Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, zpráva o stavu národního hospodářství je vážná věc, je to záležitost, která by měla být věcná, reálná, klidná, kde by na argumenty měly zaznít protiargumenty. Je vidět, že ne všichni si váží našeho času, protože argumenty podobného typu - dělali jste to blbě, teď nemáte co mluvit, když to zkrátím a parafrázuji by v poslaneckých řadách asi neměly mít místo.

A teď k otázce samé. Ve zprávě pana ministra Dyby mně chyběla a chybí jedna záležitost, a to je otázka privatizace našeho průmyslu ve vztahu ke vstupu zahraničního kapitálu do tohoto průmyslu. Nebudu se vracet k situaci, do jaké se náš průmysl dostal v důsledcích, o kterých jsem zde hovořil někdy dříve, tj. úroková míra, úvěrová opatření atd. Jde mi nyní o fakta sama, jakým způsobem dosáhnout toho, aby pokud možno za alespoň poněkud rovných podmínek mohl vstoupit zahraniční kapitál do našich firem. Máme celou řadu odvětví průmyslových, kde v současné době a při stavu platební neschopnosti, kterou máme uvedenou ve zprávě a která dosahuje řádově 100 miliard, už není v silách těchto odvětví, aby se sama postavila na nohy.

Jestliže ovšem necháme tato odvětví rozpadnout, jestli je necháme rozparcelovat na podružné závody, jako se to třeba stalo se Zbrojovkou Brno, kde z velkého závodu cca 11.000 lidí jsou dnes už samostatné provozy, které nezaměstnávají ani 3.000 zaměstnanců, pak se nám stane, že tento náš průmyslový kapitál, tato naše průmyslová odvětví za prvé budou polknuta zvenčí a za druhé ztratíme své odbytové trhy.

K čemu tedy mířím? Situace, tak jak jsem se s ní seznámil ve velkých podnicích - byl jsem minulý týden na Ostravsku a projel jsem oblast Kopřivnicka, znám situaci v Brně, na jižní Moravě a jinde - vypadá tak, že tam, kde byla vedena vážná jednání o vstupu zahraničních investorů, po určité době tito investoři odstupují od původních záměrů, protože nemají důvěru ve stabilitu toho kterého odvětví, té které fabriky.

Tady byla nejednou řeč o stavu, v jakém je management jednotlivých podniků. Někde se vyměnil více, někde méně, někde je kvalitní, někde je průměrný, někde je špatný, to už tak prostě bývá. Na nějaké školení managerů zkrátka a dobře prozatím moc času nebylo. Jestliže - a to je k meritu věci, ke které jsem chtěl dojít - do tohoto jednání u těchto podniků, které jsou ještě z převážné míry státní nebo které procházejí privatizací převážně kupónovou, která je pro zahraničního investora neprůhledná, jestli tady nevytvoří určitou gesci ministerstvo, Fond národního jmění i náš bankovní systém, jestliže nebudou mít zahraniční investoři pocit, že naše podniky jsou součástí určitého systému, který nedovolí, aby oni o případně investovaný kapitál přišli, pak se bude stávat to, co se občas stává, že zahraniční zájemce od úmyslu spojit se s naší firmou a investovat odstoupí.

Chtěl bych právě proto apelovat na naše ministerstva jak hospodářství, tak průmyslu a obchodu a samozřejmě i na ty instituce jako Fond národního jmění nebo ministerstvo pro privatizaci, aby se pokoušely alespoň vytvořit to správné ovzduší, že tyto naše podniky nevisí ve vzduchoprázdnu, že jsou součástí celého privatizačního procesu, že tento proces kdosi řídí a že za jeho výsledky kdosi bere jakousi gesci, jakousi garanci. Touto důvěrou myslím jsou naše ministerstva povinna, poněvadž jinak by smysl jejich činnosti byl pochybený a pro skutečný vstup zahraničního kapitálu reálný, ne takový vstup, který bude sbírat naše likvidované podniky jako spadlé švestky, ale kdy dojde k účelnému propojení prosperujících odvětví a podniků, tak tato gesce ministerstev a dalších úřadů bude mít vliv. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Grulichovi. Prosím, aby se ujal slova pan poslanec Řezáč a aby se připravil pan poslanec Vlastimil Vlček.

