Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji panu premiérovi.
Dalším přihlášeným poslancem
s interpelací je pan poslanec Rajčan. Žádám
ho, aby se ujal slova. Potom je přihlášen poslanec
Ransdorf a jako zatím poslední poslanec Mihálik
s otázkou na ministra vnitra.
Poslanec SN M. Rajčan: Vážený pán
predsedajúci, vážení zástupcovia
vlády a 41 vytrvalých poslancov! Problém,
s ktorým sa obraciam na pána Klaka, federálneho
ministra financií, je problémom stále česko-slovenským.
Mám 43 rokov, zhodou okolností zajtra, ale viem
si živo predstaviť, ako to bolo v roku 1938, keď
maďarská horthyovská fašistická
armáda obsadila územie Slovenska. Totiž dokážem
si to živo predstaviť preto, že mi to dedo a často
aj otec hovorili. Prišli maďarskí žandári
a vyhlásili "10 minút a ideme". Nemohli
si zo sebou vziať nič, len čo sa im vošlo
do batohu. Naložili ich do áut a vyložili na
hranice maďarského štátu a "vážení
Slováci, choďte do hôr". Táto okupácia
skončila pre Maďarsko obrovskou hanbou. Mocnosti sa
dohodli na náhrade 30 miliónov dolárov (ako
píšem v interpelácii, ktorú ste dostali)
a táto náhrada mala byť splatená do
šiestich rokov. Pretože
Maďarsko na tom bolo tiež zle, dohodla sa náhrada
na osem rokov. V roku 1949 skutočne za záhadných
okolností došlo k tomu, že Maďarsku bola
táto náhrada československou vládou
odpustená. Nevieme doteraz z akých dôvodov,
prečo sa tak stalo, ale skutočne je podozrenie,
že to bolo urobené z dôvodov vtedajšieho
nástupu socializmu a zbratraním sa s Maďarmi
aj so Sovietskym zväzom pod rúškou budovania
socializmu.
Žiadam preto pána ministra o oznámenie čiastky,
ktorá bola maďarskej strane odpustená a zároveň
chcem upozorniť pána Čurku a jemu podobným
na maďarskej strane a, bohužiaľ, aj pána
Duraya na strane našej česko-slovenskej, že takéto
snahy a takéto činy už tu boli. Dopadli s hanbou
a tak by som bol veľmi rád, keby v dnešnej dobe
sa s niečím podobným nezačínalo.
Na záver píšem aj o tom, ako navrhnem alebo
odporučím využiť prostriedky na maďarskej
strane na zlepšenie práv menšín v Maďarsku.
Poznám ľudí z Veľkej Békečskej
Čaby, zo Sarvaša, ktorí žijú teraz
na Slovensku. A aj keď tam majú veľa príbuzných,
v žiadnom prípade by sa tam nechceli vrátiť,
nie z dôvodov, že sa tam hovorí maďarsky.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Rajčanovi
a zcela upřímně mu přeji všechno
nejlepší. Prosím pana poslance Ransdorfa, který
je dalším přihlášeným v
obdobné věci.
Poslanec SN M. Ransdorf: Pane předsedající,
dámy a pánové, chtěl bych se vyjádřit
k otázkám odškodnění obětí
druhé světové války. Československo
patří vedle zemí bývalého Sovětského
svazu mezi ty státy, jejichž politickým vězňům
a totálně nasazeným nebyly uhrazeny perzekuční
nároky. Tyto náhrady bývalá Spolková
republika Německo v hranicích, jak existovala do
roku 1989, poskytla vězňům z dvanácti
západních zemí, později Izraeli. Nynější
sjednocené Německo je dalo také Maďarsku.
A podle uzavřené mezinárodní smlouvy
s Polskem se zavázalo zřídit nadaci pro politické
vězně a totálně nasazené a
dotovat ji částkou pět set miliónů
marek. Do této nadace již poukázalo čtyři
sta miliónů marek.
Při příležitosti uzavření
mezinárodní smlouvy mezi Československem
a Spolkovou republikou Německo, jak byla projednávána
na této půdě v roce 1992, přislíbila
německá strana zřídit obdobnou nadaci
a dotovat ji částkou sto miliónů marek.
Příslib byl dán ústně. Tento
příslib opakoval kancléř Kohl bývalému
prezidentu Havlovi letos v Helsinkách a dalším
politickým představitelům při příležitosti
návštěvy naší země v době
pohřbu kardinála Tomáška.
