Komisionářská smlouva o obstarání nákupu a prodeje cenných papírů se bude vždy řídit ustanoveními obchodního zákoníku, pokud tento zákon neobsahuje speciální úpravu, bez ohledu na to, zda komisionářem bude obchodník s cennými papíry nebo jiná osoba.
K § 29
V zájmu transparentnosti obchodů s cennými papíry a jejich kontrolovatelnosti obsahuje návrh zákona přesnější formální požadavky na evidenci pokynů komitentů, než je tomu u ostatních komisionářských smluv, a to bez ohledu na to, zda komisionář je obchodníkem s cennými papíry či nikoliv.
K § 30
Příslušné ustanovení návrhu zákona je zaměřeno na ochranu osob, kterým jsou prostřednictvím obchodníka s cennými papíry tyto papíry prodávány nebo kteří je takto od něho nakupují.
Povinnost složit zálohu při udělení pokynu ke koupi cenného papíru chrání především majitele (převodce cenného papíru), protože má jistotu, že mu za prodaný cenný papír bude zaplaceno.
Omezení práva nakládat s cenným papírem při udělení pokynu k jeho prodeji chrání zejména nabyvatele cenného papíru, protože zvyšuje jeho jistotu, že v době od udělení pokynu do uskutečnění převodu nepřevede majitel cenného papíru tento papír na někoho jiného.
K § 31
V zájmu ochrany investorů upravuje zákon podrobněji postup komisionáře při realizaci pokynu k nákupu nebo prodeji cenných papírů. Zákon výslovně umožňuje, aby obchodník s cennými papíry prodal komitentovi požadovaný cenný papír, pokud ho má ve svém majetku, nebo aby od něho cenný papír do svého majetku koupil, pokud nestanoví komisionářská smlouva jinak.
Na rozdíl od obecné úpravy nemá komisionář právo, ale povinnost odchýlit se od pokynu komitenta, je-li to pro komitenta výhodné. Výjimku může založit jen komisionářská smlouva. Porušení této povinnosti je důvodem k náhradě způsobené škody.
Návrh také upravuje, za jakou cenu má komisionář cenný papír nakoupit nebo prodat, pokud cena nebyla dohodnuta v komisionářské smlouvě. Obecná úprava komisionářské smlouvy v obchodním zákoníku tento problém neřeší.
K § 32
Návrh zákona také řeší situaci v případě, že cenné papíry byly předány komisionáři k prodeji, nebo pokud je komisionář pro komitenta získá. Zde návrh vychází z obdobného režimu, jaký platí u movitých věcí podle obchodního zákoníku.
Samostatně bylo nutno řešit problematiku zaknihovaných cenných papírů, protože je nutno zakotvit povinnost dát příkaz k registraci jako kogentní součást komisionářské smlouvy.
K § 33
Obstarat cenný papír pro jiného nebo jej za jiného prodat je možno i ve formě přímého zastoupení na základě mandátní smlouvy. Pro tyto případy bude platit obchodní zákoník bez ohledu na právní postavení mandanta či mandatáře. Tato úprava nevylučuje bezúplatné zastoupení při koupi a prodeji cenného papíru na základě příkazní smlouvy podle občanského zákoníku.
Obchodním zákoníkem se budou řídit i vztahy, kdy jedna osoba pro druhou osobu obstará pouze příležitost koupit nebo prodat cenný papír. To znamená, že vyhledá vhodné osoby, ze kterých si pak sám zájemce zvolí tu, s níž smlouvu uzavře.
K § 34
Návrh zákona v podstatě jeden smluvní typ dosud upravený obchodním zákoníkem rozlišuje na tři, a to:
- čistou úschovu cenných papír§ bez jejich správy,
- čistou správu cenných papírů bez jejich úschovy,
- úschovu i správu cenného papíru.
Do zákona jsou převzaty a zpřesněny ustanovení obchodního zákoníku o smlouvě o uložení cenných papírů, takže zákon problematiku úschovy a správy cenných papírů upravuje komplexně. Ustanovení § 700 a násl. obchodního zákoníku se použijí jen pro bankovní uložení věcí, s výjimkou cenných papírů.
