Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dovolte,
abych nejprve dal hlasovat o návrhu pana poslance Štraita.
Kdo souhlasí se zkrácením lhůty na
21 dnů, ať zvedne ruku! 47.
Kdo je proti? 18.
Zdržel se někdo hlasování? 28.
Tento návrh byl přijat.
Prosím nyní pana kolegu Vorlíčka,
aby se ujal slova, připraví se pan kolega Matulka.
Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený
pane předsedající, vážený
člene vlády, kolegové a kolegyně,
přicházím s interpelací ve věci
druhé fáze privatizačního procesu
hudebního nakladatelství Editio Supraphon, která
je určena pro ministra pro správu národního
majetku a privatizaci Jiřího Skalického a
ministra kultury Jindřicha Kabáta.
Obracím se na ně, aby neprodleně zasáhli
a pozastavili další postup privatizace tohoto nakladatelství
a nechali prošetřit některé okolnosti,
které nasvědčují, že by mohlo
dojít k porušení hospodárného
nakládání se státním majetkem
a narušení státních a národních
kulturních zájmů. Otálení se
zásahem by pravděpodobně vedlo k další
privatizační aféře - horší
o to, že nejde o jihočeskou mlékárnu
nebo severočeskou výrobnu prefabrikátů,
ale o české hudební dědictví.
Samozřejmě nakonec se ukáže, že
nejde jen o kulturní zájmy a národní
hrdost, ale že ve hře jsou také peníze
- a to značné částky - za nakladatelská
práva na obrovské množství skladeb českých
autorů. Pokud aféře nezabráníme,
objeví se patrně v novinách titulky, že
úředníci ministerstva privatizace a kultury
prodali rozhodování o českém hudebním
dědictví za cenu tří mercedesů
a mně nezbyde, než věc dotáhnout do
konce tím, že se po poradě s právníky
budu muset obrátit na prokuraturu, aby záležitost
prošetřila.
Přestože historie řešení situace
původně státního podniku Supraphon
je rozsáhlá, pokusím se o zkratkovitou rekapitulaci.
Ministerstvo kultury koncem roku 1990 rozdělilo státní
podnik Supraphon tak nešťastně, že vznikla
jednak akciová společnost Supraphon, jednak "nedochůdče
tragicky zatížené skladovými zásobami"
- hudební nakladatelství Editio Supraphon, jak o
něm hovoří dr. Poledňák, předseda
dozorčí rady Editia a předseda Asociace hudebních
vědců a umělců. Zajímavé
je mimo jiné to, že do konce roku 1989 to bylo prosperující
nakladatelství, Pan dr. Poledňák je člověk
zasvěcený a k postupu privatizace Editia se vstupem
zahraničního kapitálu se vyjadřuje
velmi rezervovaně. Cituji z jeho vyjádření:
"Rada AHUV si dobře uvědomuje význam
velkého a tradičního hudebního nakladatelství
pro naši hudební kulturu. Vysílala směrem
k vedení Editia Supraphon a směrem k ministerstvu
kultury České republiky řadu podnětů,
aby se usilovalo o oddlužení podniku, aby se jednalo
s více než jedním zahraničním
partnerem, aby do procesu privatizace kapitálově
vstoupily i české subjekty, aby nedošlo k totální
převaze cizího kapitálu a tedy k možnosti
zacházet s poklady české hudby nepatřičným
způsobem atp. Reakce na tyto podněty byly nevalné."
Konec citátu.
Protože znepokojení nad chystaným průběhem
privatizace Editia Supraphon bylo v hudebních kruzích
v důsledku chybějících oficiálních
informací značné, obrací se 12. 11.
1992 Společnost skladatelů na pana ministra Kabáta
a mimo jiné ve stanovisku říká - cituji:
"Vzhledem k tomu, že většina skladatelské
obce je proti převedení rozhodujícího
majetkového podílu z Editio Supraphon na německou
firmu Bärenreiter, žádáme Vás,
vážený pane ministře, abyste této
zlovolné transakci zabránil." Konec citátu.