Výměna ratifikačních listin předmětné
smlouvy se protahovala z naší strany velice dlouho,
snad proto, že slíbená částka
nebyla poukázána. Nakonec byly ratifikační
smlouvy vyměněny, možná předčasně,
aniž bylo dosaženo písemného potvrzení
o náhradě. Nelze říci, že by
naše úřady, zejména bývalý
ministr zahraničí Jiří Dienstbier
a bývalý prezident naší republiky Václav
Havel, vyvinuli v tomto směru úspěšnou
iniciativu.
V tisku se objevovaly zprávy, že by z nadace měly
být uspokojeny požadavky sudetských Němců,
jak žádal sudetoněmecký landsmannschaft,
že by Československu měla být poskytnuta
podpora na budování silničního spojení
a plynovodu, že by Československo samo mělo
uspokojit nároky politických vězňů
z doby okupace, dokonce i návrh, že by dotace měla
být použita na úhradu českým
studentům, kteří by v budoucnu studovali
na německých školách. Tyto nestoudné
návrhy Český svaz bojovníků
za svobodu odmítal. Avšak je třeba říci,
že německá spolková vláda byla
pod tlakem Sudetoněmeckého krajanského sdružení
a bavorských politiků, kteří jsou
s ním spojeni.
V minulosti nemohly být nároky našich politických
vězňů z druhé světové
války uspokojeny, protože jsme do roku 1973 neměli
diplomatické styky se Spolkovou republikou Německo,
později bývalá vláda neuplatňovala
náhrady vůči NDR, ale jen vůči
Spolkové republice Německo. A i když Spolková
republika Německo byla ochotna tyto nároky uhradit,
ale jen za předpokladu, že náhrady budou vypláceny
v markách osobně bývalým politickým
vězňům, naše vláda trvala na
tom, že náhrada má být poukázána
Československu, které samo poskytne politickým
vězňům náhradu. Výsledek byl,
že naši vězňové z druhé
světové války nedostali z německé
strany dosud nic.
V současné době němečtí
političtí představitelé projevovali
určitou ochotu poskytnout náhrady, ale jen žijícím
politickým vězňům a ne pozůstalým
manželkám, které s nimi žily, ani dětem,
které přišly o oba rodiče.
Političtí vězni z druhé světové
války jsou, pokud jde o zvýhodnění,
na tom hůře než například ti,
kteří byli rehabilitování v důsledku
věznění po roce 1948 nebo osoby, které
byly postiženy sovětskou internací po druhé
světové válce. To se týká zejména
Slovenska.
Dnes žije v Československu - pro vaši informaci
- devět tisíc bývalých politických
vězňů z druhé světové
války, kteří jsou členy Českého
svazu bojovníků za svobodu a asi tři tisíce
nečlenů, například vězněných
Romů za okupace. Průměrný věk
těchto vězňů je sedmdesát čtyři
let a lze předpokládat, že asi tři tisíce
lidí z tohoto počtu ročně umírá.
Zřejmě německá strana protahuje jednání,
až počet oprávněných politických
vězňů klesne na nejnižší
míru. Na Slovensku počet skutečných
politických vězňů je asi zhruba jeden
tisíc. Zejména se jedná o občany židovského
původu. Slovenská strana by pak ráda uplatnila
nárok, aby mezi politické vězně byli
zahrnuti váleční zajatci. Jedná se
o východoslovenské divize, které se nezapojily
do povstání a byly pak internovány Němci,
a o osoby zavlečené na práci do Německa.
Obě tyto skupiny nejsou sice de iure politickými
vězni, ale jde celkem o pět tisíc osob. Po
válce bylo jen ve Svazu osvobozených politických
vězňů celkem přes čtyřicet
osm tisíc osob. Jejich pozůstalí se právem
také domáhají náhrady. Německá
strana se nevyjádřila, zda by ze slíbené
náhrady sto miliónů marek měly být
hrazeny nároky totálně nasazených
osob. Pokud by tyto nároky měly být uspokojeny,
mělo by se jednat o skutečně totálně
nasazené, ne o osoby, které se hlásily do
říše dobrovolně.
Nároky totálně nasazených by měly
být uhrazeny z další nadace, do které
by přispívaly firmy, u nichž tyto osoby za
války pracovaly. Tak uvažuje německá
strana. Ze strany firem jen nepatrná část
je ochotna na tento účel přispět.
Ostatní se hájí, že nejsou právními
nástupci firem pracujících za nacistického
režimu.
Dá se říci, že postavení našich
lidí, kteří byli za války totálně
nasazeni, bylo lepší než postavení osob
z polského území. Německá strana
proto z nadace uhrazuje i nároky polských totálně
nasazených občanů, i když jejich podíl
je nižší než bývalých politických
vězňů.
