Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanec SN K. Stome: Pane předsedající, dámy a pánové, poslankyně a poslanci, vážení hosté. Od předřečníků jsme slyšeli, včetně úvodního slova, hodnocení negativ i pozitiv předlohy, kterou máme před sebou. Dovolte, abych se zabýval nejdříve negativy. Negativa byla zejména od těch, kteří jsou zásadně proti jakémukoliv dělení, protože se jim nelíbí myšlenka dělení státu. Za druhé byla negativa, která lze charakterizovat asi tím, že práce je mnoho, čas je krátký, a nelze tedy všechno dobře stačit. Posléze byla vyzdvižena negativa, která uváděla, že předloha je určitou směsí pojetí. Dovolte, abych se zastavil u tohoto třetího bodu, neboť ho považuji za principiální.

Chtěl bych říci, že po mém soudu předloha odráží realitu. Je-li realita složitá, nelze aby předloha na ni nereagovala. Tento zákon, který v návrhu máme před sebou, v podstatě lze charakterizovat po mém soudu dvěma krajními polohami. Za prvé velmi stručným ústavním zákonem, který by měl asi takovýto obsah: Pro rozchod státu - federace, se rozdělí majetek mezi oba členské státy. Za druhé krajní polohou na úplně opačném konci, celkem podzákonnou, kde by to byla řada "kuchařek", řada návodů, řada technologických nebo technokratických pravidel, jak v tom či onom oboru společný majetek rozdělit.

Tento zákon, který máme před sebou, je kombinací těchto hledisek. A jinak ani být nemůže. Některé oblasti upravuje nebo odkazuje na jejich úpravu a jiné ponechává na úpravu pozdější dohodou.

V čem je ale význam tohoto předpisu? Význam tohoto vám předkládaného předpisu je ve vyjádření vůle rozdělit tento majetek podle nějakých pravidel. To je základní význam této předlohy. Je-li tam těch oblastí méně či více, to je z tohoto hlediska už méně důležité. I u těch oblastí, kde zákon nedává tato pravidla, ale odkazuje na pravidla, která budou v budoucnu dávána, hovoří jasnou řečí o tom, že je zde jasná vůle podle pravidel vyjádřených v předloze se spravovat i v budoucnu. A to je hlavní a největší pozitivum této předlohy.

Proč hlavní a největší? Domnívám se, že totiž největším negativem by bylo odmítnout tento výraz vůle a postupovat bez toho, co zde i kritici řekli, bez možnosti postupu klidného a postupu souhlasného. Děkuji vám a chci říci, že z tohoto důvodu budu pro předlohu hlasovat. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Děkuji panu poslanci Stomemu. Nyní promluví poslanec Věněk Šilhán, připraví se pan poslanec Jozef Mikloško.

Poslanec SL V. Šilhán: Pane předsedající, dámy a pánové, nejdříve chci říci, že zákon o zániku federace a s tím související zákony o dělení majetku jsou zákony, které jsou mi nejméně po chuti. Jsou to prostě zákony, se kterými se nemohu ztotožnit. Nicméně vládní návrh zákona, který nese číslo 152 a který se zabývá dělením majetku ČSFR mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jeho přechodem na Českou a Slovenskou republiku, je přece jen návrh, kterým se musíme věcně zabývat.

Aniž bych široce hovořil o svých náladách, názorech nebo důvodech, které mě povedou k tomu, jak budu o zákonu hlasovat, chci říci jen několik slov k předloženému návrhu. Myslím si, že tento vládní návrh je nutný, že je to návrh, který by však neměl být použit jako prostředek k tomu, aby následující návrh zákona o zániku federace byl eventuálním přijetím zákona o dělení majetku zdůvodněn, nebo aby přijetí tohoto zákona bylo použito jako nátlakový prostředek pro přijetí zákona o zániku federace. Chci oddělit tyto dvě věci, sám je ve svém uvažování odděluji.

Ale chtěl bych k tomu říci několik poznámek, a to především k článku 1. Navrhuji, aby první věta končila za slovy "o zániku ČSFR" a další pokračování věty v článku 1 by bylo škrtnuto. To je ta i jinými kolegy napadená část věty: "... nebo ústavně učiněné rozhodnutí, které má tyto důsledky".

