Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený
pane místopředsedo, dámy a pánové,
diskuse byla velice věcná a korektní a velmi
kvalitní, takže možná některé
věci, jak byly původně navrženy, nebude
nutné zopakovat.
Podávám pozměňovací návrh
v následujícím znění: V §
4 odst. 2 navrhuji místo znění společné
zprávy vrátit se k textu vládního
návrhu, jinak řečeno soudce by nebyl stíhán
ani pro správní delikt.
V § 6 musím říci, že alternativně
navrhuji vrátit se v celém textu k vládnímu
návrhu. Byla zde velmi přesvědčivá
argumentace paní kolegyně Röschové,
vzdor tomu se domnívám, že vláda jistě
věděla proč činí, co činí.
V § 7 odst. 2 písm. c) mám za to, že není
logické, aby byl jiný režim pro soudce Ústavního
soudu. Nevím, proč by měli být dáni
do pozice, že by byli postihování za nedbalostní
trestní čin. Čili v písm. c) dávám
návrh, aby byl přijat text dle vládního
návrhu.
Pan ministr měl i určité návrhy k
§ 11, ale ty nakonec nepodávám, a proto jsem
i vděčen panu dr. Výbornému, že
mě přece jen upozornil, že en bloc by se to
nemělo podávat.
K § 29: Zde v brilantní řeči v podstatě
obhájila vládní návrh paní
dr. Röschová. Alternativně tedy buď můj
návrh zní tak, aby se v § 29 dosavadní
text zaměnil za text vládního návrhu.
Pokud toto neprojde, budu podporovat návrh, který
v této věci a velice zevrubně, velice správně,
s hlubokou znalostí věci podala dr. Röschová,
tzn. tečka za slovem "advokátem". Snad
jen k odkazu, tam musí být také ten odkaz
na zákon o advokacii, který tam chybí, ale
to jistě předkladatelé dodělají.
K § 64: Pan kolega Grulich, který odešel, se
zmýlil, protože já k § 64 odst. 1 písm.
b) jsem již před tím navrhoval navrátit
se k vládnímu návrhu. Pokud by toto neprošlo,
podával jsem alternativní pozměňovací
návrh na skupinu jedné pětiny poslanců
či jedné pětiny senátorů, což
věřím, že bylo již zaznamenáno,
ale navíc dávám v úvahu nebo navrhuji,
aby bylo připojeno písmeno e) a vloženo slovo
"vláda". Je celkem logické, že může
nastat situace, že přijmeme zákon, který
v zásadě bude nerealizovatelný, nevykonatelný
a nutíme tím vlastně vládu k tomu,
že bude činit cosi, co ani nelze činit. Čili
já soudím, že tam ta vláda je na místě,
ať už vláda jakákoli, i v budoucnu, kdyby
se změnily poměry sil, tj. na místě.
§ 64 odst. 2: Dávám pozměňovací
návrh, aby jako písmeno a) bylo vloženo slovo
"prezident ", ostatní názvy by byly přečíslovány
a jako poslední písmeno f) "zastupitelstvo
vyššího územního samosprávného
celku ". K § 96 podávám alternativní
návrh, buď přijmout text vládního
návrhu, který je myslím naprosto přesný.
Uvážíme-li i text společné zprávy,
tak po pravdě řečeno by prezident mohl být
postihován pro velezradu teprve tehdy, aby nastal následek,
např. tehdy, až by byla narušena celistvost republiky,
ale v té době už by zřejmě byla
taková atmosféra, že by ho nikdo nemohl pro
velezradu postihovat. Čili vládní návrh
je korektní, nicméně musím říci,
že ještě lepší je návrh pana
poslance Dobala. Neprošel-li by první pozměňovací
návrh, my podpoříme návrh poslance
Dobala.
Pokud se týče platů soudců, pana ministra
nepodporuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Vyvadilovi. Prosím pana poslance Bílého,
aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Vraný.
Poslanec Jiří Bílý: Vážený
pane předsedající, zástupče
vlády, kolegyně a kolegové, chtěl
bych říci, že jak my, poslanci opozice, tak
zřejmě i vy, poslanci vládní koalice,
jste pocítili za půl roku nepříjemnou
neexistenci Ústavního soudu. Soudní moc jako
třetí moc ve státě je velmi důležitá
a především i ta moc, která vlastně
kontroluje, zda ústava je aplikována, zda je zde
zpětná vazba k zákonům a celé
hierarchii Ústava - zákony - běžné
zákony a potom obecné právní předpisy.
