Jedním z nezbytných předpokladů pro efektivní fungování finančního trhu je odpovídající legislativní rámec. Právní úprava finančního trhu je obsažena zejména v obchodním zákoníku, zákonech o dluhopisech, o burze cenných papírů, o investičních společnostech a investičních fondech. Tato soustava zákonů bude doplněna o zákon o soustavě cenných papírů a obchodování s nimi.
2. Návrh zákona o soustavě cenných papírů a obchodování s nimi upravuje zejména:
a) zaknihování cenných papírů
Za cenný papír se obecně považuje listina, která je nositelem právního nároku, právo je v ní "inkorporováno", a je pro vznik, výkon, převod a trvání tohoto práva nenahraditelná. V posledních letech se při vydávání cenných papírů a při obchodování s nimi silně prosazuje jejich dematerializace, kdy místo fyzicky existujících listinných cenných papírů je vedena jejich evidence v paměti počítačů a majitelé cenných papírů jsou informováni pomocí výpisů z této evidence;
b) smlouvy o cenných papírech
Jde o úpravu smluvních vztahů při převodu cenného papíru, obstarání koupě nebo prodeje cenného papíru, a při úschově, správě a uložení cenného papíru a při jeho zastavení. Obecná úprava obsazená v obchodním zákoníku je pro potřeby finančního trhu a z hlediska nakládání s cennými papíry nepostačující;
c) činnost institucí působících na finančním trhu
Návrh zákona upravuje podmínky činnosti obchodníků s cennými papíry, makléřů, organizátorů mimoburzovního trhu a střediska cenných papírů. Činnost burzy cenných papírů je již upravena zákonem č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů;
d) udělování povolení k veřejnému obchodování s cennými papíry
Koncesní systém při veřejném obchodování cennými papíry je uplatňován v řadě zemí. V období vytváření finančního trhu ustanovení zákona o veřejném obchodování s cennými papíry k jeho konsolidaci a k tomu, aby se na finančním trhu obchodovalo s emisemi cenných papírů vydaných důvěryhodnými emitenty.
e) ochranu finančního trhu
Návrh zákon určuje obsah prospektu, který je jedním z nejdůležitějších prvků ochrany investorů. Dalším prvkem jsou ustanovení zakazující osobám, které obdržely důvěrnou informaci o skutečnostech, které mohou ovlivnit kurs cenného papíru, aby tuto informaci využily ve svůj prospěch nebo ve prospěch jiného. Součástí ochrany finančního trhu jsou též ustanovení o státním dozoru. V rozsahu svých kompetencí přísluší orgánu státního dozoru odpovídající sankční pravomoc.
3. Návrh zákona o soustavě cenných papírů a o obchodování s nimi respektuje předpisy evropských společenství, zejména směrnici č. 89/592 ke koordinaci ustanovení o využití důvěrných informací při obchodních transakcích, směrnici č. 80/390 ke koordinaci požadavků na sestavení, zkoumání a klasifikaci prospektů při přijetí cenných papírů na hlavní trh burzy, směrnici č. 89/298 ke koordinaci, kontrole a publikaci prospektů vydávaných při nabídce převoditelných cenných papírů veřejnosti a normu Mezinárodní organizace pro standardizaci ISO 6166.
4. Podle čl. 37 odst. 2 a čl. 24 písm. c) v návaznosti na čl. 37 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů náleží přijetí zákona o soustavě cenných papírů a o obchodování s nimi do zákonodárné pravomoci Federálního shromáždění.
5. Zákon o soustavě cenných papírů a o obchodování s nimi částečně ovlivní rozpočtové příjmy a výdaje. Náklady na činnost střediska cenných papírů budou kryty z úplat za poskytované služby. Zvýšení rozpočtových výdajů si vyžádá zřízení státního dozoru nad finančním trhem. Orientačně lze tyto výdaje ocenit na 30 mil mil. Kčs ročně. Současně se vsak zvýší, i když v menším rozsahu, příjem z poplatků za povolení, která budou udělovat ministerstva financí podle § 45, 49, 50, 72 a 76.
