d) obchoduje se zbožím označeným vyšším ryzostním číslem, než je skutečná ryzost tohoto zboží,
e) se dopustí při prodeji klamavého označení,
f) prodá nebo jinak uvede do oběhu dentální drahé kovy, které nesplňují závazné podmínky stanovené v československé normě,
g) nepoužívá stanovená měřidla [§ 3 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii.] nebo je používá bez platného ověření,
h) brání inspektorovi ve výkonu kontroly nebo její výkon ztěžuje zejména tím, že mu neumožní vstupovat do příslušných prostorů, nahlížet do evidence nebo nepředloží inspektorem požadované zboží,
i) dopustí se jednání uvedených v odstavci 1 opakovaně.
(3) Pokutu až do výše 1 000 000 Kčs puncovní úřad uloží v případě, že jednáním uvedeným v odstavci 2 písm. a) až f) získala kontrolovaná osoba majetkový prospěch velkého rozsahu [§ 64 zákona č. 455/1991 Sb.], který by jí jinak nenáležel.
§ 44
Ukládání pokut
(1) Dopustí-li se kontrolovaná osoba více protiprávních jednání, uloží ji puncovní úřad pokutu podle ustanovení vztahujícího se na protiprávní jednání nejpřísněji postihované.
(2) Řízení o uložení pokuty podle § 43 může puncovní úřad zahájit jen do jednoho roku ode dne, kdy se o protiprávním jednání dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k takovému jednání došlo.
(3) Při stanovení výše pokuty přihlédne puncovní úřad zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání.
(4) Pokuta je splatná do třiceti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty. Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu republiky, na jejímž území má sídlo puncovní úřad, který pokutu uložil.
§ 45
(1) Pokutu za jednání podle § 43 odst. 2 a 3 může puncovní úřad uložit i tomu, kdo bez příslušného oprávnění vykonává stejnou činnost jako výrobce nebo obchodník.
(2) Pokutu za jednání podle § 43 odst. 2 písm. e) a odst. 3 může puncovní úřad uložit i osobám, které se při provozování obchodní živnosti nebo živnosti poskytující služby [§ 33 a 43 zákona č.. 455/1991 Sb.] dopustí klamavého označení (§ 40).
(3) Při ukládání pokut podle odstavce 1 a 2 se užije ustanovení § 44 obdobně.
ČÁST ŠESTÁ
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
Společná ustanovení
§ 46
(1) Puncovní úřad přidělí vyobrazení výrobní značky do třiceti dnů od doručení žádosti výrobce. Ukončením činnosti ztrácí výrobce oprávnění výrobní značku používat.
(2) Osobě oprávněné v souladu se zvláštním předpisem [Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).] pokračovat v činnosti, ponechá puncovní úřad na její žádost stejnou výrobní značku jakou měl předchozí výrobce.
(3) Je-li více oprávněných osob podle odstavce 2, rozhodne puncovní úřad, které z nich výrobní značku ponechá, nedohodnou-li se tyto osoby písemně o výlučném užívání výrobní značky jednou z nich.
(4) Puncovní úřad přidělí vyobrazení výrobní značky obdobně podle odstavce 1 i osobě, jejíž zboží je výsledkem duševní tvůrčí činnosti, chráněné zvláštním zákonem [Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb. (úplné znění vyhlášeno pod č. 247/1990 Sb.).].
§ 47
(1) Na území České a Slovenské Federativní Republiky nesmí být přiděleny dvě shodné nebo zaměnitelné výrobní značky.
(2) Zjistí-li puncovní úřad, že byla přidělena výrobní značka již jednou přidělená, oznámí tuto skutečnost neprodleně takto postiženému výrobci a bez žádosti mu přidělí jinou výrobní značku. Právo výrobce na náhradu škody není tímto dotčeno.
§ 48
(1) Puncovní úřad vydá na základě žádosti uchazeče o provozování živnosti "slévání drahých kovů [Příloha č. 2 k zákonu č. 455/1991 Sb.]" osvědčení o splnění dalších podmínek odborné způsobilosti, po přezkoumání spolehlivosti výsledků chemických zkoušek potřebných k výrobě klenotnických slitin nebo dentálních drahých kovů a po prověrce technologické úrovně výroby.
