Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu zpravodaji
hospodářského výboru Vladimíru
Budinskému a otevírám k tomuto bodu rozpravu.
Jako první se do ní přihlásil pan
poslanec Zdeněk Vorlíček.
Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený
pane předsedo, vážení členové
vlády, dámy a pánové, předpokládal
jsem, že zpráva o činnosti důležité
instituce, která je závěrečným
článkem řetězce transformujícího
státní podniky na podniky soukromé, bude
obsahovat analýzu průběhu privatizační
činnosti Fondu národního majetku. Předpokládal
jsem, že se bude zabývat příčinami
zpožďování transformace v některých
oblastech, hlavními překážkami a nedostatky
privatizace, zejména uvnitř Fondu národního
majetku. Čekal jsem, že se tato zpráva pokusí
formulovat opatření k odstranění vyskytujících
se nedostatků v privatizaci vůbec, existuje-li bohatství
důkazů o tom, že to bezproblémová
oblast určitě není. Místo toho jsme
v hospodářském výboru dostali, jak
už jste slyšeli, k projednání publikaci
na křídovém papíru s bohatými
ilustracemi, která by dobře posloužila jako
suvenýr ve vrátnici fondu pro jeho návštěvníky,
ale těžko mohla být - podle mého mínění
podkladem k posouzení činnosti Fondu národního
majetku České republiky hospodářským
výborem za rok 1992. Také vláda v usnesení
z 19. 5. vyjádřila svoji nespokojenost s výroční
zprávou fondu a odůvodnila to nedostatkem údajů
ve zprávě, na základě kterých
by bylo možné komplexně posoudit činnost
fondu, což bylo přesně moje mínění.
Vláda si proto vyžádala ještě od
pana ministra Skalického tzv. "rozbor hospodaření"
fondu za rok 1992, do kterého členové hospodářského
výboru 10. 6. mohli při projednávání
ještě nahlédnout, což situaci o něco
málo zlepšilo, ale zcela nevyřešilo.
Tento rozbor hospodaření fondu mimo jiné
ukazuje, kdo měl pravdu, když jsem se zde při
projednávání rozpočtu Fondu národního
majetku přel s panem ministrem Skalickým o otázku
finančních ztrát fondu při pořádání
veřejných soutěží a on mne přesvědčoval,
že je to pro fond záležitost zisková.
Nalistujete-li ve zmíněném rozboru hospodaření
fondu stranu 4, tak se dočtete o ztrátě fondu
při organizování veřejných
soutěží, čili rozdíl účastnických
poplatků a nákladů ve výši 1246
282 Kč. To jsem kritizoval již tehdy jako turecké
hospodaření, protože žádný
pořadatel veřejné soutěže, snad
kromě Fondu národního majetku, ji neorganizuje
jako prodělkovou záležitost. Vím o čem
mluvím, protože pražské zastupitelstvo
veřejné soutěže pořádá.
Samotná výroční zpráva Fondu
národního majetku České republiky
je v podstatě jen velmi málo okomentovaný
přehled příjmů a výdajů
fondu. Je to pasivně podaná bilance ve stylu "pán
Bůh dal - pán Bůh vzal", ze které
sněmovna jen těžko může zkontrolovat,
zda je splněna základní povinnost fondu vycházející
ze zákona České národní rady
č. 171/1991 Sb., a statutu fondu, t.j. účelně
používat majetek fondu. Můžete pouze zjistit
většinou to, co zjistili autoři, že spolu
hraje levá a pravá strana účtu, a
to je strašlivě málo.
Bez nároků na úplnost na několika
problémech chci ukázat, proč považuji
zprávu za nedostatečnou. Proč si myslím,
že analýza a stanovisko včetně návrhů
na opatření ve výroční zprávě
Fondu za rok 1992 k některým problémům
privatizace prostě nesmějí chybět.
