Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Vyhovuji, to znamená sejdeme se tady ve 13.45 hodin.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Přistoupíme k hlasování o usnesení o Programovém prohlášení vlády ČSFR - tisk 119. Prosím druhého pana zpravodaje, aby zaujal svoje místo.

Znění navrhovaného usnesení je obsaženo v tisku 142. Je to znění jednoduché: "Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky schvaluje Programové prohlášení vlády ČSFR - tisk 119." Žádné doplňující a pozměňovací návrhy nebyly schváleny, čili přistupujeme k hlasování o vlastním návrhu usnesení, jak nám ho předložily výbory finanční a rozpočtové Sněmovny lidu a Sněmovny národů.

Paní poslankyně, páni poslanci, kdo je pro usnesení ve znění tisku 142, nechť zvedne ruku a stlačí tlačítko.

Hlasování: 13.55

(SN-ČR 40, SN-SR 35, SL 73) Děkuji.

Kdo je proti?

(SN-ČR 12, SN-SR 0, SL 12) Děkuji.

Kdo se zdržel hlasování?

(SN-ČR 4, SN-SR 14, SL 27) Děkuji.

Konstatuji, že zde neplatil zákaz majorizace, jak jsem již předem upozornil. Ve Sněmovně národů v české části hlasovalo čtyřicet poslanců pro, dvanáct proti, čtyři se zdrželi hlasování, jeden poslanec ignoroval. Ve slovenské části Sněmovny národů hlasovalo třicet pět poslanců pro, nikdo proti, čtrnáct se zdrželo, tři poslanci hlasování ignorovali. Ve Sněmovně lidu hlasovalo sedmdesát tři poslanců pro, dvanáct proti, dvacet sedm poslanců se zdrželo, jeden poslanec hlasování ignoroval.

Konstatuji, že Sněmovna lidu usnesení přijala, zatímco ve Sněmovně národů nebylo usnesení přijato. Předsedající schůze se poradí krátce, jaký postup navrhnout dále podle jednacího řádu.

Poznámka redakce: usnesení FS č. 89, SL č. 117, SN č. 113)

Po krátké poradě s místopředsedy Federálního shromáždění a s předsedou druhé sněmovny, předsedou Sněmovny národů navrhujeme, aby se postupovalo podle § 31 písm. a) jednacího řádu, t.j. aby věc byla opětovně projednána v samostatné schůzi Sněmovny národů, která usnesení nepřijala. Toto je procedurální postup, čili zde již neplatí zákaz majorizace.

Pan poslanec Kostya se hlásí s faktickou poznámkou.

Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající, já se omlouvám, že opět nesouhlasím s vaším názorem, i když jste ho provedl po poradě s místopředsedy. Já se domnívám, že toto programové prohlášení, na rozdíl od toho prvního, nebylo spojeno s otázkou vyslovení nebo nevyslovení důvěry vlády, a proto můžete pouze konstatovat, že toto doplňkové programové prohlášení nebylo schváleno a nic víc. Žádné další řešení nepřipadá v úvahu, protože není na čem se shodnout. Na textu programového prohlášení, tak jak bylo předloženo, se totiž nedá nic změnit. A nelze tedy v čem hledat kompromis. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Pane poslanče, cituji § 31: "Přijmou-li sněmovny rozdílná usnesení ve věci, v níž jsou shodná usnesení podmínkou vzniku právních následků, zahájí se dohodovací řízení, je-li podle ústavního zákona povinné." Další věta: "Jinak se každá sněmovna může usnést, že za a) věc opětovně projedná, za b) bude zahájeno dohodovací řízení, za c) bude zvolen jiný postup."

Já se domnívám, že se můžeme usnést, respektive v daném případě se může usnést Sněmovna národů. (Námitky v sále.) Nemá to právní důsledky, ale Sněmovna národů se může usnést, že to opětovně projedná. Takovýto procedurální návrh jsem podal po poradě s místopředsedy a hlavně s předsedou Sněmovny národů. Tudíž dávám ještě slovo k faktické poznámce doktoru Zelenayovi, předsedovi Sněmovny národů. Jinak dám o tomto návrhu hlasovat.