B. Zvláštní část
První část návrhu zákona upravuje otázky, které se v převážné míře týkají všech cenných papírů a jež dosud nebyly právně upraveny a nebo byly upraveny jen zcela okrajově. Jednotnou úpravou základních právních institutů v oblasti cenných papírů vytváří návrh zákona předpoklady pro zabezpečení transparentní regulace obchodování s cennými papíry a dotváření soustavy jednotného finančního trhu. Návrh zákona vsak zásadně neupravuje jednotlivé druhy cenných papírů. To je ponecháno jako dosud zvláštní právní úpravě, která zůstává až na nutné výjimky nedotčena. V této části proto návrh zákona postihuje to, co je různým druhům cenných papírů společné.
K § 1
Návrh zákona postihuje soustavu cenných papírů z klasifikačního hlediska druhů cenných papírů. Podává přehled základních druhů cenných papírů a vysvětluje hlavní pojmy s tím spojené. To je důležité zejména proto, že úprava obchodování s cennými papíry vyžaduje terminologickou jednotu, která dosud v našem právním řádu v dané souvislosti chybí.
Je-li cenný papír vydáván jako listina (listinný cenný papír), je nutno tuto listinu zpravidla předložit k uplatnění práva. Pokud majitel listinu nemá, nemůže práva s ní spojená většinou uplatnit. Pokud byla listina zničena nebo ztracena, je nutné ji umořit a vystavit listinu náhradní.
Listinný cenný papír může být nahrazen zápisem do zákonem stanovené evidence (zaknihovaný cenný papír). Tento cenný papír nelze k uplatnění práva předložit, protože existuje jen jako zápis v zákonem stanovené evidenci. Tuto evidenční funkci plní středisko cenných papírů. Kvalifikovaným způsobem prokázat jeho existenci lze výpisem z této evidence. Rozdíl mezi listinným cenným papírem a výpisem z evidence spočívá v tom, že výpis je pouze důkazním papírem, který, pokud je zničen nebo ztracen, nemusí být umořován, ale vydá se pouze nový výpis. Práva spojená se zápisem nejsou totiž spojena s tímto výpisem, ale právě jen s příslušným zápisem. Zákon stanoví, které cenné papíry mohou být vydány zaknihováním.
K § 2
Druhem cenného papíru se rozumí v návrhu zákona cenné papíry vydané stejnou osobou a ve stejně formě. Z hlediska vymezení druhu cenného papíru není tedy důležité zda konkrétní emitenti spojí s cennými papíry i odlišná práva, pokud to zákon umožňuje (např. emise zaměstnaneckých a prioritních akcií). Z hlediska návrhu zákona je proto druhem cenného papíru akcie, dluhopis, směnka, aj. Z návrhu právní úpravy v § 2 v návaznosti na § 1 plyne i závěr, že nelze vydávat cenné papíry, s nimiž by byla spojována práva jiná, než připouští zákon, a že tudíž existuje ze zákona vyplývající numerus clausus cenných papírů.
Pojem zastupitelného cenného papíru je důležitý zejména z hlediska obchodování s cennými papíry, protože vydávání zastupitelných cenných papírů i obchodování s nimi obsahuje společné znaky, jež je odlišují od ostatních druhů cenných papírů. Návrh tohoto zákona se soustřeďuje především na vydávání a obchodování se zastupitelnými cennými papíry, a proto je definice tohoto pojmu nezbytná. Zastupitelné cenné papíry musí splňovat tyto znaky:
- jsou s nimi spojena stejná práva, daná nejen zákonem ale i emitentem cenného papíru,
- jsou vydány stejným emitentem,
- mají stejnou formu.
Od jednotlivých druhů cenných papírů je třeba odlišovat "druhy těchto druhů" cenných papírů. Takovými "pod druhy" jsou např. zaměstnanecké či prioritní akcie, komunální dluhopisy apod. S emisemi těchto cenných papírů zákon počítá.
K § 3
Formou cenného papíru se rozumí v návrhu zákona způsob určení osoby, která má práva s cenným papírem spojená. Toto vymezení je důležité ze dvou hledisek. Právní úprava některých cenných papírů je velice stručná a vůbec neurčuje, na koho může být cenný papír vydán (např. úprava vkladních listů v § 786 občanského zákoníku).