Za prvé zpráva o činnosti ministerstva státní
kontroly České republiky za rok 1992, tisk 223,
datovaná 4. 3. t.r., na straně 6 se také
dotýká ministerstva pro správu národního
majetku a privatizaci a Fondu národního majetku.
Uvádí se v ní, že v roce 1992 byla provedena
kontrola nazvaná "Uplatňování
zákona České národní rady č.
171/1991 Sb., o působnosti orgánů České
republiky ve věcech převodu majetku státu
na jiné osoby a o Fondu národního majetku
České republiky", jejímž cílem
bylo cituji - "působit na důsledné dodržování
zákonných ustanovení při schvalování
a realizaci privatizačních projektů a kontrolu
plnění úkolů uložených
usnesením vlády České republiky č.
355". V tomto usnesení jde o realizaci opatření
ke zkvalitnění dalšího průběhu
privatizace.
Cituji dále zprávu ministerstva kontroly. "Kontrola
ukázala na některé nedostatky včetně
porušování některých zákonných
předpisů, které doprovázejí
privatizační proces na všech jeho úrovních.
Zároveň ukázala, že úkoly uložené
usnesením vlády České republiky č.
335/1992 byly plněny nedostatečně a opožděně.
Výslednou zprávu projednala porada ekonomických
ministrů 1. 12. 1992 a některé protokoly
byly předány k dalšímu řízení
Generální prokuratury.
Při kontrole uplatňování zákona
č. 81/1991 Sb. bylo mimo jiné zjištěno,
že v rozporu s právními předpisy Fond
národního majetku ČR neoprávněně
vynaložil finanční prostředky za rok
1991 a také za rok 1992 ve výši asi 21,8 mil.
Kč. Ministerstvo pro správu národního
majetku a privatizaci je napadeno za to, že schválilo
privatizační projekty akciových společností
ve výši 189 mil. Kč.
Zpráva o výsledku kontroly byla předána
ústředně kriminální policie
a službě pro ochranu ekonomických zájmů
ČR." Konec citátu.
Výroční zpráva za rok 1992 z období
kontroly o těchto záležitostech hrobově
mlčí. Přitom jde podle výsledků
kontroly o porušování privatizačních
zákonů a pravidel při organizování
veřejných soutěží, což jsou
velice závažné skutečnosti. Vzpomeňte
Obalex Jílové u Děčína, kde
se výkonný výbor fondu proti závěru
výběrové komise pokusil prodat tento podnik
svým poradcům, pánům Lobkowiczovi
a Jonasovi, kteří nedodrželi podmínky
soutěže. Zajímavý byl i prodej Jawy
Divišov, kde vítěz nesplnil veřejně
vyhlášená kritéria, a dokonce dosud
nezaplatil. Dnes je slavná i privatizace Plzeňských
pivovarů, kde podle kontrolního odboru ministerstva
zemědělství, ale i podle služby na ochranu
ekonomických zájmů republiky při ministerstvu
vnitra došlo v průběhu privatizace k porušení
celé řady pravidel. Mohl bych podle kontrolní
zprávy uvést další případy
porušení privatizačních zákonů
a sedm porušení privatizačních pravidel
při organizování veřejných
soutěží. Také ve slavné kauze
privatizace státního podniku Knižní
velkoobchod Praha Nejvyšší kontrolní orgán
zjistil, že došlo k porušení právních
předpisů z oblasti privatizace, jak ministerstvem
pro správu národního majetku, tak i Fondem
národního majetku ČR. Nejvyšší
kontrolní úřad v kontrolní zprávě
konstatoval, že nebyl respektován zákon č.
92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku
státu na jiné osoby, ve znění zákona
č. 92/1992 Sb. Rovněž tak byly porušeny
zásady činnosti orgánů státní
správy ČR uvedené v § 20 a 21 zákona
ČNR č. 105/1991 Sb., o zřízení
ministerstev a jiných ústředních orgánů,
čímž se ukládá ústředním
orgánům řídit se ve své činnosti
zákony a usneseními vlády.