Návrh zákona rozlisuje v souladu s právními řády ostatních evropských států dva druhy úschovy listinného cenného papíru, a to úschovu samostatnou a úschovu hromadnou, která dosud v našem právním řádu není výslovně upravena. Hromadná úschova má pro obchodování s listinnými cennými papíry zásadní význam, protože umožňuje zrychlit převody cenných papírů a náklady na operace s těmito cennými papíry se snižují. Dále jsou do tohoto paragrafu převzaty ustanovení obchodního zákoníku blíže určující práva a povinnosti schovatele.
Smlouvy, jejichž předmětem je správa cenného papíru, vyhrazuje návrh zákona bankám nebo obchodníkům s cennými papíry, i když nemají povahu banky podle zák. č. 21/1992 Sb.
K § 35
Výslovná právní úprava druhotné úschovy a druhotného uložení cenných papírů je nezbytná z hlediska zajištění obchodu s cennými papíry. Tato úprava umožňuje soustředit úschovu cenných papírů u osob, které na to budou specializovány, bez ohledu na to, s jakou osobou majitel cenného papíru smlouvu o úschově nebo o uložení cenného papíru uzavře.
Dosavadní právní úprava smlouvy o uložení cenných papírů druhotnou úschovu ani uložení cenného papíru neumožňuje. Musela by být proto v každém případě individuálně dohodnuta.
K § 36
V tomto ustanovení jsou uvedeny základní povinnosti správce cenného papíru. Správce je povinen s odbornou péčí učinit veškeré úkony, které jsou nutné k výkonu a zachování práv spjatých se spravovaným cenným papírem, zejména je povinen inkasovat splatné cenné papíry a výnosy z cenných papírů (např. dividendy a úroky) a uplatňovat další (např. výměnná) práva spojená s cenným papírem. V ustanovení tohoto paragrafu jsou dále uvedeny specifikace při výkonu hlasovacího práva.
K § 37
Společně prováděnou úschovu i správu cenného papíru zákon označuje jako "uložení". Na smlouvu o uložení cenných papírů se použijí přiměřeně použijí ustanovení předcházejících paragrafů o úschově a správě.
K § 38
Zvláštním druhem úschovy listinného cenného papíru je uložení jeho celé emise nebo jen její části do úschovy, zpravidla k této činnosti specializované banky. S těmito tzv. imobilizovanými cennými papíry se obchoduje obdobně jako se zaknihovami cennými papíry a stejným způsobem jsou i nabývány. Na rozdíl od zaknihovaného cenného papíru má vsak majitel imobilizovaného listinného cenného papíru právo požadovat jeho vydání v listinné formě.
K § 39
Specifika cenných papírů jako předmětu právních vztahů vyžadují i specifickou úpravu zástavního práva k cenným papírům, která zatím s výjimkou směnečného a šekového zákona v našem právním řádu neexistuje.
Smlouva o zastavení cenných papírů se bude řídit ustanoveními obchodního a občanského zákoníku o zástavním právu.
K § 40
Návrh upravuje obecné případy vzniku zástavního práva k listinnému cennému papíru na základě smlouvy i speciální problematiku zastavení cenných papírů převoditelných rubopisem. Nedotýká se vsak právní úpravy kaučních indosamentů ve směnečném a šekovém zákoně. Pro ostatní cenné papíry vsak má platit úprava obsažená v tomto zákoně, protože problematiku zastavení cenného papíru neřeší, ač je jejich zastavení nepochybně možné.
K § 41
V tomto ustanovení řeší návrh zákona vznik zástavního práva k cenným papírům uloženým do úschovy a z toho plynoucí povinnosti uložitele cenných papírů. Protože tento cenný papír není v dispozici svého majitele, není nutné, aby jej přebíral zástavní věřitel.
K § 42
Vznik zástavního práva se navrhuje vázat (stejně jako převod cenného papíru a pozastavení práva nakládat s cenným papírem) na registraci zástavního práva ve středisku cenných papírů.