Poslanec Vladimír Řezáč: Kolegyně a kolegové, nerad vystupuji podruhé, ale citace kolegy Gjuriče byla tak nepřesná, že musím na to odpovědět zejména proto, že má význam pro vztah mezi koalicí a opozicí a vztah mezi pravicí a levicí.

Chci říci, že jsem toho přečetl ze sociologie a politologie hodně od autorů různých názorů a různé doby, ať vezmu Emila Durkheima, Vilfreda Pareta, Roberta Michelse i poslední autory. Neřekl jsem zde nic jiného, než že levice především prosazuje a hájí hospodářské a sociální zájmy, hospodářská a sociální práva lidí, kteří žijí ze své mzdy. To je úkol levice, který uznává moderní politologie ať na západě nebo jinde a že zrovna tak demokratická pravice především prosazuje svobodu a zejména svobodu soukromého podnikání a je to její prvořadý úkol. Stejně tak je nepochybné, že demokratická levice nebo demokratická pravice se musejí zajímat o komplexní řešení společenských problémů, ekonomických a sociálních, včetně komplexu lidských práv, tedy jak hospodářských, sociálních a kulturních, tak i občanských a politických. Já jsem toho v době porušování občanských a politických práv za minulého režimu jako advokát udělal více, možná více než někteří mí kolegové zde ze sněmovny, kteří zde zastupují strany současné koalice.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Řezáčovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Vlček a aby se připravil pan poslanec Vorlíček.

Poslanec Vlastimil Vlček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážená vládo, mám pocit, že naši levicoví poslanci se stále mylně domnívají, že musejí být ve všech otázkách na opačném pólu než současné strany české vládní koalice. Naše levice si stále ještě neuvědomuje, že chce-li být skutečnou současnou moderní levicí, musí být stejnou oporou politického systému založeného na tržní ekonomice a pluralitní demokracii jako jsou pravicové strany.

Domnívám se, že ani levice nemůže zpochybňovat míru soukromého vlastnictví, privatizace, princip volné soutěže v zahraničním obchodě, svobodu jednotlivce a další atributy normálních demokracií. Česká levice nám zatím způsobuje značné zklamání. Už jsme si zvykli, že je oponentem ekonomické transformace, přestože probíhá v zásadě úspěšně.

Domnívám se, že je důležitý jeden aspekt. Samozřejmě, že se budeme lišit v přístupu k privatizaci, gradualismu, řazení ekonomických kroků a restrukturalizaci, míry státních zásahů a subvencí, ale to je dobře, vždyť se politické strany liší svým programem a uznáváním určitých hodnot. Mnozí zástupci levého spektra hledají tzv. třetí cesty, protože nemohou překročit svůj stín, svoji minulost. Je to přirozené, je to determinace. Gradualismus je přirovnáván k pokusu, že by Británie, na jejichž silnicích se jezdí vlevo, chtěla zavést dopravu vpravo postupným způsobem a začala přitom nejprve nákladními vozy. Vznikl by pravděpodobně chaos. Jsou-li například uvolněny ceny a až na později odloženo zajištění volné soutěže a odstranění překážek zahraničního obchodu, pak využívají podniky monopolního postavení, zvyšují ceny a zanedbávají výrobní náklady. Dále například odkládáním privatizace nesčetných státních podniků jsou reformy odsouzeny k otřesu, protože při trvání - dovolte mi ten pojem - starých struktur se v podnicích nadále rozhoduje spíš z mocenských než hospodářských hledisek.

Musíme si uvědomit, že když se něco mění, jakýkoli systém, jakákoli činnost, bolí to, bolí to, když změnu provádí vědecký pracovník i soustružník u soustruhu. Já znám další zkušenost, že reformy pouze dílčí jako v maďarské ekonomice se zaváděly už v roce 1968, národní hospodářství si vedlo hůře než tvrdě socialistická bývalá NDR. Krátce před změnou v roce 1990 mělo Maďarsko v přepočtu na jednoho obyvatele nižší příjem než bývalé východní Německo.