V závěrech kontrolního nálezu kontrolního
úřadu z listopadu 1992 se praví mimo jiné,
že je nutné u Fondu národního majetku
jako realizátora privatizace zpřísnit kontrolu
dokumentů i samotných privatizačních
projektů a vedení veškeré evidence týkající
se privatizačních prostředků a stanovit
osobní odpovědnost každého pracovníka
za uložené úkoly. Takže se ptám,
proč se výroční zpráva Fondu
národního majetku nezabývala nálezy
ministerstva státní kontroly a NKÚ, nezaujímá
k nim stanovisko a nepřijímá závěry,
aby se situace nemohla opakovat.
Za druhé. Závažným problémem,
který ve zprávě není analyzován,
je fakt, že asi v 70 případech privatizace
ze strany nabyvatelů nejsou dodržovány smlouvy,
čímž dluží fondu asi 1,6 mld. Kč.
Podle mého mínění fond naprosto nedostatečně
prověřuje solventnost zájemců. Nemohu
pochopit, že profesionálové zabývající
se privatizací považují jako záruku
tzv. bankovní příslib úvěru.
Zcela zdarma dám Fondu národního majetku
radu. Jedinou cestou je nechat si prověřit důvěryhodnost
zájemců. Dělají to nejenom zahraniční
poradenské firmy, ale spolehlivě to dělá
např. naše Obchodní komora. Kdyby postupoval
fond takto, nemohlo by se stát, že prodal Prefu v
Ústí nad Labem firmě Amček, o jejíž
"důvěryhodnosti" svědčí,
že vznikla nedávno registrací na Normandských
ostrovech se základním kapitálem 7 liber.
Fond národního majetku svými nepochopitelnými
postupy jí umožnil udělat v českých
bankách "sekeru" 458 mil. a 350 mil. převést
do zahraničí. Navíc nepochopím, proč
v případech evidentního nedodržení
smlouvy a neplacení fond smlouvu okamžitě nezruší,
aby tito zlatokopové nemohli nadále nakládat
s majetkem, který nezaplatili. Proč fond nevyužije
stanovení zákona č. 71/1991 Sb., který
umožňuje po zrušení smlouvy překlenout
období do konečného vyřešení
privatizace v těchto případech, např.
podle § 20 odst. h) i pronájmem českého
managementu na dobu určitou do doby privatizace.
Čekat v našich podmínkách na soudní
rozhodnutí o žalobě je z hlediska zájmů
podniků i státního zájmu nezodpovědně,
protože dochází k těžkým
ekonomických škodám.
Za třetí. Výroční zpráva
Fondu národního majetku se vůbec nezabývá
jedním z kardinálních problémů,
a to tempem realizace podaných privatizačních
projektů. Z celkového počtu 1 872 privatizačních
projektů jich bylo 1 214 podáno do července
1992, tedy zhruba před rokem. Dnes je ukončena transformace
v 674 případech, tj. jen z 36%. Řada projektů
leží na Fondu národního majetku více
než rok, 27 jich tam leží více než
15 měsíců. Při tomto tempu by se podané
projekty pravděpodobně řešily ještě
téměř dva roky a podniky se nechávaly
v nejistotě, která vede k ekonomicky zoufalým
situacím.
Mimořádně bídně probíhá
privatizace státního zemědělského
majetku, kde je zatím ukončena transformace asi
u 5% zemědělského majetku. Problém
pomalého postupu realizace podaných privatizačních
projektů opět není ve výroční
zprávě vůbec analyzován.
Za čtvrté. Do období 1992 spadá akce
tzv. oddlužování podniků, která
si vyžádala náklad 21 mld. 200 mil. Kč.
Ve zprávě není slůvko komentáře
k průběhu a výsledkům této
akce.
