Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec. Teda to bola
len faktická poznámka. Teraz sa pýtam, pretože
boli podané pozmeňovacie a doplňovacie návhry,
či jednotlivé kluby požadujú, aby sa
prerušilo rokovanie, aby sa mohli zoznámiť s
týmito návrhmi, alebo sú jasné stanoviská?
Nevidím žiadnu požiadavku žiadneho klubu,
aby sa prerušilo. Pýtam sa spravodajcu pána
Šimku, či môže predložiť pozmeňovacie
návhry už v takej podobe, aby sme o nich mohli hlasovať.
Prosím.
Poslanec SN I. Šimko: Prvý pozmeňovací
návrh predložil pán kolega Jičínský.
Je to na riadku 8 navrhovaného uznesenia. Namiesto: "...
a tým aj ku strate legitimity..." navrhuje nahradiť
slovo "strate" slovom "spochybneniu". Teda
by to bolo: "...ku spochybneniu legitimity..." Nemôžem
sa, pochopiteľne, vyjadriť za celú skupinu. Ja
osobne by som odporúčal túto zmenu.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Odporúča navrhovateľ? (Poslanec
SN K. Mráček: Já doporučuji.) Ďakujem.
K tomuto, myslím, stanovisko vlády nemusíme
žiadať, pretože vláda nebola navrhovateľom.
Budeme hlasovať. Prosím kolegyne a kolegov, ktorí
sú ešte v zákulisí, aby sa dostavili.
Vítam pána poslanca Kočárníka.
Budeme hlasovať o tomto pozmeňovacom návrhu.
Kto je za takýto pozmeňovací návrh,
nech zdvihne ruku a stlačí tlačidlo!
Hlasování: 12.20
(SN 93, SL 88)
Kto je proti?
(SN 1, SL 1)
Kto sa zdržal hlasovania?
(SN 15, SL 17)
Konštatujem, že zo sto pätnástich prítomných
poslancov Snemovne národov bolo deväťdesiattri
za, jeden proti, pätnásť sa zdržalo, šesť
ignorovalo. Zo stoštyridsaťštyri prítomných
poslancov Snemovne ľudu bolo osemdesiatosem za, jeden proti,
sedemnásť sa zdržalo, osem ignorovalo. Konštatujem,
že pozmeňovací návrh bol prijatý
obomi snemovňami.
Pán poslanec Šimko, môžete pokračovať.
Společný zpravodaj výborů SN I. Šimko:
Ďalší pozmeňovací návrh
navrhol pán poslanec Peřich. Týka sa to rovnakého
riadku a ďalších dvoch. Už sme rozhodli
o tom, že to bude spochybnenie legitimity, takže sa
domnievam, že v tomto smere je treba váš návrh
upraviť. Bolo by to: "... inak dôjde k znehodnoteniu
volieb z roku 1992 a tým aj k spochybneniu legitimity všetkých
orgánov nástupníckych štátov
a ich medzinárodného postavenia." S tým,
že ďalší odsek by pokračoval tak,
ako je v návrhu.
Ako spravodajca odporúčam, nech rozhodnú
snemovne.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem. Aké je stanovisko navrhovateľa?
Poslanec SN K. Mráček: Doporučuji.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem. Kolegyne a kolegovia, budeme hlasovať.
V oboch snemovniach sme uznášaniaschopní.
Kto je za pozmeňovací návrh, ktorý
predložil pán poslanec Peřich, nech zdvihne
ruku a stlačí tlačidlo!
Hlasování: 12.22
(SN 37, SL 45)
Kto je proti?
(SN 10, SL 0)
Kto sa zdržal hlasovania?
(SN 58, SL 56)
Konštatujem, že zo sto šestnástich prítomných
poslancov Snemovne národov bolo tridsaťsedem za, desať
proti, päťdesiatosem sa zdržalo, jedenásť
ignorovalo. Zo sto trinástich prítomných
poslancov Snemovne ľudu bolo štyridsaťpäť
za, nikto proti, päťdesiatšesť sa zdržalo,
dvanásť ignorovalo. Konštatujem, že tento
návrh nebol prijatý ani jednou snemovňou.
Pán poslanec Šimko, prosím ďalší
pozmeňovací návrh!