Dále navrhuji, aby další věta tohoto článku byla škrtnuta a současně s tím aby byl upraven článek 7 odst. 2, a sice konec věty "nebo jiné ústavní rozhodnutí s těmito důsledky". Prosím, aby tyto mé návrhy byly zaznamenány jako pozměňovací návrhy.

Dále bych chtěl připomenout, že považuji článek 8, kde se jedná o něčem, co by bylo možné nazvat know-how, to znamená souhrnem informačních a jiných hodnot, které byly získány tím, že federace fungovala, za nedostatečný. Totiž principy dělení i charakteristika majetku, který má být dělen, je taková, že nezahrnuje to, co je podle mého soudu v moderní společnosti nesmírně cenné, to je to, co se vytvořilo spoluprací obou národů v oblasti infrastruktury, v oblasti vědění, v oblasti znalostí a informací, kterou nazýváme prostě know-how. Tato oblast má velmi významnou hodnotu, velmi významnou cenu. A zde v předloze tohoto zákona není nic, co by vytvořilo předpoklady pro uplatnění práva obou národů k volnému a svobodnému přístupu k těmto zásobám vědění a informací. Domnívám se, že článek 8 nedostatečně řeší tento problém. V tomto okamžiku si nevím rady, jak přesně formulovat tuto záležitost. Už jsme o ní hovořili i ve výborech hospodářských, ale soudím, že by se ještě i zpravodajové měli touto záležitostí zabývat.

To samozřejmě neřeší ani článek 14 tím, že předpokládá, že takové instituce jako akademie věd budou děleny na základě zvláštního, nebo zvlášť přijatého zákona. Akademie, vysoké školy, ústavy jsou právě z těch institucí, které představují to, co jsem nazval federativním know-how, a ke kterému by měly mít přístup oba národy volně a naprosto bezproblémově. Myslím, že právě odborníci z té či oné oblasti vědění by mohli vědět, oč jde, když o tom hovořím. Obávám se, že zde ani princip teritoriální, ani jiný princip nezahrnuje to, o čem jsem nyní hovořil. Považuji to za bílé místo v předloze zákona.

Prosím, aby páni zpravodajové vzali na vědomí ty pozměňovací návrhy, které jsem předložil a které se týkají článku 1 až 3 a článku 7 a zakomponovali je do souhrnu pozměňovacích návrhů, které předloží našemu plénu. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Šilhánovi, samozřejmě předá své pozměňovací a doplňovací návrhy písemně zpravodajům. Jako další se přihlásil pan poslanec Mikloško. A ještě jsem dostal jednu přihlášku velmi opožděně za klub Slovenské národní strany, poté promluví pan poslanec Hrivík.

Poslanec SL J. Mikloško: Vážený pán predseda, vážené Federálne zhromaždenie, vážení hostia! Klub KDH už oznámil, že bude za tento zákon hlasovať, pokiaľ sa jeho obsah podstatne na pléne nezmení. Myslíme si, že v prípade ústavného a prípadne i neústavného rozpadu štátu je takýto zákon potrebný, určuje pravidlá hry pri delení majetku, čo je veľmi dôležité.

Chcem upozorniť na niektoré fakty, ktoré ešte zákon nezohľadňuje a preto navrhujem, aby boli doplnené do dôvodovej správy. Napriek tomuto zákonu je treba v niektorých prípadoch postupovať podľa už schválených zákonov na federálnej úrovni, pokiaľ ešte neboli naplnené. Ide napríklad o zákony odovzdávania federálneho majetku bývalého SZM a majetku bývalého KSČ ľudu ČSFR. Tieto zákony sme asi pred dvomi rokmi tu schválili, proces odovzdávania však ešte, žiaľ, neskončil.