Obnovený klub Hnutí za samosprávnou demokracii
- Společnost pro Moravu a Slezsko přivítal,
že se vláda podjala aktivně tohoto úkolu
a přijala návrh, který nás příjemně
překvapil svojí odvážností. Řekl
bych, že v původním znění, jak
byl předložen vládou, se nám zdál
tento zákon přijatelný. Zvlášť
i proto, že je z zde i v procesních předpisech
chráněna samospráva, která je naší
hlavní náplní, našeho klubu a naší
volební strany. Víte, že samospráva
se tedy provádí na základě zákona,
a je potřeba, aby tento zákon byl správný,
aby opravdu mohl samosprávný celek fungovat odpovídajícím
způsobem, aby nemohl být zneužíván
zákon k tomu, aby správu de facto vylučoval
a činil jen správou na papíře.
Proto navrhuji, aby v souladu s vládním zákonem
bylo zařazeno do § 64 společné zprávy
jako písmeno c), tedy mezi navrhovatelem a zrušením
zákona zastupitelstvo vyššího samosprávného
celku, tedy jako písmeno c) a ostatní písmena
by pokračovala dál jako d) a e).
Stejně tak si myslím, že se velmi podstatně
dotýkají obecné právní předpisy
fungování jednotlivých vyšších
územních samosprávných celků.
Tam můžeme sledovat nejvíce možností,
jakými by mohl orgán exekutivy výrazně
zasahovat do samosprávy občanů určitého
celku.
Proto navrhuji, aby i zde byl zařazen bod c), tedy zastupitelstvo
vyššího samosprávného celku, a
odpovídajícím způsobem přečíslovány
další odstavce, resp. písmena, a to další
písmena pod písmenem d) a e).
Další návrh je - a ten byl už vlastně
přednesen poslancem Kačenkou a chtěl bych
ho jen podpořit - aby z nového písmena b),
bývalého písmena c) podle smyslu mého
návrhu bylo tedy vypuštěno označení
"senát Ústavního soudu", aby takto
mohlo činit plénum Ústavního soudu.
Všechny návrhy, které jsem přednesl,
považujte za stanovisko klubu Hnutí za samosprávnou
demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Bílému, prosím pana poslance
Vraného, aby se ujal slova. Připraví se pan
kolega Mašek.
Poslanec Jan Vraný: Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
dovolím si předložit pouze jeden pozměňující
návrh. Nejprve několik slov úvodem. Za závažnou
závadu se dá považovat, že projednávaný
zákon nereaguje na nejasnou právní situaci,
která vznikla po rozpadu České a Slovenské
Federativní Republiky. Podle ústavního zákona
o způsobu zániku federace převzal pravomoci
Ústavního soudu na území České
republiky Nejvyšší soud ČR. Ten však
tuto funkci nevykonával, neboť ústavní
zákon o způsobu zániku federace pozbyl od
1. 1. 1993 právní sílu ústavního
zákona a stal se pouhým zákonem. Z téhož
důvodu vznikly oprávněné pochybnosti
o pravomocích Nejvyššího soudu v této
oblasti. Přesto však byly v mezidobí podány
různé návrhy směřující
k Nejvyššímu soudu ČR, které měly
charakter návrhu na zahájení řízení
před Ústavním soudem.
Nyní tedy zařazuji svůj pozměňovací
návrh a navrhuji zařazení nového §
148 a další pak přečíslovat.
Znění § 148 je toto. "Ústavní
soud je oprávněn zahájit řízení
také ve věcech, které byly uplatněny
v období od 1. 1. 1993 do dne nabytí účinnosti
tohoto zákona, měly charakter návrhu na zahájení
řízení před Ústavním
soudem a splňují podmínky předepsané
tímto zákonem pro zahájení řízení
před Ústavním soudem."
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Vranému. Prosím pana poslance Maška,
aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Řezáč.