Pan kolega Řezáč mluvil o míře devalvace. Uvedl bych jeden ilustrativní příklad, který mne zaujal ve vysílání Radia Bonton. Počítejte se mnou. Ceny od roku 1989 vzrostly přibližně o 100%, stejně tak výše průměrného platu. Ptám se, položme si řečnickou otázku jako pan kolega poslanec Trnka, kolik stála německá marka na našem trhu v roce 1989? Rád odpovím: 25 - 30 korun při průměrném platu 3.200,- Kčs měsíčně. Na závěr roku 1990 byl stanoven kurs přibližně 19 korun za marku a ten se podařilo udržet až dodnes. Pro mne je to malý "hospodářský zázrak". Koruna revalvovala oproti marce de facto o 100%.

Závěrem, buďme rádi, že jsme tak rozdílní, většina z nás si nepřeje Národní frontu a skutečně na závěr nadsázku. Pravicové vlády jsou k tomu, aby vytvářely hodnoty, a levice je k tomu, aby je přerozdělovala. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vlčkovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Vorlíček a aby se připravil pan poslanec Matulka.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedající, vážení členové české vlády, dámy a pánové, já už jsem po svém včerejším vystoupení dnes vystupovat nechtěl, ale průběh debaty mě k tomu nutí. Prosím vás, ať už se to týká kohokoli, přestaňme plést politiku a ideologii do ekonomiky, jinak pokračujeme v předlistopadovém vývoji, akorát v obráceném gardu.

Není pravda, že představitelé opozice nejsou pro tržní hospodářství. Ale je pravda, že nechceme, aby naše hospodářství zůstávalo zcela v pasivním vleku trhu. My potřebujeme směřovat promyšleně k dokonalejším, pro Českou republiku výhodnějším strukturám průmyslu. Jestliže je českého kapitálu málo a my si přejeme, aby sem přicházel kapitál cizí, ponecháme-li české hospodářství pasivnímu tržnímu vlivu, pak to znamená, že ten vnitřní vývoj necháváme totálně vlivu zahraničních investorů a ti u nás budou naprosto cílevědomě udržovat stav rozvojové země s kvalifikovanými dělníky, nízkými mzdami, zanikne zde vědecko výzkumná základna a bude se ne udržovat, ale dokonce zvětšovat propast mezi námi a vyspělými zeměmi Evropy.

Není pravda, prosím vás, že jsme destruktivní, protože jak já ve svém projevu, abych řekl nějaký příklad, tak kolega Hájek a další řečníci navrhovali zde řadu opatření. Já jsem třeba akcentoval potřebná opatření proexportní a určitou regulaci dovozní politiky, abychom tedy preferovali špičkové technologie před dovozem zboží do butiků. Co, prosím vás, pro tu proexportní politiku navrhuje řada odborníků? Já bych tady udělal takovou tresť těchto opatření. Například pro exportní a rozumnou dovozní politiku neváhat s případnou devizovou regulací dovozu, jak to dělá řada tzv. asijských ekonomických tygrů, třeba včera jsem vzpomínal Korejskou republiku. Snížit úrokové sazby na vývoz na úroveň světových podmínek, například londýnský mezibankovní trh dává úroky 8 - 9 % na tyto případy. Bylo by třeba úvěrovat staré pohledávky z exportu, které jsou zaviněny dřívější vládní politikou, ať už je to SNS, Lybie a jiné státy, specifickými sazbami, případně na jejich krytí vydat státní dluhopisy. Asi by velice pomohlo i snížení sazby DPH na průměrnou evropskou úroveň, která je tak kolem 15%.

Velice účinným opatřením by bylo snížit daň ze zisku u exportu na 30%, protože objem exportu je snadno zjistitelný z výkazu pro odpočet DPH. Je také potřeba ještě dopracovat systém EGAP, zvýšit jeho účinnost a zaměřit jej na výrobkové a technologické inovace.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vorlíčkovi, prosím, aby se ujal slova pan poslanec Matulka a připraví se pan poslanec Karel Mach.

