Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Ota Fejfar: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, ze všech vystoupení mám pocit, že kdosi chce tuto sněmovnu degradovat na jakousi komisi, která bude rozhodovat o tom, kdo zvítězí v privatizačním projektu, chce se stát jakýmsi arbitrem mezinárodních veřejných soutěží a dokonce zkoumat rodokmeny účastníků prostřednictvím Bezpečnostní a informační služby. Prosil bych vás velice o to, abyste se vrátili ke své normální poslanecké práci, to je především k tvorbě zákonů.

Proto bych si dovolit Poslanecké sněmovně Parlamentu navrhnout usnesení, že Poslanecká sněmovna Parlamentu bere na vědomí informaci vlády o výsledku soutěže na využití bývalého vojenského prostoru Ralsko-Mladá a doporučuje vládě, aby před konečným rozhodnutím se podrobně zabývala všemi podněty, které byly v průběhu projednávání tohoto bodu v Poslanecké sněmovně předneseny.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Vlčka. Další přihlášky nemám.

Poslanec Jaroslav Vlček: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, mám připraveny dvě věcné připomínky a jednu krátkou úvahu.

Nejprve bych se chtěl vrátit ke včerejšímu úvodnímu slovu a vystoupení pana ministra Dyby, který podal - podle mého názoru - zcela objektivní přehled o situaci, jak se vyvíjela od 26. února 1990. Proto bych chtěl konstatovat, že k vystoupení pana ministra Dyby nemám žádných námitek.

Za druhé: Protože jsem přišel s těmito podnikatelskými aktivitami právě jako ředitel zmíněného úřadu a zmocněnec vlády ČSFR do styku, vím, jaké finanční prostředky tyto prostory budou vyžadovat. Z tohoto důvodu se domnívám, že jsou tři záporné body pro výběr firmy Waldstein.

Za prvé se domnívám, že to je problém skutečně finančního krytí, za druhé se domnívám, že ústřední myšlenkou projektu Waldstein je skutečné využívání rezervoáru podzemní vody. Myslí se tím podzemní vody, to znamená povrchové podzemní vody, ale i juvenielní podzemní vody. Víte, že teprve vyjde zákon o vodách, kde se říká, že voda je majetkem státu. Zde se trochu zpochybňuje jeden bod projektu Waldstein.

Třetí věc - domnívám se, že by bylo pro vládu, resp. pro její rozhodnutí velmi nepříjemné, kdyby se dodatečně zjistily právě tyto nepříjemné věci z minulosti z rodu Waldsteinů. Chtěl bych, aby tato úvaha zde zazněla.

Měl jsem možnost zúčastnit se jednání i s vojenskou americkou delegací, která pobývala zde, když bylo určité období, kdy projevovala eminentní zájem o prostor Mladá-Milovice. Hovořilo se na toto téma i za návštěvy v Bonnu u německé armády i za návštěvy v Budapešti a na jiných místech. Pravdou je, že ve střední Evropě nenajdete takovou lokalitu, jakou je Mladá nebo Ralsko, o této ploše, o této výhodnosti. Není ani v Polsku, není ani v Maďarsku, tím spíše není v Rakousku.

Pokud bych měl vyřknout jakousi obavu, domnívám se, že velké peníze, které mohou přijít dejme tomu na rozvoj oblastí nebo letiště, vždy budou hrát určitou roli ve vztahu k armádě. Chtěl bych, aby zde zazněly tyto úvahy, protože to byly úvahy např. toho rázu - a to je spíš zamyšlení se pro ministra zahraničních věcí - v případě, že bude nucena, i když se dnes o tom oficiálně nehovoří, opustit americká armáda území Německa, tak samozřejmě potřebuje určité opěrné body pro své vojenské letectvo. Vojenští odborníci dobře vědí, že velké základny pro strategická letadla nebo letadla F 16, 15 atd. se v podstatě nacházejí na území Velké Británie. Samozřejmě tato světová velmoc potřebuje záchytný bod dejme tomu ve střední Evropě. To dává jako jednu z možných úvah, že o těchto prostorech se i takto uvažuje. Může se nad nimi uvažovat i tak, že v podstatě je tam společnost, která bude mít poměrně slušné finanční krytí, která to zabezpečí. Dokonce ve většině případů kárgo letiště slouží jako opěrná vojenská letiště. Je to příklad i Frankfurtského letiště.

