý pouze proklamativní a nekonkrétní. Skládá se z jednotlivých výkřiků, spíše morálního a historického způsobu, ale není v něm ani jediný paragraf, ani jedna konkrétní věta, která by zavazovala, která by určovala. Takto zákon znít nemůže, a nesmí.

Vážené dámy, vážení pánové, já i mí kolegové z klubu SPR-RSČ jsme jednotni v tom, že musí být přijat zákon nejen hodnotící, ale potírající komunismus a jeho zvěrstva a zločiny. Musí jít o zákon zcela právní a jasný se sankcemi pro zločince a ideové vůdce.

Proto navrhuji jej celý přepracovat a doplnit následovně:

U § 2, odst. 2, doplnit o konkrétní organizace, a tento odstavec bude znít: "Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou, stejně jako organizace založené na komunistické ideologii a spolupracující ČSL a ČSS."

Dále doplnit odst. 3 tohoto paragrafu, který by zněl: "V důsledku těchto zločinů se zakazuje činnost KSČM a dalších organizací vycházejících z této ideologie a veškerý majetek právních subjektů propadá ve prospěch lidu. Všichni členové Komunistické strany Československa a funkcionáři organizací uvedených v § 2, odst. 2, nesmí po dobu 10 let vykonávat žádnou vládní funkci a nesmí kandidovat do Parlamentu České republiky. Ti, kteří již takový mandát nebo vládní funkci zastávají, jsou jí zbaveni.

V § 3 pak navrhuji, aby znění navržené v návrhu zákona bylo označeno jako odst. 1 a dále byl připojen odst. 2, který bude znít: "Všechny oběti komunistického režimu a jejich přímí potomci, kteří se sami neprovinili spoluprací s tímto režimem, nechť jsou po prokázání svého odporu odměněni, a to jak morálně, tak i materiálně."

Následně pak § 4 zcela změnit v tomto směru: "Každý, kdo byl komunistickým režimem nespravedlivě postižen a perzekuován, nechť prokáže svůj postih. U osob, kteří se nedožili tohoto zákona, nechť jej prokáží pozůstalí nebo jejich spolupracovníci. V případech zvláště závažných bude prokazovat jejich postih stát. prostřednictvím návrhu prokuratury. Každý, kdo byl odsouzen, bude hmotně odčiněn. Kdo ztratil v souvislosti se svým postojem a pronásledováním majetek, jej získá zpět, a kde to není možné, obdrží finanční náhradu. Kdo ztratil státní občanství, nechť je mu vráceno. Kdo v důchodu, bude dostávat zvláštní příplatek, který upraví zvláštní zákon. Za odpor, který byl aktivní, bude občan, který se jej účastnil a nebo jeho přímí potomci, pokud se neprovinili proti ustanovení tohoto zákona, morálně oceněn medailí za účast ve třetím odboji, která bude udělena podle zvláštního zákona."

Následně pak se mění paragraf 2, a to v tomto znění: "Vláda České republiky je zmocněna, aby ve své působnosti napravila některé další křivdy spáchané na odpůrcích komunistického režimu a na osobách, které byly postiženy perzekucí, a to v souladu s tímto zákonem a s dalšími zákony přijatými za tímto účelem, a to i nad rámec těchto zákonů v oblasti sociální, zdravotní a finanční."

Nutno je pak připojit § 9 a), který bude znít: "Za účelem uplatnění nároku postižených a perzekuovaných, budou u všech stupňů soudů vyčleněny zvláštní rehabilitační senáty, které se budou zabývat výhradně touto problematikou."

Vážené dámy a pánové, věřím, že tyto moje zcela konkrétní návrhy projednáte a promyslíte tak, aby se přijímaný zákon o protikomunistickém odboji - stručně řečeno - nestal pouze jakousi formální úlitbou bohům za všechny hrůzy a křivdy, které Komunistická strana Československa a její aktivní spolupracovníci za více než 40 let napáchali, a nestal se jakýmsi farizejským štítem, který by před sebe a svoji minulost postavili ti, kteří se aktivně nebo pasivně na těchto hrůzách podíleli. Je nutné jednou říci v tomto národě ano, ano a ne, ne. A co je nad to, vzít pak do ďábelské komunistické ideologie. Děkuji vám za pozornost. Na závěr dávám návrh, aby se o všech mých pozměňovacích návrzích hlasovalo po jménech. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu kolegu Vikovi. Prosím kolegu Skočovského, připraví se pan kolega Jaroslav Novák.