K § 43
V zájmu ochrany zástavního věřitele i případných nabyvatelů se vylučuje zastavený cenný papír z obchodování i z jiných dispozic, není-li dán souhlas zástavního věřitele.
Omezení převoditelnosti cenného papíru po dobu jeho zastavení je nutné i proto, že zástavní věřitel by nemohl realizovat své právo prodat cenný papír v době splatnosti zajištěné pohledávky.
K § 44
Návrh zákona omezuje právo zástavního věřitele prodat zástavu zakotvenou v § 299 obchodního zákoníku. V zájmu ochrany zástavního dlužníka se navrhuje zakotvit povinnost prodat zastavený cenný papír pouze prostřednictvím obchodníka s cennými papíry, aby bylo dosaženo nejvýhodnější ceny.
K části třetí návrhu zákona:
Nás právní řád bude nadále rozlisovat tyto tři typy subjektů působícím na finančním trhu (tři typy činností):
- středisko cenných papírů (vedení zákonem stanovené evidence cenných papírů),
- burzu cenných papírů a organizátora mimoburzovního trhu (organizování trhu s cennými papíry),
- obchodníka s cennými papíry (obchodování s cennými papíry).
Pro tyto tři typy subjektů zákon zavádí "licenční řízení" a zákaz konkurence činností.
"Licenční řízení" se zavádí tímto zákonem pro obchodování a organizování trhu. Osoby, které tyto činnosti vykonávají, zákon označuje jako "obchodník s cennými papíry", resp. "organizátor mimoburzovního trhu".
K § 45
Dosavadní právní úprava se uvedenými licenčními otázkami ve vztahu k obchodování s cennými papíry zabývala pouze okrajově a to v souvislosti s již zrušeným zákonem o bankách a spořitelnách (zákon č. 158/1989 Sb.). Podle této dřívější úpravy byla Státní banka československá zmocněna udělovat povolení k operacím s cennými papíry. Nový zákon o bankách již obdobné zmocnění pro Státní banku československou neobsahuje a je tedy nezbytné celou povolovací proceduru upravit v tomto zákoně.
Povolení se uděluje na žádost a k jeho udělování se zmocňuje (obdobně jako je tomu v zákoně č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů) republikové ministerstvo financí. Příslušnost tohoto ministerstva je dána sídlem nebo trvalým pobytem žadatele.
Má-li ministerstvo financí odpovědně rozhodnout o tom. zda povolení k obchodování s cennými papíry udělí, musí mít k dispozici informace, které budoucího obchodníka s cennými papíry dostatečně podrobně charakterizují. Proto zákon žadateli ukládá, aby tyto informace ministerstvu poskytl.
Z dikce zákona vyplývá, že obchodník s cennými papíry může vykonávat i jiné podnikatelské činnosti, a to i v případě, že tyto jiné činnosti nesouvisejí s jeho činností na finančním trhu. V žádosti je nicméně povinen uvést, které všechny činnosti to jsou.
Obchodování s cennými papíry není živností (viz § 100 zákona). To samozřejmě neplatí pro všechny ostatní podnikatelské činnosti, které obchodník případně vykonává a které se tedy řídí živnostenským zákonem.
K § 46
Činnosti definující obchodování s cennými papíry, jsou uvedeny § 9 zákona (jde o koupě a prodeje a o jejich obstarávání). Pokud obchodník dostane povolení, může vykonávat všechny tyto činnosti.
Kromě nich zákon mluví o některých dalších činnostech, které sice nejsou obchodováním s cennými papíry, ale které budou s tímto obchodováním často spojeny.
Tyto "související" činnosti jsou vyjmenovány v odstavci 2. Úkolem ministerstva financí bude zvážit, zda a v jakém rozsahu obchodník může a nebo nemůže tyto související činnosti vykonávat.