Poslanec Ivan Mašek: Pane předsedající,
dámy a pánové, chtěl bych se nejprve
vyjádřit k licitaci, která zde probíhá
ohledně § 64 písm. b), kde je řada návrhů
na různé počty poslanců či
senátorů, kteří mohou podat návrh
na zrušení zákona nebo jednotlivých
ustanovení. Domnívám se, že jediný
návrh, který je skutečně smysluplný,
je návrh, který podal pan poslanec Dobal, to je,
aby toto písmeno b) bylo vyškrtnuto. Kromě
důvodů zpolitizování jednání
u Ústavního soudu bych chtěl k tomu vznést
ještě jeden argument. Domnívám se, že
je v zájmu této země a je úkolem tohoto
parlamentu, aby úcta k zákonům byla zachovávána,
aby úcta k zákonům, která byla otřesena
desetiletími, ve kterých některé zákony
nebyly zákony ve skutečném slova smyslu,
nýbrž kodifikovaným bezprávím,
aby tato úcta se znovu ve společnosti zakotvila.
V případě, že zůstane možnost,
aby političtí činitelé, kterými
jsou poslanci a senátoři, podávali Ústavnímu
soudu návrhy na zrušení zákonů
nebo jejich ustanovení proto, že se abstraktně
domnívají, že jsou v rozporu s ústavou
nebo jinými ústavními zákony, mám
za to, že dojde k zpochybnění právní
jistoty, a to v tom smyslu, že zákon, který
nabude účinnosti a proti kterému bude podán
takový návrh Ústavnímu soudu, nebude
v té chvíli povinnými osobami dodržován
tak, jak by dodržován být měl.
K tomu, co říkám, mě vede zkušenost
především s lustračním zákonem
a dále s jinými zákony, např. restitučními,
zejména v oblasti zemědělství. Ačkoliv
se domnívám, že politický boj má
být omezen na ta místa kam patří,
nikoli zaváděn před institut Ústavní
soud, domnívám se zároveň, že
je třeba chránit politickou soutěž a
politickou scénu. Proto bych chtěl podat pozměňovací
návrh, který se týká § 73 odst.
1. V tomto paragrafu, který se vztahuje k článku
87 odst. 1 písm. j) ústavy, se hovoří
o tom, že Ústavní soud rozhoduje o tom, zda
rozhodnutí o rozpuštění politické
strany nebo jiná rozhodnutí, týkající
se činnosti těchto stran, jsou ve shodě s
ústavními nebo jinými zákony. Když
jsme pracovali na ústavě, měl jsem za to,
že toto ustanovení čl. 87 odst. 1 písm.
j) je toho typu, že Ústavní soud takováto
rozhodnutí o rozpuštění nebo omezení
činnosti politické strany bude posuzovat obligatorně,
tedy bez návrhu. Vzhledem k tomu, že v podaném
návrhu zákona je § 73, který tuto moji
domněnku vyvrací, to je - je nutno, aby Ústavnímu
soudu byl podán návrh ve věci, domnívám
se, že se vloudila chyba do odst. 1 tohoto paragrafu. Říká
se totiž, že politická strana je oprávněná
podat návrh, jestliže tvrdí, že rozhodnutí
o jejím rozpuštění není ve shodě
s ústavními nebo jinými zákony. Zkušenost
z posledních let mě vede k tomu, že politická
strana v takové krizové chvíli, kdy by došlo
k rozhodnutí o jejím rozpuštění,
či k omezení činnosti, taková politická
strana se velmi pravděpodobně štěpí
na několik frakcí a každá z těchto
frakcí o sobě tvrdí, že je touto politickou
stranou. Bylo by velmi obtížné v té
chvíli posuzovat, kdo vlastně je ta politická
strana, která podle odst. 1 § 73 může
podat návrh. Domnívám se, že je v zájmu
ochrany politické soutěže třeba tento
odstavec upravit v tomto znění: "Každý
je oprávněn podat návrh podle čl.
87 odst. 1 písm. j) ústavy, jestliže tvrdí,
že rozhodnutí o rozpuštění politické
strany nebo jiné rozhodnutí týkající
se její činnosti není ve shodě s ústavními
nebo jinými zákony." Děkuji vám
za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Maškovi. Prosím pana poslance Řezáče,
aby se ujal slova.
Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený
pane předsedající, vážené
kolegyně a kolegové, dnes je to přesně
půl roku, co jsme 16. prosince 1992 přijali Ústavu
České republiky a schválením vládního
návrhu zákona o Ústavním soudu vlastně
dojde k významnému naplnění důležitého
orgánu ochrany ústavnosti. Mám několik
pozměňovacích návrhů, z nichž
některé jsou vlastně již připojením
se k návrhům některých předřečníků.
Za prvé je to § 6 odst. 2 - známá námitka
prezidenta republiky Václava Havla, souhlasím s
tím, co zde řekla paní poslankyně
Röschová. Mám za to, že je nutno učinit
změnu a navrhuji rovněž, aby slovo "nedal"
bylo nahrazeno "dal". Tedy, aby nečinnost senátu
po stanovenou lhůtu 60 dnů znamenala ze zákona
konkludentní souhlas s jmenováním soudce
Ústavního soudu.
Za druhé rovněž souhlasím s návrhem
poslankyně dr. Röschové k § 29 a současně
i k § 30. Zde ovšem považuji za svoji povinnost
sdělit, že jsem advokátem, a proto se cítím
podjatým k tomuto návrhu. Je však nepochybně
pravdou, že komerční právník
i notář neposkytují v rámci zákonů
uvedených pod čarou, tedy oněch zvláštních
předpisů, právní pomoc v plném
rozsahu, nevykonávají tedy ani příslušné
zkoušky, které by zahrnovaly celý právní
řád, a Ústavní soud by byl jinak nucen
zkoumat v každém případě, zda
daná právní věc před Ústavním
soudem nepřekračuje rozsah, ve kterém by
mohl komerční právník nebo notář
poskytovat právní pomoc. Navíc může
dojít k řadě případů,
kdy např. komerční právník
by podával návrh Ústavnímu soudu,
který by se týkal podnikání, ale současně
by bylo zasaženo základní lidské právo
nebo svoboda, v jehož rozsahu již komerční
právník poskytovat právní pomoc nemůže.
Domnívám se, že právní pomoc
a zastupování před Ústavním
soudem by měl poskytovat jedině advokát,
tedy jediný, kdo může poskytovat právní
pomoc univerzálně, v rozsahu celého právního
řádu.
Činím tedy stejný návrh k § 29
a současně stejný návrh i k §
30 odst. 1 navrhovaného zákona.
Další můj návrh se vlastně týká
nejčastěji zatím diskutované věci,
tj. § 64 odst. 1 písm. b) vládního návrhu.
Nejdříve bych chtěl říci, že
nesouhlasím s mým předřečníkem
poslancem ing. Maškem. Proč by zde mělo jít
o nějakou hrozbu politizace? Soudní ochrana ústavnosti
je v podstatě projednáváním ústavního
práva a základních práv a svobod zajištěných
v ústavním právu naší republiky
Ústavním soudem.
Co je to ústavní právo? Ústavní
právo - jak to říkají Španělé
- je el derecho politico, tj. politické právo. Ústavní
právo je řád pro politické děje.
Je naprosto adekvátní a správné, aby
poslanci měli možnost právním a demokratickým
způsobem v demokratickém a právním
státě kvalifikovanou menšinou, kvalifikovaným
počtem podávat návrhy na zrušení
zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení
Ústavnímu soudu.
V tomto směru navrhuji dva alternativní návrhy:
Za a) navrhuji, aby počet poslanců a senátorů
v § 64 odst. 1 písm. b) byl stejný jako v §
64 odst. 2 písm. b). To znamená nejméně
25 poslanců nebo nejméně 10 senátorů.
Alternativa b) pro případ, že by alternativa
a) nebyla přijata: Navrhuji, aby šlo o skupinu nejméně
34 poslanců a skupinu nejméně 14 senátorů.
Odůvodnění: Jak již zde správně
řekl kolega poslanec dr. Grulich, platí, že
platné usnesení může přijmout
Poslanecká sněmovna nejméně jednou
třetinou poslanců, tj. 67 poslanci. To znamená,
že nadpoloviční většina z těchto
67 poslanců, tedy 34 poslanců, může
schválit platné usnesení svými hlasy,
stejně tak jako event. obyčejný zákon.