Druhé hledisko je vyvoláno terminologickou nejednotností právní úpravy. Některé druhy cenných papírů se sice podle zákona vydávají na jméno, avšak jsou převoditelné rubopisem, takže z hlediska jejich právní povahy vlastně nejde o cenný papír na jméno, ale o cenný papír na řad (akcie, dluhopisy a podílové listy).
K § 4
Návrh zákona je novým pramenem vymezení náležitostí cenných papírů, přičemž úprava zvláštních zákonů zůstává většinou zachována. Problémy by však mohly vzniknout z toho, že zvláštní zákony neznaly zaknihovanou podobu cenného papíru, s níž jsou některá jejich vymezení náležitostí cenných papírů neslučitelná. (Např. akcie vydaná v zaknihované podobě nemůže obsahovat podpisy dvou členů představenstva požadované jako náležitost akcie obchodním zákoníkem).
K § 5
Důležité je vymezit některé základní otázky spojené s vydáváním cenných papírů. Návrh zákona stanoví především okamžik vydání cenných papírů, k němuž vyžaduje, aby cenný papír měl svého majitele. (Nabytí cenného papíru prvním majitelem je tedy originálním způsobem nabytí majetku). Tímto okamžikem vzniká právní vztah mezi majitelem cenného papíru a jeho emitentem, jehož legislativní zkratku a vysvětlení návrh zákona uvádí.
Vedle náležitostí cenných papírů existují i náležitosti postupu vydávání těchto papírů. Návrh zákona řeší některé specifické otázky vydávání zaknihovaných cenných papírů.
K § 6
Dále jsou vymezeny některé pojmy spojené s hodnotou cenného papíru jako je jmenovitá hodnota, kurs a emisní kurs. U některých cenných papírů je výše emisního kursu upravena zvláštními zákony (např. u podílových listů podle zák. č. 218/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, u akcií v obchodním zákoníku, u dluhopisů v zák. č. 530/1990 Sb.). Emisní kurs cenného papíru se zpravidla rovná jeho jmenovité hodnotě, ale může být i nižší (např. u dluhopisů nebo zaměstnaneckých akcií), nebo vyšší (např. u akcií, které se emitují s emisním ážiem) nebo vyšší či nižší (u podílových listů vydávaných po 6 měsících od zahájení procesu jejich vydávání investiční společností). Ne každý cenný papír musí však mít emisní kurs; tak emisní kurs nemají např. cenné papíry, z nichž plyne právo na vydání zboží, směnky, seky apod.
K § 7
Ke změně osoby majitele cenného papíru dochází na základě smlouvy nebo na základě jiných právních skutečností.
Změna majitele cenného papíru se nejčastěji uskutečňuje na základě právních úkonů převodce a nabyvatele, které jsou charakteristické svou úplatností. Z hlediska nabyvatele je to koupě, z hlediska převodce je to prodej. Nejen tím je však dána důležitost těchto pojmů pro materii upravovanou návrhem zákona. Koupě a prodej jsou totiž všeobecně spojovány s vlastnictvím, přičemž v případě cenných papírů a jejich převodů o vlastnictví nejde. (U zaknihovaných cenných papírů o vlastnictví hovořit dokonce ani nelze.) Jde zde o to, kdo je z "cenného papíru oprávněn". Z tohoto důvodu návrh zákona nehovoří o vlastníku cenných papírů, nýbrž o jejich majiteli. Logickým důsledkem toho je i od vlastnictví "oddělená" koncepce koupě, prodeje a darování cenného papíru. Ta pak legálním vymezením těchto pojmů předchází případným nejasnostem, které by v souvislosti s jejich používáním mohly vznikat, a činí je současně koherentní s pojmoslovím platného právního řádu.
K § 8
Od koupě a prodeje cenného papíru jako pojmů obecných je nezbytné pro účely navrhovaného zákona definovat i pojem, který zahrne úplatné převody cenného papíru v rámci podnikatelské činnosti, protože jde o zvláštní druh podnikání vyjmutý ze živnostenského zákona (viz § 100).