Poslanec Dalibor Matulka: Vážené dámy a pánové, mám takový osobní pocit z průběhu rozpravy a nejen z té dnešní, že asi leckterý koaliční poslanec, když zde přijde k těmto mikrofonům a začne se strefovat do poslanců opozičních, že zřejmě sám sebe považuje za velkého hrdinu a člověka dokonalého, neboť si zaslouží potlesk většiny. Já mu ten pocit neberu, ale myslím si, že je to stejně duchaplné, jako když koaliční poslanec přednáší pionýrskou zdravici, ve které tvrdí, že cokoli vláda činí, že to skvěle činí. Já si osobně myslím, že to totiž není pravda nikde na světě, všude na světě jsou vlády stvořeny z lidí a lidé jsou chybující a že i vláda činí některé chyby.

To je jen taková moje malá osobní poznámka, možná trochu nemístná, ale odpusťte mi ji.

Chtěl bych se spíš zabývat dvěma konkrétními věcmi, které mi padly do oka v té zprávě písemné, a to v kapitole Vnitřní a vnější podmínky hospodářského vývoje. Zde jsou takové dvě věci. Je zde uvedeno, že ve druhém pololetí minulého roku nepříznivě ovlivnilo průběh transformace připravované rozdělení společného státu a o stranu dál je zde poukaz na to, že proti očekávání působil na ekonomiku nepříznivě i pokračující rozpad trhu bývalého RVHP.

Já s těmito dvěma poznámkami naprosto souhlasím, ale mám dotaz na pana ministra. Pokud jde o RVHP a její rozpad, já vím, že současná naše vláda není totéž jako federální vláda ještě za minulého období, kdy to časově splývá, ale přesto minulé vlády federální se nemohu zeptat, určitá politická kontinuita tady je, tak se zeptám pana ministra, jsou to dvě věci, které spolu souvisejí, protože jak ten rozpad RVHP, tak rozdělení společného státu jsou jevy, na kterých se podílela současná nebo minulá vládní koalice určitým způsobem, nechci mluvit o tom, jestli to byly kroky potřebné nebo nepotřebné, dobré nebo špatné.

Ale faktem je, že důsledky, které tato zpráva uvádí, zde objektivně existují, to víme všichni, a dokonce přímo u toho rozpadu RVHP je tady řečeno, že proti očekávání působil na ekonomiku nepříznivě i pokračující rozpad trhu. To jsou jevy, které nastaly ve velmi krátké době a součástí umění politiky a umění ekonomiky je také umění předvídat. Tady teď najednou se stalo něco, kde zřejmě byla předpověď poněkud chybná. Já se chci tedy zeptat pana ministra Dyby, v čem se stala chyba. Byla vláda tak nekvalifikovaná, že ty dopady nepředvídala a nyní se tady ve zprávě konstatuje proti očekávání poněkud jiný vývoj, tak kde je chyba. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Matulkovi, prosím, aby se k řečništi dostavil poslanec Karel Mach a připravil se poslanec Jozef Wagner.

Poslanec Karel Mach: Pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že všichni ti, kteří tu hovoří o zemědělství, znají můj názor a můj postoj k věci dostatečně z výboru i z ostatních mých vystoupení ve sněmovně i jinde. Dovolím si krátkou reminiscenci na to, že vláda neudělala nic a ministerstvu zemědělství je v podstatě jedno, jaký je stav zemědělství.

Dovolte mi udělat krátkou rekapitulaci práce vlády a sněmovny v resortu zemědělství. Já se na rozdíl od těchto mých předřečníků v této oblasti domnívám, že se stalo velmi mnoho a to jak ze strany parlamentu, tak ze strany ministerstva zemědělství, tedy vlády České republiky.

Dovolte mi ocitovat 11 předpisů, norem či zákonů atd., tedy věcí, které to dokládají. Od 1. července 1992 byly zpracovány tyto právní normy: Zákon č. 472/92 Sb., o fondu tržní regulace, dále nařízení vlády č. 504/92 o výši náhrad v hotovosti za pozemky, které nelze vydat, vyhláška ministerstva zemědělství č. 362/92 Sb., o výrobě a složení krmných směsí, vyhláška ministerstva 414/92 Sb., kterou se upravuje poskytování podpor a náhrad při zdolávání nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat, nařízení vlády č. 51/93 o způsobu finančního vyrovnání, zákon č. 38, zákon 39, zákon 546, vyhláška 613, nařízení vlády č. 57 a konečně i částečně novela zákona o konkursu a vyrovnání,

To tedy k tomu, že vláda nic neudělala v této oblasti, která se týká také parlamentu.

