Ministr práce a sociálních věcí
ČR Jindřich Vodička: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, poslankyně
a poslanci, zákon o sociální potřebnosti
upravuje podmínky poskytování pomoci občanům
v hmotné nouzi, kteří nemohou překonat
nepříznivou sociální situaci vlastními
silami. Navazuje bezprostředně na zákon o
životním minimu, který stanovuje společensky
uznanou hranici příjmů, pod níž
nastává stav hmotné nouze a občanu
je poskytována pomoc formou dávek či služeb
sociální péče. Po zkušenostech
s aplikací zákona o sociální potřebnosti,
který byl přijat v listopadu 1991, se ukazuje nezbytnost
některých dílčích změn
v poskytování sociální péče.
Problematiku sociální potřebnosti přitom
můžeme přizpůsobit celkovým koncepčním
záměrům sociální politiky i
formou dílčího opatření, aniž
tím narušíme možnost přijmout v
budoucnu komplexní úpravu sociální
pomoci.
Základními principy přístupu, které
je nezbytné v této oblasti sociální
politiky prosazovat, jsou:
1 - odpovědnost občana za sebe a svou rodinu
2 - aktivní přístup k řešení
svízelné situace
3 - adresnost a cílenost poskytovaných dávek.
Těmto požadavkům platná právní
úprava nevyhovuje, neboť vede k plošnému
poskytování dávek, někdy neodůvodněnému,
a v některých případech umožňuje
i zneužívání této formy pomoci.
V zájmu prosazení uvedených principů,
na nichž zamýšlíme vytvořit celý
systém sociální pomoci jako jedné
ze součástí sociální reformy,
navrhujeme přistoupit k dílčí realizaci
předpisů o sociální péči.
Při poskytování pomoci sociálně
potřebným občanům bude rozhodujícím
prvkem individuální posouzení situace každého
žadatele. Výše dávek bude odrážet
skutečné odůvodněné potřeby
občanů, na rozdíl od dosavadní situace,
kdy je dávka poskytována ve výši rozdílu
mezi příjmem a životním minimem, což
vede k poskytování finančních prostředků
na fiktivní výdaje, které občanům
vůbec nemusely vzniknout. Nový přístup
tak umožní reagovat zároveň na odůvodněné
vyšší potřeby občanů, než
které limitují hranice životního minima.
U občanů žijících ve společné
domácnosti bude dávka sociální péče
poskytnuta žadateli k doplnění příjmu
celé rodiny, a to jen tehdy, splní-li podmínky
nároku všechny společně posuzované
osoby.
Nelze nadále tolerovat nezodpovědný přístup
některých občanů k zajištění
rodiny. Za sociálně potřebné se nebudou
považovat občané, kteří pracovat
nechtějí, střídají bez vážného
důvodu zaměstnání, úmyslně
maří součinnost s úřadem práce
apod. Na druhé straně bude možno považovat
za sociálně potřebného i občana,
který je umístěn v ústavu sociální
péče, a to vzhledem ke skutečnosti, že
od 1. března 1993 dochází ze změnám
při stanovení výše úhrad v těchto
zařízeních, a tak je třeba umožnit,
aby u občanů s nedostatečnými příjmy
bylo možné přispět na úhradu
za pobyt z prostředků sociální péče.
Vedle novely zákona o sociální potřebnosti
obsahuje předložený návrh zákona
novely dalších právních předpisů
navazujících na změnu zákona o sociální
potřebnosti.
Předloženým zákonem se dále navrhuje
zvýšit důchody, které jsou jediným
zdrojem příjmu v případech, kdy je
na důchod odkázán též rodinný
příslušný důchodce, a to o 140
Kč měsíčně. Vláda při
projednávání zvýšení důchodů
v roce 1993 - to je zákon ČNR č. 547/1992
Sb., - odložila zvýšení důchodů
upravených z titulu jediného zdroje příjmu
až do očekávané úpravy částek
životního minima. Po důkladném zvážení
všech aspektů sociální situace těchto
důchodců vláda navrhuje v souvislosti se
zvýšením částek životního
minima, k němuž dochází od 1. března
1993, zvýšení hranic důchodu upraveného
jako jediný zdroj příjmu u dvojic tak, že
budou odpovídat nově stanovené výši
životního minima.