Myslím si, že by pro tuto republiku nebylo dobře, kdyby celá záležitost jednou skončila tak, že bychom stále byli ve hře jakýchsi strategických ozbrojených sil nebo vojenských sil, které nepocházejí z území našeho státu. Proto bych prosil vládu, aby všechny úvahy, o kterých říkám, že při jednání padly, vzala v úvahu. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Poprosím pana kolegu Sochora.

Poslanec Vítězslav Sochor: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, než budete zvedat ruku a hlasovat o zprávě, která nám byla předložena, chtěl bych upozornit na jednu maličkost. Byli jsme upozorněni, že odsouhlasením této zprávy může být posunuta hranice restitucí, protože součástí zprávy bylo, že byla provedena soutěž a že v soutěži vyhrál rod Waldsteinů.

Setkal jsem se s jednou zajímavostí. Byl jsem ve federálu, nebyl jsem v České národní radě, nevím, co se tady dělo. Ovšem vím, že jsem nepoznal nikoho, kdo by si přál, aby se Schwarzenbergům vracel majetek, ale postupně k tomu došlo.

Obrátil jsem se v hospodářském výboru na náměstka ministra pro privatizaci se záležitostí Státního statku Karviná. Několikrát jsem o tom hovořil i s předsedou komise. To je totiž oblast, kde od Třince až po Bohumín veškerý majetek patřil uhlobaronu Larišovi, který byl vyvlastněn. Všichni, kteří pracovali na privatizačním projektu, předpokládali, že tento majetek bude privatizován. Dostal jsem zprávu: statek Karviná - probíhá soudní řízení, vráceno v restituci. Nevím komu, proč, kdy a jak. Jde o to, abychom na základě toho, jak jste zde byli upozorněni, že může být posunuta hranice, nevraceli všechno, co kdy šlechtě patřilo. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Fejfara.

Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, mne až dojímá, jak někteří opoziční poslanci mají zájem o tyto prostory, jak je dojímá strašná minulost rodu Waldsteinů. Nevím, jaký byl rod Waldsteinů, my zde nerozhodujeme, kdo zakázku má dostat.

Jen mě zaráží, že nikdo z opozice nepoukázal na to, kdo se o to uchází, co je tady naznačováno, co je ten zájem měst a obcí a samozřejmě poctivých slušných lidí, kteří se nechali soudruhem Vackem a Zbytkem zhloupnout, protože jim naslibovali hory doly. Pánové, vy jste četli všechny projekty, víte, který je jaký, který zajistí jakou zaměstnanost? Jestli bych se něčeho obával, tak ne toho, že zvítězí projekt jakési rodové šlechty, ale obával bych se velmi, kdyby zvítězil projekt této soudružské společnosti.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím, poslanec Chudoba.

Poslanec Martin Chudoba: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, domnívám se, že nejsem z těch, kteří jsou zhlouplí soudružskou společností a myslím, že mám co k tomu říci, protože jsem z okresu, kde tento vojenský prostor je. Myslím, že pro voliče nejen moje, ale i pro voliče paní poslankyně Kadlecové i pana dr. Čerbáka bude zřejmě rozhodující, kdo bude moci tuto oblast dát do pořádku. Teď se tady už zase bavíme v oblasti, která sklouzává do politiky, do ideového boje, když to tak řeknu. Byl bych rád, kdybychom se potom bavili, jaké jsou ekonomické přednosti těch různých projektů. Máte pravdu, že jsme neměli možnost se seznámit s těmi projekty. Řeknu vám jednu věc. Když jsem dva dny jezdil s vládní komisí, která si byla prohlédnout prostory, marně jsem hledal předsedu té komise, abych se mohl představit, když jsem se ptal pěti lidí, ani se navzájem neznali, tak když jsme se druhý den vraceli zpátky, bylo mi řečeno předsedou této komise, jak jsem si to dovolil, že jsem se vetřel na soukromou akci a nebylo mi umožněno, abych se další akce účastnil. To je pro mě, pro poslance parlamentu, který má i kontrolní pravomoce, kontrolní funkce, zarážející. Veškeré další informace, které jsem dostal, jsem měl pouze z tisku a potom to jsou informace, které jsem měl od lidí z regionu, kteří věděli daleko více než já. Obávám se, že jestli se bude postupovat takovými metodami i v dalších věcech, tak jsme tady vlastně zbyteční, a nejen poslanci opozice. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím, kolega Čerbák. Pardon, ještě faktická poznámka, kolega Nečas.

Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jen stručnou technickou poznámku. Nechci hodnotit to, co řekl pan Chudoba, v každém případě chci upozornit jen ostatní pány kolegy, že pan Chudoba za sebe nezaplatil oběd tehdy na tom výletě, takže bych ho zde chtěl veřejně vyzvat, aby tuto chybu napravil. (Smích v sále.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím pana kolegu Čerbáka. Prosím o klid.

Poslanec Miroslav Čerbák: Pane místopředsedo, vážení ministři, dámy a pánové, já jsem přímo z toho kraje, o kterém se mluví. Domnívám se, že ta debata se ubírá úplně špatným směrem nebo já nejsem informován tak, jak bych měl být. Tady se snaží parlament, nebo část parlamentu rozhodnout, který projekt je pro tuto oblast nejvýhodnější. Těch projektů, pokud já jsem informován ze zdrojů pana ministra Dyby, bylo devět. Nevím, jestli někdo z vás zná těchto devět projektů. Já jsem viděl z dálky jeden projekt a bylo to asi 1000 stran, takže si nedovedu představit, že někdo z nás zná devět projektů.

Domnívám se, že úkolem parlamentu v tomto případě je v nejlepším případě dát určité zadání vládě, v jakém směru má postupovat. Jinak pokud se nedomnívám, že tato vláda je sestavena z lidí neschopných nebo z lidí korumpovatelných - a toto se tedy nedomnívám - tak pak si myslím, že toto rozhodnutí je nepochybně na vládě. To je rozhodnutí, které patří exekutivě a parlament má skutečně pouze roli kontrolní. Navrhuji tedy, abychom tuto informaci vzali na vědomí a tím to pro nás skončilo. To není věc, kterou my jsme schopni tady vyřešit.

Poslanci opozice tady argumentovali veřejným míněním na Českolipsku a v okolních okresech. Znám tyto hlasy a znám i hlasy naprosto opačné, takže se domnívám, že to není zcela platný argument. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Pan kolega Kozák. Technická - kolega Chudoba.

Poslanec Martin Chudoba: Vážený pane kolego, nerad bych tady vystupoval jako ten, který nemá na oběd, ale když jsem šel zaplatit ten oběd, bylo mi sděleno, že každá firma, která do toho šla a která si vyzvedla zadání soutěže, měla zaplatit 800 dolarů a z toho že se platí veškeré požitky členů této komise, takže to bylo zaplaceno všem účastníkům. Nebyl jsem to jenom já, ale i někteří novináři. Jestli na tom trváte, já to rád uhradím.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Kolega Kozák.

Poslanec Stanislav Kozák: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, děkuji svému předřečníkovi, že tady řekl, že tady nejsme od toho, abychom určovali který projekt je vítězný. Naprosto s ním souhlasím, ale jsme tady od toho, abychom své připomínky k jednotlivým projektům, ke kterým jsme měli možnost se dostat, tady sdělili. Domnívám se, že většina z poslanců opozice, kteří tady vystoupili, neučinila nic jiného.

Co se týče poznámky pana poslance Fejfara, že ho nezajímá minulost některých lidí, dejme tomu jak říkal Waldsteinů, že ho zajímá pracovní využití a množství pracovních příležitostí, tak nezlobte se na mne, znám jednoho člověka, který před 50ti lety pro nás vymyslel, pro celý národ Čechů, perfektní pracovní využití třeba i na Sibiři.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Pan kolega Motyčka s faktickou poznámkou.

Poslanec Ludvík Motyčka: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já jsem vyhlížel pořád příležitost, kdy tady bude kolega Wagner, abych se dostal k řečništi a zareagoval na jeho poznámku o BIS. Mně se to nepodařilo, takže i bez jeho přítomnosti.

