Je možné se dokonce setkat s otázkami, které nejsou dosud vůbec upraveny. Například jde o vyřazování jaderných zařízení z provozu a jejich likvidaci, jaderný dovoz a vývoz, zajištění financování činností přesahujících dobu provozu jaderných zařízení a další. Musíme si též uvědomit, československá právní úprava dokonce ani nikde nestanoví, že jaderné energie se může v ČSFR využívat jen k mírovým účelům a tudíž mlčky přiznává možnost jejího vojenského využití.
Dosud taktéž není československým právem specificky upravena oblast odpovědnosti za jaderné škody. Současná právní úprava je proto nucena vycházet z ustanovení obecnější povahy, které ovšem nemohou odrážet specifika jaderných škod. Tato absence je zcela zarážející vzhledem k celospolečenské závažnosti a mezinárodněprávním souvislostem. Přitom by mělo být zohledněno případné přistoupení ČSFR k mezinárodním úmluvám o odpovědnosti za jaderné škody /Vídeňská úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody z roku 1963, alternativně Pařížská úmluva o odpovědnosti třetím stranám v oblasti jaderné energie z roku 1960, včetně tzv. Bruselské doplňkové úmluvy z roku 1982/.
Za této situace je jediným vhodným řešením těchto různě závažných nedostatků a problémů, se kterými jsme nuceni se potýkat, zásadní změna stávající právní úpravy využívání jaderné energie. Změna ovšem neznamená všeobecnou a nic nerozlišující "destrukci" všech nyní platných právních předpisů, ale postupné a promyšlené vytvoření nového a uceleného systému právních předpisů upravujících využívání jaderné energie v ČSFR, který by byl hoden svého jména a odpovídal jak obsahovým, tak i formálním požadavkům, jenž jsou na něj kladeny společností i právem samotným.
Jádrem tohoto nového systému právní úpravy využívání jaderné energie v ČSFR se musí stát zákony a nikoliv vyhlášky. Samotný základ by pak měl být ztělesněn zákonem o využívání jaderné energie, jehož návrh zásad je předkládán.
Další právní úpravy využívání jaderné energie na jeho základě by měly být vydány buď formou zákonů nebo prováděcích předpisů vydaných zmocněnými orgány státní správy.
Účelem návrhu zákona není upravit celostátně a důsledně veškerou problematiku využívání jaderné energie, ale především se soustředí na úpravu nejdůležitějších společenských vztahů spjatých či vznikajících při využívání jaderné energie bez toho, že by došlo k rozporu se stávající právní úpravou rozdělení působností mezi republiky a federaci. Z pohledu ústavně právního rozdělení působnosti, právní úprava ztělesněná v zákoně vycházela z ustanovení čl. 21 písm. b/ /jaderná bezpečnost/ a čl. 37 odst. 3 /péče o zdraví lidu, jejíž součástí je i ochrana před ionizujícím zářením/ ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů.
Při zpracování návrhu zákona se vycházelo jak ze stávajících čs. právních předpisů, tak zejména z předpisů zemí, které mají obdobný rozsah jaderného programu jako jsou Švýcarsko, Švédsko, Finsko, SRN s přihlédnutím k Legislativě USA, Francie, Španělska a dalších zemí.
Samotné pojetí zákona vychází z nejzákladnějších a nejdůležitějších požadavků týkajících se způsobu využívání jaderné energie, které musí právní úprava bezpodmínečně plně splňovat, a to:
1. Zakotvení využívání jaderné energie výlučně pro mírové účely a odpovídajícího plnění mezinárodních záruk vyplývajících zejména ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.
2. Co nejdůslednější preventivní ochrana životního prostředí, životů a zdraví osob a majetku před možnými negativními důsledky využívání jaderné energie.
3. Důsledné oddělení funkce státního dozoru od ostatních funkcí orgánů státní správy, aby byla zabezpečena jeho co největší nezávislost a současně aby Komise pro dozor nad mírovým a bezpečným využíváním jaderné energie byla vybavena dostatečnými pravomocemi.