(2) Zjistí-li puncovní úřad porušení podmínek, za kterých bylo osvědčení uděleno a podnikatel neodstraní závady ve stanovené lhůtě, může puncovní úřad osvědčení odejmout.
§ 49
(1) Klenotnickou slitinu, která má zákonnou ryzost, odpovídá podmínkám uvedeným v § 15 odst. 3 a 5 a byla chemicky přezkoušena puncovním úřadem nebo jim pověřenou osobou, zapíše puncovní úřad na základě žádosti výrobce nebo obchodníka do seznamu registrovaných slitin+ v žádosti musí výrobce nebo obchodník uvést složení slitiny.
(2) Neumožní-li výrobce nebo obchodník puncovnímu úřadu získat potřebné množství klenotnické slitiny, puncovní úřad zápis neprovede.
§ 50
Za úředně označené podle tohoto zákona se považuje zboží označené způsobem, který stanoví mezinárodní smlouva, jíž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů.
§ 51
Za úkony puncovního úřadu stanovené zvláštním předpisem [Zákon ČNR č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích vybíraných správními orgány České republiky. Zákon SNR č. 320/1992 Sb., o správnych poplatkoch.] se vybírají správní poplatky. Za ostatní úkony puncovního úřadu se hradí ceny podle cenových předpisů. Povinnost platit úhradu za puncovní kontrolu se nevztahuje na soudy.
§ 52
Živnostenský úřad zašle opis živnostenského listu [§ 48 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb.] vydaného výrobci nebo obchodníkovi též puncovnímu úřadu.
§ 53
(1) Federální ministerstvo hospodářství upraví právním předpisem
a) podrobnosti puncovní kontroly a zkoušení výrobků a věcí z drahých kovů,
b) podrobnosti označování slitků.
(2) Federální ministerstvo hospodářství vydá právní předpis k provedení ustanovení § 15, 16, 18, 21 a 27.
Přechodná ustanovení
§ 54
(1) Oznámení o zahájení činnosti, změně jejího druhu a místa učiněná přede dnem účinnosti tohoto zákona se považují za úkony podle tohoto zákona.
(2) Výrobní značky přidělené přede dnem účinnosti tohoto zákona zůstávají v platnosti.
§ 55
Za úředně označené podle tohoto zákona se považuje zboží označené podle předpisů platných na dnešním území České a Slovenské Federativní Republiky před účinností tohoto zákona, s výjimkou
a) zboží označeného puncovními značkami, které byly v letech 1938 až 1945 používány na tomto území jinými státy,
b) předmětů označených puncovními značkami pro ryzost zlata menší než 333/1000.
Závěrečná ustanovení
§ 56
Zrušuje se
1. § 35 odst. 2 zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví,
2. vyhláška ministra hutního průmyslu a rudných dolů č. 93/1962 Sb., o státní službě pro drahé kovy, ve znění vyhlášky č. 34/1968 Sb. a vyhlášky č. 154/1980 Sb.,
3. § 7 odst. 2 písm. a) vyhlášky federálního ministerstva financí č. 61/1986 Sb., o prozatímní správě národního majetku.
4. vyhláška Státního úřadu plánovacího č. 216/1955 Ú. l. o hospodaření průmyslovými diamanty,
5. vyhláška ministerstva lehkého průmyslu č. 336/1952 Ú. l. (390/1952 Ú. v.) o sběru odpadu slinutých karbidů (tvrdokovů) a odpadu průmyslových diamantů.
§ 57
Tento zákon nabývá účinnosti ......
Důvodová zpráva
Obecná část
Puncovnictví má u nás, podobně jako v řadě jiných evropských zemí, dlouholetou tradici. Filiální Puncovní úřad Praha byl založen již v roce 1806. Zájem státu o regulaci výroby a prodeje klenotnického nebo zlatnického zboží byl vyvolán především jeho specifickým charakterem, který vyplývá z toho, že jde o výrobky z drahých kovů. Zlato, stříbro nebo platina totiž představují značnou hodnotu i v nezpracovaném stavu, resp. i poté, co samotný výrobek již přestal sloužit svému účelu. S tím úzce souvisí další zvláštnost zboží z drahých kovů, která spočívá v tom, že spotřebitel není schopen poznat obsah drahého kovu ve výrobku, což může někdy vést i k jeho výraznému poškození.