Společný zpravodaj výborů SL I. Šimko:
Ako posledný návrh zaznel návrh pána
poslanca Morica, ktorý navrhuje, aby sa k navrhovanému
textu pripojil ďalší odsek v zneni: "Poslanci
Federálneho zhromaždenia prajú veľa šťastia
a úspechov ľudu oboch republík na ceste k samostatnosti,
ktorú začnú 1. januára 1993."
Navrhoval by som prehodiť slovosled:" Poslanci Federálneho
zhromaždenia prajú na ceste k samostatnosti, ktorú
začnú obe republiky 1. januára 1993, ich
ľudu veľa šťastia a úspechov."
Či by ste s tým súhlasili.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Pýtam sa navrhovateľa - pána
poslanca Morica - či súhlasí s takýmto
prehodením. (Poslanec SL V. Moric: Áno.) Ďakujem.
Společný zpravodaj výborů SL I. Šimko:
Ako pravodajca odporúčam.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay:
Ďakujem, prosím navrhovateľa.
Poslanec SN K. Mráček: Doporučuji také.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay:
Ďakujem, budeme hlasovať.
Kto je za tento návrh, nech zdvihne ruku a stlačí
tlačidlo!.
Hlasování: 12.25
(SN 61, SL 94)
Kto je proti?
(SN 3, SL 1)
Kto sa zdržal hlasovania?
(SN 42, SL 12)
Konštatujem, že zo sto štrnástich prítomných
poslancov Snemovne národov bolo šesťdesiatjeden
za, traja proti, štyridsaťdva sa zdržalo, osem
ignorovalo. Zo sto jedenástich prítomných
poslancov Snemovne ľudu bolo deväťdesiatštyri
za, jeden proti, dvanásť sa zdržalo, štyria
ignrovali. Konštatujem, že tento návrh prijali
obe snemovne.
Pýtam sa pána spravodajcu, či sú ešte
nejaké návrhy.
Společný zpravodaj výborů SL I. Šimko:
Ďalšie návrhy neboli podané, môžeme
hlasovať o celom návrhu.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem. S faktickou poznámkou sa hlási
pán poslanec Mečl.
Poslanec SL J. Mečl: Kolegyně a kolegové,
asi také hovořím naposledy ve Federálním
shromáždění. Dovolte mi tedy tuto faktickou
poznámku.
Chápu, vážené kolegyně, vážení
kolegové, racionální jádro tohoto
návrhu. Není mi ale zcela jasný, a to se
přiznám, jeho politický a ústavní
efekt. Domnívám se, že jsme se mohli spokojit
se závěrečnou větou, která
v návrhu usnesení je, i s přáním
národním radám hodně úspěchů
při realizaci nových ústav.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Prepáčte, pán poslanec, ale
toto už pripomína pozmeňovací návrh.
Škoda, že ste ho nepredniesli v rozprave. Prosím,
môžete pokračovať, len vás upozorňujem,
že to presahuje rámec faktickej poznámky.
Poslanec SL J. Mečl: Pane předsedo, já to
nedávám jako pozměňovací návrh,
říkám to jako své stanovisko jako
předsedy klubu. Teď jsi mne, pane předsedo,
přerušil, takže těžko to dám
dohromady, ale pokusím se.
Popřát jim hodně štěstí
a hodně úspěchů při realizaci
ústav, aby nezapomněli, že Česká
a Slovenská republika žily ve společném
státě, a aby dbali i o to, aby v budoucnosti vztahy
české a slovenské vzájemnosti byly
co nejlepší.
Nejsem si jist, že toto usnesení, které přijmeme,
bude bráno v České republice a Slovenské
republice s velkým porozuměním. Děkuji,
pane předsedo, že jste mne nechal domluvit.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem. Len by som si dovolil upozorniť,
že ako predsedajúci som vyzval predstaviteľov
politických klubov, aby predložili svoje stanoviská.
Zároveň som žiadal, či majú iné
návrhy, pozmeňovacie alebo nové, aby ich
predniesli. Mal som z vášho vystúpenia dojem,
že skôr pripomínalo pozmeňovací
návrh, nové stanovisko. Okrem toho ste sami povedali,
že je to stanovisko klubu. Škoda, že ste ho nepredniesli
v rozprave.