Ministerstvo se snaží českou hudební
veřejnost uklidnit a 30. 11. 1992 předkládá
Společnosti skladatelů k nahlédnutí
rozhodnutí vlády o privatizaci Editia, kde se v
první fázi prodává německému
nakladatelství Bärenreiter resp. jeho s.r.o. jako
české odnoži - pouze 10% akcií, a uvádí
se, že 86% je nabídka českým hudebním
společnostem, jako nadaci Bohuslava Martinů, Fondu
Leoše a Zdeňky Janáčkových apod.,
za předpokladu, že tyto naše instituce 86% akcií
do jednoho roku, tedy do 21. 10. 1993 vykoupí.
To by vypadalo slibně, leč představitel firmy
Bärenreiter Rolf Windender Grass je v Hudebních rozhledech
č. 1/1993 jiného náhledu a říká
o podílu své firmy, že - cituji: "Nepřichází
v úvahu jiný podíl firmy, než 50%.
Je nutné přihlížet k tomu, kdo nese
největší hospodářské riziko."
O odstavec dále upřesňuje - cituji: "Byli
jsme velmi rádi, že ministerstvo pro privatizaci a
jeho američtí poradci v přítomnosti
zástupců ministerstva kultury uznali tuto situaci
a navrhli projekt ke schválení. Jsou předpokládány
dva kroky, přičemž ve druhém dosáhne
nakladatelství Bärenreiter zvýšením
kapitálu podílu 55%."Konec citátu.
Takže se ptám: Co platí v tomto státě
- rozhodnutí vlády nebo jakési pozdější
dojednání neidentifikovaných úředníků
ministerstva kultury, ministerstva privatizace, amerických
poradců a zástupců firmy Bärenreiter?
O vysvětlení redakci Hudebních rozhledů
se pokouší náměstek ministra kultury
Michal Prokop. Cituji:
"K nejasnostem kolem skutečné účasti
firmy Bärenreiter je třeba dodat, že ministerstvo
pro privatizaci a správu národního majetku
sledovalo v tomto případě model běžně
praktikovaný v privatizačním procesu, kdy
zmíněná zahraniční společnost
po odkoupení 10% akcií z Fondu národního
majetku v prvé etapě získá právo
na další kapitálovou investici do již
zprivatizovaného podniku ve výši 3 mil. korun
v průběhu jednoho roku. Touto cestou se tedy její
původní vklad zvýší na 55%,
přirozeně včetně odpovědnosti
za nynější pohledávky a závazku,
že zisky budou zpětně investovány do
privatizované společnosti po dobu nejméně
tří let. Nejedná se tedy v žádném
případě o přímé vykoupení
nadpoloviční většiny akcií za
jejich nominální hodnotu." Konec citátu.
Závěr číslo 1: Náměstek
ministra kultury je zcela srozuměn s tím, aby se
hudební nakladatelství, kulturní instituce
vlastnící nakladatelská práva na díla
českých skladatelů, privatizovalo stejnými
metodami jako továrna na smaltované nádobí.
Závěr číslo 2: Musí to být
pozoruhodný privatizační projekt, a zcela
zvláštní odhad hodnoty Editia Supraphon, vlastníka
nakladatelských práv na díla Dvořáka,
Smetany, Janáčka, Martinů a dalších
skladatelů, když může firma Bärenreiter
vkladem pouhých tří miliónů
korun zvýšit svůj podíl na 55% a od
této chvíle rozhodovat o vydávání
všech českých skladatelů a pobírat
většinu zisku z nakladatelských práv.