Mám tedy za to, že v žádném případě
počet poslanců, kteří by měli
být oprávněni podat návrh Ústavnímu
soudu na zrušení ústavního zákona
nebo jeho jednotlivých ustanovení, nemůže
překročit číslo 34. Za rozumnější
považuji alternativu a), tj. 25. Počet senátorů
14 vyplývá ze stejné úvahy, tedy nejméně
jedné šestiny, což je 14 senátorů.
Můj poslední návrh se týká
§ 96, kde souhlasím s návrhem poslance Dobala,
neboť mám za to, že je nedůstojné,
aby velezrada byla definována i slovy "proti vážnosti
a důstojnosti jeho úřadu ". Rovněž
navrhuji, aby text § 96 končil za slovy "základním
svobodám ". Zbytek návrhu by byl vypuštěn.
Konečně souhlasím i s návrhem poslance
Dobala, který zde hovořil o tom, že by mělo
být připuštěno separátní
vótum, jak on tady říká termínem
dissent opinion, tj. obvyklý postup u obecných soudů
s tím, že by ovšem před Ústavním
soudem mělo skutečný smysl, aby separátní
vótum, včetně právního názoru
ve vztahu k enunciátu i odůvodnění,
bylo připojeno k vlastnímu nálezu, a tak
to bylo i při vyhlášení oznámeno.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Řezáčovi. Kdo se dále
hlásí do rozpravy? Hlásí se pan poslanec
Payne. S faktickou poznámkou se hlásí pan
kolega Koháček.
Poslanec Petr Koháček: Chtěl bych
jen upozornit na usnesení České národní
rady, kde každý řečník by měl
uvést případný střet zájmů
k projednávanému tématu, zvláště
pak pokud jde o zastupování před Ústavním
soudem. To jsem měl na mysli. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji.
Pokud jsem zaznamenal, tak to někteří z předřečníků
učinili, včetně kolegy Řezáče.
Slovo má pan poslanec Payne.
Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající,
vážený pane ministře, vážení
kolegové a kolegyně, dovolte, abych vstoupil do
tohoto příspěvku jakousi úvahou -
snad etickofilozofickou - o tom, že v minulých desetiletích
u nás bylo téměř nemístné,
aby se hovořilo o smrti, nemoci apod. Však také
ti, kdo byli v takové situaci, byli odklizeni z očí,
rovněž tak postižení byli odklizeni z
očí, aby se o nich nevědělo.
To se samozřejmě promítalo i do našeho
právního řádu a náš právní
řád víceméně nepočítal
s tím, že by lidé také někdy
umírali. Alespoň se s tím nepočítalo
na místech, kde by to bylo patřičné.
Dovolte, abych se nyní zamyslel nad § 90, kde se hovoří
o opravném prostředku v situacích, kdy poslanec
je ve sporné situaci, zda byl, či nebyl zvolen do
parlamentu. Otázka je, co se děje v několika
případech, které máme v tomto návrhu
zákona zmíněny, jestliže poslanec během
řešení opravného prostředku zemře.
Domnívám se, že je to situace velice vážná,
protože tam jde jednak o čest tohoto poslance - byl-li
např. nařčen z toho, že byl neprávem
zvolen apod., posléze zemře. Myslím si, že
by měl být tento případ dotažen
do konce, aby se vědělo, zda byl zvolen, byť
by hned vzápětí zemřel, či
zda zvolen nebyl, zda zemřel jako poslanec, či neposlanec.
Má to ovšem i praktické důsledky, protože
ve hře mohou být záležitosti imunitní,
které mohou mít i značný finanční
dopad. Může se jednat i o dopad, který následně
se potom může vztahovat i na případné
pozůstalé.
Chtěl bych poukázat na to, že u prezidenta
vláda s úmrtím počítá.
To se snad v historii již ukázalo, že někteří
prezidenti zemřeli. Počítá se s tím,
že i když prezident zemře, může pozůstalý
do 30 dnů požádat o to, aby se v řízení
pokračovalo, aby spor týkající se
prezidenta byl dořešen. Myslím si, že
stejně by se mělo postupovat u poslanců a
senátorů. Proto si dovolím navrhnout některé
změny v § 90.