Návrh se předkládá i přesto,
že v novém systému sociálního
pojištění se s úpravou důchodů
z titulu jediného zdroje příjmu již
nepočítá a situace těchto důchodců
bude pravděpodobně v budoucnu řešena
dávkami sociální péče.
Souhlasím se změnami a s návrhy dalších
právních úprav, obsaženými ve
Společné zprávě výborů
Parlamentu k návrhu zákona, včetně
úpravy navržené garančním výborem
na zvýšení hranic důchodů upravených
jako jediný zdroj příjmu pro jednotlivce
o 80 Kčs. Předložená právní
úprava navazuje na zvýšení životního
minima, zvýšení důchodů a nově
stanovenou právní úhradu v ústavech
sociální péče od 1. března
letošního roku. Odlišná účinnost
nyní projednávaných změn by vedla
k opakovaným přepočtům dávek.
Chci vás ujistit, vážené paní
poslankyně a vážení páni poslanci,
že při koncipování navržených
změn jsme důsledně konfrontovali naše
teoretická východiska s praktickými poznatky
sociálních referátů pověřených
obecních úřadů a okresních
úřadů. Pokládám za potřebné
seznámit vás se skutečností, že
jsme se při těchto konzultacích nesetkali
s odchylným názorem praxe na nezbytnost změn
této sféry sociálního zabezpečení.
Prosím vás o projednání a schválení
předloženého návrhu zákona.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministrovi
Jindřichu Vodičkovi a prosím, aby se slova
ujal společný zpravodaj výborů Poslanecké
sněmovny pan poslanec Jindřich Němčík.
Poslanec Jindřich Němčík: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, dovolte
mi, abych vás seznámil se společnou zprávou
tisku č. 72, kterou jste obdrželi jako sněmovní
tisk č. 111.
Uvedený návrh zákona projednaly pouze dva
výbory rozpočtový a výbor pro sociální
politiku a zdravotnictví, jako výbor garanční.
Proto mi dovolte seznámit vás krátce s průběhem
a hlavními připomínkami, které se
vyskytly při jeho projednávání.
Byl bych rád, kdybychom si všichni uvědomili,
že se jedná o velmi významný návrh
novely, který sice neznamená ani podstatný
zásah do rozpočtové oblasti principelně
nový institut sociální politiky, ale je výrazným
nástrojem politické a etické kultivace sociálního
chování občana, protože vytváří
překážky k rozvoji sociálně nepřijatelných
a společensky nebezpečných životních
postojů a vzorců jednání.
Tento zásadní a, můžeme-li to tak nazvat,
politickomorální aspekt předloženého
návrhu byl podstatným důvodem pro jeho předložení,
jak to také dokládá důvodová
zpráva i vyjádření a věcné
odůvodnění předkladatele, přesto,
že již v průběhu projednání
se odehrávaly pokusy označit předlohu jako
sociálně restriktivní opatření.
Samozřejmě, že i ekonomický aspekt navrhované
novely je významný, přesto, že z pohledu
souvisejících a předkládaných
změn v oblasti sociálních dávek je
vlastně rozpočtově neutrální.
Jeho význam spočívá v tom, že
umožňuje soustředit disponibilní prostředky
pro skutečně sociálně potřebné
skupiny obyvatel, které se do této situace dostaly
bez vlastního zavinění. Ostatně, z
poznatků našeho výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví i z mých vlastních
šetření v oblasti sociální politiky
vyplývá jednoznačný názor a
požadavek odborné i laické veřejnosti
na zpřísnění podmínek pro poskytování
sociálních dávek i sociální
pomoci především s ohledem na míru vlastního
podílu na nepříznivou sociální
situaci své i svých rodin.