Rovnako tak ide o delenie majetku bývalej Národnej fronty, bývalých odborov, federálnych športových zväzov. Napríklad v prípade delenia majetku SZM, problematiku, ktorú dobre poznám. V zákone bol stanovený územný princíp s nástupným finančným vyrovnaním v pomere 2:1. Išlo tam o osem veľkých federálnych majetkov v hodnote asi 2,5 miliardy korún, ktoré boli postavené z federálneho rozpočtu a väčšinou lokalizované v Českej republike. Preto princípy, ktoré boli pri tomto zákone navrhnuté a schválené je treba dodržať aj naďalej, najmä keď tento zákon ešte nebol naplnený. To isté aj v niektorých ďalších prípadoch, kedy sme už federálny majetok riešili minule.

V článku XIV ods. 3 sa hovorí, že zrušenie ČSAV a vysporiadanie majetku stanoví zvláštny zákon. To je správne, pretože ČSAV bola ustanovená zákonom. Upozorňujem však, že v ČSAV bol takzvaný asymetrický model, to znamená, že ČSAV bola financovaná z federálneho rozpočtu a SAV zo slovenského rozpočtu. Toto sa zmenilo až pred rokom alebo dvomi, naviac majetok ČSAV je prakticky len v Českej republike a SAV v Slovenskej republike. Tiež v dôvodovej správe prosím na tento fakt upozorniť.

Posledná moja poznámka: Dnes sme dostali list od pána premiéra Stráského, ktorý navrhuje doplniť dôvodovú správu o to, aby Tranzitný plynovod, Česko-slovenské aereolínie, Čechofrakt atď., boli riešené prípadne zvláštnymi zákonmi alebo dohodami, pôvodne bolo myslím napísané dohodami.

Navrhujem tam doplniť aj konfederáciu športových zväzov, strešnú organizáciu športových zväzov.

Rovnako tak organizácie federálnej námornej plavby, to sú federálne lode, ktoré plávajú po celom svete, by sa sa mali tiež vyriešiť špeciálnou dohodou. deliť. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Děkuji. To by byl pan poslanec Mikloško, nyní za klub Slovenské národní strany vystoupí pan poslanec Hrivík, dostal přednost před poslanec Grohmannem a Peřichem.

Poslanec SN P. Hrivík: Vážený pán predsedajúci, vážení poslanci a poslankyne, vážení hostia! Klub poslancov Slovenskej národnej strany podporuje vládny návrh ústavného zákona o delení majetku Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, tlač 152, v znení návrhu výborov finančných a rozpočtových Snemovne ľudu a Snemovne národov na uznesenie Federálneho zhromaždenia k vládnemu návrhu tohto zákona, tlač 155.

K tomuto poznamenávame, že neveríme, že delenie federálneho majetku bude spravodlivé, ako sa konštatuje v dôvodovej správe. Nie je to možné, pretože spravodlivé delenie majetku sa nikdy nikomu doteraz nepodarilo. Dúfame, že toto rozdelenie spoločného majetku nebude zas tak nespravodlivé pre Slovenskú republiku. Samozrejme, že to ukážu dohody medzi Českou republikou a Slovenskou republikou, ktoré budú vychádzať z tohto zákona, ako aj iné dohody, ktoré tento zákon priamo nepredpokladá, napríklad mám na mysli dohodu o rozdelení majetku ústredného výboru Česko-slovenského zväzu telesnej výchovy a podobných inštitúcií.

Nechceme však komplikovať proces delenia federácie, nechceme komplikovať už tak zložitý život nášho občana, chceme naplniť náš základný cieľ, cieľ Slovenskej národnej strany - dosiahnuť a budovať samostatnú slovenskú štátnosť.

Preto klub Slovenskej národnej strany podporí prijatie návrhu ústavného zákona o delení majetku federácie aj napriek výhradám, ktoré k tomuto návrhu zákona máme, hlavne k nevhodne formulovaným článkom šesť, sedem a deväť návrhu zákona.

Klub Slovenskej národnej strany predpokladá, že príloha č. 1 v predlohe zákona nebude predmetom schvaľovania. Predpokladáme, že kvalifikácia majetku v prílohe nie je presná a nie je konečná.