Koupě a prodeje cenných papírů prováděné jako podnikatelské činnosti označuje návrh zákona jako obchodování s cennými papíry. Obsah pojmu obchodování s cennými papíry jako druh podnikatelské činnosti je však širší než pouhý nákup a prodej cenného papíru neboť zahrnuje:
a) uzavírání úplatných smluv o převodu cenného papíru vlastním jménem a na vlastní účet (koupě a prodej cenných papírů do vlastního majetku),
b) uzavírání úplatných smluv o převodu cenného papíru vlastním jménem na cizí účet (koupě a prodej cenných papírů pro třetí osoby),
c) uzavírání mandátních smluv o obstarání koupě a prodeje cenných papírů (obchodník prodává nebo kupuje cenný papír jménem jeho majitele a na jeho účet),
d) uzavírání smluv o zprostředkování nákupu a prodeje cenných papírů (obchodník s cennými papíry obstarává majiteli cenného papíru zájemce o koupi nebo prodej cenného papíru).
Všechny tyto smlouvy jsou uzavírány v rámci podnikatelské činnosti, tedy soustavně, samostatně s úmyslem obchodníka s cennými papíry realizovat zisk.
Návrh zákona výslovně uvádí, že obchodování s cennými papíry není organizování trhu s cennými papíry. To je činnost, která je vyhrazena burze cenných papírů nebo osobě organizující jiný organizovaný mimoburzovní trh s cennými papíry. Je vsak nutné současně určit, co je organizováním trhu s cennými papíry. Zde (již z důvodu jednotnosti právního řádu) návrh zákona bere za východisko zákon o burze cenných papírů.
Pro veřejné obchodování s cennými papíry na zvláštních, regulovaných trzích, které jsou postaveny pod státní dozor (tj. na burzách cenných papírů a na obdobných organizovaných mimoburzovních trzích) zákon zavádí legislativní zkratku "veřejné trhy".
K § 9
V důsledku zavedení zaknihovaných cenných papírů je nutné počítat s konverzí dosavadních, listinných cenných papírů do této nové podoby a pro budoucnost je ovsem zapotřebí připustit i opačný proces, kdy se bude zaknihovaný cenný papír přeměňovat v cenný papír listinný. Rozhodování o obou těchto procesech se nepodřizuje žádnému povolovacímu režimu. Emitentovi se pouze ukládá, aby svá rozhodnutí o těchto změnách vhodným způsobem uveřejnil.
Vzhledem k tomu ovšem, že takovéto přeměny s sebou přinášejí četná rizika vzniku různých škod, zavádí se z důvodu prevence různých nedorozumění, která by v této souvislosti mohla vzniknout, obecná objektivní odpovědnost emitenta za škody vzniklé uskutečňováním změny podoby cenného papíru - samozřejmě s výjimkou případů, kdy škodu zaviní někdo jiný.
K § 10
Při přeměně listinného cenného papíru na zaknihovaný je emitent povinnen uveřejnit, v jaké lhůtě jsou mu majitelé listinných cenných papírů povinni tyto papíry vrátit. Po uplynutí této lhůty se postupuje dále analogicky jako při vydávání zaknihovaného cenného papíru s tím, že pokud listinné papíry nebudou vráceny v dané lhůtě všechny, zavádí zákon pomoc emitentům v podobě zvláštní evidence těchto papírů, kterou povede středisko. Stav, kdy některé listinné cenné papíry jsou nevráceny, nelze "direktivně" zákonem přímo eliminovat. Na druhé straně je tento stav nepochybně kraj ně nežádoucí, neboť může přinášet celou řadu obtíží, v jejichž základu leží skutečnost, že v rozsahu nevrácených listinných cenných papírů není možné emisi v evidenci střediska registrovat jako emisi zaknihovaných cenných papírů. Proto návrh zákona pro tyto případy stanoví sankci spočívající v tom, že emitent nemusí majiteli listinného cenného papíru až do doby jeho vrácení vyplácet výnos. Jakmile dojde ke vrácení listinného cenného papíru bude výnos majiteli vyplacen.