Chtěl jsem mu připomenout, že je to půl roku, co jsme přijímali v této sněmovně zákon o BIS. On ho vlastně přijímal dvakrát, protože obdobný zákon přijímal ještě ve FS pro FBIS. Chtěl bych tedy připomenout - už je tady pan kolega - že BIS má své přísné regule, které jsou stanoveny tímto zákonem. Kdyby BIS odtajnila všechno, co ví, na veřejnosti, protože toto zasedání je tedy veřejné - jistě mi odpustí přítomní na galeriích, ale to se netýká jen galerií, ale i Poslanecké sněmovny, protože i tento zákon zná tedy podávání zprávy nikoli Poslanecké sněmovně, ale jen bezpečnostnímu výboru, byl bych rád, kdyby tyto věci si připomněl v tom zákoně. To je všechno.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Já děkuji. Kolega Wagner.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, musím samozřejmě poděkovat panu kolegovi Motyčkovi za poučení, které jistě bylo velmi potřebné, až na velmi nepodstatnou drobnost, že jsem nenavrhoval, aby pan Devátý musel promluvit, ale že jsem navrhl, aby se sám rozhodl a mohla vzniknout situace a možná vznikla, že BIS šetření uzavřela v některých věcech a že není důvod k utajování.

Ale vy jste nepovažovali za potřebné zeptat se na tuto věc, a navíc, mohlo se postupovat jakkoliv jinak, podle doporučení pana Devátého, ředitele BIS, a v každém případě to, co jsem zde vyslovil, je nezbytně nutné vzít na vědomí tedy kompetentními orgány, kterým zákon nárok dává, to je příslušnému výboru sněmovny a vládě. Minimálně vláda byla povinna, pokud jsou zde používány argumenty, že se může jednat o souvislosti státobezpečnostní a reagovat na tuto okolnost a sdělit, zdali je to věc relevantní či ne. Pokud je to věc relevantní, tak samozřejmě otázka finanční, otázka ekonomická, otázky ekologické a všechny ostatní, otázka projektu zůstává stranou a rozhoduje se z logiky státobezpečnostní, s jednoduchým postupem, že se řešení tohoto problému odkládá, pokud stojí v cestě takovéto věci.

Vy jste netoužili ani po tom, aby byla tato skutečnost sdělena, která nemusí obsahovat nic víc, než to, že je důvod pozdržet rozhodnutí. Pokud tedy doslovně vykládám příslušný zákon, tak beru jako fakt, že vše, co tady bylo řečeno jako možnost náznaku, že by šlo o bezpečnostní zájmy státu, bylo řečeno nadbytečně, o tyto zájmy nejde, pak nemohu předpokládat, že máme tak naivní vládu, že by při rozhodování o takto vážných věcech si nedala příslušnou informaci poskytnout a nevzala ji v úvahu. Mám tedy za to, že by se mělo rozhodovat tak, jako kdyby žádné státobezpečnostní problémy neexistovaly.

Jen proto, aby se tato věc vyjasnila, jsem vznesl onu prosbu, abyste vyslechli ředitele Bezpečnostní a informační služby, bude-li mít on pocit, že vám má co říci. Děkuji vám,

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, slovo má pan kolega Ullmann.

Poslanec Josef Ullmann: Pane předsedající, dámy a pánové, pokusím se být podstatně stručnější než můj předřečník, aby se tady neopakovalo dále to, že tady budeme navrhovat, aby se někdo rozhodl že promluví, já bych navrhoval, abychom se usnesli, že navrhujeme všem občanům této země, když se rozhodnou, tak promluví, a budeme to mít tím pádem jednou provždy za sebou. Ale chtěl jsem původně promluvit k malinko jiné věci. Tady se hovořilo o rodu Waldsteinů, tady jsem o nich slyšel poprvé, nejsem znalec těchto věcí, jsem ochoten uvěřit případně všemu, co tady bylo řečeno. Ale pokud bychom z tohoto pohledu to měli posuzovat, já nemám námitek, aby se tak dělo, tak posuzujme i jiné strany, jiné účastníky a jestliže tady hovoříme o zradě národa, tak to nazvěme pravým jménem, kdo zrazoval ve prospěch cizí mocnosti tento národ tolik desetiletí, nazvěme to pravým jménem a postavme to proti sobě. Čím vznikla větší škoda této zemi, prosím vás. Zkusme to tedy zvažovat. Omlouvám se, říkám to jenom jako řečnickou otázku, protože si myslím, že je chybou této sněmovny, že se touto problematikou nezabýváme věcně, ale pouze pocitově, emotivně, politicky atd. Ta věcnost mi tu nesmírně dnes chybí a včera, přiznám se, mi chyběla také. Je to svým způsobem otřesné a nedivím se, že původně nebyl zájem tyto body zařazovat do pléna, protože sem nepatří, pokud nejsou připraveny v jiných orgánech této sněmovny a dnešek a včerejšek nám budiž varovným příkladem, že toto by se už nemělo opakovat. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, protože se do rozpravy již nikdo nehlásí, rozpravu končím a ptám se pana ministra Dyby, zdali chce pronést závěrečné slovo. Chce. Prosím.