Problematika drahých kovů, pokud jde o zboží z nich a jeho puncovní kontrolu, byla až do roku 1955 upravena právní normou vydanou za první republiky, zákonem č. 2/1928 Sb., o ryzosti a puncovní kontrole platinového, zlatého a stříbrného zboží (puncovní zákon) a na něj navazujícími předpisy.
V souvislosti se zaváděním centrálně řízené hospodářské soustavy začal stát regulovat vedle klasické puncovní služby i hospodaření s drahými kovy obecně. Dřívější puncovní úřady byly změněny na Státní zkušebnu pro drahé kovy a působnost tohoto orgánu byla rozšířena o dozor v organizacích používajících drahé kovy nebo předměty z nich při svém provozu. Kontrolní činnost Státní zkušebny se týkala hospodárné spotřeby, evidence, bezpečné úschovy drahých kovů a sběru odpadů z nich. Došlo v podstatě k tomu, že stát suploval funkce, které v podmínkách tržní ekonomiky mohou nejlépe vykonávat samotné podniky.
Předloha již nepřebírá toto široké pojetí státní služby pro drahé kovy a zaměřuje se výhradně na úpravu vztahů vznikajících v procesu výroby a veřejného prodeje vyjmenovaných výrobků z drahých kovů. Jde o zboží z drahých kovů, československé mince z téhož materiálu ražené státem, dentální drahé kovy a lístkové zlato a stříbro. Uvedený posun v předmětu úpravy znamená, že zákon by se měl stát normou sloužící především k ochraně zájmů spotřebitelů na kvalitní produkci výrobků z drahých kovů a na poctivosti jejich prodeje.
Základním nedostatkem platné právní úpravy je skutečnost, že práva a povinnosti subjektů působících v této oblasti jsou vymezeny jenom vyhláškou č. 93/1962 Sb., o státní službě pro drahé kovy, ve znění vyhlášky č. 34/1968 Sb. a vyhlášky číslo 154/1980 Sb. Vyhláška byla vydána na základě zmocnění obsaženém v dnes již zrušeném opatření předsednictva Národního shromáždění č. 2/1955 Sb. Z tohoto pohledu je nedostatečným i ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, které jenom velmi obecně deklaruje, že způsob zkoušení drahých kovů stanoví příslušný ústřední orgán státní správy.
Neexistence zákonné úpravy má samozřejmě nepříznivý dopad i v tom směru, že zpochybňuje pravomoc výkonných orgánů puncovní služby, kterými jsou Státní zkušebna pro drahé kovy v Praze se svými pobočkami v Jablonci nad Nisou, Brně a Ostravě a dále Štátna skúšobňa pre drahé kovy na Slovensku se sídlem v Bratislavě a pobočkami v Trenčíně, Levicích a v Košicích. Situaci komplikuje i skutečnost, že výkonný orgán ve Slovenské republice byl zřízen usnesením slovenské vlády č. 347/1969, zatímco vyhláška č. 93/1962 Sb. zřídila v Bratislavě jenom pobočku. Od roku 1970 tedy působí na území státu dva samostatné orgány, aniž by došlo ke změně právního předpisu.
Hodnota zboží z drahých kovů, které projde puncovní kontrolou představuje zhruba 5 miliard Kčs, což je rozhodně nezanedbatelná položka vnitřního trhu.
Roční náklady na činnost výkonných orgánů státní služby pro drahé kovy činí v českých zemích cca 18 mil. Kčs a na Slovensku cca 4 mil. Kčs. Výnos z úhrad za činnosti prováděné výkonnými orgány, při zachování rozsahu a dosavadní skladby výroby zboží z drahých kovů, by měl činit v letošním roce 25 mil. Kčs v ČR a 5 mil. Kčs v SR. Současný stav pracovníků státních zkušeben, včetně jejich poboček, je 110. Zařazení realizace zboží z drahých kovů, které nabyl stát mezi činnosti budoucích puncovních úřadů si vyžádá zvýšení počtu pracovníků v ČR o 3 a v SR o 2. Z uvedeného vyplývá, že z finančního hlediska budou puncovní úřady pro rozpočty republik přínosem.