Dále bych chtěl říci ještě jednu poznámku na vystoupení pana kolegy Trnky, není mi to příjemné, ale musím. Není možné hovořit o tom, že soukromí zemědělci krachují proto, že nemohou žít z podstaty, jak bylo zdůrazněno, jako zmiňované státní statky a družstva. Není to spíš náhodou u družstev tak, že svou podstatu užívají z majetku jiných lidí, tedy těch, kteří začali hospodařit v domnění, že to, na co jim vznikl zákonný nárok, dostanou právě proto, aby mohli začít.

Dále bych uvedl ještě jednu věc. Přestaňme se už domnívat, že vláda, potažmo ministerstvo zemědělství je generálním garantem za stav zemědělské výroby a odpovídá zcela a plně za ztrátu zemědělských podniků. Není tedy podle mého názoru ministerstvo zemědělství generálním ředitelstvím zemědělství. Vyvolává to ve mně dojem, že vláda musí zajistit zisk, odbyt a ostatní výhody soc. zemědělství všem, kdo o to požádají. Dále bych chtěl říci, že já i všichni ostatní předřečníci jsme vystudovali za režimu, který byl, a byli jsme vedeni k tomu, že je důležité stvořit plnou řeku mléka, vyprodukovat co nejvíce tun nějaké komodity z jednoho hektaru zemědělské půdy, lhostejno za kolik. Vždycky tu byl někdo, kdo to koupil. Myslím si, že je nám jasné, že tento stav už být nemůže. Nechtěl bych ani polemizovat s panem poslancem Trnkou, ani s poslancem Křížkem, že míra dotací je nedostatečná, ale dovolím si zmínit se o tom, že právě vystoupení poslance Křížka dokládá, že dotační politika soukromých rolníků je razantní v té míře, jak to skromný státní rozpočet umožňuje. Podpora zemědělců stávce na dálnici, jak bylo zmíněno, měla být masová. Já znám také mnoho zemědělců, hlavně soukromých, a s žádným masovým souladem jsem se nesetkal.

Ještě poznámku k privatizaci státních statků. Chci říci jen tolik, že ti, kteří tuto věc kritizují, přece dobře vědí, to zdůrazňuji, jak je tento problém složitý, jak státní statky vůbec vznikly, jaké problémy jsou s restitucemi, s identifikací státního majetku, s poskytováním úvěrů jak dlouhodobých, tak krátkodobých. Velmi dobře také vědí, jaký nehorázný mírně řečeno nepořádek je v evidenci vlastnictví k půdě, jak vypadají stavby postavené za velkovýrobního hospodaření pod kuratelou zákona 123/1975 a další. To jsou objektivní důvody k tomu, proč ještě státní statky nejsou privatizovány a kdo tu věc sleduje, tak přece ví, že to tak je. Myslím si v této chvíli, že snad je dostatečně patrno z vystoupení vlády, potažmo ministra zemědělství, jak vážný je to problém a jak se intenzivně hledají cesty k jeho řešení. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Machovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Wagner.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, svár, o němž je v těchto debatách vždy řeč, je v podstatě svár o to, jak kdo z nás ze svých názorových pozic vnímá ekonomickou situaci a proces ekonomické transformace. Především bychom se měli pokusit jasně a zřetelně definovat naše vzájemné pozice a stanoviska. My bereme na vědomí, že to, jakým způsobem koalice provádí proces transformace, vychází z jistých názorových pozic. Je to interpretace ekonomických problémů z postojů a názorů konzervativních a liberálních. My to akceptujeme, nicméně nesmíme připustit ani na jedné straně - ani vy, ani my, kteří máme poněkud jiný pohled, pohled sociálně tržní ekonomiky - že v těchto velkých tzv. názorových sporech zaniknou průvodní chyby a jevy, které zde bezesporu jsou a které by zde bezesporu byly, jiné, v jiných polohách, v jiných rozměrech, kdybychom měli šanci my provádět svou sociálně tržní variantu. Ekonomika nemá laboratoř. Absolutních důkazů tudíž není. Je jenom ta varianta, která dostala šanci se uskutečnit v praxi.