Konstrukce zákona je přitom taková, že pokud se ve svém povolení ministerstvo o uvedených souvisejících činnostech nezmíní, platí, že obchodník tyto činnosti vykonávat může, přičemž obstarávat pro emitenta vydávání cenných papírů a poskytovat s tím související služby může jen obchodník s cennými papíry; totéž platí i pro úschovu a správu cenných papírů podle § 3 6. Osoby, které nejsou obchodníky s cennými papíry budou vsak moci pouze obstarávat splácení cenných papírů a výplatu výnosů z nich a provádět poradenskou činnost ve věcech týkajících se cenných papírů.
K § 47
Deník obchodníka s cennými papíry slouží jednak samotnému obchodníku, jednak bude důležitým dokladem při výkonu státního dozoru (§ 82 a násl.).
Nepředepisuje se forma deníku. Připouští se tedy i využití prostředků výpočetní techniky. K § 48
V souvislosti s tímto ustanovením je třeba připomenout § 46 odst. 1, který říká, že povolení se uděluje na dobu neurčitou a že je nelze převést na jinou osobu.
Úprava § 48 je analogická tomu, co obsahuje živnostenský zákon.
K § 49
Ustanovením tohoto paragrafu se zavádí speciální profesní činnost. Makléř může, ale nemusí být v zaměstnaneckém poměru k obchodníkovi, pro kterého pracuje a tentýž makléř může pracovat pro více obchodníků s cennými papíry.
Zákon počítá s tím, že ve velice krátké době po jeho účinnosti bude nezbytné vydat velké množství "makléřských licencí" a že jejich držitele bude nezbytné proškolit zejména v oblasti právních předpisů, které regulují finanční trh. Proto se zavádí makléřská zkouška, jejíž složení je - spolu s makléřovou bezúhonností podmínkou udělení povolení.
K § 50
Není nejmenších pochyb o tom, že cenné papíry se u nás budou prodávat a kupovat nejrůznějším způsobem. Jeden z těchto způsobů je upraven v zákoně o burze cenných papírů (zákon c. 214/1992 Sb.) Opačným extrémem jsou přímé prodeje a koupě provedené zcela mimo jakýkoliv veřejný trh.
Podle dosavadní právní úpravy by se činnosti, které zákon v § 9 říká organizování trhu, mohl zabývat kdokoli. Zákon tuto nepřijatelnou situaci mění a pro případného organizátora trhu stanoví tyto dvě podmínky:
- bude muset mít povolení a
- nebude moci být současně obchodníkem s cennými papíry.
Toto odlišení a zákaz konkurence obchodování a organizování je plně v souladu se zákonem o burze cenných papírů, který burze rovněž zakazuje obchodovat.
Kromě toho je uvedený zákaz konkurence v souladu s tím, že středisku cenných papírů je zakázáno jak obchodovat, tak i organizovat trh.
Organizátor mimoburzovního trhu musí ve své žádosti o povolení předložit ke schválení návrh tržního rádu. Schválený tržní rád je organizátor trhu povinen uveřejnit.
U ustanovení zákona vyplývá, že organizovat trh s cennými papíry budou nadále moci burzy a organizátoři mimoburzovních trhů a nikdo jiný.
K §§ 51 - 52
Povolení je udělováno na dobu neurčitou a není možné je převést na jinou osobu. Zaniká podle obdobných pravidel jako povolení obchodníka s cennými papíry.
Povolení je striktně vázáno na schválený tržní řád a proto je organizátor trhu povinen pro každou změnu tohoto rádu žádat o povolení.
V zájmu předcházení průtahům je však stanovena fikce schválení změn tržního řádu, nedoručí-li ministerstvo organizátoru trhu své rozhodnutí ve lhůtě 60 dnů.
K § 53
K základním povinnostem organizátora mimoburzovního trhu patří zveřejňování kursů, kterých bylo pro cenné papíry obchodované na "jeho" trhu dosaženo.
Tato podmínka je definičním znakem veřejného trhu. Ve spojení s první větou § 50 to znamená, že organizovat je možné pouze veřejný trh. (Není možné trh organizovat bez povolení a povolení je možné získat pouze pro organizování veřejného trhu.)
