Poslanec SL V. Klaus: Vážené Federální
shromáždění, myslím, že
už téměř vše bylo řečeno;
a pouštět se do půtek o citátech, jak
bylo právě předvedeno, není důstojné
tohoto orgánu a právě v tuto chvíli.
Protože, kdo toto otvírá, pravděpodobně
nedoceňuje, o čem vážném zde
dnes hovoříme a asi by to bylo třeba připomenout.
Zde se dnes každý holedbá silou svého
hlasu, silou mandátu, který má a já
si také, jako poslanec Federálního shromáždění,
nyní dovolím říci pár slov.
Chtěl bych připomenout svůj mandát,
který chci připomenout aspoň ze dvou hledisek.
Za a) Myslím, že jsem byl kandidátem do voleb,
který dostal v této zemi daleko, daleko nejvíce
voličských preferencí, než kterýkoliv
jiný člověk, kdo sedí v tomto sále.
(Potlesk.) To je bohužel pravda.
Druhý mandát, který bych zde chtěl
zdůraznit je ten, že jsem byl asi jediný z
politiků, který před červnovými
volbami vystupoval v obou částech této federace
a kdo vystupoval před volbami nejen v republice České,
kde jsem se snažil hájit společný stát,
ale vystupoval jsem na desítkách shromáždění
a mítinků i před slovenskými občany
na Slovensku. Toto je speciální mandát, který
mám. I tam na Slovensku jsem se snažil ze všech
sil hájit společný stát. To je významná
věc, kterou si mohu dovolit říci.
Je třeba si říci, jaká je realita
této země. Mám strach, že někteří
zde přítomní to nechtějí brát
na vědomí. Nechtějí si položit
otázku, zda dnes jsme, či nejsme společným
státem, nechtějí si položit otázku,
zda jsme společným státem fakticky či
zda jsme společným státem pouze formálně.
Já na tyto otázky musím bohužel odpovídat
slůvkem - nejsme dnes společným státem;
a když tak jsme společným státem pouze
formálně. A Mnichov, ke kterému nás
vyzývá pan Sviták, ten nenastává
dnešním dnem 18. listopadu 1992. Rozpad společného
státu jsme prožívali my všichni v této
zemi celé poslední tři roky. Mnozí
z nás pamatují v tomto místě neslavný
začátek těchto debat debatami o pomlčce,
která nás, kteří jsme chtěli
přetrvávat ve společném státě,
vyděsila poprvé. Vzpomínáme obrovské
debaty o kompetenčním zákonu z podzimu roku
1990. Vzpomínáme celou řadu dalších
věcí, každodenní kompetenční
spory, které jsme zažívali my v administrativě,
vzpomínáme letošní volby. Čili
tento stát už není jednotně se chovajícím
orgánem, jednotně myslícím orgánem
a je to stát, kde chybí společná vůle,
aby tento stát byl společný. Úvahy
o tom, že by něčemu mohlo napomoci referendum,
jsou úvahy dětinské, jsou úvahy falešné,
jsou úvahy zlé. A také nikdo, kdo je navrhuje,
je nemůže myslet vážné a také
je vážně nemyslí. Všimněte
si těch pánů poslanců, kteří
myšlenku referenda navrhují, všimněte
si tónu hlasu, který přitom používají.
To není přesvědčivý hlas. Oni
tomu sami nevěří. Oni to pouze zkoušejí
a vystřelují do vzduchu, ale sami této myšlence
nevěří. (Potlesk.) Sami nevěří,
že by bylo možné referendem změnit realitu
této země. Poslední tři roky pro nás
byly jedním obrovským referendem, které bohužel
rozhodlo o tom, že společný stát končí.
Ale malé, kraťoučké referendum na papíru
nemůže změnit absolutně nic a všichni
zodpovědní lidé vědí, že
chybí-li vůle o společném státě,
první minutu po ukončeném referendu bychom
byli přesně ve stejné situaci, jako jsme
dnes. Tento stát by byl neřiditelný, neovladatelný,
chaotický a stahoval by nás do hlubin a lákal
by nás příliš blízko tomu, co
vidíme na Balkáně. (Potlesk.)