Chtěl bych vás požádat, abychom ani tuto dnešní, ani příští další debaty neideologizovali v rámci snahy prokázat, že to naše řešení - buďto vaše probíhající nebo to eventuální naše, jiné - by bylo obecně lepší. Snažme se reagovat na skutečnost, kterou žijeme a která občanům této země dává vše to, co jim dává - s jistými výhodami i mnohé nevýhody. Realita je prostě taková, jaká je, a nevidět ji, to by znamenalo zavírat oči nejen před skutečností, ale i před tím, co jsme před třemi lety všichni viděli jako nezbytnou potřebu a povinnost - provést transformaci ekonomiky se všemi důsledky, především s důsledky do vlastnických vztahů. V tom myslím není sporu ani mezi konzervativci a liberály na straně jedné a námi, tedy variantou sociálně tržní na straně druhé. Ponechávám samozřejmě volné úvaze, zdali je zde ještě někdo, kdo by stál o tu variantu, která zde fungovala do roku 1989. Já se domnívám, že už ne. Ale je věcí názoru, jak vnímáme postoj jiných, a dopřejme každému, aby mohl své názory definovat sám. Bohužel, praxe může potvrdit jen názory jedněch. A k těmto bych si dovolil několik praktických, jednoduchých a stručných poznámek, především na adresu pana ministra hospodářství.

Pan ministr hospodářství se veřejně vyjádřil, že ze statistických dat nelze vyvozovat hluboké závěry. Prosím, je to jeho názor. Připusťme to. Ale nicméně co jiného než čísla, než statistika může být tím, co nám vytvoří obraz, mapu ekonomického života. Domnívám se, že zde úmyslně pan ministr podcenil statistická čísla, protože v danou chvíli zrovna nemluvila v jeho prospěch. Ono totiž čísla o dalším snížení průmyslové výroby v letošním roce, stavební výroby i vývozu ukazují na to, že dna nebylo dosaženo někdy před polovinou minulého roku, jak se účelově před volbami tvrdilo, ale že před tím dnem ještě jsme. Samozřejmě - interpretovat statistické údaje prvních dvou, tří měsíců je velmi obtížné, protože mimo jiné zde mohou být i sezónní vlivy, V tomto smyslu připouštím, že vyjádření pana ministra Dyby mohlo mít jisté racionální jádro. Ovšem tendence je zde zřetelná. Pokles nebyl zastaven a úpadku ekonomiky a dna ještě dosaženo nebylo. Opět po mém soudu nerelevantní závěry jsou vyvozovány z faktu, že energetická spotřeba je nadměrně vysoká, nezaměstnanost je nadměrně nízká, obojí ve vztahu k velikému poklesu výroby a výchozím číslům. Z tohoto lze vyvodit samozřejmě jenom jediný závěr. Vládní politika připustila v ekonomické sféře, v mikroekonomice nehospodárnost. Já netvrdím, že z makroekonomických důvodů byl ten či onen postup, vedoucí k těmto důsledkům, nutný nebo nebyl nutný. Faktem je, že dopady jsou takové, jak o nich hovořím.

Dopadů týkajících se státu, obcí a občanstva je daleko více. Vycházejí i z hrubých chyb vládní politiky, a nejen této vlády, ale i předchozích vlád, federální i české, zejména ve věcech, které dnes páni kolegové, i vy, zprava, vidíte už stejně, jako jsme je my viděli tehdy, Před dvěma a půl lety jsme vedli spor o to, zda jsou či nejsou špinavé peníze a jak máme proti nim zasáhnout. Dnes je naprosto jasné, že jen to, že se nezasáhlo, že došlo k obrovským daňovým únikům a že vyjádření tehdejšího ministra financí, že špinavé peníze nejsou, protože jsme je všichni za starého režimu dávali do svačiny, bylo sice hezkým bonmotem, ale obsahově daleko a daleko od pravdy. Netvrdím, že jen nepostižení špinavých peněz, ale určitě i to a mnoho dalšího, omezilo daňové příjmy státu, umožnilo nikoli akumulaci kapitálu skutečným podnikáním, ale jakýmisi činy. Jsou to průvodní jevy, ale otázka vždy bude stát pro historiky, a nejen pro nás, kteří to žijeme, zda skutečně tento proces byl takto nutný. A zda jsou nutné i jeho důsledky, a zda byly uváženy důsledky, které vedou např. k tomu, že už tři roky nefungují základní životní potřeby v obcích a městech, v resortech zdravotnictví a školství, že náklady vložené na některé nezbytné údržby jsou zkrátka minimalizovány pod rozumnou mez a to je samozřejmě důsledek ekonomiky a jejího stavu. Netvrdím, že i jiná varianta by tomuto zabránila, ale tvrdím, že bylo nutno vzít v úvahu i naše připomínky na startu, kdy jsme říkali, že příkoří bude nadbytečné a že bude potřeba se s tím dopředu vypořádat.