Tento více méně obecný konsensus se
projeví při projednávání zákona
ve výborech, kde až na výjimky nebyl zpochybňován
samotný princip novely, ale obavy vyplývají
především ze dvou pozic. Jednak z toho, aby
navrhované zpřísnění nepostihlo
i skupiny obyvatel, jimž dávky sociální
pomoci oprávněně náležejí,
ať z hlediska zákona nebo z principu sociální
solidarity. V této souvislosti byly vzneseny určité
námitky např. vůči obecné definici
celkových majetkových poměrů občana
rozhodných pro přidělení dávky
apod. Lze konstatovat, že právě takové
širší definice umožňují dostát
duchu novely a posuzovat individuální situaci rodiny
nebo občana. Tato námitka je zcela evidentně
vedena obavou o kvalitu práce sociálních
pracovníků okresních úřadů,
obcí, příp. jiných institucí,
vyplývající ze zkušeností, arogance
a přezíravosti státních úředníků,
na které jsme byli zvyklí v uplynulých letech.
Ano, je nutné si poctivě přiznat i určité
riziko v tomto smyslu. Chceme-li však zodpovědnost
občana za osud svůj a své rodiny, musíme
stejně striktně vyžadovat zodpovědnost
sociálního pracovníka, státního
úředníka, člena zastupitelstva obce
a koneckonců i odpovědnost naši, aby v případě
nesprávného uplatnění nebo úmyslného
neposkytnutí dávky v oprávněném
případě bylo ihned a tvrdě postiženo.
Decentralizace rozhodování a moci musí nutně
vést a znamenat i decentralizaci zodpovědnosti směrem
k obcím, sociálním institucím apod.
Jistým limitem je zde - jak se zdá - kvalifikační
úroveň pracovníků v sociální
oblasti, která byla v duchu paternalistického přístupu
minulého období značně opomíjena.
Nicméně jsem přesvědčen, že
většina terénních pracovníků
je schopna - bude-li mít prostor - vyrovnat se i s novými
skutečnostmi v této oblasti.
Druhým prvkem, který se objevoval při projednávání
návrhu, je skepse vůči ekonomickému
zhodnocení dopadů novely. Je však nutno si
uvědomit, že se pohybujeme v oblasti sociální,
v oblasti, která pracuje pouze s pravděpodobnostními
charakteristikami, takže ani přesné demografické
údaje neumožňují přesné
vyčíslení dopadů, protože podíl
občanů, které zpřísnění
postihují například nevyplacením dávky,
a podíl těch, kteří své chování
změní ve směru, o jaký zákon
usiluje, lze pouze odhadnout na základě výběrového
šetření zatíženého vždy
poměrně značnou chybou. A znovu zdůrazňuji,
že ekonomický efekt novely není prioritní
a primární.
Nyní mi krátce dovolte dotknout se jednotlivých
navrhovaných změn tak, jak je máte uvedeny
ve společné zprávě. V článku
l, bod 1, § 1, odst. 2 se vkládá slovo "ostatní",
které v podstatě vyjadřuje skutečnost,
aby v rámci kupříkladu rodiny bylo posuzováno
chování všech faktorů, které
připadají v úvahu pro dávky sociální
potřebnosti tak, aby se zamezilo tomu, aby některý
z členů rodiny, např. živitel rodiny,
vyhýbáním se dejme tomu vyživovací
povinnosti ve smyslu nekomunikace s úřadem práce,
aby toto chování bylo zahrnuto do celkového
zhodnocení stavu a případné dávky
byly poskytovány fakultativním způsobem přímo
postiženým, tzn. osobám závislým,
dětem apod.
Druhá připomínka, obsažená ve
společné zprávě k čl. l, bod
1, § 1, odst. 3 písm. c) je určitým
kompromisem mezi dvěma návrhy, tzn. návrhem,
který je obsažen v novele vládní předlohy,
a návrhem, který byl vznesen na rozpočtovém
výboru, který požadoval ponechat původní
dikci, která se týkala dětí do 15
let. Tento kompromis znamená nebo je vyjádřen
dikcí, kdy v návrhu uvedené děti do
10 let věku se nahrazuje slovy "děti, z nichž
alespoň jedno je do 10 let věku a ostatní
do 15 let věku".
Třetí připomínka obsažená
ve společné zprávě řeší
situaci rodin, kdy oba členové rodiny jsou postiženi
tak, aby dávky, které jsou jim přiznávány,
zohledňovaly tuto situaci. Je to opět určitý
kompromis mezi návrhem, který i tuto dávku
přiřkne pouze jednomu členu, a návrhem,
který požadoval, aby byla přiřknuta
všem členům rodiny.