V § 90 by odst. 1 a 2 zůstal přibližně
ve stejném znění, ale vložil by se nový
odstavec 3. Pro jistotu přečtu plné znění
§ 90, jak ho navrhuji: "§ 90 - odst. 1: V případě
opravného prostředku podle § 85 odst. 1 písm.
a) Ústavní soud řízení zastaví,
jestliže ten, kdo opravný prostředek podal,
jej vzal zpět."
Následoval by odstavec druhý: "Odst. 2: V případě
opravného prostředku podle § 85 odst. 1 písm.
b) Ústavní soud řízení zastaví,
jestliže ten, kdo opravný prostředek podal,
jej vzal zpět, nebo jestliže se poslanec nebo senátor,
jehož se opravný prostředek týkal, vzdal
mandátu." Vkládal by se odstavec třetí,
který by měl toto znění: "Ústavní
soud řízení zastaví také tehdy,
jestliže poslanec nebo senátor, jehož se opravný
prostředek týkal, zemřel. Požádá-li
o pokračování řízení
manžel nebo příbuzný v řadě
přímé do jednoho měsíce od
úmrtí, v řízení se pokračuje."
Podobná změna by se potom měla provést
také v § 94. Tam máme odstavec 2, který
pojednává o případném úmrtí.
Ten by byl nepatrně zjednodušen a vkládal by
se také odstavec třetí. Odstavec druhý
by zněl: "Ústavní soud řízení
zastaví, jestliže navrhovatel vzal svůj návrh
zpět nebo jestliže poslanec nebo senátor, o
jehož mandát jde, zánik mandátu uznal."
Odstavec 3 by měl stejné znění jako
odstavec třetí, který jsem navrhoval v §
90. Proto jej nemusím opakovat.
Nakonec v § 98, kde máme větu, kterou jsem
také využíval při tvorbě svého
návrhu, kde se říká, že v případě
prezidenta manžel nebo příbuzný v řadě
přímé do jednoho měsíce požádá
o pokračování řízení,
v řízení se pokračuje. Není
ovšem jasné, odkdy se lhůta jednoho měsíce
počítá. Navrhuji, aby se počítala
ode dne úmrtí. Proto navrhuji vložit do odstavce
dvě za slova "nebo příbuzný v
řadě přímé do jednoho měsíce"
slova "od úmrtí".
Úmrtí koho je, myslím, v kontextu dostatečně
zřetelné. Tolik tedy k problému úmrtí,
zejména poslanců a senátorů, což
se skutečně přihodit může. To
je celý pozměňovací návrh,
který jsem chtěl přednést. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Payneovi a prosím pana poslance Navrátila,
aby se ujal slova.
Poslanec Jan Navrátil: Vážený
pane předsedající, vážená
sněmovno, já nepřicházím k
tomuto místu s pozměňovacím návrhem,
ale spíše chci polemizovat s pozměňovacím
návrhem a s názory, jaké je podpořily,
tedy s pozměňovacím návrhem Dr. Röschové
a s názory Dr. Vyvadila a Dr. Řezáče.
Již ze složení těchto zástupců
je zřejmé, že se nejedná o politický
problém.
Chtěl bych říci, že znění,
které se dostalo do společné zprávy,
je určitým kompromisním řešením,
ale že toto znění již v podstatě
bylo obsaženo v jednom z původních návrhů
legislativní rady vlády. O co se v ní jedná?
Český právní řád dosud
upravuje poskytování právní pomoci
a zastupování před soudy a jinými
orgány, které rozhodují spory o právu,
třemi zákony. Je to jednak zákon ČNR
128/1990 Sb., o advokacii, jednak je to zákon ČNR
209/1990 Sb., o komerčních právnících
a právní pomoci jimi poskytované a pak i
zákon ČNR 358/1992 Sb., o notářích
a jejich činnosti. Postavení i činnost všech
tří uvedených právních stavů
je podle těchto zákonů rovnocenné
a v případě zákona o advokacii a zákona
o komerčních právnících i právní
úprava provedená v těchto zákonech
je téměř identická.
Liší se od sebe pouze rozsahem, v jakém mohou
jednotlivé stavy právní pomoc poskytovat.