Při projednávání v hospodářském
výboru mi předseda Fondu národního
majetku namítal, že efektivnost nakládání
těmito prostředky je věcí bank. Já
tuto argumentaci odmítám. Jde o značnou částku
z Fondu národního majetku vynakládanou v
této době, na tuto akci, která mohla být
použita jinak, a možná pro národní
hospodářství lépe.
Jsem proti tomu, aby fond přecházel své operace
mlčením, obzvláště když
u této operace, podle řady ekonomů, se efektivita
vynaložení prostředků přiblížila
případu, kdy vám "peněženka
spadne do kanálu".
Za páté. Zástupci Fondu národního
majetku v dozorčích radách podniků
v mnoha případech vykonávali své kontrolní
funkce jen formálně. Ani tento problém se
ve zprávě nikde neobjevuje.
Závěr. Poslanecká sněmovna Parlamentu
ČR těžko může splnit svou kontrolní
funkci, dostane-li jako podklad k hodnocení od Fondu národního
majetku výroční zprávu, počítám
i zprávu o rozboru hospodaření, kde je těžiště
položeno na správnost vedení účtů,
zatímco věcný rozbor činnosti fondu
tam téměř chybí.
Jestliže se sněmovna spokojí s touto podobou
zprávy, nechť si nenamlouvá, že zkontrolovala
činnost fondu. Pouze projeví hlubokou víru,
že je v činnosti fondu všechno v pořádku,
čímž k lepšímu průběhu
privatizace rozhodně neprospěje. Založíme-li
přístup k fondu na víře a ne faktech,
pak by příště stačila zpráva
ještě jednodušší, nejlépe
formou, kterou by si podle jedné historky vyúčtoval
svou válečnou činnost maršál
Blücher, který napsal - 300 tis. zlatých přijal,
300 tis. zlatých vydal. Kdo tomu nevěří,
je padouch.
Chtěl bych na tomto místě zdůraznit,
že zcela selhala, podle mého mínění,
dozorčí rada Fondu národního majetku.
Ta podle zákona ČNR č. 171/1991 Sb., §
12 měla dozírat na činnost a na hospodaření
fondu, jeho prezidia a výboru. Zákon praví,
že dozorčí rada, cituji podle povahy věci,
"upozorňuje prezidium, ministerstvo, vládu,
ČNR popř. jiné příslušné
orgány na nezjištěné nedostatky".
Konec citátu.
Nevím, jak upozorňovala dozorčí jiné
orgány než sněmovnu. Nelibost vlády
ukazuje, že spíš neupozorňovala. Hospodářskému
výboru sněmovny nesignalizovala žádné
problémy, byť jich, jak jsem předvedl, bylo
požehnaně.
Vrcholem bylo, když 8. 4. t.r. doporučila dozorčí
rada bez sebemenší připomínky výroční
zprávu Fondu národního majetku ke schválení
v této podobě. Myslím si proto, že by
všichni členové dozorčí rady
měli být odvoláni.
Domnívám se, že se zde ukazuje ještě
jeden obecnější problém, totiž,
že jakýkoliv kontrolní orgán je bezzubý,
jestliže je obsazován pouze na základě
návrhu stran vládní koalice, byť jsou
vždy zdůrazňována kritéria odborná
před politickými. Nechť koalice, která
zvítězila ve volbách, vládne, ale
opozice by ji měla mít možnost kontrolovat,
zda se přijatá pravidla a zákony dodržují.
Jednou na to přijdete, dámy a pánové
z koalice, že teprve pak získá Česká
republika skutečně demokratickou dimenzi a že
vnitropolitický i zahraničně politický
přínos takovéhoto přístupu
bude nesmírný.