O návrhu k článku 5, který vlastně
nahrazuje čl. 5 uvedený ve vládním
návrhu, již pan ministr hovořil. Snad tady
stojí za zmínku skutečnost, že původní
vládní návrh představoval zvýšení
zhruba o 10 mil. Kč. Uvedený návrh přidává
k tomuto zvýšení nutnost dalších
75 mil. Kč, čili dohromady tento návrh představuje
zhruba 85 mil. Kč. Toto zvýšení bylo
projednáno s vládou a je pokryto v rozpočtu.
Za článek 5 se vkládá nový
článek 6 s textem: "Vláda může
svým nařízením zvýšit
podporu při narození dítěte."
Je to poslanecký návrh, který doplňuje
vládní návrh a jeho smyslem je umožnit
vládě zvýšit tuto podporu při
narození dítěte svým nařízením,
aniž by musela jít do sněmovny s novelou příslušného
zákona. Další články jsou pak
příslušně přečíslovány.
Na závěr mi dovolte, abych jako společný
zpravodaj za výbory pro sociální politiku
a zdravotnictví a rozpočtový výbor,
které projednaly v únoru tento vládní
návrh, kterým se mění a doplňuje
zákon ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální
potřebnosti, a některé navazující
zákony, doporučil, aby Poslanecké sněmovna
Parlamentu vládní návrh uvedeného
zákona schválila s úpravami, o kterých
jsem hovořil. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu společnému
zpravodaji výborů Poslanecké sněmovny
Jindřichu Němčíkovi. Otevírám
rozpravu. Do rozpravy se jako první písemně
přihlásila s pozměňovacími
návrhy paní poslankyně Hana Lagová.
Má slovo.
Poslankyně Hana Lagová: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, s mnohými
argumenty, které vyvolaly potřebu novelizovat zákon
482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, lze
v zásadě souhlasit. Tzn., aby se eliminovaly požadavky
na dávky těm občanům, kteří
se práci vyhýbají, či úmyslně
maří součinnost s úřady. Dosud
byli a jsou, a nejen u nás, jednotlivci i celé rodiny,
pro které je výhodnější žít
ze sociální podpory než pracovat. Jsou to ti
občané, kteří dobře vědí,
nač mají nárok a také se toho tvrdě
dožadují. Dávky by se tedy měly dostat
občanům, kteří se nikoli vlastní
vinou stanou sociálně potřebnými.
Čili v základní filosofii zákona se
asi neodlišujeme.
Mně však jde o některé aspekty. Chci
říci, že veškerá tíha naplnění
této novely zákona se přenáší
na příslušné úřady v místech,
aniž se jim právě zákonem vymezí
a tím i ulehčí výkon rozhodovací
činnosti. Z návrhu novely vyplývá,
že příslušní pracovníci
sociálních referátů budou posuzovat
odůvodněné náklady na zabezpečení
výživy, ostatních základních
osobních potřeb, nezbytné náklady
na domácnost a nově tedy zavedený institut
posuzování majetkových poměrů
posuzovaného sociálně potřebného
občana. Pokud však v zákoně není
přesně definováno, co jsou to celkové
majetkové poměry, podle čeho budou tito pracovníci
je posuzovat? Podle mého soudu nepostačí,
aby toto bylo vymezeno pouhými metodickými pokyny
příslušného resortu a nikoli zákonem.
Během těch krátkých dnů, protože
tuto novelu jsme projednávali ve čtvrtek minulého
týdne, nám někteří pracovníci
na příslušných úřadech
potvrdili, že pravděpodobně budou vystaveni
nátlaku, a očekávali, že mohou být
ohroženi i případnou mzdou těch skupin
občanů, o kterých jsem hovořila před
chvílí, kteří se právě
budou těchto nároků dožadovat. A troufám
si tvrdit, tak jak oni mi řekli, že nebudou důsledně
posuzovat a vcházet do domácností těchto
rodin, protože mají oprávněné
obavy z případných represí.
Na druhé straně je stále mnoho občanů
a bude jich více, kteří balancují
na hranici životního minima, avšak nežádají
o dávky, také např. proto, že často
ani nevědí o takové možnosti, nebo jim
to prostě připadá málo důstojné.