Na záver poslanci Slovenskej národnej strany dúfajú, že zmocnenci vlád Českej republiky a Slovenskej republiky po rozdelení federácie budú rokovať konkrétne (ohľadne majetkových otázok) s cieľom dohodnúť sa a Medzinárodný súdny dvor v Haagu pre obidve republiky sa stane cudzím a nepotrebným prostriedkom na doriešenie vzájomných českých a slovenských problémov. Ďakujem.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Hrivíkovi, který hovořil za klub Slovenské národní strany. Nyní je přihlášen pan poslanec Grohmann, připraví se pan poslanec Peřich.

Poslanec SL S. Grohmann: Vážený pán predsedajúci, kolegyne a kolegovia, milí hostia! Stojíme dnes pred nesmierne zložitou úlohou, odborne posúdiť a prípadne schváliť vládny návrh ústavného zákona o delení majetku ČSFR medzi Českú republiku a Slovenskú republiku a o jeho prechode na Českú republiku a Slovenskú republiku.

Ide o šiesty variant navrhovaného zákona. Dôverne poznám obsah niekoľkých predchádzajúcich návrhov. Ich obsah sa postupne skvalitňoval, stávali sa prepracovanejšími. Viaceré, a to aj základné východiskové princípy, však mohli byť formulované účelnejšie, jednoduchšie, v komplexnejšom zábere. Je na škodu veci, že na riešenie tejto kľúčovej otázky nemala vláda viac času, že jednotlivé varianty neposúdila širšia odborná verejnosť, a to bez ohľadu na politickú príslušnosť, že vo Federálnom zhromaždení neboli prerokované zásady tvorby tohto zákona.

Vážený parlament, vážení hostia! Vieme, že bola dosiahnutá dohoda o vytvorení colnej únie medzi Českou republikou a Slovenskou republikou, ktorej cieľom, okrem iného, je - citujem: "Integrácia ekonomík a hospodárskej politiky zmluvných strán" - koniec citátu. Je potešiteľné, že aj v memorande vlády Českej republiky a vlády Slovenskej republiky predstaviteľom Európskych spoločenstiev, ktoré 28. októbra tohto roku odovzdali premiéri Václav Klaus a Vladimír Mečiar v Londýne predstaviteľom Európskych spoločenstiev sa vyhlasuje, že je - citujem: "Spoločný záujem zachovať vysoký stupeň integrácie ekonomík Českej republiky a Slovenskej republiky a zabezpečiť ich ďalší rozvoj pokračovaním úzkej spolupráce v ekonomickej a politickej oblasti." Koniec citátu.

Vážení poslanci, posúďte kriticky predložený návrh, vopred ho neodmietnime, poukážme na jeho slabé miesta a na možnosti ich odstránenia. Niektoré pasáže návrhu je možné v duchu logiky zásad jeho tvorby - a to by som chcel podčiarknuť - formulovať precíznejšie, komplexnejšie, jednoducho lepšie.

Za kľúčovú inováciu pokladám možnosť aplikovať pomerný princíp 2:1, pokiaľ to zákon nestanoví inak, aj pri deľbe nehnuteľného majetku a toho movitého majetku, ktorý s ním z historického alebo funkčného hľadiska tvorí jeden celok. Teoretické zdôvodnenie správnosti aplikácie územného princípu vo vzťahu k uvedenému majetku, tak ako ho prezentuje vláda, nemá podľa mňa v ČSFR platnú zákonnú oporu. Viedenská zmluva o sukcesii štátov vo vzťahu ku štátnemu majetku, štátnym archívom a štátnym dlhom z roku 1983 doteraz pre malý počet signatárov nevstúpila do platnosti a naša republika sa k nej zatiaľ nepripojila a neratifikovala ju.

Upozorňujem však na inú skutočnosť a to na to, že v zmysle Viedenskej konvencie o sukcesii štátov z roku 1978, ktorá sa v dôvodovej správe neuvádza, ktorú však mám k dispozícii v anglickej verzii, sa za najvšeobecnejšie medzinárodne uznávaný spôsob riešenia práv a povinností nástupníckych štátov pokladá ich riešenie na základe vzájomnej dohody. Širšia aplikácia pomerného princípu by utvorila lepšie podmienky a predpoklady pre budúce ekonomické a politické vzťahy Českej republiky a Slovenskej republiky.