Hudební experti vás upozorní, že celý
hudební svět čeká na kritické
a souborné vydání díla Leoše
Janáčka a Bohuslava Martinů. Jeden příklad
za všechny, jak se dá česká hudba ve
světě zpeněžit: Ještě před
listopadem Supraphon spolu s Bärenreiterem připravil
k vydání partituru Concerta da Camera a koncertu
pro dvoje housle a orchestr Bohuslava Martinů. Zatímco
v Praze ji Supraphon v přepočtu prodával
za 1,5 libry, tak Bärenreiter ji v Londýně
prodával za 55 liber. Při velikosti dnešního
hudebního světa a značném rozsahu
provozování děl zejména Dvořáka,
Janáčka, Martinů a dalších odhadují
odborníci, že přenecháním rozhodujícího
podílu německé firmě Editio Supraphon
za cenu tří mercedesů vznikne české
kultuře i české ekonomice ztráta,
kterou odhadují během několika let v řádu
stamiliónů, možná miliardy.
Neudiví vás to, pokud máte možnost nahlédnout
například do výše nakladatelských
poplatků za české autory v rozhlasovém
vysílání kdekoliv na světě:
Dvořákova Rusalka - 127 minut - 25 336,50 Kč,
Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky
- 101 minut - 20 149,50 Kč,
Martinů Hry o Marii - 130 minut - 26 881,50 Kč.
A to nemluvím o hudbě symfonické, komorní
a další.
V privatizaci Editia Supraphon jde získat velké
peníze. Firma Bärenreiter to ví - odtud její
zájem. Privatizační projekt - alespoň
tak, jak ho interpretuje náměstek ministra kultury
Michal Prokop - naprosto českým zájmům
neodpovídá.
Obracím se proto na pana ministra Skalického se
žádostí, aby
1. zastavil ihned až do vyšetření celé
záležitosti druhou fázi privatizačního
procesu firmy Editio Supraphon a možnost zvýšení
kapitálové investice firmy Bärenreiter,
2. nechal prošetřit okolnosti a správnost zhodnocení
kapitálového vkladu Editia Supraphon v privatizačním
projektu - nakladatelská práva, cena katalogu, hodnota
matric. Říká se, že v Editio Supraphon
je vyryto na deskách a připraveno k vydání
kompletní dílo Antonína Dvořáka.
Protože jde o matrice pro zastaralou technologii, má
podle mých informací získat firma Bärenreiter
v privatizaci tyto desky za cenu měděného
šrotu, i když odborníci tvrdí, že
pořídit podle těchto desek matrice pro tisk
novou technologií a začít chrlit do světa
dílo Dvořáka není problém.
Jestli byl majetkový odhad Editio Supraphon dělán
takto, je jasné, proč může firma Bärenreiter
získat většinový podíl na rozhodování
a vydávání české hudby a rozhodující
podíl na zisku z této činnosti za směšné
3 mil. korun. Argument náměstka ministra kultury
Michala Prokopa o ochraně českých zájmů
zlatou akcií je směšný, protože
zlatá akcie pouze brání, aby Bärenreiter
prodal autorská práva dalšímu nakladateli
nebo přestal úplně vydávat české
skladatele, což samozřejmě neudělá.
3. žádám pana ministra, aby vyšetřil
kdo, kdy a z pověření koho vyhradil firmě
Bärenreiter možnost zvýšení procentního
podílu a potlačení vlivu českých
hudebních společností proti původně
vládou schválenému projektu.
Pana ministra Kabáta žádám o vysvětlení:
za prvé kdy a jak bylo oficiálně zveřejněno
rozhodnutí vlády k privatizaci Editio Supraphon
z 21. 10. 1992, aby se o něm mohla dozvědět
zainteresovaná hudební veřejnost. Za druhé
kdo byli zástupci ministerstva kultury, o nichž hovoří
pan Grass, kteří spolu se zástupci ministerstva
privatizace a americkými poradci se rozhodli za pakatel
přenechat českou hudební kulturu firmě
Bärenreiter většinou v Editio Supraphon. Za třetí
co udělalo nebo udělá ministerstvo kultury
pro to, aby rozhodování o české hudební
kultuře zůstalo v českých rukách.