S ohledem na stav právních úprav v této oblasti v jednotlivých evropských státech je možno konstatovat, že se dosud nevytvořila jednotná koncepce puncovnictví v rámci Evropských společenství. Převažující většina států má puncovnictví koncipováno obdobně jako se navrhuje tímto zákonem, tj. jako státní a povinné. Jsou však i státy (Itálie, Švédsko a Belgie), kde státní puncovnictví sice existuje, ale zboží je ke kontrole předkládáno pouze fakultativně. Pouze v Německu, Řecku a Lucembursku není puncovnictví zavedeno, i když se hlasy podporující jeho zavedení rovněž objevují. V rámci ES se společná koncepce a právní úprava dotčené oblasti teprve začíná vytvářet.
Záměr vypracovat právní úpravu puncovní služby na úrovni federace se odvozuje ze znění čl. 24 písm. d) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů. Podle citovaného ustanovení přísluší do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky úprava ochrany výroby a obchodu, jakož i zájmů spotřebitelů, zejména úprava průmyslového vlastnictví, normalizace, státního zkušebnictví a státní inspekce, metrologie a výkon státní správy na uvedených úsecích ve věcech, u nichž to stanoví zákon Federálního shromáždění.
Zvláštní část
K § 1
Účelem úpravy je vymezit práva a povinnosti právnických a fyzických osob, které uvádí na trh výrobky z drahých kovů a dohled státu nad touto činností. Vedle toho se respektuje potřeba umožnit občanům nechat si přezkoušet nezávislým orgánem ryzost jejich šperků.
K § 2
Drahé kovy jsou definovány v souladu s dnešní praxí, kdy kromě drahých kovů užívaných v klenotnictví (zlato, stříbro a platina) jsou do definice zahrnuty i další kovy sloužící k dentálnímu užití nebo které patří do oblasti analytické chemie drahých kovů úzce související s činností puncovních úřadů.
K § 3
Vymezuje se okruh výrobků z drahých kovů, a to pozitivním i negativním způsobem. Výrobky z drahých kovů jsou především klenotnické výrobky, pro které je charakteristické spojení drahého kovu s drahými kameny, perlami apod. Pro bižuterní výrobky je příznačný strojový způsob výroby a větší počet kusů těchto výrobků. Zlatnickými a stříbrnickými výrobky jsou hlavně prsteny, náramky, náušnice, ale i tabatěrky, příbory, hodinky, předměty určené ke kultovním účelům, devocionálie a jiné, obdobné výrobky. V souladu s dosavadní praxí se mezi výrobky z drahých kovů zařazují mince a dentální drahé kovy hlavně z důvodu kontroly správnosti jejich výroby a tím ochrany zájmů státu i spotřebitelů. Je nanejvýš žádoucí, aby mince vydávané státem byly perfektní a měly odpovídající hodnotu. U dentálních drahých kovů pak nelze zapomínat ani na to, že jejich patřičná ryzost hraje svou roli i z medicínského hlediska.
Negativním vymezením pojmu se dosáhne toho, že z režimu zákona se vyloučí výrobky o nízké ryzosti, u kterých je jejich tržní hodnota určována užitnými vlastnostmi a nikoliv hodnotou drahého kovu. V souvislosti s tím, že stát již přestává dohlížet na oběh drahých kovů používaných v průmyslové výrobě, není nutné jakkoliv upravovat kontrolu hospodaření podnikatelských subjektů. Odpovídající ryzost a stav různých přístrojů, nástrojů nebo jiných obdobných předmětů (např. platinových kelímků) z drahých kovů bude nadále obsahem ujednání mezi dodavatelem a odběratelem v rámci smluvního vztahu.