K § 11
Základními body procesu přeměny zaknihovaného cenného papíru na listinný jsou oznámení emitenta středisku o rozhodnutí změnit podobu zaknihovaného cenného papíru, předání výpisu z registru emitenta střediskem emitentovi a současné "zablokování" evidence střediska týkající se cenného papíru, a konečně zrušení registrace zaknihovaného cenného papíru, představující jeho zánik jakožto cenného papíru zaknihovaného.
Požadavky na listinný cenný papír, který nastupuje na místo cenného papíru zaknihovaného, je vsak samozřejmě nutné klást stejné, jako na listinný cenný papír, který je v této podobě vydáván. V případě, kdy emitent při dané přeměně podoby cenného papíru nesplní požadavky kladené na listinný veřejně obchodovatelný cenný papír, nepřipouští se existence tohoto listinného cenného papíru jako cenného papíru veřejně obchodovatelného.
Zde však hrozí dvě nebezpečí. Prvému z nich, průtahům při rozhodování příslušného ministerstva čelí návrh zákona zakotvením fikce splnění potřebných požadavků emitentem. Druhému nebezpečí, které spočívá v tom, že by po určitou dobu mohl mít listinný cenný papír kvalitu veřejně obchodovatelného papíru, aniž by splňoval požadavky na takový papír kladené, pak návrh zákona brání stanovením zvláštní lhůty pro vznik veřejné obchodovatelnosti cenného papíru. Tím současně nepřímo dává pokyn emitentům měnícím podobu zaknihovaného veřejně obchodovatelného cenného papíru v cenný papír listinný, aby podnikli s dostatečným předstihem příslušné kroky potřebné ke splnění požadavků kladených na listinné veřejně obchodovatelné cenné papíry.
K § 12
Vymezení pojmu "kupón" je nezbytné z hlediska samotného pojetí cenného papíru podle § 1, kterému by jakožto cenný papír v praxi hojně používaný jinak nevyhovoval. Pojem talónu je pak s oblastí cenných papírů do té míry spjat, že i on vyžaduje své vysvětlení zákonem.
K části druhé návrhu zákona:
V části druhé návrhu zákona jsou upravena specifika smluv, které se dotýkají cenných papírů. V současném právním řádu tato problematika s výjimkou smlouvy o uložení cenných papírů v obchodním zákoníku výslovně řešena není. Je proto nutno používat analogicky právní úpravy obsažené v obchodním a občanském zákoníku týkající se smluv, jejichž předmětem jsou movité věci (smlouva kupní, smlouva darovací, smlouva komisionářská ap.), kromě toho některé smluvní typy upraveny nejsou vůbec.
Dalším problémem, který by měla nová právní úprava odstranit je rozštěpení smluvního režimu mezi obchodní a občanský zákoník, protože obchodní zákoník (s výjimkou burzovních obchodů) je použitelný, jen pokud na obou stranách smlouvy vystupují podnikatelé při jejich podnikatelské činnosti, Smlouvy týkající se cenných papírů jsou v návrhu koncipovány jako absolutní obchody, tedy smlouvy zakládající obchodní závazkové vztahy řídící se obchodním zákoníkem bez ohledu na právní postavení stran (s výjimkou bezúplatného převodu cenného papíru).
Druhá část zákona je koncipována jako zvláštní právní předpis ve vztahu k obchodnímu zákoníku týkající se cenných papírů. Tam kde nemá tento zákon jinou úpravu, platí příslušná ustanovení obchodního zákoníku.
Návrh zákona zavádí nový smluvní typ - smlouvu o koupi a prodej i cenného papíru.
Aby vznikla povinnost k převodu cenného papíru, musí být zpravidla nejprve uzavřena smlouva, která povinnost převést papír založí. Je tedy nutno rozlišovat smlouvu jako právní důvod převodu cenného papíru (právní titul) a způsob převodu předání cenného papíru (tzv. modus).