Ministr hospodářství ČR Karel Dyba: Pane předsedající, vážená sněmovno, já mám z té rozpravy zvláštní dojem, je to samozřejmě právo parlamentu diskutovat cokoli, ale jak řekl pan poslanec Ullmann, zřejmě bez důkladné přípravy zbytečně dochází k nedorozuměním, přestřelkám a nemyslím si, že to komukoli prospívá. To je moje osobní poznámka.

Jestli se vrátím ke včerejšku, pak je to proto, abych zdůraznil několik skutečností, které v té zprávě byly uvedeny,

Za prvé chci říci, o čem ta soutěž byla. Ta soutěž byla o nejlepší, řekněme rozvojový návrh pro to či ono území, Realizace toho projektu je úplně jiná věc. Vítěz samozřejmě nezískává žádný majetek, o tom nikdy v ničem řeč nebyla, ani soutěž na to nebyla vypsána. Nešlo o žádný privatizační projekt, jak to tady několikrát zaznělo. To je prostě diskuse zcela mimo cíl.

Je to asi tak, jako když se vypíše soutěž na dům. Ta soutěž je veřejná v tom smyslu, že se do ní může přihlásit každý, kdo splňuje nějaké podmínky, soutěž je veřejná, proto je vypsána pro veřejnost. Hodnocení samozřejmě není veřejné, to vždycky nedělá celá veřejnost, To musí dělat odborná komise. Vypíše se soutěž na nějaký dům a vyzvou se architekti, aby navrhli, jak ten dům má vypadat. Kdo vyhraje tu soutěž, tak samozřejmě může být pochválen a může také jako cenu získat to, že se s ním jako s prvním dále jedná o otázkách realizace tohoto projektu. To je velmi podstatné. Musí přednést návrhy na to, jak si představuje organizační zabezpečení projektu, finanční zabezpečení projektu, jak bude respektovat území, protože jsou tam jistá omezení týkající se např. ekologie apod. O tom všem jsem včera také hovořil.

Termín vyhlášení soutěže. Několikrát to tady zaznělo a já plně souhlasím s tím, že z řady důvodů ta soutěž spěchá, protože je potřebí vrátit toto území životu a zejména se zachovat vůči lidem, kteří tam bydlí. Na druhé straně samozřejmě ta soutěž, jak tady také zaznělo, jak říkal pan poslanec Frank, spěchá, ale z druhé strany to vyžaduje hodně času. Tak musíte vždycky najít nějaký kompromis. Ten kompromis, který se nalezl s datem vypsání soutěže, přípravy dokumentů, dokončení soutěže, jejího vyhlášení, aby se to dostalo k mnoha lidem, já myslím, že byl únosný a že se to těm firmám, které o to měly zájem, dostalo.

K práci komise. Řekl jsem už několikrát před tím, že komise pracovala nezávisle, bez tlaku, že mi to lidé, kteří v této komisi byli, řekli, slyšeli jste, jaké bylo složení této komise. Komise měla experty k posuzování různých otázek a zvala si je. Znovu opakuji - záležitost revitalizace území je velice odbornou otázkou. K tomu se nemůže vyjadřovat každý. Politické otázky jsou něco jiného, k odborným otázkám se musí vyjadřovat především odborníci, kteří se tím zabývají. Komise byla složena i s ohledem na politické důvody tak, aby tam byli zástupci regionu, za lidi, kteří v té oblasti žijí. Ale aby to byli lidé, kteří o tom území něco vědí. Je naprosto samozřejmé, a mnohokrát jsem to zdůrazňoval, že jakýkoli vítězný návrh - a je tady zatím doporučení komise na prostor Ralsko, aby to byla firma Waldstein nemůže být realizován bez respektování celé řady omezení, která tam existují. Mimo jiné bez spolupráce s lidmi, kteří tam žijí. Resp. s reprezentanty lidí, kteří tam žijí. Tak byla složena komise, to byl také její úkol. Já jsem také mluvil se starosty, přednosty obcí a je jasné, že jakákoli realizace, ať je to ten či onen návrh, bez toho, že bude podpořena lokální iniciativou, je nemožná. To je absolutně zřejmé. O tom nemá smysl tady hovořit a diskutovat. To je jasná věc.