K § 4
Zboží se dělí na dvě základní skupiny. První skupinu představuje zboží nově vyrobené v tuzemsku nebo nově dovezené z ciziny. Podstatnou úpravou se přitom chápe změna charakteru zboží, např. předělání prstenu na náušnice apod. Druhou skupinu tvoří zboží, které uniklo puncovní kontrole bez ohledu na to, zda se tak stalo v souladu nebo v rozporu s právními předpisy. Na území státu je a i v budoucnu bude značné množství nepuncovaného zboží, u kterého není možné spolehlivě zjistit jeho časový ani místní původ, a proto se označuje za staré zboží. Typickým příkladem je zboží dovezené občany pro svou potřebu z ciziny. Toto zboží nepodléhá puncovní kontrole při dovozu, ale až v okamžiku, kdy se má stát předmětem veřejného obchodu. To však již není možné bezpečně rozeznat, zda jde skutečně o dovezené zboží, nebo zda se jedná o zboží, které uvedl do oběhu jeho výrobce bez toho, že by je předložil k puncovní kontrole, byť tak učinit měl.
Vymezení zvláštní kategorie starého zboží, jež má větší uměleckou nebo kulturně-historickou hodnotu je praktické s ohledem na odlišný způsob úředního označování. Část starožitného zboží bude přitom ze zákona vyňata z režimu povinné puncovní kontroly.
I když výrobci svoje zboží zároveň i prodávají, bylo nutné zavést pojem "obchodník" právě se zřetelem na existenci úředně neoznačeného starého zboží v majetku občanů, které nelze vyloučit z obchodu, nehledě k tomu, že jsou osoby specializované na nákup a prodej zboží, včetně dovozu. Obchodováním není zcizování starého zboží mezi jinými právnickými a fyzickými osobami než obchodníky, protože tyto převody vlastnictví není možno kontrolovat. Zvláštním druhem obchodníků jsou osoby, jež provozují dražební a zastavárenskou činnost.
K § 5
Jednotlivé hodnoty ryzosti pro drahé kovy v zásadě navazují na dosud platnou i předchozí právní úpravu. Oproti vyhlášce MHD č. 93/1962 Sb., ve znění pozdějších předpisů, předloha nezná ryzost zlata 375 tisícin (9 karátů) a ryzost stříbra 750 tisícin, naopak doplňuje zatím jedinou ryzost platiny o další tři. Zohlednění nižších ryzostí cizího a starého zboží zákonem je vhodné proto, že v některých sousedních státech je ryzost 583/1000 povolena, zboží takto vyrobeného může být u nás značné množství a není rozumné jej vyřazovat z obchodu, když navíc odchylka od zákonné ryzosti je nepatrná. Obdobně to platí i o starém zboží, jehož ryzost je 580/1000. Tato ryzost byla až do roku 1928 považována za zákonnou ryzost 14 karátů.
K § 6 a 7
Dosud existující orgány státní služby pro drahé kovy jsou Státní zkušebna pro drahé kovy se sídlem v Praze a její pobočky v Jablonci nad Nisou, Brně a Ostravě a Štátna skúšobna pre drahé kovy Bratislava s pobočkami v Trenčíně, Levicích a v Košicích. Od 1. ledna 1991 působí jako ústřední orgány státní správy na tomto úseku Ministerstvo průmyslu ČR a Ministerstvo hospodářství SR. Návrh upravuje práva a povinnosti puncovního úřadu bez toho, aby určoval, který orgán státní správy republiky bude tuto činnost vykonávat; to ponechává právní úpravě vydané národními zákonodárnými sbory. Formou spolupráce státních zkušeben je v současné době činnost společného poradního a iniciativního orgánu, Puncovní rady a předpokládá se, že zákony národních rad zmocní republikové puncovní úřady k vzájemnému postoupení jednotlivých činností.
Ustanovení rámcově vymezuje úkoly státní služby pro drahé kovy. Vychází přitom v zásadě ze stávající praxe s tím, že opouští výkon odborného dozoru nad hospodařením drahými kovy v národním hospodářství. Předloha, podobně jako tomu bylo do roku 1977, svěřuje puncovním úřadům právo realizovat výrobky z drahých kovů. Realizací se přitom rozumí prodej zboží nebo jeho převedení příslušné kulturní instituci, Státní bance československé apod. Výhodou tohoto řešení je soustředění činnosti na jedno místo a do jednoho orgánu, který má všechny předpoklady, zejména odborné, zajistit její úspěšné plnění. Nebylo by navíc správné ponechávat tuto činnost na podnikatelských subjektech, jak tomu je dosud.