K § 54
Podmínky účasti na mimoburzovním trhu definují i některá práva a povinnosti jeho organizátora. Zejména se zde obecně i specificky stanoví, kdy organizátor může odmítnout poskytnout služby. Platí přitom zásada, že služby mimoburzovního trhu může nabízet komukoli, a že v tržním řádu upraví podmínky, za kterých tyto služby nabízí.
Na mimoburzovním trhu mohou kupovat a prodávat cenné papíry přímo majitelé těchto papírů, a to bez ohledu na to, zda tito majitelé jsou anebo nejsou obchodníky s cennými papíry.
Tato možnost je plně v souladu s moderním trendem vývoje trhů s cennými papíry, který je vyvolán převratným růstem kvality prostředků výpočetní techniky. Počítá se s tím, že možnosti přímého přístupu na trh využijí zejména střední a velké investiční společnosti a investiční fondy. Ostatní investoři budou zřejmě i na mimoburzovním trhu dávat přednost tomu, aby je na tomto trhu reprezentoval profesionální "zprostředkovatel" - tj. obchodník s cennými papíry.
K § 55
Středisko se nezřizuje jako nový typ právnické osoby, ale jako právnická osoba, kterou náš právní řád již nějak upravuje.
Na rozhodnutí zřizovatele střediska se ponechává, zda středisko bude založeno jako obchodní společnost nebo jako jiná právnická osoba.
Středisko není státním orgánem. Není ovšem možné připustit jakoukoli nestabilitu střediska. Proto bude stát ze zákona ručit za všechny závazky, které středisku v budoucnosti vzniknou.
Považovalo by se za konflikt zájmů, kdyby středisko mohlo podnikat v oblasti cenných papírů. Proto nesmí být ani organizátorem trhu, ani obchodníkem s cennými papíry.
K § 56
Středisko eviduje v zásadě dva typy informací:
- informace o cenných papírech,
- informace o "licencích", které ministerstvo udělilo.
Aby středisko mohlo evidenci vést, musí dát zákon povinnost konkrétním subjektům předat mu příslušné údaje.
Jednou z činností, kterou je středisko - mimo hlavní předmět své činnosti - oprávněno vykonávat, je úschova cenných papírů. Nelze vyloučit, že v budoucnosti bude středisko fungovat jako centrální schovatel.
Kromě činností, které je středisko oprávněno vykonávat podle zákona, existují některé další činnosti (služby), které středisko může nabízet na základě smlouvy se svými klienty. Podmínkou ovsem je, že tyto služby nejsou příliš "vzdálené" od hlavního předmětu činnosti.
V zákoně je obsaženo ustanovení, že z jedné strany je sice středisko povinno vést svoji evidenci s maximální péčí, že vsak z druhé strany nemá povinnost samo obstarávat podklady, které jsou pro tuto řádnou evidenci potřeba. Středisko má ze zákona pouze právo tyto podklady mít.
Důležité je i ustanovení, že podklady musí mít střediskem požadovanou formu. To znamená, že středisko může předepsat typ nosiče (média) (například formulář, disketu počítače), na které je mu nutno příslušné podklady předávat.
Středisko bude poskytovat svoje služby za úplatu. To, co klienti středisku platí, není "správní poplatek". Je to cena placená za službu. (I z těchto důvodů je vhodné, aby činnosti střediska nevykonával státní orgán.) Na to, aby středisko nezneužívalo svého postavení, bude dbát orgán obecné cenové regulace, (zatím je to federální ministerstvo financí).
K § 57
Informace o cenných papírech se vedou ve dvou samostatných systémech - podle majitelů cenných papírů a podle emitentů cenných papírů.
Z velké části jsou informace obsažené v těchto dvou systémech obdobné.
K § 58
Kupónová privatizace bude mít ze zákona tyto dva hlavní důsledky:
- všechny akcie privatizované za investiční kupóny budou mít zaknihovanou podobu (to je předmětem přechodných ustanovení tohoto zákona - viz § 93),
- všem "kupónovým akcionářům" bude automaticky zřízen účet cenných papírů ve středisku.