V současné době, a proto jsem se odhodlal
k této interpelaci, lze zaznamenat snahu na německé
straně a možná že i na straně naší
oddalovat bezdůvodně tuto záležitost
tak, aby nakonec byla shozena rozdělením státu
se stolu.
Ve federální vládě spadá otázka
odškodnění politických vězňů
do působnosti místopředsedy pana Macka a
ten už bohužel na tomto zasedání není
přítomen. Přes sliby, které byly vysloveny,
ke zřízení nadace nedošlo, a přitom
Český svaz bojovníků za svobodu podal
návrh statutu této nadace. Nelze říci,
že přes ochotu kancléře Kohla, a zejména
bývalého ministra zahraničních věcí
Genschera se naši představitelé v minulosti
snažili o řešení tohoto bezpráví.
Přitom důchodové postavení těchto
politických vězňů je v řadě
případů horší, než je u
osob, které nemají ony odbojové zásluhy,
o kterých tady byla řeč.
Smlouva mezi Československem a Spolkovou republikou Německo
nabyla právní moci, byla uzavřena na federální
úrovni, a proto musí také být, dokud
existuje Československo, tento problém řešen
na federální úrovni. Nadace, o které
se uvažuje, musí být společná
jak pro Českou republiku, tak pro Slovenskou republiku.
Nadace ovšem není vládní instituce.
Je třeba si položit dvě otázky, které
bych rád adresoval vládě v souvislosti s
touto interpelací. Proč byly vyměněny
ratifikační listiny mezi Československem
a Spolkovou republikou Německo o přátelství
a dobrých sousedských vztazích, aniž
by německá strana dala písemné záruky
na ústně přislíbené odškodnění
politických vězňů z doby okupace?
Za druhé - proč se odkládá založení
nadace, do níž by Spolková republika poukázala
přislíbenou částku zhruba sto miliónů
marek, když smlouva mezi Československem a Spolkovou
republikou byla uzavřena na federální úrovni
a zřízení nadace není vázáno
na žádné další případné
smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou?
Děkuji vám.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Ransdorfovi.
Nevím, jestli pan premiér chce hned odpovědět.
Předseda vlády ČSFR J. Stráský:
Tato otázka je velmi komplikovaná. Chci říci,
že vláda o ní ví, a mohu tedy uvádět
celou řadu dalších jednání, nicméně
neúspěšných. To znamená, že
se na ten problém musíme zaměřit a
odpovíme písemně.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji. Takže do třiceti
dnů dostanete od vlády odpověď, pane
poslanče, stejně jako poslanec Rajčan, který
již mezitím odešel. Posledním přihlášeným
je pan poslanec Mihálik s otázkou na pana ministra
vnitra. Pane ministře, prosím o pozornost, protože
pan poslanec Mihálik se chce ptát přímo
vás.
Poslanec SL J. Mihálik: Vlastne sa ospravedlňujem
za nepresnú formuláciu, ktorú som uviedol
v prihláške do diskusie. Tento problém sa vlastne
dotýka aj kompetencií ministerstva zahraničných
vecí, ale, bohužiaľ, pán minister Moravčík
tu nie je, ale aj kompetencií, ktoré súvisia
s ministerstvom vnútra. Budem stručný a pokúsim
sa byť faktický.
Obec Jenkovce, ktorá spadá pod okres Michalovce.
Kataster tejto obce susedí s hranicou Ukrajinskej republiky.
Kto je z Východného Slovenska, bude vedieť,
že neďaleko z ukrajinskej strany tejto obce je dopravné
letisko, ktoré patrí pod územie mesta - myslím
Užhorod. Denne nad obcou Jenkovce prelietava približne,
podľa tvrdenia starostu, 20 až 25 lietadiel, občas
aj vojenských, čo sa zrejme berie v Ukrajinskej
republike ako bežná záležitosť. Zrejme
20 až 25 lietadiel - sám som mal možnosť
ich vidieť, aj keď som tam dlho nebol - hlboko porušuje
česko-slovenský vzdušný priestor. Zrejme
tam ešte platí staré zvykové právo,
ktoré platilo pred novembrom 1989.
Pán minister, z tohto hľadiska by som vás prosil,
aby ste uvedenú problematiku prešetrili a písomnou
formou mi odpovedali. Tento problém je zaujímavý
aj z toho hľadiska, že vážnym spôsobom
tam dochádza aj k narušovaniu životného
prostredia týmito lietadlami, pretože zrejme v rámci
náletového kužela letia veľmi blízko
nad samotnou obcou.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Mihálikovi.
Obávám se, že to spíš byla interpelace
na ministra Andrejčáka než na ministra vnitra.