K § 8 a 9
Návrh zákona specifikuje puncovní kontrolu a její jednotlivé součásti. Z uvedeného výčtu vyplývá, že zákon nehodlá zavést povinné puncování všeho zboží. V zájmu dosažení cíle právní úpravy, tj. ochrany spotřebitelů, je však nutné podrobit ze zákona puncovní kontrole tuzemské i cizí zboží, jež přichází na trh a staré zboží určené ke stejným účelům. Puncovní kontrola zboží uvedeného v § 9 písm. č) se zavádí z důvodu usnadnění případného budoucího obchodování s tímto zbožím. Zákon upravuje fakultativní výkon puncovní kontroly, kterou požadují zejména občané k tomu, aby zjistili skutečnou hodnotu zboží, které vlastní. Není samozřejmě vyloučeno, aby staré zboží předložily k puncovní kontrole i právnické osoby.
K § 10
Povinnosti stanovené pro předkládání zboží sledují jednak umožnění samotného zkoušení a označování zboží a dále usnadnění styku předkladatelů s puncovním úřadem. Zákon nevylučuje možnost předložit ke kontrole i úplně dohotovené zboží. Vždy však musí být označitelné puncovní značkou, pokud nedojde k jiné dohodě. Sleduje se tím to, aby nepřevládlo předkládání zboží, které nelze označit vyražením puncovní značky, když ostatní způsoby označování jsou vlastní náhradními a nemohou zajistit spolehlivou kontrolu.
K § 11
Postup při předkládání cizího zboží je stejný, jenom obchodníci musí navíc předložit doklady o celním řízení. Lhůta uvedená v odstavci 2 je lhůtou pořádkovou, která má cíl dosáhnout předložení dovezeného zboží k puncovní kontrole bez zbytečného prodlení.
K § 12
Značně volnější režim má zákon pro předkládání starého zboží, kde se předpokládá, že ve většině případů pochází z majetků občanů a obchodník provádí pouze zprostředkování. Předložením vyměněné součásti u opraveného zboží se dokládá původní označení zboží před opravou.
K § 13
Z důvodu nesplnění povinností při předkládání nemá puncovní úřad povinnost přijmout zboží od výrobce nebo obchodníka k pro vedení puncovní kontroly.
K § 14
Základním druhem zkoušky je vyzkoušení zboží na prubířském kameni; zkouška může být provedena i na základě odběru mikroskopických třísek. Může nastat situace, kdy puncovní úřad nebude objektivně schopen určit ryzost na prubířském kamení a provede proto chemickou zkoušku. Bez dalšího tak učiní vždy, bude-li tuzemské nebo cizí zboží vyrobeno z jiné než registrované slitiny. V rozdílném provedení zkoušky ryzosti pak spočívá výhodnost toho, když výrobce nebo obchodník používají registrované slitiny, resp. zboží z nich vyrobené.
K § 15 až 17
Definuje se předepsaný stav zboží, tj. jeho vlastnosti, které musí mít, mimo ryzost, aby mohlo být úředně označeno a následně prodáváno. Vzhledem k fyzikálním vlastnostem drahých kovů je někdy nezbytné vyrobit některé součásti zboží z obecných kovů nebo jiných materiálů, např. pérka, vzpruhy, výplně apod. Omezení kombinací přísad (kovů) ve slitinách je základním předpokladem poroto, aby puncovní úřad mohl úspěšně vykonávat nedestruktivní zkoušky na prubířském kameni. U starého zboží nelze postupovat striktně a je na puncovním úřadě aby posoudil, zda stav starého zboží může vést při prodeji k poškození zákazníka např. v důsledku nepřiměřeného použití jiných materiálů. Takové zboží pak puncovní úřad neoznačí.
K § 18 až 21
Ustanovení upravují postup puncovního úřadu při označování zboží úřední značkou. Vyražení puncovní značky je hlavním a nejspolehlivějším způsobem označování a další způsoby jsou, kromě starého zboží, možné jen po předchozí dohodě výrobce nebo obchodníka s puncovním úřadem.
Institut remedia reaguje na možné případy, kdy puncovní úřad nebude schopen naprosto přesně určit ryzost celého předloženého zboží, zejména když mírné odchýlení od ryzosti je pouze v některých částech, přičemž celková ryzost v zásadě odpovídá a nemůže dojít k poškození spotřebitele. Rozbití takového zboží by mohlo vůči výrobci nebo obchodníkovi představovat nepřiměřenou tvrdost.