Místopředseda FS R. Zelenay: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, kolegyne a kolegovia! Ukazuje sa, že skutočne niektoré veci v zákone o Rokovacom poriadku nie sú úplne dôsledne riešené a preto musíme vychádzať z precedensov, ktoré sa v snemovni vykonávali. V týchto snemovniach platilo vždy, že keď nedošlo ku zhodnému uzneseniu v prípade zákazu majorizácie, tak sa vždy postupovalo podľa systému, že buď bolo dohodovacie konanie, buď sa to vrátilo snemovniam alebo sa to mohlo eventuálne vrátiť výborom na prerokovanie. Keď nemáme iné právne riešenie než to, ktoré je v zákone uvedené, tak potom musíme postupovať podľa určitého zvykového práva, ktoré tu platí a podľa zákonov, ktoré sa dajú aplikovať na túto situáciu. Preto aplikujeme túto situáciu, ktorá sa teraz stala. Bol zákaz majorizácie, v jednej snemovni došlo k nezhodnému uzneseniu medzi českou a slovenskou časťou a preto pán predseda Benda po porade s nami, navrhuje jeden zo spôsobov riešenia.

Je to najjednoduchšie riešenie. Dá sa predpokladať, že dôjdeme ku zhodnému záveru. Keď nie, tak nie, ale budeme postupovať presne podľa zákona, ktorého znenie sme schvaľovali v uplynulom období. Keby bolo iné znenie, súhlasím, ale nie je iné znenie, preto sa musíme držať paragrafov, ktoré zatiaľ v tejto snemovni platia.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Hlásil se kolega Mečl.

Poslanec SL J. Mečl: Bohužel usnesení - bohužel nebo zaplať Pánbůh, teď si nejsem zcela jist - i kdybychom usnesení přijali v obou sněmovnách, mělo by pouze deklaratorní účinky, nemělo by žádné právní následky. Nebyl to konstitutivní akt, který Federální shromáždění přijímalo, a proto to dopadlo tak, jak to dopadlo. Není třeba na tom nic měnit a vést jakékoliv další dohodovací řízení. Prostě se to usnesení nepřijalo. Ale není zde potřeba dohodovat se o něčem. A v tomto případě to, o čem mluví pan předseda Zelenay, není naštěstí mezera v jednacím řádu. Jde o usnesení, které nemá právní následky. Říkám bohužel nebo zaplať Pánbůh, ale nemá. I kdyby se přijalo. Prostě nebylo přijato a dohodovací řízení, protože jde o rozhodnutí parlamentu, které nemá právní následky, nepřipadá v úvahu, nemá smysl, není o čem se dohadovat.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Pane profesore, není navrhováno také dohodovací řízení, je navrhován postup podle bodu a), to je že sněmovna věc znovu projedná. Já bych prosil, abyste uvedl, co nám brání v takovém postupu. To, že není povinný, je samozřejmé. Usnesení přijala jedna sněmovna, druhá ho nepřijala. Mohu uvést příklad, například přípravu lustračního zákona, kde se také jen jedna ze sněmoven usnesla na tom, uložit vládě, aby lustrační zákon připravila, vláda tedy uposlechla jednu sněmovnu, druhá sněmovna k tomu nezaujala stanovisko. Takové případy v minulosti byly, ale já se ptám, co brání tomu, abychom se rozhodli, že sněmovna národů to znovu projedná.

Poslanec SL J. Mečl: Brání tomu, pane předsedo, to, že jde skutečně o usnesení, které nemá právní následky, to znamená - nepřichází v úvahu ani dohodovací řízení, ani jiný způsob, jak jste tu správně upozornil. Ne, nepřichází. Tady kolega mi napovídá, že má právní následky, že vláda musí odstoupit, ale nebylo spojeno s tímto prohlášením vlády, takže to vládě nehrozí. To bychom museli zahájit jiný mechanismus a jiné operace, takže to zůstane tak, jak to je. Jedna sněmovna přijala, druhá nepřijala, ale dohodovací řízení ani jiný způsob, jak to usnesení přijmout, nepřichází skutečně, pane předsedo, v úvahu.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Já se, pane doktore, domnívám, že je to tvrzení nebo právní úvaha proti právní úvaze. Tam jsou v tom § 1 dvě věty, které hovoří o tom, co se stane, když to má právní důsledky, a kdy je a kdy není povinné dohodovací řízení za těchto okolností. Druhá věta říká - oddělená samostatná věta - říká "jinak se každá sněmovna může usnést, že ...."

Já se domnívám, že je extenzívní tvrdit, že i pro to "jinak" platí případy, kdy jsou právní důsledky. Čili sněmovna se může usnést a já tedy dám, dovolíte-li, abychom postupovali podle § 31 a) jednacího řádu, hlasovat Sněmovně národů, protože Sněmovna národů by se měla usnést, že bude o věci dále jednat. (Velký hluk v sále.) Pan akademik Čič, prosím.