Velmi problematický se mi jeví § 7 podle předložené
novely, jedná se o příspěvek při
péči o blízkou a jinou osobu. Zpřísnění
v tomto případě mně jde trochu proti
duchu filozofie celé novely, se kterou jsem v úvodu
svého vystoupení souhlasila.
Mám tedy v této souvislosti dotaz na pana ministra,
zda občan, který se stane sociálně
potřebným z důvodů péče
o blízkou osobu, tedy podle § 7, odst. 1, podle všech
písmen a), b), c), je mu tato doba započítána
pro nárok na starobní důchod.
Dříve, než předložím sněmovně
některé pozměňovací návrhy,
dovolte mi říci ještě poznámku,
protože se to týká nejenom zákona o
sociální potřebnosti, ale i některých
navazujících zákonů. Ve výboru
jsme podpořili doplněnou novelu v čl. V,
o které jak pan ministr, tak společný zpravodaj
hovořili, který se týká zvýšení
hranice důchodu, který je jediným zdrojem
příjmů, jak pro jednotlivce, tak i pro případy,
kdy je na důchod odkázán též
rodinný příslušník. Také
v konzultacích mně sociální pracovníci
potvrdili, že kromě těch občanů,
kteří mají tento důchod jako jediný
zdroj příjmů přiznaný jako
sociální, např. ženy v domácnosti
nebo ti občané, kteří nemohli pracovat,
jsou hojnými poživateli těchto důchodů
především ti, co se práci vyhýbali,
ti, kteří si svůj produktivní život
zpestřovali pobytem v kriminále a nyní budou
pobírat dle návrhu námi podpořeného
zvýšený důchod, zhruba stejný
jako ti, co si na svůj důchod vydělali celoživotní
prací. Tolik jenom poznámka, nyní k pozměňovacím
návrhům.
Navrhuji, aby v § 1 odst. 2, tam, kde se říká,
že se "...považují za sociálně
potřebné, jelikož...", doporučuji
nové znění ".. součet jejich
příjmů je nižší než
hranice sociální potřebnosti". Tedy
nové znění za slova "považuji za
sociálně potřebné, jestliže ...
" zařadit text "součet jejich příjmů
je nižší než hranice sociální
potřebnosti".
Druhý návrh v § 1 odst. 3 - ponechat původní
znění zákona 482/1991 Sb., což zdůvodňuji
takto: z předloženého vládního
návrhu vyplývá, že se budou tedy zkoumat
ostatní možnosti zvýšení příjmů,
i když víme, o jaké osoby se jedná,
případně připadá tedy v úvahu
především prodej majetku. Není-li však
definován, jak jsem v úvodu uvedla a nejsou-li hranice
stanoveny, důsledky takovéhoto návrhu by
mohly být zcela nežádoucí.
Za další doporučuji v § 3 zařadit
nový odst. 3, ostatní by byly přečíslovány
a tento odstavec by byl ve znění: "Na občanu
nelze požadovat prodej věcí, tvořících
vybavení domácnosti, odpovídající
běžnému standardu, věcí potřebných
pro výkon povolání, či živnosti.
U zdravotně postižených občanů
nebo u rodičů zdravotně postižených
dětí nelze požadovat prodej osobního
automobilu, rehabilitačních, kompenzačních
a jiných pomůcek, popř. jiných věcí
obdobné povahy."
Zdůvodnění jsem uvedla ve svém vystoupení
na začátku.
Dále v § 7 odst. 1 doporučuji v předposlední
větě, poslední část souvětí
změnit takto "... peněžitý příspěvek
náleží též občanu, který
za podmínek uvedených ve větě první
pečuje o jinou než blízkou osobu za předpokladu,
že se jedná o péči osobní, celodenní
a řádnou". To je k odstavci 1.
Dále v tomtéž § 7 doporučuji, aby
bylo ponecháno původní znění
odst. 4, tak jak je uvedeno v původním znění
tohoto zákona.
Na závěr si vás dovoluji, vážená
sněmovno, požádat o vstřícnost
v tom smyslu, abychom při této příležitosti
mohli posoudit, protože jde o spíš komplexní
novelu zákona o sociální potřebnosti,
též návrhy, které jsme jako skupina
poslanců podali ve znění sněmovního
tisku 62. Sice tento návrh ani náš výbor
neprojednal, ale protože se týká dvou v podstatě
dílčích návrhů, dovolila bych
si je tu předložit jako pozměňovací
návrhy.