Jednotlivé zboží se označuje různě v závislosti na tom, z kolika drahých kovů a jakých ryzostí bylo zhotoveno. Výkon puncovní kontroly starého zboží se nemůže v zásadě lišit. Je však účelné, aby zlaté a stříbrné staré zboží, které nedosahuje ani nejnižší zákonné ryzosti, avšak jeho ryzost dosahuje alespoň hodnot uvedených v § 3 odst. 2, mohlo být předmětem obchodování zejména proto, že se ještě relativně nedávno u nás takové zboží vyrábělo a občané mají, včetně dovozu z ciziny, značné množství tohoto zboží. Ochrana spotřebitele bude zajištěna tím, že toto zboží bude označeno zvláštními značkami. Méně přísný režim zavádí zákon pro označování starého zboží tím, že je ho možno bez předchozí dohody označit i zavěšením plomby nebo vydáním osvědčení; starožitné zboží lze propustit do obchodu jedině vydáním odborného posudku.
K § 22 až 24
Zboží, které neodpovídá puncovním předpisům, s výjimkou starého zboží, musí puncovní úřad rozbít, což v praxi představuje nejčastěji rozstříhání zboží. Je nutné si uvědomit, že starým zbožím jsou v mnoha případech "rodinné šperky", ke kterým mají jeho vlastníci určitý vztah a není proto nikdy možné toto zboží rozbít. Povinnost puncovního úřadu znehodnotit tuzemské nebo cizí zboží v předepsaných případech, ve spojení se zákazem prodeje úředně neoznačeného zboží z drahých kovů znamená v konečném důsledku zastavení výroby nebo dovozu zboží, jež nemá zákonnou ryzost nebo předepsaný stav.
Okamžik rozbití zboží zákon oddaluje v případě, kdy předkladatel využije práva podat opravný prostředek. Předkladatel cizího zboží má navíc možnost vyvézt zboží zpět do ciziny za účelem např. reklamace u výrobce. Není totiž účelem právní úpravy zboží rozbíjet, ale zabránit jeho veřejnému prodeji, což má umožnit "puncovní jistota", jejíž výše je stanovena tak, aby případný prodej neoznačeného zboží nebyl pro obchodníka výhodný.
Odstranění údajů o ryzosti, které by mohly uvádět v omyl přichází v úvahu zejména u starého zboží předkládaného občany.
K § 25 a 26
V zájmu ochrany výrobců nebo obchodníků je účelné poskytnout jim možnost ověřit si správnost zkoušky a to dokonce dvakrát. Zároveň se tím omezí působení určitých subjektivních vlivů, jež nelze nikdy vyloučit. Lhůta pro podání žádosti byla volena tak, aby nedocházelo ke zbytečnému prodlužování puncovní kontroly a předkladatel měl možnost dostatečně zvážit svůj postup. Není rozumné prodlužovat trvání puncovní kontroly a proto se opravným prostředkům přiznává odkladný účinek jenom v případě, že zboží má být rozbito, tj. má nastat nenapravitelný následek. Jednou provedené označení totiž lze, pokud opakovaná zkouška nebo konečné vyzkoušení ryzosti ukáže, že zboží má např. ryzost 750/1000 nikoliv vyznačenou ryzost 585/1000, později změnit (přepuncovat).
K § 27
Zboží uvedené v odstavci 1 nepodléhá puncovní kontrole proto, že není prakticky možné jej bez poškození zkoušet a označit puncovní značkou anebo proto, že hmotnost drahých kovů, vzhledem k hmotnosti drahých kamenů nebo perel apod., je zanedbatelná, což jsou případy různých lemů, obrub nebo uzávěrů. U zboží o velmi nízké hmotnosti nepřevyšující limit stanovený prováděcím předpisem (předpokládá se méně než 0,5 g u zlata a 1 gram u stříbra), je důvodem vyloučení puncovní kontroly velká obtížnost zkoušení a označení a také fakt, že takovéto drobné předměty nepředstavují významnou hodnotu. Tuzemské zboží určené k vývozu nebude, oproti dosavadnímu stavu, podléhat puncovní kontrole ze zákona, ale jeho výrobce, popřípadě obchodník může požádat puncovní úřad o vyzkoušení ryzosti a stavu a označení zboží podle čs. předpisů. Pro řešení kolizních případů je zmocněn rozhodnout puncovní úřad.