Pan poslanec Vlček (první) hodnotil projekt a zpochybňoval jisté věci. Prosím, já bych byl velmi opatrný. Byli tady odborníci, experti na tyto otázky a vyjádřili se ve svém hodnocení tak, jak se vyjádřili.

Otázka restitucí. Mnohokrát to tady zaznělo. Otázka restitucí komukoli nebyla předmětem soutěže. Nikdo, jakákoliv firma, která se zúčastnila soutěže, nemá na majetek, který v tom území je, žádný nárok. Problém restituce rodu Waldsteinů je zcela irelevantní z hlediska jejich soutěžního návrhu. Všechno, co zde zaznělo, může být předmětem zájmu sněmovny, ale nevztahuje se to bezprostředně ke kvalitě projektu, o kterém je řeč. To je otázka právního řešení, zákony tady platí a podle zákona se bude event. rozhodovat otázka restitucí. Tím já vůbec nehájím rod Waldsteinů. Já jenom konstatuji, že jde o zcela jiný problém.

Majetkové krytí těch firem - v případě jejich zájmu o realizaci projektu (a realizace mimo jiné zahrnuje také mít k tomu finance) je tato otázka naprosto legitimní, a tady neříkám žádnou tajnost, to je snad veřejné tajemství, bylo to v novinách - firma Waldstein byla založena jenom k tomu, aby předložila projekt, návrh na revitalizaci území. Samozřejmě majetek této firmy není téměř žádný. Kdyby ale měla toto realizovat, tak musí velice pečlivě dokládat, že - kdyby se měl její projekt realizovat, a měl by se realizovat prostřednictvím této firmy, s účastí této firmy přinese potřebný kapitál. A my musíme dobře vědět, o jaký kapitál jde. Toto všechno se musí zjistit a zkoumat v případě, že dojdeme k tomu kroku, kdy se zvolí forma veřejné obchodní společnosti, ve které by někteří z financiérů tohoto projektu pak mohli mít podíl. Tím neříkám, že se tato forma zvolí. Jenom vám ukazuji, jak do této záležitosti vstupují event. finanční otázky.

Pokud vás to zajímá, firma Systemi aeroportuali, což je jeden z návrhů pro Mladou, je projektová firma spojená s některými velkými italskými podniky. Pokud se týká firmy Orchard Bechtel, to je významná americká firma, existující přes sto let, udělala řadu rozvojových studií, rozvojových plánů, přivedla soukromý, státní kapitál do území a realizovala za pomoci státní správy event. států, kterých se to týkalo, svoje návrhy a plány.

Pan profesor Trnka mou odpověď slyšel. O žádný privatizační projekt Ralsko či Mladá se nejedná. Nikdy o tom nebyla řeč. Trochu se mne dotkla poznámka o komisi úředníků. Samozřejmě pan poslanec má na to právo. Je to tak, jak jsem říkal. Komise byla složena ze zástupců ministerstev, ze zástupců příslušných úřadů v místech lokální iniciativy a několika nezávislých odborníků. Rád bych věděl, jak jim tu svoji poznámku vysvětlíte potom. Tato komise si přizvávala odborné experty zřejmě i na vodohospodářské otázky, o kterých tady byla řeč. Já projekt nehodnotím. Nemyslím si, že jsem odborník na vodohospodářství.

Znovu opakuji, vítěz soutěže nedostává žádný majetek, abych vás uklidnil.

Pan poslanec Řezáč horoval za letiště. Já k tomu řeknu svoji osobní poznámku. Jakékoli další letiště v relativní blízkosti Prahy, které by bylo trvalé, stabilní (protože je tady jedno velké letiště s rozvojovými možnostmi - Ruzyně), musí být provozováno na komerčním základě. Chtěl bych znát firmu, která by do toho obrovského rizika vložila spoustu peněz, když víme, jak se může vyvíjet poptávka po leteckých službách. Ale to je moje osobní poznámka, která je mimo hlavní směr debaty, tak jako byla mimo poznámka pana poslance Řezáče. Pominu už ostatní poznámky, které se vracely k privatizačnímu projektu na Ralsko. Hodnotily tyto projekty, které byly předloženy.