Místopředseda vlády ČSFR M. Čič: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne a kolegovia! Môže z toho teraz vzniknúť diskusia, či je to právne relevantné alebo nie. V podstate súhlasím s výkladom, ktorý podal pán poslanec Mečl. Ale súčasne ako člen vlády, i po krátkej diskusii s pánom premiérom, mám potom otázku, ako bude vláda postupovať vo svojom ďalšom rokovaní. Prosím, môže byť aj takto postavená otázka, resp. požiadavka, že vláda musí predložiť nové programové vyhlásenie, to rozšírené. Zatiaľ tento návrh nebol. To je prvá vec.

Druhá vec je - a s plnou vážnosťou to hovorím za seba - potom stojí otázka tak, či sa vláda nemá uchádzať o vyslovenie dôvery, pretože za týchto okolností je možné veľmi ťažko ďalej postupovať v práci, ktorá nie je jednoduchá, je mimoriadne náročná v tejto situácii, a keď nemá mať vláda podporu Federálneho zhromaždenia, ťažko sa môže zúčastniť plnenia týchto úloh v každom z výborov, ktoré dnes začínajú a zajtra pokračujú a teda vôbec vo svojej práci.

Možno som skomplikoval situáciu. Opakujem, je problematické, či to je alebo nie je s právnymi účinkami, celý tento proces, ktorý tu takto prebehol. Je pravda aj to, že niektorí poslanci navrhovali vysloviť nedôveru vláde alebo stavali do pochybností toto rozšírené programové vyhlásenie, a preto by bolo správne, keby ste sa o tejto otázke predsedovia s ďalšími, prípadne s predsedami ústavno-právnych výborov, o ďalšom postupe poradili, aby sme odchádzali z dnešného zasadnutia s istotou, nech je akákoľvek. Ďakujem pekne.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Pan poslanec Masopust, pak pan poslanec Olej.

Poslanec SN Z. Masopust: Dámy a pánové, chtěl bych říci několik drobností. Za prvé si myslím, že teď pan místopředseda vlády akademik Čič situaci zbytečně zkomplikoval tím, že ji zdramatizoval. Takto situace od začátku nestála a nestojí ani teď. Otázka důvěry vládě položena nebyla, to až dodatečně. Vláda má nadále tu míru důvěry parlamentu, jakou měla dosud. Zda je dostatečná či nedostatečná mi nepřísluší posuzovat.

Za druhé. Vláda může položit otázku důvěry kdykoliv, z jakéhokoliv důvodu, byť by to bylo třeba to, že panu premiérovi je nevolno nebo cokoliv jiného. Nic takového se nestalo, může se to pochopitelně stát zítra.

Za třetí. Pan předsedající Benda článek 31 skutečně mylně nikoliv interpretuje, ale prostě a jednoduše mylně ho čte. Podmínka přijetí usnesení ve věci, v níž jsou shodná usnesení podmínkou vzniku právních následků, je obecná. A teď prosím, pane předsedající, se rozlišují dvě možnosti. Buď je dohodovací řízení podle ústavního zákona povinné, nebo jsou jiné případy, to znamená, že je nepovinné.

A to je ta věta, kterou jste citoval a která začíná slovem "jinak". Tedy to slovo "jinak" neeliminuje hmotně právní podmínku obsaženou ve větě první, ale jen ji vztahuje na případy, kdy dohodovací řízení není podle ústavního zákona povinné. Já myslím, že na tom bychom opravdu, pokud někdo tato tvrzení nevyvrátí, mohli celou věc skončit. Vláda může jít domů s vědomím, že několik stránek papíru nebylo parlamentem přijato. Zda z toho vyvodí otázku položení důvěry, nebo ne, je ad libitum jí, nikoli parlamentu. Parlament má své mechanismy, třicet poslanců z kterékoliv sněmovny může vótum nedůvěry navrhnout, ale jinak se nic nestalo. Prostě několik stránek papíru se jedné části sněmovny nelíbilo. Myslím, že nic více se tady dnes neodehrálo. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji.

Hlásí se pan předseda vlády.

Předseda vlády ČSFR J. Stráský: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové. Já bych se rád ujistil o smyslu slov pana kolegy Masopusta ve světle toho, že několik poslanců zde - a podle mého názoru právem - poukazovalo na to, že tato vláda už vládne bez platného programového prohlášení. Uznávám, že my jako vláda jsme zkomplikovali situaci, když jsme předložili programové prohlášení časově limitované. Ptám se, jestli vláda může pokládat výklad pana kolegy Masopusta tak, jak ho uvedl, a vládnout i za podmínky, že teď všichni víte, že nemáme schválené programové prohlášení.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Olej.