Z toho všeho pro nás pro všechny zodpovědné
lidi v tomto sále - bohužel nezodpovědných
je zde dost (potlesk) - musí z toho plynout jeden jediný
závěr. Když se internacionalista soudruh Sviták
ohání národním zájmem, tak
zůstaňme u tohoto slova.
Národním zájmem je zajistit klidný
vývoj v naší zemi, bez jakéhokoliv chaosu,
bez jakékoliv agónie nefungujícího
státu. Pan ministr Dyba zde přesně mluvil
o nákladech dělení státu, které
je třeba postavit proti nákladům při
nedělení, nákladům pokračujícího
nefungování této země. Jsem přesvědčen,
že spolužití Čechů a Slováků
nekončí, že dostává v dané
chvíli právě novou kvalitu a já se
neobávám, že vztahy Čechů a Slováků
v budoucnosti budou horší, než jaké byly
v posledních třech letech. Jsem naopak přesvědčen
o tom, že tyto vztahy budou určitě lepší
a série smluv, které česká vláda
a Česká republika připravuje, budou zárukou
toho, aby tyto vztahy byly mimořádně dobré,
mimořádně kvalitní a aby to byly vztahy
výjimečné, odlišné než vztahy
s dalšími zeměmi. Proto se domnívám,
že s odpovědností, kterou tento orgán
má, je třeba, abychom pro návrh zákona
o zániku federace hlasovali. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec. Teraz sa pripraví
pán poslanec Daněk, po ňom pán poslanec
Vodička. Ešte je do diskusie prihlásených
6 poslancov. Prosím, pán kolega, máte slovo.
Poslanec SN D. Malíř: Já jsem jenom chtěl,
pane předsedající, upozornit - vzhledem k
tomu, že pan kolega Klaus zde poněkud klamně
informoval parlamentní veřejnost, dovoluji si upozornit,
že stejně jako pan Klaus vystupoval na Slovensku předseda
republikánské strany pan doktor Sládek. To
je jedna věc. A druhá věc - co se týče
intonace hlasu poslanců, zastánců referenda,
ujišťuji vás, vážený pane
kolego, že my jsme o otázce referenda skálopevně
přesvědčeni.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec. Ešte má
faktickú poznámku pán poslanec Dostál.
Prosím.
Poslanec SN P. Dostál: Vážený pane předsedající,
já jsem zde nechtěl vystupovat. Promiňte,
ale pan premiér Klaus se zde obrátil k zastáncům
referenda. Pan poslanec Klaus mne tak přesvědčil
o tom, že do mne vidí jako rentgen. Ale nejde jen
o poslance. Všichni zde máme na lavicích dopis
signatářů výzvy "Za prosperující
Československo". Já vás ujišťuji,
pane kolego Klausi, že na přiložené petiční
listině jsou podepsáni lidé, kteří
něco znamenají v celé Evropě, ale
i v celém světě. A někteří
z nich pro mne a pro můj život znamenají více
než jméno Klaus. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem. Faktické poznámky sa
množia. Pán poslanec Sviták, máte slovo.
Poslanec SL I. Sviták: Vážení kolegové,
promiňte osobní poznámku, ale tady byly dva
příspěvky, které se mne týkaly
osobně.
Jednak pan poslanec Lux měl jakési rezervace vůči
tomu, co jsem říkal v předchozím svém
vystoupení ohledně Mnichova. Domnívám
se, že staré pravidlo "ex oriente lux" nabývá
nový význam, protože dřív to
znamenalo, že z východu přichází
světlo. Moje maminka měla nejlepší vysavač
v první republice, a on se nazýval také Lux.
Takže já to překládám takto:
Z východu přichází vysavač.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Prepáčte, pán kolega, musím
vás upozorniť, že faktická poznámka
sa musí týkať veci, o ktorej je rozprava. To
je zákon o Rokovacom poriadku, nie o luxe.
Poslanec SL I. Sviták: Jestliže někdo vyluxoval
československé hospodářství
a československé zemědělství,
pak to byl pan Lux.