Z hlediska námětu pro usnesení navrhuji sněmovně
a) vyslovit nesouhlas s předloženou výroční
zprávou Fondu národního majetku České
republiky,
b) požádat předsedu Fondu národního
majetku, aby předložil analýzu činnosti
a návrhy opatření k odstranění
nedostatků, v práci fondu pro zářijovou
schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky,
c) odvolat zbývající členy dozorčí
rady Fondu národního majetku.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Zdeňku Vorlíčkovi. Táži se po
dalších hlasech do rozpravy. Protože nemám
žádnou písemnou přihlášku
a nevidím žádného poslance ani žádnou
poslankyni, kteří by se do rozpravy hlásili,
rozpravu uzavírám a ptám se pana ministra
Jiřího Skalického, zda si přeje využít
svého práva pronést závěrečně
slovo. Vidím, že je tomu tak.
Pane ministře, máte slovo.
Ministr pro správu národního majetku a
jeho privatizaci ČR Jiří Skalický:
Děkuji, pane předsedo. Omlouvám se, že
moje reakce na vystoupení pana poslance Vorlíčka
bude velmi improvizovaná. Pan poslanec Vorlíček
využil rozpravy o výroční zprávě
Fondu národního majetku k tomu, aby prezentoval
nesmírné množství kritických
námitek vůči privatizačnímu
procesu jako celku. Domnívám se, že není
součástí projednávaného bodu
reagovat zdaleka na všechny, protože většina
výtek nebo námitek, které jsem stačil
z toho emotivního projevu zaregistrovat, v podstatě
nejen že nesouvisí s výroční
zprávou FNM, ale nesouvisí s činností
FNM jako takového. Souvisí když tak s činností
ministerstva pro správu národního majetku
a jeho privatizaci, event. se týkají činnosti
vlády ve věci privatizačního procesu.
Čili dovolte mi jenom několik improvizovaných
pozvánek k věcem, které jsem stačil
zachytit.
1. Znovu opakuji, výroční zpráva,
tak jak ji ukládá zákon č. 171 Sb.
předkládat pravidelně Poslanecké sněmovně,
je pojímána poněkud jinak, než jaké
akcenty by na ni chtěl klást pan poslanec Vorlíček.
Analýza transformační činnosti fondu,
analýza průběhu privatizace jako takového
- to jsou témata, o kterých je samozřejmě
potřeba hovořit. Hospodářský
výbor se těmito tématy také pravidelně
zabývá a já jsem samozřejmě
jako předseda prezídia fondu připraven předložit
hospodářskému výboru potažmo
Poslanecké sněmovně materiály, které
si Poslanecká sněmovna vyžádá,
a které by analyzovaly ty aspekty činnosti Fondu
nár. majetku nebo ministerstva privatizace, o které
budete mít zájem.
Značná část kritické argumentace
byla postavena na kontrolní zprávě ministerstva
státní kontroly z loňského roku. Musím
konstatovat, že při projednávání
této zprávy a při uplatňování
našich připomínek k této zprávě
jsme poukazovali na to - a vláda se k tomuto názoru
přiklonila že tato kontrolní zpráva
je nekompetentní, že je nedostatečná,
že v mnoha svých obecných závěrech
se dopouští značně zkreslené
a značně jednostranné interpretace příslušných
transformačních zákonů, především
zákona č. 92/1991 Sb. V těch aspektech a
v těch kontrolních zjištěních,
která se týkala konkrétních případů,
konkrétních nejasností nebo - troufám
si říci - přehmatů, ke kterým
v rámci schvalovacího procesu došlo, k těmto
případům byla samozřejmě přijata
příslušná opatření spočívající
v tom, že byly některé tyto případy
předány orgánům činným
v trestním řízení, některé
další dále prošetřoval ještě
Nejvyšší kontrolní úřad
a samozřejmě, že je v zájmu vlády,
je v zájmu FNM, je v zájmu i mém osobním,
aby v těch případech, kdy došlo k určitým
pochybením, byla správnou právní cestou
zjednána náprava. Nicméně obávám
se, že vyvozovat z některých konkrétních
případů, které zde byly zmíněny,
tak paušální závěry, jak to učinil
ve svém projevu pan poslanec Vorlíček, je
zcela nepřiměřené.