Ptám se např., zda tak velmi vážná věc, jako nenaplnění stavů, které jsou označovány jako nízké za zmíněných poměrů, stavů policie na ulicích v důsledku nedostatku rozpočtových zdrojů je zodpovědné či nezodpovědné. Nad vším by měla stát bezpečnost občana. A to se tvrdí, že stavy, které jsou vlastně převzaty z minulého režimu, jsou nízké, protože v té době policie na ulicích nepotřebovala mít tolik lidí, v atmosféře strachu byly jiné podmínky pro normální fungování bezpečnostního aparátu. Jiné jsou dnes. A proto informovaní tvrdí, že i při naplňování těchto počtů by nebylo možno dosáhnout bezpečnosti, která je obvyklá v civilizovaných zemích, a že normované stavy bude potřeba zvýšit. To jsou důsledky ekonomické politiky. Domnívám se, že o těchto důsledcích bychom měli vážně mluvit ve chvíli, kdy rozhodujeme o věcech, které posléze ovlivní život občanů. Nechtěli jste, a zřejmě ani nyní nechcete, míním koalici, poslouchat konkrétní a jasné námitky. Nám nezbývá nic jiného, než je vyslovit s tím, že to na praktický vývoj věcí samozřejmě nemůže mít vliv, ale vyslovujeme to proto, aby občan věděl, že máme kritické názory k tomu, jak jsou některé věci prováděny, a že máme jinou variantu. Jiná varianta je samozřejmě jen v tom slůvku sociální, ve větší citlivosti k potřebám občana a komunit občanské společnosti. Zde jde o hlavní střet názorový, o střet v tom, jaká míra regulace přísluší státu a jaká míra volnosti přísluší trhu. Tento spor nebude nikdy vyřešen. Bude se vždy vyvíjet, budeme vždy usuzovat na základě okolností, které právě posuzujeme, ze situace, kterou právě řešíme.

Domníváme se, že státní zásahy jsou nezbytné a že tomu tak je v mnoha zemích světa, v té Evropě, do které chceme jít. Právě nedávno nám tato Evropa dokázala svou ochranářskou politiku. Netvrdím, že ochranářská politika dovedená k absurdnosti je to nejlepší. Je třeba však najít míru vhodnou pro uplatnění toho nejlepšího, co je schopno v danou chvíli vyřešit situaci. V těchto debatách jsme vás mnohokrát vyzývali, myslím vládu a koaliční většinu, abyste uvažovali o potřebě jisté ochrany českého trhu. To není jen ochrana trhu, to je především pomoc těm, kteří na tomto trhu začínají působit a v nových poměrech už transformování podnikají. Chcete-li pomoci našim podnikatelům, musíte jim pomoci i takto. Samozřejmě, míra toho rozhodnutí je v každé chvíli jiná a její potřebu je třeba pečlivě zvažovat.

Je třeba postupovat razantně, když je to nutné, a Evropská společenství vám ukázala, že to umějí, že je to třeba, a že se to smí, že je to organická součást řešení problému v tržní ekonomice.

Závěrem bych si dovolil podotknout, že vašemu názorovému spektru, konzervativně liberálnímu a koalici nezávidím odpovědnost za to, že provádíte transformaci, za to, že odpovídáte za návrat země do poměrů, které by umožnily lepší budoucnost. Mám k té vaší odpovědnosti jen jedinou připomínku. Mám obavu, že se tak děje za zbytečného, až nadbytečného příkoří pro občanské komunity a občana. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Prosím, aby se slova ujal pan místopředseda Ledvinka. Připraví se pan poslanec Sochor.