Majiteli zaknihovaných cenných papírů budou ve stále větší míře i jiné osoby, než pouze účastníci kupónové privatizace. K tomuto účelu podají žádost o založení účtu a středisko je této žádosti povinno vyhovět.
Pro budoucího majitele mohou o zřízení úctu požádat i další v zákoně vyjmenované osoby. Praktické je to zejména u obchodníka s cennými papíry, který tak může učinit pro svoje klienty (pokud ještě účet ve středisku nemají).
Středisko může odmítnout zřízení úctu pouze tehdy, nemá-li k tomuto zřízení potřebné podklady. Středisko může jedné osobě odmítnout zřízení více než jednoho účtu, například proto, že se to vymyká jeho technickým možnostem.
Ochrana účtu před zneužitím vyžaduje, aby jedinou osobou, které bude sděleno identifikační číslo účtu, byl majitel tohoto účtu.
Ze zákona se všechny náležitosti právního vztahu mezi střediskem a jeho klientem řídí obchodním (nikoli občanským) zákoníkem.
Středisko nebude vést účet, na kterém není - po delší dobu cokoli uloženo.
K § 59
Na účtu majitele cenného papíru jsou jednak informace, které jsou významné pro existenci příslušného cenného papíru, jednak informace, které definují samotný účet a které jsou relevantní zejména z hlediska případného omezení nakládání s cennými papíry. Tyto informace navazují na § 56.
K § 60
Interpretace zde uvedených ustanovení je analogická interpretaci § 58.
K § 61
V registru emitenta jsou evidovány údaje o emitentovi a o jím vydaných cenných papírech, jakož i údaje o majitelích jednotlivých cenných papírů.
K §§ 62 - 63
Zákon stanoví, aby majitel §čtu byl o stavu svého účtu informován střediskem přinejmenším jednou ročně, a to o stavu ke konci kalendářního roku.
Kromě toho má každý majitel účtu právo na to, aby mu byl stav jeho úctu sdělen vždy, dojde-li na jeho účtu cenných papírů k "pohybu".
Přísný režim doručování do vlastních rukou se volí proto, že zápis ve středisku má konstitutivní charakter a existují proti němu opravné prostředky ("námitky").
K § 64
Reakcí střediska na námitky majitele účtu může být to, že uzná oprávněnost těchto námitek a opraví chybné zápisy.
Druhou možnou reakcí je to, že tyto námitky neuzná. Majiteli je dáno právo domáhat se u soudu, aby jeho námitkám bylo vyhověno. Uloží-li středisku soud, aby záznamy ve středisku byly opraveny nebo doplněny, středisko musí tyto opravy provést nikoli ke dni, kdy mu bylo rozhodnutí soudu doručeno, ale ke dni, kdy byl chybný zápis proveden. Doplnění evidence musí provést středisko ke dni, kdy neúplnost v evidenci střediska vznikla. K § 65
Uvedené ustanovení musí být zavedeno do tohoto zákona proto, že zápisy a tedy i změny zápisů mají zásadně konstitutivní povahu. Díky uvedenému ustanovení má středisko právo ze své vůle do svých vlastních zápisů zasahovat, samozřejmě pouze v zájmu jejich bezchybnosti a úplnosti.
K § 66
Pokud středisko provedlo opravy nebo doplnění ve své evidenci, je povinno o tom okamžitě informovat osoby, kterých se tyto změny týkají, tj. majitele účtů nebo emitenty.
K § 67
Odpovědnosti se středisko nemůže zbavit poukazem na to, že škodu nezpůsobilo, ale pouze tehdy, když je prokázáno, že tuto škodu zavinil někdo jiný. Je vhodné připomenout, že za závazky střediska odpovídá stát.
K § 68
Do majetku konkrétní osoby se cenný papír může dostat při vydání tohoto papíru (na "primárním" trhu) nebo "sekundárně", tj. převodem a přechodem. Sekundárně se cenný papír do majetku konkrétní osoby dostává zejména na "sekundárním" trhu, tj. koupí nebo darováním.