4. Přímá odpovědnost uživatelů jaderné energie za bezpečné provádění všech činností při využívání jaderné energie, zejména za nakládání s radioaktivními odpady a včetně odpovědnosti za škody.
5. Zakotvení principu, že všechny náklady včetně nákladů budoucích období spojené s nakládáním s radioaktivními odpady a s vyřazováním jaderných zařízení z provozu nesou uživatelé a že tyto náklady jsou započítávané do nákladů na využívání jaderné energie.
6. Zajištění co největší a nejobjektivnější informovanosti obyvatelstva, včetně zakotvení práva nezávislé veřejné kontroly.
7. Úprava vydávání oprávnění a povolení k využívání jaderné energie.
V rámci navrhované právní úpravy nachází tyto požadavky svůj odraz v ustanoveních jednotlivých zásad. Svůj odraz v dalších částech nalezla i ustanovení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, Dohody mezi vládou ČSSR a MAAE o uplatnění záruk na základě Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, doporučení Zanggerova výboru a Londýnského klubu ohledně jaderného dovozu a vývozu, Smlouvy o fyzické ochraně, jakož i jiná doporučení a mezinárodně právní předpisy.
Pokud jde o jednotlivé zásady uvedené v předkládaném návrhu, tak tyto jsou většinou formulovány s cílem postihnout dostatečně přesně navrhovanou právní úpravu a současně zdůraznit co možná nejvíce vlastní normativně-právní charakter úpravy.
Ekonomické aspekty a dopady zákona vyplývají zejména z úpravy zajištění dlouhodobých činností budoucích období jako jsou vyřazování jaderných zařízení z provozu a trvalé ukládání radioaktivních odpadů a z ustanovení o jaderných škodách.
Celkové náklady na zabezpečení dlouhodobých činností konce palivového cyklu jaderných elektráren se předpokládají ve výši 100 mld Kčs pro období 1993 - 2050 s předpokládaným maximem čerpání prostředků po roce 2020. Parametrickým odvozením vychází náklady na zabezpečení této částky ve výši cca 60 Kčs/MWh vyrobené elektrické energie pro všechny současné provozované i budované jaderné elektrárny. Celková suma ročních odvodů při současné výrobě el. energie cca 24 TWh/r do Fondu by tak představovala cca 1,4 mld Kčs. Protože tyto odvody jsou zahrnuté do výrobních nákladů jako náklady budoucích období, bude o tuto částku snížen základ daně ze zisku, což představuje snížení příjmu státních rozpočtů o cca 700 mil. Kčs.
Z úpravy o jaderných škodách vyplývá povinnost pojištění se proti jaderným škodám u jaderných zařízení nejméně do výše 200 mil. Kčs.
Stát by měl převzít garance náhrady škod pouze přesahujících pojistnou částku. V převážné většině se jedná více-méně o málo pravděpodobné škody a překročení výšky povinného pojištění lze prakticky vyloučit /pravděpodobnost nadprojektové havárie je mezi 10-4 až 10-6, tj. 1 havárie za 10 tisíc až milión let/.
Reorganizace státní správy, zejména nová působnost Komise by se měla projevit pouze kvalitativní změnou, při zachování současného stavu počtu pracovníků orgánů státní správy.
Dále se navrhuje, aby stát přispěl na úhradu nákladů spojených zejména s vyřazováním jaderných zařízení z provozu a zneškodnění radioaktivních odpadů u zařízení odstavených nebo již provozovaných. Tato dotace může dosáhnout částky až několik miliard Kčs, které by však měly být rozložené do delšího časového období a schválené Federálním shromážděním.
Další potenciální snížení státního rozpočtu představuje návrh, aby částky za sankce a pokuty za nedodržování ustanovení zákona nebyly odváděné do státního rozpočtu, ale do Fondu, avšak vzhledem k výše uvedeným nákladům se jedná v zásadě o nepodstatné částky.