Musím přiznat, že v jedné věci
má pan Vorlíček pravdu, a to je v oné
zmínce o ztrátovosti organizace veřejných
soutěží. Já jsem samozřejmě
při poslední rozpravě na toto téma,
která se týkala rozpočtu FNM na tento rok,
projevil svůj názor, že veřejné
soutěže organizované Fondem národního
majetku by samozřejmě nemusely být třeba
ziskové, ale rozhodně by neměly být
ztrátově. Musím konstatovat, že jsem
stejně jako pan poslanec Vorlíček byl překvapen
při studiu účetní závěrky,
když jsem zjistil, že tomu tak není a že
tato organizace je ztrátová. Nicméně
chci upozornit, že nad tímto problémem nezavíráme
oči, že jsme se jím zabývali a že
jsme v několika postupných krocích upravili
metodický pokyn pro organizování veřejných
soutěží tak, že by k podobnému
vývoji již nadále nemělo docházet.
Nový a doufám, že už definitivní
metodický pokyn, který připravilo ministerstvo
privatizace, které metodicky řídí
Fond národního majetku, - je v platnosti tuším
od dubna tohoto roku - by měl přinést nápravu
v tomto směru. Jinak si ale - na okraj podotýkám
- nemyslím, že by klíčovým úkolem
fondu bylo z organizace veřejných soutěží
těžit a získávat nějaké
zvláštní prostředky na svůj účet.
Právě situace nabyvatelů privatizovaného
majetku, situace v možnostech získávat úvěry
v našich bankovních institucích je taková,
že osobně nespatřuji správnou cestu
v dalším postupu privatizace v tom, že bychom
např. vypisovali značně vysoké poplatky
pro možnost účastnit se např. veřejných
soutěží, ale rozhodně souhlasím
s tím, že by tato činnost fondu neměla
být ztrátová.
Čili na otázku explicitně položenou
v závěru vystoupení pana poslance Vorlíčka,
proč se výroční zpráva nezabývala
kontrolní zprávou ministerstva státní
kontroly, odpovídám:
1. Tato kontrolní zpráva nebyla žádným
orgánem státní správy ani prezídiem
Fondu národního majetku přijata, byla ve
svém celku odmítnuta.
2. A druhý důvod spočívá v
tom, že zabývat se kontrolními zjištěními
této zprávy by přesahovalo rámec toho,
co jak dozorčí rada, tak prezídium FNM považuje
za účelný obsah výroční
zprávy za minulý rok.
Co se týče problému prověřování
solventnosti nabyvatelů, rád bych upozornil na to,
že drtivá většina zájemců
o privatizovaný majetek samozřejmě nemá
k dispozici hotovostní prostředky, kterými
by cenu za majetek mohly uhradit, že drtivá většina
nabyvatelů je odkázána na příslib
bankovních úvěrů a že tudíž
tento princip je jediným možným dokumentem,
který umožňuje si alespoň potenciální
solventnost nabyvatelů v privatizaci ověřit.
Opět tady dochází k tomu, že z jednoho
zcela netypického a ještě navíc poněkud
a ne zdaleka tak jasného případu jako je
firma AmCzech se vyvozují dalekosáhlé generalizované
závěry.
Co se týče tempa realizace privatizačních
projektů, chci upozornit na to, že pan poslanec Vorlíček,
který je členem hospodářského
výboru, měl tudíž k dispozici onu analýzu
nebo hlubší detailnější zprávu
o hospodaření a činnosti fondu za minulý
rok. Tato informace nebo komplexní zpráva obsahovala
údaje o tempu realizace privatizačních projektů,
že více než 60% projektů a transformačních
forem, které ministerstvo privatizace nebo vláda
předaly fondu, je realizována. Samozřejmě
to neznamená, že bychom byli s tempem, kterým
Fond národního majetku realizuje projekty, zcela
spokojeni, a jsme si vědomi toho, že bude třeba
i v této oblasti přijmout určitá opatření
k tomu, aby se tempo realizace zvýšilo.