Jaké jsou záruky ministerstva pro dokončení
kritických a souborných vydání klasiků
české hudby, pro péči o soudobou českou
hudbu a veškerou hudebně pedagogickou literaturu pro
hudební školství.
Vážené kolegyně, vážení
kolegové, při privatizaci hudebního nakladatelství
Editio Supraphon se zatím dělo mnoho nejasného.
Dnes některé zprávy dokonce hovoří
o urychlení kroků, jimiž by se měla
prosadit definitivně majorita firmy Bärenreiter, a
to už v květnu tohoto roku. Proto vás žádám,
abyste v zájmu české hudební kultury
souhlasili s tím, aby odpověď na interpelaci,
která by obsahovala zprávu o pozastavení
dalšího průběhu privatizace v Editio
Supraphon a první výsledky šetření,
měla zkrácenou lhůtu, a to do 3. května
t.r. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené
kolegyně a kolegové, kdo souhlasí s tím,
aby pro odpověď na interpelaci kolegy Vorlíčka
byl termín určen na 3. 5. letošního
roku, ať zvedne ruku. 57.
Kdo je proti? 14.
Kdo se zdržel hlasování? 31.
Tento návrh byl přijat.
Prosím, aby se slova ujal kolega Matulka. Připraví
se pan kolega Šoler.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane
předsedající, vážení páni
ministři, dámy a pánové, mám
interpelaci, která svým obsahem je velmi blízká
interpelaci předložené už dříve
paní kolegyní Mazalovou a pány poslanci Kavanem
a Bílým. Na tu interpelaci již bylo odpovězeno
panem ministrem Stráským. Považuji tu odpověď
za velmi seriózní, ale chci interpelovat tentýž
problém z poněkud jiného pohledu.
Se svou interpelací se chci obrátit na pana ministra
dopravy a současně na pana ministra pro hospodářskou
soutěž. Jak je nám všem známo,
počátkem tohoto měsíce došlo
ke zvýšení cen jízdného ČSAD
v průměru o 10%. Tento krok byl vyvolán
nezbytností vytvořit dostatečné prostředky
nebo alespoň část prostředků
na pokrytí provozních nákladů ČSAD.
Podle mých informací mnohde došlo při
zvyšování jízdného ČSAD
k nezanedbatelným rozdílům v procentu zvýšení.
Zejména u některých krátkých
lokálních spojů činí zvýšení
až 30%, zatímco u některých dálkových
linek činí zvýšení pouze kolem
5%. Je mi známo, a jsem tomu rád, že i v oblasti
veřejné autobusové přepravy osob se
postupně vytváří konkurenční
prostředí a že vznikají nové
firmy, zabývající se hromadnou přepravou
osob. To je v pořádku. Fakt ovšem je - a je
to fakt pochopitelný - že nově vznikající
firmy dopravců se ve svých počátcích
soustřeďují především na
ekonomicky zajímavější dálkovou
přepravu osob, zatímco u krátkých
lokálních spojů, které jsou co do
ziskovosti problematické, přetrvává
monopol ČSAD. Jsem si vědom toho, že cena čehokoli
v obecné rovině je významným ekonomickým
nástrojem fungování trhu. Podle mého
názoru však tomu tak beze zbytku je pouze při
existenci tržního prostředí, a to za
podmínky, že zákazník má možnost
volby. V daném případě však tomu
tak není. Monopol ČSAD dosud silně přetrvává
a většina cestujících, zejména
tam, kde je ČSAD zatím opravdu dopravcem jediným
možným a nezbytným, žádnou volbu
vlastně nemá. Cestující tedy buď
musí platit jízdné zvýšené
jakkoli, aniž by si mohli vybrat jiného dopravce,
a nebo někteří z nich mohou jezdit svými
osobními auty, ale to myslím by bylo řešení
velmi problematické.