Nutnost nové právní regulace je dána i zavedením zaknihovaných cenných papírů. Zaknihované cenné papíry nelze převádět předáním ani rubopisem, ale je nutno vytvořit speciální právní režim. Totéž se týká listinných cenných papírů, kdy je podstatná část emise uložena do úschovy a s cenným papírem se obchoduje jen prováděním změn v příslušné evidenci (tzv. imobilizovaný cenný papír).
K § 13
Smlouvy, na jejichž základě se budou cenné papíry převádět, budou zpravidla smlouvami úplatnými, a z toho vychází i návrh zákona. Aby se jednalo o smlouvu bezplatnou, muselo by to být ve smlouvě výslovně uvedeno. Pokud tedy strany ve smlouvě nic neuvedou o ceně cenného papíru, platí, že se jedná o smlouvu úplatnou. Výše ceny se v takovém případě určí podle pravidel obsažených v odstavci 2 návrhu. Smlouva, na jejímž základě dochází k převodu cenného papíru, se nazývá "smlouva o koupi cenného papíru", protože má velmi blízko ke kupní smlouvě. Z téhož důvodu se zavádí přiměřeně použití ustanovení obchodního zákoníku o kupní smlouvě.
K § 14
Návrh zákona reguluje základy právní úpravy tzv. opčních obchodů s cennými papíry. Svou povahou se jedná o smlouvu o převodu cenných papírů s odkládací podmínkou, jíž je vyhlášení opce.
Speciální úprava této problematiky je nutná, protože zde nelze použít ustanovení obchodního zákoníku o zániku závazků zaplacením odstupného. Pro opční obchody je totiž typická povinnost zaplatit opční prémii vždy bez ohledu na to, zda bude právo opce využito nebo nikoliv, zatímco odstupné se platí jen při zrušení smlouvy. Další rozdíl je v tom, že právní úprava odstupného předpokládá již existující závazek, zatímco vyhlášením opce závazek teprve vznikne. Naopak nevyhlášením opce závazek vůbec nevznikne, takže nepřichází v úvahu ani jeho zánik zaplacením odstupného. Podrobnosti o opčních obchodech upraví burzovní pravidla nebo tržní řády, pokud budou na veřejných trzích opční obchody připuštěny.
K § 15
V zájmu právní jistoty účastníků smlouvy o koupi a prodeji cenných papírů zákon přesně stanoví lhůtu pro splnění hlavních závazků ze smlouvy, pokud se účastníci nedohodli na době plnění. Vychází zde ze zkušeností z burzovních obchodů, že při převodech cenných papírů mají účastníci zájem na rychlém splnění smlouvy, a proto se stanoví krátká lhůta 15 dnů s tím, že smlouva je koncipována jako smlouva fixní. To znamená, že závazek ze smlouvy v důsledku prodlení zanikne ze zákona, pokud druhá strana bez zbytečného odkladu neoznámí že na smlouvě trvá. Z obchodního zákoníku plyne, že strana, která svým prodlením způsobila zánik závazku, odpovídá za škodu, kterou tím druhé straně způsobila.
K § 16
V tomto ustanovení řeší návrh speciální případ náhrady škody, umožňuje uskutečnit náhradní koupi nebo náhradní prodej cenného papíru na veřejných trzích. Na jiném trhu není možné náhradní koupi nebo prodej provést, protože pouze na veřejném trhu je cena objektivizována. Pokud cenný papír byl koupen nebo prodán mimo veřejný trh, lze náhradní koupi nebo prodej provést na veřejném trhu, pokud se na něm s tímto cenným papírem obchoduje. Pokud se s cenným papírem na veřejném trhu neobchoduje nelze náhradní koupi nebo prodej provést. Náhrada škody se pak řídí obecnými ustanoveními obchodního zákoníku.
Při náhradě úplaty komisionáři vzniká povinnost zaplatit skutečně zaplacenou úplatu při obstarávání náhradního prodeje, nikoliv nezbytně nutnou.
Jinou škodou, na níž má poškozený nárok, je třeba rozumět zejména ušlý zisk tím, že smlouva nebyla splněna včas, náklady, jež bylo nutno vynaložit na uskutečnění náhradní koupě nebo náhradního prodeje ap.