Co se týče privatizace státních statků,
o kterých padla zmínka, to je prosím nedorozumění.
Skutečnost, že se nedaří patřičným
tempem privatizovat zemědělskou prvovýrobu,
se nikterak netýká Fondu národního
majetku. Tady to není otázka toho, že by Fond
národního majetku nebyl s to realizovat schválené
privatizační projekty ale je to otázka toho,
že privatizační projekty doposud vůbec
nebylo možno schválit a je třeba je přepracovat.
V tomto směru je tedy výtka na adresu Fondu národního
majetku zcela nepatřičná.
Co se týče oddlužení podniků,
musím konstatovat, že tato velice závažná
a finančně náročná akce, byla
realizována na základě rozhodnutí
vládních orgánů z uplynulého
volebního období a Fond národního
majetku zde sehrál roli pouhého realizátora,
který emitoval dluhopisy a pak je samozřejmě
musel postupně ze svých výnosů splácet.
Můžeme samozřejmě diskutovat o ekonomické
efektivnosti této tehdejší operace, tohoto
tehdejšího rozhodnutí, ale rozhodně
není možno otázky o tom, zda-li nebylo vhodné
hledat jinou cestu, klást dnes této vládě,
respektive Fondu národního majetku. Osobně
se domnívám, že tehdejší situace
ve vzájemné zadluženosti podniků byla
taková, že vyžadovala určité řešení.
Mohu sdílet s panem poslancem Vorlíčkem pochybnosti
o tom, zda-li konkrétní průběh této
transakce byl dostatečně efektivní, a jestli
vynaložené prostředky, to je zhruba 30 miliard
Kč z Fondu národního majetku ČR nebylo
možno vynaložit efektivnějším způsobem.
A to diskutujeme k otázce nebo k rozhodnutí, které
učinila ještě finanční rada tehdejší
federální vlády.
Omlouvám se za určitou nesourodost a improvizovanost
své reakce, ale byla vynucena krátkým časem,
který jsem měl k tomu, abych se na reakci na vystoupení
pana poslance Vorlíčka připravil, a tudíž
ponechávám další eventuální
reakce na další námitky obsažené
v projevu pana poslance Vorlíčka na pozdější
jednání hospodářského výboru,
který se jistě otázkami souvisejícími
s činností Fondu národního majetku
ještě bude zabývat. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministrovi
Jiřímu Skalickému. Slova má právo
se ujmout zpravodaj hospodářského výboru
pan poslanec Budinský. Pane poslanče, chtěl
jsem vás požádat - pokud jste tak již
neučinil, že se od vás čeká přednes
návrhu usnesení.
Poslanec Vladimír Budinský: Nechystám
se komentovat vystoupení pana poslance Vorlíčka.
Myslím si, že nezbývá než přivítat
ze strany jeho důraz na urychlení tempa privatizace.
To bych viděl ze své pozice jako podstatné.
Chci pouze zopakovat jeho pozměňovací návrhy
a učinit k nim velice stručný komentář.
Pan poslanec za a) navrhuje vyslovit nesouhlas s předloženou
výroční zprávou Fondu národního
majetku ČR za rok 1992. Vzhledem k tomu, že ze zákona
171 nevyplývá žádná příčinná
souvislost, jestliže tuto zprávu neodsouhlasíme,
považuji tento akt za absolutně zbytečný.
Za daleko správnější a za daleko účelnější
krok považuji novelizovat zákon 171/1992 tak, jak
nám ho již vláda předložila a jak
jsme před chvílí zkrátili nejenom
lhůtu, ale upustili od projednávání
zásad. V tom bych viděl řešení.
Čili nedoporučuji bod a).