Návrh zákona o využívání jaderné energie je předkládán jako jeden z posledních návrhů federálních zákonů. Jeho projednání a schválení je důležité pro zajištění bezpečnosti využívání jaderné energie zejména po rozdělení ČSFR na samostatné republiky a jeho koncepce umožňuje jeho přijetí jako zákonů obou republik bez významnějších úprav a zajistí jednotnou právní úpravu této oblasti v obou republikách. Tato skutečnost může mít i značný mezinárodně politický význam.
Vzhledem k tomu, že zejména v jaderné energetice byl dosud jeden společný program založený na stejném typu jaderných elektráren, a řada problémů, zejména týkajících se nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivními odpady a vyřazování JE z provozu není dořešena, je potřebné, aby i po rozdělení ČSFR na dva samostatné státy byla i nadále v oblasti využíváni jaderné energie zachována co nejužší spolupráce mezi ČR a SR.
Jenom zcela samostatný postup obou republik při řešení a zajišťování činností konce palivového cyklu /vyhořelé palivo a ukládání vysokoaktivních odpadů/, by podle současných odhadů vedl k vícenákladům v každé republice cca 50 mld Kčs oproti společnému postupu.
Pro úzkou spolupráci mluví i nedostatek kvalifikovaných pracovníků v této oblasti.
Proto se doporučuje, aby pro oblast využívání jaderné energie byla po rozdělení ČSFR mezi ČR a SR uzavřena samostatná smlouva, ve které by byly zakotveny základní principy spolupráce, vycházející z předpokládaného návrhu zákona.
Doporučuje se, aby byly zachovány nově navrhované společné orgány, a to Komise pro dozor nad bezpečným a mírovým využíváním jaderné energie /§§ 13-15/, Havarijní komise /§ 17/, Jaderný Fond, Rada Fondu a Agentura pro nakládání s radioaktivními odpady /§§ 32-39/.
Za velmi důležité je potřebné považovat, aby byly smluvně upraveny otázky skladování a trvalého ukládání radioaktivního odpadu, zejména vysokoaktivních odpadů a vyhořelého paliva na území obou republik na základě optimalizace, tj. nalezení ekonomického a nejbezpečnějšího řešení bez ohledu na územní princip /§ 31 odst. 2/, /např. v současné době jsou všechny institucionální odpady ze Slovenska ukládány v Čechách a vyhořelé palivo z JE Dukovany se skladuje v Jaslovských Bohunicích/.
Politiku a koncepci rozvoje využívání jaderné energie by měly navzájem úzce koordinovat republiková ministerstva hospodářství a nebo průmyslu.
V každém případě je vhodné, aby všechny zákony a prováděcí předpisy byly v obou republikách pokud možno stejné, rozhodně však by měly být stejné požadavky, kritéria a limity pro zajištění jaderné bezpečnosti.
Taková smlouva bude mít kromě zachování kontinuity a úspory prostředků při využívání jaderné energie také značný mezinárodně politický dopad a pomůže zvýšit důvěru zejména ze strany sousedních zemí. Smlouva může zjednodušit pozici ČR a SR ve vztahu k Mezinárodní Agentuře pro atomovou energii /MAAE/ po ztrátě členství ČSFR a před získáním členství ČR a SR, které může být uskutečněno nejdříve na podzim 1993 na generální konferenci MAAE.
Z toho důvodu by v této smlouvě měla být vyřešena také otázka zaplacení členského příspěvku ČSFR plánovaného pro rok 1993, a také způsob zajišťování spolupráce s MAAE.
II. Zvláštní část
§ 1
Ustanovení vymezuje účel zákonné úpravy. V souladu s mezinárodním standardem se jedná především o mírové a bezpečné využívání jaderné energie.
§ 2
Předmět úpravy je poměrně široký - kromě oblastí upraveným stávající právní úpravou, tzn. umísťování, navrhování, a provoz jaderných zařízení a dopravy jaderných materiálů, upravuje návrh nově také práva a povinnosti provozovatelů jaderných zařízení při vyřazování zařízení z provozu, závazky státu a povinnosti uživatelů jaderné energie při nakládání s jadernými a radioaktivními odpady přitom vznikajícími, podmínky obchodování s jadernými zařízeními a jejich částmi, s uranovými a thoriovými rudami, jadernými materiály a radioaktivními odpady, jako i některá omezení vlastnických práv k nim.