Za prvé - v článku I původního
zákona o sociální potřebnosti č.
482/1991 Sb., v § 2 odst. 1 se částka "o
500,- Kč měsíčně" nahradí
slovy "o 650,- Kč měsíčně".
Za druhé v § 2 odst. 2 se slova "o 500,- Kč
měsíčně" nahrazují slovy
"o 650,- Kč měsíčně".
Za třetí v tomtéž § 2 se doplňuje
odst. 3 ve znění: "Občanům, jimž
byly přiznány mimořádné výhody
druhého stupně (průkaz ZTP) se částka
podle odst. 2 zvyšuje o 300,- Kč měsíčně."
Zdůvodnění je samozřejmě uvedeno
podrobně ve sněmovním tisku 62. Pro případ,
že jsem takto tyto pozměňovací návrhy
zde uvedla, uvádím, že navrhované částky
se poskytují sociálně potřebným
občanům v případě, jestliže
jejich zdravotní stav vyžaduje na základě
doporučení příslušných
orgánů zvýšené náklady
na dietní stravování, a nebo jsou to občané,
kteří jsou nositeli průkazu ZTP nebo ZTP-P.
Jedná se tedy o občany, kteří mají
právo na zvláštní pozornost a ohled
společnosti. Děkuji vám za pochopení
i těchto doplňujících návrhů.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní
poslankyni Daně Lagové. Nemám další
písemné přihlášky do rozpravy.
Táži se tedy poslankyň a poslanců, kdo
se hlásí do rozpravy. Pan poslanec Vačkář
má slovo.
Poslanec Jiří Vačkář: Vážený
pane předsedo, vážené kolegyně,
váženi kolegové, chci k tomuto zákonu
říci pouze několik slov. Při průběhu
projednávání jsem zjistil, že tato novela
byla vypracována již v listopadu loňského
roku. Přesto mně byla předložena přibližně
10. února t. r.
Udivuje mě, že v tomto tempu, i když chápu,
že je třeba některé věci spojit
dohromady, dostáváme zákon, který
je potřebný na jedné straně: na druhé
straně bude ovlivňovat široké vrstvy
obyvatel, v takto krátké lhůtě.
Byl bych rád, abychom pro příště
z těchto věcí vyvodili závěry
a tyto zákony byly předkládány Parlamentu
v potřebném předstihu, abychom k nim mohli
zaujmout kvalifikovaná stanoviska, zeptat se ve svém
okruhu, zda veškeré jednotlivé články
odpovídají tomu, co potřebujeme. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Vačkář
ukončil svůj projev. Táži se, kdo ještě
se hlásí do rozpravy. Vidím, že se nehlásí
nikdo. Rozpravu uzavírám.
Táži se, zda pan ministr práce a sociálních
věcí Jindřich Vodička si přeje
pronést závěrečné slovo. (Ano.)
Máte slovo, pane ministře, prosím.
Ministr práce a sociálních věcí
ČR Jindřich Vodička: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, já
možná začnu své závěrečné
slovo krátkou replikou na příspěvek
pana poslance Vačkáře. Skutečně,
tento zákon byl vypracován již v listopadu
loňského roku. Byl připraven. Tato novela
zákona byla připravena, ale v těch událostech,
v té práci, kterou bylo nutno vykonat před
závěrem minulého roku, prostě tato
novela neměla statut nejvyšší priority.
Sami si dobře vzpomenete na ten maratón společných
schůzí této sněmovny před závěrem
loňského roku, kdy skutečně nebyl
prostor pro projednání tohoto zákona. Tento
zákon, tato novela, nebyla nezbytně nutná
k tomu, aby 1. ledna 1993 mohla fungovat samostatná Česká
republika.
Nyní k poznámkám paní poslankyně
Lagové, k jejím pozměňovacím
návrhům.
První byl dotaz paní poslankyně Lagové,
zda péče o osobu blízkou se započítává
do důchodu. Do důchodu se započítává
péče o dlouhodobě těžce zdravotně
postižené dítě. Osobní péče
o blízkou osobu, která je převážně,
nebo úplně bezmocná. Nezapočítává
se tedy o osobu starší 80 let, pokud nejsou splněny
podmínky v bodě b). To znamená, že péče
o osobu blízkou se do důchodu započítává.