Poslanec SN J. Olej: Pán premiér teraz žiada parlament o vyslovenie dôvery? Je treba to presne formulovať.

Předseda vlády ČSFR J. Stráský: Dovolil jsem si požádat parlament, aby se pokusil najít odpověď kladnou či zápornou k výkladu pana poslance Masopusta, to znamená, že je naprosto irelevantní, jestli tyto papíry byly nebo nebyly schváleny. O otázce důvěry se poradíme v jiném fóru. Nejsme tady všichni.

Poslanec SN L. Kostya: Dámy a pánové. Nevím, jestli jsem natolik kvalifikovaný jako kolega Mečl nebo Masopust, ale dovoluji si upozornit pana premiéra, že stanovisko pana kolegy Masopusta bylo k proceduře a ne k obsahu. Jaké způsoby dále zvolí vláda po neschválení tohoto bodu, je její věc. Jestli předloží nové programové prohlášení, jestli se zváží, zda podá nebo nepodá žádost o vyslovení důvěry, je nyní na vládě. My jsme tento bod právoplatně podle jednacího řádu uzavřeli procedurálně a nemáme právo ho nyní opětovně meritorně obsahově otevírat.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Po krátké poradě s předsedou Federálního shromáždění a s místopředsedy navrhuji následující postup. V tuto chvíli bude projednávání tohoto bodu přerušeno na základě stanoviska legislativního odboru, respektive ústavně-právních výborů. Příští týden sněmovny rozhodnou, jestli bod definitivně uzavřeme, nebo jestli je v něm třeba či možno nějakým způsobem pokračovat. To znamená, že nyní otázku neřešíme, nyní prostě přerušujeme jednání o tomto bodu. Stejně má schůze příští týden pokračovat, čili tento bod bude znovu vzat na pořad. A do té doby bude vypracováno patřičné dobrozdání, zda nám jednací řád dovoluje vyhovět předsedovi vlády a zaujmout nějaké stanovisko.

S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Ransdorf.

Poslanec SN M. Ransdorf: Pane předsedo, můžete přesně sněmovnám specifikovat, jaký bod bude předložen k jejich jednání příští týden, jak jste o tom před chvílí mluvil?

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Příští týden ještě bude na jednání bod Programové prohlášení vlády ČSFR. Rozhodneme na základě příslušných doporučení, případně i od ústavně-právních výborů, jestli tento bod byl hlasováním uzavřen a není možný další postup, nebo jestli je možná podle jednacího řádu nějaká z variant dalšího řešení, dohodovací řízení, projednání sněmovnou apod.

Poslanec SN M. Ransdorf: Myslím, že to bylo vysvětleno. Jestliže se nechceme řídit textem, který je v jednacím řádu, tak se alespoň řiďme zásadami středověké logiky, že jsoucna se nemají rozmnožovat, není-li to nutné, jak říká Occam.

Předsedající místopředseda FS V. Benda:

S technickou poznámkou se hlásí pan Zelenay.

Místopředseda FS R. Zelenay: Prepáčte, vážené kolegyne, kolegovia, vážený pán predseda, pán predsedajúci, nech mi niekto povie - pán poslanec Mečl, pán poslanec Masopust, v ktorom bode Rokovacieho poriadku sa

1. rieši doplnkové programové vyhlásenie vlády,

2. rieši nezhodné uznesenie v prípade takéhoto doplnkového programového vyhlásenia vlády.

Nech mi to ukážu. Keď mi to neukážu, tvrdím, že tento špecifický prípad, vzhľadom na špecifickú situáciu Česko-Slovenska, nie je v zákone o Rokovacom poriadku riešený. Keď nie je riešený, môžem postupovať a mám právo postupovať buď ja ako predseda snemovne alebo my ako parlament podľa analogických skutočností, ktoré tu vystupujú. Preto sme sa poradili a preto sme niečo navrhli. Trúfam si povedať, že v Rokovacom poriadku sa trochu po tých troch rokoch vyznám. V iných zákonoch možno nie, nie som právnik. Toto v Rokovacom poriadku jednoducho nikdy riešené nebolo, teraz, a nemyslím si, že bude. S doplnkovým programovým vyhlásením nepočíta žiadny zákon. Nepočíta ani s rozšíreným ani s nerozšíreným programovým vyhlásením. Ani prípad nezhody v takom doplnkovom vyhlásení nie je zákonito riešený.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji. Hlásí se pan poslanec Masopust, pak pan poslanec Mečl, poté poslanec Peřich.