Na rozdíl od převodu cenného papíru, u přechodu středisku nedávají informaci o tom, co se stalo, dvě strany (převodce a nabyvatel), ale pouze nabyvatel. Přitom hlavní rozdíl je v tom, že středisko provede zápis až ke dni převodu tedy deklaratorně. Analogicky je dále upravena registrace zástavního práva vzniklého jinak než na základě smlouvy.
K §§ 69 - 70
Zákon ukládá středisku utajovat údaje ve středisku. Z této zásady platí výjimka pro osoby plnící v zákoně vyjmenované funkce.
K části čtvrté návrhu zákona:
K § 71
Zákon zavádí pojem veřejně obchodovatelného cenného papíru a definuje ho jako cenný papír, se kterým lze obchodovat na veřejném trhu, tj. na burze nebo na obdobném organizovaném trhu cenných papírů. K veřejné obchodovatelnosti cenného papíru je kromě toho, aby cenný papír splňoval zákonem stanovené náležitosti, třeba povolení příslušného ministerstva. S tím je spojena povinnost emitenta vypracovat prospekt a poté uveřejňovat zprávy o výsledcích svého hospodaření. Pokud se emitent rozhodne, že cenný papír nebude veřejně obchodovatelný, ale bude vydán jako soukromá emise, povolení příslušného ministerstva se podle tohoto zákona nevyžaduje. Ustanovení jiných zákonů tím však nejsou dotčena. Veřejně obchodovatelné cenné papíry mají lepší předpoklady pro obchodování a větší důvěryhodnost, což bude mít význam zejména u cenných papírů určených širokému okruhu investorů. Zavedení pojmu veřejně obchodovatelných cenných papírů je potřebné v zájmu transparentnosti finančního trhu, má velký význam pro investory, protože povinnosti spojené s vydáním těchto papírů (prospekt a informační povinnost) umožňují oceňovat výhodnost a rizika investování.
K § 72
Povolení k veřejnému obchodování s cenným papírem budou udělovat příslušná ministerstva financí na základě žádostí emitentů. Ponechává se na rozhodnutí příslušného ministra, zda si jako poradní orgán zřídí komisi odborníků z různých organizací působících v oblasti finančního trhu, nebo zda posuzování žádosti bude provádět pouze aparát ministerstva. Základním dokumentem, ze kterého bude vycházet posuzování žádosti o veřejné vydání cenného papíru bude jeho prospekt. K náležitostem listinného veřejně obchodovatelného cenného papíru patří jeho vytištění v oprávněné tiskárně. Proto je třeba k žádosti přiložit jeho vzorový výtisk.
K § 73
Toto ustanovení má značný význam pro obchodování na finančním trhu a pro racionalitu operací s cennými papíry ve středisku cenných papírů, u obchodníků s cennými papíry i u velkých investorů. Jedna podoba cenného papíru téže emise vylučuje potřebu kombinovat obchody se zaknihovaným a listinným cenným papírem. Jedna jmenovitá hodnota emise cenného papíru vylučuje potřebu "párovat" nabídku a poptávku ve stejných nominálních hodnotách cenného papíru a umožňuje obchodovat "v kusech" určitého cenného papíru.
Pokud jde o zahraniční cenné papíry, se kterými bude povoleno obchodovat na tuzemském veřejném trhu, požaduje se, aby s nimi bylo obchodováno na veřejném trhu ve státě, kde má emitent sídlo. Předpokládá se, že tyto cenné papíry resp. spolehlivost jejich emitentů prošly, dříve než byly na tento trh připuštěny, určitým prověřením. Postup přijímání cenných papírů k veřejnému obchodování je již v zahraničí, zejména mezi státy Evropského společenství značně zkoordinován a sladěn.
K § 74
Prospekt obsahuje podmínky, za kterých je cenný papír vydáván. Má umožnit investorům na základě plné znalosti věci ocenit efektivnost investování prostředků a rizika tohoto investování. Uvádění nesprávných, zavádějících informací v prospektu, nebo zamlčování nepříznivých skutečností nebo uvádění neodůvodněných předností či výhod podléhá sankcím podle § 86 tohoto zákona a emitent odpovídá za vzniklou škodu podle příslušných právních předpisů.