Nyní k pozměňovacím návrhům.
Smyslem prvního pozměňovacího návrhu
bylo vymezit ty případy při posuzování
majetkových poměrů žadatele o dávky
sociální potřebnosti, o dávky sociálního
zabezpečení, vymezit taxativně ty případy,
kdy je možno posuzovat ty osoby jako sociálně
potřebné resp. potom ochránit žadatele
o tuto dávku, aby jim násilím nebyly rozprodány.
To byl potom smysl pozměňovacího návrhu
- zabránit, aby jim nebyly rozprodány ty věci,
které nezbytně potřebují pro svůj
život.
Chtěl bych říci, že pokud bychom taxativně
vyjmenovali ty případy, kdy je možno zahrnout
určitý majetek do majetku, který potom nevyžaduje
nebo neumožňuje posuzovat tyto osoby jako za sociálně
potřebné, bychom velice zužovali prostor při
rozhodování sociálním pracovníkům.
Nemyslím si, že by je toto ochránilo event.
před nějakým násilím ze strany
žadatelů, protože hrozí-li toto násilí,
hrozí v případě, i když
je to taxativně vyjmenováno, i když to není
taxativně vyjmenováno.
Není možné i podle této novely žádat
po občanu, aby vydal nějaký svůj majetek
nebo prodal nějaký svůj majetek, který
mu jasně slouží k jeho osobním potřebám,
a tím kryl zvýšené potřeby kryjící
životní náklady.
Podle našich informací ani v jiných systémech
sociálních dávek vyspělých
zemí nejsou hranice ani výčty předmětů
používány a sociální pracovníci
mají větší možnost konkrétního
posouzení. My právě touto novelou chceme
dát možnost sociálním pracovníkům,
aby skutečně bez svázání se
zákonem mohli posoudit objektivně poměry
v jednotlivých rodinách a přitom nebyli svázáni
jakýmikoli legislativními omezeními. Takže,
nedoporučuji přijetí tohoto pozměňovacího
návrhu. Smyslem je prostě dát možnost
sociálním pracovníkům případ
od případu konkrétně posuzovat.
Dalším pozměňovacím návrhem
byla úprava situace, kdy se jedná o péči
o osobu blízkou. Současná právní
úprava umožňuje poskytování dávky
z titulu péče o osobu blízkou, která
je převážně nebo úplně
bezmocná nebo péče o dítě dlouhodobě
těžce zdravotně postižené, aniž
je důsledně zkoumána sociální
potřebnost osoby, které je dávka poskytována.
Zkoumá se pouze její vlastní příjem,
nikoli příjem všech posuzovaných osob.
K majetkové a sociální situaci občana,
o něhož je pečováno, se nepřihlíží,
tak dochází k poskytování dávky
sociální péče i tam, kdy proto z hlediska
předpisů o sociální potřebnosti
vůbec nejsou důvody, s cílem promítnout
i do této dávky adresnost se nárok na příspěvek
navrhuje posuzovat podle obdobných kritérií,
jako u ostatních dávek sociální péče
podmíněných sociální potřebností.
Upřesňuje se dále rozsah péče,
který je důvodem k poskytnutí dávky,
a okruh občanů, o něž je pečováno.
Dávka se například zatím poskytuje
i z důvodu péče o osoby starší
80 let, aniž se zkoumá jestli zdravotní stav
této osoby péči jiné osoby vyžaduje.
Proto se poskytování dávky váže
nyní na nezbytnost celodenní osobní péče
o takovou osobu a skutečné řádné
poskytování takové péče je
podmínkou nároku na dávky.
Při péči o dítě dlouhodobě
těžce zdravotně postižené se přitom
zachovává určité zvýhodnění
v rozsahu požadavku na poskytování péče.
Jestli smyslem návrhu paní poslankyně Lagové
bylo, aby se tato péče rozšířila
ne pouze na osobu blízkou, ale na kohokoli, když se
řádně prokáže tím, že
se řádně stará o tu osobu... bylo
to tak myšleno? Pojďte, paní poslankyně
Lagová, prosím, k mikrofonu.