Nerozuměl jsem otázce pana poslance Hájka, aby nedošlo k nějakým nevratným rozhodnutím. Nevím, co to mělo znamenat, nevratná rozhodnutí v souvislosti s tím, co jsem mockrát zdůrazňoval, o co v této fázi vracení území normálnímu životu jde. Na co vlastně soutěž byla vypsána a o čem je řeč.

Pan poslanec Wagner tady měl několik poznámek, se kterými já souhlasím. Klíčové je, že je naprosto nezbytné ctít vlastnické vztahy v této zemi. Vlastnické vztahy nově vzniklé, starší, restituované a nevím jaké - pokud vznikly zákonným způsobem. To je naprosto nezbytné, abychom nezpochybňovali vlastnictví. Znovu opakuji - pokud soudně, právně jsou věci v pořádku. Je samozřejmé, že řešení musí být v souladu s místními podmínkami, že lokální reprezentace do toho bude mluvit, tak jak o tom pan poslanec Wagner hovořil.

Domníval jsem se, že to už totálně odpolitizuje tuto otázku, ale přesto si neodpustil, aby řekl, že možná někdo měl zájem na tom, aby se to všechno udělalo rychle, a profitoval na tom.

Vřele bych doporučoval tento problém co nejvíce odpolitizovat a nechat ho skutečně odbornému posuzování.

Paní poslankyně Mazalová se zmiňovala opět o majetku. Uvedla jednu důležitou skutečnost, a to že musí být zváženy nejrůznější projekty a rozhodovat tak, aby z toho byl prospěch pro tuto zemi a pro lidi, kteří v ní žijí. Myslím, že to je základ, který vláda drží ve všech svých krocích, ve vší své politice a samozřejmě v tomto jediném problému přesně o to jde: udělat to odborně nejlépe, takovým způsobem, aby z toho měli prospěch zejména lidé, kteří tam žijí, ale také zbytek společnosti.

Pan poslanec Fejfar mně mluvil z duše, když říkal, že by se parlament neměl stát hodnotitelskou komisí.

Pan poslanec Vlček, který byl dlouho u toho, pochválil objektivitu zprávy. Za to děkuji.

Dále hovořil o tom, že firma Waldstein nemá finanční krytí. Myslím, že všichni víme, že tato firma nemá za sebou žádnou bezprostřední minulost z hlediska rozvoje území, že vznikla jenom jako firma pro tento účel, ale má řadu spojení a pokud by došlo k tomu, že by předložila rozumné návrhy na to, jak dále postupovat a odkud přijdou peníze a jak bude spolupracovat s lokálními iniciativami, jak bude respektovat majetkové poměry v území atd. atd., můžeme přistoupit k dalším krokům. To ale opět předbíháme.

Pan poslanec Sochor se obává, že odsouhlasením zprávy o Ralsku a Mladé bude posunuta hranice restitucí. Na tom je nejlépe vidět, jak v parlamentu dochází ke zbytečným debatám, když se záležitosti předem neprojednají pořádně v orgánech, ve kterých se projednávat mají. To prostě vůbec nesouvisí s tím, jestli bude doporučen ten či onen projekt jako projekt, který nejlépe ukazuje, jak dále na daném území postupovat. S restitucemi to prostě nemá nic společného. Problém restituce Waldsteinů je záležitostí úplně jiných orgánů a jejich projekt s tím nemá bezprostředně žádnou souvislost,

Zajímavou poznámku zde měl pan poslanec Chudoba, že totiž lidé v komisi se navzájem neznali. Myslím, že to svědčí ve prospěch této komise, že byla docela dobře vybrána, že tam nebyly vzájemné známosti a v důsledku toho rozhodování asi také bylo objektivní.

Myslím, že jsem v podstatě na všechny dotazy, pochybnosti, které tady zazněly, odpověděl. Zdůrazňuji odbornost této záležitosti, prosím, aby opravdu byly politizovány jenom ty otázky, které v této souvislosti mají být politickou záležitostí, ale převážná část je skutečně záležitostí čistě odbornou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu ministrovi a prosím pana kolegu Holuba, aby se ujal svých zpravodajských povinností,