Pokud jde o pana Václava Klause, pak si všimněte,
jak on, tento internacionalista světového monetarismu,
mně vytýká internacionalismus. Co jsem já
proti vám, který ovládáte finanční
toky mezinárodního kapitálu? (Potlesk.) Já
neovládám nic podobného, ačkoliv bych
si velice přál. Děkuji vám.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Tam bola ďalšia faktická poznámka.
Potom ešte majú faktickú poznámku pani
poslankyňa Martínková a pán poslanec
Benčík a po nich ešte pán poslanec Ransdorf.
Ale prosil by som kolegov, faktické poznámky sa
majú týkať rozpravy a vecí, ktoré
boli v nej prednesené.
Poslanec SL V. Filip: Pane poslanče Klausi, já bych
chtěl sdělit, a tady před celou sněmovnou,
zrovna vám, že to, co tady říkám,
bych si nedovolil nemyslet vážně. Myslím
vážně i referendum. (Potlesk.)
A chtěl bych sdělit i dalšímu kolegovi,
Němcovi, že jsem komunista. (Hluk.) (Hlasy v sále:
To víme.)
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Prosím o kľud. (Smích, hluk.)
Poslanec SL V. Filip: Že jsem nic nerozkrádal v zájmu
cizí moci tak, jako to dělají někteří
členové vlády teď. (Potlesk.)
A zároveň bych chtěl říci panu
poslanci Luxovi, že mám vlastní rozum a budu
hlasovat proti zákonu, který předložila
vláda k rozpadu federace. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Pani poslankyňa Martínková,
pán poslanec Benčík, pán poslanec
Ransdorf, faktické poznámky.
Poslankyně SL A. Martínková: Pane předsedající,
měla bych dvě. Za prvé bych vás chtěla
poprosit, zda byste nemohl umravnit pana poslance Havlíka,
aby si šel sednout na své místo. On zřejmě
cítí sílu pouze, když je v davu, v hloučku
svých. On je ze Sněmovny národů. (Potlesk.)
Za druhé chtěla bych podotknout k tomu, co řekl
pan bývalý kolega Malíř. Ano, pan
dr. Sládek byl na Slovensku, ale myslím, že
v této chvíli bychom měli hodnotit spíš
jeho výsledek. Strana SPR-RSČ získala na
Slovensku 0,007 % hlasů, kdežto, myslím si,
že ODS získala daleko více. To je k tomu. Děkuji.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem. Prosil by som pána poslanca,
aby skutočne zaujal svoje miesto. Podľa zákona
o Rokovacom poriadku musí zaujímať výlučne
svoje miesto a nemá právo sedieť na inom mieste.
Táto poznámka bola relevantná a musím
vás na to upozorniť.
Teraz bola faktická poznámka, pán poslanec
Benčík, potom pán poslanec Ransdorf, potom
máte slovo, pán poslanec.
Poslanec SL M. Benčík: Vážený
pán predseda, vážený pán predsedajúci,
kolegovia a kolegyne! Pán Klaus jemu príslušným
spôsobom úplne jasne artikuloval svoje názory
až do tej miery, že zatiaľ, čo od nás
pán Lux požadoval, aby tu nebolo strašenie a
vízia katastrofických scenárov, pán
Klaus mu jeden taký katastrofický scenár
uviedol. Ale ja sa chcem na niečo spýtať. Trikrát
ste opakovali, pán predseda, že nie je politická
vôľa k spolužitiu. Veľmi by som vás
prosil, keby ste povedali, kto nemá tú politickú
vôľu. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem. Pán poslanec Ransdorf.
Poslanec SN M. Ransdorf: Už poněkolikáté
jsem v tomto sále cítil švihat rákosku.
A cítil jsem snahu nás umravňovat. Patrně
jeden z předřečníků, pan poslanec
Klaus, ví lépe než my, co my si vlastně
myslíme.