§ 3
Ustanovení vymezuje základní pojmy.
§ 4
Jde o jedno z nejdůležitějších ustanovení zákona, neboť tato zásada stanoví stěžejní princip mírového využívání jaderné energie. Dosud československý právní řád takto zákonem stanovenou povinnost postrádal.
Ustanovení vychází ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a Dohody mezi vládou ČSSR a Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE) o uplatnění záruk na základě Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, dále ze závazků ČSFR daných jejím členstvím ve Skupině jaderných vývozců a z některých dvoustranných dohod.
§ 5
Ustanovení stanoví obecný princip využívání jaderné energie založený na minimalizaci jeho vlivu na životní prostředí a zdraví lidí při vědomí, že určité riziko s tím spojené společnost podstupuje. Vymezení pojmu přijatelného rizika může být učiněno bud na základě pravděpodobnostní analýzy bezpečnosti využívání jaderné energie, nebo porovnáním s jinými oblastmi společenského života.
§ 6
Při využívání jaderné energie se uskutečňují činnosti, které svou povahou mohou významně ovlivnit jadernou bezpečnost. Jejich výkon může být proto svěřen pouze pracovníkům, kteří k tomu mají patřičnou odbornou způsobilost.
§ 7
Po jaderná zařízení důležitá pro zabezpečení jaderné bezpečnosti je potřebné zabezpečit zvláštní postup ověřování jejich kvality m provozuschopnosti od jejich výroby přes montáž a nebo výstavbu až po pravidelné provozní ověřování.
§§ 8 a 9
Stanoví se povinnost učinit preventivní opatření pro případy, které jdou nad rámec obecně chápána jaderné bezpečnosti.
§ 11
V ustanovení je zakotvena povinnost evidovat subjekty, objekty a materiály důležité pro jejich kontrolu z hlediska zajištění bezpečného a mírového využívání jaderné energie.
§ 12
Uložením povinnosti plnit závazky a dodržovat podmínky, které vyplývají z mezinárodních smluv pro oblast využívání jaderné energie, se tyto smlouvy stávají závaznou dokumentací pro všechny subjekty činné v oblasti využívání jaderné energie.
§ 13
Ustanovením je založen nový orgán státní správy, který nahradí současnou Československou Komisi pro atomovou energii.
Navrhuje se kolektivní vedení t. j. Komise jmenovaná a odvolávaná presidentem ve snaze vytvořit předpoklady pro nezávislý výkon státního dozoru. Do výkonu státního dozoru je nutné zavést jakousi vnitřní demokracii, zejména v těch oblastech, které jsou založeny na posuzování, které je vždy více či méně subjektivní. Smyslem příslušného zákonného ustanovení by tedy mělo být zabránění autoritativním způsobům řízení státního dozoru a zajištění větší objektivity rozhodování. Funkční období členů Komise je omezeno na dobu osmi let. Pokud byl předsedou komise občan České republiky, musí být do této funkce napříště jmenován občan Slovenské republiky a naopak.
§ 14
Povaha jaderné energie vyžaduje, aby při jejím využívání byly stanoveny podmínky a požadavky zajišťující mír a bezpečnost obyvatelstva a životního prostředí dnes i v daleké budoucnosti. Povaha jaderné energie vyžaduje, aby při jejím využívání byly stanoveny podmínky a požadavky zajišťující mír a bezpečnost obyvatelstva a životního prostředí dnes i v daleké budoucnosti.
V ustanovení se vkládají Komisi nejen významné pravomoci, ale současně se jí ukládají také povinnosti. Komise musí stanovit podmínky pro zajištění požadované úrovně mírového a bezpečného využívání jaderné energie, zejména v oblasti obecně závazných předpisů, bezpečnostních návodů a technických norem.