Bod b) - požádat předsedu Fondu národního
majetku, aby předložil analýzu činnosti
a návrhy opatření k odstranění
nedostatků v práci fondu pro zářijovou
schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Opět vláda analyzovala tuto záležitost,
projednávala ji porada ekonomických ministrů
i sama vláda. Výsledek této analýzy
není nějaká zpráva, o které
by se dalo pouze politicky diskutovat, ale je to zase krok správným
směrem - návrh novely zákona 92/1991 a zákona
92/1990 a pak též zákona 171/1991, čili
všech zákonných norem, které v základě
upravují privatizaci. To si myslím, že je správný
krok. Novela už v červenci umožní, aby
v podstatě od prvních srpnových dnů
začal Fond národního majetku skutečně
pracovat novým směrem.
Bod c), kde pan poslanec Vorlíček navrhuje odvolat
zbývající členy dozorčí
rady Fondu národního majetku - i zde je prosím
usnesení Poslanecké sněmovny zbytečné.
Daleko lepší je členy skutečně
odvolat a změny v orgánech fondu provést,
než se usnášet, že tyto změny provedeme.
Proto mi dovolte jako zpravodaji doporučit sněmovně
nesouhlasit ani s bodem a), ani s bodem b), ani s bodem c). Hlasovat
o usnesení hospodářského výboru
tak, jak bylo v hospodářském výboru
schváleno, to znamená vzít zprávu
pouze na vědomí, roční uzávěrku
schválit a kroky, které jsem ve své předkladatelské
zprávě přednesl a pan poslanec Vorlíček
je fakticky podpořil, provést na červencové
schůzi Poslanecké sněmovny. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Budinskému. Nicméně jsem toho názoru,
že musíme o přednesených návrzích
pana poslance Vorlíčka hlasovat. Táži
se pana poslance Vorlíčka, zda považuje tyto
návrhy za celek, nebo zda si představuje hlasovat
o každém navrženém bodu zvlášť.
(O každém bodu zvlášť.) Prosím,
pane zpravodaji, abyste laskavě připomněl
sněmovně, o kterém z bodů budeme nyní
hlasovat.
Poslanec Vladimír Budinský: Pan poslanec
Vorlíček navrhuje v podstatě nové
usnesení, jehož bod a) by zněl: "Poslanecká
sněmovna Parlamentu ČR vyslovuje nesouhlas s předloženou
výroční zprávou Fondu národního
majetku ČR za rok 1992."
Předseda PSP Milan Uhde: Slyšeli jste komentář
zpravodaje hospodářského výboru k
tomuto navrženému bodu. Ptám se sněmovny,
kdo s tímto návrhem usnesení souhlasí,
ať zvedne ruku. 61 hlas pro tento návrh.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. 65 hlasů
proti tomuto návrhu.
Je zcela zjevné, že tento návrh nezískal
nadpoloviční podporu, nebyl přijat.
Pane zpravodaji, prosím, přistupte k dalšímu
bodu.
Poslanec Vladimír Budinský: Chci jen upozornit,
že bod b) by již nevylučoval být zařazen
do usnesení, které máte na stolech. V bodě
b) žádá Poslanecká sněmovna předsedu
Fondu národního majetku, aby předložil
analýzu činnosti a návrhy opatření
k odstranění nedostatků v práci fondu
pro zářijovou schůzi Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky. Ano, předsedu
Fondu národního majetku. Je to věcně
problematické, protože Poslanecká sněmovna
by se měla obracet spíše přímo
na vládu.
Předseda PSP Milan Uhde: Budeme hlasovat o předloženém
druhém bodu návrhu usnesení z pera poslance
Vorlíčka.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať
zvedne ruku. 63 hlasy pro tento návrh.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. 60.
Kdo se zdržel hlasování, ať zvedne ruku.
27.
Ani tento návrh nebyl přijat, prosím pane
společný zpravodaji, přistupte k třetímu
bodu.