Ale chtěl bych říci, že v tomto sále
sedí zodpovědní lidé a ti se právě
vzpírají tomu, aby naší veřejnosti
byly neustále podsouvány zástupné
problémy a pseudoproblémy. Klíčová
věc je, podle mého názoru, to, aby se podařilo
stabilizovat situaci našich podniků, sociálně
ekonomickou situaci v regionech, a ubezpečuji vás,
že pro ekonomické zákony, které k tomu
přispějí, budeme hlasovat. Když vláda
předloží zákon týkající
se zřízení burzy, zákon o cenných
papírech, stabilizační programy podniků,
budeme pro tyto věci hlasovat. Toto je klíčový
problém, na kterém závisí budoucnost
našeho státu, aby se udržela rozpočtová
soustava, sociální smír, aby se udržela
důvěra lidí v chod toho, co se nastoupilo
po listopadu 1989. Všechno ostatní jsou pseudoproblémy.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Pán poslanec Havlík, ešte tam
bola faktická poznámka, ak som dobre videl a prosil
by som kolegov, aby sme sa mohli venovať diskusii.
Poslanec SN R. Havlík: Já se vzdávám
své technické poznámky, protože to skutečně
nemá cenu. Paní Martínková zde opět
prokázala svou schopnost za jidášský
grošík. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Vaša poznámka bola faktická.
Pán poslanec, máte slovo. Pripraví sa pán
poslanec Vodička a potom pán poslanec Moric.
Poslanec SL J Daněk: Pane předsedo, pane předsedající,
vážené kolegyně, vážení
kolegové, vážení hosté, já
bych vás chtěl požádat, abyste se na
mě pozorně dívali a pozorně sledovali
tón mého hlasu (Potlesk.), neboť vám
tady budu dětinsky obhajovat referendum.
Pokusím se nejprve několika slovy glosovat to, co
tady bylo řečeno od některých pánů
kolegů, a pak vám řeknu své vlastní
názory.
Souhlasím s panem premiérem Klausem, že některé
mandáty jsou hodnotnější a některé
mandáty jsou méně hodnotné, ale já
bych prosil, aby moje vystoupení, a zvlášť
jeho jednu část, na kterou upozorním, pozorně
poslouchali majitelé hodnotnějších mandátů,
než je třeba mandát můj.
Vážení přátelé, pan poslanec
Lux tady velice dobře a tak, jak já to nedokáži
ani přesně opakovat, upozornil, koho a jak dlouho
a za jakých okolností je možno klamat. Já
se domnívám, že všichni, zdůrazňuji
všichni, bychom si měli jeho slova pravidelně
opakovat.
A nyní k mému vlastnímu diskusnímu
příspěvku.
Velký demokrat a velký člověk Československa
pan Karel Čapek říkal, že pravda, která
potřebuje složité zdůvodnění
a složitou obhajobu, je vždycky svým způsobem
trochu podezřelá, neboť pravda, která
je skutečnou pravdou, se hájí sama. On říkal
dokonce, že člověk nehájí svých
ledvin, ale hájí svůj život. A tak je
to i s pravdou. Jestliže něco složitě
hájíme, začíná to být
podezřelé.
Já jsem si s velkým zájmem vyposlechl zdůvodnění
vlády k návrhu zákona i zdůvodnění
poslanců, kteří ho zdůvodňovali
jako společní zpravodajové. A domnívám
se, že toto zdůvodnění bylo široké
a bylo v něm sneseno velké množství
argumentů. Domnívám se, že dokonce tento
zákon mohl být zdůvodněn daleko stručněji,
protože já s ním vnitřně velice
souhlasím. Reaguje na současnou situaci, ale vyžaduje
podle mého názoru jednu podmínku. A tou podmínkou
pro mě jako pro poslance Liberálně sociální
unie - Strany zelených, kterému je v podstatě
jedno, co je napravo a co je nalevo, kterou musí splnit.
Mně totiž nejde v této chvíli o referendum.
A vážení přátelé, já
se vám přiznám, že mi ani nejde o rozdělení
nebo o uchování společného státu,
mně jde o víc. Mně jde o to, jaký
tento společný nebo rozdělený stát
bude, zda bude demokratický, zda se v něm bude brát
zřetel na vůli občanů, anebo zda bude
někdo za občany rozhodovat v důležitých
i v nejdůležitějších otázkách.