K § 28
Předloha ukládá výrobcům a obchodníkům povinnost označovat vyjmenované zboží ryzostním číslem odpovídajícím příslušné zákonné nebo minimální ryzosti, resp. jenom takové zboží dovážet, což usnadní orientaci zákazníkům. V případě prodeje zboží takto neoznačeného, popřípadě označeného vyšším než odpovídajícím ryzostním číslem, se výrobci a obchodníci vystavují nebezpečí postihu ze strany puncovního úřadu. V odstavci 2 je upravena výjimka ze zákazu prodeje neoznačeného zboží.
K § 29
Předloha upravuje výslovně odpovědnost puncovního úřadu za škodu, která vznikla na zboží, jež podléhá povinné puncovní kontrole. Jde o odpovědnost za výsledek, bez ohledu na zavinění puncovního úřadu, s jediným liberačním důvodem.
Ve všech ostatních případech, kdy puncovní úřad převzal určitou věc od občana nebo právnické osoby v souvislosti s výkonem činností upravených zákonem platí o náhradě škody ustanovení obecných předpisů.
K § 30 až 34
Dohled státního orgánu nad výrobou československých mincí nebo dentálního zlata již nemá formu puncovní kontroly a je v zákoně upraven pouze rámcově. I u těchto dvou výrobků z drahých kovů však zákon vyžaduje určitou kvalitu, danou právním předpisem nebo technickou normou.
Lístkové zlato a stříbro se nepředkládá povinně k ověření ryzosti a pro účely tohoto zákona postačí, když puncovní úřad zjistí správnost deklarace ryzosti uvedené na obalu knížky.
Na žádost puncovní úřad vyzkouší ryzost drahého kovu obsaženého v různých věcech a současně tyto věci může přetavit do slitku. Může jít o různě zlomky drahého kovu, použité dentální zlato nebo i zboží, které předkladatel již nehodlá dále užívat. Úřední označení má význam pro další nakládání se slitkem, nejčastěji prodej. V zájmu řádného výkonu puncovní kontroly musí mít puncovní úřad možnost odmítnout provedení požadovaných prací a to v případě, kdy mu jeho vybavení, např. pro tavení slitin, nedovoluje provádět požadované práce bez nepříznivého vlivu na puncovní kontrolu. Je účelné, aby i při zkoušení jiných výrobků z drahých kovů než zboží, mohl předkladatel požádat o novou zkoušku, resp. konečné vyzkoušení ryzosti.
K § 35
Povinnost oznamovat vyjmenované údaje puncovnímu úřadu se ponechává hlavně z toho důvodu, že vydání živnostenského listu ještě nemusí znamenat skutečné zahájení činnosti a pak také proto, že zejména u obchodních živností bývá prodávaný sortiment často velmi široký, takže nemusí být zcela zřejmé, že se jedná i o prodej zboží podle tohoto zákona. Dokonalá informovanost puncovního úřadu o všech provozovaných živnostech je nezbytnou podmínkou řádného výkonu jeho pravomocí, zejména puncovní inspekce.
K § 36
Výrobní značka je významným prvkem ochrany spotřebitele a záruky výrobce zboží, a proto ji nelze použít k jiným účelům.
K § 37 až 40
Povinnosti uvedené v těchto ustanoveních slouží k tomu, aby puncovní úřad byl schopen efektivně vykonávat dozor nad výrobou a prodejem zboží a zároveň jsou výrazem ochrany spotřebitelských zájmů. Ustanovení § 38 obsahuje zákaz obchodování neoznačeným zbožím. Tento zákaz ve spojení s určením zákonných ryzostí znemožní výrobu méněhodnotného zboží a jeho veřejný prodej. Stejný režim v oblasti puncovnictví je vyžadován i u zboží, které je výsledkem duševní tvůrčí činnosti např. výtvarných umělců, a není tedy vyrobeno po živnostensku.