Vo svojom návrhu uplatniť pomerný princíp idem ešte ďalej a navrhujem na základe neho stanoviť ideálne vlastnícke podiely, inými slovami majetkovú spoluúčasť toho-ktorého nástupníckeho štátu na prvkoch deleného nehnuteľného a s tým spojeného hnuteľného majetku. Ide o kľúčový bod môjho návrhu. Navrhované usporiadanie vlastníckych vzťahov by umožnilo nástupníckym štátom plnokrvne a všestranne uplatňovať ich vlastnícke práva. Išlo by vlastne o investície týchto republík v zahraničí. Nejde teda o nejaké nefunkčné a nehospodárne delenie tohto majetku. Zároveň by sa tým ani nemusela riešiť otázka diskutabilného ocenenia uvedeného majetku.

Nemusíme asi nikoho presvedčovať o tom, že kvantiifikácia majetku v zadovážených cenách je viac ako problematická. Ako je možné do jedného vrecka strčiť napr. nehnuteľný majetok v zadováženej cene povedzme z roku 1950, 1955, 1988 a 1992? Akú reálnu vypovedaciu schopnosť má takýto agregátny údaj? Podľa mňa žiadnu.

Vykazovaná hodnota majetku federálnych orgánov je podľa mňa výrazne podhodnotená. Pritom z celkovej hodnoty majetku vo výške 633,7 mld. korún sa uvádza majetok v zadovážených cenách vo výške 479,9 mld. korún, inými slovami je to 73 % jeho objemu. Z metodiky výpočtu federálneho majetku je jasné, že nebola zohľadnená ani taká elementárna skutočnosť, že v posledných rokoch sa niekoľkokrát zvýšili ceny nehnuteľností. Zvlášť významné sú dve posledné zvýšenia. Cena uvedeného majetku je podľa úradne platných cenníkov niekoľkonásobne vyššia. Reálna trhová cena je ešte vyššia. Keby sa to zohľadnilo pri delení majetku, potom by proporcie delenia tohto majetku v návrhu na základe územného princípu neboli 2,24 : 1, tak ako to teraz vychádza, ale podstatne vyššie v prospech jedného z účastníckych strán.

O zjavnom podhodnotení majetku jednotlivých federálnych orgánov svedčí napr. to, že celkový majetok Federálneho ministerstva strategického plánovania sa uvádza vo výške 147 miliónov korún, Najvyšší súd vo výške 25,7 miliónov korún, Federálny úrad pre hospodársku súťaž 6,6 miliónov korún a Česko-slovenská tlačová kancelária 7,8 miliónov korún. Dohromady je to 230 miliónov korún. Vieme všetci, že za čiastky okolo 200 miliónov korún sa vo verejných dražbách v podstate menších miest, než je Praha, predávali len menšie, nie príliš prosperujúce podniky. Za čiastky vo výške niekoľko miliónov korún - niektoré prípady som uvádzal - bolo možné v porovnateľných lokalitách kúpiť napr. len menšie potravinárske predajne, butiky, trafiky a podobne. Dúfam, že svoju životnú šancu nezavetria rôzne realitné kancelárie a nezasypú príslušné orgány žiadosťami o kúpu federálneho majetku v uvedených cenách. Bola by to ich geniálna trefa! Obratom ruky by zarobili také peniaze, ktoré nezarobia ani za niekoľko desiatok rokov úpornej a zmysluplnej práce. Na porovnanie uvádzam, že 633,7 mld. korún sa pri prepočte rovná zhruba 21 mld. dolárom. Zadlženosť našej republiky dnes dosahuje 8 mld. dolárov.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Pane poslanče, máte poslední minutu.

Poslanec SL S. Grohmann: Áno, budem to musieť rozdeliť na dve časti.

Niekedy sa hovorí o tom, že časť tohto majetku je dubióznym majetkom. Nie je to stopercentne tak. Často sa takýto dubiózny majetok dá podnikateľsky využiť. Za takýto majetok sa často označujú rôzne vojenské pevnostné stavby, bunkre, ba dokonca aj vojenské letiská. Svojho času bolo vo Francúzsku takýmto "dubióznym majetkom" známa Maginotova línia, línia obranných opevnení. Bola ním však len dovtedy, dokiaľ podnikatelia nezistili, že je výborným (z hľadiska klimatických a bezpečnostných pomerov) veľkoskladom pre francúzske vína, pre pestovanie húb a podobne.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Pane poslanče, právě vám uplynula řečnická lhůta.