Prosím tedy v této interpelaci příslušné
členy vlády o následující:
Za prvé o prověření, zda zvýšení
jízdného ČSAD bylo skutečně
nezbytné a vyvolané nutností zvýšit
příspěvek na úhradu provozních
nákladů, a to při srovnání
s ostatními firmami zabývajícími se
hromadnou přepravou osob, které mají cenu
vstupu přece stejnou a přesto ceny jízdného
nezvyšují nebo ne v takovém rozsahu.
Za druhé prosím příslušné
členy vlády o prověření, zda
v oblastech, kde je ČSAD monopolním přepravcem,
nedochází větším zvýšením
cen jízdného než v oblastech, kde ČSAD
monopol nemá, k porušení hospodářské
soutěže a zneužití monopolního
postavení ČSAD. Na svou interpelaci nepožaduji
zkrácení lhůty.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
panu kolegovi Matulkovi. Prosím pana kolegu Šolera,
připraví se pan kolega Sýkora.
Poslanec Jiří Šoler: Vážené
předsednictvo, vážení ministři,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, svou interpelaci jsem podal písemně, pod
číslem 256 ji máte jako tisk, ale vzhledem
k tomu, že ji chci podat také jako podnět Generální
prokuratuře, podle jednacího řádu
ji musím ještě přednést, tak
ji tedy ještě přečtu.
Vážení páni ministři, vážený
pane generální prokurátore, dobrým
zvykem vašich komunistických předchůdců
bylo potáhnout zemi při každém výročí
či jiné příležitosti rudým
suknem jako v pohádce a doplnit nejrůznějšími
agitačními hesly. Jako milovník zdravého
životního prostředí jsem proto uvítal
vymizení rudých suken i primitivní politické
agitky v našich obcích i z občanského
života, i když jejich nahrazení komerční
reklamou je asi stejně odstrašující,
ale alespoň odpovídá spíš duchu
Warholovu než Orwellovu a přineslo tedy určitou
změnu odpovídající duchu národa.
Bohužel kromě demokratického smýšlení
zůstali u nás ještě konzervativní
jedinci, kteří nepochopili duch demokracie a symbol
KSČ pouze nahradili jménem jejího morálního
nástupce - ODS.
Tam se též podobní lidé zpravidla organizují,
snad se též budou snažit prosazovat i její
vedoucí úlohu do ústavy. Vedle paragrafu
o beztrestnosti prezidenta by se tam docela hodil i takový
článek. Jako příklad takového
neokomunistického přístupu k životu
nedávno posloužil jeden filatelista, který
má ve své sbírce série obálek
z parlamentních voleb v loňském roce obdařených
přes známku oficiálním poštovním
razítkem nesoucím socialisticky znějící
heslo - ODS, cesta k úspěchu. Přiznám
se, dalo mi dost práce přemluvit jej, obětovat
pro poslance jeden exemplář této krásné
série, ale předpokládám, že by
obětoval i další exemplář
pro případnou mezinárodní instituci,
ke které by směřovala další činnost,
pokud této mé interpelaci nebude věnována
taková pozornost, jakou si zaslouží. Alespoň
si svět učiní lepší představu
o tom, že současný politický systém
je pouze pokračování komunismu sametovými
prostředky. Obálka byla, podle mého laického
pohledu, podána na poště Plzeň 2, 16.
6. 1992. Odborníci mohou můj pohled na věc
upřesnit, Podle rutinného použití razítka
se nejednalo o výjimečný případ,
ale nejspíše bylo takového agitační
razítko používáno v rozporu se slušností
a zákony právního demokratického státu
řadu dní. V každém případě
jeho používání státní
poštou v době voleb naplnilo skutkovou podstatu §
158 odst. 1 b) trestního zákona ve zneužívání
pravomoci veřejného činitele a v § 177
trestního zákona, tj. maření přípravy
a průběhu voleb.