Faktickú poznámku má navrhovateľ pán
poslanec Mráček.
Poslanec SN K. Mráček: Jako pan kolega Mečl
přeji také nástupnickým státům
vše nejlepší, ovšem s jednou výhradou.
Jak už jsem prve zdůraznil, aby dodržovaly ústavnost.
Toť vše.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem. Nevidím žiadne iné
faktické poznámky, preto budeme hlasovať o
návrhu uznesenia i v zmysle schválených pozmeňovacích
návrhov ako o celku. Konšatujem, že obe snemovne
sú uznášaniaschopné. Budeme hlasovať.
Kto je za navrhnuté znenie uznesenia s prijatými
pozmeňovacími návrhmi, nech zdvihne ruku
a stlačí tlačidlo!
Hlasování: 12.28
(SN 76, SL 73)
Kto je proti? (SN 8, SL 6)
Kto sa zdržal hlasovania?
(SN 31, SL 29)
Konštatujem, že zo sto sedemnástich prítomných
poslancov Snemovne národov bolo sedemdesiatšesť
za, osem proti, tridsaťjeden sa zdržalo, dvaja ignorovali.
Zo sto trinástich poslancov Snemovne ľudu bolo sedemdesiattri
za, šesť proti, dvadsaťdeväť sa zdržalo,
päť ignorovalo.
Konštatujem, že tento návrh uznesenia bol prijatý
obomi snemovňami.
(Poznámka redakce: usnesení FS č. 124, SL
č. 156, SN č. 162)
Vážené kolegyne, vážení
kolegovia! Tým končíme pracovnú časť
poslednej spoločnej schôdze Snemovne národov
a Snemovne ľudu Federálneho zhromaždenia.
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, vážení hostia! Dovoľte, aby
som vás privítal na druhej slávnostnej časti
spoločnej schôdze Snemovne národov a Snemovne
ľudu Federálneho zhromaždenia. Dovoľte,
aby som zvlášť srdečne privítal
federálnu vládu na čele s premiérom
Stráským. Dovoľte, aby som privítal
predstaviteľov diplomatického zboru. (Potlesk.)
Dovoľte, aby som privítal všetkých pozvaných
hostí, ako aj vás, ktorí ste tu spolu s nami.
(Potlesk.)
Vážené kolegyne, vážení
kolegovia! Po dohode vám navrhujem program, ktorý
ale, myslím, schvaľovať nemusíme. Udeľujem
teraz slovo federálnemu premiérovi, predsedovi vlády
Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky pánovi
Stráskému. Má slovo.
Předseda vlády ČSFR J. Stráský:
Vážený pane předsedo, vážený
pane předsedající, paní poslankyně,
páni poslanci, vážení hosté,
začnu samozřejmým konstatováním,
že za několik dní ve smyslu ústavního
zákona, který navrhla tato vláda a který
schválilo toto Federální shromáždění,
zanikne Česká a
Slovenská Federativní Republika, její parlament
i její vláda. V této podivné v historii
nepříliš často se vyskytující
situaci se - přiznávám - těžko
hledají slova, která by mohla aspirovat na jakousi
politickou tečku.
Téměř půl roku jsme se zde - vláda
a parlament, koalice i opozice - častovali slovy, která
zůstanou zapsána pro budoucnost v análech
parlamentu, a mnohá byla především právě
proto vyřčena.
Vystoupíme-li již dnes z hávu svých
politických slovníků, sjednotíme se
asi snadno, že o správnosti našeho rozhodnutí
rozhodne budoucnost. Rozhodovali jsme však o sobě,
ne o svých politických ambicích a doktrínách,
ne o dogmatech svých volebních programů,
ale o životaschopném státoprávním
rámci našeho budoucího vývoje, vývoje
československé společnosti v podmínkách,
jaké vznikly a jak jsme je postupně chápali
a ocenili. A na této skutečnosti, alespoň
na té nejbližší, nikdo z nás nebude
bez podílu a všichni budeme účastni.