Pokud jde o komerční právníky, pak
ustanovení v § 2 odst. 1 zákona 209 se vymezuje
toto tak, že komerční právník
poskytuje právní pomoc fyzickým a právnickým
osobám ve věcech souvisejících s jejich
podnikatelskou činností jako nezávislé
povolání, a to tím, že poskytuje právní
poradu, případně zpracovává
právní rozbory, sepisuje jiné listiny, zastupuje
v řízení před soudy, pokud zvláštní
předpisy nestanoví jinak, orgány hospodářské
arbitráže a státní správy, popř.
v řízení před jinými orgány.
Já jsem si dovolil citaci tohoto ustanovení proto,
ne že bych vás podceňoval, že neznáte
právní řád, ale proto, že se
zde v různých rovinách hovoří
o tom, co ten který právník komerční,
advokát či notář může
provádět a zda se vůbec může
vyskytnout kauza, která by došla až k řešení
před Ústavním soudem.
Já se domnívám, že může
tato kauza nastat, a proto se domnívám také,
že by nebylo logické, aby komerční právník
nebo advokát, který vede klientovu kauzu až
po Nejvyšší soud, měl v tomto okamžiku
ustoupit jen z tohoto důvodu, že by bylo vyloučeno
jeho další zastupování před
Ústavním soudem, a na toto místo by nastoupil
advokát, který by nebyl ve věci prakticky
obeznámen. Jistěže to může být
věcí různých názorů,
proto já přednáším tento svůj
názor.
Myslím si, že pokud totiž občanský
soudní řád, nejen zákony upravující
výkon profese těchto právních stavů,
vyjadřuje jejich rovné postavení, a to tak,
že právní zástupci po zvolení
klientem mohou zastupovat u všech stupňů soudu,
pak by tedy tato nelogičnost byla zvlášť
zvýrazněna. Dokonce se domnívám, že
by mohla být i určitým způsobem vykládána
jako diskriminace.
Pokud se dostaneme do roviny odůvodňování,
proč by tedy měl na tomto místě zastupovat
klienta pouze advokát, já ať už z uvedených
důvodů nebo z žádných jiných
věcných hledisek nevidím žádný
specifický důvod k vytváření
jakéhosi nadřazeného postavení advokátů
v zastupování těchto klientů, či
těchto stížností, a to přesně
v tom rozsahu, jak je uvedeno v návrhu v § 29, včetně
odkazu pod čarou. Neobstojí tudíž tvrzení,
že navrhovanou úpravou, tak jak ji navrhuje Dr. Röschová,
by měly docházet před Ústavní
soud pouze, abych tak řekl, čisté věci
a neobstojí ani úvaha, že v souvislosti s podnikatelskou
činností by nebylo možné ustanovit stěžovateli
právního zástupce. I když ne všechny
tyto důvody zde nebyly řečeny, já
na ně reaguji v této šíři proto,
že i pokud jde o tuto otázku, byla předmětem
různých úvah a sporů, včetně
dlouhého projednávání v ústavně
právním výboru.
Ještě závěrem mi dovolte jednu poznámku.
Navrhovatelka tady této změny, Dr. Röschová,
pokud si dobře vzpomínám, byla i navrhovatelkou
jiného znění, v průběhu projednávání
ústavně právním výborem, nebudu
citovat přesně, ale obsahem tohoto návrhu
bylo, aby zastupovat klienta v jeho věcech před
Ústavním soudem mohly prakticky všechny osoby
s vysokoškolským vzděláním právního
směru. Proto vidím obrat o 180 stupňů,
jestliže zde podává návrh zcela opačný,
a já se musím přiznat, že já
jsem proti jejímu původnímu návrhu
byl taktéž, protože se domnívám,
že nelze, aby každá osoba, byť s právním
vysokoškolským vzděláním, do
tohoto procesu obhajoby nebo zastupování vstupovala.
Proto bez toho, že bych jakýkoli návrh podával
v této věci, se domnívám, že
řešení, které je uvedeno ve společné
zprávě, je řešením skutečně
spravedlivým. Na závěr mi dovolte, abych
uvedl to, co jsem měl snad uvést v úvodu,
nejsem ani komerčním právníkem, ani
notářem nebo advokátem. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Navrátilovi. Kdo se dále hlásí
do rozpravy? Pan poslanec Matulka.