Žádám o prošetření celé
záležitosti, o sdělení odpovědných
osob a o opatření, aby se podobný, nedemokratický
přístup státních úředníků
neopakoval. Nebo je bezhlavá suverenita státních
úředníků opět nosným
programem vedoucí strany, tentokrát ODS?
Protože celá záležitost je naplněním
nejméně dvou paragrafů trestního zákona,
podávám to současně jako podnět
Generální prokuratuře k trestnímu
oznámení uvedených skutečností
na neznámého pachatele. Vzhledem k Jednacímu
řádu Parlamentu ČR, budu muset tento podnět
přednést osobně. S pozdravem, demokratický
a právní stát - cesta k úspěchu.
Jiří Šoler.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím pana kolegu Sýkoru. Připraví
se pan kolega Recman.
Poslanec Jaroslav Sýkora: Vážený
pane místopředsedo, vážení páni
ministři, vážení páni poslanci,
podávám interpelaci ministru Karlu Dybovi, ministru
hospodářství, a panu Igoru Němcovi,
ministru státní kontroly. Zároveň
se mnou tuto interpelaci podávají paní poslankyně
Hana Orgoníková, pan poslanec Jiří
Drápela, pan Alfréd Frommer a pan poslanec Stanislav
Kozák.
Vážení páni ministři, ustavenými
zákony č. 496/1990 Sb. a 490/1990 Sb. bylo rozhodnuto
o vrácení majetku KSČ a SSM lidu ČSFR.
Vrácení majetku SSM lidu České republiky
bylo završeno schválením zákona o zřízení
Fondu pro děti a mládež České
republiky. Majetek KSČ ohodnocený dle zpráv
tisku částkou 12,6 mld. Kč, spravovaný
ministerstvem hospodářství, má být
podle dřívějších rozhodnutí
převeden do humanitárních fondů České
republiky. Údajně byly již z tohoto majetku
poskytnuty příspěvky na humanitární
účely. Zpráva o převzetí tohoto
majetku zatím nebyla vydána. Je známo, že
s převzetím majetku byly velké potíže.
Při kontrolách se například zjistilo
v roce 1992, že nebyla předána tzv. majetková
práva vedená pod rozvahovým účtem,
která v jednom případě činila
více než 90 mil. Kč. Jde například
o prostředky vložené do sdružených
investic, na něž organizace řízené
komunistickou stranou přispěly. Jako příklad
je možno uvést rozsáhlý skladový
objekt ve Štěrboholích, vybudovaný společně
Ospapem a trustem podniku Rudého práva, který
si tak zajišťoval pro svou pražskou tiskárnu
sklad tiskařského papíru pro nakladatelství
Svoboda a sklad hotových výrobků. Generální
ředitel Ospapu v březnu 1992 slíbil, že
ještě před privatizací podniku rakouskou
společností vypořádá tato majetková
práva vydáním příslušného
množství akcií Ospapu České typografii
a nakladatelství Svoboda. Tím měla být
do bývalého majetku KSČ vrácena hodnota
majetkového vkladu KSČ představovaná
v cenách roku 1988 částkou více než
39 mil. Kč. Nepodařilo se zjistit, zda k tomuto
převodu majetku došlo. Pokud by tomu tak nebylo, znamenalo
by to, že mohlo dojít k předání
tohoto majetku rakouské společnosti.
Některé podniky z majetku KSČ nebyly přebírány
podle směrnic FMF, ustanovenými zmocněnci,
a mohlo tedy dojít k nedůslednému převzetí.
Např. tiskárny převzalo předsednictvo
vlády, nakladatelství novin a časopisů
přejmenované na Delta press, předsednictvo
federální vlády, nakladatelství Panorama
a Občanské fórum. Nyní se ukázalo,
že řada domů spravovaných do května
1991 obvodními úřady v Praze nemůže
být v majetku obcí, jestliže byly v tzv. operativní
správě KSČ. To se pravděpodobně
vztahuje i na řadu nemovitostí mimo Prahu.