Poslanec SN Z. Masopust: Dámy a pánové, pane předsedo Zelenayi, vy jste mi položil otázku, nezlobte se, nemístnou. Kdybyste mi řekl, kde se ve Švejkovi vyskytuje slovo toxikomanie, tak vám musím říci, že nikde. Vy máte pravdu, tato věc se tam nevyskytuje. A co z toho vyplývá? Nic.

Poslanec SL J. Mečl: Několik kolegů, kteří sedí kolem mne, mě upozornilo, že právníci za Levý blok udělali už hodně pro to, aby federální vláda nepadla, a že by to mohlo stačit. (Potlesk.) Já bych skutečně doporučoval, pane předsedo, abychom situaci nedramatizovali. Kolegovi Zelenayovi bych chtěl opravdu říci, že se učinila asi chyba už dávno před dnešní schůzí, když se připustilo, aby si federální vláda vytvořila nový institut, jakési dělené programové prohlášení.

Já jsem už v rozpravě upozorňoval na to, že je to kuriozita. Bohužel na kuriozity zákony nepamatují, zejména na kuriozity, které se vymykají zdravému rozumu. Nic nemám proti tomu, aby se ústavně-právní výbory akademicky touto otázkou zabývaly, ale doporučoval bych vám, abychom dnešní bod uzavřeli. Usnesení přijato nebylo, dodatečné rozšířené prohlášení vlády nebylo spojeno s otázkou důvěry. Pokud by to vláda chtěla, museli bychom to zařadit na program dnešní nebo další schůze. Osobně nemám nic proti tomu, aby tato otázka zařazena byla, pokud to pokládá předseda vlády a ostatní ministři z věcných důvodů za potřebné. Ale opravdu se zatím bavíme o proceduře, protože všichni víte, že jak kolega Masopust, tak i já na věcné otázky vládního prohlášení máme samozřejmě odlišný názor, než má HZDS a ODS nebo ostatní kolegové z pravé části sněmovny.

Nedoporučuji se touto záležitostí dále zabývat a pomáhat si nejrůznějšími interpretacemi jednacího řádu. Tak to prostě je, tak se stalo. Jednací řád nemůže pamatovat na patologickou situaci, ve které Federální shromáždění je.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Slovo má ještě poslanec Peřich.

Poslanec SN V. Peřich: Doufám, vážené kolegyně a vážení kolegové, že mi pan profesor promine, že se přece jen pokusím o určitou interpretaci některých pojmů našeho jednacího řádu, a to v první větě § 31, o který se neustále přeme: "Přijmou-li sněmovny rozdílná usnesení ve věci, v níž jsou shodná usnesení podmínkou vzniku právních následků ..." - zastavuji citování a ptám se: Jestliže federální vláda pracuje na předkládání nějakých dalších norem, které máme projednat, je to následek, je to právní následek, nebo ne? Já jsem přesvědčen, že to právní následek v tomto smyslu, v duchu jednacího řádu, nepochybně je. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Slovo má pan poslanec Cuper.

Poslanec SN J. Cuper: Vážený pán predsedajúci, vážený pán predseda! Myslím si, že vláda skutočne ďalej môže vládnuť, pretože sa nestalo nič.

Neuplatňuje sa postup podľa článku 69, 70 a 71 ústavy. Vláda nepredkladala toto rozšírené programové vyhlásenie s otázkou hlasovania o dôvere podľa čl. 69. Rovnako Federálne zhromaždenie nehlasovalo o tomto programovom vyhlásení ako o otázke spojenej s hlasovaním o dôvere. Bolo to bežné uznesenie Federálneho zhromaždenia, ktoré nebolo schválené. Myslím si, že vláda môže naďalej vládnuť. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Pane kolego, přece jen bych vám trochu oponoval - zcela formálně. To, že byl použit zákaz majorizace, svědčí o tom, že nešlo o standardní usnesení Federálního shromáždění. Při usnesení Federálního shromáždění zákazu majorizace normálně nepoužíváme, to je atypický, kuriózní případ, jak zde říkali před chvílí kolegové, to je a není programové prohlášení vlády. Znovu má slovo pan kolega Cuper.

Poslanec SN J. Cuper: V danom prípade ide o novú parlamentnú zvyklosť, ako tu už bolo tiež povedané, pretože rozšírené alebo zúžené programové vyhlásenie vlády zatiaľ nebolo aplikované, to znamená, že potom musíme voliť aj špeciálne postupy alebo zvykové postupy, ako danú situáciu riešiť. Ale v rokovacom poriadku skutočne asi pre tento prípad oporu ťažko nájdeme. Ďakujem.