§ 15
Stát musí rozvíjet systém účinné kontroly nezávislé na subjektech, které jadernou energii využívají. Na rozdíl od stávající zákonné úpravy /zákon č. 28/1984 Sb., o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení/ se navrhuje rozšíření působnosti státu v oblasti kontroly mírového využívání jaderné energie a zdůrazňuje se ohled na dlouhodobé důsledky využívání jaderné energie /vyřazování jaderných zařízení z provozu, konečné uložení radioaktivních odpadů/.
Pro případ nebezpečí z prodlení se dávají Komisi pravomoci nezbytné k výkonu státního dozoru a státní správy.
Komise je povinna poskytnout informace o výsledcích státního dozoru komukoli, je-li o to požádána, s uvedenými výjimkami. Je to základní předpoklad otevřenosti výkonu státního dozoru před veřejností.
§ 16
Vymezením působnosti Komise jako výhradně dozorného orgánu vzniká potřeba institucionalizovat koordinaci činností při využívání jaderné energie, při přípravě a realizaci opatření pro zajištění a nebo zvyšování jaderné bezpečnosti, včetně výzkumných programů, zahraniční spolupráce apod., přičemž se jedná o nadresortní působení jako určité oblasti státní hospodářské politiky. Jde především o koordinaci mezi různými obory a odvětvími (energetika, zemědělství, školství, zdravotnictví, průmysl.
Odpovědnost za tvorbu a návrh hospodářské politiky je nutné vyrovnat příslušnými pravomocemi - navrhují se ty nejzákladnější.
§§ 17 a 18
V ČSFR existuje dnes vládní havarijní komise, nemá však zákonem založenou působnost. Havarijní orgány republik se zřizují nově. Otázkou zůstává, do jaké míry by tyto orgány měly být společné pro zvládání havárií jiného druhu a zda-li by neměly disponovat jistými prostředky, např. profesionální pohotovostní zásahovou jednotkou vybavenou účinnou technickou, jako je tomu např. v Německu. Současně se stanovují základní povinnosti a pravomoci havarijních orgánů.
§ 19
Využívání jaderné energie v navrhovaném pojetí je poměrně rozsáhlá činnost dotýkající se širších vrstev obyvatelstva. Ve snaze docílit účinné kontroly nad těmito činnostmi navrhuje se postup, který by od počátku a plošně prostřednictvím místních orgánů státní správy podchytil i činnosti menšího významu, a to při vydávání živnostenských listů, zápisu do podnikového rejstříku a pod.
Pro využívání jaderné energie je přitom nezbytná vysoká odpovědnost a příslušné znalosti z oboru. Objektivizaci průkazu splnění tohoto požadavku a deklarace toho se navrhuje svěřit státu, prostřednictvím Komise pro dozor nad mírovým a bezpečným využíváním jaderné energie, jako orgánu státní správy, který by kromě tohoto byl pověřen k výkonu řady dalších činností.
§ 20
Při vlastním využívání jaderné energie musí oprávněná osoba dříve než započne svou činnost prokázat, že ji nelze zneužít a že požadovaná úroveň zajištění jaderné bezpečnosti je zaručena zejména tím, že splnila všechny požadavky kladené na umístění, návrh, výstavbu a provoz jaderného zařízení, na nakládání s jadernými materiály a radioaktivními odpady apod. Vydání požadovaného povolení bude vyjádřením toho, že průkaz byl objektivně posouzen a přijat.
Povolení vydané Komisí musí jasně a úplně vymezit požadavky a podmínky výkonu povolované činnosti.
§ 21
Ustanovení upravuje pouze základní povinnosti držitele povolení, kterými jsou zajištění jaderné bezpečnosti, nakládání s radioaktivními odpady a zabránění tomu, aby jaderná energie nebyla zneužita. Oznamovací povinnost patří mezi opatření, které v případě potřeby umožní neprodleně zapojit do spolupráce jak orgány státního dozoru tak i další specializovaná pracoviště. Oznamovací povinnost je také předmětem mezinárodních závazků ČSFR v rámci konvence přijaté MAAE.