Volím-li na počátku tato zdánlivě
bezbřehá slova, adresuji je nejen vám, ale
zejména stovkám československých občanů,
kteří mně i jiným v posledních
týdnech a měsících psali dopisy plné
obav a mnohdy i výtek vůči zániku
společného státu. Jim a právě
jim proto, že vztah k Československu, který
vedl jejich ruku, obavy a třeba i úzkost by se neměly
ztratit a zasunout. Nové státy, Česká
republika a Slovenská republika budou od samého
počátku potřebovat takovýto zaujatý
vztah svých občanů, a to právě
proto, aby se zmíněné obavy nenaplnily.
Je už načase, abychom se přese vše, co
v tomto sále i v celé společnosti za posledního
půl roku zaznělo a co si ponecháváme
pro svá stanoviska pro zítřek, shodli na
tom, že rozhodnutí, před jehož završením
se nacházíme, mělo v reálném
čase nejbližších měsíců
a let jen jedinou a pro nikoho výhodnou variantu - odklad.
Je načase se shodnout, že využití přínosu
tohoto rozhodnutí a umenšení jeho úskalí
zůstalo v našich rukou, v rukou (dnes to ještě
můžeme říci) československých
občanů, kteří budou nadále
obývat tento krásný středoevropský
prostor.
Nechci se však v samém závěru působení
posledního československého parlamentu a
vlády utíkat jen do budoucnosti a vyhnout se hodnocení,
zastřít přítomnost a nespornou odpovědnost,
kterou neseme, neboť budoucnost je to, co dosud není
a co jsme svým rozhodnutím založili. Aniž
bych se na tomto místě pouštěl do analýzy,
která by ostatně v tomto naléhavém
čase byla nadbytečná a nedokonalá,
zřetelně chci označit jako fakt, že
čas a vůle, kterou měly po posledních
volbách vrcholné federální orgány,
vláda a parlament, nedostačovaly k tomu postavit
proti dlouhodobé odstředivé tendenci životaschopnou
variantu společného státu a prosadit ji.
Ačkoli určitě jen menšina tohoto váženého
shromáždění - když usedla v těchto
lavicích - byla rozhodnuta spíše pro zánik
federace než naopak, zaznělo v tomto sále mnohokrát
více slov na téma jakéhosi riskantního
a dočasného volného svazku než odhodlání
na téma funkční federace.
Dovolím si vyjádřit svůj osobní
názor, že často zde reflektované téma
referenda bylo rovněž výrazem vědomí
bezradnosti nedostatku síly rozhodnout, snahy přenést
a rozmělnit odpovědnost.
Na druhé straně v této situaci stále
zřetelněji krystalizovala alternativa pokojného,
kulturního a řízeného rozchodu. Zůstalo
na federálních orgánech iniciativně
řídit tento rozchod tváří v
tvář zneklidněnému světu, sužovanému
neúspěšnými pokusy a průběhy
podobných pokusů, které citlivě vnímala
i naše veřejnost. Tento proces byl zaštiťován
tvořivým úsilím republikových
orgánů, národních vlád i rad
využít v budoucím období obou států
všech výhod spolupráce v dlouhodobého
soužití v nových mezinárodních
vztazích.
Nemyslím, že jsme již zcela opustili pásmo
ohrožení. Chci však potvrdit, že Federální
shromáždění i federální
vláda udělaly mnohé pro pokojný charakter
rozchodu a nechci dnes hodnotit, zda to v některých
případech nebylo spíše pět minut
po dvanácté.
Parlamentní purismus, který se obracel proti vládě
s poukazem, že snad příliš rychle redukuje
federální orgány v souvislosti s posledním
kompetenčním zákonem, působí
dnes už nevyváženě, kdy s ohledem na pozdní
rozhodnutí o zániku federace bude federální
vláda předávat instituce ne zcela vypořádané,
a toto vypořádání bude prováděno
již silami a na vrub nových států.
Vláda je si vědoma, že Federální
shromáždění pracovalo ve složitých
podmínkách demotivace a názorového
rozštěpení a v jistém smyslu tento charakter
rovněž sdílela. Je mou milou povinností
poděkovat jménem vlády České
a Slovenské Federativní Republiky Federálnímu
shromáždění, jeho předsedovi,
místopředsedům, předsednictvu, předsedům
výborů, klubů i všem poslancům
za tu míru součinnosti a dělnosti, která
se nám v uplynulých měsících
zdařila.