Je jistě správné, že z tohoto majetku
už ministři hospodářství, zdravotnictví
a práce a sociálních věcí přidělili
na humanitární účely cca 40 mil. Kč.
Mělo se tak dít na základě zákona
o humanitárním fondu, který dosud nebyl Poslanecké
sněmovně jako vládní předloha
zaslán.
Z výše uvedených důvodů podávám
tuto interpelaci. Táži se ministra hospodářství
a ministra kontroly:
1. Zda již bylo provedeno přejímání
majetku podle ustanovení zákona č. 496/1992
Sb. ukončeno a s jakými výsledky.
2. Jak bylo provedeno přejímání majetkových
práv vedených organizací řízených
komunistickou stranou na tzv. podrozvahových účtech
a jak je zajištěno, že je organizace, jako např.
Ospap, odevzdají.
3. Jak bylo provedeno převzetí majetku KSČ
dle přejímání ustanovenými
zmocněnci, aby nedošlo ke ztrátám.
4. Jak se zajistí převzetí nemovitostí
spravovaných obcemi a městy v rozporu se zákonem
o vlastnictví ČR.
5. Kdy bude Poslanecké sněmovně předložen
návrh zákona o zřízení a správě
humanitárního fondu ČR vybaveným majetkem
převzatým podle ústavního zákona
č. 496/1990 Sb.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím pana kolegu Recmana. Připraví se paní
kolegyně Mazalová.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající,
vážení členové vlády,
na včerejším zasedání Poslanecké
sněmovny jsme vyslechli informaci ministra školství,
mládeže a tělovýchovy o aktuální
situaci ve školství. Na základě jeho
vystoupení a specifické situaci v této oblasti
na Severní Moravě (jde zejména o okresy Frýdek
- Místek, Karviná a Ostrava) jsem byl požádán,
abych na pana ministra vznesl dotaz. V tomto regionu jsou školy,
zde mám na mysli základní, střední,
i mateřské s jiným vyučovacím
jazykem než českým. Konkrétně
se jedná o jazyk slovenský a polský.
Proto bych se obrátil na pana ministra s dotazem, zda ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy
počítá jako orgán státní
správy ve své koncepci rozvoje školství
s podporou těchto školských zařízení
a pokud ano, v čem tato podpora bude spočívat.
Mám na mysli to, zda to bude nějaká podpora
systémová, legislativní, materiální
popř. finanční.
Jsem si vědom, že je to svým způsobem
problém specifický, regionální, ale
na druhé straně přesahuje nejenom rámec
národnostní, ale i mezinárodní, neboť
se dotýká Listiny základních práv
a svobod občanů. Víme, že dodržování
práv národnostních menšin v ČR
je i jednou z podmínek podepsání asociačních
dohod mezi Evropským společenstvím a Českou
republikou. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím paní poslankyni Mazalovou. Připraví
se kolega Navrátil.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, dámy a pánové, dovoluji si
podat interpelaci na pana ministra pro správu národního
majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického
jménem svých dvou kolegů Petra Kavana, Jiřího
Bílého a jménem svým.
Vážený pane ministře, jednou ze základních
povinností vyplývajících pro města
a obce ze zákona je zajistit obyvatelstvu dodávky
kvalitní pitné vody a neškodné odvádění
a likvidaci odpadních vod. V této souvislosti bychom
chtěli upozornit na porušování samosprávné
demokracie, jehož důsledkem je to, že město
Brno, i když za výše uvedené činnosti
odpovídá, nemá dostatečnou možnost
tyto služby ovlivňovat.
Předmětem naší interpelace je postup
vámi řízeného ministerstva pro správu
národního majetku a jeho privatizaci v případě
privatizace Brněnských vodáren a kanalizací.