A to je pro mě ta základní priorita.
A jestliže posuzuji záležitost z tohoto pohledu,
já si vůbec nemyslím, že občané
buď obou, nebo aspoň jedné z republik nepotvrdí
vládní návrh zákona a že nedojde
k rozdělení našeho společného
státu. Já nemám nic proti vůli slovenských
občanů, ani proti vůli slovenských
kolegů v tomto parlamentě. Je to jejich nezadatelné
právo. A já ho nejméně zpochybňuji.
Ale jde mi o jednu záležitost, aby se k tomu měli
možnost vyjádřit občané. Proč
je to pro mě tak strašně důležité?
Za prvé proto, že ať zůstaneme spolu po
31. 12. tohoto roku nebo ať se rozdělíme, v
každém případě nás čeká
velmi těžké období a budeme potřebovat,
bytostně potřebovat, dobrou společnou vůli
všech občanů žijících v
tom nebo onom státě, říkám,
ať už společném nebo rozděleném.
A tudíž je to pro mě cennější,
než nějaký strach z toho, že snad občan
by mohl rozhodnout jinak, protože jaksi přání
vítězných stran nevyjadřuje většinovou
vůli. Na našem místě bych se toho nebál,
protože se domnívám, že občan situaci
sleduje, že občan situaci zná a že se
rozhodne kvalitně.
Ale teď, vážení přátelé,
prosím znovu ty poslance s cennějším
mandátem, než je mandát můj, aby pozorně
poslouchali. Já jsem v tomto Federálním shromáždění
při nejrůznějších diskusích
na nejrůznějších úrovních,
ve sdělovacích prostředcích a podobně
slyšel, že Občanská demokratická
strana a další strany vládní koalice
mají mandát na to, aby buď udržely společný
stát na úrovni fungující federace,
anebo ho rozdělily. Stejně tak jsem slyšel
od poslanců vládní koalice slovenské,
že mají mandát k tomu, aby dosáhli určité
slovenské suverenity, anebo tento stát rozdělili.
Já tady prohlašuji před všemi přítomnými
i před všemi, kdo mě mohou slyšet nebo
eventuálně číst ve sdělovacích
prostředcích, že já tento mandát
nemám. My jsme to prostě neměli ve volebním
programu. My jsme měli ve volebním programu spolkové
uspořádání atd. atd., a já
jsem, vážení přátelé,
byl na základě tohoto volebního programu,
který jsem prezentoval ve volební kampani v Jižních
Čechách, zdůrazňuji za Liberálně
sociální unii - Stranu zelených, zvolen.
A já, jestli si chci zachovat aspoň minimální
sebeúctu a jestli chci předstoupit před občany,
kteří mě zvolili, tak prostě protože
na to nemám mandát, ať už si o současné
situaci myslím, co chci, tak jsem se jich chtěl
zeptat předem v referendu. To se nepodařilo. Tak
se jich musím zeptat aspoň následně,
zda jsem rozhodl kvalitně. Bez této možnosti,
abych já si svůj mandát ověřil,
nemohu hlasovat nijak jinak, než jak jsem měl ve volebním
programu.
Drobnou poznámku na závěr. Tady se argumentuje
časem. Vážení přátelé,
je to pravda, z pozice jepice jednáme strašně
dlouho. Ta má na celou legraci deset hodin. Z pozice člověka,
prakticky se narodil a teď končí svůj
život za sedmdesát let nebo více. Ale z pozice
státu, národů, týden nerozhoduje,
nerozhoduje ani měsíc a dovolím si tvrdit,
že ani rok, ale v tom návrhu je jasně řečeno,
že přistoupíme-li k mechanismu ratifikačního
referenda, stihneme všechno legálním, legitimním
a nezpochybnitelným ani doma, ani ve světě
způsobem do 31. 12.