Dovolte mi, abych využil tohoto fóra a poděkoval
i svým kolegům v poslední vládě
České a Slovenské Federativní Republiky
za dělnou aktivitu, za tu míru loajality, kterou
se nám podařilo nalézt, a za korektní
vztahy, které leckoho překvapovaly.
předs. vlády Stráský
Navazuji na včerejší setkání
a využívám i dnešní příležitosti,
abych znovu poděkoval pánům velvyslancům
a celému diplomatickému sboru akreditovaným
v Československu za pochopení a podporu, kterou
našemu složitému státoprávnímu
procesu věnovali. Jsem přesvědčen,
že porozuměním pro složitou situaci, v
níž se Československo ocitlo, a jejich trpělivým
vysvětlováním ve svých zemích,
pomohli omezit hospodářské a podnikatelské
dopady tohoto procesu a tím více než splnit
svoji profesionální misi v Československu.
V době, kdy každý v Evropě hledá
svoji identickou tvář, která mu má
pomoci neztratit se v protisměrném procesu evropské
integrace, nemohlo se patrně toto rozporné úsilí
vyhnout ani našemu polistopadovému vývoji.
Dopláceli jsme v této oblasti na to, že hledání
této identické tváře národů
a regionů nemělo u nás nejméně
po 40 let svůj přirozený proces. Neztotožnění
se Slovenska s Československem jako státní
formou soužití obou národů v tomto středoevropském
prostoru bylo trvale přítomné. Polistopadový
vývoj pouze obnažil tuto skutečnost. Zastihl
Slováky jako neuspokojené, což dávali
zřetelně najevo, ale s matoucím nedostatkem
odvahy ke konečnému rozhodnutí, což
Čechy zneklidňovalo a rozjitřovalo. Zastihl
Čechy odhodlané demokratizovat Československo
a přetvořit je do moderní evropské
podoby, ale už méně vnímavé k
pochopení, že druhý z obou národů
z Československa může mít jinou představu
o cestě, tempu a roli, kterou chce do budoucna v tomto
prostoru hrát.
Se vším rizikem zjednodušení považuji
za nezbytné právě dnes říci
- Češi považovali Československo za státní
útvar, v němž lze i na přelomu tisíciletí
realizovat své národní zájmy a v duchu
Masarykových tradic v tomto útvaru vstoupit do Evropy.
Aby uhájili toto své přesvědčení,
dělali Češi ve státoprávním
uspořádání v posledních třech
letech ústupky, které posunuly Československo
jako stát až pod hranici funkčnosti, zejména
s ohledem na úkoly celospolečenské, nejen
ekonomické transformace, kterou je třeba provést.
Netroufám si posoudit, zda Slovákům více
vadily charakter a parametry této transformace nebo jejich
domnělý český, lépe řečeno
pražský, původ, poněvadž velmi
dobře vím, že na jejich formulaci se podílela
celá řada osob slovenské národnosti.
Výsledek je znám. Je jím rozdělení
Československa za několik dní na Českou
republiku a Slovenskou republiku.
Považuji za svou povinnost blahopřát Čechům,
že se nezpronevěřili své novodobé
demokratické tradici a uznali právo Slovenska řešit
své problémy způsobem, o kterém si
samo rozhodlo. Považuji za stejně naléhavou
povinnost popřát Slovákům, aby jejich
rozhodnutí bylo přínosné pro ně,
pro jejich sousedy i pro Evropu. Jsem přesvědčen,
že Češi nejsou Slovákům nic dlužni,
a troufám si předjímat, že to Slováci
vědí. Jsem právě tak přesvědčen,
že Češi mají zájem na tom, aby
jejich východní soused byl úspěšný,
a jsou připraveni na to v duchu nejlepší možné
spolupráce k tomu napomáhat.
V závěru se vracím k úvodu svého
projevu. Obracím se na vás, na občany Československa,
které už za několik dní bude patřit
do historie bez ohledu na to, zda jste nebo se rozhodnete být
občany České republiky nebo Slovenské
republiky. Vznik nových států je zakrátko
skutečností. I vy, kteří nejste srozuměni
s rozdělením Československa, odložte
své výhrady a pochybnosti. Český stát
i slovenský stát potřebují, požadují
i zaslouží si vaši podporu od samého počátku.
(Potlesk.)