K § 17
Návrh zákona vyžaduje, aby při převodu listinného cenného papíru byl závazek splněn vždy až předáním cenného papíru nabyvateli bez ohledu na to, o jakou formu cenného papíru se jedná, protože bez předložení cenného papíru, nelze práva s ním spojená zpravidla vůbec uplatňovat. U cenných papírů na doručitele postačí samotné předání (tradice). U cenných papírů na řad a na jméno je k převodu nutno splnit i další náležitosti. Závazek je však vždy splněn až předáním listinného cenného papíru.
Způsob převodu cenných papírů je zpravidla řešen ve speciálních zákonech. U některých cenných papírů však právní úprava chybí (např. u vkladních listů), a pak budou platit obecná ustanovení tohoto zákona.
Je však třeba rozlišovat splnění závazku převést cenný papír a převod práv z cenného papíru. U cenných papírů na doručitele tento okamžik splývá. Jiná je vsak situace u cenných papírů na řad a na jméno. Práva z cenného papíru na řad přecházejí již rubopisem, avšak závazek převést cenný papír je splněn až předáním cenného papíru. U cenných papírů na jméno přecházejí práva postupní smlouvou, ale závazek převést cenný papír je splněn až předáním cenného papíru. Tato úprava je nutná vzhledem k definici listinného cenného papíru, protože práva s ním spojená je možno uplatnit zpravidla jen při předložení tohoto cenného papíru. K tomu jej musí mít majitel ve svých rukou.
Jediná výjimka, kdy návrh tohoto zákona nevyžaduje předání listinného cenného papíru je u tzv. imobilizovaných cenných papírů, pro které platí stejný právní režim jako pro zaknihované cenné papíry.
K § 18
Návrh řeší náležitosti rubopisu pro ty cenné papíry, kde není provedena v zákoně jeho speciální úprava. Tím odpadne podpůrné použití předpisů o rubopisu podle směnečného zákona, které je pro mnoho druhů cenných papírů nevhodné (např. blankoindosament u akcií a nebo dluhopisů na jméno).
S rubopisem zpravidla přecházejí všechna práva spojená s cenným papírem, ale existují určité druhy rubopisů, kdy přecházejí jen práva některá (např. zástavní rubopis nebo zmocňovací rubopis). Tyto zvláštní druhy rubopisů může upravit buď zvláštní zákon pro určité druhy cenných papírů (jako např. zákon směnečný a šekový) nebo tento zákon.
Převoditelnost cenného papíru na řad rubopisem nelze vyloučit ani zvláštním zákonem, lze ji pouze omezit (viz např. § 156 obchodního zákoníku).
K § 19
Převoditelnost cenného papíru na jméno může zvláštní zákon nejen omezit, ale i vyloučit (např. § 4 zák. č. 530/1990 Sb. a § 22 zák. č. 92/1991 Sb.).
K § 20
Návrh zákona také výslovně řeší nabytí cenného papíru v dobré víře, které je ze současné právní úpravy jen obtížně vyvoditelné. Podobná interpretace by byla možná jen u smluv, pro které platí režim obchodního zákoníku, nikoliv u smluv podle zákoníku občanského.
K § 21
U cenných papírů vydávaných zaknihováním, je nutno řešit zcela specificky způsob a okamžik převodu cenného papíru, protože k jeho faktickému předání nemůže dojít, neboť tento cenný papír existuje jen jako záznam v příslušné evidenci.
Zaknihovaný cenný papír nemůže být proto převeden jinak, než provedením zápisu v příslušné evidenci, který má konstitutivní charakter, a kterou provádí k tomu speciálně zřízená právnická osoba - středisko cenných papírů.
K § 22
Návrh zákona musí řešit i otázku, kdo je oprávněn dát příkaz k registraci převodu cenného papíru. Těmito osobami jsou v prvé řadě nabyvatel a převodce cenného papíru, kteří mohou podat příkaz i na jedné listině. To však platí pouze tehdy, pokud se převod cenného papíru neuskutečnil prostřednictvím obchodníka s cennými papíry nebo na mimoburzovním trhu, organizovaném na obdobných principech jako burzovní trh.
Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávnými údaji v příkazu se řídí ustanoveními obchodního zákoníku.
V této souvislosti je třeba upozornit na to, že povinnost převést cenný papír není splněna předáním příkazu k registraci převodu, ale až registrací převodu na základě tohoto příkazu.
K § 23
Pokud obstarává koupi či prodej cenného papíru obchodník s cennými papíry, je nutné, aby příkaz k registraci převodu dával tento obchodník, protože skutečný nabyvatel či převodce zpravidla nezná potřebné údaje k registraci. Dále tím plní obchodník s cennými papíry jako komisionář i svůj závazek z komisionářské smlouvy, převést cenné papíry na komitenta.
Zákon řeší i náhradu škody, která vznikne z nesprávného příkazu. Tato úprava by nebyla nutná ve vztahu k zákazníkovi obchodníka, protože je kryta komisionářskou smlouvou, ale je důležitá ve vztahu k ostatním osobám, ke kterým není obchodník s cennými papíry ve smluvním vztahu. Obchodník s cennými papíry odpovídá za škodu, která tím vznikla jakékoliv osobě. Jde tedy o případ úpravy mimozávazkové odpovědnosti.
K § 24
Pokud se bude převod cenného papíru uskutečňovat na mimoburzovním veřejné trhu organizovaném podle § 50 předpokládá návrh, že příkaz k registraci převodu bude dávat organizátor tohoto trhu bez ohledu na to, zda smlouva, na jejímž základě k převodu cenného papíru dochází, byla uzavřena přímo mezi převodcem a nabyvatelem nebo zda cenný papír byl obstarán obchodníkem s cennými papíry.
Protože organizátor trhu není účastníkem smlouvy, na jejímž základě se cenný papír převádí, navrhuje se zakotvit jeho mimozávazkovou odpovědnost za škodu, která by se řídila ustanoveními obchodního zákoníku.
K § 25
Pro středisko cenných papírů je stanovena povinnost provádět příkazy k registraci podle pořadí, ve kterém mu tyto příkazy došly tak, aby bylo vyloučena preference některých příkazů.
K § 26
Zákon musí přesně upravit formální požadavky na příkaz k registraci převodu, aby bylo možno provést příslušné záznamy v evidenci a tím převod registrovat. Pokud příkaz nebude splňovat požadované náležitosti nebo vstřícné příkazy nebudou obsahově shodné, středisko cenných papírů registraci neprovede a příkazy vrátí. Tím může dojít k prodlení s plněním povinností ze smlouvy o převodu cenných papírů a ke vzniku povinnosti nahradit způsobenou škodu podle příslušných ustanovení návrhu tohoto zákona a obchodního zákoníku.
K § 27
Pozastavení výkonu práva nakládat se zaknihovaným cenným papírem, je nezbytným instrumentem při dispozicích těmito cennými papíry. Důkazem jejich existence může být pouze výpis z příslušné evidence, takže není vyloučeno, aby majitel dal obchodníkovi s cennými papíry pokyn k prodej i cenného papíru a přitom současně uzavřel sám smlouvu o převodu tohoto cenného papíru, nebo uzavřel takovou smlouvu v případě, že byl vysloven trest propadnutí majetku, nebo aby nakládal se zastaveným cenným papírem ap. Institut pozastavení práva nakládat s cenným papírem má omezit tyto možnosti na minimum.
K § 28
Komisionářská smlouva o obstarání koupě nebo prodeje cenných papírů je podtypem komisionářské smlouvy v obchodním zákoníku. Její specifikum spočívá v předmětu obstaravatelské činnosti komisionáře (obstarání koupě a prodeje cenných papírů). Komisionářem je buď obchodník s cennými papíry nebo jiná osoba, která nepodnikatelsky, ale za úplatu obstará nákup či prodej cenného papíru.
Důvodem zvláštní úpravy jsou speciální požadavky na pokyny komitenta ve vztahu ke komisionáři a postup komisionáře při realizaci příkazu komitenta, a to v zájmu zajištění ochrany jak prodávajícího tak kupujícího.