Ale pan ministr Čermák se k věci vyjádří.
Ministr vnitra ČSFR P. Čermák: Dámy
a pánové, reaguji pouze proto, že jsem byl
osloven, ale musím konstatovat ke svému potěšení,
že tento problém se mého resortu nedotýká
vůbec. Bude třeba tuto interpelaci spíše
směřovat na armádu, protože vzdušný
prostor je v kompetenci armády. Pouze kdyby letadla přejížděla
po zemi, týkalo by se to mého resortu, ale to se
asi takto neděje.
Samozřejmě ministerstvo zahraničních
věcí může zahájit jednání.
Otázka životního prostředí a
dopravy vůbec je již v kompetencích republik.
Čili tato interpelace musí směřovat
spíš přes odpovědné ministry
slovenské vlády.
Doporučuji vaši interpelaci, pane poslanče,
směřovat na pana ministra Andrejčáka,
protože vzdušná ochrana státní
hranice je v kompetenci ministerstva obrany, nikoli ministerstva
vnitra.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji. Myslím si, že
pan poslanec Mihálik samozřejmě takto interpelaci
myslel - na ministra obrany.
Byla to poslední písemná přihláška
do rozpravy. Táži se vás - všech třiceti
pěti přítomných, máte-li ještě
někdo zájem. Hlásí se poslanec Valenčík.
Poslanec SL R. Valenčík: Mám spíš
dotaz, abych něco nepromeškal. Pokud vím, k
interpelacím se bude přijímat usnesení.
Ke své interpelaci bych chtěl říci
přece jen pár slov zvláště proto,
že poslední mohykán z federální
vlády, který zde je, je shodou okolností
pan ministr Čermák. Rád bych využil
jeho přítomnosti.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Pane poslanče, domnívám
se - samozřejmě vám nechci bránit,
abyste se bavil s panem ministrem Čermákem - že
v této sněmovně už dnes žádné
usnesení k vaší interpelaci nepřijmeme,
jestli by nebylo vhodnější, kdybyste si sedli
ve foyer a věc si vysvětlili. Ale jestli máte
zájem, máte samozřejmě právo.
Poslanec SL R. Valenčík: I to je možné
řešení. Samozřejmě situace, pokud
jde o interpelace, je skutečně tragická.
Doufám, že větší váhu budou
mít interpelace ve dvou lepších, tedy republikových
parlamentech.
Usnesení se patrně dnes přijímat nebude
a těžko dnes uzavřeme případně
rozpravu.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Vy jste vyjádřil už
před tím, že nejste spokojen s odpovědí,
tudíž byste měl navrhnout nějaké
usnesení, nebo pokračovat ve snažení,
aby bylo vyhověno vašemu požadavku.
Poslanec SL R. Valenčík: Navrhuji tedy z hlediska
své interpelace, aby bod Interpelace pokračoval
v termínu, který nebude kolidovat s přijímáním
jiných závažných dokumentů Federálního
shromáždění, ale v dohledné době.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Ano, to znamená příští
týden.
Já vás, vážená kolegyně
a vážení kolegové, musím informovat
ještě o některých věcech. Bohužel,
zřejmě ne všichni poslanci budou mít
tuto informaci.
Zítra zasedá ústavně-právní
výbor k tisku 132 - vládní návrh ústavního
zákona o zániku federace, v úterý
10. listopadu v 10.30 hodin zasedají všechny výbory
kromě finančních a rozpočtových,
které to již zvládly, k vládnímu
návrhu ústavního zákona o způsobu
dělení majetku federace - to ještě nemohly
zvládnout. Ve středu 11. listopadu v 9.00 hodin
k tomuto návrhu zasedají právě výbory
finanční a rozpočtové, výbory
branné a bezpečnostní k vládnímu
návrhu ústavního zákona o zániku
funkcí soudců a o skončení pracovních
a služebních poměrů při zrušení
státních orgánů ČSFR.
Společná schůze bude pokračovat ve
středu 11. listopadu ve 13.00 hodin. Dokončíme,
doufejme, návrh zákona o zrušení FBIS,
pokud pan poslanec Dostál bude mít stanovisko dohodovacího
výboru. Pak bychom projednali vládní návrh
ústavního zákona o zániku ČSFR,
vládní návrh ústavního zákona
o způsobu dělení majetku a rest, který
máme z dneška, to znamená pokud budeme mít
výsledek dohodovacího výboru, o novele zákona
č. 92/1991 Sb. To je vše.
Přeji vám hezký zbytek dne, hezký
víkend a těším se ve středu ve
13.00 hodin. Děkuji vám.