Já svůj projev končím ještě
jednou konstatováním, že protože jsem
to jako opoziční strana neměl ve volebním
programu, nezbývá mi, než dát mým
voličům možnost, aby moje rozhodnutí
alespoň potvrdili, když už jsem ho nezjistil
předem. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem, pán kolega. Teraz vystúpi
pán poslanec Vodička, pripraví sa pán
poslanec Moric.
Poslanec SN J. Vodička: Dámy a pánové,
reakce levicových poslanců na vystoupení
pana premiéra Klause mi zcela beze zbytku vysvětlila,
proč právě pan poslanec Klaus získal
tolik preferenčních hlasů v těchto
volbách.
Dále bych chtěl říci k referendu,
že první výstřely v Jugoslávii
padly bezprostředně po vyhlášení
výsledků referenda. A k vůli levicových
poslanců po soužití bych chtěl poznamenat,
že mě rovněž neudivuje. Vždyť
přece heslo: "Proletáři všech zemí..."
je jejich heslo.
Byly zde vedeny úvahy o mandátu poslanců.
Dovolte, abych také řekl několik úvah.
Za prvé si myslím, že mandát poslance
zákonodárného sboru zavazuje tohoto poslance
dodržovat program strany, která ho na kandidátku
navrhla. Za druhé tento mandát zavazuje poslance,
aby dodržoval volební program jako smlouvu mezi ním
a voličem. Ale za třetí zavazuje tento mandát
poslance, aby také vnímal a reagoval na život,
který se odehrává ne v těchto stěnách,
v této budově, ale někde jinde, venku. A
právě běh tohoto života nás vlastně
přivedl až k tomu, že část občanů
Československa se ve svobodných volbách rozhodla
pro to, žít v samostatném svobodném
státě. Druhá část občanů
federace sice s určitou lítostí, ale přesto
toto rozhodnutí přijala a přijímá
stále více a chce také žít v
samostatném státě. Bez referenda. Jsem o
tom přesvědčován každý
den, při mnohých rozhovorech, které s lidmi
vedu.
Tato situace, ve které dnes jsme, kdy ve střední
Evropě vznikají dva samostatné státy,
není pouze výsledkem posledních voleb a už
vůbec ne výsledkem rozhodnutí vítězů
těchto voleb. Je to výsledek procesu, který
zde byl po celou dobu existence Československa; a svobodné
poměry po listopadu 1989 pouze tento proces urychlily.
Vítězné strany z letošních červnových
voleb pouze měly tu odvahu, že nazvaly věci
pravými jmény a dokázaly jednat v souladu
s realitou, to znamená zodpovědně. Tato odvaha
chyběla politikům v minulém období
a nedostatek této odvahy byl jistě i jednou z hlavních
příčin jejich volebního neúspěchu.
Hovořil jsem o tom, že ve svých rozhodnutích
musíme reflektovat skutečný život. Pochopili
to poslanci, kteří nebyli demokraticky zvoleni,
a přesto v této budově zrušili ústavní
článek o vedoucí úloze komunistické
strany. O to více jsme povinni my pochopit skutečnost,
která dnes v Československu je, protože jsme
byli zvoleni demokraticky, a proto nebraňme procesu vytvoření
dvou samostatných států ve střední
Evropě. A naopak svým rozhodnutím tento proces
úspěšně, to znamená klidně
a spořádaně, doveďme do konce. Je to
naše povinnost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec. Pripraví
sa pán poslanec Moric, po ňom pán poslanec
Michalec. S faktickou poznámkou sa hlási poslanec
Jičínský.
Poslanec SN Z. Jičínský: Vážené
kolegyně a kolegové, poslanec Vodička řekl,
že minulé Federální shromáždění
jednalo nezodpovědně, že nebylo s to se dohodnout
a přijmout odpovědné rozhodnutí. Jestliže
vedení dvou politických stran bylo s to na první
schůzi se dohodnout o zániku státu, pak nechávám
vašemu posouzení, jestli je to odpovědné
rozhodnutí v duchu parlamentní demokracie. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem. Hovoriť bude poslanec Moric.
Pripraví sa poslanec Michalec, po ňom pán
poslanec Ruml.