Návrh privatizačního projektu vedení
BVK předpokládal vznik provozní akciové
společnosti, která by na základě smlouvy
s městem Brnem jako stoprocentním vlastníkem
infrastrukturního majetku (sítě a pod.) zajišťovala
pro město zásobování vodou a odkanalizování.
75% akcií této společnosti mělo dostat
město bezúplatně, 22% se mělo prodat
kupónovou privatizací a 3% zůstat na restituce.
Rozhodnutím ministerstva pro správu národního
majetku a jeho privatizaci byl projekt schválen s tím,
že bezúplatný převod na město
Brno bude tvořit 20% provozního majetku a 77%
se prodá v kupónové privatizaci.
K nově vzniklé akciové společnosti
byla nabídka akcií pokryta poptávkou již
v druhém kole první vlny kupónové
privatizace. Investiční privatizační
fondy podle toho získají 63% akcií a držitelé
investičních kupónů 14% akcií.
Dosavadní činnost BVK, a.s. v období od jejího
vzniku 1. 5. 1992 dosud respektovala rozhodnutí města
Brna a postupně docházelo ke sbližování
stanovisek města a BVK.
Situace se však komplikuje v závěru roku tím,
že dva IPF, které získávají 34
% akcií, uzavírají bez konzultace s městem
dohodu o budoucím prodeji akcií německé
firmě Gelsenwasser (rozhodující balík
akcií). To může znamenat po 31. 3. 1993 výrazné
změny v činnosti společnosti.
Situací se zabývalo zastupitelstvo města
Brna a dne 3. 2. 1993 rozhodlo v souladu s platnými předpisy
zpracovat dodatek privatizačního projektu na zvýšení
podílu města Brna ve společnosti na 51%,
a to převedením městského tzv. historického
majetku a vložením 20 mil. Kč francouzskou
firmou Lyonaise des Eaux Dumez (7% akcií).
Přes osobní projednání této
záležitosti statutárními zástupci
města Brna rozhodlo ministerstvo pro správu národního
majetku a jeho privatizaci dne 1. 3. t.r. změnu privatizačního
projektu nedoporučit.
K celému případu lze říci,
že původní rozhodnutí ministerstva pro
privatizaci předat městu Brnu bezúplatně
pouze 20% provozního majetku bylo vysvětleno i
tím, že pro účely podnikání
není vhodné a nutné předávat
majetek obcím bezúplatně. I když lze
o tomto rozhodnutí polemizovat, bylo by snad ještě
pochopitelné. Zcela nepochopitelné však je,
že když město svůj vlastní majetek
chce vložit do této společnosti, je mu v tom
rozhodnutím ministerstva pro privatizaci zabráněno.
Toto popření samosprávné demokracie
ve svých důsledcích znamená, že
město Brno, ač za služby odpovídá,
nemá výraznou možnost je ovlivnit.
Pokud tato situace potrvá, zbývá městu
to, že s touto společností smlouvu neuzavře
a vytvoří nebo pronajme si společnost jinou.
Co však v tomto případě udělají
naši občané, ať již DIKové
nebo ti, kteří svěřili své
kupóny IPF? Výsledkem postupu ministerstva může
být tedy zkomplikování činnosti města
Brna na straně jedné a ztráta důvěry
těch občanů, kteří měli
v rámci kupónové privatizace získat
část státního majetku a s ním
podnikat.
Na základě výše uvedených skutečností
vás, pane ministře, žádáme o
prošetření celé záležitosti
s cílem revokovat původní rozhodnutí
ministerstva pro privatizaci a předmětný
dodatek privatizačního projektu na zvýšení
podílu města Brna na 51% doporučit, resp.
schválit.
Pro naléhavost celého případu žádáme
Poslaneckou sněmovnu o schválení zkrácení
lhůty na odpověď do 10 dnů.