Poslanec SL S. Grohmann: Ďakujem. Prihlásil by som sa ešte raz a svoj diskusný príspevok by som dokončil.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Poslanec Peřich je přihlášen do diskuse, další je přihlášen poslanec Šedovič.

Poslanec SN V. Peřich: Vážený pane předsedo, místopředsedo, pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Doufám, že nevyberu desetiminutovou dobu, protože mám na srdci jen několik poznámek, ke kterým mě vlastně přiměla ona diskuse, protože jsem nebyl odhodlán v rozpravě k tomuto zákonu vystoupit v přesvědčení, že jeho příprava je za prvé nezbytná, za druhé velmi odpovědně provedená za složité situace, v níž tato předloha vznikala, a prodiskutovaná ve výborech. Proto si myslím, že v tuto chvíli k nějakým podstatnějším zásahům by mohlo dojít jen velmi těžko a jenom za cenu určité změny filosofie přístupu.

Proč se domnívám, že zvolená filosofie přístupu je nezbytná? Bylo tady řečeno v diskusi, že odpovědné orgány si napřed zvolily termín a potom teprve vytyčily úkol. Řekl bych, že to tak vůbec není. Úkol vzniká také tím, když si všimneme, že třeba v konstrukci, v níž se nacházíme, jsou závažné trhliny, musíme ty trhliny velmi pečlivě ohledat a udělat nezbytná a velmi rychlá opatření bez jakéhokoliv odkladu. Myslím si, že to, co nám je podsouváno, jako že to je nějaká svévole, je opravdu velmi nekorektní vytloukání politického kapitálu z jakési širší skutečnosti, s níž mnoho z nás - většina z nás není spokojena, ale většina z nás nemá ty jednoduché prostředky k tomu, aby tuto situaci změnila na nějakou obecně žádoucí. To byla první poznámka.

Druhá se týká toho, co zde naznačil pan kolega Tvaroška. Já mu moc děkuji za přirovnání, kterého použil v úplně jiném kontextu. Označil některé lidi za politické pyrotechniky. Co to je pyrotechnik? Pyrotechnik je odborník, kvalifikovaný odborník, který umí zacházet s třaskavým materiálem. A obvykle je volán k tomu, když se nějaká nebezpečná látka najde, aby ji zneškodnil. Podle mě můžeme být vděčni, pokud pro situaci, která se v destabilizované středovýchodní Evropě vytvořila, pokud najdeme opravdu dobré odborníky, kteří budou umět předejít možným poškozením, možným škodám z toho, že brizance oné nestability by mohla působit nějaké škody. Proto si myslím, že to jeho přirovnání bychom mohli vzít v trochu jiném smyslu, než ho vyslovil.

Poslední poznámka se týká poukazu kolegy Šilhána na to, že jeden z nejcennějších majetků je majetek duševní, a o tom ten zákon hovoří poměrně málo. Pan kolega Šilhán není jediný, kdo na to upozorňuje. V Hospodářských novinách vyšel článek pana Pitry, ředitele federálního úřadu, který má takové věci na starosti, a řekl bych, že je to velmi důležité, umět přistupovat korektně k dělení takových věcí, jako jsou práva a závazky vyplývající z nároků v oblasti duševního vlastnictví. Shodou okolností o tom něco vím, protože jsem se tím šest let profesionálně zabýval. A mohu říci, že je to jedna z nejsložitějších problematik v oblasti práva. Kdybychom zatěžkali tento zákon detaily těchto principů, tak se prostě nikdy nedostaneme z místa. A přitom víme, že ten zákon má charakter jakéhosi sanačního generálního opatření. Proto je pro tyto záležitosti nutno použít všech pravidel, která platí v mezinárodním právu, co se týče ochrany duševního vlastnictví jednak a jednak těch ustanovení navrženého zákona, která hovoří o komisi pro další řešení předcházení možným sporům. Děkuji za pozornost.