Obsah prospektu je volen tak, aby investoři byli informováni o finanční situaci emitenta, o složení a kvalitách jeho řídícího aparátu, o vyhlídkách jeho hospodaření, o investiční politice a o všech právech a povinnostech, které jsou s cenným papírem spojeny.
Prospekt je na mezinárodním finančním trhu považován za základní dokument emise cenných papírů a jeho obsah je podrobně upraven právními normami jednotlivých zemí i směrnicemi Rady evropských společenství. Zákonem navržený obsah prospektu odpovídá věcnému obsahu, který doporučuje Rada evropského společenství (směrnice č. 89/298) a je přizpůsoben našim podmínkám. Mezinárodní koordinace obsahu prospektu patří k předpokladům ekvivalence minimálních záruk, které se poskytují investorům v různých zemích. Usnadní se tím též využití prospektu pro veřejnou nabídku cenného papíru v jiné zemi.
U podílových listů a akcií investičních fondů jsou základní podmínky jejich emise obsaženy ve statutech těchto fondů, které musí být podle zákona č. 248/1992 Sb., přiloženy k žádosti o povolení vzniku investičního fondu nebo o vydání podílových listů. Obdobné ustanovení platí i o emisních podmínkách dluhopisů podle zákona č. 530/1990 Sb. Proto mohou tyto statuty a podmínky emise částečně plnit úlohu prospektu a postačí k nim vypracovat pouze doplněk, který bude obsahovat náležitosti prospektu, které nejsou v nich obsaženy.
Cenné papíry mohou vydávat též emitenti, kteří se nezapisují do obchodního rejstříku (např. obce). Zákon umožňuje, aby se v tomto případě obsah prospektu přizpůsobil konkrétním podmínkám těchto emitentů. Zákon též umožňuje, aby příslušné ministerstvo financí omezilo na žádost emitenta požadovaný obsah prospektu, budou-li některé z obecných požadavků kladených na prospekt v daném případě neúčelné.
K § 75
Příslušné ministerstvo financí bude při povolování veřejné emise cenného papíru rozhodovat na základě posouzení údajů uvedených v prospektu cenného papíru a bude přihlížet k potřebám ochrany finančního trhu. Součástí povolení bude schválení prospektu. Důvody odmítnutí musí být žadateli sděleny. Na řízení o žádosti se vztahuje správní řád.
Zákon neurčuje jednoznačná kriteria pro udělení povolení k veřejnému obchodování s cenným papírem, jakými mohou být např. objem vlastního obchodního jmění emitenta, doba po kterou podniká, rozptyl jeho akcí u veřejnosti apod. Je to odůvodněno tím, že finanční trh se bude v nejbližších letech teprve vytvářet, nebude zpočátku konsolidovaný, bude se měnit jeho struktura, všechny články finančního trhu budou postupně získávat zkušenosti atd., takže vývoj finančního trhu bude potřeba v určité míře pomocí povolovacího systému regulovat.
K § 76
Občanský zákoník prohlásil vkladní list za cenný papír, aniž by stanovil jeho náležitosti. Stejný charakter jako vkladní listy mají i cenné papíry vydávané bankami a označované jako certifikáty apod. Z ekonomického hlediska jsou tyto cenné papíry dluhopisem a je proto třeba, aby se na ně vztahoval též zákon o dluhopisech.
ISIN - mezinárodní identifikační číslo cenného papíru je kód, který jednoznačně identifikuje specifickou emisi cenného papíru. Je to 12ti místný alfanumerický kód. První dvě pozice vyplňuje zkratka země emitenta - pro Československo zkratka ČS. Dalších devět pozic vyplňuje národní evidenční číslo a poslední dvanáctou pozici vyplňuje kontrolní číslo. Dosud ISIN přiděluje Investiční banka, zákon předpokládá, že tuto činnost převezme příslušné ministerstvo financí.