§ 22
V případě nových poznatků, nebo omezení vyplývajících z doporučení MAAE, nebo mezinárodních dohod, je možné, aby dozorný orgán, který povolení vydal, změnil podmínky povolení, na druhé straně je však nutné vytvořit držitelům povolení dostatečný časový prostor k jejich naplnění.
§ 23
Ustanovení umožňuje, aby oprávněná osoba mohla ve lhůtě stanovené Komisí splnit podmínky a znovu získat povolení.
§ 24
Ustanovení ukládá povinnost orgánu státní správy zrušit povolení k využívání jaderné energie tomu držiteli povolení, který neplní nebo porušuje ustanovení tohoto zákona. Dosavadní praxe ukazuje, že takto jednoznačně formulované povinnosti jak orgánu státního dozoru tak držiteli povolení, jsou potřebné.
Současně ukládá oprávněné osobě povinnost dodržovat všechna ustanovení tohoto zákona i po zrušení povolení, aby byla zaručena bezpečnost využívání jaderné energie a ochrana životního prostředí do dalšího rozhodnutí.
§ 25
Pro činnosti spojené s jadernými zařízeními se vychází do určité míry ze stávající praxe, která rozlišuje tři základní etapy: umísťování, výstavbu a provoz. Připojuje se etapa vyřazování z provozu a k dosavadnímu správnímu postupu, který je součástí řízení podle stavebního zákona (územní rozhodnutí, stavební povolení a kolaudační rozhodnutí) se navrhuje samostatný správní postup vedený Komisí. Nevýhodou stávající praxe je to, že Státní dozor Čs. komise pro atomovou energii jako příslušný orgán státní správy poskytuje místně příslušným stavebním úřadům závazný podklad k jejich rozhodnutí, ale nemá žádnou možnost povolení v zájmu jaderné bezpečnosti časově omezit, odejmout, apod.
V souladu se stávající praxí je nezbytné zkoumat možnosti zajištění požadavků kladených na zajištění jaderné bezpečnosti již v prvních konkrétních úvahách o budoucím jaderném zařízení. Posouzení toho, jak jsou tyto požadavky splněny se svěřuje do pravomoci Komise.
V porovnání se současnou praxi se požaduje navíc, aby již v při navrhování jaderného zařízení byla hledána řešení jeho likvidace po trvalém ukončení provozu a také to, aby žadatel doložil, že má dostatek prostředků k tomu, aby mohl projekt realizovat a jaderné zařízení uvést do provozu a provozovat jej. Jedná se o to, aby se nevytvářely zdroje rizik nevyvážených prospěchem v tomto případě pro nedostatek prostředků resp., nezajištěnou návratnost.
Stávající právní úprava se vyřazováním jaderných zařízení z provozu podrobně nezabývá. Základní požadavky, jako jsou projektová příprava vyřazování včetně nakládání s vznikající radioaktivními opady a podřízení bezpečnostně správnímu režimu, je nezbytné formulovat již v zákoně.
§ 26
Jaderná zařízení velkého významu zasahují významným způsobem do hospodářské struktury státu. Jedná se o stavby s náklady dosahujícími výšky od mld až do stovek mld Kčs. Proto je nezbytné, aby při rozhodování o takovýchto stavbách bylo dosaženo souhlasu v širším smyslu slova. Současně tím budou poskytnuty jakési záruky držiteli povolení, že jaderné zařízení, bude-li vybudováno, bude moci být také využíváno.
Ustanovení předpokládá, že o zásadní rozhodnutí se může ucházet pouze držitel povolení k umístění jaderného zařízení, tzn., že hlediska zajištění jaderné bezpečnosti a mírového využití již byla zkoumána Komisí, a to s příznivým výsledkem. Stejně tak musí být ukončena další správní řízení s příslušnými orgány státní správy.
I když upravený postup nemusí poskytnout zcela objektivní obraz nálady obyvatelstva dotčené oblasti, je veřejné slyšení jedním z prostředků, který by při formulování zásadního rozhodnutí neměl být opomenut. Navrhuje se určitý kompromis mezi dvěmi krajními možnostmi, kterými je na jedné straně referendum a na druhé straně úplné opomenutí veřejného mínění.
Ustanovení má zaručit, že rozhodnutí o výstavbě jaderného zařízení velkého významu bude v souladu s obecným prospěchem a že budou vyloučeny skupinové zájmy.
§ 27
Ustanovení má za účel možnost prosadit obecný zájem společnosti oproti skupinovým zájmům.
§§ 28 a 29
V ustanoveních se formuluje povinnost původce radioaktivních odpadů bezpečně nakládat s nimi. Vymezení odpovědnosti je v této souvislosti jeví jako zcela zásadní.
Současně je uložena původcům radioaktivních odpadů hradit veškeré náklady spojené s nakládáním s nimi.
Náklady na komplexní zajištění zneškodnění radioaktivních odpadů od jejich vzniku po konečné uložení dosahují výše až 100 mld Kčs. Proto je racionální, aby původci řešili problémy a budovali celý systém komplexně a společně.
§ 30
Povinnost původce radioaktivní odpadů mohou přejít na jiné osoby. Může je buď svěřit jiné oprávněné osobě o své vůli, nebo k tomu může dojít z moci úřední důsledkem toho, že nedodržuje ustanovení tohoto zákona. Odejmutí povolení k využívání jaderné energie by v tomto případě nemuselo být dostatečně účinné (při nakládání s radioaktivními odpady by to mohlo znamenat odlehčení povinnostem jejich původce).
§§ 32-33
Státní jaderný Fond má zaručit, že finanční prostředky potřebné zejména na budoucí výdaje (skladování vyhořelého paliva a konečné uložení radioaktivních odpadů) budou shromážděny a že nemohou být použity pro jiné účely.
Finanční prostředky u obdobných fondů jsou ve světě většinou uloženy u státní banky, pokud by byl Fond veden u jiné banky, je obvykle vyžadována záruka státu.
§§ 34-36
Činnosti, které mohou být Fondem financovány, jsou vynuceny produkcí radioaktivních odpadů, že je tedy správné vytvářet Fond na základě poplatků jejich původců. Příspěvky do Fondu budou dvojího druhu: jednak to budou odvody na konečné uložení radioaktivních odpadů, resp. jejich přijetí do úložiště, a jednak odvody k financování vyřazování jaderných zařízení z provozu.
Předpokládá se výši stanovit zvláštním zákonem.
§ 37
Stanovují se hlavní činnosti hrazené z fondu.
Dále ustanovení umožňuje poskytnutí půjčky pro jaderné elektrárny i na jiné účely než je zneškodnění radioaktivních odpadů, což umožňuje časové rozložení výdajů Fondu na pozdější období. Aby nebyl dotčen základní kapitál, je navržena možnost půjčky pouze do výše ročních úroků.
§ 38
Předpokládaný výchozí počet členů je 11, za původce budou jmenováni pravděpodobně zástupci elektrárenských společností, popř. i zástupce drobných původců, pokud se drobní původci dohodnou a sdruží. Při jmenování zástupců státní správy se navrhuje princip národní parity.
§ 39
Agentura je právnickou osobou, jejíž činnost je hrazena z prostředků Fondu a je zásadně bezzisková.
V ustanovení se vymezují základní činností, které jsou v působnosti Agentury, tzn. zajištění tvorby Fondu a jeho užití, zajišťování činností, pro které je Fond zřízen (zejména vybudování systému konečného uložení radioaktivních odpadů a jeho provoz, kontrola a údržba) a zajištění provozu úložišť radioaktivních odpadů a jejich uzavření, tzn. zajištění činností, za které odpovídá stát.
Slovem "zajišťuje" se rozumí, že Agentura může zadat některé činnosti oprávněným osobám. Tím může zůstat zachován její statut manažerské organizace a zamezí se jejímu rozrůstání do velké nepružné organizace vykonávající všechny činnosti vlastními silami.
§ 40
Dovoz a vývoz jaderných materiálů a položek dvojího užití jsou jedna z činností nakládání s nimi, tzn., že musí být povoleny Komisí. Komise se současně zavazuje k tomu, aby zkoumala kam a z jakého důvodu má být dovoz a vývoz uskutečněn a jsou-li k tomu vytvořeny podmínky a poskytnuty dostatečné záruky.
Stanoví se podmínky pro dodržení mezinárodních závazků při mezinárodních převodech jaderných materiálů.
Zmírněny jsou požadavky na mezinárodní převod jaderných materiálů, pokud je převáděné množství malé. Nevyžaduje se uzavření mezistátní smlouvy, pouze záruky přejímajícího státu.
Státy nevlastnící jaderné zbraně v souladu s ustanoveními smlouvy o nešíření jaderných zbraní nejsou povinné uplatňovat záruky MAAE nad všemi oblastmi své jaderné činnosti. Proto se dané potvrzení vyžaduje jako doklad o právoplatném ukončení uplatňování záruk nad uvedenými jadernými materiály.
§ 41
Má zamezit svévolnému nakládání s jadernými materiály, při kterém by se jaderné materiály mohly, v důsledku určité "technologie" zacházení s nimi, vymknout kontrole a evidenci.
§ 42
Nejlepším řešením odpovědnosti za jaderné škody, je pravděpodobně přijetí principu objektivní odpovědnosti, to znamená odpovědnosti uživatele jaderné energie bez ohledu na zavinění jaderné škody. Je na uživateli, aby v tomto případě i ve svém zájmu zajistil své činnosti a prostředky tak, aby nemohly být z nedbalosti nebo dokonce záměrně zneužity. Navrhuje se, aby odpovědnosti byl zproštěn jen v případech zvlášť v zákoně vyjmenovaných.
Nelze vyloučit, že jaderná škoda bude způsobena více uživateli jaderné energie. V tomto případě se navrhuje, aby odpovědnost za následky nesli všichni společně, pokud se předtím v této věci nedohodnou jinak.
Nelze rovněž vyloučit, že příčina jaderné škody způsobí další škody, jejichž povaha bude diskutabilní. Pro ten případ se navrhuje zahrnout takové škody pod právní kategorii jaderné škody.
§ 43
Jaderné škody vzniklé v důsledku velmi vážných, i když málo pravděpodobných jaderných nehod budou rozsáhlé a jejich náhrada bude vyžadovat prostředky v takové výši, že je nezbytné zvlášť stanovit způsob jejich zajištění.
§ 44
Přestože se odpovědnost za jadernou škodu připisuje uživateli jaderné energie, je jisté, že určitou část tíže náhrad musí v určitých případech nést stát. Jsou to případy, kdy s podstoupením obecně známého rizika využívání jaderné energie stát souhlasí, tzn. jedná-li se o držitele povolení, zejména k provozu jaderných zařízení velkého významu.
§ 45
Následky jaderné nehody se mohou poškozenému projevit hned (např. poškození majetku apod.) nebo dlouho potom co k jaderné nehodě došlo (újma na zdraví v pozdější době) - v tomto ohledu se navrhuje doba třiceti let, jako doba, za kterou se zcela jistě případné poškození zdraví projeví. Promlčecí doba od doby zjištění škody se navrhuje tři roky, neboť průkaz příčinné souvislosti může být velmi složitý.
§ 46
Ustanovení pamatuje na případy, kdy držitel povolení plní náhradu škody namísto jiné osoby a přiznává se mu tedy práva náhrad škod jemu vzniklých. Stejně tak se připouští, že v tomto ohledu může být učiněna dohoda s jinou osobou.
§ 47
Navrhuje se, aby v případě, že se o využívání jaderné energie na území státu ucházejí občané jiné země, bylo již vydání povolení k tomu podmíněno jistými zárukami, že případné jaderné škody budou nahrazeny v souladu s tímto zákonem. V praxi půjde nejčastěji o přepravu jaderných materiálů po území ČSFR, nelze ale vyloučit ani jiné způsoby využívání jaderné energie.